Stanley
Probral mě pocit, že padám. Škubnul jsem s sebou, otevřel jsem oči a zíral před sebe do tmy. Prvně jsem nechápal co se děje, kde jsem. Až když jsem se trochu rozkoukal a zaměřil se před sebe na skomírající oheň v krbu, kdy polena vypadaly, jako by po nich běhali žhaví mravenci, vzpomněl jsem si. Chtěl jsem se zvednout, když jsem si uvědomil to teplo, které mě hřálo do tváře.
Zapřel jsem se o loket a opatrně se zvedl do sedu. Na poslední chvíli jsem chytil Samuru, který se začal sunout na bok. Podložil jsem mu hlavu polštářkem a deku, kterou jsem měl na sobě, jsem přes něj přehodil. Ještě jsem mu zvedl nohy nahoru, aby nebyl tak zkřivený. Nejspíš by se ráno pak nepostavil.
Potichu jsem odešel do koupelny. Zašel jsem si na záchod a pak se rychle opláchl jen ve studené vodě, aby na ráno zůstala teplá. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a přejel si rukou to své strniště. No, holit se budu až doma. Musí to vydržet, i když to moc nemám rád.
Podíval jsem se na hodinky a nevěřil svým očím. Bylo půl páté ráno a já se cítil dokonale vyspaný. Hm… Co s načatým dnem?
Samuru spal a podle toho, jak minule u Jeffa vstával, jsem nechtěl riskovat úraz, kdybych ho teď probral. Uvařil jsem si tedy kafe a i s foťákem jsem si to odnesl ven na verandu. Usadil jsem se do proutěného křesla. Upíjel jsem kávu a sledoval hory, kde se pomalu začal tvořit světlý proužek, jak se slunce klubalo ven. To je ten pravý čas na fotky.
Vzal jsem do ruky foťák a vyšel kousek dál od chaty, abych si udělal několik snímků té nádherné krajiny. Už tak dávno jsem nefotil. Neměl jsem na to prostě čas.
Samuru
Spal jsem jak zabitý, tak moc jen potřeboval odpočinek, nějak toho na mě bylo poslední dobou moc.
Nejsem si ničím jistý, jak kdybych stál na pohyblivém písku a nedokázal se pohnout.
Jsem dál než v prdeli, asi na pustém ostrově kdesi v penisákově, kde se mi hlavou prohání jen nahý Stan. Super... Musím si vymazat paměť.
Probudilo mě prudké škubnutí nohou, jak se mi zdálo o tom, že padám ze schodů.
Skvělý sen, mívám ho často.
Prudce jsem si sedl, až se mi zamotala hlava a já si znova lehl. Díval jsem se do stropu a snažil se vzpomenout, kde to jsem a co tu dělám.
Aha... Jo... Už vím.
Pomalu jsem si vše uvědomoval a sedal si znova na gauči, ale už opatrně, hlavně pomalu.
Prohrábl jsem si vlasy a zjistil, že mám pod hlavou polštářek a jsem přikrytý. Sakra... Poskočilo mi srdce tím, jak jsem si představil, že se o mě staral.
Proč? Jsem fakt naivní mladý kluk, který se poprvé zamiloval. Měl bych se proplesknout.
Chtěl jsem vstát a už jsem se zvedal, ale noha se mi zamotala do deky a já se skutálel jak pytel na zem.
Dokonce jsem nemohl vstát, protože jsem se zafáčoval do té deky celý tak, že jsem se z ní nemohl dostat a jak žížala jsem tam ležel.
Po chvíli mě to přestalo bavit a zařval jsem na celý barák.
„Stane... Stane... Stane..."
Buď mě ignoroval, nebo je hluchý. Tak i tak... Chcípni Stane!
Stanley
Stál jsem pár metrů od chaty a nemohl se vynadívat na tu krásu. Dokonce se mi podařilo nafotit i pár hezkých snímků. Jo, kdyby to tak viděl Samuru. Svítání, kdy sluneční paprsky pomalu olizují špičky hor a stromů, doplněné jemnými červánky, je jedno z nejkrásnějších. Tohle ve městě neuvidí.
A takové božské ticho…
Teda až na tohle…
Nervózně jsem mlaskl, když jsem uslyšel své jméno přicházející z chaty. Chtěl jsem ho ignorovat, ale když zavolal podruhé a potřetí, tak jsem se otočil a dost s nechutí se vracel dovnitř.
„Musíš, kurva, tak řvát?“ nadával jsem hned mezi dveřmi. Vzbudil si lidi i v Yokohamě!“ došel jsem k sedačce a nevěřícně zůstal hledět. Prvotní šok náhle vystřídal nehorázný smích, že mi málem vypadl foťák z ruky.
„Já…“ nemohl jsem popadnout dech. „Myslel… že tak… brzy ne… nevstáváš…“ zalykal jsem se smíchy, když jsem viděl, jak se tam kroutí zamotaný v dece jako kokon.
„Jen tě naservírovat ptákům, jsi jak housenka,“ smál jsem se dál, ale už s okem na hledáčku a udělal si pár pěkných foteček na památku.
Samuru
Tak jako super... Jako víc zábavy po ránu, jsem mu ani věnovat nemohl. Nejen, že se smál jak blbec, ale dokonce si mě fotil.
On si mě fotil... Fotil... Já mu ublížím, až se z toho dostanu. Asi ho skalpuju.
„Chcípni Stane! Ale hned! Co kdybys mě místo toho záchvatu smíchu rozmotal? Jako, je to fakt vtipný..."
Ne dobře, je to vtipný ale na druhé straně a ne, když je člověk takhle nemožný.
„Jo... Jestli tu fotku nesmažeš, tak si mě nepřej!"
Tak to byla veliká pravda, jsem opravdu zákeřná osoba, když mě někdo naštve.
Pousmál jsem se a najednou si přál, aby tu fotku nesmazal, protože peklo, které se mnou zažije, je dostačující trest.
Stanley
Odložil jsem foťák a sehl se k Samuru. Místo toho, abych ho rozbalil, vzal jsem ho do náruče a nesl ho ven z chaty. Posadil jsem ho na verandě na houpačku, čelem k východu, a ještě jsem zaběhl zpátky do chaty pro odložený foťák.
„Vstal jsi brzy, tak jsem ti chtěl ukázat tohle,“ mávl jsem rukou za sebe k horám.
Poodešel jsem od něj dál. Chvíli jsem se díval na něj, pak k horám. Když slunce bylo už tak vysoko, že jeho paprsky dosáhly i na verandu, zmáčkl jsem spoušť.
Samurovy vlasy zářily jako druhé slunce. Odlesky jeho vlasů dělaly nové paprsky, jeho oči chytly ještě krásnější odstín a on vypadal prostě nádherně.
Jen jsem tam stál, díval se na něj přes hledáček a zapomněl fotit.
Tohle… Tenhle snímek si chci vypálit do mozku natrvalo. Tohle zaměstnává můj mozek už delší dobu.
Jenže chci to dovolit? Chci si to připustit?
Pomalu jsem dal ruce dolů a vrátil se k houpačce. Sedl jsem si vedle něj, foťák položil na klín. Přehodil jsem ruku přes jeho rameno a přitáhl si ho k sobě blíž. Díval jsem se k horám a jen mlčel. Nemusel jsem říkat vůbec nic. Moje myšlenky mi řvaly v hlavě víc než dost.
Samuru
To byla opravdu krása, ale že bych to potřeboval zažívat jako kukla? Co takhle mi povolit tu pitomou deku?
Chtěl jsem něco hnusnýho zase vypustit z pusy, když si ke mně přisednul a přitáhl si mě beze slova k sobě.
Díval jsem se na východ slunce a nedokázal zastavit to šílící srdce, které mi bilo až v hlavě.
Zaplavoval mě příjemný hřejivý pocit, který značil, že jsem pravdu zamilovaný a jen tak se z toho nedostanu.
Takhle dobře mi dlouho nebylo a být vedle něj... Sakra... Proč mi tohle dělá? Proč?
Přitulil jsem se na jeho hruď a zvuk jeho srdce příjemně dolaďoval atmosféru.
Zabte mě někdo! Prosím...
„Čekáme, až se vykuklím na svět? Budu krásný motýl? Nebo smrtihlav?"
Pobaveně jsem se usmál. No ta představa, jak se hrabu ven z té deky a nakonec se mi na zádech objeví malá křidýlka, mě pobavila.
No a ještě horší bylo to, jaká další představa mě napadla. Ihned mi v hlavě vyskočila reklama na redbull a to mě rozesmálo jak malé dítě.
Stanley
Usmál jsem se, když Samuru promluvil.
„No v tvém případě by šlo spíš o toho smrtihlava,“ sundal jsem z něj ruku a zvedl se. Položil jsem foťák na stůl. Chytl jsem Samuru a vytáhl ho na nohy a začal mu rozmotávat deku. Bylo to jako rozbalovat dárek. Kousek po kousku se odhalovalo jeho tělo a já měl tendenci každý ten kousek osahat.
„Budeš už vzhůru, nebo půjdeš ještě spát?“ přehodil jsem mu nakonec deku přes hlavu, abych zarazil své choutky. Možná, že když na něj neuvidím, tak to bude v pohodě.
Vzal jsem si hrnek s nedopitou kávou a foťák a zamířil do chaty.
„Uvařím ti čaj. Budeš snídat?“ snažil jsem se najednou od něj držet odstup.
Ale kdo ví, jak dlouho to vydržím. Jen se nedívat do těch jeho očí. A nedívat se na jeho…
Jo, to by mohlo stačit. Ale to bych si musel dát pásku přes oči, abych na něj neviděl. Krucinál, jak to mám udělat?
Dal jsem vařit vodu na čaj a pak zmizel nahoru do svého pokoje. Vytáhl jsem si telefon a zapnul ho, abych zkontroloval zprávy a zmeškané hovory.
Jen co se rozjel, začala mi pípat jedna zpráva za druhou.
Samuru
Tak smrtihlav? Blbeček jeden. Rozbalí mě jak čerstvě vylíhlou housenku a potom si odkráčí, že jde dělat snídani? Debil.
Pomalu jsem vstal a zabalil se do deky, protože mi byla zima. Vešel jsem do chatky a ihned zamířil do pokoje pro mikinu.
Vytáhl jsem ji ze zavazadla a navlékl si jí. Potom jsem šel za Stanem, u kterého jsem doufal, že bude v kuchyni poletovat jako motýlek.
Motýlek... Hahaha... To jo, pořádná chlupatá můra.
Přehodil jsem deku přes opěradlo a v hlavě mi blikla červená žárovka, když mě začal rozčilovat jeho telefon, který mu neustále pípal z jeho pokoje.
Co tak závažného pořád řeší? Kdo mu furt píše? To je tu se mnou a domlouvá si někde jinde vrz?
Sere mě to a ne málo... Neradil bych mu, aby mě naštval a já zjistil, s kým jiným se schází.
Co? Já... Já... Já žárlím? Ne... Vůbec ne... Už teď v hlavě neběží plány, jak odstranit ty jiné s kterými spí. Jsem nevinnost sama.
Konvice právě klapla a já zalil čaj. Díval jsem se, jak se plátky čaje pomalu rozbalují a tvoří ve vodě krásné tvary, které lahodí oku.
Stanley
Nevěřícně jsem zíral na to, kolik zpráv mi přišlo. Zbláznil se? Co mu škublo v hlavě, proboha!
A ty tři mmsky. Taishi v různých polohách. To si na to nemůže najít někoho jiného?
Všechno jsem vztekle mazal. Už jsem chtěl telefon vypnout, aby nás nerušil, když se náhle rozezvonil. Kdo mi takhle brzy volá? Vždyť je teprve půl šesté.
Podíval jsem se na volajícího a hned jsem si vzpomněl. Hospodyně věděla, že dneska nebudu doma, tak se se mnou domluvila, že přijde poklidit hned ráno, protože odpoledne chtěla mít volno.
„Ano?“
„Promiňte, že volám tak brzy, omlouvám se, jestli jsem vás vzbudila.“
„Ne, to je v pořádku, nespal jsem,“ uklidnil jsem ji.
„Já se jen chtěla zeptat, jestli mám výzdobu v ložnici uklidit, nebo jestli čekáte návštěvu,“ v jejím hlase byl slyšet náznak úsměvu.
„Výzdobu?“ zbystřil jsem. Nejsem si jistý, že bych tam něco extra zanechal.
„No, vypadá to, jako byste se chystal požádat někoho o ruku.“
Zatlo ve mně.
Vážně si nevzpomínám, že bych připravoval ložnici pro nějakou návštěvu. Vždyť jsem tam jen vběhl, pobral si věci a zase odjel hned za Jeffem.
„Nechte to tak,“ řekl jsem ji klidným hlasem.
„Já si to myslela,“ lehce se zasmála a rozloučila se.
Telefon ztichl a já ho svíral v ruce, jako bych ho chtěl rozdrtit. V tom mi to zaplo. Chtěl jsem se znovu podívat na ty fotky, co mi Taishi poslal, ale už byly smazané. Uvědomil jsem si, že ta postel, na které se fotil, mi přišla nějak povědomá.
Tak tady přestává legrace. Jak se dostal ke mně do domu? Tohle musím vyřešit. A co nejdříve. Výlet končí.
Už jsem se ani nenamáhal vypnout telefon. Jen jsem ho odložil na stolek a šel dolů za Samuru.
„Promiň, Samuru, ale musím nutně jet domů,“ zastavil jsem se ve dveřích a díval se na něj, jak hypnotizuje svůj čaj. Nějak se to ve mně sevřelo.
Nechci jet, chci být tady a užívat si ještě jeden den jen s ním o samotě. Ale… Musím…
Samuru
Lekl jsem se, když mi promluvil za zády.
Jo... Mám špatné svědomí, to ani neskrývám. Po mých vražedných myšlenkách, není ani co.
Ale jeho slova se do mě celkem bolestivě zaryla. Proč mě sevřel pocit, že tohle je asi konec?
Jenže s tím, jsem nemohl nic dělat. Vůbec nic, jen souhlasit.
„Dobře... Půjdu se převléknout a sbalit si věci. Má jet s tebou domů, abych konečně dodělal ty kamery?"
Zastavil jsem se v chůzi, ale když mi nedával odpověď, pokračoval jsem v cestě do pokoje.
Převlékl jsem se a sbalil si všechno, co jsem tu měl. Během chvíle jsem stál u auta a jen pozoroval kliku dveří, jako bych jí chtěl zatavit.
Sakra... Jsem jak poblázněná puberťačka. Ještě si s ním udělám selfie a pošlu to na schválení na Facebook, Twiter, Skype a další... Budu čekat na pár srdíček a potom to moje pukne, pěkná věc.
Asi už není cesty zpět, ale vím, že tímhle se vše změní a já se vrátím do původního módu, jen asi mnohem horšího, než před tím.
Těš se, Stane.
Stanley
Nečekal jsem, že se tak rychle půjde sbalit. Jen jsem se díval a nebyl schopen to pobrat. Jako by tím říkal: Hurá, konečně se tě zbavím.
Ani čaj si nedopil. Nechal jsem ho jít a začal uklízet kuchyň. Všechno jídlo jsem naskládal zpět do chladicího boxu, uklidil si fotopušku do kufříku. Ještě jsem rozhrábl dohořívající polena a šel si sbalit těch pár věcí, co jsem měl vytažené. Ani jsem si nestihl pořádně vybalit a už zas jedu domů. Zatracený Taishi.
Prošel jsem ještě domem do přístěnku a vypnul generátor. Stejně by už dlouho nejel, pokud bych nedoplnil naftu, ale škoda každé kapky. Dům ztichl. Už se neozývalo to tiché vrčení, a náhle jako by se tu zastavil život. Stál jsem a přemýšlel nad tím, jaký pocit to všechno ve mně náhle vyvolalo.
Jako bych pocítil prázdno. Jako bych o něco přicházel.
Zhluboka jsem se nadechl a vrátil se do domu pro věci. Odnesl jsem to všechno k autu a ještě se vrátil zamknut dům.
„Tak můžeme jet,“ skládal jsem věci do kufru a tvářil se, jako že je všechno v naprosté pohodě.
„Vyskytlo se něco pracovního, co nesnese odklad,“ zalhal jsem. „Ale klidně tu zas můžeme přijet, kdykoli budeš chtít. Teda, jestli se ti tu líbí…“
Pohlédl jsem na Samuru, když jsem vyjížděl na cestu. Zařadil jsem rychlost a zamířil domů.
„Chceš odvést za bráchou nebo domů? Na ty kamery se můžeš podívat třeba zítra, dneska to nejde.“
Samuru
Díval jsem se na to, jak skládá věci do kufru a cítil, jak s každým zavazadlem těžknou mé nohy. Jako kdyby se chtěly zapustit do země a srůst s ní, zůstat tu napořád.
Bolelo mě to. Proč mě to kurva bolí? Jako co jsem čekal? Jsem víc než naivní.
Bez známky toho, že by mu to bylo líto, jen nasedl do auta a říkal ty slova, který jsem nevěřil.
„Aha, tak práce... Chápu... K Ei, to je doma. Děkuji."
To bylo vše, co jsem chtěl říct. Dál jsem prostě nedokázal mluvit. Jak moc jsem mu tam venku chtěl hlavu přivřít do kufru, aby se mu tou ránou rozsvítila kontrolka.
Jasně... Má práci a já jsem Aladin. Beztak jde ojíždět někoho jiného a mě jen jako couru odveze domů. Musel si najít důvod, proč mě tak rychle spakoval. Fajn.
Jen jsem seděl a díval se na ubíhající cestu. S každým kilometrem mě víc a víc bolelo srdce. Nemohl jsme se na něj dívat, ne teď...
Dorazili jsme k Ei a já vystoupil z auta. Otevřel jsem kufr a vytáhl si zavazadlo, abych mohl dojít zpět k okénku a konečně říct svoje a po svém.
„Doufám, že se ti nezavaří spoje, až budeš pracovat... Zatím..."
To i já si všiml toho milého tónu, co jsem na něj použil. Potom jsem se jen otočil a prásk s dveřmi u jeho krásného auta doufaje, že se rozloží jako skládanka.
Chcípni, stane! Odumři od ptáka! Ať se ti v tom druhém zadře!
Šel jsem rovnou domů a zničeně dosedl na gauč, vše bylo tak tiché a klidné. Klidně tu můžu chcípnout a neštěkne po mě ani pes, natož šedovlasá hyena.
Stanley
Samuru za celou cestu nepromluvil ani slovo. Ani já neměl náladu mluvit. Stále jsem přemýšlel nad tím, jak se to mohlo stát. Nechal jsem hospodyni při tom, že je to v pohodě, ale přesto jsem spěchal. Když se Taishi dostal ke mně domů, mohl by se tam klidně objevit i teď, když je tam ona. Ale snad není tak blbý.
Co ho to proboha popadlo? Vždyť ani nemůžu vzít Samuru k sobě. Kdyby to viděl, co by si myslel? A vlastně ani ještě nevím, co přesně uvidím.
Doufám, že se ti nezavaří spoje? Co to mělo být?
Probral jsem se, když jsem uslyšel ty poslední Samurova slova těsně před tím, než prásknul dveřmi auta, až se celé otřáslo. Díval jsem se za ním, jak mizí v domě a měl z toho rozporuplné pocity. Neměl jsem však čas se nad tím tady nějak dlouho pozastavovat.
Dojel jsem domů, nechal všechno v autě, jak to bylo, a rovnou jsem vešel dovnitř. Bylo zamčeno, hospodyně tu už nebyla. Jen letmo jsem nahlédl do obýváku a kuchyně, kde bylo všechno čistě pouklízeno a pak jsem hned zamířil do ložnice.
Otevřel jsem dveře a zůstal v šoku stát. Po celém pokoji byly rozházené okvětní lístky růží. Byly všude. I na posteli. Na nočním stolku stál svícen s dvěma svíčkami, vedle nich váza s velkou kyticí. Opatrně jsem popošel až k němu. Lístek…
Vzal jsem ho do ruky a otočil.
V šoku jsem nebyl schopen se ani pořádně nadechnout.
Fotografie Taishiho. Nahý ležel v mé posteli a usmíval se. Pod ním bylo jeho drobným písmem napsáno:
„Miluji tě, Stanley. Jsi celý můj život.“
Ztěžka jsem dosedl na postel.
Myslím, že mám dost velký problém. Ale jak se sakra dostal ke mně domů?
Zahodil jsem fotku a rozběhl se ke dveřím. Zámek byl neporušený. Otočil jsem se a chtěl se vrátit do ložnice, když jsem se zarazil u věšáčku s klíči. Jeden tam chyběl. Náhradní klíč…
Jak? Kdy? A pak mi to došlo.
Ten večer, když jsem si přišel pro věci a on tu byl. Přišel za mnou až do šatny. To byl zřejmě ten moment, kdy si ten klíč mohl vzít.
Jako v mrákotách jsem došel do kuchyně a nalil si panáka skotské. Vypil jsem to na ex, abych se uklidnil.
Co teď s tím?
Samuru
Po chvíli sebe litování, jsem se sebral a vytáhl notebook. Začal jsem zase pracovat, když jsem však rozklikl email, nestačil jsem zírat.
Sakra… Slizká krysa se vždy objeví, když se loď potápí.
VČELA podle všeho přestala fungovat a slepováním nových programů a různým nastavením, které nepřijme, zkolaboval celý systém.
Musel jsem se pousmát, protože konečně přišla řada na mě a Botan se topil ve své vlastní pasti.
Neustále se doprošoval a omlouval asi v třiceti mejlech a já to prostě ignoroval.
Ne… Pro něj nic neudělám.
Ale sám jsem si rozklikl ikonku, která je už dlouho na mé ploše a já odmítl s ní pracovat, jak mě ta zrada bolela. Začal jsem na VČELE pracovat. Musel jsem polovinu věcí předělat, a když jsem skončil s první desetinou úprav, byl už opravdu pozdní večer.
Radši jsem to nechal na později. Potom musím zavolat Stanovi a domluvit se na taktice, kterou chce u té nové firmy použít.
Zvedl jsem se ze židle, která se mi vytetovala na zadek, a šel rovnou do postele. Jen jsem si ne sebe vzat tričko a naostro v té velké posteli usnul.
Nějak mi je všechno jedno a pro dnešek, chci mít klid i od Satana.
Stanley
Pocit, že se někdo cizí válel v mé posteli bez dovolení, mě donutil udělat razantní krok. Vzal jsem peřinu a polštář, stáhl jsem prostěradlo a všechno to sbalil do jednoho uzlu. Vynesl jsem to ven a nechal ležet vedle popelnice.
Ať si to třeba odnesou bezdomovci, jestli tu vůbec nějací jsou. Ale já už v tomhle spát nebudu.
Zašel jsem do šatny a vytáhl nové prostěradlo, které jsem si natáhl na postel a pak jsem zamířil do pokoje pro hosty, kde před tím spal Samuru, abych si z tama vzal peřinu a polštář. Možná že na polštáři ještě bude jeho vůně. Vlastně ona na ní nespal. Spíš – no ležel… Pousmál jsem se při té vzpomínce, ale když jsem otevřel dveře, úsměv mi zmrznul.
Okamžitě jsem vytáhl jsem telefon z kapsy a volal své hospodyni.
„Mám jednu otázku, Fujita-san. Byla jste i v pokoji pro hosty?“ zeptal jsem se jen, co mi zvedla telefon.
„Nebyla, říkal jste, že tam nemám chodit, když mi neřeknete. Něco je špatně? Nevěděla jsem, že ho potřebujete uklidit,“ zeptala se s obavami, že něco opomněla.
„Ne, to je v pořádku,“ uklidnil jsem ji. „Jen jsem vám to zapomněl říct. To nevadí. Vůbec si tím nezatěžujte hlavu. To počká. Stačí, když ho poklidíte, až příště…“ rozloučil jsem se s ní.
Po celou dobu, co jsem s ní mluvil, jsem se díval na postel. Peřina i polštář rozškubané na cáry, jako by je někdo rozřezal či rozstříhal a uprostřed toho…. Vymačkaná celá tuba gelu, který jsme se Samuru použili a já ho nechal ležet na posteli.
Nechal jsem vše, jak to bylo a rychle zamířil do pokoje s počítači. Snad stihl Samuru včas zapojit kamery. Musím se přesvědčit, jestli tohle všechno udělal vážně Taishi. Sice v pokojích pro hosty kamera není, ale na chodbě je. Mělo by jít vidět kdo a do jakých pokojů šel.
Všechno jsem pozapínal. Čekal jsem, až to naskočí, ale nějak mě to nechtělo poslouchat.
Co s tím Samuru udělal? Nestihl to zapojit?
Bylo mi v tu chvíli jedno, kolik je hodin, že už je hodně pozdě. Už tak jsem strávil celý den uklízením a přemýšlením nad tím, co se tu vlastně dělo. Vzal jsem klíče od auta a rozjel se k němu.
Prostě si ho přivezu a on mi to rozjede.
Během 20 minut jsem zaparkoval před jejich domem a za další minutu stál u jeho dveří a netrpělivě zvonil na zvonek.
Samuru
Spal jsem a když jsem uslyšel zvonek, měl jsem chuť osobu na druhé straně dveří zabít. Zvedl jsem a ještě rozespalý došel ke dveřím. Aani mi nedošlo, jak vypadám, nebo že se můj ptáček pohybuje na svobodě, prostě jsem otevřel dveře.
„No? Kterej debil, mě budí takhle brzo ráno? Asi budu kastrovat... Co?"
Protřel jsem si oči a zadíval se na osobu přede mnou. Naštvaně jsem mlaskl.
„Copak? Práce se zrušila? Nebo ti nefungovala navigace?"
Otočil jsem se zpět do bytu a jen mávl rukou, aby šel za mnou.
Stanley
Už jsem chtěl něco říct, když otevřel dveře, ale jen jsem zůstal hledět málem s otevřenou pusou. Uvědomuje si vůbec, co má na sobě? Co kdyby za těmi dveřmi stál někdo jiný?
Otočil se ke mně zády a jen mávnul rukou, abych šel dál. Když jsem viděl jeho vykukující zadeček, okamžitě jsem zapomněl, proč jsem přišel.
Vešel jsem a jen jsem hrábnul po dveřích a ty se zavřely. Skopl jsem boty a rychlým krokem šel za ním. Dohnal jsem ho v obýváku a hned ho chytil do objetí. Přitiskl jsem se mu na záda a jednou rukou sjel dolů. Po stehně jsem ji sunul nahoru, až jsem narazil na jeho teplý penis.
„Neměl bys tady takhle chodit otvírat dveře. Co kdyby za nimi stál nějaký úchylák?“ zavrčel jsem mu do kůže na krku a hned ho začal okusovat a ojíždět jazykem až k uchu. Druhou rukou jsem ho pevně držel kolem pasu a začal se mu otírat o jeho zadeček, který se ukázal o něco víc, když jsem mu mírně vyhrnul triko.
„Tohle je jak pozvánka, Samuru. A ta se neodmítá,“ promnul jsem několikrát jeho penis.
Samuru
„Myslíš toho úchyláka, který se mi tiskne na záda? Věděl jsem, že jsi to ty, který další chlapský penis, by mi tu ve dvě hodiny ráno klepal na dveře? Ty si neměl pozvánku jinam?"
Sakra... Jeho otírání na mých půlkách mě rozrušilo na tolik, že jsem byl vzrušený už jen z okusování mého krku.
„Chcípni Stane, takhle brzo mě budit, víš, jak nešikovný jsem?" natiskl jsem se víc na něj a přivřel oči, jak mě jeho tělo hřálo. „No a co kdyby tu byl někdo jiný, co bys dělal? Hmmm?"
Samotného mě píchlo u srdce, protože já prostě nevím, co dělal a s kým…
„A co jsi vůbec potřeboval?"
Chytil jsem tričko a povytáhl si ho ještě o kousek, abych cítil jeho erekci, která se tlačila ven z kalhot.
Jenže i moje měla co dělat v jeho ruce, když se napínala a jeho teplá dlaň mě dráždila víc než dost. Dokonce jsem cítil, jak mi ztvrdly bradavky a mírně nadzvedávaly tričko.
Stanley
„Ještě nevíš, jaký úchylák jsem,“ kousl jsem ho jemně do ucha a pak ho olízl. „A kdyby tu byl někdo jiný, tak by se prostě jen díval,“ kousl jsem ho do druhého ucha.
„A co jsem vlastně chtěl?“ pustil jsem ho a rychle mu svlékl triko a znovu se na něj přitiskl. „Zapomněl jsem,“ potlačil jsem ho k sedačce, až se o ní zarazil koleny.
Jemně, za to však důrazně, jsem podráždil jeho vztyčné bradavky, které snad ztvrdly ještě víc. Líbal jsem ho na krku a pomalu se sunul dolů. Jak rukama po jeho břiše, tak svými ústy po jeho páteři, až jsem zaklekl a zastavil se u jeho zadečku.
„Tohle je lepší, než cokoli jiného,“ začal jsem ho líbat na jeho krásných oblých půlkách a rukama je několikrát od sebe roztáhl. Jazykem jsem se dotkl jeho křížových kostí a pomalu ho táhl dolů po rýze. Zvedl jsem jednu ruku a tlakem na záda jsem donutil Samuru se předklonit a zapřít se o sedačku.
Krásně se mi vystavil a já bez dalšího otálení hned jazykem začal dorážet na jeho vstup a druhou rukou mezi nohama začal dráždit jeho poklady a penis.
Tohle si prostě žádá rychlou akci…
Samuru
„Tak on by se někdo díval? Tobě by se líbilo, kdyby mě někdo očumoval? Opravdu jsi prase, Stanley. Natahaly se ti do paměti porno viry? Achhh..." nedokázal jsem se ubránit zasténání, když se jeho jazyk dotknul mé dírky a podráždil její vroubkatý vstup.
V kulkách mi zacukalo, jak se stáhly k sobě a penis se mi nadzvednul v jeho rukách, když žadonil o svou dávku pozornosti. Tak příjemný pocit, když dráždil obě citlivá místa najednou a vpouštěl do mého těla vzrušení, propalující se do všech orgánů.
Vše ve mně vibrovalo a mé stěny se stahovaly, jak kdyby prosily o jeho rychle vpadnutí.
Už nyní jsem věděl, že potřebuji jeho penis v sobě. Hrubě a zároveň slastně. Tak, jak to umí jen on.
Šmejd... Kvůli němu, je ze mne stejný prase, jako je on. A nejsem už i větší?
Pevně jsem stiskl polštáře na gauči a víc jsem mu vystrčil zadek, aby se odkryl můj vstup.
Jsem opravdu nadrženec, musím to mít i když ještě pořád spím. A hlavně nevím, co dělat... Copak mě nezajímá, s kým byl?
„Stane..." zavzdychal jsem jeho jméno do pokoje, jakoby to bylo to jediné, na co jsem myslel.
Po pravdě? Myslel jsem na sex a úplně něčím jiným, než mozkem.
Chcípni, Stane, ale ne tady, nechce se mi to takhle brzo ráno uklízet.
Stanley
Užíval jsem si Samurových projevů. Jeho tělo říkalo úplně něco jiného, než jeho pusa. Vlhčil jsem jeho vstup, hrál jsem si s jeho penisem.
Začínal jsem být vzrušený ještě víc, než před minutou, kdy jsme ještě stáli u dveří a já uviděl tu krásu. Hnalo se to mým tělem šílenou rychlostí a já věděl, že jestli nerozepnu poklopec, tak se můj miláček v těch kalhotách udusí. Zvedl jsem se a povolil kalhoty. Sjely mírně dolů a já za nimi poslal ještě i spodní prádlo. Navlhčil jsem si dlaň svými slinami a promnul si erekci v ruce. Ještě jsem zkusmo dvěma prsty zajel do Samurova zadečku, abych se ujistil o správnosti mé dedukce, že mě tam chce.
Jeho otvor pulsoval, stahoval se a zase nedočkavě otvíral.
Naklonil jsem se nad ním a jednou rukou se zapřel o polštář vedle jeho ruky.
„Máš pravdu. Jsem prase a jsem rád, že jsi na to konečně přišel,“ pronesl jsem těch pár slov u jeho ucha a vzápětí svou erekcí otevřel bránu do ráje.
Krátký hlasitý výdech a několika vteřinové ztuhnutí, když jsem s mírným odporem vnikl dovnitř.
„Jsi stejný Samuru, jen ti to ještě nikdo neukázal,“ políbil jsem ho na krk.
Narovnal jsem se, chytl pevně jeho boky a s jedním kolenem přikleknutým na sedačce jsem začal přirážet. Ne opatrně a pomalu. Ale tak, jak mi velel můj chtíč. Tvrdě a rychle… Stejně tak jak rychle jsem zatoužil po jeho těle.
Samuru
Cítil jsem celou jeho váhu, jak se opíral o má záda a dokonce jsem mohl slyšet kapky našeho potu, jak dopadaly na polštáře pod námi.
Jen jsem se oddával tomu slastnému pocitu, kdy jsem cítil jeho penis, jak hrubě vjížděl mezi mé stěny a vyvolával ve mě pocit, že se mi tělo vášní rozskočí.
Můj úd se otíral o jeho hrubé dlaně a dopřával si stejné laskání, jako můj zadek, ve kterém ve stejně rychlém tempu klouzalo Stanovo mužství.
Otírání o mé stěny a moje následné svírání jeho pevnosti, mě dovádělo ke tíženému konci, před kterým nebyl únik.
Křečovitě jsem sevřel polštář a v naprosté euforii, co mi prostupovala tělem, jsem vyplňoval jeho ruku. Příjemná křeč ovládala mé vnitřnosti a jeho pohyby mi dodávaly silnější dozvuky orgasmu.
„Stane... Stane... Já... Sakra..."
Nesnáším ho za to, že mě nutí přemýšlet nad tím, co k němu cítím.
Jen ať pokračuje... Pokračuj! Potřebuj cítit, jak mě plníš... Chci všechno a hned! Jsem jak nenasytná mašina, kterou si stvořil.
Jsem Stanostein.
Stanley
Stačilo jednou rukou jen chytit Samurův penis a on se sám protahoval v mé dlani, podle toho, jak jsem dorážel na jeho zadek. Ani jsem nestihl postřehnout, jak dlouho, nebo spíš krátce, trvalo, kdy mi mezi prsty začalo procházet jeho sperma. Cítil jsem ty jeho záškuby a svírání konečníku ve stejných intervalech, které ještě víc zintenzívnilo to tření.
Už jsem to nedával. Pustil jsem ho, abych si mohl jeho boky přichytit oběma rukama. Tvrdě jsem si ho narážel proti sobě a sotva vnímal jeho volání mého jména. Vyhrnulo se to na mě jako vzteklé zvíře. Zachrčel jsem, a s následným hlasitým zasténáním jsem začal plnit jeho vnitřek svým vyvrcholením. Několik vteřin jsem nebyl schopen ničeho jiného, než několika nekontrolovatelných pohybů.
Když ten nejsilnější nápor povolil, zvedl jsem ruku, chytl své triko za krkem a rychlým pohybem si ho stáhl přes hlavu dolů. Vrátil jsem ruce zpět na Samurovo tělo. Pevně jsem ho objal a zvedl, abych se mohl přitisknout na jeho horkou kůži.
Zvedl se a já i s ním dosedl do kleku na zem. Sevřel tím můj penis ještě víc a já jen s těžkým oddechováním zabořil hlavu do jeho ramene.
Držel jsem ho tak pevně, jako moc jsem vnímal sílu tohoto orgasmu.
Samuru
Proč mi tohle dělá? Proč? Tohle je pro mě jak týrání... Tak intenzivně cítit jeho tělo na mém a vědět, že se naše vůně mísí do jedné.
Mít ho v sobě a stále si tak silně užívat dozvuky orgasmu. Vnímat jeho těžkou hlavu, jak se mi zabořuje do ramene.
Moje srdce bilo tak splašeně, že i v hlavě jsem slyšel dunivý zvuk, který se mi vrýval do mozku.
Proč tohle musím cítit? Miluji tuhle šedivou palici, která si to vůbec neuvědomuje.
Ruce jsem si zapřel o kolena, abych měl větší stabilitu a dál se tiskl na to tělo, které ze mě dělá šílence.
Pro malý okamžik s ním, nějak přestávám být tím starým Samuru, který ho dokáže odstrčit. Nějak mám tučňáčí nemoc a bojuju sám se sebou.
Seru na to... Jsem tu s ním... Vztekat se můžu potom... Hodím na to prostě bobek a ono se to vystříbří.
Dál jsem přijímal teplotu jeho těla a jednou rukou chytil jeho a stiskl.
Pootočil jsem hlavu tak, aby věděl, že chci polibek.
Chci se s ním líbat, alespoň tohle... Prosím. Jsem debil... Bože, jaký to pako jsem.
Chcípni, Stane!
Stanley
Zaregistroval jsem pohyb. Zvedl jsem hlavu a viděl, jak se ke mně Samuru natáčí. Posunul jsem jednu ruku až k jeho bradě a přitáhl jsem si ho blíž. Naše rty se spojily. Jazyky se propletly, jako by ani jeden neměl snahu ovládnout ústa toho druhého. Jen se o sebe jemně otíraly.
Neměl jsem ani snahu ten polibek přerušit.
Jen jsem si užíval těch doteků jeho jazyka, jeho horké kůže na mé a jeho prstů propletené s mými.
Ano… V tuhle chvíli jsem zcela zapomněl na to, proč jsem tu přišel. Byl jsem tu teď jen já a on. Spojení…
Seděl mi na klíně a já cítil, jak trocha mého sperma stéká po jeho zadečku na má stehna.
Miluji ten pocit úplného spojení. A s ním to vnímám dvakrát tak intenzívněji.
Měl bych ho pustit, ale nemůžu. Proč?
Těžce jsem povzdechl do jeho úst, pod tíhou toho, když jsem si uvědomil, proč jsem vlastně tady.
Měli bychom jít.
Pustil jsem ho ze sevření a opatrně nadzvedl. Můj penis z něj vyklouznul a já to přijímal s mírnou nevolí. Ještě chvíli jsem si chtěl ten pocit užít, ale nešlo to.
„Omlouvám se, že jsem tě vzbudil,“ konečně jsem opatrně promluvil, jako bych měl strach říct, proč jsem vlastně přišel.
Samuru
Ty polibky byly víc spalující, než oheň sám. Vtahovaly mě do mých citů ještě hlouběji, než jsem doposud byl.
Děsí mě fakt, že jsem mu opravdu propadl. Že už představa, že ho zítra neuvidím, mě ničí.
Fakt jsem si nemyslel, že takhle změknu.
Když však opustil má ústa, jen smutně jsem vzdechl, jak moc jsem si přál tohle ještě chvíli prožívat.
„Bylo to příjemné probuzení..."
Sakra... Co jsem to řekl? Asi mi do hlavy stouplo to jeho: Omlouvám se. Protože tohle slovo neříká, je to jako tabu.
„No... Proč si tedy přišel? Myslel jsem, že až zítra se uvidíme. Nebo se něco stalo? S Ei a Jeffem? Něco vážného?"
Pomalu jsem z něj vstal a podal mu ruce, abych pomohl na nohy i jemu.
„No co, jsi už postarší vehikl, mohl by ses porouchat a kde bych teď večer hledal náhradní díly? A ještě takhle vyšperkovanej?"
Cítil jsem, že jsem z jeho pohledu v háji a moje tváře znova rudnou jako rajčata.
Proč? Kdy jsem tohohle Satana dostal jako trest? Nebo je to odměna? Sakra...
Stanley
Nějak se na Samuru už neumím zlobit za ty jeho průpovídky. Nejspíš jsem mu nadobro propadl.
Stačí se jen na něj podívat. Nebo do jeho očí... Jsou jiné... Dívají se na mě jinak, než když jsme se viděli poprvé.
V mysli mi však náhle vyvstal obrázek mého pokoje pro hosty a zlikvidovaná postel a mé nazdobené ložnice. Měl bych to řešit a nerozplývat se tu nad tím, jak krásně rozespalý Samuru vypadá.
Chytil jsem se nabízené ruky a vstal jsem. Přesto jsem ho však nepustil. Ruku jsem pevně stiskl a přitáhl si ho k sobě. Druhou jsem mu omotal kolem pasu a s pohledem do jeho očí jsem se svými rty přitiskl na jeho.
Samuru nahý, já s kalhoty skoro u kolen... Stáli jsme tam a já ho líbal, jako bych mu tím chtěl něco říct.
Ale chci to vůbec? Můžu si dovolit něco takového, jako jsou city k někomu druhému? Nebudu znovu zklamaný?
„Taky bych byl rád, kdyby mě takto někdo budil. Třeba každou noc," usmál jsem se, když jsem konečně vytáhl jazyk z jeho pusy.
Pustil jsem ho a začal si natahovat kalhoty. Sehnul jsem se pro triko, odhozené na zemi.
„Potřebuji vědět, jestli jsi už rozjel kamery. Někdo se mi vloupal do baráku. Proto jsem přišel," mluvil jsem na něj, zatím co jsem si natahoval triko přes hlavu.
Začal jsem se točit kolem sebe a hledal po zemi odhozené klíče od auta.
„Zkoušel jsem to rozjet, ale nešlo mi to, tak jsem si pro tebe přijel. Obleč se. Udělám ti u mě čaj," došel jsem skoro ke dveřím, kde klíče ležely na zemi. Zvedl jsem je a ukázal je. „Tak se obleč."
Samuru
Jeho objetí a to, jak mi říkal, že by se takhle nechal budit každou noc, mi vhánělo do hlavy podivné myšlenky. Myšlenky na něj... Na to, že možná nejsem jediný, co to takhle cítí.
Co když mě chce jen dostat na dno a potom odkopnout? Je takový typ? Kdyby byl takový, neojel by mě bez přípravy a hned druhý den nevykopl?
Kdo z nás dvou něco skrývá před tím druhým? Kdo tu bude vítěz?
Natiskl jsem se na jeho tělo a jen chvíli přijímal ty hloupé pocity lásky, co mnou projížděly. Jen chvíli...
„Co? Vloupal?"
Nečekal jsem na odpověď a jen vlítl do koupelny, abych se omyl a potom do pokoje pro oblečení. Když jsem si přetahoval mikinu přes hlavu, jen jsem se usmál.
„Jestli to nebude tím, že jsem ti to zahesloval? Nezlob se... Ty ses mě na nic nezeptal a vstup do systému mám teď jenom já. Tak... Co s tím?"
Pobaveně jsem se na něj díval a stejně si už balil notebook a nazouval boty, abych mohl vyjít ven k jeho autu.
Stanley
Ač jsem myslel na cokoli, v téhle chvíli jsem se naštval a úsměv mi zmrznul.
„Ty… malý…“ vrčel jsem a přemýšlel, jaký přívlastek Samuru věnovat. „Jak tě mohlo napadnout mi to zaheslovat?! Jsi na hlavu?“
Měl jsem v tu chvíli chuť mu jednu vrazit. Se zatnutými pěstmi, že jsem málem zlomil klíč od auta, jsem se zamračeně díval, jak si balí věci.
Tak ne… Asi jsem se spletl. Jak můžu milovat takového skřeta?
„Čekám v autě, tak si pohni,“ zamířil jsem ke dveřím.
Tohle prostě musím vydýchat, než mu řeknu něco, co by nešlo vzít zpátky. A proč mi vůbec záleží na tom, co a jak mu řeknu? Stejně si ze mě pořád dělá dobrý den. Kde může, tam mi škodí. Kurva, kdyby to nebylo zaheslované, už jsem se dávno mohl podívat, co vlastně ten malý zmetek Taishi v mém domě dělal.
Nasraně jsem nastoupil do auta a čekal, až dorazí pan úžasný ajťák.
Jo, uvařím mu čaj a nejspíš mu do něj hodím jed na krysy.
Samuru
On se naštval? Jé, tak hřejivý pocit, co mě zaplavil... To má za to… Pořád mi blbne hlavu a potom, co ze mě vytáhne ptáka, hned přejde na něco jinýho.
I když... Co to teď bylo? Proč mě tak objímal?
Musel jsem se pousmát, jak naštvaně odešel, to bylo snad poprvé, kdy jsem u něj tuhle reakci viděl. Vždy je vyrovnaný a teď?
Asi je opravdu z toho vloupání rozhozený a to chápu.
Sbalil jsem všechno, co budu potřebovat a šel za ním k autu. Sedl jsem si a naschvál se nepřipoutal. Baví mě to... Opravdu mě to baví.
„Kdyby tě to zajímalo, tak jsem to nezahesloval naschvál. Byl jsem na tvoji síť pořád napojený, protože jsme to nestihli dodělat. Asi víš proč, ne? A tak jsem to zahesloval, aby se mi nikdo nenaboural do počítače. Hned bych to upravil, jak bych to dokončil. Tak asi tak..."
Pohodlně jsem se usadil a čekal, až odjedeme.
Stanley
Jo. Možná má pravdu, ale přece…
„Jasně že jsi to nedokončil, když jsi usnul na stole,“ odpověděl jsem.
Nastartoval jsem auto a rozjel se domů. To že si nezapnul pás, jsem se tentokrát rozhodl ignorovat. Tvářil jsem se celou cestu, jako by vedle mne ani neseděl.
Během chvíle jsme zaparkovali u mého domu na příjezdové cestě. Jen co jsme vystoupili, rozsvítilo se automaticky světlo nad dveřmi. Nečekal jsem, až se Samuru vysouká z auta a šel rovnou dovnitř. Zamířil jsem do kuchyně a dal vařit vodu.
Jo, slíbil jsem mu, že uvařím čaj a já bych si teď taky jeden hodně silný dal.
Stál jsem opřený o linku a čekal, až se zavaří voda. Zamyšleně jsem jen zíral do podlahy.
Znovu mi začalo vrtat hlavou, jak jsem mohl být tak neopatrný.
Budu muset všechny klíče z chodby schovat do trezoru, aby se už nic takového neopakovalo.
Teď jak to vyřešit s Taishim. Mám na něho jen telefon. Asi si s ním budu muset dát schůzku a důrazně mu vysvětlit, jak se věci mají. Nepotřebuji mít na krku někoho takového. Ať si najde jiný objekt…
Samuru
Cesta byla v téhle atmosféře snad nekonečná a jeho nálada se zhoršovala s každým kilometrem. Když jsme dorazili k němu, jen jsem vystoupil a šel rovnou do pokoje s počítači, abych začal pracovat.
Hned jsem se napojil na notebook a odhesoval siť, abych se mohl dostat do systému. Vše naskočilo a ukázaly se mi nahrávky za poslední tři dny, kdy jsem to zapojil.
Pomalu jsem je spouštěl, abych viděl, zda se vše dobře nahrálo a já to správně zapojil.
První video bylo jen s námi, a jak jsem se nahý potuloval po chodbě a tak... No nic...
Potom jsem se zasekl. Viděl jsem na záznamu Stana a nějakého mladého kluka, jak se na něj tiskne. Dokonce jsem viděl, jak ho líbá.
Srdce se mi svíralo bolestí a s každou další minutou, se mi dělalo víc a víc špatně.
Konečně jsem narazil na den, kdy jsem s ním byl na té chatě a jen jsem nestačil zírat.
Ten kluk se mu nevloupal do domu, on měl klíče. Otevřel si a potom vešel. Nahý se fotil v jeho posteli... V té posteli, kde jsem s ním spal... V té stejné posteli... Bože...
Bylo mi tak zle, že se mi vše mlžilo a moje srdce bylo jak prostřeleno šípem.
Potom šel do pokoje, kde jsme taky spali a tam vše zničil. Dokonce i gel rozmazal na postel.
Ne... tohle už se nedalo...Proč? Proč musím tohle vidět?
Cítil jsem, jak mi po tvářích stékají slzy a nechápal jsem proč.
Proč mě to tak bolí a proč se na to dívám?
Zvedl jsem se ze židle a nechal otevřený počítač. Došel jsem za Stanem do kuchyně a zničeně se na něj díval.
Chtěl jsem vůbec nějaké odpovědi? Věděl jsem to... Veděl jsem, jaký je a že nemá jen mě. Tak proč jsem doufal?
„Máš to spuštěné. Asi půjdu. Promiň... No... jdu..."
Otočil jsem se a vše tam nechal ležet tak, jak bylo. Prostě mi bylo jedno, jestli tam mám počítač nebo ne. Musel jsem pryč.
Musím. Já ho miluji...
Chcípni, ty nadržený hovado! Hned! Ať tě to bolí jako mě! Trp!
Jenže pod jeho hroší kůži se moje slova nikdy nedostanou.