Samuru
Nechápavě jsem stál a nedokázal se vzpamatovat z těch pár slov, co řekl.
Proč je tedy tady? Mně víc ubližuje to, že bych mě být s ním a cítit to, co cítím. Vidět ho a vědět, že mě nechce. Proč je tu? Tohle není odpověď, že mě chce zachránit.
Ale...
„Miluji tě," zaznělo jen tiše z jeho úst, když mě míjel a já se zapomněl i nadechnout.
Stál jsem jako opařený a cítil, jak mi srdce divoce bije a snaží se pochytat zbytky vzduchu, co do něho proudí. Dech se mi najednou zrychlil a já si zakryl ústa, jak jsem se cítil v šoku.
Díval jsem se na Stana, jak sedí v autě, a nedokázal jsem se vzpamatovat. Stiskl jsem si bolavou ruku, abych se probudil. Zabolelo to, nebyl to tedy sen.
Jen jsem k autu vztyčil ukazováček, aby nikam nejezdil, ale počkal a došel k bráně. Jen jsem ji přidržel zavřenou a mluvil na otce přes mříže.
„V rychlosti... Botan mi ukradl VČELU, ale neví, jak s ní zacházet. Ona vám teď ničí všechny systémy a za pár dní zruší vše, co je připojeno na síť. Dělám na tom, ale aby si to dostal, musíš se domluvit s firmou Torres..."
Nenechal mě ani domluvit.
„To ani náhodou. Nebudu obchodovat s nimi. Okamžitě pojď sem a přestaň blbnout Samuru."
„Zamítá se! Jdu do auta za Stanem a budeš muset s ním obchodovat, protože já jsem jejich zaměstnanec. Mají mou práci písemně stvrzenou. Zatím otče."
Otočil jsem se a ještě si z otcova auta vytáhl tašku. Došel jsem ke Stanovu autu a hodil ji na zadní sedačku. Sedl jsem si vedle něj a ani nepípl, jen jsem dřepěl na zadku a díval se před sebe.
Stanley
Už jsem chtěl pustit spojku a vyjet, když mi Samuru naznačil, že mám počkat. Díval jsem se na něj, jak diskutuje s otcem a netrvalo dlouho a nastoupil.
Rozjel jsem se pryč.
Pryč odsud, kde to nesnáším. Jen samé ponižování a neupřímnost.
Zabočil jsem ke svému domu. Zaparkoval jsem u cesty, ani jsem nenajížděl dovnitř. Vytáhl jsem z přihrádky náhradní klíče od domu.
„Počkej tady,“ řekl jsem jen a vystoupil. Vešel jsem dovnitř a rychle zaběhl do šatny. Popadl jsem tašku, kterou jsem tu ještě měl a naházel si do ní pár věcí. Jen matně jsem si všiml toho, že se tady už pracuje. Bylo čerstvě vymalováno, ale na dveřích a podlaze se ještě pracuje. Jen aby nezapomněli na tu vitrínu.
Vrátil jsem se do auta, hodil tašku do kufru a zase nastoupil. Teď už jsem se rozjel rovnou k Samurovu bytu. Pořád mám jeho klíče v kapse.
Když jsme zaparkovali před jejich domem, vytáhl jsem všechny věci, aby se s nimi netahal a vešli jsme dovnitř.
Za celou dobu jsem neřekl ani slovo. Nějak jsem neměl na to už sílu.
Jen jsem hodil tašky do obýváku na gauč a zamířil rovnou do ložnice. Je mi jedno, že to není moje postel. Shodil jsem ze sebe jen boty, ponožky kalhoty a hned se natáhl.
„Potřebuji se vyspat. Tři dny jsem pořádně nespal,“ dodal jsem jen na vysvětlenou, otočil se ke zdi a zavřel oči.
Jsem naprosto vyčerpaný.
Přesto jsem si vzpomněl, že Samuru potřebuje převázat ruku.
„Kde máš obvazy?“ otočil jsem se k němu. Chtěl jsem se zvednout, ale uprostřed pohybu jsem usnul.
Samuru
Ani jsem nebyl překvapený, že jsme jeli k Eimu. Je mi jasné, že do Stanova domu nemůžeme, bůh ví, jak to tam vypadá.
Pozoroval jsem ho, jak se svléká a lehá na postel. Bylo mu jedno, že není doma, prostě suverén.
Musel jsem se tiše zasmát, když během věty usnul a jen jsem k němu došel a přikryl ho.
Nějak jsem dostal hrozný hlad a věděl jsem, že tu nic k jídlu není. Došel jsem k tašce a vytáhl telefon z kapsy.
Vytočil jsem číslo restaurace, která má donášku jídla až domů a objednal snad vše, co na tom lístku měli.
Vytáhl jsem čisté obvazy z lékárničky a vzpomněl si, že jsem nechal i léky na té chatě. Takže až přijde ta ruka pořádně k sobě, asi zdechnu.
Začal jsem rozmotávat obvaz, a když jsem tu ránu konečně viděl, udělalo se mi tak špatně, že jsem měl i mžitky před očima. Pořádně jsem ji vydezinfikoval a znovu opatrně obvazoval. Bylo to hrozný, vůbec se mi to nepovedlo a vypadalo to jako kus role, ale zavázané to bylo.
Zvonek u dveří zazvonil a já otevřel dveře. Vzal jsem si jídlo a zaplatil. Donesl jsem ho na stůl a pomalu otvíral boxy s jídlem, třeba to probudí i toho spáče. Měl jsem obrovský hlad, a tak jsem jen roztrhl od sebe hůlky a pomalu jedl.
Měl jsem toho hodně pro oba, vlastně pro asi desetičlennou rodinu.
Stanley
Vzbudil jsem se někdy uprostřed noci. Potřeboval jsem na záchod. Chvilku jsem se rozkoukával, abych si přivykl tmě a do něčeho nenarazil. Jo, nejsem doma a tady se ještě tak dobře po paměti neorientuji. Ani jsem se nerozhlížel kde je Samuru a zamířil jsem rovnou na toaletu. Když jsem si pak v koupelně myl ruce, jen jsem se s povzdechem podíval na sebe do zrcadla.
Monokl pod okem se mi zabarvil ještě víc, když jsem dostal ránu od Tuových goril. Jen, ti budou taky pěkně barevní. Můj pravý hák je dost silný. Naposledy jsem se pořádně porval, když jsem přišel na…
Jen co jsem za sebou zavřel dveře, už jsem ze sebe shazoval sako a stahoval dolů kravatu.
„Jeremy? Mám pro tebe překvapení, víš, jak jsi chtěl letět do Japonska? Pojedu tam zařizovat fir...“ zarazil jsem se. Dveře do ložnice byly pootevřeny a já měl pocit, že snad Jeremy cvičí, podle vzdychání, co se odtud ozývalo. Usmál jsem se a dveře pootevřel. Jenže ten úsměv mi okamžitě zmrznul na tváři. Stejně jako jemu… jim…
Moje jediná otázka byla: „Jak dlouho?“
Myslím, že jsem na odpověď nečekal. Měl jsem totální zatmění a pamatuji si jen, jak se mě od něj snažili odervat policajti, které Jeremy zavolal. Jediný, komu jsem neublížil, byl právě on. Ale neměl jsem pro něj už jeden jediný pohled. Byl jsem rád, že mi konexe rodiny pomohly se z toho dostat, aniž bych musel jít sedět.
Odletěl jsem do Japonska, a přesto, se s tím stále nedokázal smířit. Dostával jsem zprávy, jak na tom kdo je. Dostal jsem i zprávu, že mě takhle podváděl už delší dobu. A jen s tím jedním, co ležel pár týdnů v nemocnici, zatím co já měl jen odřené klouby na rukou. Mstil se mi. Chtěl Jeremyho, protože mi chtěl ublížit kvůli Jeffa. Byl do něj zabouchnutý, ale já mu nedovolil se k němu přiblížit, protože ho Jeff nechtěl a já ho jako svýho bráchu před ním chránil.
Jeremy skončil na psychiatrii. Nechtěl jsem ho já, nechtěl ho ani on… odkopl ho, řekl mu, že je děvka, a ať jde roztahovat nohy do bordelu, protože to mu jde nejlépe. Že ho nikdy nemiloval, že mu to řekl jen proto, aby ho využil.
Tenkrát jsem měl z toho šok. Volali mi jeho rodiče, že se pokusil o sebevraždu. Výčitky… Mé výčitky…
Vyšel jsem z koupelny a vrátil se do ložnice. Oblékl jsem si kalhoty a potichu vyšel z bytu ven. Až teprve před domem, jsem vytáhl telefon. Opíral jsem se o rozsvícenou lampu a upřeně se díval do země.
„Jak se máš, Jeremy? Jojo, už jsme se dlouho neslyšeli, doufám, že je u tebe všechno v pořádku… Ano? No to je fajn… Jsem rád, že je ti lépe. Už ti vysadili prášky? Je to rozumné? Musíš na sebe dávat pozor… Nechci, aby se ti něco stalo… Vážně? Asistent? A určitě ho miluješ? Promiň… nechtěl jsem se tak hloupě ptát… Chodí za tebou? Řekl ti, že tě miluje? Buď opatrný… Kdyby ses cítil zle, zavolej… Ne, nevadí mi to. Jen buď na sebe opatrný… Nevím, kdy se vrátím, ale určitě ho rád poznám. Stará se o tebe dobře? To jsem rád… Žádnou hloupost, Jeremy, nebo přiletím a dám ti pár facek…“
Zasmál se… Je mu už o hodně lépe. Jeho křehká duše dostala pořádnou ránu a rozbila se. Tak moc, že se několik měsíců dávala dohromady a zřejmě se teď našel někdo, kdo ji bude opatrovat.
„Až se vrátím, rád ho uvidím. Ne, nevím, kdy to bude… Měj se…“
Jo, i za něj doufám, že tentokrát se už nic nepokazí.
Vypl jsem telefon a schoval ho zpátky do kapsy. Stále jsem se opíral o lampu a rozhlížel se kolem, po ztichlé ulici, kdy jen z dálky bylo slyšet, jak se u popelnice rvou kočky.
Můj život stojí za starou bačkoru. Je to jeden velký výsměch… Dostal jsem od života tolik ran a stále jsem tady… Pořád se mu stavím čelem… Jsem nepoučitelný…
Samuru
Neprobudilo ho to a já se cítil být také unavený. Ještě stále jsem se zcela nevyspal, pořád se něco děje. A že by mi to přidalo na zdraví, se říct nedá.
Dojedl jsem a uklidil zbytek jídla do ledničky. Zůstalo ho opravdu hodně, asi jako pro armádu. Zašel jsem do koupelny a umyl se. Už jsem se nepřevlékal, protože mě to unavovalo a nešlo mi to.
Lehl jsem si vedle Stana na postel a přikryl se. Teplo mě ukolébalo a já usnul.
Probudila mě až ostrá bolest vystřelující do ruky. Když jsem se otočil, abych se podíval, jestli jsem tím klením neprobudil Stana, zjistil jsem, že je pryč.
Zvedl jsem se z postele a šel ho hledat, ale bolest převážila starost o něj.
Šel jsem k lékárničce a hledal cokoliv, co by mi od té bolesti pomohlo. Ale byly tam jen slabé prášky. Poprvé jsem se proklínal, že jsem je nechal na té chatě, ale co jsem měl dělat? Byl jsem zmatený a zničený. Pravda, mohl jsem si za to sám, ale udělal bych něco jinak? Asi ne...
Hledal jsem tak urputně, že mi lékárnička vypadla na zem a vše se vysypalo. To už jsem byl i zoufalý a sedl si do všech těch léků a jeden po druhém zvedal, abych je uklidil zpět do krabičky.
Asi třikrát jsem se praštil do té ruky, což podnítilo můj vztek už tak načatý tím, jak se o sebe nedokážu postarat.
„Kurva... Kurva... Já se na to..." zaklel jsem a rozmáchl rukama, ale to jsem se praštil znova.
„Je možný, že přitahuji tolik smůly?"
Stanley
Zvedl jsem hlavu k oknům, právě když se v nich rozsvítilo. Uvědomil jsem si, že už tady stojím pěkně dlouho a měl bych se vrátit.
Vyšel jsem nahoru a hned mezi dveřmi se zarazil. Z koupelny se ozývalo Samurovo klení. Co zas proboha udělal?
Vběhl jsem tam za ním a viděl, jak tam sedí na zemi s rozsypanou lékárničkou.
„Co tu vyvádíš, prosím tě?“ dřepl jsem si k němu a všechen ten bordel jsem shrnul na jednu hromádku. Musel jsem se usmát, když jsem viděl tu zafačovanou ruku.
„Picasso by podle tebe mohl namalovat ten nejlepší obraz,“ ukázal jsem mu na obvaz. Vzal jsem jeden nový a začal jsem mu to rozmotávat, abych mu to převázal.
„Co jsi vlastně hledal?“ pak mi to došlo, když jsem viděl všechny ty krabičky. „Ty sis nevzal z chaty svoje léky? Zajedu k Hazukimu a přivezu ti nové.“
Opatrně jsem mu dával nový obvaz, protože evidentně, podle toho, jak se tvářil, ho to muselo hodně bolet.
„Promiň mi tu facku,“ řekl jsem tiše a promnul jeho prsty. „Ujely mi nervy. Už se to nestane.“
Pustil jsem ho, posbíral všechny ty krabičky, nacpal ji zpět do lékárničky a zavěsil ji zpátky.
„Pojď, tady se ti bude blbě sedět,“ chytl jsem ho a pomohl mu zvednout na nohy. „Já zajedu pro ty léky.“
Samuru
Zvedl jsem se ze země a nechal se Stanem odvést na židli do kuchyně. Když jsem si sedl, jen jsem ho chytil za ruku. Potřeboval jsem s ním mluvit.
„Teď mě nechej něco říct, než odejdeš. Já... Omlouvám se ti. Tu facku jsem si zasloužil. Neboj, otec býval mnohem tvrdší, tohle bylo spíš pohlazení. Nedokážu pochopit, čím sis prošel, nebo co se ti stalo, protože já to neznám. Jsi můj první ve všem, ale to neznamená, že mé city jsou menší, než u zkušených chlapů. Přestaň mě vidět jako dítě, nejsem jím."
Na chvíli jsem se zasekl, abych se nadechl.
„Já... Jsem na tebe protivný a drzý, ale to je jediný způsob, jak dokážu dát najevo, že mi na tobě záleží. Nikdo mi nikdy nenastavil hranice a ani nevím, kam můžu zajít. Jediné, co s určitostí vím je, že chci být s tebou. Jen s tebou. Pro mě moje poprvé bylo cenné a... Prostě tě miluji. Tak to je. A už jeď! Bolí mě to."
Odvrátil jsem hlavu, aby nebylo vidět, jak trapně se cítím, protože tohle bylo víc než trapné.
Pustil jsem jeho ruku a stále cítil, jak mi šíleně bije srdce. On je opravdu jediný s kým chci být. Možná jsem spratek, ale pokud mě tak nedokáže brát, asi by mě za chvíli zabil.
Stanley
„Já tě jako děcko neberu, kdyby ano, nikdy bych to nepustil až tam, kde to teď je, Samuru,“ sebral jsem klíče od auta. „Tak mi neříkej, jak tě mám vidět.“
Otočil jsem se a odcházel jsem ke dveřím. „Nikdo ti nenastavil hranice? Tak bys taky měl někoho nechat, aby se o to pokusil. Mám tě brát takového, jaký jsi? Beru. Takového jsem si tě zamiloval… Jinak bych tě poslal pryč, hned co ses objevil u mě v kanceláři.“
Podíval jsem se na něj, jak se tváří a drží se za ruku. Nejspíš ho to musí pořádně bolet a drží se jen tak tak.
„Za půl hodiny jsem zpátky,“ prohrábl jsem si prsty vlasy, abych nebyl tak rozcuchaný a zamířil ven. Nedokážu se na něj zlobit, ať bylo, co bylo. Když vidím ty jeho oči, nejraději bych ho chytil a celého pomačkal.
Ještě po cestě dolů jsem vytáhl telefon a volal Hazukimu, že potřebuji pro Samuru léky. Vyslechl jsem si pár nadávek o tom, že by se taky rád někdy dobře vyspal, ale budu je mít připravené.
Samuru
Bohužel jsem už asi někoho nechal, aby se mi šťoural v životě. Takového šedého medvěda, co mě přímo zavalil.
On mě tak bere? To určitě, furt mě s něčím štve a provokuje a potom se diví, že reaguji přehnaně. Nedokážu se změnit, možná jen krotit, ale byl bych to vůbec já? Bavil bych ho? Bavím ho vůbec?
Musel jsem se pousmát, když jsem si vzpomněl, jak jsme se seznámili. Hezky pomalu jsem mu ničil život, ale on mě taky.
Ta ruka mě bolela a já cítil, jak se pomalu zapalují stehy. Asi mi začala horečka pulzovat do rány, ale to je nejspíš tím, že nemám ty léky.
Ani jsem si neuvědomil, že mi tolik pomohli. Ne... To Stan mi tolik pomohl. Byl pořád u mě, i když mohl odejít. Vzal mě na chatu a staral se o mě.
Já sakra vím, co pro mě všechno dělá a to jak se postavil otci, to mě dostalo. Nechal by se od něj zastřelit, kdybych nepřijel včas?
Je to blázen... A já taky.
Čekal jsem, až dojede a nějak mi v hlavě běhali vzpomínky na nás dva. Jsme jak oheň a voda, ale to je asi ta nejlepší kombinace, co znám.
Vstal jsem a vzal si z ledničky mražený hrášek. Položil jsem ho na obvazy, abych si tu ruku zamrazil, než dostanu léky.
Stanley
Dojel jsem k Hazukimu. Čekal mě před ordinací, zachumlaný v kimonu a já přemýšlel, jestli v tom i spí, když jsem to viděl. Jestli nosí fundoschi… Co kdybych donutil Samuru, aby si to oblíknul? Asi bych se dlouho dobývat pod tu plenu, ale na druhou stranu, ta představa mi přijde celkem sexy… Dobývat ukryté území…
Usmíval jsem se jako blbec i když mi Ayano nadával. Vzal jsem si od něj léky, a když se zeptal, proč nejsme na chatě, jen jsem mávnul rukou bez dalšího vysvětlování. Raději se v tom dál nerýpal, když viděl můj výraz.
Mám chuť na skotskou. Potřebuji se něčeho napít, ale všechno je v tuhle hodinu zavřené. Dojel jsem před Eikichiho dům a můj pohled padl na okna Jeffovy kanceláře. Bylo rozhodnuto, vždycky má plný bar pro návštěvy.
Vyběhl jsem nahoru a odemkl si. Rozsvítil jsem a zamířil rovnou k baru. Vytáhl jsem jednu flašku a chtěl odejít, když jsem se pohledem zastavil na oknech. Popošel jsem k nim a zadíval se na druhou stranu. Díval jsem se na Samuru, jak sedí u stolu a připadal mi náhle tak opuštěný.
Jak asi muselo být Jeffovi, když takhle pěkně dlouho pozoroval Eikichiho? Musel se pořádně trápit.
Všechno jsem zas pozhasínal a vyšel ven. Přeběhl jsem ulici a za chvilku otvíral dveře jejich bytu.
„Tady máš léky,“ položil jsem před něj krabičku.
Vzal jsem si skleničku a usadil se na gauč. Nalil jsem si skotskou, flašku dal na stůl a vedle ní hodil nohy. Pohodlně jsem se opřel, pozoroval Samuru a představoval si ho v tom kimonu a fundoschi…
Myslím, že jsem se začal po dlouhé době i usmívat.
Samuru
Dal přede mě léky a já se konečně probral z přemýšlení. Musel jsem vypadat jako blbec, když jsem se nad tím vší usmíval a tak nějak jsem znovu začal přemýšlet, co mu ještě v tom jeho životě udělám?
Jenže mi zrovna nebylo po chuti, když jsem spatřil, jak má v ruce whisky a upíjí ze své skleničky první doušek.
Přešel jsem to, nechtělo se mi nic říkat, protože jsem se bál, že se znova strhne nějaká hloupá lavina a my se pohádáme.
Klid je v mém případě lepší, než průpovídky.
Vzal jsem si léky a zapil je, snad to brzy přestane bolet, protože už jsem potřeboval odpočinek.
Vytáhl jsem jídlo z ledničky a dal ho ohřát do mikrovlnky. Položil jsem ho postupně před něj a potom se vedle něj posadil a uchopil hůlky, že si taky ještě něco dám.
„Vezmi si, nemůžu vařit, tak jsem něco objednal, snad ti to nevadí? Je to od všeho něco, takže veliký výběr. Pokud vím, tak si nejedl stejně, jako já. Tak dobrou chuť.”
Začal jsem jíst a přitom zapnul televizi, abychom tu nebyli zcela potichu. Když jsem konečně dojedl, jen jsem se natáhl a přikryl se dekou, aby mi nebyla zima.
Stanley
Chtěl jsem něco říct, ale Samuru evidentně neměl náladu se mnou mluvit. Poděkoval jsem tedy za jídlo, nicméně jsem se ho nedotkl, protože mě jaksi přešel hlad. Televize mě nebavila a já se začal dost nudit. Vypil jsem skleničku skotské a přemýšlel, co mám dělat dál. Naproti v kanceláři mám vše potřebné proto, abych mohl pracovat, ale odejít zase nechci. Hazuki zakázal Samuru vzrušovat, aby se zas někde nevykotil…
Těžký problém….
Vstal jsem a šel se aspoň osprchovat. V rozčílení jsem zapomněl toaletní potřeby, tak jsem si aspoň vypůjčil ústní vodu. Nechal jsem si triko a spodní prádlo a než jsem vyšel z koupelny, ještě jsem se znovu na sebe podíval do zrcadla. Poslední dobou se nějak zanedbávám. Ani na to holení nemám čas. Přejel jsem si rukou po strništi a pak se vrátil zpátky k Samuru.
Nejspíš jsem něco hodně podělal, když se takhle chová. Prostě se s tím budu muset smířit.
„Máš kimono a fundoshi? Zajímalo by mě, jak se to váže, ale s tvou rukou bys to asi teď nedal, co?“ snažil jsem se navést hovor.
Samuru
Cože jestli nemám? Je padlej na hlavu? Já se z něho fakt picnu.
Začal jsem se smát a ani jen moc netušil proč. Slzy mi zaplavovaly oči, ale nebyly to slzy smutku, ale smíchu. To když dostanete takový záchvat smíchu a nejde to zastavit. Upřímný.
„A nechceš mi říct, na co by mi to bylo? Mám si jedno vyprosit od otce? Jeho v tom uvidíš častokrát, nebo matku? Fakt seš ujetej, chlípnej jako vždycky. Jsi starý šedivý medvěd.”
Tak mě napadlo, že já ho vlastně mám čím trápit. Čímpak já mohu provokovat a on to nesmí, jinak se zhroutím?
Otočil jsem se na něj a vzal do ruky jeden z boxů s masem a obkročmo si mu sedl na rozkrok. Box jsem opřel o naše těla a zadíval se mu do očí. Vzal jsem hůlky z vrchu boxu a nabral první sousto.
„Mám tě krmit? Taky si nic nejedl a já nemíním tě sbírat ze země.”
Vyplázl jsem na něj jazyk a olízl maso, co jsem mu chtěl vložit do úst.
„Tak aaaa, Stane.”
Stanley
Díval jsem se na Samuru, jak dostává záchvat smíchu.
„Hej, co je jako směšného na fundoshi? Hele, to náhodou musí být sexy, jak bych tě z toho rozmotával.“
Ale on mě neposlouchal a představa jeho otce v tomhle pro mne nebyla zrovna moc erotická. Raději bych jeho. Když se mi usadil na klíně s jídlem, jen jsem v duchu zaskučel. Kdybych si tak aspoň oblíkl kalhoty. Ale já tu sedím jen v triku a boxerkách z jemné likry a cítím každé otření o můj rozkrok dvakrát tak intenzivněji. Nejraději bych mu ten jazyk ukousnul, když jsem viděl, jak olizuje to maso.
Krucinál! Doktor zakázal. Do čerta s Hazukim!
Jen jsem Samuru chytl pod zadečkem, aby mi nesklouznul a víc si ho přitáhl n rozkrok. Když už nic jiného, tak aspoň tohle. No možná si pak budu muset vyměnit prádlo, ale zásobu mám slušnou. Tak co.
Poslušně jsem otevřel pusu a čekal jsem, až mě Samuru nakrmí.
„Být tebou, tak si dám pozor na prsty.“
Každý jeho bezděčný pohyb mě však dráždil a já cítil, jak pomalu, ale jistě tvrdnu.
To dám. Jo… To dám…
Samuru
Vložil jsem mu do úst kousek masa a díval se, jak hezky jí. Bavilo mě to. Krmil jsem ho jak malé dítě a vždy jsem si po každém soustu olízl rty. Hlavně, když jsem ucítil, jak mi na rozkrok tlačí jeho ztvrdlý penis a i on má co dělat, aby se držel zpět. Můj plán pomalu dostával jasný cíl.
Kašlu na doktora, stejně zcela nezná moje tělo, to znám jenom já a nyní i Stan.
Naschvál jsem s dalším kouskem zavadil o jeho bradu a táhl ho pomalu k ústům, kam jsem ho vložil.
„Jsem to ale nešika. Očistím tě."
Odložil jsem jídlo vedle nás na gauč a jazykem slízával sosík z jeho brady až ke rtům, které jsem po celém obvodu olízl a znovu se otřel o jeho naběhlý úd. Tak moc mě to vzrušovalo, že i mě se tělem rozlilo příjemné teplo a mravenčení se stahovalo do třísel, kde už začalo tvrdnout mé mužství.
Jenže tohle bylo o trápení jeho… Jen jsem netušil, jak dlouho to vydržím já.
Stanley
Každý kousek masa, který mi Samuru vložil do úst, jsem drtil mezi zuby, jako by to byl štěrk. S každým jeho pohybem jsem tvrdnul čím dál víc a začínal jsem s tím mít sakra problém. A navíc jsem měl pocit, že si to Samuru vyloženě užívá.
Celou dobu jsem se mu díval do očí a přemlouval své ruce, aby zůstaly na jednom místě, protože cokoliv jiného doktor zakázal. Ale Hazuki říkal jeden den. Ještě těch dvanáct hodin vydržím. Snad…
Anebo taky ne…
V momentě, kdy se jeho jazyk dotkl mé brady a táhl ho směrem ke rtům, už jsem to prostě nedával. Ruce jsem zasunul pod jeho triko a táhl je po jeho zádech výš, až jsem ho nakonec pevně sevřel v objetí. Pootevřel jsem ústa a nechal jsem ho, ať si sám určí, zda bude návštěvník on v mých ústech či já v jeho. Tiskl jsem ho na sebe, abych cítil jeho srdce, které zrychlovalo své údery stejně jako mé.
Samuru
Pootevřel svá ústa a já neváhal. Můj jazyk vjel mezi ty horké rty takovou rychlostí, jako kdyby se bál, že tuhle šanci ztratí. Otíral jsem se o jeho chuťové pohárky a ještě cítil příchuť lahodného masa, vpíjející se i do mých smyslů. Jazyky se proplétaly a jeden druhého vybízel ke hře.
Jeho prsty na mých zádech zanechávaly rozpálenou cestičku a burcovaly mé tělo k ještě většímu vzrušení.
Tělem mi projížděla vášeň, která naprosto ignorovala nějaké zranění, a já se začal ještě víc otírat o jeho rozkrok. Cítil jsem, jak se jeho tvrdost tlačila na můj otvor, který se jen lačně stahoval a jako by ho zval, aby se mě dotkl. Chvěl jsem se touhou, která ovládala každý sval.
Bylo mi jedno, co mám zakázáno, nedokázal jsem se mu bránit a ani sobě lhát.
Mezi polibky jsem se jen mírně vzdálil od jeho rtů, ale jen na kousek, aby mi neutekl a se staženým hrdlem tiše zašeptal: „Chci tě."
Stanley
Při jeho slovech jsem se v duchu usmál. Taky ho chci a moc. Jeho otírání o mé tělo udělalo své a já vážně už nevěděl, jak udržet ruce na jeho zádech. Tak strašně se můj penis stavěl na odpor látce, že snad do něj udělal i díru.
Už jsem to nedával. Chytl jsem Samurovu zdravou ruku, stáhl ji dolů a hned ji zasunul do svého prádla. Polilo mně horko, když se dotkl holé kůže a erekce v tu chvíli snad nemohla být už tvrdší.
„Taky tě chci, ale nesmíme Hazukimu nic říct, jinak by nás zabil. No možná jenom mě, tebe by asi ušetřil,“ mluvil jsem na něj, mezi polibky, které jsem mu nedočkavě sázel na krk a jen letmo se jazykem mihl kolem jeho uší.
To už jsem zasouval ruce za jeho prádlo a několikrát promnul jeho půlky. Skvělý pocit držet v ruce něco tak úžasného. Protáhl jsem hranu ruky mezerou, až jsem se prsty zastavil u jeho vstupu.
„Hodil by se gel, Samuru. Nemáte tu nějaký?“ vzrušeně jsem vydechoval jednotlivá slova a jedním prstem jsem naznačil vniknutí do zadečku
Samuru
Tak moc jsem to chtěl, že se mi srdce svíralo tím chvějícím pocitem, který ovládal moje tělo. Tak moc se mi zrychloval dech, že i malé zaváhání v nádechu, by asi znamenalo zástavu.
Jenže ten pitomec asi vždycky umí zabít atmosféru. Musel jsem vypadat jako rajče. Jak mám sakra vědět, co tu můj bratr má? A pak mi to došlo. Ano... Jasně že tu Ei něco mít bude, ale kde?
Nějak jsem se přestal rozčilovat nad Stanem a můj mozek frčel na maximum.
Skříňka? Koupelna? Postel? Noční stolek? Balkón? Proč balkón, jak mě proboha tohle napadlo? Ale ta představa byla zajímavá.
Zatřepal jsem hlavou, abych se probral a začal konečně přemýšlet.
Stáhl jsem ruku ze Stanova penisu a nelibě jsem mlasknul, protože se mi teda rozhodně vstávat nechtělo. Postavil jsem se na nohy, ale měl jsem co dělat, abych se na nich udržel, protože jsem byl opravdu vzrušený a tělo se mi chvělo jak ve vibracích. Nemluvě o tom, jak blbě se mi s tým naběhlým penisem chodilo. Jak kačena, ze strany na stranu jsem se kolébal k nočnímu stolku a začal v něm Eimu hrabat.
„Jako super, hrabu tu bráchovi ve věcech a hledám gel na to, aby si mě ojel. Kam jsem to dopracoval..."
Konečně jsem ho našel a přiblížil si růžovou lahvičku k očím. Bylo to s nějakou okvětní vůni a super vlhčící, bože... Trapněji jsem se nikdy necítil. Kam jsem se to dostal.
Chcípni, Stane! Chcípni! Za tohle můžeš ty! Ty a ty! Chcípni!
Ve spěchu jse zavřel šuplík a skřípl si tam prsty. Skvělé... Bolelo to jak čert a k tomu u té bolavé ruky. Měl bych si uvědomit, že jsem pomalejší a ještě k tomu zblblý z těch léků.
„Sakra..."
Zatřepal jsem prsty a rozcvičoval je, aby mě to tolik nebolelo.
Stanley
Díval jsem se jak Samurovy oči získaly zvláštní odlesk, když urputně začal přemýšlet, kde by tak Eikichi mohl mít lubrikační gel. Vyskočil na nohy a přešel k nočnímu stolku.
Chvíli se v tom přehraboval a pak vítězně ukázal lahvičku a vzápětí si skřípl prsty.
Tak to muselo bolet. Nejspíš by mi hned opadla erekce, kdybych byl na jeho místě. Vyskočil jsem na nohy a přešel k němu.
„Ukaž mi to,“ chytl jsem ho za ruku a podíval se mu na prsty. Přes všechny, kromě palce měl velkou červenou čáru. Opatrně jsem mu je promnul a pak si ji přiložil k ústům a každý jsem jednotlivě olízl.
„Je to lepší?“ podíval jsem se na něj s úsměvem. Otočil jsem ho k sobě, a rychle mu stáhl trenýrky dolů. Chytl jsem ho oběma rukama pod zadkem a vytáhl si ho nahoru, aby kolem mne mohl omotat své nohy a já ho odnesl k posteli.
Jeho váha mi stahovala prádlo dolů a to mi pěkně přiškrcovalo penis. Když jsme dosedli, jen jsem sáhl dolů a konečně ho uvolnil z toho nepříjemného vězení.
Okamžitě vystřelil ven a ukázal se v celé své kráse.
„Co kdybys k němu přidal i ten svůj?“ naklonil jsem se k Samuru a zašeptal mu těch pár slov do ucha. Nečekal jsem na odezvu a jednou rukou jsem ho hned přidal k mému. Vzal jsem mu gel z ruky, odklapl jsem uzávěr a trochu si dal do dlaně.
„Potřebují skamarádit, ne? Tak jim dopřejem trochu luxusu,“ obě erekce jsem chytl do ruky, přitiskl je k sobě a začal je společně pěkně vlčit gelem pěkně po celé délce. Moje ústa zatím zamířily na Samurův krk, kde jsem hodlal zanechat několik vzpomínek na tohle milování.
Samuru
Pevně jsem ho objímal kolem krku, abych nespadl a přitom se mé tělo chvělo tak moc, že se to nedalo zastavit. Vnímal jsem každý jeho klouzavý pohyb na mém penisu, který mi do těla vpouštěl to příjemné elektrizující vlnění, zapisující se do každé části mého těla. Spalující horko zasáhlo mé vnitřnosti a stahovalo se do třísel, jak moc jsem vhtšl víc jeho pohybů prsty, ale já ho potřeboval i v sobě. Byl jsem jak nenasytný. Neuvěřitelná touha po jeho těle mě dělala šíleným, jako kdyby to bylo to jediné, co potřebuji k životu. Udělala ze mě závisláka na sexu, ale to asi ani jinak nešlo, když jsem se do něj zamiloval. Láska asi vždycky mění lidi na něco, čím nikdy nebyli a dělá z nich blázny, kteří touží jen po jednom člověku na celém světě.
Už jsem se blížil ke konci, i těch pár pohybů po mé kůžičce mě přiváděla k orgasmu a já se držel, co jsem mohl, abych to ještě chvilku zadržel. Jen okamžik, než on vejde do mého těla a dá mi spojení, které potřebuji ze všeho nejvíc.
Pootevřel jsem ústa a přiškrceným hlasem plným vášně, jen zašeptal: „Stane... Prosím... Chci... Chci ho..."
Nedokázal jsem stvořit ani jednu celou větu, jen jsem se snažil pobrat jeho doteky a sám jsem roztával v jeho náruči…
Stanley
Jindy bych měl už připravenou nějakou průpovídku stylu: „Koho a kde chceš?“, ale pro tentokrát jsem si to odpustil. Jen jsem se hned chopil příležitosti, když se Samuru takto projevil. Uvítal jsem to víc než nadšeně. Okamžitě jsem pustil naše erekce a chytl Samuru pod zadkem. Jen trochu jsem zasunul prsty, abych gelem navlhčil i tohle místo a nikde to nedřelo.
„Nadzvedni se,“ řekl jsem vzrušeným hlasem, když se mi také nedostávalo slov a já chtěl být v něm co nejdříve. Užívat si tu těsnost a tření, které mi dopřeje to nejlepší potěšení. Jednou rukou jsem stále podepíral jeho zadeček a druhou jsem se už nastavoval proti jeho vstupu. Jen jsem o něco víc roztáhl nohy od sebe, abych získal větší stabilitu a Samuru se mohl o mně dobře zapřít a netrpělivě čekal na to první nasunutí.
Samuru
Nadzvedl jsem své boky a cítil, jak mi jeho prsty klouzají do těla, jako kdyby tam měly být vždy. Když je vytáhl, jen jsem vzrušeně vydechl a se zastřeným rozumem, který v tuhle chvíli myslel jen na jedno, jsem pomalu dosedal na jeho vzrušení. Cítil jsem tu tvrdost, která se prodírala do mého nitra a dráždila mé stěny, jako kdyby tohle bylo poprvé, kdy to děláme. Jak kdyby se něco změnilo, ale co?
Moje stěny pevně objímaly jeho penis a vtahovaly ho se stahy tak hluboko, až bych ztratil rozum. Tak krásný pocit, když vjížděl až k tomu místu, kdy se do mě rozlila ještě větší touha a moje tělo se začalo samovolně nadzvedávat a dosedat do jeho klína. Ty pomalé tahy, kdy se ve mně ztrácel jeho úd a zase na moment jen z části vykouknul, aby opět mohl zmizet v mém těle, mě dováděly na ten tížený pokraj blaha.
Přivřel jsem oči a jen vnímal pohyby našich těl, jak se z nich stává jedno. Celý nitrem mi projížděl příjemný pocit extáze a já jen stáhl ruku do svého rozkroku, abych si mohl i já dopřát uspokojení, po kterém jsem tolik toužil. Bohužel už naprosto přesně vím, že ho chci dosáhnout jen s ním a v jeho náruči. Jak ubohý a zamilovaný tvor se to ze mě stal.
Spojil jsem nedočkavě naše rty a jazykem jezdil v jeho ústech, jako kdybych nechtěl nikdy tenhle polibek ukončit.
Stanley
Se zatajeným dechem a pohledem upřeným dolů, mezi naše těla, jsem velmi silně vnímal ten pocit prvního nasunutí, při kterém se mi zatajil dech. Při dosednutí, kdy jsem v něm zcela zmizel, jsem jen prudce vydechl a pevně sevřel jeho boky, abych si mohl tohle jeho sevření nehybně užít aspoň chvilku. Rychle jsem oddechoval a očima stále sledoval jeho pohupující se penis, když se začal nadzvedávat a znovu dosedat.
Tření bylo čím dál intenzívnější a roznášelo mi do těla mrazení, horkost, třas a hodně dalšího, co jsem ani nedokázal pojmenovat. Jen jsem pevně zapřel paty o podlahu, sevřel rukama jeho boky a pomáhal Samuru v jeho pohybech. Postupně jsem přidával na rychlosti a důrazu dosednutí.
Polibek, který mi věnoval a jeho tělo, které se tak silně otíralo o mé, stáhlo veškeré mě vzrušení rozlítané po celém těle do jednoho místa.
Snažil jsem se to ustát, vydržet to až do konce, ale náhle jsem tomu tak silně propadl, že jsem ztratil veškeré své sebeovládání, které jsem ještě měl, když jsem si říkal, že to nechám na něm.
Chytl jsem ho pevně kolem pasu, na moment ho znehybnil a během okamžiku ho převrátil na postel pod sebe. Jen jsem se pevně zapřel koleny o okraj postele a začal přirážet tak, jak mi velela má touha po uspokojení.
Své rázné pohyby jsem jen doplňoval svými vzdechy. Zapřel jsem hlavu o jeho rameno a vydal z hrdla snad hlasité zasténání či už jen chrčení, když jsem začal vyplňovat Samurův zadeček svým spermatem.
Jen z posledních sil jsem zpevnil zapření o matraci, jak mi ruce povolovaly v loktech a já ho málem zalehl celou svou váhou.
Samuru
Nečekal jsem, že mě položí na záda a to doslovně, ale moje srdce tak divoce tlouklo a všechno ve mně jen řvalo jeho jméno, jako kdyby tohle všechno nemělo mít reálný základ. Jak omámený touhou, jsem přivíral oči a snažil se aspoň trochu držet při smyslech. Když mnou projel ten úžasný pocit orgasmu a moje ruka, kterou jsem si stále protahoval penis, mi společně s jeho napětím v mém těle a lavinou spermatu, které mě plnilo, dopřály i mé uspokojení. Moje tělo se v mírných záškubech, svíjelo v té nekončící extázi z našeho spojení. Cítit ho stále v sobě a přitom vědět, že tohle není naposledy, co mi tohle dává.
Chci to pořád... Nevím, jestli toho někdy budu mít dost. Nepotřebuji spát… Jako kdyby mě to nabíjelo a přitom ničilo. Všechny pocity se ve mně stále perou a já mu tolik chci ve všem oponovat. Hádat se... Urážet ho. Musím vidět všechny jeho reakce a výrazy ve tváři. Tak moc mě fascinuje, jak mě dokáže jedním slovem setřít a přitom se neurazí. Jen jednou... Na té chatě... Ale to bylo z mé strany už opravdu přes čáru, jenže i to jsem si musel zjistit.
Pevně jsem ho objal a přitáhl na své tělo.
„Nevadí mi tvoje váha, nejsem peříčko."
Teď mi nevadí nic, hlavně když budeš u mě.
Možná si mě na chvíli zkrotil, ale to neznamená, že hned jak budu mít možnost, ho zase nepošlu do... No, tam ho poslat nemůžu, to by bral doslovně.
Pousmál jsem se a podíval se do jeho očí. Není potřeba mluvit, naše těla jsou v tuhle chvíli upřímná až, až.
Stanley
Prudce jsem vydechl, když si mě Samuru přitáhl na sebe. Nevím, jestli jsem mu nepolámal žebra. Ale když se na mě usmíval těma svýma nádhernýma očima, bylo mi jasné, že je v pohodě. Stále jsem si užíval toho spojení. Ještě párkrát mě bezděčně sevřel, jakoby ze mě chtěl vymáčknout i tu poslední bílou mršku, která se tam mohla chovávat.
Posunul jsem ruce a zahrábl mu je do vlasů, Stáhl jsem mu je z čela a jen v nich nechal zabořené prsty. Ani jeden vlásek nebránil pohledu do jeho spokojené tváře. Jeho oči mě zase uchvátily a já se do nich nemohl přestat dívat.
„Už ti někdo řekl, jak máš krásné oči? Nevím, k čemu bych je přirovnal. Možná smaragdy? Dva krásně vybroušené smaragdy, ve kterých se tisíckrát odráží vše, na co se podíváš… Nejspíš nebudu originální a možná ti to už někdo řekl, ale… Je mi to jedno… Miluji tě…“ sklonil jsem k němu hlavu a políbil ho na jeho pootevřená ústa, teplé měkké rty, jeho jazyk, který se hned přivinul k mému, jako by byl jeho nedílnou součástí.
Samuru
To je hrozný blbec, proč mi něco takového říká? Je to hrozně trapné...
„Nikdo... Nikdo mi to nikdy neřekl. Prostě se do mých očí málo kdo vydrží dívat. Prý jsou k utonutí a lidé se v nich ztrácejí."
Najednou se mi srdce rozbušilo tak silně, že kdybych neměl v hrudi kosti, už by vyskočilo ven z mého těla. Nikdy bych nečekal, že mi řekne, co ke mně cítí a ještě takhle. Možná jsem ho k tomu nutil, ale protože jsem byl zmatený a tohle zažívám poprvé, měl jsem právo na to vědět, co se děje. Ale tentokrát to řekl sám a bez toho, abych byl drzý. Dostal mě... Prostě mě dostal.
„Já... Já tě... Já tě taky miluji."
Díval jsem se na něj a cítil, jak mě polévá horko, vpíjelo se mi do tváří a nedalo se zastavit, jakoby mě ovládlo. Byl jsem v koncích a za všechno může tenhle šedovlasý vlk samotář.
Natiskl jsem se na něj ještě víc a vnímal jen jeho tělo a své, které se stále chvělo z rozkoše.
V tom slastné opojení, jsem uslyšel, jak mi začal zvonit telefon a nepřestával. Ten kdo volal, byl opravdu urputný a nehodlal to vzdát.
„Buď mě musíš pustit, nebo se mnou dojdeš pro telefon."
Usmál jsem se a čekal na jeho reakci.
Stanley
Topit se v jeho očích? To se už nejspíš stalo. Ale umím plavat, vždycky se odrazím ode dna a vyplavu na hladinu. A když se v něčem topím sám, vždycky tu byl někdo, kdo mi hodil záchranný kruh. Rodina… Jeff… A teď Samuru… Vytáhl mě z mého nic moc života… Jen povrchní známosti, žádné závazky… zodpovědnost jen sobě a své práci…
Tenhle kluk s nevymáchanou pusou mě znovu postavil na nohy. Vedle něj začínám znovu žít… Promarnil jsem hodně dnů a měsíců svého života ničím… Ale teď… Věřím, že to bude jiné. On není ten, který by jen tak couvl při sebemenším náznaku čehokoli. Umí se bít… A já také. Budu se bít za něj… pro něj…
Věřím, že už nezažiju zklamání, tak jako… kdysi…
„Já tě taky miluji..." znělo mi v uších jeho přiznání a já věřil, opravdu věřil, že to myslí vážně. Neměl jsem najednou ani trochu pochybnosti.
Vytrhl mě z myšlenek připomenutím, že nás něco vyrušuje.
Nesnáším ho... leze mi na nervy... opravdu mi ten telefon leze na nervy...
„Kašli na to, měli bychom se pořádně vyspat. Pořád se něco děje už ani nevím, jestli je den, nebo noc,“ otočil jsem hlavu do okna.
Jenže zvonění nepřestávalo. Vztekle jsem mlaskl. Jedním pohybem jsem ze Samuru nechal vyklouznout již ochablý penis. Ještě jednou jsem ho políbil na rty. Pevně jsem chytil ho do objetí a vstal jsem i s ním. Chytl jsem ho pevně pod zadkem, aby mi nevyklouzl z držení.
„Nenávidím telefony,“ zamračil jsem se a nesl Samuru ke zdroji vyzvánění. „Rychle to vybav, nebo ten telefon rozbiju.“
Opravdu jsem na telefony alergický. Zvlášť když jsem si vzpomněl na tu záplavu sms a mms od toho psychouše.
Samuru
Musel jsem uznat, že když mě takhle nesl, byl jsem spokojený. Jen jsem ho pevně svíral nohama, které se omotaly kolem jeho pasu a rukama mu objímal krk. Jsem jak poblázněná a zamilovaná puberťačka, ale co, kašlu na to. Láska prostě lidi mění na pitomce, ale je to krásný, když se jí necháme zblbnout.
Moje srdce si jen spokojeně bilo v tempu a jak kdyby se mé tělo lehce chvělo, jak moc dobře mi bylo.
Jednou rukou jsem se ho pustil a uchopil telefon. Ihned se mi ale rozbušilo srdce, jako kdyby mělo skočit jump.
„Otec..."
Zvedl jsem telefon a okamžitě musel dát telefon dál od ucha, jinak by mi asi upadlo.
„Okamžitě přijeď sem. Je mi jedno co jsi dělal, nebo co děláš a už vůbec mě nezajímá, že máš s někým smlouvu. Ta tvoje VČELA zablokovala všechny počítače ve firmě a nikdo se nemůže nabourat do systémů, aby alespoň odinstaloval nastavení na tovární. Víš, kolik let práce si teď zničil?..."
Myslím, že pokračoval v nadávání, ale já jen zaklapl telefon a položil ho na stůl.
„Nic důležitého, jdeme spát?"
Stanley
Když jsem viděl, jak Samuru obrátil oči v sloup a řekl jediné slovo „Otec…“ jen jsem zaskřípal zuby. Samuru si v klidu vyslechl řvaní svého otce a pak mu zaklapl telefon, aniž by mu cokoli řekl.
Na jeho otázku jsem se jen pousmál a zamířil zpátky k posteli. Celá zaskřípala, když jsme na ní dopadli.
„Nejspíš budeme muset koupit novou postel, nevím kolik toho tahle ještě vydrží,“ rozpojil jsem Samurovy nohy, které měl stále kolem mě omotané a pak jsem se svezl vedle něj. Natáhl jsem se pro deku a přehodil ji přes nás. Zhasl jsem lampičku a otočil se k Samuru.
Chtěl jsem se něco zeptat, ale v momentě, kdy jsem se znovu zadíval do jeho očí, jsem zapomněl. Beztak to nebylo nic důležitého.
„Měli bychom se konečně vyspat. Ráno se ti pak podívám na tu ruku,“ zvedl jsem se na loket a rukou si podepřel hlavu. Druhou jsem mu pod dekou položil na břicho a jemně ho hladil po jeho horké kůži.
Mlčel jsem a jen se mu díval do očí. Ani nevím, jestli jsem stihl položit hlavu zpátky na polštář, jak rychle jsem usnul.
Samuru
„Jo a kdo ji zaplatí? Vlastně jí ničíme Eimu, nevím, jak moc tě potom bude chtít zabít? No jo, jsi moc akční," usmál jsem a ještě jednou ho políbil.
Nebude snadné s ním být, ale se mnou je to ještě horší. Nechápu, jak se do mě mohl zamilovat? Jsem opravdu protivný a hrubý, nevychovaný a drzý, hubený a vysoký a ... a... a... a moje srdce je jen jeho. Jak vtipné. Asi bych si měl na FB dát do kolonky stav: zadaný. Nejspíš by se mi hned sesypalo mraky dotazů na to, kdo a co?
Jsem šťastný... Opravdu.
Přímo mě jeho pohled uhranul, když mě nepouštěl ze sevření a jeho horké prsty, které se mi pohybovaly po pokožce na břiše, mě ukolébaly ke spánku. Nevím, kdy, nebo jak usnul, ale docela hlasitě mě předl do ucha. To mě probudilo a já se na něj podíval ještě rozespalým pohledem. Byl tak sladkej. Opravdu mu to moc slušelo, když spal, a já neměl to srdce ho budit. Jen jsem na něj zamlaskal a on se ztišil. Chtěl jsem si k němu znovu lehnout, když jen uslyšel podivný šramot od dveří a jako kdyby se někdo plížil do pokoje.
„Ei? Ei? Jsi to ty, Ei?"
Nikdo neodpovídal a já bych dal ruku do ohně, že tu někdo byl.
Stanley
Myslím, že mi Samuru ještě něco říkal, ale už jsem ho nevnímal. Usnul jsem opravdu rychle.
Spal jsem opravdu tvrdě, ale přesto mě po nějaké době jeho hlas pobral.
Co to říkal? Eikichi? Co by tu dělal?
Jak praštěný pytlem jsem se rozkoukával kolem sebe. Venku už svítalo a já zaregistroval jak Samuru sedí vedle mne a rozhlíží se po pokoji.
„Ei?“ zeptal jsem se ochraptěle.
Opřel jsem se o lokty, abych se zvedl, ale v ten moment se rozletěly dveře a dovnitř vpadli tři chlapi. Stihl jsem zaregistrovat, že se jeden vrhnul na Samuru a rychle ho vytáhl z postele. Vyskočil jsem na nohy, ale další dva se už ke mně rozběhli. Několik rozmáchnutí rukou naslepo, kde jsem tušil jejich obličeje. Myslím, že jsem jednomu zlomil nos, podle toho, jak zařval, chytl se za obličej a zkroutil se do klubíčka.
Nestačil jsem ani křiknout, aby pustili Samuru, jen jsem se díval, jak ho ta jedna gorila pevně drží a táhne ho z ložnice pryč. Rozběhl jsem se za nimi, ale to už se mi do cesty postavil ten třetí. Uhnul jsem před jeho pěstí a sám jsem mu svou vrazil do břicha. Byl jsem rozespalý a mé pohyby a reakce byly pomalé. Ucítil jsem silnou ránu do obličeje a zatmělo se mi před očima. Než jsem se stačil vzpamatovat, ležel jsem na břiše zaražený do podlahy. Jeden mi klečel na zádech a druhý, kterému odkapávala krev z nosu na podlahu, klečel vedle mne a tlačil mi pistoli do boku.
„Co… chcete? Pusťe ho!“ chrčel jsem vztekle a snažil se dostat ze sevření. Vysloužil jsem si jen bolestivější zkroucení ruky a zadření kolene do páteře.
„Přišli jsme pro mladého pána. Tebe prý můžeme klidně odstranit,“ zavrčel na mě ten s rozbitým nosem a já cítil, jak se hlaveň pistole přesouvá nahoru a nakonec se bolestivě zabodla do mého spánku.