Ryu
Šel jsem i s Montaro k autu, které bylo přistaveno přímo u vchodu, a ze sedadla hned vedle řidiče se na nás potutelně usmíval Haruna. Už jen z pohledu na něj se mi bouřila krev. Nikdy jsem se kvůli nikomu nevytočil, ale on… vzbuzoval ve mně ty nejhorší vlastnosti jen tím, že se na mě usmál. Nejspíš ve mně stále ještě hlodalo to, jak mě slovně napadl na té farmě.
Beze slova jsem si sedl dozadu a čekal, až nastoupí i Montaro, protože jsem se s ním cítil bezpečněji. Byl jsem rád, že se mnou na konec jel, a hlavně, když mě v tuhle chvíli bratrsky poplácal po rameni. Jak kdyby mi dodával sílu, která mi na tyhle chvíle chyběla.
„Hmmmm… Takže si splnil přání i mě, a to jsem to od tebe nežádal,“ pozoroval Haruna ve zpětném zrcátku Montara.
Bylo v jeho tónu hlasu slyšet, jaký zájem o něj má a vůbec se to nesnažil skrývat. Jenže po celou dobu mlčel, až když jsme přijeli k Bossovu domu a on mě odprovodil ke dveřím, kde za nimi byl Boss a nenápadně si odtáhl Montara bokem. Moc dobře věděl, že dovnitř se mnou rozhodně nesmí, a proto po celou dobu čekal právě na tuhle příležitost. Viděl jsem, že se po mě Montaro dívá, a rozhodně se mu tahle situace nelíbí. Ale jen jsem se usmál, by se nebál.
„Budu v pořádku. Tam už musím jen já sám,“ zamával jsem mu a vešel.
Boss už seděl v křesle u krbu a čekal, až si sednu na křeslo hned naproti němu. V tohle člověku se nedalo číst, a už podle pohledu na něj, každému zatuhla krev v žilách. Popravdě… Ze všech lidí na světě, mě on děsil nejvíc.
Haruna
„Taaaak… Co takhle si dát malé občerstvení, no? Nemusíš se bát, tam uvnitř to pro tebe není, a Boss si chce promluvit jen s tím slabochem,“ zasmál jsem se a táhl Montara do vedlejší místnosti, kde bylo pro všechny připraveno pohoštění.
Sedl jsem si a ukázal na polštář naproti mně. Byl jsem strašně nedočkavý, protože jeho jsem rozhodně jako svoji ochranku chtěl. Tak dlouho jsem neviděl takhle dobře narostlého kluka, a hlavně
takového kliďase. Toužil jsem po někom z venku už proto, že v našich řadách se moc už nikomu nedalo věřit.
„Hele… Nechtěl bys dělat pro mě? Máš super postavu a myslím, že páru v rukách taky. Nabídnu ti dost peněz, nějaký šlapky, když budeš chtít, nebo kluky… Je mi to jedno. Řekni si. Vážně mám o tebe slušnej zájem. Hmmm???“
Montaro
Vyšel jsem s Ryu ven, a rovnou jsme zamířili do přistaveného auta. Ten chlap, pokud si dobře vzpomínám, jmenuje se Haruna, tu byl taky. Pěkné přivítání, jen co je pravda.
Jen po očku jsem se podíval, jak vypadá jeho obličej. Ale zřejmě ho Shintaro nepraštil, když ho vytahoval od Ryu z pokoje.
Po celou cestu mě sledoval ve zpětném zrcátku. Nevím, co pořád má. Bojí se mě? Hm, rozhodně bych neměl problém mu jednu natáhnout, kdyby přišlo na věc.
Ten barák, ke kterému jsme dojeli, snad musela obývat tak třetina Tokia, jak byl obrovský. Jen, co jsme vystoupili, už nás vedli kamsi dovnitř, a netrvalo dlouho, a Ryu už zmizel za nějakými dveřmi, kam mě nechtěli pustit.
Haruna mě zavedl do vedlejšího pokoje a ukázal mi, abych si sedl naproti němu. Zamračil jsem se, když jsem slyšel, jak mluví o Ryu.
„Ten slaboch, i když nemá svaly, tak je daleko silnější než ty, člověče. Už o něm přede mnou takhle mluvit nebudeš. A pokud z vedlejšího pokoje uslyším cokoliv, co se mi nebude líbit, jdu tam hned, ať je váš šéf velký, jak chce. Je mi jedno, komu urvu hlavu.“
Založil jsem si ruce na prsou a díval se Harunovi lhostejně do očí. Stejně tak jsem si vyslechl jeho nabídku. Tak ono ho to ještě nepřešlo. Nejspíš chce jednu natáhnout hned teď.
„Od šlapky chytnu akorát tak syfilis. Takže nemám zájem. A pokud budu chtít chlapa, tak si nějakého najdu sám. Když o tom tak přemýšlím, co tak kdybys mi nabídl svůj zadek? Ono je mi docela jedno, jestli jsi ženská nebo chlap. A trochu bychom zabili čas, než jim skončí to sezení.“
Ryu
„Chtěl jste mě vidět, Pane?“ posadil jsem se a vzal si od něj hrnek čaje, který nejspíš připravil sám.
To bylo jako projev důvěry k němu, už jen z toho důvodu, že mohl být otrávený, a člověk to prostě musel vypít. Napil jsem se a pomalu protáčel hrnek v rukách, abych udržel svou chladnou tvář a nedal najevo svou nervozitu.
„Chtěl jsem s tebou mluvit o Jomei,“ podíval se na mě a pozoroval, jak se zachovám.
Sevřel jsem hrnek, ale stále jsem se držel při smyslech.
„Samozřejmě odpovím na vše, co potřebujete vědět,“ odpověděl jsem klidně.
„Jomei byl popraven. Nejen za to, co udělal tobě, ale i za to, že do toho zatáhl jinou rodinu, která není od nás. Nehledě na to, že hlavu té rodiny znám. Je to neomluvitelné. Ale i přesto… To, co se říká, že ti udělal, byla to pravda? Znásilnil tě? Mlátil tě? Jde o to, že i on byl z jedné větve rodů, o které se starám. Chci jim to nějak obhájit, a tvoje rodina by z toho mohla mít problémy. Veliké… Když se tvůj otec snaží dostat na to správné místo.“
Cítil jsem v jeho hlase vyhrožování. Moc dobře jsem věděl, že mu musím vše říct, i když v jeho očích klesnu, ale nabral jsem dech a pustil se do toho.
„Ano… Nejednou mě znásilnil. Dal jsem se, protože vyhrožoval smrtí mému bratrovi,“ sklonil jsem hlavu a prohrábl si vlasy.
„Dobře tedy, dál to beru za uzavřené. Nikdy se to na veřejnost nedostane, pokud…“
Podíval jsem se na něj a nechápal, kam tím míří.
„Potřebuji, aby si sem příští týden dojížděl a pomáhal s účetnictvím. Můj účetní je… řekněme nemocný, a než najdu nového, na týden to převezmeš. Neboj, nebude to na dlouho, ale odmítnout nemůžeš, že?“ pousmál se, a mě se udělalo špatně.
Haruna
„Hmmmmm… Tak takhle. No, tuhle hru můžeme hrát klidně dva. Nemám s tím problém,“ usmál jsem se a napil se vína, které jsem si před chvílí nalil.
„Tak zaprvé… Jeden špatný pohyb, a zbraň, kterou mám u pasu, tě sejme. Pochybuji, že bys stihl ke mně jen natáhnout ruku. Za druhé… Líbí se mi, že máš prořízlou držku, připomínáš mi bratra, kterého jsem mimochodem jako dítě rozpáral od krku po zadek, ale přežil, a teď jsme spolu v pohodě. Co se týká toho malýho sráče…“ napil jsem se znovu a odložil sklenici bokem.
„Neměl se nechat opíchávat. Kdyby přišel za mnou, mohlo se to vyřešit, a Jomei by teď nemusel smrdět v zemi. Je vážně slabej, a je mi jedno, kolik lidí za ním stojí, ale mám ho svým způsobem rád, protože si získal toho psychologa, který mi připomíná zase toho černošskýho zmetka, co je s mým bráchou. A teď…“
Zvedl jsem se a obešel Montara tak, že jsem si klekl za něj a foukl mu na krk, ale stále jsem si udržoval bezpečnou vzdálenost.
„Myslíš, že bych byl tak pitomej a přiblížil se k tobě? Hned bys mi jednu vrazil, co? A ještě… Silně pochybuji, že jsi na chlapy, a já rozhodně nejsem tvůj typ. Nebo… Líbí se ti ten malej?“ zasmál jsem se a postavil se ke dveřím, když jsem slyšel nějaký hluk od Bosse.
Montaro
„Tvůj bratr, tvoje svědomí,“ pokrčil jsem rameny.
Že by mě to nějak zajímalo, co oni mezi sebou mají, to fakt ne. Myslel si, že tím na mě udělá dojem? Nebo mě tím chtěl zastrašit? Neubránil jsem se úsměvu. Ale když začal znovu o Ryu, a zmínil Kioshiho…
„Jsi pitomej,“ otočil jsem se celý na Harunu a změřil jsem si vzdálenost mezi námi. „Jsi ke mně blíž asi o třicet centimetrů, než jsi byl předtím. Taky špatně slyšíš. Neříkal jsem, že jsem na chlapy, říkal jsem, že mám rád oboje a je mi jedno, kdo u mě právě je.“
Ten zvuk, který přišel z vedlejšího pokoje, mě však nenechal v klidu.
„Tyhle stěny jsou papírové, že?“ ukázal jsem na jednu, která sousedila s druhým pokojem. „Jak jinak, je to klasika v každém správném japonském sídle. No, pokud mi nechceš nabídnout svůj zadek, jsi pro mne použitelný už jen jedním způsobem. Vzhledem k tomu, že jsem tě varoval, co se týče Ryu, a navíc jsi ne-zrovna hezky zmínil mého bratra, mám pro tebe jeden úkol. Běž se Ryu osobně omluvit.“ ‚
Nečekaně jsem vyskočil, popadl Harunu pod krk a vší silou s ním hodil proti stěně. Když jí proletěl do druhého pokoje a nechal za sebou pořádnou díru, jen jsem se k ní postavil a nahlédl dovnitř.
„Omlouvám se, že vyrušujeme,“ poklonil jsem se tomu chlápkovi, co seděl naproti Ryu. „Je všechno v pořádku, Ryu?“
Ryu
Hrnek mi vypadnul z rukou a roztříštil se o zem. Ihned jsem si klekl a pomalu sbíral střepy ze země, abych to uklidil. Právě jsem je pokládal na stůl a sedal si zpátky, když k nám nečekaně stěnou přilítl Haruna. Jen jsem udiveně koukal a nemohl se vzpamatovat. Ale když jsem uslyšel, jak se nahlas Boss směje, taky jsem se nad tím pousmál.
„Jsem… Jsem v pořádku, jen mi vypadl z rukou hrnek. Omlouvám se, že jsem tě znepokojil,“ podíval jsem se na Montara a trochu se poklonil.
„No, když už tu vlastně napůl jsi, tak pojď za námi. Vlastně jsme už skončili a vše si řekli, můžete jít. A ty Ryu, příští týden pro tebe do firmy pravidelně pošlu auto, abys nikde nezabloudil. Rád poznávám syna svého starého přítele. A ty Haruno se tu neválej!“
Zakryl jsem si rukou ústa, abych se nezačal nahlas smát a zvedl jsem se k odchodu. Poklonil jsem se a vyšel ven ze dveří, kde na mě už čekal Montaro. Jenže…
Haruna
No tak to mě dostal. Byla to taková rychlost, že jsem jen tupě narazil do stěny a během chvíle se objevil na její druhé straně. Pomalu jsem se zvedl a oprášil ze sebe všechen prach.
„Chci ho! Chci toho sráče! Chci jeho jako svou ochranku! Prosím! Nikdy jsem nic jiného od vás nechtěl, chci jeho! Když jste s jeho otcem přátelé, chci ho!“ prskal jsem a vztekle na něj ukazoval prstem.
„Haruno! Zklidni se! Při první příležitosti bys ho zabil,“ pousmál se Boss a doprovodil Ryu k hlavnímu vchodu.
„No a? Co jako? Chci ho!“ prskal jsem dál a nemohl se zastavit.
Došel jsem je a stihl chytit toho sráče pod krkem, který jsem mu s chutí pevně sevřel. Jenže následně jsem ho odhodil na zem a toužil ho zabít, dokud mě Boss nezastavil a nezastrčil zpět za dveře, abych už k nim nemohl.
Doufám, že sem bude s Ryu chodit, protože si ho jinak najdu a budu ho šíleně mučit.
Montaro
Nechápavě jsem na něho hleděl. Tenhle skrček je otcův přítel? Nepamatuji se, že by táta někdy zmínil, že má někoho známého v yakuze. A ještě ke všemu je to Boss…
No, možná proto tenkrát přivezli ten velký dárkový koš s omluvou, když se u nás „zastavil“ Jomei.
Ale stejně jsem cítil zadostiučinění, když proletěl tou stěnou a válel se na zemi, jak naše prasata ve hnoji. Musel jsem se smát, když tam vykřikoval jak malé děcko, které nutně chce novou hračku, protože ta je právě v kurzu, a on žádnou jinou nechce.
Když Ryu vyšel na chodbu, a chystal jsem se odejít k autu, Haruna po mně skočil. Dopadl jsem na zem, jak jsem to nečekal. Pomalu jsem se zvedl a srovnal si oblečení.
„Vyřiďte prosím Harunovi, že je velice zábavný člověk,“ promluvil jsem dost hlasitě, aby mě přes ty tenké stěny slyšel i on. „A taky, že má nabídka stále platí. A pokud s tím nebude souhlasit, tak ho rádi přivítáme u nás na farmě. Je silný, a u nás je práce víc než dost. Otci vyřídím pozdrav,“ poklonil jsem se ještě tomu skrčkovi a zamířil ven k autu.
Jen doufám, že nás někdo odveze, když Haruna teď dostal „zaracha“…
Nakonec tahle návštěva byla docela zábavná. V duchu jsem se usmíval, když jsem si vzpomněl na letícího Harunu a jeho následné vykřikování, a taky jsem si docela živě uměl představit, co za těmi dveřmi asi právě dělá…
Ryu
Pobaveně jsem se díval na Montara, jak otevřeně mluví s Bossem, a ten se na něj směje.
„Hiro," křikl Boss do ticha zahrady a čekal, až mu někdo odpoví.
„Ano, už jdu," odpověděl mu příjemný hlas, a během chvíle tu byl i velmi pěkný mladík.
Fascinovala mě jeho světle blond barva vlasů a krásně nebeské oči. Rozhodně to nebyl Japonec, ale míšenec.
„To je můj synovec Hiro. Odveze vás domů," ten klučina se jen mírně uklonil a se zájmem si prohlížel Montara.
„Moc děkujeme a na shledanou," uklonil jsem se, a i s těma dvěma vyrazil k autu.
Byl jsem moc rád, když jsme odjeli a během chvíle byli doma. Ani jsem nečekal na Montara a hned vletěl do bytu jak veliká voda, a hned našel Kia a vrhnul se mu kolem krku.
Kioshi
Nad tím, co mi řekl táta, jsem přemýšlel celou tu dobu, co jsme byli sami doma.
Takže otec se zná s Bossem yakuzy. Pěkně… Ale nikdy o yakuze u nás nepadla ani řeč. Vždycky tohle téma u nás bylo tabu. Možná právě proto, že ho táta zná? Že by se mezi nimi v minulosti stalo něco, proč se tak děje? Nebo nás jen prostě chtěl od toho držet dál, protože ví, jak to tam chodí?
Možná proto tenkrát pan Hasegawa ztichl a nešel mi vrátit tu ránu, když si k němu otec přidřepl a něco mu říkal… Že by to bylo právě tohle tajemství?
Asi po dvou hodinách se rozletěly dveře a dovnitř vletěl Ryu a hned mi skočil na krk. Na poslední chvíli jsem ho zachytil, abychom nespadli na zem, a políbil jsem ho.
„Tak jak to dopadlo? Je všechno v pořádku? Trochu jsem se o vás obával, ale jste celkem brzy zpátky, a jak vidím, jsi v pořádku…“ pustil jsem Ryu, aby se mohl převléct.
Ryu
„Dá se říct, že ano. Jen jeden týden tam musím dojíždět a pomáhat s účetnictvím. Ale prý by to nemělo být nic těžkého. Vím, že mě Boss nepustí k ničemu hlubšímu, abych neviděl pravdu, která se za tím skrývá. Spíš jen chce udržet správné třídění dokumentů a tak. Podle toho, jak mluvil, předešlého účetního… poslal na dovolenou, tak potřebuje najít nového. Já to prý stoprocentně nejsem, protože se prý zná s tvým otcem,“ svlékal jsem se, a přitom dál mluvil s Kiem.
„Jo a… Tvůj bratr prohodil Harunu stěnou za bossem,“ usmál jsem se a ukázal na právě přicházejícího Montara,“ stáhl jsem si tričko a došel zpět ke Kiovi.
„Byl jsem opravdu rád, že šel, ale už v autě po něm Haruna šel. Co ti vlastně řekl?“ podíval jsem se na Montara a zvědavě naklonil hlavu.
Přitom jsem se přitiskl ke Kiovi, jak moc jsem chtěl cítit jeho teplo. Byl jsem opravdu rád, že jsem doma, ale už moc ne, když k nám přicházel jejich otec.
Kioshi
Udiveně jsem hleděl na Ryu, když říkal, co Montaro udělal. A to mě táta nechtěl pustit. Haruna má na něj opravdu asi spadeno. Kdo ví, co si udělali, když byli u nás na farmě. Ale spíš bych tipoval, že něco provedl Shiro. Je sice pravda, že Monty je o hodně klidnější a rozvážnější, ale když přijde na věc, taky pro ránu nejde daleko. Ale byl jsem rád, že všechno relativně dobře dopadlo, i když…
„Budeš tam dojíždět celý týden? Opravdu jen týden? Abych pravdu řekl, moc se mi to nelíbí, ale zřejmě se nedá nic dělat. Jen buď, prosím tě, opatrný, ano?“
Jednou rukou jsem vystrčil zvědavého Montara z ložnice a zavřel za ním dveře.
„Aspoň na chvilku,“ zašeptal jsem Ryu do ucha a začal ho líbat a ruce jsem hned zasunul pod jeho triko.
Potřeboval jsem se s ním aspoň pomazlit. Aspoň těch pár polibků a doteků bez pozornosti dalších očí.
Ryu
Tiskl jsem se na jeho dokonalé tělo a přijímal ty doteky, kterými zásoboval celé mé tělo.
„Bude to v pořádku, neboj,“ usmál jsem se a stáhl si tričko a následně i tepláky, než jsem si lehl na postel.
Čekal jsem, až se ke mně připojí a dá mi to, po čem jsem nyní toužil nejvíc, po něm.
„Moc tě miluji, Kio,“ pousmál jsem se, ale propaloval ho láskyplnými pohledy.
Kioshi
Teda chtěl jsem se jen pomazlit, ale Ryuova nabídka se vážně nedala odmítnout. Rychle jsem pro jistotu otočil klíčem v zámku a už cestou k posteli jsem se svlékal. No, moc nebylo co, protože jsem celý den pobíhal jen v yukatě a boxerkách. Teda ty hlavně kvůli tátovi, jinak bych si je ani neoblíkal, protože je to můj byt a já mám rád volnost. Vždycky tak trochu trpím, když jsem na farmě, nebo když je u mě návštěva a já si nemůžu udělat pohodí tak, jak chci.
„Ani ses nemusel oblíkat,“ pousmál jsem se, když jsem Ryu přilehl. „Až budeme úplně sami, tak se nemusíš oblékat vůbec. Líbí se mi tvé tělo,“ políbil jsem ho.
Jazykem jsem se hned vnutil do jeho úst. Zapíral jsem se o zdravou ruku, zatím co tou druhou jsem aspoň konečky prstů hladil jeho tělo. Opsal jsem linii krku až k rameni, a pak jsem se mírně nadzvedl, abych mohl polaskat jeho krásné hrbolky, které se třely o ty mé, a vyvolávalo to vzrušení stejně, jako by se jich dotýkal.
„Dokážeš být potichu?“ na moment jsem pootočil hlavu ke dveřím.
Ryu
„Ne… Nevím,“ vydechl jsem nahlas, ale rukou si okamžitě zakryl ústa, abych dál nebyl tak slyšitelný.
Vnímal jsem každé otření našich těl a měl co dělat, abych nevzdychal tak hlasitě, že by nejspíš hned přišel jeho otec, aby se na nás podíval.
„Tolik se těším, až budeš mít obě ruce a… budeme tu sami,“ zčervenal jsem, ale řekl to, po čem jsem tolik toužil.
Prohnul jsem se v zádech, a ještě víc vystavil své tělo tomu jeho. Automaticky jsem si opřel chodidla o rantl postele a natlačil se svým rozkrokem na ten jeho, aby cítil i on, jak moc po něm toužím. Byli jsme nazí a já nejspíš stále připraven kdykoliv ho přijmout. Snad nikdy nemohu přestat toužit po těch jeho zuřivě vášnivých nájezdech, které mě přivádějí k šílenství.
Rukama jsem mu přejel po zádech až na zadek a mírně si jej ještě víc narazil na klín.
„Budeš… Budeš to muset zjistit,“ zadíval jsem se mu do očí a přitáhl si ho pro polibek, kterým jsem vše jen potvrdil.
Kioshi
„Taky se těším, až budu mít obě ruce použitelné, strašně mě to omezuje.“
A jako by i ta ruka chtěla potvrdit mé slova, docela neohrabaně jsem mezi prsty Ryu stiskl bradavku. Na omluvu jsem se sklonil a olízl ji. Nasál jsem ji mezi rty, požmoulal a podráždil jazykem.
„Nejraději bych tě snědl,“ foukl jsem na ten mokrý a tvrdý hrbolek, který ještě před chvilinkou byl v mých ústech.
„Táta je na druhém konci bytu,“ líbal jsem jeho břicho, které se jemně třáslo. „Ale má dobré uši…“
Když se o mně otřel svým rozkrokem, několikrát jsem se pohnul, kdy se naše chlouby o sebe otíraly a já si užíval ten příjemný pocit z té horké a jemné, a přitom tvrdé části Ryuova těla.
„Pomoz mi, Ryu,“ chytl jsem ho jednou rukou pod kolenem a víc ji přitáhl k jeho tělu. „Strašně moc tě chci, nevím, jestli dokážu být opatrný…“
Vzrušení v mém hlase opravdu nešlo přeslechnout. Ta chvilka stačila k tomu, abych se cítil jako po požití nějakého afrodiziaka. Tvrdší jsem snad už ani být nemohl a chvění v mém těle pomalu přecházelo v třes, kdy jsem svou touhu už přestával zvládat.
„Chytni si nohy, prosím… Ryu...“ dlouze a nahlas jsem vydechl, když se můj penis při dalším mém bezděčném pohybu dostal níž, a otřel se o jeho zadeček.
Ryu
„Tak opatrný nebuď! Vezmi si mě,“ šeptal jsem mu do rtů, když jsem se s ním líbal.
Bylo mi jedno, jestli to bude bolet, ale poté, co jsem se s ním ráno miloval a teď mě takhle rozdráždil, pochyboval jsem o tom. Nejspíš jsem si na vše pomalu zvykal, když při každém dalším milování, jsem mu propadal víc a víc.
Chytil jsem si druhou nohu pod kolenem a přitáhl si ji stejně k tělu, jak on tu první. Tím se mu krásně odhalil můj vstup a já jen se zatajeným dechem čekal, až se probojuje do mého nitra a dá mi ten pocit, po kterém šílím.
Nabídl jsem se mu… Zcela jsem byl jeho… Mohl si dělat cokoliv…
Sám jsem si druhou rukou zabrousil do rozkroku a párkrát si protáhl penis v ruce, jak to šlo i na mě, a já se nemohl ovládat.
Kioshi
Ještě jednou jsem Ryu políbil a když si chytl druhou nohu a také ji přitáhl k tělu, byl jsem v sedmém nebi. Zvedl jsem se a zůstal v kleku. Tlačil jsem se na jeho otvor, který se mi tady tak krásně odhalil. Klidně bych se udělal už jen z toho dívání, ale já rozhodně chtěl víc. Chtěl jsem cítit ty nárazy do jeho nitra, to stahování jeho svěračů, cítit jeho horko a slyšet jeho vzdechy, které nejspíš bude mít problém utlumit.
Už jsem na víc nečekal. Chytl jsem jeho druhou ruku a i tu mu podložil pod jeho koleno. Sám jsem tak měl ruce volné a mohl ho pořádně chytit za boky. Kašlal jsem na to, že mi trpnou prsty a pobolívá zápěstí. Tohle je ta nejlepší rehabilitace.
Mírně jsem se natlačil na jeho vstup, a pak si ho za boky prudce k sobě přitáhnul. Nasunul se na můj penis, a ten se v něm skoro celý schoval. Jen stěží jsem teď já zadusil v sobě hlasité zasténání.
Tohle skrývání se před někým, jako by dodávalo všemu tu správnou šťávu, Ten adrenalin, který koloval mými žilami a ještě víc rozpumpoval krev a rozvířil tu vášeň, kterou jsem teď pociťoval. Natlačil jsem se na něj a nerozpakoval se začít hned přirážet. Nedokázal jsem se udržet. I kdyby teď někdo rozrazil dveře, nevnímal bych ho.
Měl jsem pod sebou Ryu, a tohle spojení mi dávalo víc, než cokoliv jiného…
Ryu
„Kio,“ zasténal jsem, ale vzápětí se kousl do rtu, aby to nebylo tak hlasité.
Bylo zajímavé být neustále ve střehu a bát se vyrušení, ale taky jsem už chtěl mít klid a být jen s ním v jeho bytě. Už mě unavovalo pořád někomu něco vysvětlovat, chtěl jsem jen v klidu užívat svůj vztah a vše s ním spojené. Jsem tolik zamilovaný.
Prohnul jsem se proti jeho přírazům a neskutečně si užíval každé další spojení našich těl. Otření jeho penisu o mé stěny, mě dovádělo na vrchol, a já ani nepotřeboval honit si ho. Bylo mi tak dobře, a ty neskutečné pocity, které mě pohlcovaly jen umocňovaly tuhle úžasnou chvíli.
Vše ve mně bouřilo, a vášeň se proháněla každou částí mého těla. Svíjel jsem se pod ním slastí, když se dotýkal mé prostaty a poskytoval mi tím neskutečný pocit euforie. Nedával jsem to už… Propnul jsem se plně proti němu a vypustil svou nadílku mezi nás. Byl jsem naprosto omámený tím orgasmem a jen přerývavě dýchal, když jsem konečně otevřel oči a zadíval se do jeho tváře.
Kioshi
Počítal jsem s tím, že to bude rychlé. Ne, jen proto, že nejsme doma sami, ale hlavně proto, jak moc jsem Ryu chtěl. Usmíval se, když přijel domů zpátky. Byl krásný a já po něm toužil od chvíle, kdy se začal převlékat. Trpěl jsem než Montaro odešel…
To všechno mě vyburcovalo natolik, že jsem nebyl teď schopen žádné romantiky. Byl jsem chtivý po tom spojení tak moc, že během chvilky se mé pohyby zrychlily, a já cítil, že docházím svému konci.
Měl jsem všechno to, co jsem si před chvílí tolik přál… Slyšel jsem jeho přerývané vzdechy, které jsem doplňoval svými, když se mi snad stáhly všechny svaly do křeče, a já prožíval to neskutečné blaho, které mi orgasmus přinášel. Dal jsem Ryuovi vše, co jsem mohl. Vyplnil jsem ho snad do posledního místečka, a jen tak, tak se držel, abych nezačal sténat nahlas, jak moc dobře mi bylo.
Potlačil jsem jeho nohy dolů na matraci a dolehl na něj, když jsem už nebyl schopen se hýbat.
Jen jsem rychle oddechoval a usmíval se. Díval jsem se do jeho očí a říkal si, jak velké štěstí mám, když nás osud svedl dohromady.
Celý svět se se mnou točil, když jsem spojil naše rty a všechno to krásné stvrdil hlubokým polibkem.
Ryu
Přijímal jsem to horko, které se dralo do mého těla a dávalo mi to prodloužení mého orgasmu, z kterého jsem ztrácel pojem o světě kolem sebe. Pevně jsem ho na sebe tiskl a užíval si to, jak je dál ve mně.
„Tak moc tě miluju,“ zašeptal jsem a políbil ho.
Nikdy se nepřestanu divit tomu, že je se mnou a neodchází. Že si mě našel v pekle a vytáhl mě do své náruče. On byl moje světlo na konci tunelu, když jsem se propadal do bolesti a beznaděje.
Tiskl jsem se k němu a nehodlal ho pustit, proč taky… bylo nám spolu tak dobře a do večeře bylo ještě dost času. Taky… Proč by nás někdo rušil, byl to přeci jeho byt, a ne jeho otce, nebo Montara. Takže mi bylo strašně fajn a nechtěl jsem, aby to někdy skončilo.
Kioshi
„Ryu,“ ozval jsem se po chvíli, kdy jsme jen tak v objetí leželi. „Myslíš, že to ježdění k bossovi bude bez problémů? Bude to v pořádku? Nějak si tím nejsem jistý. Ale možná… Zjistil jsem, že táta vašeho Bosse zná. Překvapilo mě to. Nikdy o tom nemluvil. Vůbec nikdy nezmínil yakuzu. Ale doufám, že když už se znají, že to bude v pořádku, nejspíš Boss není moc vyrovnaný člověk,“ vzpomněl jsem si, jak táta zmínil, že bych chvíli jeho pacient.
Svezl jsem se úplně na postel, abych Ryua zbytečně svou váhou nezatěžoval. Pohladil jsem ho po břiše a promnul jsem jeho penis. Když takhle jen ležel, kdy na sobě neměl ani kousek prádla, nemohl jsem se na něj dostatečně vynadívat. Pohladil jsem ho po stehně a jen konečkem ukazováčku, jsem přejel po té jizvě, co na něm měl. Co se muselo stát, že měl zranění zrovna na takovém místě?
„Chtěl bych tam s tebou být, ale nejspíš to nepůjde. Budu mít teď hodně práce. Počítám, že ti bude společnost dělat Montaro. Asi začnu žárlit…“ stáhl jsem ruku z jeho stehna pryč. „Měl bych jít za tátou, ještě s ním potřebuji probrat nějaké věci,“ povzdechl jsem si.
Ryu
Zasmál jsem se nad jeho zmínkou o Montarovi, ale přišlo mi to moc milé. Netušil jsem, že by na mě mohl Kio žárlit, jenže mi to nějakým způsobem dělalo dobře.
„Je pravda, že i mě překvapilo, že se znají. Nečekal jsem to. A k Montarovi… Nemyslím, že by ses měl nějak bát, protože on pokukoval po našem řidiči, což byl synovec bosse,“ pousmál jsem se a pořádně se protáhl.
„Já si na chvíli zdřímnu, večer jsem toho moc nenaspal a jsem vážně unavený. Ale kdybys měl cestu kolem…“ políbil jsem ho, a ještě na chvíli si jej přitáhl na hruď.
„Je lepší, když tam se mnou nejezdíš, jsem klidnější, když vím, že jsi v bezpečí. Je to dost náladová osoba, co jsem o něm slyšel, nikdo s ním moc nevychází. Nejspíš, když ho někdo naštve, už je v zemi,“ povzdechl jsem si a pohladil ho po zádech.
Kioshi
„Tak se dobře vyspi,“ políbil jsem ho a vstal z postele. „Přijdu pro tebe, až bude večeře.“
Vzal jsem si věci a zaběhl jsem do koupelny, Narychlo jsem se opláchnul, abych tátovi nevoněl pod nosem. Oblékl jsem se a šel jsem za ním do pracovny.
Seděl u stolu, před otevřeným notebookem a kolem sebe měl spoustu papírů. Podle toho, co jsem viděl, tak zabrousil do věcí starších několik let. Jako by mi chtěl zkontrolovat, jestli vedu praxi dobře a nedělám někde chyby. Ani jsem se nedivil, když jsem to převzal po něm.
„Chceš udělat čaj nebo kávu?“
„Stačí mi voda,“ ukázal na stůl, kde stála i konvice s vodou a poloprázdná sklenice.
„Potřebuješ něco ukázat, nebo vysvětlit?“
„Není potřeba. Jak vidím, máš v tom pořádek. Jsem rád, že to vedeš dobře.“
„Však mám taky dobrého hlídače. Mieko by snad ani nedovolila, aby něco chybělo,“ zasmál jsem se. „Víš tati, nečekal jsem, že budeš znát někoho z yakuzy. Nikdy jsi o tom nemluvil, a já měl i pocit, že tohle téma je u nás zakázané. Stalo se něco, když jsi…“
„Nic se nestalo. Je to jen kamarád, nic víc,“ zamračil se táta a jeho prsty na klávesnici se na moment zastavily, jako by si připomněl něco nepříjemného. „Víc k tomu nepotřebuješ vědět.“
Bylo to divné. Jako by o tom opravdu nechtěl mluvit. Ale raději jsem se k tomu už nevracel, i když jsem od této chvíle byl opravdu zvědavý víc, než předtím.
„Ryu bude jezdit k Bossovi, nemůžu tam s ním být. Mohl by aspoň Montaro? Ty budeš se mnou, a já bych si byl jistější…“
„Jo, Montaro s ním bude jezdit. Stejně by měl Takeovi opravit tu stěnu. Je to slušnost…“
Ryu
Nějak jsem se neobtěžovat s očistou a jen se otřel kapesníčky, které jsem následně vyhodil do koše. Potom jsem se vrátil do postele a zachumlal se až po krk, jak moc jsem chtěl cítit to příjemné teplo, které vycházelo zpod ní.
Bylo mi tak dobře a byl jsem natolik spokojený, že jsem hned usnul a nějak nevnímal svět kolem sebe.
Kioshi
Den utekl jakoby nic. Připravil jsem večeři, ale nakonec jsme jedli jen já a táta, protože Ryu spal jak zabitý a nedal se vzbudit, a Montaro se ještě nevrátil. Táta se nechal slyšet, že ještě spát nepůjde a počká na Montyho. Připravil jsem si věci do práce, osprchoval jsem se, a s tácem, na který jsem dal něco málo z jídla, kdyby měl Ryu v noci hlad jsem zamířil do ložnice.
Všechno ztichlo, a z venku skrz žaluzie jen jemně prosvítaly proužky z pouličního osvětlení. Odložil jsem tác, a ještě chvíli jsem jen tak stál u postele a díval se na Ryu, jak spokojeně oddechuje.
Byl klidný a v tom spánku ještě krásnější…
Nakonec, když jsem se už neubránil zívnutí, jsem odložil oblečení a lehl si k Ryu pod peřinu. Přitiskl jsem se k němu a během chvíle i já začal pravidelně oddechovat.
Ryu
Spalo se mi tak dobře, že jsem to prostě protáhl až do rána a probudil se za svítání. Jen jsem se otočil za tím teplem, co přicházelo od mých zad a přitulil se ke Kiovi. Políbil jsem ho na tvář… Oči… Nos… Rty…
Nemohl jsem se on něj odtrhnout a otíral se o každou část jeho těla. Byl jsem jak smyslů zbavený, hlavně… Když jsem cítil to, co se mi dole probouzelo k životu. Myslím, že to bylo to, čemu ostatní kluci vždy říkali ranní erekce. Jenže já tak brzo večer usnul a nemohl se s ním znovu milovat, byl najednou pro mě jako droga.
„Kio…Moc tě chci v sobě,“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho znovu na rty.
Kioshi
Moc dobře se mi nespalo. Podvědomě jsem si pořád říkal, že ráno vstávám do práce, a tak nějak mě to občas probudilo, a já se hned díval na hodinky, jestli jsem náhodou nezaspal. Pořádně jsem zabral až někdy k ránu. Pocit, že mám vedle sebe Ryu, mě uklidňoval, a já i v tom spánku nakonec zapomněl, kde jsem.
Probralo mě zašimrání u ucha. Pootevřel jsem oči a snažil se probrat. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to Ryu, a taky, co říkal. Pousmál jsem se. Pohladil jsem ho po zádech a po zadečku. Jeho tělo bylo vyhřáté, a ten dotek byl víc než příjemný. Zajel jsem rukou dopředu a dotkl se jeho erekce.
„Nějak jsem trochu ještě mimo. Nechám tenhle budíček na tobě, co říkáš?“ chytl jsem jeho ruku a stáhl ji dolů do mého rozkroku.
Ryu
„Dobře, ale… Chci… Chci něco zkusit,“ vzdechl jsem mu do rtů a postrčil ho, aby si lehl na záda.
Klekl jsem si k němu a hlavou zamířil k jeho probouzející se erekci.
„Ještě nikdy… Kdyby to bylo špatně, řekni.“
Sklonil jsem se a pomalu olízl jeho špičku. Chutnalo to zvláštně, a přitom mě to opravdu velmi vzrušovalo. Po celou dobu, co jsem s ním, jsem se snažil zapamatovat, jak mi to on dělá, abych mu to někdy mohl vrátit. Pomalu jsem vsouval jeho penis do svých úst, a přitom se snažil jazykem hladit tu dokonale tvrdou naběhlost. Byl velký, ale nějak nebyl problém ho pojmout. Zajel a vyjel jsem s ním ven, opatrně, jak kdybych se bál, že mu ubližuji. Nakonec jsem začal zrychlovat a párkrát mu i promnul ty dva váčky, které mi připadaly osamělé.
Snažil jsem se co nejvíc to šlo, ale i mé tělo mělo své touhy. Pomalu jsem ho propustil ze svého horkého vězení, a potom si olízl prsty, abych si jen trochu zkusil, zda jsem připravený ho přijmout.
Když to šlo, vyhoupl jsem se nad něj a opatrně dosedával na jeho klín, kdy se ve mně ztrácelo to, co jsem tolik chtěl.
Kioshi
Opřel jsem se o lokty a díval se na Ryu. Už jen ty jeho doteky stály za to, ale při pohledu na to, co dělá, vzrušení mé tělo zalévalo jako mořský příboj. Vlny, které procházely mým tělem, jsem sotva stíhal zpracovat, a přihnaly se další a další…
S takovou nebude dlouho trvat a bude konec…
Když se můj dech už zkrátil natolik, že se mi málem začaly dělat mžitky před očima, Ryu mě pustil. Chtěl jsem protestovat, ale vzápětí jsem ho měl na klíně.
Tak to už jsem byl v koncích úplně. Stačilo jen pár dosednutí, a já bezvládně dopadl zpět na záda. Rychle a nahlas jsem oddechoval, když ta šílenost vzala mé tělo útokem. Byl jsem teď stoprocentně vzbuzený. Zbavoval jsem se všeho, vystřílel jsem všechny náboje, které jsem měl v tuhle chvíli v zásobníku. Plnil jsem Ryua svoji ranní várkou spermatu, a cítil jsem se přitom opravdu úžasně, i když to bylo rychlé…
Zatnul jsem prsty do jeho stehen a přivřel oči. Jen škvírkami jsem ho pozoroval… Ničeho víc jsem teď nebyl schopen.
Ryu
Vysedával jsem a nasedával podle tempa, které mě nyní nejvíc ovládalo. Cítil jsem, jak mi jeho penis tře stěny a přivádí mě k šílenství, které se už rozhodně nedalo zastavit. Skousl jsem si rty, když mě vyplnil, a jen slastně přivíral oči, jak to začalo ještě víc klouzat.
Nemusel jsem na sebe sahat, tohle mi stačilo na dokonalou rozkoš ze spojení nás dvou, a taky jsem byl hrozně nadržený. Zrychlil jsem své dosedy a zkrátil délku nájezdů.
Najednou mě to dostalo…
Zrychleně jsem dýchal a zavřel oči, jak jsem už skoro nemohl vnímat svět.
Moje sperma se mu rozstříklo na břicho, a já mu odpadl na hruď, jak moc mě ten orgasmus pohltil. Příjemné vibrování mi vířilo tělem a spokojeně dopřávalo euforii super ranního sexu.
Kioshi
„Tomu říkám ten správný budíček, daleko lepší než ten otravný budík,“ praštil jsem rukou po skříňce, kde se zrovna jeden rozeřval na plné kolo, a umlčel jsem ho.
Objal jsem Ryu oběma rukama a políbil ho do vlasů.
„Dobré ráno,“ pousmál jsem se.
Bylo to fajn, takhle se vzbudit a takhle ležet. Ještě jsem stále vnímal ten příjemný pocit tam dole, kdy mě Ryu svíral. Ale můj ochablý penis pomalu vykluzoval a opouštěl to příjemné teplo.
„Myslím, že je někdo už vzhůru,“ zaposlouchal jsem se do šramotu, který šel z chodby a pak z kuchyně. „Nechce se mi, ale musím se začít chystat do práce. Ale ještě bych si rád vzal něco do zásoby. Den bude dlouhý.“
Pevně jsem Ryu chytil a přetočil ho na postel. Hned jsem ho zalehl a začal jsem ho líbat.
Ryu
„Hmmm… Nádherné ráno,“ stihl jsem říct, než mě začal líbat, a já si to užíval.
Ještě chvíli jsem přijímal ty sladké polibky, které mi dávaly sílu, a snažil se nemyslet na to, že už budu muset k bossovi, než jsme přestali.
„Miluji tě,“ usmál jsem se a ještě jednou ho políbil.
Pomalu jsem se vysoukal z postele a hodil na sebe jen yukatu, abych se mohl jít omýt.
„Jdeš se mnou do sprchy?“ usmál jsem se a rychle před ním utekl do koupelny, jako takovou malou ranní provokaci.
Ani jsem si nevšiml, jestli někdo byl v kuchyni. Prostě jsem byl zaláskovaný a plný jen jeho.
Kioshi
Tak jo, nastal ten čas, kdy musím vylézt z vyhřáté postele, i kdybych nechtěl. Na několik hodin jsem nucen opustit člověka, kterého miluji, pro pár dalších lidí, kteří potřebují moji pomoc.
Zašel jsem také do koupelny. Opravdu by nebylo dobré, abych v práci takhle voněl. A první, kdo by mi to dal sežrat, by byl táta a Minako. Při sprchování jsem stejně ještě neodolal a přitáhl si Ryu pro pár polibků a když se utíral, musel jsem si ho osahat na těch správných místech. Prostě to jinak nešlo…
Ke snídani jsem přišel na půl oblečený, abych si v polévce neumazal kravatu. Monty už byl také v obleku, a moc mu to slušelo. Dokonce pro všechny připravil snídani, a ta jeho káva byla vážně luxusní.
Dal jsem mu náhradní klíče, aby mohl kdykoliv odejít nebo přijít a nemusel čekat, až mu někdo otevře.
„Ryu,“ zastavil jsem se ještě, než jsem otevřel dveře na chodbu. „Tady jsou klíče pro tebe,“ podal jsem mu kroužek s jedním klíčem a malým čipem, kterým se ovládaly vchodové dveře. „Jsi tu doma, tak bys jedny měl mít. A jak budeš mít přestávku, tak mi zavolej. Nebo ti zavolám já, když budu mít volno, ano? Jen, pokud bych ti to hned nezvedl, tak budu mít pacienta.“
Ještě jsem si ho přitáhl, abych ho mohl políbit.
„Budeš mi chybět. Už teď mi chybíš,“ zašeptal jsem mu do ucha.
Ryu
„Ani nevíš, jak moc budeš chybět ty mě a… Moc ti děkuji… Aaaa… Jsem tak šťastný,“ přitiskl jsem se na něj a pořádně a od srdce ho políbil.
Tak moc mi tohle rozbušilo srdce a nechtělo se utišit.
„Večer, už se moc těším,“ usmál jsem se a konečně odešel s Montarem, jinak bych tam byl ještě snad rok.
Den ve firmě uběhl velmi rychle, hlavně, když nám Monty velmi pomáhal při každé příležitosti. Byl cennou pravou rukou. Nakonec pro nás přijel bossův řidič, a já opravdu znervózněl. Bál jsem se tam jet, ale i nesplnit to, co po mě boss chtěl. Vydali jsme se tedy do sídla, a už cestou jsem zavolal Kiovi, aby o mě vše věděl a následně vešel do sídla Bosse.
Netušil jsem, že nám to zabere tolik času, nebo, že to bude natolik složité, že se zapojí i Boss, ale byl jsem rád, že se mnou Monty byl. Nebál jsem se, a myslím si, že ani Kio.
Kioshi
První pracovní den po čtrnácti dnech volna byl celkem náročný. Samozřejmě, že jsem hned od Minako dostal vynadáno, za to, že jsem ji neposlechl a jel zpátky na farmu, když bylo tak škaredě.
„Nejraději bych vám zlámala i druhou ruku, abyste si to pamatoval,“ mračila se na mě.
Ale bylo vidět, že je ráda, že se nestalo nic horšího. Táta se jen usmíval, a nechal mě v tom se pořádně vymáchat. Byl jsem mezi nimi jak malé děcko, které dostalo vyhubováno za to, že se vyválelo v jediné kaluži na ulici.
Bohužel jsem neměl ani čas zavolat Ryu. Ale ten se mi ozval sám, když odjížděl k Bossovi. Mrknul jsem na tátu, ale vypadalo to, že je klidný. Tak jsem se rozhodl věřit tomu, že to bude v pořádku, zvlášť, když je s ním Montaro. Jen doufám, že nerozbije další stěnu.
Uteklo to ale nakonec tak rychle, že jsem se ani nenadál, a my už byli doma. Bylo po šesté hodině, tak jsem hned začal chystat večeři. Nevěděl jsem ani, v kolik hodin Ryu dorazí…
Jen jsem doufal, že to nebude až někdy v noci.
Ryu
Protáhl jsem se a dal si svačinku, kterou nám Montaro nachystal. Bylo to příjemné, když se o mě staral někdo, koho jsem měl rád. Vážně jsem díky Kiovi získal úžasnou rodinu, která za mnou pevně stála, až mi bylo líto, že jsem takovou předtím neměl.
„Myslím, že pro dnešek je hotovo,“ usmál se Boss a podal mi sako, které jsem měl přehozené přes sedačku.
„Uvidíme se zítra, jen… Tohle mi prosím podepište. Prvně to tedy zkontrolujte, a pak podepište.“ Zkoprněl jsem, ale papíry si převzal.
Myslel jsem si prvně, že je to nějaký slib mlčenlivosti, ale překvapilo mě to. Měl jsem být svědek podpisu dvou stran, tohle byla jen předběžná smlouva, a potom při podpisu budu i já přítomen. Podle všeho, Boss převáděl značnou část svého majetku na někoho jiného, jenže to byl čistý majetek, který získal dědictvím po své rodině. Nikdy bych nevěřil, že se vzdá něčeho takového. Vlastně to byla jen část, ale velmi cenná, na kterou nemůže policie. Zadíval jsem se na poslední stránku, kde bylo dost zřetelně napsané, že o tom nesmím nikomu říct. Nezdálo se mi to špatné, tak jsem to podepsal, a dál se k tomu nevracel. Stejně se další věci dozvím až později. Ani lokace těch majetků tam nebyla zadaná.
Rozloučil jsem se, a když dorazil i Montaro, jen jsem se usmál, protože jsem dobře viděl, jak líbal toho pěkného bloňďáka. Nebylo se čemu divit, byl vážně kus, a Monty si taky zasloužil být šťastný.
Dorazili jsme domů, a tentokrát na Montyho i počkal, ale vzápětí jsem se už mačkal na Kia, jak moc mi chyběl.
„Jsem doma,“ klíčky mi příjemně cinkaly v ruce, a já byl štěstím bez sebe.
V ruce jsem držel květiny, které podle všeho dostal Monty, a podával mu je, aby je dal do vázy.
Kioshi
Přivítal jsem Ryu předsíni, když jsem je slyšel z chodby přicházet.
Slyšet ho, jak říká: „Jsem doma“, bylo jako splněný sen. Bylo to, jako bychom už spolu dávno žili. Přivítal jsem ho polibkem a vzal jsem mu tašku z ruky a kytku, aby se mohl vyzout.
„Za chvilku bude večeře,“ odložil jsem jeho tašku v předsíni na stolek, a s kytkou jsem zamířil do kuchyně, abych ji dal do vázy.
„To jsi dostal ty?“ postavil jsem vázu doprostřed stolu a začal jsem prostírat.
Bylo to opravdu fajn. Můj strach o Ryu zmizel v momentě, kdy se ukázal mezi dveřmi. Jen jedna maličkost k dokonalosti chyběla. Vlastně dvě. Sundat sádru, a pak srovnat to s Ryuovým otcem. Moc rád bych, kdyby mě přijal bez nějakých dalších potíží. Už jen tohle mi ke štěstí chybí.
Ryu
„Já? Ne… Tvůj bratr, od… jednoho hezkého kluka,“ usmál jsem se a usadil se u stolu.
Počkal jsem na ostatní, a pustil se do krásně vypadajícího jídla. Bylo vážně pěkné takhle jíst s rodinou, ale popravdě jsem se těšil na to, až s Kiem zalezu do postele a konečně ukážu, jak moc se mi stýskalo. Dojedl jsem a zalezl do pokoje, abych během chvíle mohl jít do koupelny. Chtěl jsem se v rychlosti osprchovat, a potom zalézt do postele. Ten den byl šílený, a já si chtěl odpočinout s osobou, kterou miluji, v naší posteli, a bez pohledů všech, co tu v tomhle bytě byli. Nějak jsem neměl náladu s kýmkoliv mluvit, jen jsem chtěl být s Kiem.
Kioshi
Večeře proběhla v poklidném duchu, i když jsme vlastně nakonec byli jen tři. Montaro zmizel hned potom, co se osprchoval a převlékl. Táta se odebral do svého pokoje, že prý už si od téhle práce odvykl a chce si odpočinout.
Pouklízel jsem v kuchyni, zaběhl se osprchovat, a už celý natěšený spěchal do ložnice. Chtěl jsem být s Ryu. Jen s ním. Opravdu jsem se zamiloval, a každá chvilka, kterou jsem s ním mohl strávit o samotě, byla pro mne jako dar z nebes.
„Ani nevíš, jak moc jsem se na tebe těšil,“ dolehl jsem vedle Ryu na postel a hned si ho přitáhl od náruče.
Na nic jsem nečekal a hned jsem ho začal líbat. Popovídat si můžeme později. Teď je chvíle, kdy mu chci ukázat, jak moc ho miluji. Budu ho rozmazlovat po celou dobu, co se mnou bude ochoten vydržet. Protože on, i když jsme se seznámili za nepříznivé situace, je pro mne jako stvořený. Na něho jsem nejspíš čekal celý život. On doplňuje to, co mi doposud chybělo.
Miluji ho a nevzdám se ho už za nic na světě.