Yakeda
Vešel jsem do domu a vysoká gorila mě přivítala milou ránou do ramene. Idiot, tak s tebou si to také vyřídím. Zavedl mě do sklepa a otevřel dveře.
„Vítej Yakedo, jak hezká hračka, že? Co jsi za ní schopen nabídnout, jak moc ho chceš uchránit, před tou hračkou u jeho dírky? Tak i tak mu ublížím, jen řekni, jak moc. Nemáš tu nikoho, kdo by ti pomohl. Nechal jsem tě sledovat.“
Ten pohled na svázaného Tenshiho a jeho ubrečené oči, na jeho krvácející ret. Vše mě naprosto naštvalo a já vypustil tygra ve mně.
„Hmmm… Jsi magor, když si myslíš, že tu jsem sám. Jsi idiot, když si myslíš, že jsem bezbranný. A jsi naprostý sebevrah, když ses ho takhle dotkl. Nejspíš nevíš, co je milovat… Ale já ti rád ukážu, co se stane, když se tygr probudí.“
Za mnou už se rozléhal rámus z chodby. To jak zmrzačená a polámaná těla padala k zemi a ke mně se blížili moji muži. Nelenil jsem a skolil k zemi dva muže v rohu místnosti. Pomalu jsem si razil cestu k Tenshimu. Jeden po mě hrábnul a já mu zlámal obě ruce. Dalšímu jsem prošlápnul koleno a vykloubil obě ramena. Třetímu jsem se už nedokázal moc vyhnout a tak jsem ho nadzvednul ze země a prudce narazil na zeď. Drtil jsem mu žebra a on v bolesti padal k zemi. Jenže jsem si blbec nevšiml Tashira. Zabodl mi nůž do boku a otočil s ním. Bolest byla ukrutná, ale já to i přesto rozdýchal. Tolika adrenalinu, co mi proudilo v krvi, vše zaslepilo. Vytáhl jsem dýku ze zad a zabodl mu jí do nohy. Skácel se k zemi a já si na něj sednul. Skrápěl jsem jeho tvář svými pěstmi. Ale on se bránil a já byl slabší a slabší. Jedno ze dvojčat, Mihari, mě nadzvednul a předal Atarimu. Podíval se na mě a poklonil se.
„Prosím, nechte mi ho, Pane. Rád se o jeho trest postarám.“
Huh? No je pravda, že mě ještě o nic nežádal a hlavně znám jeho koníčky.
„Tak dobře, ale očekávám podrobné hlášení.“
Mihari se jen usmál a přehodil si Tashira přes rameno. Ještě cestou si vzal jednu z kamer a zamířil do svého vozu a zmizel pryč. Atari sundal Tenshiho z řetězů a já si oddechl. Jenže to už jsem ztratil moc krve a mé tělo kleslo bezvládně k zemi.
Tenshi
Omámeně jsem sledoval tu rychlost. Bylo to jako by to někdo spustil zrychleně. Ty rány, zvuky lámaných kostí, nářky… Bylo to jako nějaký horor. Hlavně, když mě Yakedo takhle viděl… Ale o to jsem se nestaral, když klesl k zemi. Chytl jsem jednoho z dvojčat, který byl u mě.
„Pomoz mu! Postarej se prosím o něj jako první!” prosil jsem ho, protože sám jsem nebyl dost silný.
Pak se opět vše seběhlo rychle. Yakeda vzali a ošetřili ho tak jako mě, až na to, že já nenechal nikoho na sebe sáhnout. Jediné, co jsem jim dovolil, bylo, odvést mě s Yakedem do jeho domu. Nechal jsem ho v jejich péči. Nechtěl bych, aby mě viděl takhle. Tak jsem odešel k sobě do pokoje a rovnou si to zamířil do koupelny, a sundal ze sebe deku, kterou na mě hodili. Vlezl jsem do sprchy a pustil ji naplno. Horká voda po mě stékala, tak jako slzy. Dřel jsem svou kůži do zčervenání. Ale pořád jsem si připadal pošpiněný, nechutný. Bylo mi čím dál víc horko, byl jsem citlivý.
Co se to se mnou dělo? Proč se tohle stalo? Je Yakedo v pořádku? Mohu za jeho zranění já? Jsou všichni v pořádku? Bude mě po tom Yakedo ještě chtít? Ne! Nesmím mu dovolit na mě sáhnout… Jsem špinavý…
Seděl jsem na zemi pod horkou sprchou a drhl se víc a víc. V hlavě jsem měl chaos, jako ještě nikdy před tím. Byl jsem na úplném dně…
Yakedo
Probudil jsem se v prázdném pokoji a zcela zničený. Nad hlavou jsem měl kapačku a ovázaný bok. Sakra, jak jsem mohl být tak pomalý? Atari zrovna přinášel vodu k mé posteli.
„Kde je Tenshi?“
Jen se na mě podíval a stroze odpověděl: „Sprchuje se už asi hodinu, myslím, že se cítí špinavý, Pane, a vlastně to chápu. O vše jsme se postarali, žádné důkazy o přítomnosti vás, nebo Tenshiho nezůstaly a co se týká zbytku, policie si je vyzvedla i s videi.“
„Dobře, děkuji za tvrdou práci. Teď ho sem doveď, klidně nahého v tomhle stavu mu nic neudělám,“ Atari kývnul a odešel za Tenshim.
Tenshi
Slyšel jsem kroky. Vystrašeně jsem se podíval ke dveřím a viděl jedno z dvojčat. Přitiskl jsem se ke stěně.
„Pán tě chce,” řekl mi Atari.
Yakedo… Takže je v pořádku, ale … Takhle za ním nemohu… Chtěl jsem, tak strašně moc k němu a obejmout ho, ale… Byl jsem špinavý… Byl jsem odporný a navíc, cítil jsem se divně, takhle za ním prostě nemůžu…
Zavrtěl jsem prudce hlavou a bylo mi jedno, že ten obr vidí, jak brečím.
„Ne-nemůžu… Ne takhle… ”
Když se ke mně přiblížil, automaticky jsem zakřičel: „Nedotýkej se mě!”
Věděl jsem, že není jako oni… Ale… Právě teď nesnesu jiný dotyk, než Yakedeho. Už jsem nevěřil nikomu. I když mé tělo očividně toužilo po doteku a já nevěděl proč, tak jsem se na něj jen vystrašeně díval. Atari mě chvíli pozoroval a pak odešel.
Promiň, promiň Yakedo… Jsem nechutný…
Yakedo
Atari přišel zpět a sám.
Dobře… Teď jsem se naštval.
„Kde je?“
„Pane, promiňte, nenechal na sebe šáhnout a křičel. Pořád sedí v té sprše.“
„Je to opravdu idiot… No dobře… Pomož mi vstát…“
Atari mi pomohl na nohy a dovedl do Tenshiho pokoje. Už jsem dál nezvládnul jít. Posadil jsem se na postel a gestem naznačil, aby Atari odešel.
„Jestli sem za mnou do pěti minut nepřijdeš, tak si půjdu já pro tebe. Ale upozorňuji na to, že jsem vážně zraněný a že se mé zranění nesmí namočit.“
Tenshi
Ztuhl jsem.
Yakedo?! Ah… Co ten tu dělá… Nechtěl jsem za ním, ale…
Byl zraněný a navíc mě bylo jasné, že je tak paličatý, že za mnou by se klidně doplazil. Vypnul jsem vodu. Došel jsem mátoživě k zrcadlu. Ježíši… Moje většinou bílá pokožka, teď byla zarudlá z horké vody a drhnuti. Moje oči byly taky načervenalé, jak jsem brečel. Zavázal jsem si okolo pasu ručník a odpotácel se do pokoje. Ale zůstal jsem stát ve dveřích a ani se na něj nepodíval. Díval jsem se do země. Moje tělo bylo tak citlivé… Nechtěl jsem, aby mě opět viděl takhle ubohého, ale nenechám ho, aby si jakkoliv ublížil.
„J-jsem rád, že jsi v pořádku… Co… Co potřebuješ?” promlouval jsem tiše a roztřeseně.
Yakedo
„Co potřebuji? Co já potřebuji? Já? Děláš si ze mě srandu? Samozřejmě, že potřebuji tebe. Teď jsem byl k smrti vystrašený i zraněný a ty si stojíš tak daleko ode mě. Okamžitě ten svůj zadek dotáhni ke mně. Musím si tě pořádně zkontrolovat. A nechtěj mě naštvat, nebo donutit se zvedat. Došel jsem si pro tebe a tak trochu jsem tušil, co uvidím. Jestli se cítíš špinavý, tak se nech mnou znovu označkovat a smyj ze sebe jejich pach tím mým. Jestli si myslíš, že jsem čekal na tebe tak dlouho a teď se mi zhnusíš něčím, co jsi ani nemohl ovlivnit, tak jsi opravdu veliký idiot. A teď poslechni a pojď ke mně!“
Tenshi
Do očí se mi opět tlačily slzy…
„Yakedo…” zašeptal jsem.
Naprosto a bezmezně ho miluju…
Začal jsem zase brečet a popotahovat.
„A-ale já, jsem nechutný” otíral jsem si rychle slzy.
„Ty jsi zase zraněný…” podíval jsem se na něj.
Ah… Yakedo…
Byl fakt, že už jen při jeho slovech se mé tělo vzrušilo, proto jsem byl tak nechutný. Taková situace a já jsem vzrušený, musel jsem se zavrtět, abych zmírnil ten pocit, ale byl jsem tak citlivý, že jsem cítil každý dotek ručníku… Opřel jsem se o stěnu.
„Já… Nemůžu, tím… Že se mě dotkneš, tě tím pošpiním a to nemohu…” říkal jsem dál tiše.
Yakedo
Hlasitě jsem si oddechl a potom se zvedl z té postele. Tak tohle sakra hodně bolelo. Prohlédl jsem si jeho krvavé tělo a uculil se.
„Opravdu myslíš, že drhnutím si pomůžeš? Nehledě na to, že tohle dělají drogy. Dali ti je do těla, co? Nepřejde to, pokud to neuvolníš. No tak, pojď ke mně! Nechci tě tu honit, nejspíš bych vykrvácel.“
Tenshi
Aaah, on se zvedl, pako jedno! Bohužel jsem byl donucen za ním jít, ale jen jsem ho zase zatlačil do postele.
„Buď prosím opatrný!” pokáral jsem ho.
„Ano… Něco do mě dali… Pokud se to má uvolnit…” mumlal jsem a otočil se k odchodu. Pokud se mám uvolnit, tak to mohu i sám… Yakedo je příliš zraněný… A já…
Yakedo
„Co prosím? Jestli se to má uvolnit, tak okamžitě naklusej ke mně! Jsem zraněný, ale ne až tak vážně a k tomu, se tě chci dotýkat.“
Tenshi
Zarazil jsem se a nejistě se na něj podíval.
„Jenže, můžeš si ublížit! Už tak jsem ti dost ublížil… Navíc moje tělo,” chvěl jsem se.
Yakedo
„Tak mi víc neubližuj a dojdi ke mně. Když budeš opatrný, můžeme si to užít oba dva. Jen se nerýpej ve zranění. Sakra, pojď ke mně už!“
Tenshi
Polkl jsem a pomaloučku se nejistě k němu sunul. Nechtěl jsem mu ublížit, ale zároveň jsem ho chtěl poslechnout, protože on byl jediný, kdo se mě mohl dotknout. Nikoho jiného bych nesnesl.
Když jsem byl u něj, tak se sklopeným pohledem jsem zašeptal: „Já… Já nevím…”
Yakedo
„Co sakra zase nevíš? Pojď ke mně a polib mě.“
Pořád se ke mně plazil… Tak a dost! Chňapl jsem ho a hodil na postel. Sám jsem se opatrně, jak starý děda uložil vedle něj. Prsty jsem hladil jeho tělo. Přejížděl jsem všude, to proto, abych vše zkontroloval. Nevypadal zraněný. Potom jsem se převalil na záda.
„Dneska to nejspíš bude na tobě. Nejsem schopný se dlouho udržet v jiné poloze než ležmo.“
Tenshi
Bože, jen jeho doteky mě dostávaly na hranici. Musel jsem se držet, abych se neprohýbal jak paragraf.
„Nevím, zda je toto správné…” zašeptal jsem.
Ale už jsem se nemohl držet, moje tělo přímo křičelo touhou po něm. Vyhoupl jsem se nad něj, ale nedosedl, jen jsem klečel. Nechtěl jsem mu ublížit. Sklonil jsem se.
„Promiň… Promiň, že tě opět takhle zneužívám, doufám, že nebudeš mnou znechucený…” zašeptal jsem a políbil ho.
Nemohl jsem se nabažit. Líbal a líbal jsem ho, dokud jsem nepopadal dech. Byl jsem najednou nenasytný, tenhle polibek byl tak jiný, než když mě věznili. Chtěl jsem vše. Jako bych ho chtěl do sebe vtáhnout. Byl jsem nad ním skloněný a dotýkal se ho. Prstem jsem přejížděl na kraji jeho obvazu, co nejjemněji, co jsem uměl.
S oddechováním jsem roztouženě zašeptal: „Můžeš… Mohl by ses mě dotknout?”
Yakedo
Po jeho žádosti jsem se dotknul jeho krku a jemně po něm sjel na jeho bradavky. Hrál jsem si s nimi a potom sjel na jeho vzrušení a párkrát po něm přejel. Jednu ruku jsem nechával na penisu a druhou jsem ho hladil po zadečku, Potom jsem kroužil kolem jeho dírky a vždy jen malinko jsem zajel a znovu vyjel z jeho otvoru.
„Takhle nějak?“
A znovu vyjel z jeho otvoru a znovu opakoval otázku.
„Takhle nějak?“
Tenshi
I tohle stačilo, abych vzdychal. To, jak se mě dotýkal, nikoho jiného nenechám na sebe sáhnout, jen jeho. Chci jen jeho. Nemohu se nabažit…
Když jsem pohnul boky, tak on do mě více zajel prstem a já cítil jeho ruku na mém vzrušení, nevydržel jsem to a potřísnil jsem jeho břicho.
„Ah! Promiň!” omluvil jsem se rozpačitě a okamžitě mu ho otíral.
Bohužel nezdálo se, že to nějak pomohlo. Byl jsem pořád vzrušený a chtivý…
„Sakra… Zřejmě tě budu muset využít o něco více…” zašeptal jsem.
Moje ruce se dostaly do jeho rozkroku a začali přejíždět po jeho penisu, připravoval jsem si ho. Vzrušoval a dráždil. Připravil jsem si ho tak, abych mohl na něj nasednout.
Nejdříve jsem se ale sklonil a opět ho políbil.
„Mohu?” zeptal jsem se nesměle.
Yakedo
Usmál jsem se nad jeho otázkou. Tak on mě tu dráždí a ještě se ptá?
„Ne… Ty musíš! Tolik tě chci, že je mi vše jedno. Tak pojď Tenshi. Nikdy na tebe už nešáhne nikdo jiný než já. Za tři dny bude obřad a ty budeš můj. Doufám, že s tím souhlasíš?“
Mirari x Tashiro
Mihari
Tohle mě znatelně rozčílilo. Idiot jeden si klidně zaryje dýku do Yakeda. Můj rod se stará o ten jeho již mnoho generací a on si udělá tohle? Už teď si celkem dost zadělal na průšvih. No dobře… Musel jsem si ho vzít a silně potrápit. Hned jsem do něj pustil tu drogu, co on do Tenshiho. Vypadám jak hloupá gorila, ale mám vysokou školu chemickou, takže drogy a jiné opiáty a tišící prostředky, to je můj koníček. Převlékl jsem se do pohodlnějších džínů a vzal si vestu s kapucí. Vzal jsem sklenici s vodou a šel do vedlejšího pokoje. Tohle místo bylo odlehlé a nikdo okolo nebydlel, jenom já. Ruce i nohy měl svázané řetězy a přivázané ke sloupu. Neměl kam utéct. Dost silně ho bolel rozkrok. Došel jsem až k němu a nohou mu jeho naběhlý úd přimáčkl k zemi. S velmi silným a ďábelským smíchem jsem ho chytil za obojek na krku.
„Uvidíme, co vydržíš… Budeš moje hračka… Budu se k tobě chovat tak, jako ty ke všem ostatním.“
Prudce jsem za řetěz zatáhl a donutil ho posadit se na všechny čtyři. Vzal jsem nůž a rozřezal jeho oblečení, byl kompletně obnažený. Vzal jsem první hračku, která ležela na stolku, a přistoupil k němu. Uchopil jsem jeho penis a navlíkl mu kroužek, co zabrání jeho orgasmu. Otočil jsem nedaleko stojící televizi k němu a jeho namířil na obrazovku.
„Bude zábavné, jak dlouho bude trvat, než mě budeš prosit.“
Pustil jsem mu prvních deset jeho záznamů, na kterých týrá a prodává lidi. Potom si s ním pohraju. Odešel jsem z místnosti.
Tashiro
Zasraná gorila, jak si dovoluje mi dělat něco takového. Nikdy nebudu prosit! Sakra, dostanu se odtud!
Bohužel, bylo mé tělo naprosto svázané tou drogou, a o těch řetězech nemluvím. To video jsem ignoroval. Už tak jsem to měl živě ve vzpomínkách, proč na to koukat? Moje tělo hořelo a bolelo, takhle se ke mně nikdo nechoval…
Tohle má být trest? Udělal jsem jen to, co si lidi zaslouží!
Snažil jsem se z těch řetězů všemožně dostat, ale ta droga mi to dost znemožňovala.
Sakra… Ani uvolnit se nemůžu! Jestli se odtud dostanu, zabiju ho!
Mihari
Vrátil jsem se s kamerou a namířil ji přímo na něj.
„Copak, je to nepohodlné? To teprve bude. Zkusíme, jak hezky se tvá videa budou vyjímat na černém trhu. Nemyslíš si, že tím kroužkem jsem skončil, že ne? Ale kdeže, to je jen začátek a já jsem celkem veliký sadista.“
Uchopil jsem anální kolík a opět ho za obojek k sobě přitáhl a jeho hlavu si dal mezi kolena. Celkem tvrdě jsem mu ho tam vrazil, jeho tělo se prohnulo a já ho donutil si sednout. Zapnul jsem vlnění do jeho těla a díval se na jeho stoupající vzrušení, které se nemohlo uspokojit. Jenže to uspokojovalo mě.
Tashiro
Argh! Sakra! Zabiju ho! Ah…
Bylo to příjemné a nepříjemné zároveň. Nenáviděl jsem to. Ale chtěl jsem se udělat. Sakra. Bojovně jsem se na něj podíval.
„Jestli si myslíš, že mě tak snadno zlomíš, mylíš se. Taky bych ti radil, abych se nikdy nedostal z těch pout, protože tě zabiju.”
Mihari
„No, tak si něco ujasníme hned na začátku. Jestli si myslíš, že se bavíš s někým, koho tvé pocity zajímají, tak se mýlíš. Tak trochu si ublížil, komu si neměl a já jsem tvůj trest. Mám svoleno ti udělat cokoli, a piš si, že si to chci vychutnat. Nehledě na to, že tě nesmím zabít, pořád jsi člen rady, a o to větší týrání tě čeká. Ukážu ti peklo a uvidíme, jak se ti to bude líbit.“
Pustil jsem větší frekvenci vlnění a prsty zmáčkl jeho bradavky. Byly vzrušené a reagovaly okamžitě. Jeho tělo bylo tak hladké a krásně vypracované.
„Tohle je poprvé, co máš něco v zadku, že? Jsi jen nechutný pozorovatel, co si ho nechá kouřit, nebo si ho honí, že?“
Tashiro
Nesnáším ho! Tenhle chlap se nejspíše stane mou noční můrou na pěkně dlouho… Jako by se minulost opakovala… Zatraceně!
Snažil jsem se bránit tomu příjemnému pocitu. Snažil jsem se bránit jemu. Ale bylo to čím dál těžší. Rychle jsem oddechoval, ale svou vzpurnost jsem rozhodně neztratil.
„Hah! Ty víš, co jsou to pocity?! Páni… Jaké překvapení od nabušence. A tebe nemusí zajímat, co jsem si nechal dělat! Starej se o svůj úkol! I já to uměl lépe! Dělal jsem jen to, co si lidi zasloužili!”
Mihari
„Bohužel mi nějaké city zůstaly. Ale jsou jen tři lidi, kteří si je ode mě zaslouží, a ani jedním nejsi ty. Jsi jen nevychovaný drzý spratek, který si myslí, že vše se dá koupit. Nerozkazuj mi! Jsi jen ubohý klučina, který byl nejspíš zneužíván, jako dítě. Baví tě to dělat i jim, ale oni, na rozdíl od tebe, jsou na drogách, které jim dáváš. Jsi jen špína a tak s tebou budu zacházet.“
Znovu jsem ho vzal za obojek a hodil do rohu místnosti. Došel jsem k němu a roztáhl mu nohy. Vzal jsem další hračku a vytáhl kolík. Tentokrát jsem mu tam vrazil vibrátor a na bradavky mu nasadil kolíčky s vibracemi. Pustil jsem vibrátor naplno a on se začal svíjet.
Tashiro
„Nechovej se… Tak jako by… Jsi věděl vše. Ah!…. Nic… Nevíš!… Někdo jako… Ty… To… Ani nepochopí! Sakra! ” snažil jsem se mluvit, ale vzhledem k situaci, to bylo velmi obtížné. Pořád jsem se snažil bránit, ale cítil jsem, jak slábnu. Bylo těžší odporovat. Ale pořád jsem se odmítal poddat tomu pocitu a obzvlášť jemu!
Nic neví… Vůbec nic… Zatraceně! Mám pocit, jako bych už nemohl.
Stejně jsem se dál vzpouzel, i když už to pekelně bolelo…
Mihari
„Nic nevím a je mi to jedno… Hmmm… Ale tím, že mi odporuješ, jen utvrzuješ mou domněnku. Víš, já mám času dost, budu tu jen sedět a pozorovat tě a čekat, kdy ti ten penis exploduje. Jak hezké zakončení dne.“
Zvýšil jsem rychlost otáčení hlavice na vibrátoru a zvýšil vibrace na bradavkách.
Tashiro
„Hah… Je mi… Úplně… Jedno… Co si myslíš! Když… Exploduje… Už toho… Nebude… Tolik… Na hraní…” zamumlal jsem.
Cukal jsem sebou.
Sakra… Tohle se děje i ostatním? Něco podobného… Prožívají to taky? Ale… Zasloužili si to, nebo ne?
Cítil jsem, jak se vysiluji víc a víc. Jak se mi začal rozmazávat pohled. Ale pořád jsem se bránil a budu i do krve a i té nejmenší špetky energie, co ve mně zůstane.
Co vůbec po mě chce?! Chce, abych litoval?! Jak bych mohl… Jak bych mohl litovat toho, že jsem potrestal ty, kterým to patřilo… Bylo by to, jako bych schvaloval tohle zacházení, samozřejmě jsem ho nikdy neschvaloval, vždy to byl jen trest…
Mihari
„Hmmm… Tak nebude, alespoň za to nebudu moct já. Jsi jen hloupý paličák.“
Natáhl jsem se k němu a přitáhl si ho za obojek k sobě. Olízl jsem mu ucho a jazykem jsem sjel na jeho krk a kousl mu do něj velmi hrubě, až mu tekla krev. Přitom jsem mu sundal kroužek a roztáhl mu nohy. Vytáhl jsem i vibrátor a já si rozepnul kalhoty. Otočil jsem ho na všechny čtyři a prudce se do něj vnořil. Zaúpěl bolestí a já si ho velmi tvrdě bral. Držel jsem ho za obojek a naše těla o sebe pleskala. Jeho nitro drhnulo a svíralo se. Jeho nohy klesaly pod náporem mého těla. Udělal se na zem a já do jeho zadku. Odmrštil jsem ho od sebe a nechal ho ležet na zemi.
„No, nic moc. Čekal bych víc, od někoho, kdo má takové zkušenosti.“
Odešel jsem do kuchyně.
Tashiro
Tak jemu nestačí hračky, on musí sám! Nenáviděl jsem ten bolestný pocit, když byl ve mně. Nenáviděl jsem to všechno. Přesto jsem cítil, jak jsem vyvrcholil. Myslel jsem, že mě roztrhal a rozdrtil.
Možná to byl jen pocit… Nenávidím ho…
Chtěl jsem jít pryč. Chtěl jsem utéct, ale mé tělo se už nehýbalo. Spíše jsem jen cítil bolest… Hah… Vítej zpátky v pekle…
Kdo by kdy tušil, že se sem vrátím. Naštěstí, teď ho aspoň způsobí někdo, koho neznám, komu nevěřím, kdo mi není blízký…
Moje oči. Brečím snad?
Doufal jsem, že ne. Doufal jsem, že co nejdříve zemřu, když jsem upadal do bolestného vysílení.
Pokud tohle bude pokračovat… Ztratím sebe samého. Opět se stanu tělem bez duše… Ale… Vrátím se tentokrát zpět?
Mihari
Do prdele… Co jsem to udělal? Neměl jsem v plánu to s ním dělat. Proč jsem si ho vzal? To jsem blázen, nebo co? Sakra, to mě tolik přitahuje, to jeho vzdorování? Vlastně jsem ještě takhle člověka netrestal a sám jsem s mnoha muži nespal. Ne, že bych nemohl a neměl šance, ale já chtěl jen sex s city. Tak co sakra, mělo tohle znamenat?
Přejel jsem si po svých krátkých vlasech a začal dělat jídlo. Udělal jsem silnou polévku s masem a nudlemi. Nandal jí do misky a odešel k němu. Sebral jsem ho ze země a položil do postele v rohu místnosti. Sedl jsem si za něj a opřel jeho hlavu o své rameno. Zaklonil jsem mu jí. Nemohl se bránit, byl moc vysílen. Krmil jsem ho jako malé dítě a otíral mu pusu. Snědl celou misku polévky a já mu šel napustit koupel. Položil jsem ho do ní a omyl jeho tělo. Měl mnoho jizev a hlavně dlouhé řezné rány. Někdo do něj s radostí řezal. Prohrábl jsem mu vlasy a otřel ho. Přenesl do postele a on usnul. Ještě chvíli jsem ho pozoroval a snažil se přijít na to, co to sakra dělám.
Tashiro
Tak, teď jsem měl v hlavě zmatek.
Nejdříve mi provede něco takového a teď se o mě stará? Proč se namáhá? Abych přežil, tak takovou péči nepotřebuji… Tohle mě akorát, tak více deptalo. Nikdo… Nikdo se o mě v životě nestaral…. Ne takhle… Sakra! Tak ať si rozmyslí, jaký bude! Na jeho mučení jsem měl obranu… Ale jak se mám bránit něčemu co neznám?!
Naštěstí jsem pak už jen usnul. Byl jsem tak vysílený, že mi ani nic jiného nezbývalo.
Bohužel to, co mi udělal, na mě mělo větší dopad, než jsem si myslel. Začaly se mi objevovat obrazy z dětství… Ty výjevy… Dokonce jako bych to i cítil. Tu nesnesitelnou bolest, jak na těle, tak v sobě. Opět jsem slyšel ta slova…
„Ale no tak… Buď poslušný syn a nechej svého otce to udělat. Jinak víš, co ti maminka udělá. Jsi naše hračka Tashiro.”
Ty sladká slova, ten úsměv, ty oči… Vše mě dohánělo k šílenství. Věděl jsem, že jsem je nezapomněl, ale doufal jsem v to. Oči se přiblížily a hlas v mé hlavě zesílil.
Z mého hrdla vyšel křik: „Ne!”
Mihari
Spokojeně jsem seděl v křesle a jedl svůj koláč, co jsem si stihl donést. Pozoroval jsem ho. Začal sebou škubat a hlava mu lítala ze stran na stranu. Začal křičet a tekl z něj studený pot. No dobře, tohle jsem nezvládl. Posadil jsem se vedle něho a vtáhl ho do náruče. Pevně jsem ho svíral a tišil ho.
„To je dobrý… Nejsi tu sám… Nikdo jiný, než já tu není… Neboj se…“
I když mě pobavil fakt, že jsem tu jenom já a já mu ublížil.
Tashiro
Chtěl jsem se z toho pekla probudit. Chtěl jsem pryč. Vše se zase opakovalo. Najednou tu ale byla změna… Teplo… Konejšivý hlas… Jako by mě ochraňovalo… Proč? S posledním výkřikem jsem otevřel oči do svého vězení. Ale nevěděl jsem, zda tamto byla skutečnost a tohle je teď sen. On… Mě objímal. Ten hlas a to teplo patřilo jemu… Dlouho jsem se na něj šokovaně díval, pořád jsem si myslel, že je to sen. Pak jsem vztáhl ruku a zvědavě se dotkl jeho tváře konečky prstů. Jeho výraz se změnil a při doteku, když jsem ucítil strukturu jeho kůže, jsem si uvědomil, že tohle je skutečnost. V tu chvíli jsem byl na druhé straně postele, co nejdál od něj.
„Co… Co mi chceš zas provést?” řekl jsem podezíravě ochraptělým hlasem.
Musí tu být důvod, proč to udělal. Proč by se k někomu jako já měl chovat… Takhle, když to nedělali ani moji rodiče… Chce mě snad zmást? Pokořit? Proč?