Tenshi
Probudil mě hluk.
Co to bylo? Někdo řval… A kde je Yakedo?
Vylezl jsem opatrně z postele, sakra to bolelo… Ale musel jsem vědět, co se děje, hodil jsem na sebe jeho košili, ta mě vždy z většiny zakryla a šel jsem.
Ta scénka, kterou jsem viděl, byla jak z nějakého filmu… Yakedo… Okamžitě jsem šel za ním, nejen proto, abych ho zastavil, ale i kvůli jeho zranění.
Okamžitě jsem to zkontroloval.
Co mají všichni s těma rameny?! Proč vůbec musí někoho bodat?!
Tak trochu jsem se naštval, byl jsem nevyspaný, bolavý a emotivně vytížený a teď ještě tahle starost?! Aaah…
„Žádné zabíjení! A dávej si pozor! To, že jsi z Yakuzy, neznamená, že je to běžné a tak nevadí, když tě sem tam bodnou! Navíc jde to vyřešit i slovy!” peskoval jsem ho a zároveň kontroloval jeho zranění.
Pak jsem se otočil na toho kluka. Došel jsem k němu a zkontroloval mu hlavu.
„Hmm, jen boule…” řekl jsem jemně a potom se na něj mile usmál.
„Nevím, kdo jsi, ale víš, že není pěkné ubližovat někomu, koho máš rád? Nebo ho chceš jen proto, že je to kus? No, v obou případech budeš jen trpět. Pokud někoho máš rád, tak ti jde o jeho štěstí a ne, že ho budeš bodat. Pokud ti jde o vzhled, tak zas nebudeš vnitřně uspokojen a budeš v sobě cítit ničivou prázdnotu. Pak, až si uvědomíš, že jsi ublížil někomu, koho máš rád, tvoje duše bude trpět a ty se budeš utápět v lítosti. Bohužel to, co už uděláš, nejde změnit. Takže si to vždy raději rozmysli, ať toho pak nelituješ… Navíc, jsi pěkný, věřím, že se najde někdo, kdo tě chce. Kdo tě bude milovat a ty budeš milovat jeho. A určitě jsi pěkný i vevnitř, když jsi schopný lásky. Není to lepší? Milovat a být milován? Nebo milovat a být nenáviděn a nechtěný? Navíc, nejde si někoho jen tak přivlastnit. Musíš být trpělivý, pak už ti propadne sám… ” říkal jsem mu vlídně.
„Uvažuj o tom…” řekl jsem ještě mile a otočil se na ty obry.
Zvedl jsem výhrůžně ukazováček.
„Ne-u-bli-žo-vat! Ne-za-bí-jet!” říkal jsem, přitom jsem hrozil prstem a ukázal směrem na toho kluka.
„Jinak žádné muffiny!” dokončil jsem nesmlouvavě.
Pak jsem zase došel k Yakedovi. Vzal jsem mu nůž z ruky a za rukojeť ho držel mezi palcem a ukazováčkem, jako by to byl špinavý hadr. Odešel jsem ke koši a tam ho vyhodil, Zatřepal jsem znechuceně rukou. Pak jsem zase došel k němu, popadl ho za ruku a táhl za sebou do kuchyně. Tam jsem ho přísně posadil do židle a zašel si pro lékárničku.
Naštvaně, ale něžně jsem mu začal ošetřovat zranění…
Yakedo
Poslouchal jsem ho a opravdu nevěřil tomu, co za žvásty to pouští z pusy. Je to blázen, jestli si myslí, že pro toho kluka to něco znamená. Dvojčata se na mě podívala a já jen souhlasně kývl hlavou. Samozřejmě, že jeho poslouchat nebudou, ale i tak to bylo milé. Je rozkošné, jak se stále snaží vše zvládnout po dobrém. Saky se na Tenshiho nechápavě díval. Tohle bude průšvih, až mu to docvakne. Ale jsou tu dvojčata, nepustí ho za námi. Tenshi mě táhl do kuchyně a byl celkem hodně naštvaný. Zašklebil jsem se, když mi zaryl vatovou tyčinku s dezinfekcí přímo do rány.
„Jsi sadista, že? Já ho zabít nechtěl, i když to tak vypadat mohlo. Kdybych to opravdu chtěl, ryl by hubou v zemi. A nechápu, proč ten naštvaný jsi tady ty? Já jsem zraněný a není to moje chyba,“ říkal jsem s naštvaným tónem.
Tenshi
Bezmocně jsem se na něj podíval.
„Proč?! Opravdu se musíš ptát?! No jasně, já mám být úplně v klidu!” říkal jsem naštvaně.
Cítil jsem, jak mi do očí stoupají slzy.
„Právě proto, že jsi byl zraněný, hlupáku! Kdyby sis toho nože všiml později… Nebo, by si špatně uhnul…” teď se mi chvěl i hlas.
„Mohlo to být něco vážnějšího! Uvědomuješ si, že tě klidně mohl zabít?! ” bezmocně jsem svěsil hlavu.
Je to zbytečné… Projelo mi hlavou… Moje slova k nikomu nedosáhnou… Asi jsem opravdu jen naivní hlupák…
Došetřil jsem mu zranění.
„Co je špatného na tom, že se o tebe bojím… Co je špatného na tom, že nechci násilí… Násilí plodí jen smrt, která bolí…” zašeptal jsem smutně.
Ah… Bude to dobré…
Usmál jsem se bezmocným úsměvem a po tváři mi tekly slzy.
„Omlouvám se… Jsem hlupák…” zašeptal jsem a šel jsem do svého pokoje.
Opravdu… Představa, že by byl mrtvý, mě drásala…
Ah, jsem bezmocný… Ale já to tak nenechám. Najdu způsob, jak udělat, aby naslouchali mým slovům…
Yakedo
On se opravdu naštval? To snad není možné. No nic, alespoň můžu zajít za tím blbečkem, který stále sedí v křesle, obklíčen dvojčaty.
Zvedl jsem se a zašel zpět do obývacího pokoje. Mihari stál u dveří a díval se na svého bratra, jak domlouvá Sakymu. Atari byl přikrčený před Sakym a jeho ruka byla položena na té Sakyho. Mluvil velmi tiše a jemně. Bohužel byl jeho hlas hrubý a i přesto, jak moc se snažil, mluvil jak gangster. Byl jsem udiven, že ho Saky poslouchá. Stále v něm však doutnal vztek. Když si mě všimnul, vyskočil a zamířil ke mně. Postavil se přímo přede mě a výhružným hlasem řekl.
„Je mi jedno kdo to je, nebo co pro tebe znamená. Pěkně si ho proklepnu a zjistím, co je zač. Bude zajímavé sledovat, jak se někdo jako ty bojí o takového zajíčka.“
Zamířil do dveří a ještě se v rychlosti otočil. Dal mi polibek a já ho od sebe odhodil. Znovu jsem ho chtěl zabít, ale Atari mě zastavil.
„Já to zařídím, pane. Netrapte se tím.“
Věřil jsem jeho slovům, nikdy mě nezklamal. Byl věrný a poslušný. Rozcuchal jsem mu vlasy a usmál se na něj. Potom jsem zamířil za Tenshim do pokoje. Otevřel jsem dveře. Tenshi ležel na posteli a byl velmi naštvaný. Sedl jsem si na postel k němu a políbil na jeho ubrečenou tvář.
„Není důvod, abys brečel. Já se o sebe postarám. Omlouvám se, pokud jsem tě vystrašil. Pojď ke mně do pokoje, mám větší a pohodlnější postel. Chci spát s tebou. Je ještě večer a málo jsme toho naspali. Jestli nemůžeš chodit, tak tě odnesu.“
Tenshi
„Hah, postaráš se o sebe? Jasně, to vidím,” zamumlal jsem naštvaně.
Posadil jsem se. Byl jsem rozhodnutý.
„Od zítřka se budu připravovat na místo mého otce. Je načase, abych taky už něco dělal. Zjistím vše, co měl na starost a převezmu to. Zjistím si, kdo byl pod ním. Převezmu jeho místo. Naučím se sebeobranu a různé cviky, jak někoho zpacifikovat, kromě útočných…. Už odmítám jen přihlížet, když nikdo má slova neslyší, tak to udělám tak, aby je slyšeli. To, ale taky znamená, že nebudu moct být s tebou… Ehmm… Tím chci říct, že bych se moc dobře neučil…” říkal jsem rozhodně.
Povzdechl jsem si a znovu lehl. Přikrývku jsem si přitáhl až k bradě.
„Taky mě nemůžeš věčně ochraňovat, já ti nemůžu pořád jen přidělávat problémy… Nikomu z vás….” zamumlal jsem.
Jsou jediní, co jsou mi tak moc blízcí… Nechci o ně přijít, tak udělám vše, abych je ochránil.
Yakedo
Uculil jsem se a přitáhl si ho k sobě. Natlačil jsem ho na své tělo a vzal do náručí. Odnesl jsem si ho do své postele a ulehl s ním. Vtáhl jsem si ho na hruď a spokojeně oddechoval.
„Bude zábavné zas někoho cvičit,“ usmál jsem se a nadzvedl jeho tvář ke mně, tak, aby se mi musel dívat do očí.
„Už se bojím, až budeš silný jako já. Potom si mě podáš, co?“ šibalsky jsem se usmál.
Potom jsem se naklonil k jeho uchu a jemně zašeptal: „Zůstaneš i potom se mnou?“
Tenshi
Cítil jsem, jak mi po kůži přeběhl mráz, když zašeptal u mého ucha. Lehce jsem zrudnul a sklonil hlavu dolů.
„A ty by si mě nechal jít?” zašeptal jsem zvědavě.
Pak jsem po něm kouknul.
„Počkat, to ty mě budeš učit?”
Jestli jo, tak se toho moc nenaučím… Bude mě rozptylovat…
Musel jsem se stejně lehce pro sebe pousmát, na jeho hrudi jsem si připadal jako malá kočka… Spíše jako kotě, už chybělo jen vrnět.
Yakedo
„Pokud by ses tu necítil a nechtěl tu být, tak to bych tě nechal jít. Ale až by ses vycvičil. Ano, budu tě trénovat já a pozor, jsem opravdu tvrdý trenér. Budeš padat na hubu a častokrát prosit, abych tě nechal. Tohle je Yakuza, tady musíš být tvrdý a nejlepší. Proto tě trénuji já,“
usmál jsem se a přitáhl si ho ještě víc.
„Byl jsem překvapen, že jsi za mnou do toho obývacího pokoje přišel. Spíš, že chodíš. Už tě to tolik nebolí?“
Tenshi
Povzdechl jsem si. No super, tak to budu padat ještě víc, protože budu z něho nervózní…
„Myslím, že až tak tvrdý asi nebudu, chci jen umět se bránit nikoliv útočit. Bolelo, ale byl tam až velký hluk na to, abych to nechal být… Navíc, když jsem to pak viděl, nezajímala mě nějaká bolest,” poslední větu jsem tiše zašeptal a rukama sevřel jeho triko.
Zavrtěl jsem hlavou, abych se zbavil té představy.
„Nepodceňuj mě, taky něco vydržím. Mohu vypadat křehce, ale moje vůle je silná…”
Yakedo
Pobaveně jsem se na něj díval a potom škodolibě dodal.
„Jsi první, který to zvládnul hned na poprvé. Takže silný rozhodně jsi. Nejspíš to bude také tím, že jsem si dal záležet na tvé přípravě. Ale neboj, na tvém tréninku si dám záležet o to víc. A ujišťuji tě, že mi mé jméno sedí.“
Převalil jsem ho na záda a začal ho líbat.
Tenshi
Wah… Zas mě tak najednou líbá.
Srdce se mi rychle rozbušilo. Ale asi poprvé jsem mu nesměle polibek opětoval. Hned na to jsem odvrátil hlavu.
„Hmmm… Opravdu? Jsem rád, že jsem PRVNÍ, co to vydržel…” zamumlal jsem rozmrzele.
Nežárlím, vůbec ne… No dobře, lehce mě to naštvalo.
„Je mi to jasné, poznal jsem to ve chvíli, kdy jsi mi spálil má křídla,” řekl jsem rychle, abych změnil téma.
Snažil jsem se zamaskovat své červenání.
Yakedo
Začal jsem se smát.
„Tak spálil tvá křídla? Tak to máš nejspíš pravdu. Jenom řekni, že se ti to nelíbilo? Jo, jsi první. Jsi první i v tom, že tu můžeš spát se mnou. Jsi první v tom, že tu se mnou bydlíš. Vždycky jsi byl první. A můžeš mi říct, co mají znamenat ty našpulené rty? Měl jsem jich hodně, to ti lhát nebudu, ale jen proto, že jsem nemohl mít tebe. Uznávám, byla to těžká deprese,“ znovu jsem ho políbil a potom se trochu oddálil.
Rukou jsem mu přejížděl po rtech a dobíral si ho.
„Když někoho líbáš, musíš pootevřít rty, jinak mě vcucneš a líbáš jak ryba. K tomu musíš pustit svůj jazyk do mých úst a jemně po mém jezdit.“
Tenshi
Úplně jsem zrudnul.
„Nic neznamenají!” zamumlal jsem rychle.
Nechci, aby přišel na to, že na ty co měl přede mnou, žárlím. Bylo to trapné.
„To jako… Jak dlouho… Ehm… Si mě chtěl?” zeptal jsem se nesměle.
Pak jsem polkl.
Podíval jsem se na něj, i když mi srdce nehorázně tlouklo, zvedl jsem hlavu a přiložil ruku na jeho tvář. Políbil jsem ho. Udělal jsem, tak jak řekl, přece jen… Je mým učitelem.
Když jsem pootevřel rty, líbal ho, vklouzl jsem jazykem do jeho úst a opatrně se otíral o ten jeho. Pak jsem se oddálil a s rudou tváří jsem sklopil pohled.
„Nějak ta-takhle?” zašeptal jsem.
Yakedo
„Prý nic neznamenají, vždyť si málem s těmi balóny uletěl,“ usmál jsem se a potom zamyslel.
„Od první chvíle, co mi tě senpai ukázal. Takže od 15 let. Víš, tvůj otec byl trochu děsivý, pokud se jednalo tebe. Hned mě upozornil na nedotýkání se tebe a následnou kastraci. Jemu jsem to opravdu věřil, sám mě trénoval. Nejspíš by mě teď zabil. Nebo spíš, kdyby žil, tak by se tohle ani nestalo.“
Chytil jsem ho za pusu a znovu se na ni natiskl. Jazykem jsem mu olízl rty a pomalu vjel do jeho úst. Polibek jsem stále víc a víc prohluboval. Potom jsem se oddálil a upřeně se na něj zadíval.
„Jsi dobrý učedník, jestli to takhle bude i s bojem, mám se na co těšit, co?“
Tenshi
Zvědavě jsem ho poslouchal a pak se mile usmál.
„Hmmm… Děsivý… Hehe… Určitě byl úžasný jako ty, možná i více… Podle videí měl přísný pohled, ale když se díval na mámu, jeho pohled zněžněl… Zajímalo by mě, jak by se díval na mě,” přemýšlel jsem nahlas.
Nakonec jsem se tiše zasmál. Styděl jsem se, ale pomalu jsem si na to zvykal. Na tváři se mi objevil uličnický úsměv.
„Mám dobrého učitele, no to nevím, jestli to takhle půjde dál se vším… Ano, máš se opravdu na co těšit,” musel jsem se nervózně zasmát. Opravdu… Tak nějak se měním na někoho, kdo je víc odvážný… Ale stejně, já budu pořád já…
Yakedo
„Tohle ti říct můžu. Tvůj táta se na tebe díval stejně, jen se tam někdy ukazovala i bolest z odloučení. Po smrti tvé mámy nemiloval nikoho jiného než tebe. Byl to dobrý člověk a milující otec, ale děsivý rozhodně byl. Jeho síla byla pověstná. Vlastně byl jediný, který mě přepral. Ty jsi jako tvoje máma, taky tak drobný a křehký. Budu muset trochu pozměnit styl tréninku, nebo tě zruším hned na začátku. I když…. Musím šetřit trochu tvé síly na večery se mnou,“ šibalsky jsem se usmál.
Tenshi
Jemně jsem se usmál. Takže se tak díval i na mě… Bolelo mě, že jsem ho nikdy nepoznal… Nemohl se s ním ani setkat…
„Jak vůbec umřela matka?”
Cítil jsem, jak se mi do očí derou slzy a jak se mi svírá hruď i krk. Zavrtěl jsem hlavou a zadržel slzy. Už ne…
„Hehe, doufám, že tě taky přeperu, budu vypadat jako máma, ale silný budu po otci… Heh… To se hodí. Počkat večery s tebou?! Wah… Už tak se budu s tebou učit a teď tohle… S takovou to bude velice…. Zajímavé,” řekl jsem rychle a zaplašil všechny tyto myšlenky.
Ale musel jsem se usmát, Yakedo na mě tolik myslel… Tak dlouho po mě toužil…
Yakedo
Trošku jsem strnul, když se zeptal na smrt jeho mámy. Ale odpovědět jsem mu musel.
„Tvoje máma chránila to nejcennější, co měla. Nikdy tě nezajímalo, proč máš tu jizvičku na ruce? Skočila před kulku, která patřila tobě. Milovala tě a chránila, za cenu svého života. Takhle vypadá mateřská láska. Obětovat vše pro své dítě. Milovat ho, ať je jakékoliv a chtít jeho štěstí. Proto ti vždy říkám, aby sis cenil sám sebe. Ona si tě cenila víc než sebe. Chraň její památku. Vlastně pro tebe něco mám,“ otočil jsem se k nočnímu stolku a otevřel šuplík.
Trochu jsem v něm zahrabal a vytáhl stříbrný řetízek s přívěskem ve tvaru draka. Podal jsem mu ho.
„Je od ní. Otec ho schoval u sebe, aby tě nikdo nepoznal. Vyráběla to totiž sama. Měl jsem ti to dát, až tě seznámím s fakty. Co si o tom myslíš?“
Tenshi
Teď už to nešlo, slzy mi stékaly po tváři. Díval jsem se na přívěsek a skoro ani na něho neviděl. Přes vzlyky jsem se snažil mluvit.
„Myslím, že musela být… Ten neúžasnější člověk…. Myslím, že to tak děsně bolí, že ji nemohu poděkovat, že si nemohu ani s jedním promluvit. Myslím, že i když ji vůbec neznám, tak matku miluju i otce, oba… Bolí to, ale doufám, že měli úžasný život… Že by na mě byli hrdí a pyšní…. ” začal jsem si utírat slzy, ale teklo jich jen víc a víc.
Chtěl jsem je zastavit, ale nešlo to…
„Promiň… Promiň…. Promiň…” omlouval jsem se šeptem Yakedemu.
V dlani jsem tiskl nádherného draka, tak, že se mi zarýval do dlaně. Už ho nikdy nepustím… Je nejcennější…
Yakedo
Pevně jsem ho sevřel ve svém hřejivém náručí a tišil jeho bolest.
„Vyplakej se. Pláč čistí duši a ulevuje od bolesti. Byla úžasný člověk a ty jsi stejný jako ona. Oni na tebe pyšní jsou. Dali ti vše, co mohli, nezahoď žádnou příležitost žít naplno. Budu s tebou, ochráním tě a naučím tě, jak ochránit to, co je nejcennější pro tebe.“
Tenshi
Aah… Yakedo… Začínám ho mít rád víc a víc… Nebo jsem ho už miloval? Jak to vůbec poznám? Taky, rodiče byli určitě úžasní. Nepromrhám svůj život. Stanu se silným!
Už jsem nechtěl brečet… Chci schovat tyhle bolestivé myšlenky na své rodiče, chci jen ty s úsměvem. Musím přemýšlet nad něčím jiným… Ale nad čím?
Něco mě napadlo, ale v té chvíli jsem zrudnul. Podíval jsem se do jeho očí a pak pohled zase sklonil. Myslím, že něco takového asi není vhodné, ale mé tělo… Začal jsem si kousat nervózně spodní ret.
„Uhmm… Ya-yakedo… Mohl bys….”
Jak se ho mám na to sakra zeptat?! Dobře teď jsem už byl úplně rudý, ale aspoň jsem už nemyslel na tamto…
Yakedo
Najednou z té smutné situace zrudnul. Copak se mu honí hlavou? Usmál jsem se a položil ho na záda. Vyhoupnul jsem se nad něj a zpříma se na něj podíval.
„Copak by si chtěl Tenshi? Jsi celý rudý a chceš mě o něco poprosit. Tak copak to je? Chceš mě? Tam dole?“
Tenshi
Mohl jsem být ještě více rudý? No… Zřejmě ne.
Začal jsem vrtět odmítavě hlavou.
„Ne, ne… Já jen… Ah…“
Bylo zbytečné proti tomu bojovat… Věděl jsem s jistotou, že on mi určitě pomůže zapomenout, ale…
Nakonec jsem se na něj rozpačitě podíval a zašeptal: „Vlastně… Ano… Jen… Nechci tě využívat…”
Yakedo
„Hahahahahahahaha…. Ty mě? Využívat? Jsi blázínek. No dobře, ale zkus se mě dotknout. Jen přejeď po mé pokožce, tady,“ vzal jsem jeho ruku do své a přitlačil jsem jí na svůj odhalený hrudník.
Tenshi
Zase jsem špulil rty.
„Ale když… Mám pocit, že tě využívám, když to…. Mno… Chci tě využít, abych myslel na něco jiného… A u tohohle jsem si jist, že určitě bude fungovat.”
Nakonec jsem zvědavě začal jezdit rukou po jeho hrudníku. Tak pevný, mohl jsem cítit každý sval, když jsem objevil jizvu, vždy jsem jemně po ní přejel ukazováčkem. Tak moc jsem zkoumal každý kousek jeho hrudi, až jsem se do toho úplně zabral. Dokonce jsem přejížděl prsty těsně nad lemem od kalhot. Když jsem si to ale uvědomil, ucukl jsem rukou, jak kdybych se svého chování zalekl.
„Ah, promiň… Nechal jsem se unést…” zamumlal jsem omluvně, ale stejně zvědavě pokukoval po jeho tělu.
Yakedo
Vypadal tak roztomile, když byl v rozpacích a k tomu všemu říká takové věci.
„No jestli mě chceš tímhle způsobem využít pro zapomnění… Jsem tvůj. Můžeš klidně pokračovat. Musím uznat, že tohle bylo velmi zajímavé.“
Tenshi
Zase jsem přemýšlivě našpulil rty. Pozoroval jsem jeho tělo a nakonec se kousl do rtů, když moje ruka zamířila na jeho rozkrok. Bylo to pro mě docela odvážné a trapné, ale zvědavost byla zvědavost…
Když jsem začal zkoumat jeho rozkrok a cítil, jak se zvětšuje, moje srdce zase nabíralo na rychlosti. Byl jsem opatrný a jemný… Ve chvíli, kdy jsem ho sevřel, sebou Yakedo cukl a já ucukl rukou.
„Wah! Promiň, ublížil jsem ti?” zeptal jsem se starostlivě a nesměle.
Yakeda
On je tak… Vzal bych si ho nejradši teď hned, ale tohle dráždění se mi líbilo mnohem víc. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se mě bude dotýkat.
„Jestli jsi mi ublížil? Rozhodně ne. Opovaž se přestat, tohle shledávám naprosto vzrušující. Zkus, kam až jsi schopný zajít?!“
Pomalu jsem mu rukou přejížděl od krku až po jeho bradavky. Pomalu a jemně jsem si s nimi hrál a začal je dráždit i jazykem a rty.
Tenshi
Cukl jsem sebou a ze rtů mi unikl vzdech. Hned na to jsem se do nich zakousl. Opět jsem se ho dotknul, ale bylo to těžké se na to soustředit.
„Takhle… to.. Ah!”
Zdálo se jako by si to Yakedo užíval a ještě více si se mnou pohrával. Takhle toho moc neudělám… Tak jinak.
Jemně jsem ho odstrčil. Hned na to jsem ho políbil a začal si různě hrát s jeho jazykem. Jelikož jsem se soustředil na tohle, tak už jsem moc nevnímal to, že zajíždím rukou do jeho kalhot a ruka se dotýkala jeho vzrušení. Snažil jsem se nevnímat horkost, která mě polila, když jsem cítil jeho velikost a tvrdost. Byl jsem ale opatrný a něžný. Tohle totiž byla novinka, abych se takhle odvážně dotýkal někoho jiného. Tak jsem mu nechtěl ublížit.
Yakedo
Opravdu se snažil. Od něj bylo cokoliv příjemné. Tak dlouho člověk čeká na svou lásku, a když jí má konečně u sebe, je tak křehká, že se může kdykoliv rozpadnout. Proto se budu snažit mu neublížit, ale konec hraní, teď jsem na řadě já. Pomalu jsem mu vjel rukou mezi nohy a začal přejíždět po jeho chloubě. Pomalu a jemně, potom jsem přidával na frekvenci a síle stisku. Prohýbal se a vzdychal rozkoší. Zamířil jsem svými prsty k jeho dírce a pomalu je jeden po druhém vkládal do jeho nitra. Začal vlhnout a prohýbal se mnohem víc.
Naklonil jsem se k jeho uchu a zašeptal: „Chceš mě Tenshi ve svém nitru?“
Tenshi
Chtěl jsem víc, moje tělo se stávalo nenasytným po jeho dotecích, po něm samotném. Nemohl jsem pořádně myslet, v hlavě jsem měl jen jeho. Cítil jsem jeho doteky a chtěl víc.
Tohle bylo podruhé, ale stejně… Proč tomu asi tak bylo?
Vzdychl jsem na jeho šepot a mé ruce ho objímaly okolo krku. Zvedl jsem hlavu a políbil mu bradu.
„Víc” zašeptal jsem roztouženě.
Yakedo
Vytáhl jsem prsty a vnikl do něj. Jeho bolest jsem odváděl od něj svými polibky a začal se pomalu pohybovat. Vyjel jsem z něj a donutil ho, aby si kleknul na kolena a opřel se o ruce. V poloze kočky jsem si ho začal brát. Chytil jsem ho za boky a opět do něj vnikl. Pohyboval jsem se rychleji a rychleji. Zvedl jsem jeho obličej k mému a začal ho vášnivě líbat. Ani jsem se ho nemusel dotknout a spatřil jsem jeho bílou tekutinu, jak skrápí prostěradlo pod námi. Což dovedlo k vrcholu i mě. Vyplnil jsem celé jeho nitro a i s ním spadl na postel. Nebyl jsem na něm celou svou vahou, ale nechtěl jsem z něj vyjít. Líbal jsem ho po celých zádech a přejížděl konečky prstů po jeho prstech.
Potom jsem se nahnul k jeho uchu a zašeptal: „Už ses rozptýlil? A nepůjdeme do vany?“
Tenshi
Tohle byla velice trapná poloha, ale stálo to za to… Cítil jsem ho tak hluboko v sobě, každý jeho pohyb… Jeho doteky mě rozechvívaly a to šeptání, to není ani potřeba se zmiňovat. Měl jsem na sobě husí kůži.
„To rozhodně…” jak by něco takového nedokázalo rozptýlit.
„Vana mi nevadí… Ale popravdě se mi nechce hýbat… Taky… Do vany se oba nevlezeme… Myslím,” mumlal jsem lehce rozpačitě.
Yakedo
„Hahahahaha… Jsi tak naivní. Proč by, jsme se tam nevešli? Názorně ti to ukážu,“ vzal jsem ho do náruče a odnesl do koupelny.
„Tohle je má koupelna a jak vidíš, nemám zrovna malou vanu,“ vlezl jsem i s ním do vany a pustil vodu.
Vana byla uzpůsobena pro dva. Podíval jsem se na něj a usmál se tomu, jak překvapený byl.
„No dobře, doufal jsem, že tu někdy budeš se mnou. Proto je tak veliká,“ přitáhl jsem si ho k sobě a něžně líbal.
Ještě stále svíral řetízek, proto jsem mu ho vzal a opatrně připnul na krk.
Tenshi
Opravdu jsem byl překvapený… Doufal, že tu budu s ním… No opravdu… Tak dlouho mě chtěl, přál si to a doufal… Asi mě opravdu moc miluje…
Pohladil jsem něžně řetízek, jsou tu se mnou ti, co mě milují. Cítil jsem, jak se mi z toho svírá srdce. Opřel jsem se o něj a podíval se mu do očí. Vřele jsem se na něj díval a sladce zašeptal: „Nejspíše jsem ti propadl Yakedo… Možná… Možná, tě miluji…” mile a něžně jsem se usmíval a lehounce ho políbil na koutek rtu.
Pak jsem se tiše a nervózně zasmál.
Yakedo
Ještě víc jsem si ho na sebe přimáčkl. Znovu jsem ho líbal a něžně hladil jeho tvář.
„Jen možná? No dobře, to mi zcela stačí. A doufám, že jsi vědom faktu, že teď už tě rozhodně nepustím. Doteď jsi ještě mohl utéct, teď už ne. Víš, jsem celkem majetnický a hlavně když čekám tak dlouho. Zítra začínáme s tréninkem brzy, tak se musíme vyspat.“
Omyl jsem jeho tělo, které po tom maratonu trošku ztrácelo kondici a vytáhl ho z vany. Otřel a přenesl do postele. Jen jsem si ho vtáhl do náruče a usnuli jsme oba jak mimina.
Tenshi
Překvapivě jsem se probudil dříve než Yakedo. Teda, aspoň se zdálo, že spí, když jsem pozoroval jeho tvář. Vypadal tak nevinně a mile, jeho tvář postrádala tu tvrdost, kterou vždy nasazoval. Hlavou mi projela jeho otázka: „Jen možná?” usmál jsem se a jemně ho políbil na čelo.
„Ano jen možná, protože bych nerad znevážil tvůj cit ke mně, když ten svůj nazývám láskou. Ale neboj…. Brzy zjistím, zda je větší jak tvůj…” šeptal jsem si pro sebe tiše a opatrně vyklouzl z jeho objetí.
Ah… Už zase nevím, kde mám oblečení… A jeho oblečení nosím až moc často.
Nakonec jsem si zašel do koupelny a vzal si ručník. Omotal si ho kolem pasu. Došel jsem k sobě do pokoje a vzal si kontaktní čočky spolu s věcmi na sebe. Pak jsem se stejně tiše vrátil. Raději budu tady, aby si nemyslel, že jsem mu utekl. Došel jsem do koupelny a omyl si tvář.
Wah… Bez brýlí to bude tak divné…
Začal jsem si nasazovat kontaktní čočky, tak dlouho jsem je neměl… Slzely mi oči, chvilku jsem divoce mrkal a zastavil to. Podíval jsem se na sebe do zrcadla.
No teda…. Vypadám jak mimozemšťan bez těch brýlí, až moc mi jdou vidět oči a ta zelená v nich je taky divná. Taky s rozcuchem a ručníkem okolo pasu. Ale řekl bych, že cvičit s brýlemi je příliš velké riziko… I když ty čočky opravdu nemusím, příliš jsem si navykl na brýle… No nic…
Povzdechl jsem si a pokračoval v ranní údržbě.
Yakedo
Když jsem se probudil, polštář vedle mě byl studený. Rychle jsem se posadil a začal pohledem jezdit po místnosti. Z koupelny jsem uslyšel šramot a šel se tam podívat. Oddechl jsem si, když jsem uviděl, jak nemotorně si nandává čočky. Tiše jsem se zasmál. Stál jsem opřený o futra a pozoroval ho. Uviděl jsem jeho odraz v zrcadle a znova mi začalo divoce tlouct srdce. Jeho zelené oči vynikaly, tentokrát se neschovávaly za silnými skly. A ty rozcuchané vlasy. Měl na sobě jen ručník…. Cítil jsem vzrušení….
„Jestli budeš dál vypadat takhle a neoblečeš se, nejspíš se dostaneme jen do postele. Protože bych tě nejradši povalil a snědl. Co ty na to? Jestli ne, běž se obléct a jdeme do posilovny v zadní části domu.“
Šibalsky jsem si ho prohlížel od spodu nahoru a zase zpátky.
Tenshi
Nadskočil jsem, když se ozval. Zamračeně jsem se na něj obrátil.
„Já vím, že vypadám jako mimozemšťan. Bez těch brýlí si připadám jako nahý,” podíval jsem se na sebe a zjistil, že skoro nahý vlastně jsem.
Ručník mi tak, tak držel na kyčlích. Měl jsem holou hruď. No… Vlastně vše ostatní. Cítil jsem, jak mě polilo horko, založil jsem si ruce na hrudi.
„Můžeš si mě prosím přestat takhle prohlížet?” zamumlal jsem rozpačitě a chmátl po oblečení.
Yakedo
Pobaveně jsem si ho přeměřoval a opět provokativně dodal: „A proč bych to měl dělat? Donutíš mě?“
Tenshi
„Protože mě to znervózňuje, připadám si jak na rentgenu,” zamumlal jsem naštvaně.
Chtěl jsem se obléct, ale on se pořád koukal… Jak divné, už jsem to s ním dělal, ale stát před ním nahý…
Propaloval jsem ho naštvaným pohledem, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Uhnul jsem pohledem a koukl do země. Trapné….
To zvládnu… Nakonec jsem si sundal ten ručník a oblékl si bílé tepláky na cvičení. Pak už jen triko. Povzdechl jsem si a hodil po Yakedovy zmuchlaný ručník.
„Aah! Víš, že nepoužívám násilí, jen když si bráním svůj, nebo něčí život…” říkal jsem naštvaně.
Yakedo
„Vlastně si svůj život brzy bránit budeš, tenhle trénink bude velmi intenzivní.“
Odešel jsem do pokoje a hodil na sebe černé tříčtvrteční kalhoty a černé tričko. Chytl jsem ho za ruku a dotáhl na konec chodby. Vešli jsme do posilovny. Obrátil jsem se na něj a začal udělovat rozkazy.
„Musím zkusit tvou výdrž. Na zem a 20 kliků, potom se uvidí, jakou máš výdrž.“
Tenshi
Naklonil jsem hlavu na stranu.
“Kliků?” zeptal jsem se.
Tohle jsem naposledy dělal ve škole… Nakonec jsem si vzpomněl a udělal ty kliky. O své výdrži jsem neměl ani tušení, jen vím, že jsem prošel dýchacím cvičením, abych lépe mohl hrát na dechové nástroje. Taky jsem hodně chodil na procházky a měl vystoupení… Pak jsem se staral o lidi, co to potřebovali… To se taky počítá? Přemýšlel jsem a znovu se postavil. Čekal jsem zvědavě na další rozkazy.
Yakedo
Popravdě, jsem vůbec nevěřil, že by je zvládnul, ale dobře. Prohrábl jsem si vlasy a postavil se před něj. Ruce jsem mu obmotal obinadlem a zkusil, jestli pevně drží.
Dal jsem mu jeho ruce před obličej a přísně řekl: „Uhýbej… Dívej se na mé ruce a snaž se chránit. Tvoje ruce musí působit jako štít. Zvládneš to? Půjdu na tebe jemně, kdybych ti dal ránu, tak se z toho neprobereš.“
Tenshi
Díval jsem se na svoje ruce a pak na něj. Znejistěl jsem.
Vím, že je to trénink… Ale opravdu… Nemám rád jakékoliv násilí… Sakra…
Říkal, že na mě půjde lehce, ale to co dělal, nebylo zrovna lehké… Byl hbitý a rychlý. Já se snažil uhýbat, později jsem odrážel jeho rány, protože jsem většinou uhnul tam, kam mířil…
Waaah… Už mě bolelo rameno, jak se mi tam několikrát trefil… Ale vůbec nepolevoval. Pravá, levá, ze spodu, pravá, pravá… Aaah… Je rychlý… Začínal jsem být unavený, bolavý a mrzutý…
„Myslím, že by to chtělo pauzu,” zamumlal jsem, ale on pokračoval.
Jeho hbité útoky, tak rychlé pohyby a ruce, mohl jsem vidět tu hru jeho svalů…
Ale když jsem se zas špatně vyhnul a schytal to do bolavého ramene, něco ve mně se pohnulo. Moje ruka zatnutá v pěst vyletěla a také ho trefila silně do ramene.
„Waaaah! Promiň! Nechtěl jsem! Já jen, už mám z toho nervy a tak… Promiň!” začal jsem se ztrápeně omlouvat.
Nemám rád násilí.