Kane
Nikko se třásl a i já viděl, jak moc pozoruje každou stránku a chce se jich dotknout. Jenže jsem se čím dál víc cítil v nebezpečí. Jak kdyby tu s námi byl ještě Belial. Tak silně jsem vnímal jeho přítomnost. Je možné, že je to cítit z Nikka?
Jenže než jsem se ho stačil na cokoliv zeptat, už byl pryč. Položil jsem knihu zpět do vitríny, která ji chránila kouzlem, a zavřel oči. Tohle bude poprvé, kdy se přenesu.
Myslel jsem jen na Nikka a najednou jsem se ocitl ve svatyni. Díval jsem se na něj, jak vchází do místnosti a nemohl jsem uvěřit tomu, jak nyní vypadal. Byl to on, ale ne tak křehký... Jeho svaly se napínaly v mém oblečení a dokonce snad i narostl. Jak kdyby to byl někdo jiný. Byl krásný, to ano, ale jiný.
Tak takhle bude vypadat, když se bude měnit do své další podoby?
Cítil jsem, jak se i já měním a vše ve mně roste. Moje svaly se napínaly a oči tmavě modře svítily. Můj přívěšek na krku se hnědě rozzářil a z jeho nitra vyšlehly zářivě hnědé provazy, spletené z kůží posvátných jelenů, kteří zemřeli při ochraně jejich světa.. Obmotaly se Nikkovi kolem těla a pevně zabezpečily každý sval, aby se nemohl pohnout. Těmhle provazům nikdo neodolá. Nedají se spálit, nelze je přetrhnout a jejich moc je zastavit jakékoliv kouzlo. Vysají z oběti všechnu přebytečnou sílu. Používaly se na krocení zdémonizovaných vlků.
Pomalu jsem si ho přitahoval k sobě, až jsem ho pevně přitiskl na svou hruď a klesl i s ním k zemi.
„To bude dobré Nikko, jsem tu... Jsem tu."
Dostával jsem se svým hlasem do jeho hlavy a hledal tak Beliala. Nebude v jeho mozku, ten je jen můj.
Nikko
Ten hlas… Ten šeptavý hlas se usadil v mé hlavě a já nebyl schopen mu odporovat.
Kdo je to? Proč ho slyším?
Jako loutka vedena na provázku jsem poslouchal každý jeho povel. Vcházel jsem do svatyně jako velká pochodeň.
„Znič to… Spal všechno, Nikko..“
Mé jméno… Kdo zná mé jméno?
Můj pohled padl doprostřed místnosti. Stál tam. Nepřítel. Ten, který se mi postavil… Já to musím udělat…
„Zabij ho Nikko!“ zazněl náhle jasný povel v mé hlavě. „Zabij ho!“
Zařval jsem na celou síň a rozběhl se proti němu. Jen pár kroků mi chybělo, abych ho chytil do svých spárů, když mě na místě něco se silným škubnutím zastavilo. Jako ve snu jsem se díval, jak se kolem mne ovíjí silné provazy. Škubal jsem sebou, chtěl jsem ty provazy rozervat. Měl jsem před sebou jasný cíl. Zabít ho… ať to byl kdokoli… Je to nepřítel… Jeho nepřítel…
Náhle mě sevřely silné paže a s tím, jak mi ubývaly síly, jsem klesal k zemi. Dopadli jsme na kolena. Stále jsem vrčel, ale slábl jsem a nebyl schopen hnout ani prstem.
Hlas utichal. Stával se slabším a slabším a jako by ho přebíjelo něco jiného. Někdo jiný. Někdo jiný ho zatlačil do pozadí. Promlouval ke mně hlubokým hlasem. Uklidňovalo mě to…
Probouzel jsem se... Díval jsem se nepřítomným pohledem do těch modrých hlubokých očí. Nedokázal jsem se dívat jinam. Držely mě v zajetí a já se jim podvoloval.
„Kane…“ vydechl jsem jeho jméno a mé tělo zůstalo bezvládně viset v jeho náruči.
Kane
Jeho tělo se vracelo do původního stavu a vzdor se změnil v podvolování mé síle. Když jsem uslyšel své jméno, bylo mi jasné, že je už po všem.
Provazy se stáhly zpět do přívěsku a jeho tělo najednou bylo celé v mé moci. Tak zesláblý a přitom jsem mu vzal jen část jeho síly.
Vstal jsem i s ním v náručí a přenesl nás zpět do knihovny. Uložil jsem ho na stůl a přehodil přes jeho zchladlé tělo tlustý závěs, aby jej zahřál. Potom jsem se vrátil ke knize a vytáhl jí z vitríny. Pomalu jsem jí listoval a hledal něco, co by mohlo Beliala zničit a on se toho bojí. Asi po dvou hodinách, kdy jsem se ocitl uprostřed knihy, se přede mnou objevilo řešení.
Všechno tu bylo... Co a jak udělat. I démon se dá zabít, ale jen a pouze můj rod má tu moc to udělat. Zemní vládci měli zbraň, která projede i tělem démona a probodne jeho srdce. Belial se jich bál, ale pochybuji, že tu zbraň našel. Musím jí najít... Musím jí dostat... Musím ochránit Nikka.
Opsal jsem všechny důležité věci na pergamen a to svojí krví, protože ta ochrání obsah tohoto dokumentu. Belial tu zprávu nikdy neuvidí, ale ostatní ano.
Položil jsem knihu zpět na místo a došel k Nikkovi. Vzal jsem ho do náruče a i s ním došel k okraji města. Poté jsem se přenesl zpět do zámku, do královského pokoje jeho rodičů.
Právě spali, a když nás zahlédli, hned pro Nikka přispěchal Tomoko.
„Tady je to, co jste hledali a..."
To už jsem padal k zemi, jak moc jsem byl zesláblý. Asi jsem to všechno přehnal, ale musel jsem se přenést, aby se postarali o Nikka, jen oni mu můžou pomoci s kontrolou Beliala.
Nikko
Nevím, co se dělo dál. Jen jsem na chvíli otevřel oči, zahlédl jsem Kaneho jak sedí u stolu a něco píše. Jen matně jsem vnímal, že se venku stmívá, když jsem pohled stočil k oknu, ale vzápětí jsem byl zase mimo.
Měl jsem pocit, jako by mě někdo nesl. Jen podvědomě jsem se přitiskl k tomu teplu, o které jsem ale vzápětí přišel.
„Co se, stalo?“ slyšel jsem jako by zdáli tátův hlas.
Někdo mě pohladil po vlasech. Tátova teplá ruka. Poznal bych ji kdykoli, Vždycky mě utěšoval, když mi bylo smutno. Pootevřel jsem oči a svůj mlhavý zrak zaměřil na Tomoka, který seděl vedle mě.
„Já jsem doma?“ zeptal jsem se tiše.
Ale vzápětí jsem se prudce posadil.
„Kde je Kane?“ vykřikl jsem a začal se rozhlížet kolem sebe.
„Táta ho odnesl do jeho pokoje. Je u něj se Surim a Akio.“
„Odnesl? Co se mu stalo? Ublížil jsem mu?“
„Měl bys?“ zazněla otázka. „Co se stalo Nikko?“
„Já… já nevím…“ zvedl jsem si halenu a začal si prohlížet tělo. Vzpomněl jsem si na to, co se stalo ve městě. Aspoň do té doby, než mi něco zatemnilo mozek. „Slyšel jsem nějaký hlas. Ovládal mě. Myslím, že jsem zaútočil na Kaneho,“ řekl jsem provinile a halenu si zas srovnal. Moje kůže byla opět čistá. Aspoň jsem si to myslel.
„Má to co do činění s tímhle?“ Tomoko vzal ze stolku zrcátko a nastavil ho proti mně. Kolem krku se mi táhly rudé kresby a mizely pod mými dlouhými bílými vlasy.
Reflexivně jsem si na krk položil ruku, abych to zakryl.
„Setkal ses s ním? S Belialem?“ zeptal se Tomoko zcela vážně.
Neměl jsem odvahu lhát a jen jsem přikývl.
Viděl jsem na něm, jak hned znervózněl ještě víc. „Co ti udělal? Co ti říkal?“ vyskočil na nohy a jeho klid byl opravdu ten tam.
Ale já měl v hlavě jen Kaneho. Chtěl jsem ho vidět. Chtěl jsem mít jistotu, že jsem mu neublížil.
„Jdu za Kanem,“ chtěl jsem se zvednout z postele, ale tátova ruka mě srazila zpátky.
„Tady budeš. Nikam teď nepůjdeš!“
Kane
Moc jsem nevnímal, co se semnou děje, jen jsem měl zvláštní pocit nadnášení a cítil, jak dopadám na měkkou postel. Cítil jsem se nějak vyčerpaný, ale nejspíš to bylo tím, kolik bylo použito síly na spuštění provazového kouzla. Je těžké to ovládat a přitom se necítit vyčerpaný. Budu muset najít správnou rovnováhu mezi výdejem a příjmem.
Konečně jsem pootevřel oči a zjistil, že jsem ve svém pokoji. Nasál jsem okolní pachy, abych určil, kdo je zde se mnou a zjistil, že je zde Maro, a moji rodiče.
Ještě neohrabaně jsem si sedal, když ke mně přispěchal Akio a pomohl mi.
„Jak ti je? Co se stalo Kane?"
Dával mi jednu otázku za druhou a já nebyl schopen ani rozlepit ústa, která se suchem stáhla do úzké čáry.
„Nechej ho nadechnout, Akio."
Táta Suri si ke mně sedl na postel a opřel mě o svou hruď, aby začal s kontrolováním mé páteře a všech kostí.
„Maro... Nikko? Belial..."
Nemohl jsem vypustit ani jednu souvislou větu a byl jsem z toho dokonce i naštvaný.
Nikko
Tomoko nade mnou stál s přísným pohledem. Bylo vidět, že mě opravdu nechce nikam pustit. Ale mě to bylo v tu chvíli jedno. Jako bych k němu ztratil veškerý respekt.
„Půjdu,“ odstrčil jsem ho a vstal z postele.
„Zůstaneš tady, Nikko!“ postavil se táta přede mne. „Máme si o čem promluvit. Ty nevíš, co Belial do…“
„Je mi to jedno!“ vykřikl jsem. „Mám hlad!“
Začal ve mně narůstat vztek. A jako by má slova byla pravdivá, cítil jsem, jak se ve mně začíná probouzet upír. Zuby se mi protáhly a já začal vidět rudě. Při pohledu na své ruce jsem viděl, že se mi po těle znovu začínají rozlézat rudé démonské čáry. Musím jít za Kanem. Hned. Okamžitě.
Začal jsem vrčet a výhružně se postavil proti tátovi.
„Zavolám Ely,“ řekl opatrně a natáhl ke mně ruce.
„Nechci Elizabeth!“ znovu jsem vykřikl. Vší silou, která ve mně každou vteřinu narůstala, jsem tátu odhodil skoro na druhý konec pokoje a rychle jsem vyběhl ven.
„Nikko! Stůj!“ slyšel jsem už jen za sebou, ale já se nezastavil.
Zamířil jsem přímo do jeho pokoje. Jako nějaká bestie na lovu jsem šel přímo za ním. Musel jsem s ním být. Potřeboval jsem ho. Každý, s kým jsem se na chodbě potkal, mi hned zděšeně uskakoval z cesty.
Rozrazil jsem dveře, a aniž bych se jedinkrát zastavil, jsem se vrhl přímo k posteli. Odhodil jsem vztekle Suriho, který seděl u Kaneho a kontroloval ho, jestli je v pořádku. Ale mě to nezajímalo. Jako smyslu zbavený, jsem se na něj vrhl. Zarazil jsem ho do postele. Klečel jsem nad ním, pevně ho držel a s temným vrčením jsem se přibližoval k jeho krku.
Jen matně jsem vnímal pohyb kolem nás a cítil, jak mě někdo pevně chytil za vlasy, které byly ještě delší než obvykle a zářily skoro stříbrným odleskem a snažil se mě od Kaneho odtáhnout.
Jen jsem pevně zaryl nehty do Kaneho zápěstí, víc ho sevřel a zařval na celý pokoj.
Kane
Najednou se rozletěly dveře a Nikko vrazil do místnosti jak veliká voda. Okamžitě se na mě vrhl a zakousl se do mého krku. Sál, jako kdyby roky nepil a bral mi i poslední zbytky síly.
Akio se Surim se po něm vrhli a tahali ho co nejvíc od mého těla, ale on je odstrkával. Byl nenasytný, jak kdyby to ani nebyl on.
Objal jsem ho rukama a natiskl víc na sebe. Tohle zvládnu, jen ať si vezme, kolik chce. O krev nejde, to moje svaly jsou unavené z vypětí, které jsem vydal. Napít se může.
Jen jsem zvedl dlaň k rodičům a pohledem je zastavil, aby se nepřibližovali. Jako bych jim říkal, že je to dobré.
Poté jsem znovu Nikka přitiskl víc na své tělo.
„Bude to dobré... Nikko... Ni..."
Jen jsem přivřel oči a vnímal, jak hltavě přijímá moji krev do svých úst.
Nikko
Pustil jsem Kaneho ruce a přesto, že se mě snažili zastavit, zahryzl jsem se do jeho krku. Nemínil jsem se ho pustit za žádnou cenu.
Bral jsem si tu jeho životodárnou tekutinu, která mi dodávala tolik energie, že jsem se náhle cítil čím dál silnější a hlavně nezastavitelný.
Kaneho silné paže mě k sobě tiskly a já se pomalu uklidňoval. Jeho krví, jeho teplem, jeho klidným hlasem.
Začal jsem konečně vnímat i hlasy kolem sebe. Přestal jsem sát, pustil jsem jeho krk a zvedl hlavu. Rozhlédl jsem se a v tu chvíli se zarazil. V pokoji bylo až moc lidí. Výrazy v jejich obličejích byly různé. Od zlého, přes zděšeného až po klidný a usměvavý. Ten poslední patřil tátovi Maro.
Olízl jsem si rty, po kterých mi ještě stékaly kapky krve. Pohledem jsem se vrátil zpět ke Kanemu. Ležel s přivřenýma očima a jen tiše oddechoval. Rozpojil jsem jeho ruce a usadil se na jeho podbřišku. Trochu se mi tím přívalem energie zatočila hlava. Rychle jsem se opřel rukama o jeho hruď. Halena se mu rozhrnula a já prsty přejel po mém znamení.
„Ty!“ vykřikl náhle Maro. „Jak jsi mohl!“
Chtěl se vrhnout na Kaneho, ale zastavily ho silné Suriho ruce. Otočil jsem k nim hlavu, vycenil jsem zuby a výhružně zavrčel.
„Měli bychom je nechat být a raději zesílit obranu zámku,“ ozval se klidný hlas Suriho. „Princ v sobě probudil démona. Belial…“ na moment se odmlčel, jako by hledal ta správná slova. „Belial si pro něj bude chtít přijít.“
Kane
Nedokázal jsem už pořádně vnímat to, co se kolem mě děje, ale snažil jsem se alespoň otevřít oči. Nešlo to... Byl jsem naprosto vyčerpaný. Vším... Tímhle. Stále neumím ovládat svojí moc, ale možná mi ta kniha také pomůže najít ztracená kouzla a vědomosti stařešinů. Bez nějaké pomoci, nebudu schopen naplno použít krotící moc a zastavit Nikka, když takto běsní.
Moje ruce bezvládně dopadly na postel a moje tělo jen ztěžka přijímalo dalším nádechem vzduch. Byl jsem unavený, zničený... Poslední sílu mi vysál Nikko a já stále nedokázal pořádně mluvit.
Jen jsem nechal zavřené oči a pohltila mě tma hlubokého spánku. Usnul jsem... Potřeboval jsem to.
Nikko
Náhle všichni zbystřili a zadívali se na Kaneho, i když už byli skoro na odchodu. I já se na něj otočil.
Přestal jsem vrčet a náhle mě pohltil strach.
Já… já ho zabil?
Zvedl jsem se a zůstal nad ním klečet. Roztřesenýma rukama jsem se jej opatrně dotkl, ale on nereagoval.
„Co mu je? Co se stalo? Já jsem ho…“ nedopověděl jsem. Opravdu jsem se bál, že jsem mu něco ve své zuřivosti něco udělal. To pro tohle jsem se nechtěl přizpůsobit upírské stránce. Právě pro tohle. Nechci nikoho takhle zabít.
Suri k nám přistoupil a opatrně na něj sáhl. I přesto, že kontroloval, jak na tom Kane je, stále mě pozorně sledoval, připravený kdykoliv čelit mému útoku. Ale já měl v hlavě teď jednu jedinou myšlenku, aby byl Kane v pořádku.
„Spí,“ vydechl Suri úlevně. „Potřebuje nabrat síly. Musíš ho nechat vyspat.“
„Pojď, Nikko, do svého pokoje. Taky se musíš dát do pořádku,“ přistoupil k nám i táta Maro a natáhl ke mně ruce.
„Ne!“ vykřikl jsem a zalehl jsem Kaneho, jako by mi ho chtěli vzít. „Budu tady. On… Já… potřebuji ho,“ řekl jsem už o něco tišeji. „Počkám tu, dokud se nevzbudí.“
Opravdu jsem nikam nechtěl jít. Chci být tady, dokud se nevzbudí a já nebudu mít jistotu, že je v pořádku.
„Necháme u vašich dveří stráže,“ zasáhl táta Tomoko a všem pokynul, aby opustili pokoj.
Než se dveře zavřely, ještě jsem zaslechl, jak Suri dává povel stráži, aby nás hlídali.
Vše ztichlo. Nepatrně jsem se pohnul a naslouchal, jestli Kane opravdu dýchá. Položil jsem mu dlaň na hruď, abych se ujistil, že i srdce mu stále bije.
Ulehl jsem vedle něj, a jen přes nás přehodil pokrývku. Položil jsem hlavu na jeho prsa a naslouchal pravidelnému tlukotu jeho srdce.
„Promiň, nechtěl jsem ti ublížit,“ přitiskl jsem se k němu ještě víc a jeho halena začala vlhnout od mých slz. „Nechci ti ublížit. Miluji tě.“
Ležel jsem bez hnutí. Držel jsem ho v objetí a bál se i jen trochu pohnout, aby mi nezmizel.
Oči upřené do tmy se mi pomalu zavíraly.
S myšlenkou, že jsem jedna velká chodící pohroma, jsem nakonec usnul.
Kane
Ze tmy se stávalo jasné denní světlo, které osvětlovalo nějakou krásnou jarní palučinu. Dokonce jsem cítil příjemnou vůni horských květin a ptáci kolem mě jen tichounce zpívali. Byl jsem někde, kde jsem to znal. Povědomé místo, hned na kraji města, kde jsem s rodiči žil.
„Kane, neseď na té studené zemi. Pojď, je jídlo," tak libý hlas se linul vzduchem až k mým uším.
Otočil jsem se a spatřil svojí maminku. K ní právě přicházel i otec a oba na mě mávali od našeho domu. Vzduch voněl čerstvě upečeným divočákem a rodinná atmosféra mě vytahovala z divné šedi, která mi obklopovala tělo. Byl jsem doma, ještě před tím, než Belial vyhladil mou rodinu.
Zvedl jsem se ze země a došel k rodičům, otec ke mně jen natáhl ruku a přiklekl si na zem. Byl jsem ještě hodně malý, ale tohle byly asi poslední slova, která mi řekla a já si je zapamatoval.
„Vždy tu pro tebe budeme, jsi náš syn. Pamatuj si, vše, co potřebuješ, je v tvém přívěšku a ovládat ho, tě naučí kniha vlčích válečníků. Vlastní ji nestarší rod ve vlčí říši a jen spojením s jejich krví, se staneš nejlepším válečníkem, který může zabít Beliala. Ten rod je..."
Nestačil to doříct, protože z mého snu mě vytáhlo tiché mumlání Nikka.
Otevřel jsem oči a díval se do stropu. Co se stalo? Jak dlouho tu ležím?
Pohnul jsem rukou a pohladil Nikka po jeho bílých vlasech. Je opravdu moc krásný, nemohl jsem si lépe vybrat. Ale náleží mi to právo, aby mi, někdo tak významný pro tuto zem, patřil?
Spal, jeho dech byl klidný a já nějak neměl srdce ho budit. Jen mě přepadla hrozná žízeň, tak jsem musel pomalu posouvat jeho tělo na postel, abych jej nevzbudil.
Nikko
I ve spánku jsem si Kaneho hlídal a nechtěl ho opustit. Jeho teplé tělo mě celou noc hřálo.
Sny, které se mi zdály, byly jen útržky něčeho, co mi nedávalo smysl. Ale v momentě, kdy mi Kane mizel z dohledu, jsem se k němu podvědomě přitiskl a sevřel jeho halenu v ruce.
„Nechoď pryč, prosím,“ mumlal jsem rozespale a tlačil se na něj. Otevřel jsem oči a rozmlženým pohledem se díval před sebe.
Kane se právě zvedal z postele.
„Kam jdeš?!“ vyhrkl jsem a prudce se posadil, až se mi zatočila hlava a já skončil zpátky v posteli. Mezi prsty se mi zamotaly vlasy a já s nimi škubnul, až to zabolelo. Sykl jsem a opatrně je vymotával. Byly stále bílé, jako večer. Zvedl jsem ruce před oči a prohlížel si je. Byly čisté. Bez těch kreseb, které ve mně vyvolávají bestii, o kterou nestojím. Neumím ji ovládat a bojím se, že zas někomu ublížím.
Posadil jsem se znovu, už o něco opatrněji a díval se na Kaneho, jak si nalívá vodu do poháru.
Byl tak nádherný. Jeho pevné svaly se napínaly při každém pohybu, jeho černé havraní vlasy, teď mírně rozcuchané, mu splývaly po jeho širokých zádech. Díval jsem se na něj fascinovaně a nejspíš jsem měl i otevřenou pusu.
Ještě ani jednou jsem se na něj tak nedíval. Nevnímal ho takhle. Uchvacoval mě pohled na něj natolik, že jsem zapomněl i dýchat. Cítil jsem, jak se mé znamení zahřívá, za zády se mi vlnil ocas, kterému se jemně třásla špička. Vlčí uši jsem přitiskl k hlavě a jen jemně zakňučel.
Cítil jsem, jak mé tělo začíná po něm toužit. Co… Co to je? Proč?
Začalo mě polévat horko. Když se Kane ke mně otočil, rychle jsem si lehl a přehodil přes sebe přikrývku, aby neviděl, jak se červenám. Zabalený jak motýlí kukla, jsem se třásl a doufal, že to napětí brzy pomine.
Kane
Cítil jsem Nikkův pohled na svém těle. Políval mě takový ten pocit, když se vás někdo dívá, jakoby jste byli kořist, kterou musí mít. Pousmál jsem se, když jsem se otočil a on byl zabalený jak kukla pod peřinou. Opravdu nenápadné.
Cítil jsem se už mnohem lépe. Síla se mi vrátila a krev mi opět pulzovala v těle, jak zásobárna pro Nikka. Dopil jsem a pohár položil zpět na stůl. Svlékl jsem ze sebe špinavé oblečení a zašel do koupelny, abych se opláchnul od zaschlé krve. Otřel jsem se a nahý došel k posteli. Vlezl jsem si do ní a lehl si na záda tak, aby bylo všechno hezky vidět.
„Dáš mi taky kus peřiny? Nebo mě tu hodláš nechat nahého umrznout?"
Dělal jsem si srandu, je mi teplo, ale spíš bych chtěl cítit jeho tělo u sebe. Nějak se ve mně zase probouzela touha po jeho těle a já měl na něj opět chuť. Nejraději bych z něj tu peřinu strhl a rozcupoval na kusy, abych se mohl na něj dostat.
Nikko
Oddechl jsem si, když jsem slyšel, jak Kane mizí v koupelně. Trochu jsem se uvolnil, avšak během chvilky to bylo zpět. I přes tu deku mě do nosu udeřila jeho silná vůně, když ulehl vedle mne na postel.
Co? Lehl si vedle mne nahý? A je mu zima? Určitě si ze mě dělá srandu.
Přesto jsem však nadzvedl deku a kousek jsem přes něj přehodil. Jeho silná vůně se vetřela pod peřinu, až se mi z toho málem zatočila hlava. Tak moc mě to ovládlo, že jsem se k němu přitáhl a stále schovaný pod peřinou se ho dotkl prsty na prsou. Prohrábl jsem jeho chloupky, jemně ho políbil a přivoněl si k jeho tělu.
Byl jsem naprosto ztracen. Hlavu opřenou o jeho hruď, ruka pátrající po jeho těle a jen můj ocas vyčuhující zpod peřiny se mírně třásl. Cítil jsem, jak mě znovu ovládá to napětí. Jak moc jsem chtěl mít… Jeho?
Zakňoural jsem a kousl ho, abych zamaskoval své vzrušené vzdechy. Rychle jsem oddechoval. Funěl jsem do jeho horké kůže. Bezděčně jsem se k němu víc přitáhl a začal se otírat o jeho nohu.
I přesto, že mi bylo čím dál víc teplo, odmítal jsem vylézt zpod peřiny, jak jsem se styděl za to, že jsem nedokázal ovládnout své pudy.
Kane
Přikryl mě a dal mi tím možnost, abych ucítil jeho tělo. Tak krásná vůně se mi otřela o nos, že bych ho ihned otočil na záda a zajel do něj, jak nedočkavý jsem byl. Ale ovládl jsem se. Moje vzrušení narůstalo a vpíjelo se do každého svalu, který se napínal. Můj penis se už taky probudil k životu, když se jeho kůže otřela o mou a vpustila do mě příjemné vibrování.
No... Myslím si, že je konec s ovládáním.
Přetočil jsem ho na záda a mírně mu roztáhl nohy, abych se mezi ně mohl natlačit. Zalehl jsem jej a naše údy se o sebe třely, jako kdyby se měli spojit v jedno.
„Kdopak mě to málem vysál? Hmmm? Chtělo by to trest, Nikko."
Zavrčel jsem mu těsně u ucha, než jsem ho do něj kousl a následně olízl proužek krve, co mu z místa skusu vytekla.
Potom jsem mu políbil krk a jazyk hezky pomalu táhl na bradu. U rtů jsem se zastavil a usmál se.
„Mám přestat?"
Jsem zlý, ale tohle si zaslouží, málem mě zabil a ani mi nic neřekne. Dělá mrtvého brouka.
Nikko
Během chvilky jsem se octl na zádech. Byl jsem uvězněný pod Kaneho tělem a nemohl se ani pohnout. Bylo to jako mučení. Ten chtíč doslova spaloval mé tělo. Rameno jsem měl v jednom ohni a já nevěděl, jak mu říct, co cítím. Co chci…
Zakňoural jsem, když se otřel o můj naběhlý penis. V ten moment jsem se ještě víc roztřásl a snažil se aspoň nepatrnými pohyby se o něj otírat, abych mohl uspokojit tu šílenou touhu. Ztěžka jsem oddychoval a jen přivíral oči, když se mým tělem převalovala jedna vlna vzrušení za druhou a já ji nemohl uspokojit.
Ale na to mi řekl ta slova. Přestal jsem se vzpírat, a jen nehnutě na něj hleděl. Přesto, že jsem stále cítil potřebu ukojit tu touhu, zaštípaly mě v očích slzy.
Jeho rty se zastavily u mých.
„Já… já nechtěl… nechci… je mi to líto…“ zašeptal jsem. Opravdu jsem tohle nechtěl.
Nedokážu tu bestii v sobě ovládat, stejně jako teď. Bál jsem se o něj. Byl jsem u něj celou noc… Ale má pravdu. Mohl jsem ho zabít.
Už to nikdy neudělám. Raději budu lovit lidi.
Zavřel jsem uslzené oči, uvolnil své tělo, které splynulo s matrací a okopírovalo snad každou jeho nerovnost. Ocas se klidně uložil vedle mého těla a už ani jeho špička se netřásla, jen uši jsem měl stále přitisknuté k hlavě, jako bych nechtěl slyšet nic. Vůbec nic.
Kane
Viděl jsem v jeho očích, jak je mu to líto a zase tolik jsem ho trápit nechtěl. No... Co s ním nadělám.
Políbil jsem ho a můj jazyk se mu prodíral jeho ústy tak hladově, jako kdybych ho chtěl sníst. Potom jsem se pustil do líbání jeho krku a nakonec ho kousl tak, aby se objevila červená značka na místě, kde má tepnu.
„Opovaž se pít z někoho jiného, než jsem já a já ti přísahám, že zničím kohokoliv, kdo by měl možnost ucítit tvé zuby ve svém krku. Jsi jen můj a jen já budu tvoje zásobárna krve. Nezlobím se na tebe, ale musíme přijít na to, co udělat s Belialem v tobě. Zatím ho neumíš ovládat a je potřeba zjistit, čím ho potlačit. Ale byl jsi moc roztomilý, jak si vrčel na svoje otce a teď..."
Sehl jsem se níž a začal dráždit jeho bradavky svým hrubým jazykem. Olízl jsem ty naběhlé hrbolky a moje ruka sjela do jeho rozkroku, abych promnul jeho vzrušení ve svých rukách. Byl jsem jak posedlý, lehce jsem se třásl a potřeboval se ho víc dotýkat... Co dotýkat, potřeboval jsem v něm být a cítit, jak hezky mě svírá.
Nikko
Zakňoural jsem, když mě kousl do krku. Přesto mi slzy stále smáčely tváře a stékaly kolem uší na krk. Poslouchal jsem, co Kane říká. Nezlobí se, ale přesto jsem měl z toho všeho špatný pocit. Jen mírně jsem pootevřel oči, abych se na něj podíval. Jenže jeho tvář mi zmizela z dohledu, když se sklonil a věnoval polibky mé rozpálené kůži.
Mohl bych se zlobit, mohl bych být smutný, ale v momentě, kdy se jeho jazyk dotkl mých bradavek, jsem na vše zapomněl.
Prohnul jsem se, když se dotkl mého penisu. Má touha se vracela zpět a já jen zahrábl již uvolněné ruce do jeho vlasů. Tělo si samo začalo říkat o to, co jsem chtěl ještě předtím, než mě zastavil. Jako by nepatřilo mě, ale jemu. Protahoval můj penis v ruce a ten ožíval čím dál víc. Byl tak tvrdý, že to snad ani víc nešlo a já měl pocit, že každou chvíli vypustí všechnu moji přebytečnou energii do jeho dlaně.
„Pro-prosím…“ vzdychal jsem nahlas, když mým tělem procházelo brnění a zaplavovala mě jedna vlna vzrušení za druhou.
Chtěl jsem to… Chtěl jsem to víc než kdy jindy a dával jsem to dost hlasitě najevo.
Roztáhl jsem nohy víc od sebe a pohnul jsem pánví proti němu. Toužil jsem po tom, aby mě vyplnil. Aby ukázal, že patřím jen jemu. Tak bolestivá touha, že jsem se přestával ovládat.
„Kane… já… ty…“ nebyl jsem schopen vyplodit souvislou větu.
Kane
Líbilo se mi, jak mi jeho tělo odpovídalo. Jak se jeho pánev prohnula proti mé ruce, a já věděl, že mě chce stejně, jako já jeho. Ale stejně na tom nezáleželo, nedokázal bych se udržet v klidu.
Pustil jsem jeho penis a sjel pomalu jazykem po jeho břiše, až k penisu. Olízl jsem mu špičku a pomalu a trýznivě ji obkroužil, aby měl možnost si vychutnat každé otření mého jazyku o jemnou kůžičku. Vtáhl jsem jej do svých úst a kulky mírně mezi prsty promnul. Když jsem s jeho údem vyjel z pusy, jen jsem na prsty rozetřel zbytky jeho vlhkosti, která mu stihla vyklouznout, a olízl mu jeho otvor. Pomalu jsem zvlhčil jeho vstup a mírně zajel i dovnitř, aby ani tam nezůstal suchý.
Jen zkusmo jsem vnikl s jedním prsten dovnitř a když jsem to udělal, rozbušilo se mi srdce tam moc, že mě polilo horko. Musel jsem ho mít, teď... Hned... Tady.
Vyhoupl jsem se nad něj a chytil mu nohy, které jsem omotal kolem svého těla. Ruce jsem mu přidržel nad hlavou a zároveň si s ním propletl své prsty. Jedním silným tahem jsem do něj najel a i přes mírný odpor, jsem se dostal celý dovnitř. Musel jsem na chvíli zastavit, abych utišil to vzrušení, které mě pohlcovalo a já bych byl schopný hned se do něj udělat. Ale to ne, chtěl jsem si to užít a to do konce.
„Přesně... My... Spolu," odpověděl jsem mu stejně, jako on mě.
Hlas mě neposlouchal a můj mozek zaplavilo jen jedno... Chtíč.
Jestli je tohle doba páření, tak Nikka zničím. Stal jsem se na tom závislý. Pustil mě ze řetězu a nic... Nic mě neudrží zpět.
Začal jsem se pohybovat tak tvrdě, že postel pod námi skřípala, jak kdyby se měla rozpadnout.
Můj penis se třel o jeho stěny a tak pevně mě svíral, že mě dostával na pokraj blaha.
Nikko
„Áaa…!“ vykřikl jsem nahlas, když do mne Kane najel plnou sílou. Stáhl jsem se, jak to zabolelo. Ale i přesto jsem to tak moc chtěl, že jsem jen uvězněné ruce sevřel v pěst, rychle vydýchával ten první nájezd a čekal na další jeho pohyby, které přišly vzápětí.
Tělo jsem měl jako v ohni, jak mě to naplno pohltilo. Tohle… Tohle jsem potřeboval. Tohle mě nutilo dělat ty divné věci, kdy jsem se sám otíral o Kaneho, jak smyslu zbavený.
Napnutý penis se jen pohyboval v rytmu přírazů, a kdyby mě Kane nedržel za ruce, nejspíš bych už prošel pelestí za hlavou.
Byl tak divoký, tak důrazný, že každý jeho příraz do mého těla vysílal další dávky neskutečných pocitů. Brnění po celém těle vyvolávalo třas v mých svalech. Šimrání a svíravé pocity kolem žaludku se přesouvaly níž. Usadilo se na moment v podbřišku a v tříslech. Jen jsem ještě pevněji svýma nohama sevřel Kaneho boky a vyšel vstříc svým zadečkem proti jeho pohybům.
„Ka-Kane!“ vykřikl jsem, když se ve mně najednou všechno stáhlo a já začal kropit své břicho svým semenem. Prudce jsem pod tím návalem slasti zaklonil hlavu, hlasitě sténal a svíral v sobě v nepravidelných intervalech Kaneho chloubu.
Kane
Pohyboval jsem se v jeho nitru s pravidelnou frekvencí, kterou jsem stále zvyšoval. Moje tělo bylo nyní zaplaveno takovou vášní, že jsem se bál, že ho rozdrtím. Že se mi ztratí. Zapřel jsem se rukama o ty jeho, a když mě pohltila rozkoš z toho, jak se mi tělem prohnala vlna horka, která prudce ovládla má třísla. Všechno svoje sperma jsem daroval jeho zadečku a přitom se díval do jeho očí. Zrychleně jsem dýchal a můj pohled sjel mezi naše těla, kde se lesklo i jeho sperma. Byl jsem spokojen, tohle chci, jeho chci.
Podle všeho, co o období páření vím, tohle je jen zrnko z toho, co jsem schopen udělat, abych ho měl. Nekončící opojení jeden z druhého. Pomalu jsem z něj vyjel a lehl si vedle něj. Jen jsem se natáhl pro deku a oba nás přikryl. „Nebolelo to moc? Asi jsem to přehnal."
Nikko
Už jsem jen rychle oddechoval, když Kane docházel ke svému konci. Pozoroval jsem jeho tvář, která se křivila vzrušením. Každý záchvěv jeho nervů, každé zatnutí jeho svalů, ten zvláštní lesk v jeho temně modrých očích...
Nemohl jsem se na něj přestat dívat.
Všechno tohle, i jeho již bezděčné pohyby, když plnil mé nitro, jen prodlužovaly ten opojný pocit mého vyvrcholení.
Když ulehl vedle mne, cítil jsem se náhle prázdný. Opuštěný. I když nás přikryl, přesto…
Přitulil jsem se k němu, i když jsem měl problém pohnout byť jen rukou. I přesto, že mě celé tělo bolelo, procházelo mnou stále to příjemné brnění, které jen pomalu ustupovalo.
Položil jsem hlavu na jeho hruď. Promnul jsem si červené zápěstí, na kterých jsem měl stále otisky jeho prstů a pak ruku položil na jeho břicho a jemně ho hladil a pohrával si s jeho chloupky, které měly v úzkém proužku přesně vytyčenou trasu od pupíku až dolů. Jeho vůně, která byla výraznější než obvykle, mě stále dráždila v nose, a já se k němu jen víc přitiskl, abych si dobře zapamatoval každou jeho pachovou stopu. Můj ocas se kolem nás omotal a zahříval jeho boky.
„Měl bys asi něco posnídat,“ zašeptal jsem do jeho kůže a tváří se o ní otřel. „Od včera jsi nic nejedl.“
Co to se mnou je? Proč mám stále potřebu se ho dotýkat?
„Jak jsi mě vlastně dostal z tvého města? To jsi mě celou cestu nesl?“ uvědomil jsem si, že nejspíš i proto, byl hodně vyčerpaný.
Kane
„Je pravdou, že mám obrovský hlad. Pořádně jsem nejedl a to poutací kouzlo, co jsem na tebe použil, jsem vlastně neměl možnost ještě vyzkoušet. Je to fyzicky náročné a potom ten přenos..."
Na chvíli jsem se zarazil, ale přesto jsem pokračoval v odpovědi.
„Protože jsme se spojili a ty máš moji značku a já tvoji, převzal jsem si od tebe schopnost přenášení. Poprvé jsem to zkusil ve svém městě a pak, když jsem nás přenesl sem. Ale nečekal jsem, že i to mě vyčerpá. Měli bychom se umýt, jsem cítit z tvého těla a ty z mého. Nemusíme ještě víc štvát tvého otce, vnímal jsem jeho zlou auru, když mě chtěl polomrtvého zabít."
Usmál jsem se a víc si ho k sobě přitisknul.
„Ale myslím, že ještě chvíle v posteli nám neuškodí. Jen si trošku odpočineme, než vlezeme do vany. Ohřeješ jí?"
Nikko
Přemýšlel jsem nad tím, co vlastně řekl. Převzal mé schopnosti? Vždyť kromě přenášení ani nevím, jestli nějaké další mám.
„No ale já se přenést nemohl, tak proč ty ano?“ tohle mně fakt zajímalo, protože si dobře vzpomínám, že při jakémkoli náznaku přenesení, mě něco pevně drželo na místě. Jako by mě to z tama nechtělo pustit.
Přitáhl si mě k sobě ještě víc a já jen jemně zavrněl, jak příjemně mi bylo v jeho náruči. Ale uvědomil jsem si, že jediný nasycený jsem tu asi opravdu jen já. A ohřát vodu?
„Co? Já? Ohřát vodu? A jak? To raději zavolám služebnou, aby to nachystala.“
Vymanil jsem se z jeho objetí a vstal jsem. Přešel jsem ke dveřím, abych zavolal služebnou. Otevřel jsem dveře a v ten moment jsem zmrznul na místě.
Stály tam stráže a v momentě, když se dveře otevřely, otočili se na mě. Stál jsem před nimi, jen minimum těla zahalovaly mé vlasy. Jejich výmluvný pohled a úsměv se vážně nedal přehlédnout.
„Přejete si, pane?“ ozval se jeden z nich a popošel blíž.
V ten moment jsem se probral. Celý rudý jsem prudce zabouchl dveře a opřel se o ně. Chvilku jsem dýchal jak splašený pes a pak s obličejem schovaným v dlaních jsem se sunul po dveřích dolů.
Taková ostuda. Já úplně zapomněl na stráže. Nejen že mě viděli nahého, a určitě i cítili, když já sám ještě cítil, jak mi Kaneho sperma zasychá na stehnech. Ale když si uvědomím, jak hlasitý jsem byl, když jsme s Kanem…
Asi z tohoto pokoje nikdy nevylezu…
Kane
Než jsem stihl cokoliv říct, Nikko nakráčel ke dveřím a otevřel je. Skvělé... Naprosto nahý, kdy jej jen trochu kryly vlasy, se ukazoval strážím. Zavrčel jsem a stráže ihned sklopili oči k zemi, ale to už Nikko prudce zavřel dveře. Musel jsem se pousmát, když jsem uviděl jeho červenající se tvář a věděl jsem, že tohle opravdu nechtěl.
Vstal jsem z postele a došel k němu. Za lokty jsem ho vytáhl do stoje a odvedl do koupelny. Vzal jsem nachystané džbery se studenou vodou a nalil je do vany. Uchopil jsem jeho ruku a dal ji nad hladinu tak, aby se jeho dlaň dotýkala vody.
„Ano, nesl jsem tě až k hranicím mého města. Z tama to už šlo.“
Zamyslel jsem se ještě, proč jsem se mohl přenést i ve městě. Nejspíš proto, že jsem její pravý obyvatel a město bylo vždy chráněno proti kouzlům jiných lidí. Jen místní je tam mohli používat.
„A teď se soustřeď!“ zaměřil jsem znovu svou pozornost na Nikka. „Je to nejlepší trénink, který ti můžu dát. Musíš všechno své horko, které se ti usadilo v těle pustit jen do dlaně. Mělo by to vyvolat oheň, který se ti prohání žílami. Pokud to nepůjde, tak zavolám služebnou, ale zkusím to jako ty, co ty na to? Myslíš si, že moje tělo by se jim taky líbilo?"
Muselo být slyšet v mém hlase, že jsem naštvaný a rozhodně se mi nelíbí, že jeho tělo viděl i někdo jiný, než já a jeho rodiče. Je jen můj.
Nikko
Cítil jsem se trapně. A nechtěl jsem se podívat ani na Kaneho, když ke mně došel. On mě ale chytil a dovedl do koupelny.
„Horko poslat do své dlaně?“
Oheň, který koluje mými žilami, horko v mém těle… Opravdu jsem byl rozpálený, ale spíš studem. Vždyť mě muselo být slyšet po celém zámku a oni mě pak ještě viděli… Sakra… Sakra… Mě je tak trapně…
Měl jsem pocit, jako bych měl ze studu shořet.
Najednou jsem cítil, jak opravdu se to horko přesouvalo na povrch těla. Ale ne jen do dlaně. Po celém těle mi začaly vyskakovat plamínky. Zděšeně jsem se Kanemu vytrhnul a odskočil od něj.
„Já… hořím!“ vykřikl jsem a nevěděl, co mám dělat. Jen jsem se rozhlížel kolem sebe a bál se pohnout, abych náhodou něco nepodpálil. Když se můj pohled zastavil na vaně, bylo rozhodnuto. Vrhnul jsem se do té studené vody rozhodnutý se uhasit.
Kane
Díval jsem se jak Nikko vzplál a vůbec mě neposlouchal, když jsem mu říkal, aby se uklidnil. Jen skočil jak balvan do vody, až na mě ledová voda vychrstla a pocákala mé břicho. Musel jsem se začít smát, když jsem ho spatřil, jak sedí ve vodě, kolem něho se vznáší pára, jak rychle vodu ohřál a on se na mě díval, jak zmoklé štěně.
Byl tak sladký, jen ho sníst. Olízl jsem se, jak mi ta představa přišla vzrušující a vlezl do vany za ním.
„No, říkal jsem, soustřeď se, ale tohle řešení taky není špatné. Rychleji ohříváš vodu."
To už jsem se neudržel a zasmál se nahlas. Přitáhl jsem si jej do klína a pevně sevřel v náručí. Chytil jsem jeho ještě se chvějící ruku a jeden z mých prstů mu dal doprostřed dlaně.
„Zkus to ještě jednou, jako kdyby si mi chtěl spálit prst. Jsme ve vodě, tady už nehrozí, že bys něco podpálil. No tak... Nikko."
Nikko
Zchladil jsem se celkem rychle, zatím co voda ve vaně se ohřála a kolem mě jen stoupala pára.
Tohle se vážně asi nenaučím. A Kane se mi ještě směje.
Měl jsem chuť mu chrstnout vodu do obličeje, místo toho jsem se na něj jen nešťastně podíval.
Usadil se ke mně do vany a vzal mou ruku a píchl mi svůj prst do dlaně. Zadíval jsem se na to jedno jediné místo.
Mám mu spálit prst? Nejraději bych vypálil oči těm strážcům, co byli na chodbě. Ani se nebudu moct před nimi ukázat.
„Nechci ti ublížit,“ řekl jsem tiše a sevřel ruku v pěst i s jeho prstem. I přesto, co jsem řekl, soustředil jsem se na něj a na to, co mi řekl. Cítil jsem, jak se mi dlaň zahřívá a teplo se přenáší do jeho prstu. Opatrně jsem otevřel pěst a díval se, jak mi na dlani tančí malé plamínky.
Dokázal jsem to!
Najednou ve mně vybuchla euforie z toho, že jsem to dokázal. Celé to nadšení se přeskupilo do jednoho jediného bodu a má ruka náhle silně vzplála.
Lekl jsem se, když rudý plamen vyšlehl a vystrašeně jsem rychle vrazil ruku do vody.
Ne. Takhle to nepůjde. Nemůžu se učit s někým. Musím to zvládnout sám. Takhle to prostě nejde. Pořád mám pocit, že mě musí někdo vést, ale to já nechci.
Už vím, co udělám…
Přitáhl jsem se ke Kanemu blíž a usadil se mu v klíně. Podíval jsem se na něj a už otvíral pusu, že mu to řeknu, když se z ložnice ozval hluk.
„Nikko!“ lehké, přesto však důrazné kroky mířily ke koupelně. „Nikko, potřebujeme s tebou mluvit. Hned!“ zazněl jasný rozkaz táty Maro, když chytal za kliku a otvíral dveře do koupelny.
Kane
„Ublížit mi? Jsem proti tvému ohni imunní, protože jsme spojeni. Copak tomu stále nerozumíš? Jsme jeden. Měl bys i něco převzít ode mě, ale absolutně nevím, co mám já a ty ne. Jen to zkus."
Cítil jsem, jak se jeho dlaň zahřívá a obrovské horko zasahuje můj prst.
Ano, to je správná cesta, Nikko, jen si věřit.
Přivřel jsem oči a pomalu si své tělo obaloval vodou, jak nějakým brněním. Objímalo mou pokožku a tvořila neproniknutelnou barikádu. To je jedna z mých schopností, moci se obrnit vším, co je přírodní. Když jsem otevřel oči, Nikko znovu hasil svou ruku ve vodě.
Je opravdu tak plachý? Proč mi prostě nevěří? Taky nevím, co přesně dělám, ale mé instinkty mi radí, že je vše v naprostém pořádku.
Když se mi usadil v klíně, chtěl jsem ho políbit, ale hlas jeho otce mi pustil do žil vztek.
„Sakra... Nemůžeme být spolu sami? Jsme pár a ne zrovna děti a přesto nemůžu s tebou být ani ve vaně sám."
Dveře do koupelny se rozletěly a já si na sebe ještě víc přitáhnul Nikka. Zavrčel jsem vztekle a bylo mi jedno, že to jsou králové. Moji ne…
„Mohli byste vypadnout a počkat v pokoji? Za chvíli tam jsme."
Můj hlas hrubnul a s temným vrčením se mi rozzářily tmavě modře oči. Měl jsem chuť po nich vyjet.
Nikko
Kane si mě majetnicky přitáhl víc do náruče a zle vrčel na tátu. Chtěl jsem ho zastavit, ale on už je dost nevybíravě vyhazoval z pokoje. Moc se mi to nelíbilo, ale neměl jsem možnost cokoli říct, protože táta hned vyletěl a to dost nervózně.
„Nezajímá mě žádná vaše chvilka. Jsi oficiálně v našich službách. Máš na starosti prince a princeznu. Už dobrých pár hodin o ní nikdo není! Zatím co vy si tady…“ vztekle máchnul rukou směrem k nám a pak pokračoval. „My se Ely snažíme najít. Nemá ani Saishův přívěsek a ten tvůj evidentně selhal. Pokud ano, může to být práce Beliala. Prostě zmizela a já potřebuji vědět, jestli jste se setkali s Belialem a pokud ano, tak co říkal! Okamžitě vylezte z vany, nebo vás z ní osobně vytáhnu!“
Viděl jsem, jak táta zuří, ale viděl jsem v jeho očích i strach o Ely. A ten samý pocit teď sevřel žaludek i mně.
Z ložnice se ozval další hlas, patřící Kaneho tátovi. Pořád je ve službě a zřejmě pátrá po Ely od samého začátku. Maro se na nás ještě jednou podíval.
„Než stihnu dojít do velkého sálu, budete tam!“ otočil se a vztekle za sebou práskl dveřmi.
„Co máš, Akio? Přišel jsi na něco?“ slyšel jsem jeho vzdalující se hlas.
Srdce mi silně bilo, jako na poplach, že by se mohlo stát něco zlého. Ely… Ely zmizela a já nic nepocítil. Proč? Jen jedno mě utěšovalo. Když jsem nic necítil, dávalo mi to naději, že je stále naživu. Musí být…
Ale strach o ní opravdu silně sevřel mé srdce.
„Musím jít. Musím ji najít,“ vymanil jsem se z Kaneho sevření a vylezl z vany ven. „Půjdu se oblíct a počkám pak ve velkém sále.“
Aniž bych čekal cokoli dalšího, přenesl jsem se do své ložnice, abych se oblékl do čistých věcí.