Tenshi
Aaaah, nejraději bych vzal ten polštář a připlácl mu ho na obličej, aby se už tak nepřibližoval. Já špulil rty, protože jsem přemýšlel a ne, že bych něco čekal…
Dobře, nebudu od teď v jeho blízkosti moc přemýšlet. Počkat a jak myslel, že on ho rozbil???
Zase jsem měl v hlavě zmatek. Přesto jsem si začal uklízet věci, vše jsem si postupně uspořádal a přitom jsem přemýšlel.
Zřejmě, tu asi dlouho zůstanu… Nevypadá to, že bych měl jít brzo domů. Tohle bude teď můj domov… Asi… Nebude to ostatním vadit? Nebudu na obtíž?
Oblékl jsem se do bílých kalhot a bílé košile. Povzdechl jsem si a konečně došel k houslím. Něžně jsem je pohladil a objal. Bylo příjemné cítit je… Už je to chvilka, co jsem nehrál… Začal jsem je ladit, zdálo se jako by nebyly používané, nebyly jeho? Proč mi je vůbec dal? Nebo proč je měl, když na ně nehrál?
To už by stačilo! Už tak mi dost plete hlavu!
Konečně jsem to doladil a zhluboka se nadechl. Uklidnil jsem se a soustředil se na všechny ty pocity, které jsem měl, dohromady to byl celkem veliký chaos. Ale ve chvíli kdy jsem položil smyčec na struny houslí a mé prsty začaly po nich tančit, mě zahalila hudba. Zavřel jsem oči a hrál své city. Na tváři se mi usadil zvláštní úsměv a hudba nabírala na síle. Doufám, že tím nikoho nebudu obtěžovat. Ale nemohl jsem si pomoct, muselo to ze mě konečně ven… Nevím, jak dlouho to trvalo, ale když jsem dohrál, svezl jsem se na zem a díval se na housle. S něžným úsměvem jsem je láskyplně pohladil.
Elements – Lindsey Stirling (Dubstep Violin Origi…: https://youtu.be/sf6LD2B_kDQ – jen pro představu
Yakedo
Vrátil jsem se ze zasedání rady, celkem brzy. Slyšel jsem hudbu, rozléhala se chodbou, přímo z jeho pokoje. Spokojeně jsem se usmál. Tak on si je přece jenom vzal? Postavil jsem se za dveře a poslouchal ty krásné tóny linoucí se z jeho houslí. Ty city, které do toho dal. Musí být z tohohle všeho zmatený a ani se mu nedivím. Dohrál a já uslyšel náraz do země. Sakra, co to bylo? Otevřel jsem prudce dveře a viděl ho sedět na zemi.
„Blbečku…Myslel jsem, že se ti něco stalo a ty tu sedíš na zemi. Líbí se ti ty housle?“
Nervózně jsem si prohrábnul vlasy a měl jsem opět ten přísný výraz v očích a tváři. Nedalo se s tím nic dělat, takhle jsem se bránil před okolním světem.
Tenshi
Podíval jsem se na něj překvapeně a pak se usmál.
„Jsem v pořádku… Promiň, že ti přidělávám starosti…” pak jsem se postavil a zářivě se na něj usmál.
„Líbí a moc… Opravdu děkuji, jsi hodný…” říkal jsem mu vřele, i když se mračil… Tak nějak mi to připomínalo mračení otce z videa.
Opět jsem něžně pohladil housle a zašeptal: „Budu je láskyplně opatrovat jako něco nejdražšího…”
Yakedo
„Pffff…haha… Kdyby ses teď viděl, úplně si roztál. Jsem rád, že na ně někdo hraje. Nikdy jsem to nezkusil. Byl to trapný pokus mého otce donutit mě hrát ještě na jiný nástroj, než je kytara. Tobě se hodí a je škoda, aby na ně padal prach.“
Po takové době jsem se ze srdce zasmál. Zajímalo by mě, jak jsem vypadal? Prohrábl jsem si znovu vlasy a natáhl ruku k jeho tváři. Jemně jsem po ní přejel. Muselo to pro něj být divné, mé ruce byly drsné a kůže již nebyla hladká. Ale jeho bílá pokožka, tolik přitahovala mé tělo. Náhle jsem si uvědomil, co dělám a stáhl jsem ruce. Upřeně jsem se na něj díval.
Tenshi
Bylo to tolik zvláštní… Proč mi jeho dotek tak rozbušil srdce… Proč se vůbec takhle ke mně chová? Jeho pohled byl tak intenzívní, jako by mě propaloval, jako by mi mohl číst každou myšlenku…
Zrudl jsem, protože byl tak blízko a navíc jsem si vzpomněl na ten polibek… S rudými tvářemi jsem sklonil hlavu a díval se do země, musel jsem se kousnout do rtů… Nakonec jsem se odhodlal a pozvedl k němu pohled.
„Y-Yakedo… Byl bych rád, kdyby si, si se mnou nehrál, nejsem hračka, ani někdo s kým si můžeš zahrávat… V-vždy tak náhle…. se mě d-dotkneš… Takže prosím, nejsem jako ostatní,” říkal jsem mu odhodlaně, i když mi bylo u toho trapně.
Nakonec jsem to nezvládl a zrudl úplně a musel znovu sklopit pohled, když jsem tiše říkal další slova.
„Ale byl bych rád…Kdyby ses takhle usmíval častěji… Můžeš se mračit, být přísný, panovačný a vznětlivý, ale…” na tváří se mi objevil něžný úsměv.
„Vím, že je v tobě něco hřejivého a tím úsměvem jsi to krásně dal najevo, proto prosím, usmívej se více…” zvedl jsem pohled a něžně se na něj podíval s jemným úsměvem na rtech.
Yakedo
Teď si ale zahrával on.
„Opravdu ti stále nedošlo, kde jsi? A co jsem já? Copak si myslíš, že člověk, co toho v životě tolik ztratil, zabil nebo zmrzačil, se může usmívat jak blbec? Nejsem jako ty, ty blbec jsi. Usmíváš se stále a neumíš být vážný. Tím jsi zranitelný. Chodíš po ulici s cedulkou „ zabijte mě“. Ve mně už nic dobrého nezbylo, umřelo to s tvým otcem. A promiň, že jsem se tě dotknul, už to neudělám. Jen když si o to řekneš sám.“
Vstal jsem a odešel k sobě do pokoje. Četl jsem knížku a snažil se zapomenout na dotek jeho kůže o mou pokožku. Sakra, proč zrovna on se mi tolik líbil. Zavolal bych někoho, aby mě rozptýlil, ale pokud je tu on, jsem nahraný. Naštvaně jsem se zvedl a šel si do kuchyně pro něco k jídlu. Když jsem tam ale vešel, stál u linky a pil chlazenou vodu. Pomalu jsem se mu připlížil za záda a foukl mu na ucho. Cukl sebou a skočil mi do náruče.
Ani jsem se nepohnul a tiše mu zašeptal do ucha: „Musíš si dávat pozor, takhle by tě mohl kdokoliv přepadnout a …. Víš, tvá kůže je tak bílá, mohla by někoho vzrušovat.“
Rukou jsem jezdil nad jeho kůží, ani trochu jsem se ho nedotkl, přesně jak jsem slíbil.
Tenshi
Hah… Nechápe jako ostatní, je slepý jako ostatní…
Úlevně a lehce naštvaně jsem se na něj podíval a pak o krok ustoupil… Byl jsem citlivý na uši a krk… Tohle nemusel dělat…
„Nemohu za svou kůži a ani za svou tak zvanou hloupost. Ale… Nevím, kdo je hloupý? Ten, který vidí realitu a žije s ní, i když je jakkoliv špatná, prostě se s tím smíří, anebo ten kdo jí vidí, ale snaží se ji změnit tak, aby byla příjemnější a nepřipomínala peklo… Nemysli si, že nevím o světě. Nejsem naivní a vyrůstal jsem v sirotčinci. Měl jsem tolik rodin, ale nikam jsem stejně nepatřil. Viděl jsem tolik děti i utrpení. Já realitu viděl už dávno, ale to neznamená, že ji budu podporovat, že budu jeden z dalších, co tu realitu dělají tak krutou. Víš, úsměv pomáhá přes to špatné, tak proč se mám šklebit a tím znepříjemňovat život ostatním, kteří za to nemohou… Proč vidět vše černé, když je tu tolik barev. Můžeš tomu říkat hloupost, ale já se ji nehodlám vzdát,” říkal jsem mu odhodlaně.
Ani nevím jak, ale prostě tohle mě už lehce štvalo. To, že je na úsměvu a milosti něco špatného.
Zamračil jsem se a přistoupil k němu. Díval jsem se do jeho očí.
„Možná nevím, co jsi, ale věřím a vidím, že nejsi ten, za koho se schováváš. Víš, lidé jsou různí a tím mají i různé metody, jak se bránit. Nevím, komu jsi ublížil, nebo něco udělal, ale nejspíše to bylo pro něco… Dobrého. Něco co mělo tak být… Můžeš pokračovat ve své přísné verzi, té tvrdé a nesmlouvavé… Ale já najdu tu druhou část, najdu ji pomocí mé “hlouposti”. ”
Teď jsem to byl já, kdo zvedl ruku a konečky prstů mu přejel po tváři. Byl to důkaz toho, že mé odhodlání… Je hloupé.
Yakedo
Chytil jsem ho za ruku a prudce si ho přitáhl k obličeji.
„Už tohle nedělej! Nedotýkej se mě! Já o tobě všechno vím. Vím, že jsi střídal rodiny, dokonce jsem jich pár vybíral. Vím, jak si trpěl v sirotčinci. Často jsem stál ve stínech s tvým otcem. Já to všechno vím. Ale pokud si myslíš, že v mém chladném srdci je nějaký cit, tak ho zkus najít, ale upozorňuji tě, že by tě to mohlo stát tvou čistotu. Nemysli si, že se vše dá řešit dobrotou. Otevři oči, tenhle svět už dávno není dobrý. Já jen vidím realitu a žiju v pekle. Ještě můžeš utéct. Ještě máš čas se vrátit ke svému životu a já ti pomohu zmizet. Tak co chceš, Tenshi?“
Natiskl jsem ho na svou hruď, aby cítil mou pokožku na svém těle. Přitáhl jsem si ho za bradu a jazykem mu olízl rty. Chvěl se. Jazykem jsem mu zajel do úst a špičkou přejel po jeho drsném jazyku. Potom jsem se oddálil a šel si připravovat jídlo. Udělal jsem sendviče s tuňákem a vejci. Cestou do svého pokoje jsem jednu porci položil na stůl a podíval se na stále vykolejeného Tenshiho.
„Sněz to! Pokud ti to nebude chutnat, omlouvám se.“
Tenshi
Nechci být jako ostatní… Nechci jen nečinně přihlížet. Musí se najít hlupák, který ukáže, že vše není jen zlé…
I když… Tím že najdu jeho dobrou stránku, jsem nemyslel… Tamto… Nebo… Proč to dělá… Cítil jsem, jak mi horkost stoupá do tváří. Právě já… Opravdu jsem cítil jeho jazyk? Je… Moje reakce normální? Kdyby nebyl u něj cit, proč by mi dával sendvič???
Když chtěl odejít, chytl jsem ho za rukáv. Díval jsem se ale dolů, prostě jsem si nemohl pomoct, bylo to trapné…
„V-víš, já nechci být jako další a jen přihlížet. Ukážu ti, že je tu i dobro… Moc dobře vím, jaký je to svět a právě proto to chci… I když… Co jsi myslel… Tou čistotou?? A taky… J-je docela nefér, když ty o mě víš tolik a já o tobě… Skoro nic. Taky… Pokud žiješ v pekle a ostatní také, tak ti chci ukázat nebe… Já prostě odmítám, aby ostatní trpěli, jen kvůli lhostejnosti… ” šeptal jsem.
Pak jsem si vzpomněl na jeho slova a ucukl rukou.
„Omlouvám se… ” řekl jsem zkroušeně a chytl si tu ruku.
Pak jsem pohled upřel na sendvič a jemně se usmál, s červenými tvářemi jsem tiše ještě řekl: “Děkuji… Vím, že tvé srdce není chladné a dokážu to…”
Yakedo
Co to zase ten blázen dělá? Musí opravdu být hlupák.
„Tss… Tss… Tss… Nedáš si říct a nedáš. Co jsem myslel čistotou? Haaah… No samozřejmě, že tvé nedotčené tělo, ty hlupáku. A ani nechtěj vědět, co bych s tebou udělal,“ škodolibě jsem se usmál.
„Ale co, ty mi vlastně chceš ukázat nebe, že? Tak se svlékni a já tě zatáhnu do pekla. Tohle není o tom, co ty si přeješ. Tohle všechno se děje. Jediný, kdo si ublíží, jsi ty a na to tě je škoda. Naučím tě, jak se tomu peklu bránit, ale nebude se ti to líbit. Proto jsem ti dal šanci utéct.“
Chytil jsem opět jeho ruku a prudce ho natiskl na mé tělo. Musel ucítit mé mužství, které i v klidu mělo nebezpečnou délku.
Přiblížil jsem se k jeho uchu a velmi jemně zašeptal: „Je tolika věcí, co nejsou zrovna fér. Ale jak chceš, ptej se mě. Odpovím na cokoliv, jen nezaručuji, že se ti to bude líbit, Tenshi.“
Tenshi
Když jsem uslyšel jeho šepot, zachvěl jsem se. Srdce mi bušilo tak, že jsem ho nejspíše cítil až v krku a to nemluvím o tom, jak horko mi bylo. Hlavně ve tvářích…
„J-já nechápu to… Nedotčeně? T-tím chceš říct, že mi chceš ublížit? Když říkáš, že nemám chtít vědět, co se mnou chceš dělat? A… Proč se mám svlékat? I když mi bude ublíženo, pokud to bude pro to, abych ukázal, že je i dobro, tak se toho nebojím… To, co chci vědět je, co máš třeba rád? Co rád jíš? Co rád děláš a posloucháš… Taky proč jsi mě tak dlouho sledoval, byla to tvoje povinnost? A… Uhmmm.. P-proč se mě takhle dotýkáš? Děláš to i ostatním, co máš na starost?” říkal jsem a klopil hlavu.
Nechtěl jsem se dívat do těch jeho očí s tak propalujícím pohledem a ještě k tomu, když jsem byl tak blízko u něj… Vše jsem cítil… Nechtěl jsem mu ukázat tuto stránku, byl jsem zmatený ze svých reakcí na něj… A zároveň jsem chtěl zůstat takhle na blízku zrovna jemu… Chci ho zachránit z toho pekla…
Yakedo
Tak tohle bylo i na mě dost. No dobře, je nevinný, ale snad není úplně blbý? Pomalu jsem se začal posunovat dopředu ke stěně. Náporem mého těla, se musel posunovat i on. Narazil do stěny a já mu obě jeho ruce chytil jednou rukou. Vytáhl jsem mu je nad hlavu. Druhou rukou jsem mu uchopil bradu a donutil ho, aby se na mě díval.
Propichoval jsem ho pohledem a naštvaně řekl: „Nikdy jsem nikoho jiného nehlídal. Nejsem žádný hlídací pes. Jsem vysoce postavený člen Yakuza rady, nemám zapotřebí někoho sledovat. Prostě jsem tě hlídal tak, jak jsem slíbil tvému otci. Už jsem se dotýkal hodně těl, ale takhle hloupý jsi jen ty. Ta tvá bílá pokožka mě dohání k šílenství. Proč nahatý? Proto, abych se dostal na všechna místa na tvém těle, kterých se nikdy nikdo nedotknul a udělal tam svou značku.“
Rozepnul jsem mu knoflíčky u košile a rozevřel jí dokořán. Jeho bezchybné tělo krásně svítilo bílou barvou. Pomalu jsem špičky prstů přejel po jeho těle, od vlasů po pupík. Potom jsem jen jemně pohladil jeho penis.
„Chtěl bych se s tebou spojit a to co máš tady, bych laskal a lízal. A to co máš zase tady, tak do toho bych chtěl vjet svým mužstvím. Už chápeš?“
Přejel jsem rukou na jeho zadek a prstem naznačil, kam bych mu ho vložil.
“Ještě stále to nechápeš? A nebojíš se mě?“
Tenshi
Nevěděl jsem, zda se studem propadnout, anebo nevěřícně koukat. Lízal?! Tam?! Vjet?
„Počkat… Cožeeeee?! ” řekl jsem překvapeně a začal vrtět divoce hlavou, abych zaplašil ty obrazy, které říkal a já si je hned představoval, tak, že jsem měl brýle nakřivo.
Když jsem si je chtěl spravit, uvědomil jsem si, že mi drží ruce… Aaah… To bylo tak trapné….
Nedokázal jsem se na něj podívat, brnělo mi celé tělo z jeho dotyků. Srdce divoce bušilo a bylo mi šíleně horko, hlavně můj obličej a… Bylo mi stydno.
„P-proč by si to dělal?! Jak jsi řekl… Měl jsi jich hodně… Tak nechápu… Já nechci být jeden z mnoha těl, nejsem jako ostatní… Na-navíc, tohle mě opravdu nenapadlo, že… No, přeci jen jsem muž… Nikdy jsem nemyslel, že by něco takového mohlo být možné, teda do teď…. ” nevěděl jsem kam s pohledem. Yakedo byl tak blízko, měl jsem ho plnou hlavu.
„Taky, neodpověděl jsi na vše… A.. A..” přes hořící tváře jsem se na něj cudně podíval.
„Ne-nebojím… J-jak jsem řekl, ukážu lidem i nebe… Teda… Ne asi tak, jak jsi myslel ty… To nevím jak… A mohl, bych poprosit, aby si nebyl tak blízko?! N-nemůžu přemýšlet…” říkal jsem tiše.
Tohle bylo poprvé, co jsem se ocitl v takové situaci.
Yakedo
„Pffff… Hahahahaha… Pěkná reakce. Jsi ještě roztomilejší než malé štěňátko. I kdybych chtěl, ty jeden z mnoha nebudeš. Je to vždy jen o tobě.“
Uchopil jsem jeho brýle a sundal mu je. Položil jsem je na stůl vedle nás. Otočil jsem se k němu a znova spojil naše rty. Tentokrát to byl vášnivý a divoký polibek. Oddálil jsem se od něj.
„Je mi jedno, jestli si muž a ty rozhodně muž nejsi. Spíš malý chlapeček, co stále nic nechápe. Je jasné, že jsi nevěděl, že je možné, aby spolu spali dva muži. Ty totiž ani nevíš, na jaké další věci, kromě čůrání ho máš, že? Tak, na copak jsem neodpověděl, upřesní mi to!“
Hladil jsem jeho tělo a pomalu mu přejížděl po páteři. Každý obratel jsem pomalu obkroužil a u posledního jsem si ho k sobě přitáhl. Kousl jsem ho do odhalené bradavky.
„Měl by ses mě bát… Velmi rád tě naučím, jak někoho vzít do nebe.“
Olízl jsem mu krk a kousl něžně do ucha.
Tenshi
Mé tělo se chvělo a já začal zrychleně dýchat. Zase ucho… Musel jsem se kousnout do rtů, kde jsem cítil ještě ten polibek, musím se od něj dostat… Je ho moc, je blízko, je všude…
„N-nedělej ze mě hlupáka! Samozřejmě, že není jen… Proč vůbec o tom mluvím… Prostě se nebojím… Nevím, jestli bych dokázal takhle každého přivést do nebe… ” odvrátil jsem zase hlavu.
To, co se mnou prováděl… Proč?
„Třeba na to, proč se mě dotýkáš? Proč, mi chceš dělat takové věci? Když teda ostatním tohle neděláš… Taky… Co máš rád? Co rád jíš a posloucháš? Co rád děláš… ” opakoval jsem mu otázky.
Pak jsem se na něj podíval a zamumlal: “Taky, vrátil bys mi prosím brýle? ” znovu jsem sklonil pohled.
Prosím odejdi, nemůžu přemýšlet, když mi děláš tohle, můj mozek nefunguje, ale moje tělo ano…
Yakedo
„Ty bys chtěl tímto způsobem přivádět více mužů do nebe? Opravdu jsi něco takového řekl?“ říkal jsem s výhružným podtónem.
„Řekl jsem, že tohle jim nedělám, ale jinak jim dělám všechno. Jemný jsem jenom na tebe a jenom ty jsi u mě doma. Nikdo jiný se sem nikdy nedostal. To by pro tebe měla být pocta. Ty brýle ti jen tak nevrátím, hned bys ode mě utekl. Takhle narazíš do dveří a já tě na zemi najdu.“
Pohladil jsem jeho tvář a pustil mu ruce. Hodil jsem si ho jak pytel přes rameno a odnesl do svého pokoje. Vhodil jsem ho do křesla a sedl si naproti němu. Opřel jsem se o opěradlo loktem a hlavou se opíral o mou dlaň.
„Mám rád sledování člověka, který je naproti mně. Poslouchám vážnou hudbu. Housle, klavír a kytaru. Jsem Yakuza, vedu severní křídlo. Zabývám se distribucí a zásobování alkoholem a cigaretami. Když moji rodiče zemřeli, bylo mi dvanáct, musel jsem převzít prázdné místo po něm. Proto jsem takový strohý. Ale zapřísáhl jsem se, že půjdu cestou legální a vedu své hochy stejně. Ještě něco?“
Tenshi
Polkl jsem a odvrátil hlavu. Opět mě propaloval pohledem. Přemýšlel jsem a zase přitom špulil rty.
„A-ale proč? Proč jsi takový jen na mě? Protože jsem syn někoho ti blízkého? Taky… ” kousl jsem se do rtu a starostlivě se na něj po očku podíval.
„Jsi v pořádku? Tím myslím… To s tvojí rodinou… Byl jsi tak mladý a musel jsi toho tolik udělat… Tolik vydržet… Musel jsi být určitým způsobem osamělý a někdy ztrápený… ” šeptal jsem ztrápeně, pak jsem se mile usmál.
„Ale jsi úžasný… Měl jsi to takové, ale přesto jsi šel legální cestou, postaral ses o vše a vydržel to. Taky to dokazuje, že nejsi zas tak špatný, jak říkáš…”
Yakedo
„Opravdu si myslíš, že bych tohle dělal, kdyby se jednalo jenom o tvého otce? To je blbost. Měl jsem ho rád, ale tebe jsem sledoval ze svého vlastního potěšení. Když mi bylo patnáct, poprvé jsem tě slyšel hrát na housle. Měl jsi zrovna koncert, bylo ti jedenáct, už v té chvíli jsi byl geniální. Možná, že tam jsi mě očaroval a já ti propadl. To je to jediné, co ti k tomu řeknu. Můžu být k tobě i hrubý, jenže to by ses mi rozsypal, jak domeček z karet.“
Usmál jsem se a odhrnul mu vlasy z čela. Pohladil jsem jeho tvář.
„Nejsem úžasný, byl jsem k tomu od dítěte vychováván. Není to nic zvláštního. Šel jsem legální cestou proto, aby se nikomu z mých blízkým nic nestalo. Už v té době jsem byl spíš, jak třicetiletý chlap. Čísla, strategie a obchodování mi prostě jdou. Do té doby i krátce potom, jsem hrál v kapele na kytaru, ale to se stalo dávno před tou nehodou. Od té chvíle jsem nikdy nehrál. Já jsem špatný člověk, jen se teď držím. Nejradši bych s tebou praštil do postele a vzal si tě tím nejhorším způsobem.“
Tenshi
Zase jsem zrudl, když mi to říkal. A srdce mi zas divoce bušilo, když se mě dotkl. I když říkal, že je špatný člověk, podíval jsem se na něj a tiše jsem se zasmál.
„Takže, teď jsi dědeček. Hehe…” mile jsem se na něj usmíval.
„Tím, že se držíš, už dokazuješ, že jsi dobrý. Opravdu špatný člověk by rovnou konal, bylo by mu jedno, co by se pak stalo, hlavně, že by dosáhl toho, čeho chce. Taky… I když si byl k tomu vychován, pořád jsi byl prakticky dítě, hodně jsi toho musel obětovat, dokázat a vyhovět určitým požadavkům… Prostě jsi úžasný a obdivuhodný…” říkal jsem mile, pak jsem zase sklonil pohled a zamumlal: „Máš pravdu, nejspíše bych se rozsypal… Ale stejně bych se zase dal do hromady, abych tě dostal z pekla, protože jsem věřící hlupák.”
Yakedo
„Aaaaaaaaaaaaaaa... Zešílím z tebe. Ale jak chceš, varoval jsem tě. Potom nebreč a nestěžuj si na mě.“
Vzal jsem ho do náručí a hodil na postel. Strhl jsem z něj košili. Mé ruce mu pomalu sundaly kalhoty i trenky. Ležel tam celý obnažený, jak nějaká porcelánová panenka. Tak krásný a jemný. Měl jsem chuť rovnou ho zneuctít, ale musel jsem se ovládat. Jediné, co jsem teď chtěl, bylo, abych ho potrestal za jeho hloupost.
Mé rty se zabořily do jeho červenajících úst. Jazykem jsem zajel po jeho jazyku dovnitř jeho úst. Pomalu jsem ho líbal a má ruka putovala po jeho těle. Mé rty opustily jeho ústa a já se na něj usmál.
„Tak co? Nechceš takhle náhodou utéct?“
Tenshi
Waaa!! Tohle jsem tím vůbec nemyslel!! Ležel jsem pod ním nahý a on mě k tomu líbal!
„Spíše bych se propadnul studem! T-tohle já trapné,” říkal jsem chvějícím se hlasem a rudými tvářemi. Schoulil jsem se tak, abych zakryl nejcitlivější místa.
„Navíc nechci… Ehm, něco takového, když…”
Když nevím, co k tobě cítím, ale na to jsem se moc styděl, abych něco takového řekl. Tyhle situace byly pro mě až moc neznámé, na to abych věděl, co mám dělat. Moje tělo hořelo stejně jako moje tváře. Tak divné… Musel jsem si rukama zakrýt tvář.
„A-ale pokud… Budu vědět, že t-tahle situace, ehm… Bude znamenat, že si uvědomíš i to dobro a ty nebudeš trpět, tak… ” můj hlas přešel do šepotu a já se jen chvěl.
„Jsem schopný to přijmout.”
Aaah, tak trapné, nenabídl jsem se mu právě? Prosím, já se chci propadnout!
Yakedo
„Hlupáku… Je ti jedno, že bych si tě vzal a to mě znáš teprve dva dny? Nevážíš si sám sebe?“
Vzal jsem deku a přehodil jí přes něj. Sedl jsem si na okraj postele a prohrábl si vlasy.
„Vypadni odsud! Běž do svého pokoje! Víš, jak dlouho jsem na tohle čekal? A potom tu ležíš a je ti jedno, jestli jsou v tom city, nebo nejsou. Ty mě spíš stahuješ do pekla. Běž…Hned!“
Přešel jsem ke skříni a vzal si čisté věci. Byl jsem vzrušený a musel se zchladit. Odcházel jsem do sprchy a ještě se na něj otočil.
„Ceň si sám sebe. Já k tobě něco cítím už dlouho, ale ty jsi hlupák. Uvidíme, jak daleko jsi schopný zajít. Pro dnešek to stačí.“