Samuru
Příjemně se mi spalo a nic mě nerušilo, jen tlukot jeho srdce se rozléhal mou hlavou. Tak krásná hudba, že ani sluchátka nepotřebuji, jak hlasitě bilo. Kdyby tak bilo pro mě…
Probudil mě pocit prázdnoty a že mi tu něco, nebo někdo chybí. Když jsem se soustředil, zjistil jsem, že místo vedle mne je prázdné.
Vše se ve mě sevřelo a zase mě zaplavil ten strach… Strach z toho, že se mu mohlo něco stát. Strach z toho, že už ode mě nadobro odešel. Strach ze samoty a možná sám ze sebe.
Prudce jsem se posadil, až se mi z toho tlaku zamotala hlava a já se za ní chytil.
„Stane? Stan…” pořád mi zcela nefungoval hlas a spíš jsem jen šeptal, než křičel jeho jméno.
Měl jsem hroznou žízeň a ruka pomalu přicházela k sobě. Docela mi v ní škubalo a kolem šití to pulzovalo jak o závod.
Vše mě bolelo, ale ta ruka… To bylo nejhorší.
Spustil jsem nohy z lehátka a pomalu se postavil. Byla mi zima, protože mě halily jenom trenky.
Ale kde mám oblečení? A zachránilo se vůbec nějaké?
Začal jsem hledat kelímek a vodu, protože ta žízeň, byla neúnosná a potom mě možná Stan uslyší.
Stanley
Vrátil jsem se k Ayanovi do ordinace. Ze Samurovy tašky jsem vytáhl jen čisté triko a kalhoty a ostatní věci nechal v autě. Všechno co měl předtím na sobě, je na odpis, Tu krev z toho už nedostane. Vešel jsem dovnitř a viděl, že Ayano stále sedí za svým stolem a něco studuje. Jen vedle počítače přibyl hrnek a z něho voněla čerstvě uvařená káva.
„Mám k tobě prosbu. Nechci s Taishiho rodinou mít nic společného. Ale ten zmetek mi zlikvidoval půlku baráku. Peníze na opravu mám. Ale tohle dělat nebudu. On to zničil, on to dá do pořádku. Vezmi jeho tatíka a odvez ho ke mně domů, aby viděl, jak je jeho syneček nevychovaný,“ položil jsem před něj klíče od mého domu. „Vrátím se za tři dny a Samuru bude bydlet u mě. Nechci, aby se vrátil někam, kde uvidí krvavé fleky na stěně.“
Ayano jen přikývl. Věděl, že je to nejlepší věc, co teď může udělat i kvůli Taishimu. Aby jeho mafiánský otec viděl, co udělal a dal si svého synka do pořádku.
„Nachystej mi prosím tě pro Samuru léky a obvazy. Za tři dny přijedeme na kontrolu. Pojedeme ke mně na chatu.“
Otočil jsem se a šel za Samuru do pokoje. Otevřel jsem potichu dveře, protože jsem čekal, že bude spát. Zůstal jsem na něj hledět, proč prolízá prázdnou skříňku, místo aby ležel.
„Něco jsi ztratil?“ došel jsem k posteli a položil na ní jeho věci. „Obleč se, pojedeme. Tady už být nemusíš.“
Samuru
Začal jsem tam prolézat všechny skříňky a hledal ten pitomej kelímek, nebo skleničku a třeba i plášť na zahalení.
Když na mě Stanley promluvil, zrovna jsem byl sehnutý, a jak jsem se z šoku narovnal, tak jsem se praštil o poličku.
„Kurva!"
Chytil jsem se za hlavu a mnul si čerstvě narostlou bouli.
„Jo, hledám... Tvoje mládí a oni nic. Věřil bys tomu? Hledal jsem skleničku, chtěl jsem se napí..."
A teď mi to došlo...
Tak tohle je trapááás. Proč jsem se nesehnul ke kohoutku a nenapil se z něj?
Proč tu hledám něco, co tu není? Musel jsem odvrátit tvář, protože jsem se pravdu začervenal.
„No, asi to tu není."
Došel jsem k vodě a sehnul se, abych se napil, ale neodhadl jsem vzdálenost kohoutku od mé hlavy a normálně se praštil do čela.
Je tohle možný?
A dokonce se mi otevřela skříňka nad hlavou a já sejmul i dvířka zátylkem, jak jsem se zvedal.
„Do prdele... Já se na to..."
Stanley
Díval jsem se na Samuru co vyvádí a přesto, že jsem měl stále nepříjemný pocit u žaludku z toho všeho, co se stalo, začal jsem se usmívat. Když skoro shodil skříňku, už jsem to nevydržel a začal jsem se smát nahlas. Došel jsem k němu, srovnal skříňku, aby nespadla a zastavil jsem vodu.
„Víš, že je to nebezpečné se takhle přede mnou ohýbat?" pohladil jsem ho po zádech a rukou sjel na zadek. „A to že máš zranění, mi vůbec v ničem nevadí. Pojď se převlíct. Donesl jsem ti čisté prádlo," chytl jsem ho za zdravou ruku a odtáhl zpět k posteli a ukázal na čisté oblečení.
„Osprchuješ se až doma," přešel jsem k němu a bez řečí jsem mu stáhl prádlo, které měl ještě na sobě, aby si mohl obléct čisté.
Samuru
Je možný, že ten starý perverzák myslí i v téhle situaci na sex? Je opravdu nenapravitelný. Jen by mě zajímalo, jaký by byl, kdyby se role obrátily a on byl ten zraněný? Byl by to pan citlivka, který při slově rýmička umírá v posteli? Hahahha...
Musel jsem se usmívat, protože ta představa Stana, jak s červeným nosem leží a jen ukazuje na věci, které chce a já mu je prostě nepodám, mě pobavila.
Když ze mě stáhl prádlo, jen jsem se musel zhluboka nadechnout, protože mít ho tak blízko a nevnímat jeho tělo, bylo nemožné.
Asi je mi jedno, jestli jsem zraněný, ale jeho hlava, která byla už u mého rozkroku, mě prostě vzrušovala.
Sakra... Chcípni Stane! Jsem nemocný, musí to dělat?
Rychle jsem se soustředil na čisté oblečení a uchopil ho do rukou, abych se oblékl.
Posadil jsem se zpět na postel a natáhl si jednou rukou trenky. To nebyl problém a dokonce i kalhoty šly, ale tričko? Nebyl jsem schopen si ho natáhnout. Pořád mi ruka vězela jen v jednom rukávu a já nedokázal protáhnout hlavu otvorem na krk. Nakonec jsem ji vystrčil z rukávu. Skvělý. Vdal jsem to. Jen jsem seděl a na krku měl místo roláku rukáv. Byl jsem bezradný a tak strašně se mi to nechtělo říkat. Nejradějí bych si ten jazyk ukousnul.
„Stane, prosím... Pomůžeš mi?"
Umři Stane... To ty můžeš za tohle... Protože nevíš, do koho dřív strkat ptáka. Jo... Nevíš.
„Vezeš mě do Eiho bytu? A jak... Kde si vzal moje věci? Hmmm?"
Nooo... Tak tohle mě hodně zajímalo.
Nemyslím si, že by ode mě dostal svolení hrabat se mi v oblečení.
Stanley
To zrovna. Řeknu mu, že jede na chatu a on mě sežere se vším, co mám v ruce.
S úsměvem jsem se díval, jak se souká do hader.
Nechce pomoct, tak nechce.
Když však strčil hlavu do rukávu a zůstal bezradně stát a prosil, zželelo se mi ho. Přistoupil jsem k němu a jednou rukou jsem ho objal kolem pasu. Měl krk natažený jak želva v tom úzkém rukávu a já nechápal, jak tím mohl provlíct hlavu. Ale pro mne lepší. Byl jak ve svěráku. Stačilo ho jen jemně chytnout pod bradou, abych ho zcela znehybnil.
Podíval jsem se mu do těch jeho očí a už jsem otvíral pusu… Na poslední chvíli jsem ta slova spolkl a jen přitiskl své rty na jeho. Měkký teplý polibek jen na rty. Místo slov.
„Tak pojď, pomůžu ti z toho,“ odstoupil jsem o krok a opatrně stáhl triko přes hlavu, aby pak mohl strčit ruku do té správné díry.
„Ty hadry tu nech, stejně jsou na odpis,“ potlačil jsem Samuru ke dveřím. Zastavili jsme se ještě v ordinaci. Vzal jsem připravené léky a obvazy pro Samuru a s upozorněním, že teda za tři dny máme přijet na kontrolu, jsme vypadli ven.
Pomohl jsem Samuru nastoupit a zapnul jsem mu pás. Ještě než jsem se narovnal, dal jsem mu letmý polibek.
Proč mám teď pořád chuť ho líbat? Jako bych se mu tím omlouval… Jsem to ale blázen…
Nasedl jsem vedle něj a vyrazili jsme. Ignoroval jsem odbočku k jejich bytu a jel rovnou nahoru do hor.
Samuru
On mi ani neodpověděl a už se zase jeho zadek šinul ze dveří.
Jako proč mě pořád líbá? I když mě připoutal, tak mě zase políbil.
Proč to dělá, když ke mně nic necítí? Copak si po tomhle zase nemám něco domýšlet? Sakra... Já se v něm fakt ztrácím.
Pořádně jsem se uvelebil a díval se na cestu před sebou. Ale když nezahnul k Ei, už jsem zbystřil. Podíval jsem se na něj a nedůvěřivě si ho prohlédnul.
„Mám to brát jako únos? Dáš mi telefon, abych mohl zavolat policii, že mě jeden šedý pták unesl? Kam jedeme? A stále jsem neslyšel odpověď na to, kde si vzal moje věci?"
Stanley
Než jsem odjel pro Samuru, zavolal jsem Jeffovi, abych ho připravil na to, že budou mít návštěvu. Eikichi si nejspíš bude hrát na zdravotní sestru. Kdo ví, jak Jeff vypadá a jestli se ještě vůbec může pořádně hýbat. A teď, když tam přivezu i Samuru, tak Eiho nejspíš trefí šlak.
Už to vidím…
„Ber to, jak chceš. Jedeš na rehabilitaci. Třeba tak. A kde jsem vzal tvoje věci? U tebe ve skříni. Nakupovat jsem nebyl,“ odpověděl jsem a zase zmlkl.
Po většinu cesty jsem mlčel. Neměl jsem chuť nic rozebírat. Stále jsem měl v hlavě, že tohle všechno mohlo skončit daleko hůř. Řekl jsem Ayanovi, ať zavede toho mafiánského staříka k počítačům a ukáže mu, jak tam Taishi vyváděl. Tak snad už budu mít od něj navždy pokoj.
Občas jsem na Samuru kouknul, jak na tom je, ale vypadalo to, že to zvládá. Bylo už něco kolem třetí, když jsem vjel na příjezdovou cestu k mé chatě.
„Jsme doma,“ zastavil jsem před domem a vypnul motor. „Tak vystupujem,“ odcvakl jsem mu pás, aby mohl vystoupit.
Vylezl jsem z auta, otevřel mu dveře a počkal, až vystoupí. Z kufru jsem vytáhl naše kabely a zamířil dovnitř.
Tak. Teď si jdu vyslechnout pár nadávek od Eiho. Ten ještě neví, že přijedeme.
Samuru
„Rehabilitaci? S tebou? O jaký druh jde? Projíždění se v mém zadku? Masírování půlek? Hledání ptáka ohniváka?"
Aha, tak on se mi hrabal ve skříni? Dával mi věci do tašky? No počkej, to si ještě sežereš, Stane.
Zbytek cesty jsem mlčel a pozoroval, kam jedeme. Když jsme dorazili na místo, jen jsem překvapeně zíral na Stana.
„Jako tady budeme dělat co? Čtyřku? V tuhle chvíli sis asi podepsal ortel smrti, Stane."
Vystoupil jsem z auta a díval se do očí zcela zděšeného Eiho, který málem seskočil čtyři chody, aby ke mně doběhl.
„Co se ti... Co se ti stalo? Jak ti je? Co ta ruka? Stane... Já tě..."
Ei vypadal rozrušeně a těkal pohledem ze mě na Stana. Jenže já opravdu neměl síly na to něco vysvětlovat, nebo se dohadovat, chtěl jsem si jen lehnout a spát.
„Vysvětlím ti to později, nebo zítra. Potřebuji si lehnout."
Okamžitě mě podebral pod rukou a pomohl mi dovnitř. Společně se Stanem, v jehož tváři se dalo těžko číst, co si myslí, mě dotáhli do pokoje a uložili na postel.
Ei potom odešel, že něco dobrého uvaří k jídlu a já zůstal se Stanem. Lehl jsem si na postel a natáhl k němu ruce.
„Co se trochu pomazlit méďo Pú, hmmm?"
Dělal jsem si srandu, ale co kdyby?
Stanley
Eikichi nevěděl ke komu dřív skočit. Jestli k Samuru, aby mu pomohl, nebo ke mně, aby mi jednu natáhl. Jo, mamka se nezapře. Pravá mateřská láska.
„Přestaň tu vyřvávat a pomoz mi s ním dovnitř,“ neodpustil jsem si, ale to on už stál u svého bratra a kontroloval, co všechno mu je.
Dotáhli jsme Samuru do jednoho z pokojů. Jo, nejspíš budu spát tady s ním, protože ten můj okupuje zrovna Jeff a pochybuji, že se z něho bude chtít hnout. Nejspíš spí, protože se zatím neukázal.
Ekichi odešel uvařit večeři, protože se den už opravdu schyloval k večeru a my zůstali sami. Chtěl jsem ještě zajít pro věci, ale v tu chvíli se Samuru probral. Natáhl ke mně ruce jak malé děcko a to, co řekl, stálo za to.
„Tak medvídek Pú? Nejspíš ses v Anglii hodně díval na pohádky. Nejdříve jeskyňky a teď Pú,“ přistoupil jsem k posteli.
Chvilku jsem se na něj díval a přemýšlel, jestli někdy usne na tak dlouho, abych se mohl jít aspoň v klidu osprchovat. Shodil jsem nakonec boty. Opatrně mu dal ruce od sebe a lehl si na něj. Díval jsem se mu do očí a usmíval se.
„Víš o tom, že medvědi jsou těžcí? Medvěd Baribal může vážit až 250 kilo. Zvládneš takové mazlení?“
Opřel jsem se o lokty, abych ho tolik nezatěžoval. „Pořád se chceš mazlit?“ sklonil jsem hlavu a políbil ho na krk a další polibek věnoval jeho bradavkám. Podráždil jsem je jazykem a mírně chytil do zubů. Pěkně jednu po druhé.
„A páření je u samic prý pěkně agresivní. Doufám, že mě nepokoušeš,“ otřel jsem se několikrát o jeho rozkrok svým. Skrývalo ho jen spodní prádlo, zatím co můj přítel se celkem tísnil v riflích.
Stáhl jsem jednu ruku dolů a zasunul ji do jeho boxerek. Dotkl jsem se jeho penisu, který hned tvrdnul a přivinul se mi do dlaně a mě z toho polilo horko.
„Myslím, že nastává doba páření, mamko,“ usmál jsem se a začal jsem ho líbat na břiše a zatím co jsem v ruce mnul jeho penis, mé polibky směřovaly níž a níž…
„Večeře bude za chvilku!“ ozvalo se přísně ode dveří. „Slez z mýho bráchy!“
Zabiju ho!
Otočil jsem hlavu k Eikichimu, který stál mezi futry a s rukama založenýma v bok se na nás přísně díval.
„Myslím, že budeme držet celibát. Maminka se o tebe bojí,“ zašeptal jsem Samuru do ucha. Ještě jednou jsem promnul jeho penis a pak jsem vstal.
„Samuru potřebuje osprchovat a nejsem si jistý, jestli bude schopen sedět u stolu a večeřet. Asi bude jíst tady. Jdu pro věci a tobě radím, abys příště klepal!“ zavrčel jsem Eimu do ucha, když jsem kolem něj procházel.
Samuru
Užíval jsem si to úžasné dráždění a to jak mluvil, mě dráždilo ještě víc.
„Ano taťko, jen pokračuj, snad se z té tvé váhy nerozpadnu."
Usmál jsem se a prohnul tak, abych se víc natiskl na jeho ruku, která přejížděla po mém penisu. Bradavky mi stály jak na povel a žadonily o více pozornosti stejně, jako mé rty.
Už jsem si v hlavě představoval, jak si mě bere a potom... Ei...
Poprvé v životě Ei, ti moje myšlenky jasně dávají najevo, kam máš jít.
Vypadni! Jenže myšlenky, ty nikdo slyšet nemůže.
Díval jsem se, jak Stan odchází a jen se modlil, aby Eimu něco neudělal. Podle mě musel mít na něj v tuhle chvíli stejnou pifku, jako já.
„Ei? Vážně?"
„Samuru, jsi zraněný a ještě jste chtěli dělat tohle? Opravdu?"
„Opravdu... A ty jsi rušil. Nepřipomíná ti to něco? Ale já byl v téhle situaci na opačné straně a odešel jsem. Sice ne dobrovolně, ale šel. Prosím, udělej to stejné."
„Pomůžu ti se sprchou," řekl Ei už příjemnějším tónem v hlase, ale já ho zastavil.
„Ne... Mě pomůže ten grizzly, co právě odcupital jak baletka. Až ho cestou dolů potkáš, tak mu řekni, ať pohne, nebo se mu v té sprše rozmáznu."
Ei jen stál a potom se s úsměvem vydal z pokoje.
„Neboj... Chápu."
Odešel a já se začal pomalu svlékat. Tak, zajímalo mě, co Stan udělá?
Stanley
Zašel jsem k autu a vytáhl věci. Ještě jsem tam měl i kufřík s fotopuškou. Když jsem byl doma, stihl jsem jen vyhodit z auta chladicí boxy a ty zůstaly ležet v kuchyni na stole.
No jen doufám, že až se vrátím, že to jídlo nebude pochodovat a hospodyně to uklidí. Měl bych ji zavolat. Ale zase nechci, aby tam chodila, když je tam takový bordel. Stejně ji budu muset zavolat tak jak tak.
Popadl jsem věci a ověšený jak vánoční stromeček jsem se vracel do chaty. Dole pod schody jsem se málem srazil s Jeffem, který se právě ploužil z kuchyně. Při pohledu na něj jsem jen zaskřípal zuby.
Jeho obličej byl barevnější než plakát z cirkusu a celou dobu se držel za žebra.
„Ekichi tě ještě nepřikurtoval k posteli? I když asi teď nebude vědět kam dřív skočit,“ podíval jsem se směrem nahoru přes Jeffovo rameno.
„No snahu měl,“ podíval se na mě Jeff a usmál se, když viděl, jak jsem ověšený taškami. „Jen nemá tu správnou výbavu. To by musel zajít k tobě do ložnice.“
„No zaplať pán bůh, že ji mám. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych tam neměl pouta. Ten zmetek Taishi mi pěkně zřídil barák a to nemluvím o Samuru. Dobře mu hráblo v hlavě.“
„Nemáš strkat ptáka kde komu do-“ poslední slova raději spolknul, když si všiml, jak jsem se na něj podíval. „No ale vzhledem k tomu, že sis přitáhnul Samuru sem, tak zřejmě sis vybral, co? Nejsi s ním už na tvé poměry nějak dlouho?“
Jen jsem po něm blýsknul očima a mlasknul, když jsem přes jeho rameno viděl, jak Ei schází dolů a jeho pohled byl víc než výmluvný.
„Raději se drž toho svého – nemluvím!“ nahnul jsem se k Jeffovi a zavrčel mu těch pár slov do ucha. Obešel jsem ho a šel nahoru. Na Eikichiho jsem jen významně povytáhnul obočí a usmál se. „Bráška tě nechce?“
Viděl jsem, jak se nadechuje, ale já na nic nečekal a zamířil rovnou do pokoje.
„Potřebuješ zdravotní dohled, takže budu spát tady s tebou,“ nohou jsem za sebou přibouchnul dveře, když jsem vešel dovnitř.
Samuru se právě soukal z kalhot. Položil jsem tašky na zem.
„Takže sprcha a pak večeře, paciente,“ přistoupil jsem k němu a stáhl mu nohavice úplně dolů.
„A máš štěstí, tady se voda ohřívat nemusí.“
Shodil jsem ze sebe oblečení, chytl jsem Samuru pod zdravou paží a vedl jsem ho do koupelny. Přes tu krátkou cestu jsem si ho prohlížel, jak se mu jeho paráda pěkně pohupuje mezi nohama a moje ruka samovolně sjela na jeho zadeček.
„Měli bychom použít ochranu,“ přisunul jsem stoličku do sprchového koutu, a když se usadil, vešel jsem za ním. „Na tvou ruku, aby se obvaz nenamočil.“
Vzal jsem sprchu do ruky, pustil vodu a začal ho omývat. „Takže drž ruku pěkně nahoře,“ zvedl jsem mu ji do výšky a pak po ní prsty sjížděl až k jeho tělu a pohladil ho po boku.
Samuru
Ha? Zdravotní dohled? Aha… Stan si bude hrát na sestřičku? No to by byla tedy pěkně hororová sestřička… Tedy neustále nadržená sestřička.
Nechal jsem se svléct a vlastně jsem si to užíval. Tolika starosti o mojí maličkost a to z jeho strany? Tomu se prostě nedá odolat.
Sedl jsem si ve sprše na stoličku a dal ruku nahoru, aby do obvazů nenatekla voda.
„A myslíš, že tahle ochrana pomůže? Bude to dost těsné? No, ale ty asi máš zkušenosti, co? Jsi tak dobrá sestřička… Budeš mít ještě čepeček a šatečky?”
Tak tohle mě hodně pobavilo, protože představa, jak se o mě stará Stanley v bílých šatech nad kolena s čepečkem na hlavě a jeho chlupaté nohy čouhají zpod látky, to se nedalo.
„Jenže na depilaci bys potřeboval sekačku co? Nebo žací stroj. A… hahahhaha…”
To už byla fantazie tak velká, že převážila nad realitou.
Ale jeho prsty na mém těle mi znovu rozbušily srdce a já jen mírně přivřel oči, když mě hladil namydlenou houbou po těle.
„Asi to období páření neskončilo, že?”
Nevinně jsem se ušklíbl a zrak mi sjel na jeho rozkrok, jenže to v mém udělalo své.
Stanley
Vžil jsem se do toho omývání až tak, že jsem se skoro zapomněl. Projížděl jsem žínkou každou část jeho těla a na některých místech jsem se zastavil déle, než bylo zdrávo.
Tak sekačka, jo?
Přitlačil jsem žínkou na jeho stehnech, až mu celé zčervenaly.
„Asi tak nějak?“ přemístil jsem se před něj a klekl si mezi jeho nohy. „Nebo mám přitlačit?“ zajel jsem rukou na jeho záda a i tam jsem ho pěkně silně přejel žínkou po páteři směrem dolů. „Nebo mám zjemnit?“ otřel jsem mu obě půlky zadečku.
Byl jsem k němu nahnutý, že se naše mokrá těla skoro dotýkala. No skoro… Jeho penis, který se začal zvedat do pozoru, se mi otřel o břicho a já se na něj už přitiskl a sevřel ho mezi našimi těly.
Zvedl jsem se v kolenou a cítil jsem, jak se jeho tvrdost otírá o mé břicho. Pustil jsem žínku a pevně ho objal.
„Myslíš, že období páření skončilo? Já nejsem medvěd, můžu kdykoliv, Samuru,“ vyslovil jsem své varování těsně před tím, než jsem se vpil do jeho rtů a druhou rukou jsem ho chytil za zadek a víc si ho tlačil jeho rozkrokem na své tělo, až i on musel pocítit, jak na mě celé to jeho mytí působí.
Samuru
Pootevřel jsem ústa, abych ho nechal brázdit jazyk v mých ústech a dávat mi tak ten opojný pocit s jeho tepla.
Vnímal jsem každé otření jeho pokožky o mou a do těla se mi rozlévalo vzrušení tak velké, že se mi chvěl každý sval na těle.
Musely mu vibrovat ruce, jak jsem se chvěl a cítil jsem, jak se mi podlamují kolena. Taky to mohlo být těmi léky, co jsem měl v sobě, ale spíš t bylo Stanem.
Zachytil jsem se jeho loktů a podíval se na něj.
„Páření ano... Ale..." to už jsem nedopověděl, protože se mi zatmělo před očima a já šel k zemi.
Jen jsem cítil, jak moje tělo nedopadlo na tvrdou zem, ale nějaké teplo mě drželo ve svém objetí.
Asi na mě špatně zapůsobily ty léky, které jsem měl naposledy v ordinaci, nebo jsem prostě slabý a neuvědomuji si to?
Jenže v tuhle chvíli jsem o sobě nevěděl a mojí myslí se rozháněla jen temnota.
Stanley
„Řekl jsem ruku nahoře,“ přestal jsem Samuru líbat a upozornil ho na fakt, že se mu namočí obvaz. Jenže on mě chytl křečovitě za lokty, hodil na mě jeden jediný pohled, než se mu oči vyvrátily v sloup a on se poroučel k zemi. Na poslední chvíli jsem ho zachytil. Ale jeho mokré tělo mi prokluzovalo v rukách, tak jsem s ním pomalu klesal k zemi a snažil se ho opatrně položit, aby si ještě víc neublížil. Myslím, že jsem při tom tělocviku chytl křeč do nohy, ale hlavně že si nerozbil hlavu o kachličky. Rychle jsem vstal, zastavil vodu a natáhl se pro velkou osušku. Trochu s obtížemi jsem ho do ní zabalil a pak ho vynesl ven z koupelny a uložil na postel.
Přiložil jsem mu prsty ke krku.
„Vypadá to, že žiješ,“ povzdechl jsem si úlevně.
Přehodil jsem přes něj deku a všechny polštáře mu naskládal pod nohy. V koupelně jsem ještě namočil malý ručník do studené vody a přiložil mu ho na čelo.
Vzal jsem do ruky telefon a hned vytočil číslo na Hazukiho.
Divil se, že mu volám, sotva jsme od něj odjeli. Řekl jsem mu, co se stalo, a on mi vysvětlil několik možností, proč se to mohlo stát.
„V každém případě by bylo dobré, abys ho nechal aspoň jeden den v klidu, Stene!“ řekl přísně.
„Prosím tě, co si o mně myslíš?“
„Jen to nejlepší… Jo… A měl jsem návštěvu.“
Okamžitě jsem zbystřil.
„Tatíček Tua se tu asi dvě hodiny po vašem odjezdu přiřítil jak velká voda a hledal svého syna. Evidentně Dene Hasegawa přijel k nim domů i s Taishim, aby se omluvil za to, co udělal. Ale Tua se netvářil moc nadšeně, když zjistil, že se to stalo u tebe.“
„A ví, kam jsme jeli?“
„Ne, neřekl jsem mu to. Ale byl prý i u tebe doma…“
Tak na to jsem neměl co říct. Nejspíš mi tu vyvstává dost velký problém. Jeden syn s Jeffem, druhý syn se mnou. Všichni čtyři pod jednou střechou. Jako zvěř nahnaná do ohrady a připravená na odstřel.
Posadil jsem se na postel vedle Samuru a díval se na něj. Jeho dech byl již pravidelný a měl ve tváři klidný výraz. Nechal jsem ho spát, jen jsem mu sundal ten ručník z čela, aby se mu nezamrazil mozek víc, než ho má.
„Večeře!“ ozval se hlasitě Eikihi, když vrazil do dveří.
Prudce jsem se zvedl a postavil se proti němu, aniž bych si uvědomil, že jsem stále nahý.
„Přestaň tu, kurva, řvát. A říkal jsem, že máš klepat,“ vztek ve mně začal narůstat. Poslední dobou se toho na mě hrne nějak moc a všechno to začalo právě tím, že se Jeff zamiloval do něj.
„Lezeš mi pěkně na nervy,“ díval jsem se na něj a on mi čím dál víc připomínal jejich otce. „Umí tvůj tatík dobře střílet?“ zeptal jsem se zničehonic.
Samuru
Z té mé příjemné tiché tmy, do které jsem upadl, mě probudila nepříjemná hlasitá hádka, těch dvou volů, co si nade mnou vyměňovali názor.
Musí tak řvát? Co třeba ještě tlampače? To už mi rovnou k uchu můžou dát trubku a fouknout.
Nelibě jsem otvíral oči a přemýšlel, kde je kyblík s ledovou vodou, abych je uklidnil.
„Jestli umí střílet? Velmi dobře a dokonce ovládá spousty stylů boje. Trénoval mě a to mi prý neukázal vše. Proč se na to ptáš?” poslední slova Ei dlouze protáhl. „Už ti vyhrožuje? Je to náš život a on souhlasil, že si svoje můžeme žít, jak chceme,” dodal ještě hlasitěji Ei.
Pomalu jsem se posadil a podíval na ty dva. Málem mi spadla brada, když jsem uviděl, že je Stan nahý.
„Ei, vypadni!”
To bylo jediné, co jsem chtěl. Neočumuj mi chlapa, sakra… Je tu nahatý a kouká mu ten jeho zázrak a Ei je naproti jemu a…
Ha…
Naštvaně jsem vstal, až mě to málem znova uzemnilo a vrávoravě před ně předstoupil. Postavil jsem se před Stana a Eiho vystrčil ze dveří.
„Mám tě rád, ale nečum mi na Stana… Pa…” práskl jsem mu s dveřmi před nosem a pomalu se znovu doploužil k posteli, na kterou jsem ulehl.
„Rád exhibuješ? Musíš ho ukazovat všem na potkání? Jako héééj… to je kláda co? Pfff…”
Naštvaně jsem se otočil ke stěně a krásně se mi odhalil zadeček. Už mi bylo líp, ale chození mě prostě unavovalo. Pořád jsem byl slabý.
„Děkuji, že jsi mě vzal z té koupelny. Chci, abys mě objal, pokud to není pro tebe nějaký problém. A řekni mi, prosím, co chce otec? Co zase dělá? Já… Pokud bych ti měl přidělávat problémy, radši odejdu, Stane. Bude to tak lepší, nechci, aby ti něco udělal. Promiň, že tě zatahuji do svého života, který je jen jeden veliký vtip. Já jsem vtip, ale spíš groteskní, nezdá se ti?”
Nevím, co to do mě vjelo, ale tohle muselo ven. Proč? Nechápu, ale prostě jsem to tak cítil.
Stanley
Už jsem se nadechoval, že něco řeknu, když mezi nás skočil Samuru. No skočil… Spíš se doplazil. Zíral jsem na něj, jak vyhodil svýho milovanýho brášku ven a ještě za ním přibouchnul dveře.
A on mě ještě seřve taky? Co?
No dobře… Stojím tu nahej, ale to nebyl já, kdo nezvaně vrazil do pokoje. Ať si vynadá bráchovi.
„No a proč by se Ei nepodíval? Ani Jeff nemá takovou vý-“ raději jsem to nedořekl. „A vůbec, ty sám jsi nebyl zrovna moc oblečený,“ zvedl jsem osušku, která ležela na kraji postele. „A i teď na mě vystrkuješ zadek a chceš, abych tě objal? Víš, co riskuješ?“
Sakra tohle vážně nedávám. Dívat se na jeho zadeček a myslet si, že ho budu jen objímat.
Doktor zakázal…
Přešel jsem ke své tašce a vytáhl si aspoň kraťasy a nátělník. Oblékl jsem se a teprve potom přilehl k Samuru a přitáhl si ho do objetí.
„Mám přísný zákaz. Od doktora. To kvůli tomu, jak jsi odpadl. Ale jen jeden den,“ dodal jsem rychle. Raději jsem ruce nechal na jednom místě, abych se zbytečně nevzrušoval. Ale jde to vůbec?
„A tvůj táta? S tím si nedělej těžkou hlavu. Spíš by ses měl bát o něho. Nejsem ten, co stáhne ocas. Ptal jsem se jen, protože chci být připravený. Hledal tě u Hazukiho, protože ten zpropadený Hasegawa dotáhl svýho syna k vám domů, když se to dozvěděl a donutil ho umluvit se. Jenže nechápu proč tvýmu tátovi. Ublížil tobě, ne jemu.“
Pohladil jsem Samuru po vlasech a políbil ho na krku.
Prostě si nedokážu pomoct. Ale zákaz je zákaz. Prostě to budu muset přetrpět do zítra.
Pustil jsem Samuru a raději vstal, protože tohle těsné objetí mi nedělá dobře. Spíš dělá, ale…
„Měl by ses najíst. Takže se oblečeš a půjdeme na večeři, když už tvůj milovaný bráška uvařil,“ popošel jsem k jeho tašce a vytáhnul mu pohodlné věci. „A nemusíš se bát. Tvýho otce se nebojím. Nedám si vzít něco, na čem mi záleží,“ zapnul jsem tašku a vrátil se k němu. „Tak vstávat a oblíkat!“
Samuru
Když řekl jméno jeho otce, konečně jsem si vzpomněl, proč mi byl ten kluk povědomý.
Jasně, jak jinak… Takže proto se šel omluvit mému otci. Je to podřadná rodina té naší. Něco jako vzdálený bratranec.
„No, musel se omluvit otci, on je nad ním. Sice nevypadá jako Yakuza, ale dědeček byl opravdu vysoko postavený člen rady a to stačí na to, aby byl otec uznávaný. Taky toho pro ně mnohé udělal a ne zrovna legální věci. Takže asi proto jemu… Je to protokol. Vlastně mu musel donést i dar, jak vzdání úcty. Ježiši, nesnáším to… Ale… Zajímalo by mě, co ho víc naštvalo, jestli to, že mě zranil, nebo že to bylo u tebe?”
Užíval jsem si jeho obětí, ale když se zvedl a šel mi pro oblečení, jen jsem nelibě mlasknul.
Jenže během chvíle mě jeho předposlední věta uzemnila. Projela mnou jako šíp a ještě hlouběji se zabodla do mého srdce. Jen jsem seděl a nebyl schopen slova.
Jeho první projev lásky? Něčeho takového? Ke mně?
„Myslíš si, že by otec stál o tvou firmu? Nebo ego? Nic jiného mě nenapadá, co myslíš tím něčím, na čem ti záleží. Teda ještě… Jeffa? Neboj, já to slyšel. Kdypak si viděl jeho výbavu? Když si…”
Ne, to nechci vědět. Prostě nechci.
Pomalu jsem vstal a převzal si od něj trenky. Ty jsem si natáhl a také kalhoty, ale tričko jsem mu podal.
„Mohl bys prosím?” a zvedl jsem ruce nad hlavu.
Když mi ho oblékal, najednou mě opravdu hodně rozbolela ruka a já se zachytil o jeho ramena.
„Máš tu něco na bolest? Přichází to k sobě.”
A sakra že přicházelo… Opravdu jsem cítil, jak se natahují stehy, a mě škube rána horečkou.
Stanley
„Jo to nevím, co tvého otce naštvalo. Ale pravda je, že prý byl i u mě,“ vzal jsem si od Samuru triko a začal mu ho opatrně navlékat. Pak jsem se usmál., když mi došlo, jakým tónem zmínil Jeffa.
„Jeffova výbava? No známe se už od střední. Myslíš, že jsem ho nikdy neviděl nahého?“ zamlčel jsem fakt, že jsme se spolu jednou dostali do postele. Opravdu jen jednou.
„Půjdeme dolů. Najíš se a pak dostaneš léky. A musíme to převázat. Navlhnul ti obvaz,“ vzal jsem do ruky sáček s věcmi od Ayany a zamířil kuchyně. Chytl jsem Samuru kolem pasu, aby se mi po cestě někde nevyvrátil a scházeli jsme opatrně schody dolů.
„Jestli tvůj otec má zájem o moji firmu? Směšné. Za prvé není jen moje a za druhé není na prodej. To co máme tady v Japonsku je jen střípek celého podniku, který s Jeffem vlastníme.“
Došli jsme do kuchyně a já zahlédl, jak se Ei otočil a už se nadechoval, že něco řekne.
„Mlč, prosím tě,“ zarazil jsem ho a pustil jsem Samuru, aby se mohl posadit. „Kde máš Jeffa?“
Chytl jsem Samurovu ruku a opatrně mu začal sundávat obvaz.
Neodpověděl jsem mu na jednu otázku. Co mu mám říct? Opravdu mi na něm záleží, ale potřebuji si to pořádně srovnat v hlavě. Ani nevím, proč jsem to řekl. To jsem mu mohl rovnou vyznat lásku.
Jsem debil…
Krátce jsem se mu podíval do těch jeho úžasných očí.
Opravdu jsem debil. Zamiloval jsem se a právě do něj…
„Samuru se potřebuje najíst, aby si mohl vzít léky,“ pootočil jsem hlavu k Eikichimu, abych měl důvod se přestat dívat do těch krásných očí. Sundal jsem poslední obvaz a sevřel se mi žaludek, když jsem teď zblízka viděl dopad Taishiho řádění.
Samuru
Přímo mě fascinovalo, jak Stan okřikl bráchu, skoro jako kdyby ho neměl rád.
Čím to asi tak bude? Jeffem?
Sakra… Tahle myšlenka se mi pořád potulovala v hlavě. Spali spolu? Držel někdy Stan Jeffa za zadek? Ale kdo by byl nahoře? Už ta představa byla divná.
Zaúpěl jsem bolestí, když mi sundal poslední kousek obvazu, který byl nalepený na jeden steh.
„Můžeš si dávat pozor? Mám ti zkusit vyškubnout jeden chlup u koulí? Asi ti to taky nebude příjemný. Sakra…” přidržel jsem si ruku druhou a snažil se trošku uklidnit to třesení mého těla.
Zajímalo by mě, proč jako hledá Jeffa? Na co?
Štvalo mě to víc a víc a přesto jsem se nedokázal dívat do jeho očí, dokud on sám neodvrátil zrak.
Dál mi opatrně ošetřoval ránu a mě se začalo dělat blbě, když jsem se na to šití podíval. Musel jsem hned otočit hlavu na stranu a viděl jsem, jak ke mě Ei spěchá s vodou.
„Vypij to! Dělá se mu špatně z krve, když je někdo zraněný. Dokonce asi dvakrát omdlel, když byl ještě na střední, protože se mu kamarádi při basketbalu zranili.”
„Bylo mi třináct a byl jsem dítě. Děkuji za velikou podporu EI.”
Vzal jsem mu vodu z rukou a na ex jí nalil do pusy. Ale když jsem se podíval na Stana, nějak mě napadlo, jak mě musel chytat ve sprše a pobavilo mě to natolik, že jsem zbytek té vody v puse vyplivl do jeho obličeje.
Jen jsem seděl a nevěděl jak mu to otřít, tak jsem vzal kus toho fáče a snažil se to dostat z jeho obličeje. Jenže na obvazu byla zelená dezinfekce a ta se mu roztírala po tváři.
Vypadal jak nějaká animovaná postavička, která se rozpila po zásahu deště.
„Počkej… ještě tady a tady a můžeme tě vydávat za zelené Pikachu,” smál se Ei a šel přichystat jídlo…
„Sakra, to by byl hodně veliký pokeball,” už jsem se neudržel já a začal jsem se hlasitě smát, jak se mi vše živě promítalo v hlavě.
Stanley
Je to děcko. Sakra proč já se musel zamilovat do takového pošuka.
Jen jsem se zhluboka nadechl, když rozmazával tu pitomou desinfekci po mém obličeji.
Chtěl jsem mu skřípnout prsty, za které jsem ho držel, ale stál u nás Eikichi a díval se na mě jako na vraha.
I když se Samuru dušoval, že je to v pohodě, že brácha přehání, přesto jsem si však myslel své. Už několikrát se poskládal na zem a podle toho, jak se tváří teď a raději se dívá jinam, než na svou ruku, určitě neprožívá orgasmus.
V hlavě jsem si přeříkával všechny ty jejich trhlé anime, které jsem viděl, ale Pikachu mi vážně nic neříkalo. Ale nejspíš to musí být strašná sranda, když se smál i Eikichi. Najednou se proti mně spikli.
Sevřel jsem Samurovy prsty, až mu klouby zakřupaly a naklonil jsem se k němu přes stůl až k jeho obličeji.
„Víš, že mi dáváš spoustu návodů, co bych ti mohl udělat?“ podíval jsem se na něj výmluvně. „Pořád o mě ještě nevíš všechno, Samuru,“ varoval jsem ho.
Povolil jsem sevření, vytáhl jsem nový obvaz a zavázal mu ruku.
„Půjdu se umýt,“ posbíral jsem bordel ze stolu. Špinavý obvaz jsem hodil do koše a Samuru jsem na stole nechal jen léky. Zbytek obvazů jsem posbíral a odnášel do pokoje.
Zastavil jsem se u schodů do podkroví, když jsem zaslechl Jeffovo klení. Prohodil jsem pytlík s obvazy do našeho pokoje a vyběhl za ním nahoru.
„Co se děje?“ doběhl jsem do koupelny, odkud jsem slyšel jeho nadávání.
„Nic, v pohodě, jen jsem se nakopl, když jsem lezl ven,“ v ruce měl osušku a snažil se utřít své mokré tělo. S obtížemi zvedal ruce a já viděl ty modré žebra.
Měl toho Madoku zabít. Škoda že ho Eikichi zastavil.
Popošel jsem k němu, vyškubnul mu osušku z ruky a začal ho otírat. Beztak si na záda nedosáhne.
„Cos dělal?“ ukázal na mou tvář.
„Jo, to ten slavný hacker, co sedí dole se svým bráškou. Evidentně se nudil. A to druhé,“ pohlédl jsem přes Jeffovo rameno do zrcadla. „To je práce Hasegawy. Ale už se Samurovým rodičům omluvil, za to co jeho synáček provedl. Jen tatík Tua teď pěkně zuří,“ moje ruce samovolně sjely na Jeffovo pozadí a já se k němu víc nahnul.
„Jak jsi spokojený s Eim?“ z jeho pevných hýždí jsem ruce přesunul na jeho břicho.
„Tady je někdo pěkně nadržený, co?“ odstrčil mne Jeff zadkem a pěkně si to přede mnou odkráčel do pokoje, aby se oblékl. „Dobře víš, že my dva…“ mávl rukou a začal si natahovat prádlo. „Běž si za tvým miláčkem.“
„Jo, doktor zakázal,“ povzdechl jsem si. „Kdyby aspoň on sám převzal iniciativu, ale nějak se k tomu nemá. Nejspíš ho to budu muset naučit.“
„Zajíček, co?“
„Jo… ale mohl bys závidět,“ zasmál jsem se. „S Eim musí být v posteli hrozná nuda, viď?“
Rychle jsem zmizel za dveřmi, když za mnou letěla nějaká neidentifikovatelná část nábytku. Zalezl jsem do naší koupelny a omýval si tvář od desinfekce.
I když jsem pořád nadržený, teda, aspoň většinu času, stejně nemám nějak zájem si myslet na někoho jiného, než je Samuru. I ty doteky na Jeffovi mi již nic neříkaly, i když jsem si na něj kdysi hodně myslel. Prostě Samuru kompletně obsadil mé srdce a pěkně se v něm roztahuje.
Samuru
Slyšel jsem Stanův proslov do mého ucha a musel jsem se usmát.
Takže já nevím, co je v něm schováno? Ale no tak, on taky ne.
Pozoroval jsem ho, jak odchází a asi jsem musel vypadat jako idiot, protože na mě Ei promluvil.
„Samuru, ty ho fakt miluješ co? Myslíš si, že je to v pořádku? Nelíbí se mi a podle Jeffova vyprávění, on ti věrný nebude. Budeš v pořádku?”
„Jo, to je v pohodě. Já vím, jaký je.”
Co? Já jsem to nezazdil? Neřekl jsem, že ho nemiluji? Proč?
„Půjdu si pro mikinu, je mi nějak zima.”
„Skočím ti pro ni, jsi ještě slabý.”
„Ne, to zvládnu Ei. Mám ji na věšáku, tady dole. Viděl jsem Stana, jak mi jí tam dává.”
Pomalu jsem se zvedl a šel na chodbu. Už jsem sahal po mikině, když jsem uslyšel…
Byl jsem zvědavý a chytil se zábradlí, abych pomalu po schodech stoupal do podkroví. První patro jsem zvládl celkem v pohodě, ale na druhém se mi už motala hlava.
Když jsem tam opatrně došel tak, aby mě nikdo nezahlédl, podíval jsem se zpoza rohu na chodbu. Jenže to co jsem viděl…
Jeff, šel po vrchní chodbě a byl nahý. Za ním hulákal Stan a díval se na jeho tělo. Jak kdyby byl pro něj něco víc, než říká.
Jestli mě to někdy bolelo, tak proti téhle chvíli, to bylo jen lechtání. Asi se mi na moment zastavilo srdce a já cítil, jak mě zvlhly oči.
Aha, takže Jeff je to cenné, co Stan má. To je v pohodě… To vlastně nebolí.
Dokonce jsem slyšel, jak mu Stan říká, že musí být Ei nudný v posteli.
Jasně, jde mu o Jeffův zadek. Vlastně proč ne. Jen si pořád něco nalhávám. Jen kdyby to tak kurevsky nebolelo, bylo by to lepší. Je pravda, že ten co se zamiluje první, tak miluje víc. U mě to je jen jednostranné, tak proč by se musel kvůli mně ovládat?
Otočil jsem se zpět na schody a jak kdyby mě nic nebolelo, jsem rychle sešel dolů. Asi mě pohltila ta bolest z toho, co jsem viděl, ale ruka to nebyla. Zašel jsem do kuchyně a pomalu se došoural na židli, aby Ei nepoznal, že jsem nebyl jen u věšáku.
„Stalo se něco Same?” vyhrkl na mě Ei, když spatřil mou uplakanou tvář.
„Ne, jen mě to trošku zabolelo.” ukázal jsem mu ruku a vzal si ze stolu prášek, abych ho mohl spolknut. Napil jsem se a musel jsem někam odvést řeč. Udělat cokoliv, aby to Ei nepoznal.
Nechci, aby bylo ublíženo u jemu. Vím, že ho Jeff miluje a Stan…
„Hele, to bych musel mít zásobu pokeballů co? Představ si, že bych viděl Stana a začal na něj házet veliké pokebally a říkal, Stane, volím si tebe. Byl by jimi zasypaný a asi i s otřesem mozku. Kdyby se válel na zemi, jen bych k němu došel a mírně ho kopl se slovy – Tak se rozbal!”
Začal jsem se smát a přitom jsem brečel.
Ano, tohle mi pomůže, aspoň na chvilku.
Stanley
Konečně jsem sundal to zelené svinstvo z tváře. Celou dobu jsem se přitom usmíval, když jsem si vzpomněl na ten nakažlivý smích Samuru.
Je prostě nádherný, když se směje. Je prostě svůj a takového ho miluji. I tu jeho nevymáchanou pusu.
Ještě jednou jsem se na sebe podíval do zrcadla a opatrně se dotkl modřiny, která se mi udělala pod okem.
Tak tohle jen tak neumyju…
Utřel jsem se a vrátil se zpátky dolů do kuchyně. Slyšel jsem, jak se Samuru zase směje, chtěl jsem se zeptat, čemu, ale když jsem viděl jeho uslzené oči, v tu chvíli jsem nevěděl, co si myslet.
To se smál až k slzám?
Nebo snad ne?
Došel jsem k němu, chytl ho pod bradou a pozorněji se na něj podíval. Jeho oči se neusmívaly.
„Co se děje, Samuru?“ zeptal jsem se a pozoroval, jak se ústa roztažená do úsměvu stahují do úzké linky.
„No? Tak co se stalo?!“ zeptal jsem se přísně a otočil se na Eikichiho. „Něco jsi mu řekl?“
Samuru
Smál jsem se a přitom mi vevnitř pukalo srdce.
Jaká ironie... Vůbec mě nebolí ruka, ale za to srdce, to je jiný orgán.
Lekl jsem se, když jsem ucítil jeho prsty na své bradě. Snažil jsem se mu vyškubnout, ale jeho stisk byl opravdu pevný a tón hlasu ještě víc. Chtěl jsem něco říct, ale Ei byl rychlejší.
„Já? Nic… Jen tu vařím. Samuru si byl pro mikinu na věšáku a vrátil se takhle. Prý ho bolí ruka, ale..."
„Ei, mlč! Stačí..." odvrátil jsem od Stana zrak a zadíval jsem se na svojí ruku.
Lži! No tak Samuru, lži! Lži!
Ale nic se ze mě nevysoukalo, jen jsem seděl a hleděl na tu ruku, jako kdybych si jí rentgenoval.
Slyšel jsem kroky a do kuchyně vcházel Jeff. Pravá chvíle na to, abych někam zmizel já. Chtěl jsem to říct... Všechno, co bylo ve mně a o Jeffovi, ale nešlo to. Byl tu Ei.
Tak jsem jen Jeffa propaloval pohledem a přál si, aby ho ty žebra bolely stejně, jako mě duše.
Stanley
Měřil jsem pohledem jednoho a pak druhého a stále nechápal, co to má znamenat. Když však Ei zmínil, že si Samuru šel pro mikinu, chytl jsem ho za ruku a prohlédl mu obvaz, zda někde neprosakuje krev.
„Nepraštil ses doufám?“ podíval jsem se na něj.
Ale on jen sklonil hlavu a upřeně pozoroval svoji ruku, jako by chtěl najít něco, kvůli čemu brečel.
Najednou mě z toho všeho přepadl divný pocit. Sevřel se mi žaludek a já nevěděl, co mám říct. Jak mám reagovat.
Co se, kurva, stalo?
Ihned mě přešel hlad.
„Pořádně se najez a měl by sis lehnout. Stejně už je plno hodin a Ayano by nerad slyšel, že ses tu poflakoval po baráku, místo toho, abys odpočíval. Nerad bych tě zas někde sbíral ze země,“ opatrně jsem mu ruku položil na stůl a jemně přejel prsty po obvaze.
Ani jsem nevnímal, že přišel Jeff, který se usadil u stolu a pozoroval celou tuhle scénu.
„Nemám hlad. Najím se ráno. Potřebuji se pořádně vyspat.“
Jo, už skoro dvě noci jsem nespal. Začíná neprojevovat moje nervozita a navíc v těchhle stavech, potřebuji všechno to nashromážděné někde vypustit ven. Jenže Samuru… Nejen že nesmí, ale navíc mám pocit, jako by mě teď nejraději neviděl.
„Budu u sebe dole. Potřebuji klid.“
Bez dalších slov jsem se otočil a odešel. Vyběhl jsem ještě nahoru, vzal si z kufříku foťák a pak zmizel dole v suterénu. Ve své meditační místnosti. Zavřel jsem se tam a poslepu došel k posteli. Znám to tu víc než dobře a opravdu nepotřebuji světlo. Odložil jsem foťák jen na nezbytnou dobu, než jsem se svlékl. Nechal jsem věci ležet na zemi tak jak byly a lehl jsem si do postele.
V té nepropustné tmě zářilo jen málo světla ze zapnutého foťáku, když jsem si prohlížel Samurovy fotky z předešlých dní…
Ani nevím, jak dlouho jsem se díval na Samuru zabaleného v dece, sedícího na houpačce, se zářivými vlasy v ranním slunci. Nevím, za jak dlouho mi ruce klesly i s foťákem na břicho a já začal pravidelně oddechovat, pohroužen do svého vlastního snění…
Samuru
Jako… Tohle mě asi naštvalo… Ne, nasralo, to je to slovo, co jsem hledal.
On se mě dotýká tak jemně a ještě mi dá do hlavy pocit, že se o mě stará?
To jo, asi jako před chvílí o Jeffa… Kurva… Co tam v tý koupelně dělali? Meditaci? To asi těžko. Hledali svoje ptáky? Přeměřovali si je?
Sakra… Jděte všichni do prdele, já jsem letadlo.
Naštvaně jsem praštil rukou do stolu, ale nedošlo mi, že je to ta zraněná. Uvědomil jsme si to, až když mnou projela ostrá bolest a fáč nasákl krví.
Super, asi mi praskl steh.
Ei ke mně hned doběhl a začal mi kontrolovat ruku. Jen jsem mu jí vyškubl ze sevření a prudce se postavil k odchodu.
„Nejsem hladový, spíš je mi na blití. Ale to se dalo čekat, když jsem šel dvě patra po schodech nahoru a dolů. A mimochodem, Jeffe, hezkej zadek.”
Ei jen stál a nechápavě kmital pohledem ze mě na Jeffa a zpátky.
„Jdu si lehnout. Dobrou noc.”
Pomalu jsem vyšel ty pitomé schody a vešel do pokoje. Jen jsem se svalil na postel a přikryl dekou. Kašlu na svlékání, stejně bych to nedal a ani se mi nic nechce.
Ruka asi krvácela, ale proti mému srdci to bylo prd.
„Doufám, že vám zdřevění a do nich se zavrtají termiti. A s kulkama budete moct hrát kuličky, kdo dá dřív do díry. Ne Staníku, ne Jeffíku… Sakra… Chcípni Stane! Chcípni Jeffe!”
To už jsem neudržel a začal jak idiot brečet z toho všeho. Až jsem se vybrečel jak malá holka, usnul jsem. Bylo mi to už všechno ukradené a taky všichni.
Stanley
Probral mě zvláštní pocit. Otevřel jsem oči a viděl pohybující se světýlko vedle postele a tmavý obrys postavy.
„Kurva, nestraš, Jeffe! Málem jsem dostal infakrt!“ křikl jsem na něho, když jsem se lekl. „Tohle je meditační místnost, ne místnost posledního odpočinku! A vrať mi ten foťák!“
Nic neříkal, jen se posadil vedle mě na postel a dál si prohlížel fotky. Jen jsem ho pozoroval, jak palcem mačká tlačítko a slyšel ten známý pípavý zvuk, když se fotky měnily, pěkně jedna po druhé.
„Už jsi dlouho nefotil,“ ozval se konečně. Vypnul foťák a pokoj se pohroužil do naprosté tmy. Položil mi ho na břicho, odkud si ho před tím bez dovolení vzal.
„Jak to máš se Samuru?“
Ha? Jeff se ptá? Co tak najednou? Stalo se snad něco v kuchyni, když jsem odešel?
„Asi mě viděl, když jsem šel z koupelny…“ na moment se odmlčel a pak dodal. „Prý mám hezký zadek.“
Posadil jsem se a na poslední chvíli zachytil fotoaparát, aby nespadl na zem.
„Co?“ snažil jsem se pochopit, co tou svoji neskutečně dlouhou větou řekl.
„Jo,“ zazněla odpověď.
„Kurva, to toho nemůžeš říct víc?“
„No, Ei je jaksi naštvaný…“
„A co je mi do Eikichiho! Co je se Samuru?“
„Spí.“
Do prdele, já se z těch jeho odpovědí jednou osypu.
„Tak jak je to s vámi?“ zazněla otázka ze tmy.
„Nevím jak s ním, ale já ho mám… Asi jsem se zabouchl,“ naštvaně jsem rozhodil v té tmě rukama, jako by to vůbec Jeff mohl vidět. Jen po sluchu jsem mohl odhadovat, že se na mě otočil a úplně jsem ve své hlavě viděl, jeho udivený pohled.
„Já vím,“ hlesl jsem. Chytl jsem foťák a po paměti ho uložil na stolek. „Vím, co jsem říkal. Vím, že jsem tohle už nikdy nechtěl. Ale on je… No, nevím jak to říct. Sere mě od samého začátku, ale přitom mě prostě něčím zaujal. Asi svou přirozeností. Nebo svýma krásnýma očima. Už ses mu do nich někdy podíval? Ne? Raději to ani nedělej, protože bych tě musel zabít. Má nevymáchanou pusu, řekne hned, co si myslí. Někdy bych ho nejraději zaškrtil, ale přesto ho mám rád. Nějak na něj pořád myslím a nemůžu ho dostat z hlavy. Je to jiné, než s Jeremym… Samuru…“
„Byl to zmetek…“
„Co? Kdo?“
„Jeremy…“
„Ani ne, víš jak to bylo…. Ale Samuru je jiný. Proto mi na něm záleží, i když jsem si myslel, že to bude jen na jedno pobavení. Ale nějak se to zvrtlo…,“ zamyslel jsem se krátce nad tím, co jsem řekl. Opravdu se to zvrtlo někam, do něčeho s čím jsem nepočítal. „Víš, že mezi námi nic nebylo. Tak doufám, že si to Eikichi nevyloží špatně, stejně jako Samuru.“
„To nevím…“
„Kde je Sam?“
„Šel spát, prý mu je špatně.“
„Jdu za ním,“ svěsil jsem nohy z postele dolů, po paměti nahmatal kalhoty a natáhl si je.
„Díky za pokec Jei,“ poklepal jsem mu ještě po rameni a pak vyšel ven. Jen na moment jsem se zarazil, když jsem zahlédl Eikichiho stát opřeného o stěnu hned vedle dveří. Jen jsem mávl rukou a bez řečí šel nahoru do pokoje.
Opatrně jsem vešel dovnitř. Rozsvítil jsem malou lampičku na stolku a málem jsem chytl nerva, když jsem viděl ten zakrvácený obvaz. Měl jsem chuť Samuru vzbudit a vyliskat ho. Přitáhl jsem si křeslo k posteli, položil si jeho ruku na klín a opatrně mu obvaz sundal. Když jsem viděl, že stehy drží, zase jsem mu to převázal čistým. Pohodlně jsem se opřel, nohy položil vedle něj na postel a jeho ruku stále držel v klíně. Pozoroval jsem jeho spící tvář a dost jasně jsem viděl, jeho uplakané oči, i když je měl zavřené.
Jo, tohle se zamaskovat nedá. To mi bude muset vysvětlit, až se vzbudí.
Teď záleží, kdo se vzbudí dříve.
Byl jsem tak utahaný, že i mně se za chvilku znovu zavřely oči.