Tenshi
Jo, znal mě dobře. Vyjmenoval vše. Moje citlivé uši a krk. Miloval jsem i to, jak si se mnou hrál, když jsem mohl cítit jeho dotyk, i to přivlastňování… To proto, že jsem ho chtěl cítit co nejvíc. Myslím, že v mé osobě je taky něco nenasytného a chamtivého. A teď ten lehký dotek toho lístku… Přitáhl jsem si ho s povzdechem k sobě.
„Yakedooo…” zakňoural jsem.
„Mučíš mě. Jsi tolik zkušený…”
No jo… Měl je kde nabrat na rozdíl ode mě. On je a vždy bude mým prvním.
Začal jsem zkoumat jeho tělo.
Kolik lidí se ho asi dotýkalo?
Moje ruce začaly zvědavě přejíždět po té dokonalé kůži.
„Zapomněl si ještě na tvoje tělo… To se mi taky dost nebezpečně líbí. Zajímalo by mě, co tebe vzrušuje?” říkal jsem tiše a zaměřil se na něj.
Yakedo
„Zkušený… Hmmm… To asi jo, ale já měl spoustu času tě pozorovat a pomalu hledat to, co máš rád. Mám menší náskok, ale ty máš zas spoustu času si vše o mě zjistit. Vzrušuje mě tvé tělo a opravdu moc. Ty tvé zelené oči, i tvá hebká bílá pokožka. Tvé doteky na mém těle mě naprosto vzruší. Jen se mě zkus dotknout a uvidíš mé reakce. Jen se neboj, já to přece chci a chci s tebou strávit svůj život. Tak proč se před sebou stydět. Jen se mě dotkni a zkus si otestovat, co se mi líbí. Nemáš se proč stydět, tohle tělo je už dávno tvé.“
Tenshi
Položil jsem mu ruku na jeho hruď, tam kde má srdce.
„Stydím se, protože jsi to ty. Protože bych tě svou nezkušeností odradil, nebo zranil. Protože chci být pro tebe ten nejlepší, ale je mi trapně, když nic neumím…” mumlal jsem tiše. Pak jsem se s našpulenými rty na něj podíval, jako bych byl nějaké stěně.
„Je to tak špatné? Já nikdy tyhle věci nedělal… Ty… Ty jsi, byl a budeš mým prvním…” říkal jsem upřímně s červenou tváří. Moje ruka začala zvědavě klouzat z jeho hrudi níž.
Yakedo
Pobaveně jsem se na něj usmál a přitáhl si jeho ústa ke svým. Políbil jsem ho s naprostou něhou a vášní.
„Nic není špatně, právě naopak. Jsem neuvěřitelně šťastný, že právě já jsem tvůj první. Jen doufám, že tě neomrzím? Mě neodradíš a nezkušený nejsi, jen to musíš zkusit. No tak, zkus to. Dotkni se mě tak, jak to umíš jen ty. Jemně s láskou, z které šílím.“
Tenshi
Skousl jsem si ret a koukl po něm.
„Omrzet? To bych teda chtěl vědět jak….” zamumlal jsem.
Ale nakonec jsem se odhodlal. Moje ruka sjela opatrně k jeho rozkroku. Lehce jsem se ho dotkl se zatajeným dechem. Druhou jsem se ho dotýkal na hrudi. Putoval jsem výš ke krku a přitáhl si ho. Líbal jsem ho. Kousek jsem se oddálil a přejel po celé jeho délce. Sklonil jsem cudně pohled a pozoroval ho.
„Je… Je to takhle správně?” zašeptal jsem rozpačitě s narůžovělými tvářemi.
Yakedo
Líbil se mi jeho dotek, i to s jakou jemností to dělal.
„Naprosto správně, jen pokračuj, nejsem z porcelánu a nerozsypu se ti. Třeba tě omrzí to, že jsem tvůj první a budeš chtít ozkoušet někoho jiného? Ale už teď tě upozorňuji na to, že jestli na to jen pomyslíš, pořádně si tě znovu přivlastním. Nechci, aby se tě někdo jiný dotýkal, jenom já. Jo a promiň, obřad bude až za čtyři týdny, musím odcestovat do Ameriky kvůli dědictví po mém dědečkovi. Chceš jet se mnou?“ na chvíli se zarazil a já se pousmál.
„Pokračuj! Nepřestávej, chci cítit víc.“
Tenshi
„Ameriky? Jasně, že chci. Co bych tady dělal čtyři týdny bez tebe?? Navíc jsem zvědavý, jak to tam vypadá, ale nevadí to obchodu? ” řekl jsem a pak pokračoval.
Nesměle jsem ho více stiskl a přejel nahoru a dolů. Pak mě něco napadlo… Sice jsem při tom úplně zrudl, ale chtěl jsem to zkusit, pokud ho chci potěšit… Sjel jsem z kořene stromu dolů do vody. Odhodlaně jsem se na něj podíval.
„Sedni si tam prosím,” zašeptal jsem.
Můj hlas se chvěl, ale já byl odhodlaný….
Yakedo
„Nevadí, na ty čtyři týdny to převezme Atari. Je jediný komu v obchodu věřím. Neboj, ukážu ti to tam. Vlastně jsem tam byl i s tvým otcem. Trénoval mě tam a děda ho měl rád. Já s tím počítal, máš už zařízený pas a vízum.“
Udiveně jsem se na něj podíval.
Co to řekl? Ale fajn…
Posadil jsem se a čekal na jeho reakci.
Tenshi
„Do-dobře…” řekl jsem.
Teď jsem měl naprosto skvělý přístup k jeho vzrušení… Ale byl jsem tak nervózní, že jsem se chvěl a do očí mi z toho vstoupily slzy. Chytl jsem ho oběma rukama a párkrát přejel nahoru a dolů. Pak jsem se vklínil mezi jeho nohy. Srdce mi šíleně tlouklo. Když jsem se sklonil a opatrně olízl jeho penis. Jazykem jsem ho lízal po celé délce. Až pak jsem si ho vzal do úst a pohyboval ústy nahoru a dolů. Nahoře jsem pak vždy párkrát přejel jazykem a pak zase jsem sjel ústy dolů.
Cítil jsem jeho pohled. Bylo mi tak trapně. Pozvedl jsem svůj pohled a upřel ho do jeho očí. Věděl jsem, co mohl vidět. Červenajícího se kluka, mezi jeho nohama s lehkými slzy v očích, jak mu pusou…
Opět jsem stydlivě sklonil pohled… Moje tělo se chvělo…
Yakedo
Byl tak rozkošný… Sakra… Docela mu to šlo. Usmál jsem se a pohladil ho po vlasech.
„Děláš to správně Tenshi, neboj se. Na to, že to děláš poprvé, hmmm…. Pokračuj.“
Rukou jsem zamířil k jeho dírce a pěkně si s ní pohrával. Snad ještě víc zrudnul.
Tenshi
Bože, bylo to víc a víc trapné. Jenže když mě tak dráždil, musel jsem ho pustit a zasténal jsem. Pak jsem ho vzal znovu do úst a pokračoval jsem, teď jsem napodobil pohyby i rukou, až na to, že jsem sténal i přes to, že jsem ho měl v puse. Zase vyklouzl.
„Yakedo… Takhle… Nemůžu… Hah,” řekl jsem udýchaně.
Yakeda
Ještě chvíli jsem si užíval toho, jak si mě bere do pusy a jak ho já dráždím. Potom jsem se usmál a přitáhl si jeho hlavu ke svým ústům. Dlouze a vášnivě jsem ho políbil.
Potom jsem se od něj oddálil a zašeptal jsem mu do ucha: „Tak pojď, naveď si ho do svého nitra, chci tě cítit, jak mě pevně svíráš.“
Tenshi
Našpulil jsem rty.
„Yakedooo, právě jsi tak zlý…” zasténal jsem, když jsem se vyšplhal na něj a zavedl ho do sebe.
Ah, bože… Dosedl jsem a zasténal. Nehty jsem se zaryl do jeho zad. Nadzvedl jsem se a zase dosedl.
„Yakedo…” zasténal jsem roztouženě.
Chci ho, chci jeho rychlost a tvrdost.
Yakedo
„Promiň… Jsi tak sladký.“
Otočil jsem ho na mé místo a vyhoupnul se nad něj. Pomalu jsem do něj znovu zajel a začal se pohybovat. Znova a znova jsem do něj vjížděl a vyjížděl. Ta rozkoš byla úžasná a já si vychutnával tu jeho úžasnou těsnost. Jak příjemné si ho takhle brát. Začal jsem přejíždět po jeho chloubě a pevněji sevřel. Teď se již chvěl a já zrychlil přírazy. Sténal pode mnou a já začal sténat také. Ucítil jsem jeho horko na mé kůži a já vypustil svou bílou tekutinu do jeho nitra. Spokojeně jsem oddechoval a pomalu z něj vyjel. Stáhl jsem ho za sebou do vody a sedl si s ním na břeh jezera. Pevně jsem ho sevřel a líbal ho.
„Musíme jet domů, zítra ráno odjíždíme a nemáme sbaleno.“
Tenshi
Spokojeně jsem vydechl. Tak moc jsem ho miloval…
„Ach jo… Mě se tak nehce… Právě bych nejraději takhle usnul…” zamumlal jsem a políbil ho.
Pak jsem se veselé usmál.
„Jsem ale rád, že jedu s tebou, aspoň se nemusím bát, že si tam najdeš nějakého Američana.”
Yakedo
„Jo tak o tohle tu šlo? Že bych si někoho našel? No a koho si po návratu beru? A jedeme spát domů do teplé postýlky.“
Vytáhl jsem ho z vody a podal mu oblečení, sám jsem se oblékl a odvedl ho zpět na motorku. Domů jsme dorazili za tmy. Udělal jsem nám slané palačinky se špenátem a slaninou. Dal jsem to na stůl a podíval se na Tenshiho.
„Chutná? Asi nejsem tak dobrý kuchař jako ty.“
Tenshi
„Je výborná,” řekl jsem s úsměvem a hned snědl jídlo.
Zase jsem spokojeně vydechl a opřel se bradou o stůl.
„O to tu nejde, opravdu tam chci jet s tebou, ale tohle mě napadlo taky. Říká se o Američanech, že jsou krásní a neodolatelní, že jsou to gentlemani, bla… bla… bla…. Hah… Co kdyby tě nějaký uchvátil?” už zase jsem špulil pusu.
Yakedo
Tak tohle je moc i na mě. Zvedl jsem jeho bradu ke svému obličeji a propaloval ho pohledem.
„Od 15 let tě chci, od 15… Nikdy i při sexu jsem nemyslel na nikoho jiného. Jsem tvůj první. Jsi to nejhezčí, co znám. Miluji tvou hudbu, tvé tělo, tvou duši. To když spíš a vypadáš, jak anděl. To když takhle srandovně krčíš nosánek a meleš blbosti. Miluji tebe. Je to tak těžké pochopit? Nebo mi nevěříš mé city? Kdybych chtěl Američana, jsem s ním, a měl jsem příležitosti. Čeho se sakra bojíš?“
Tenshi
Zrudl jsem.
„Aaaaah! Dobře, dobře, už nic neříkej, chápu to!” řekl jsem rychle.
„Víš, že mám nízké sebevědomí a někdy uvažuji, zda jsem pro tebe dostatečně dobrý, ale vím, že i kdybych nebyl, tak tě stejně nenechám jít, ” uhnul jsem pohledem a zase našpulil pusu.
Pak jsem si uvědomil, co řekl o tom nosánku a hned jsem toho nechal. Místo toho jsem si začal kousat ret.
Yakedo
„Ale, ale… Takhle jsi ještě roztomilejší a my musíme balit, jinak se nikam nedostaneme. Dojez to a jdeme na to!“
Vzal jsem prázdný talíř a umíval ho, Tenshi ještě spokojeně jedl.
Tenshi
Dojedl jsem a odnesl mu talíř. Pak jsem zamířil do svého pokoje a začal jsem balit, asi v polovině jsem se zarazil. V jedné ruce jsem měl huňatou mikinu a v té druhé lehké tričko. Kmital jsem pohledem mezi tím, až jsem nakonec zašel k Yakedovi.
„Jaké je tam počasí????” zeptal jsem se s oblečením v ruce.
Yakedo
„No jo, zapomněl jsem. Jedeme na Floridu, takže na lehko. Jen si vezmi něco teplejšího na večer. Jo a boty si ani brát nemusíš, nějaké si tam koupíme. Levně se tam nakupuje. Léky a nějakou kosmetiku vezmu já. Tak si sbal jen pár věcí. A na večer si nic neber, v posteli se mnou to nepotřebuješ. Honem, ať můžeme jít spokojeně spolu spát,“ poplácal jsem ho po zadku a pozoroval, jak odchází.
Tenshi
Florida…. Jsem zvědavý. A jak jako myslel to, že s ním v posteli nic nepotřebuji?! Stejně jsem si něco přibalil. Měl jsem to docela rychle a došel jsem do jeho pokoje. Ještě něco balil a tak jsem se vyplacatil na jeho postel a vzdechl. Díval jsem se do stropu a hlavou mi probíhaly myšlenky na to, co se tam asi bude dít. Nebude to něco jako líbánky??? Zrudl jsem…
Mirari x Tashiro
Tashiro
Nemohl jsem uvěřit, že tohle je opravdu konec. Ale jeho dvojče mě odváželo domů… Koukal jsem z okna a ještě v hlavě mi doznívala ta skladba.
Lháři… Umíš hrát…
Tu skladbu jsem dobře znal, byla moje oblíbená… Je načase zapomenout, mám svůj život zpět…
Utíkalo to rychle, ale zároveň pomalu. Dny ubíhaly a já se vrátil zpět do svého života. Vysvětlil jsem nemocí mou nepřítomnost. S lidmi jsem už neobchodoval. Dělal jsem v pašování starožitností. No jo, nebylo to zrovna legální, ale tyhle věcičky jsem měl rád… Byl jsem přítomen, ale zároveň ne. Co to se mnou bylo? Moje učení ve škole bylo prý bezduché, a moje práce strojová… A mohli se divit? Moje hlava se vůbec nesoustředila. Každý den se někde objeví. V kytkách před mým domem. V hudbě, kterou jsem učil. V dotecích, které jsem necítil, ale toužil jsem po nich. Dokonce nahradil noční můry… Chci zapomenout. Držel mě pouze jako mazlíčka… Tak proč ho vidím všude? Proč mi ho vše připomíná… Proč ho chci mít při večerech u sebe? Jeho hlas, doteky, něžnost… Nejzajímavější bylo to, že jsem si ani jednou nevzpomněl na to špatné, co mi provedl… Asi to špatné bylo to, že se dostal hluboko do mě… Snažil jsem se svou hlavu od toho oprostit. Alkohol nepomohl, cigarety taky, čokoláda vůbec, zmrzlina taky ne, drogy jsem zkoušet nechtěl, a hudba… No to sakra ne. Už jsem nevěděl, co dělat, když jsem dokonce jednou odchytl jeho dvojče a zeptal se na něj… Uběhlo několik týdnů a já nemohl zapomenout…
Mihari
Pustil jsem se opět do práce. Hned druhý den, jsem byl zase ochranka a zahradník Yakeda. Vůbec na nic se mě nezeptal. Nejspíš viděl mou tvář a bylo mu mě líto. Nedokázal jsem zapomenout na jeho hlas, tělo, jemnost jeho kůže. Proč jsem to sakra všechno udělal? Copak jsem si stále neopakoval, že se s nikým nevyspím bez nějakého citu? Vlastně jsem ten cit pocítil. Aaaaaaaaaaa… Nejspíš mi rupne hlava a srdce jí bude následovat. Vyhýbal jsem se radám, tam chodil jen Atari. Jenže jednou jsem jít musel. Bylo to už několik týdnů po tom všem. Určitě už zapomněl, i když jsem slyšel, že s lidmi už neobchodoval. Alespoň k něčemu jsem byl. Stál jsem přímo za Yakedem, když vstoupil do místnosti. Zarazil se a neustále se na mě díval. Sklopil jsem oči a upřeně se díval na stůl před Yakedem. Yakedo pobaveně kmital pohledem mezi mnou a jím. Hned po radě jsem spěchal k autu a pomohl Yakedovi nastoupit. Srdce mi málem puklo pod tíhou těch citů.
Tashiro
Nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Nemohl jsem ho nevnímat. Za to on se na mě ani nedíval. A vesele si dál hopskal okolo Yakeda… Sakra, nemohu uvěřit, že mě zrovna tohle napadlo. Rychle jsem pak odjel domů. Hned jsem šel pod sprchu. Nepomohlo to. Jen více jsem uvažoval. Takhle se sakra nedá pracovat. Musím si to ujasnit. Oblékl jsem si černé tričko s krátkým rukávem a černé rifle. Ještě mokré vlasy jsem si sčesal dozadu, i když mi jich stejně pár dopadlo do tváře. Nasedl jsem do auta a jel. Jel jsem k němu.
Naštěstí jsem si cestu pamatoval. Kousek od domu jsem zastavil a zbytek jsem došel. Bohužel nebyl doma…
Sakra… No co, počkám tu na něj. Zaplatí za to, co mi provedl, navíc jsem kvůli němu sexuálně frustrovaný. Měl jsi pravdu, nemohl jsem spát s nikým jiným. Však počkej, pěkně to schytáš.
Obešel jsem tu chatu a došel k zahradě. Pořád tak krásná… Došel jsem pod stříšku ke klavíru.
Hrál na něj? Co vůbec dělal?
K čertu. Uchechtl jsem se a usadil se za klavír.
Jo, ten obr to má spočítané a ani o tom ještě neví. Teď už nebudu tvůj mazlíček.
Moje prsty se rozběhly po klávesách a s myšlenkami na pomstu, ze které se nedostane ani jeden z nás, jsem hrál.
https://youtu.be/atyhEZ995XY – pro představu
Mihari
Dorazil jsem domů hned po tom, co jsem vysadil Yakeda doma. Musel jsem si vytřídit myšlenky a uklidnit to rozechvělé srdce. Jenže…. Ze zahrady se ozývala hudba.
Že by tu byl Atari?
Vešel jsem do domu a hned zamířil na zahradu. Srdce se mi zastavilo při pohledu na něj. Co tu sakra… V rychlosti jsem došel za ním a vytáhl ho od klavíru, ani si nevšiml, že jsem tu. Byl tak zabraný do hraní, že vše okolo mu bylo jedno. Teď jsem ho držel v náručí a nemohl tomu uvěřit. Chytil jsem ho za temeno hlavy a prudce si ho přitáhl ke svým ústům. Líbal jsem ho divoce a vášnivě, nechtěl jsem ho pustit, už nikdy.
„Proč jsi…“ znovu jsem ho líbal.
„Sem přišel?…“ znovu a znovu jsem se mu jazykem dostával do jeho úst a hladil ten jeho jazyk.
„Víš, že už…“ další polibky.
„Odsud neodejdeš?“ další polibky.
„Nenechám tě…“ další polibky.
„Sakra, podívej, co si se mnou udělal,“ další polibky padaly na jeho ústa a já ho tiskl víc a víc na své tělo.
Tashiro
Tak takovou reakci jsem nečekal. Vůbec mi nedal možnost promluvit a navíc jsem jen chtěl, ať pokračuje. Totálně jsem ho chtěl. Haaah… Zřejmě už není cesty zpět. Musel jsem ho od sebe odstrčit a oběma rukama mu zakrýt pusu.
„Protože jsi mi dosti trvale pošramotil život. Myslíš si snad, že někdo jako já, to nechá jen tak? Samozřejmě, že ne, pěkně ti to vrátím. Mně ani nevadí, že odsud neodejdu, jelikož já jsem součást své pomsty. Věř mi, udělám toho s tebou ještě víc. Tohle je teprve začátek. Navíc…” smyslně jsem se usmál a mé oči potemněly.
„Ještě jsem ti neodpověděl,” jednu ruku jsem dal dolů z jeho úst a prstem přejel po holé kůži na krku.
Díval jsem se mu do očí a s ďábelským úsměvem jsem si olízl rty. Pak jsem sjel dolů na jeho hruď a pořád putoval níž, až se nakonec zarazil o lem kalhot. Zahákl jsem o něj prst a přitáhl si ho. Druhá ruka palcem přejela po jeho rtech. Naklonil jsem se k jeho uchu.
„Dávám ti svolení, Mihari…” zašeptal jsem svůdně.
Bylo to poprvé, co jsem vyslovil jeho jméno, taky že jsem si to pořádně užil a R v jeho jménu jsem slastně převaloval na jazyku.
Tak teď milý obře, si to pěkně odskáčeš. Já budu ten, okolo koho budeš dělat, to já se ti zažeru do kůže tak, že už to nebude jen kůže. Já jsem od teď tvé prokletí, má pomsta.
Mihari
Huh? On mi dal svolení, tak tohle dlouho nerozchodí…
Ani na nic jiného jsem nečekal a opřel jsem ho o klavír. Jazykem jsem mu putoval od rtů ke krku. Na každém kousku pokožky jsem mu udělal dost znatelný cucflek. Tím jsem celý jeho krk označkoval a i klíční kost. Putoval jsem dál k jeho bradavkám. Jazykem jsem je jemně dráždil a zarazil do kůže a znovu pomalu vytáhl zuby do výšky. Prsty jsem putoval k jeho penisu a rozepnul mu kalhoty. Jaképak bylo překvapení, že nemá spodní prádlo.
Přejel jsem po celé délce jeho penis a zašeptal mu do ucha: „Ale, ale… Kdopak tu byl připravený? Co kdybych řekl, ať vypadneš, co bys dělal?“
Potom jsem sjel k jeho rozkroku a jazykem olízl jeho špičku. Vzal jsem si ho celého do úst až ke kořeni a znovu vyjel ven. Prsty jsem mu pomalu vkládal do jeho otvoru. Roztahoval jsem si ho a bral opravdu nesmlouvavě. Byl těsně před vrcholem a já ho otočil zády ke mně a otřel o něj svůj naběhlý penis. Vnikl jsem do něj a začal se pohybovat jako zvíře. Teď by nebyl nikdo schopen mě ukočírovat. Bral jsem si ho tak, že všechny mé city se v tom odrážely. Zaklonil jsem mu hlavu a dlouze jej políbil. Jeho bílá tekutina se rozlila po dřevě na klavíru a já vypustil své teplo do jeho nitra.
Zašeptal jsem mu do ucha: „Radil bych ti, aby to tímto neskončilo, protože já tě ty protivný spratku… Miluji. A teď čekám odpovědi na své otázky.“
Tashiro
Tak tohle přesně jsem potřeboval. Po několika týdnech neúspěšného sebeuspokojování a myšlenek na jeho doteky, jsem to teď měl. Naprosto jsem si to užíval. Srdce mi šíleně tlouklo, když mi řekl, že mě miluje.
„O to se neboj. Tímhle to teprve začíná. Budu tvůj malý ďáblík a budu tě štvát, provokovat a zlobit. Udělám ti ze života peklo,” říkal jsem sladce a ďábelsky se usmíval.
„Uvidíme, zda ti stálo za to, mi předtím provádět takové věci. Co se týká toho, co bych dělal, kdyby si mě odmítl, tak bych neodešel, teď už nejsem tvůj mazlíček. Prostě bych tě pěkně vyprovokoval. V tom mám talent,” tiše jsem se zasmál.
Přitáhl jsem si ho za triko a políbil ho.
„Oh, otázky? Jaké? Sem s nimi,” řekl jsem s úsměvem.
Teď už nemá cenu se vztekat, být nepříjemný a tak. Už jsem do toho spadl. Navíc hodlám si to pořádně užívat, to jak ho budu trápit.
Mihari
„Pokud si dobře pamatuji, tak v pekle už jsem, takže žádná změna. Vlastně mě ani nemusíš provokovat, už teď ti to chci udělat na tisíc způsobů. Zajímá mě třeba, co tě donutilo přestat obchodovat s lidmi? Dobře… Teď tu práci nemáš taky poctivou, ale alespoň se ti při ní nic nestane. Ale co tě donutilo? A proč ses na mě ptal Atariho? Proč jsi sem přišel? Co ke mně cítíš? Hlavně… Proč ti to tak dlouho trvalo?“
Znovu jsem ho dlouze políbil a odnášel do sprchy. Svlékl jsem jeho i sebe a postavil se s ním pod teplou vodu.
„Takže?“
Tashiro
„Teda, tak málo otázek? Já čekal více,” zasmál jsem se.
Pod sprchou jsem se pěkně prohnul a vzdychl. Jak uvolňující. Začal jsem pomalu omývat své tělo. Na tváři mi hrál uličnický úsměv.
„Takže, skončil jsem s tím, jelikož celý ten obchod a tak, byl vlastně můj trest. Pořád jsem si tím připomínal, co se tehdy dělo, teď už to nemělo moc smysl, jelikož jsi mi v hlavě strašil pořád ty. Takže jsem se začal věnovat tomu, co mám rád. Hah… Ale místo, aby ses staral, že je to nelegální, tak se staráš o to, že se mi něco stane,” opět jsem se zasmál a otočil se k němu zády.
Prohnul jsem se a nastavil své tělo vodě.
„Ptal jsem se ho, protože mě to zajímalo. Přišel jsem, protože ti pěkně vše vrátím, znepříjemním ti život, až ti vše bude připomínat mě. Co cítím? Hmmm… Kdo ví. U mě je to těžké. Nevím, zda si mohu dovolit milovat. No, ale rozhodně se mě už nezbavíš. A trvalo to tak dlouho, jelikož já jsem já. Jsem tvrdohlavý, zlomyslný, zákeřný, vzpurný, ďábelský. Ta nejlepší kombinace,” mrkl jsem na něj a rukou přejel po svém mokrém a hladkém těle. Ušklíbl jsem se.
„Co dál?”
Mihari
„Tak, co dál?! Co takhle zkusit, jak moc mi to chceš vrátit? Tak se předveď Tashiro! Umíš vůbec něco? Pokud mi nedokážeš říct, co ke mně cítíš, můžeš mi to předvést na mém těle. Přesně jak jsi řekl, už nejsi můj mazlíček, tak se ukaž ty divoké zvíře. Heh… Nemáš se k ničemu, že?“
Tashiro
Zasmál jsem se.
„Ale, ale? Snažíš se mě vyprovokovat? Jak milé. Navíc, to ty tu jsi ten divoký, já jsem jen malá liška. Tím ti moc pocitů neukážu, protože je dobře skrývám. Musím se rozhodnout, zda si to mohu dovolit,” říkal jsem pobaveně.
Ale když to chtěl, proč ne? Přistoupil jsem k němu, objal jsem ho okolo krku a políbil ho. Nejdříve jsem si pohrával s jeho rty a až pak jsem vklouzl do jeho úst.
„Hah, jak nesmyslné se ptát někoho, kdo denně vídal sexuální otroky, zda něco umí, nemyslíš?” řekl jsem tiše a povalil ho na zem.
Obkročmo jsem si na něj sedl. Dvěma prsty jsem kráčel po jeho hrudi. Pak jsem nehty sjel dolů k jeho rozkroku. Opět jen dvěma prsty, jsem ho pohladil po jeho rozkroku. Tiše jsem se zasmál, když jsem viděl, jak začíná být vzrušený. Teď už to byla celá ruka, co si s ním pohrávala. Popadl jsem sprchovou hlavici a stáhl ji dolů. Nastavil jsem příjemnou teplotu a silnější proud. Stáhl jsem mu kůži ze špičky a pomalu krajem proudu, jsem mu po ní přejížděl. Nakonec byl úplně v proudu a pak zase jen lehoučce se o něj otíral. Hrál jsem si. Pak jsem ho pustil a proud masíroval jeho podbřišek a směroval výš, když jsem se k němu sklonil a jeho hruď se už dotýkala té mé. Posunul jsem se výš a tím přejel zadkem po jeho vzrušení, mohl jsem cítit jeho tvrdost. Olízl jsem mu rty a proud masíroval jeho bradavky.
„Hmmm, byl by si dobrá postel, tak pevný, hřejivý a zároveň měkký. Hehe…”
Mihari
„Tak postel, hmmm… Nejspíš vodní, co? No, zas tolik ses toho nenaučil, zdá se… Vlastně já zapomněl, žádné city, že?“
Se vší silou, co jsem sbíral po dobu jeho svádění, jsem ho nadzvedl a sundal ho i se sprchou na zem. Vzal jsem mu sprchu a pustil studenou vodu a to přímo do svého rozkroku, to aby lehnul. Podařilo se a já tu ledovou vodu pustil na jeho hlavu.
„Nestojím o sex bez citu, to si nechej pro své otroky. Já blbec myslel, že když jsi přišel sem, že je to něco víc, ale nejspíš ti sloužím jako uspokojující prostředek. Jdu spát. Pokud bys mi něco chtěl říct, nebo zkusil naznačit nějak jinak, jsem v posteli ve svém pokoji. Jinak tvůj pokoj je volný. Dobrou noc.“
Celkem zklamaně jsem odešel do pokoje a svalil se na postel. Promiň, ale musíš se zkrotit.
Tashiro
Heee? To je ale hlupák.
Zachechtal jsem se. Vypnul jsem vodu a obmotal si ručník okolo pasu. Došel k němu do pokoje. Opřel jsem se vedle jeho postele a založil si ruce na hrudi.
„Jaká nevychovanost, odcházet v polovině rozhovoru. A máš pravdu, jsi tupec. Kdo si myslíš, že jsem, abych za někým jezdil. Namáhal se a tak, kdybych chtěl uspokojující prostředek, tak stačí zvednout telefon, víš? Navíc, já otroky už nějakou dobu nemám, jen pro tvou informaci. A jedna taková maličkost…” odrazil jsem se od stěny a pohladil ještě mokré tělo.
„Kdo komu, tady sloužil jako uspokojující prostředek?” ruka se blížila ke kraji ručníku a zachytila se o jeho lem. Lehce jsem ho stáhl dolů.
„Čí tělo tady bylo využíváno?” druhou rukou jsem si přejel po hrudi.
„Kdo zde byl jako něčí hračka?” šeptal jsem a díval jsem se mu do očí. Spustil jsem ruce a prohrábl si ještě mokré vlasy.
„Jsem, jaký jsem Mihari, pokud si myslíš, že budu nějaký krotký beránek, nebo hračka, máš smůlu. Pokud ti vadí, že nejsem ten typ, co tak snadno dá najevo své city, nic s tím neudělám,” řekl jsem tvrdě.
Jsem kluk, co od mala žil v pekle a pak hned šel do Yakuzy, rozhodně nebudu jako nějaká panička. Otočil jsem se a odcházel, po pár krocích mi sjel ručník.
„Hah, už ani ručník nedrží. Kam ten svět spěje?” zabrblal jsem, ale pěkně jsem se pro něj ohnul.
Pak jsem se na něj ještě otočil a vyplázl jazyk.
Mihari
Huh? Tak takhle ty na mě? Ono to má i nějaké city? Fajn, ale nevíš, s čím si zahráváš chlapečku.
Popadl jsem ho a velmi tvrdě jsem s ním praštil do postele. Vyhoupl jsem se nad něj a strhnul mu ručník.
„Vlastně všechno, cos vyjmenoval, mi vadí… Nemyslím si, že bych s tím chtěl něco udělat. Jen si s tebou hraji Tashiro. Ty totiž nikdy nebudeš schopen ukázat, nebo říct, co ke mně cítíš. Kdežto já jsem oproti tobě jinde. Chci tě a to pořád a hlavně celého. Jednou nastane den, kdy se beze mě ani nenadechneš, ale na to je ještě čas. Stejně vím, že mě máš rád. Když spratek jako ty přišel až sem, a to se mě ani nesnažil zastavit na té radě.“
Roztáhl jsem mu koleny nohy a sám jsem se mezi jeho stehna napasoval. Olízl jsem si rty a podíval se na něj.
„Nevíš, s čím si zahráváš Tashiro,“ řekl jsem velmi hrubým hlasem a přitáhl si jeho dírku blíž.
Nadzvedl jsem si jí až ke svému obličeji a začal jazykem kroužit, kolem jeho otvoru. Velmi jemně a potom i zajel do jeho nitra. Přidal jsem i prst a opět zajížděl a vyjížděl. Pomalu jsem mu olízl penis od kořene ke špičce a do ní ho jemně kousnul. Byl celkem vlhký, tak nebyl problém se do něj dostat. Vyndal jsem prsty a vnikl do něj svým přirozením. Prohnul se a chytil mi ruce. Škodolibě jsem se usmál.
„Copak? Chceš mě hlouběji a víc?“
Saky x Atari
Saky
Umíral jsem touhou po něm. Po jeho dotecích. Jeho vzrušení v sobě a potom ten budík…. Grrrrrrrr….
„Jestli teď skončíš, tak už se sem nevracej. Jo a ten budík poletí z okna.“
Chytil jsem jeho zadek a přitáhl si ho blíž. Jenže společně s tím, jsem si přitáhl i jeho vzrušení. Zasténal jsem. Na tuhle velikost jsem nebyl zvyklý. Yakedo byl veliký, ale tohle? Je to vůbec člověk?
„Chci tě v sobě víc,“ zasténal jsem mu do ucha.
Atari
Pobaveně jsem se zasmál.
Opravdu myslí, že bych teď dokázal přestat?? Sebeovládání a disciplínu mám sakra dobrou, ale i to má své hranice.
Splnil jsem jeho přání a za nohu si ho přitáhl a vnikl do něj až po kořen. Prohnul se a já vklouzl rukou pod jeho záda a nadzvedl si ho. Sál jsem mu bradavky a začal se pomalu pohybovat. Tiskl jsem ho na své tělo a zrychloval jsem své pohyby. Byly intenzívnější, silnější a rychlejší. Naše těla se o sebe třela a já ho vášnivě líbal. Pustil jsem jeho nohu a chopil se jeho vzrušení. Začal jsem pumpovat rukou ve stejném rytmu jako moje boky. Hrál jsem si s jeho jazykem. Nakonec se obě naše těla napjala a zachvěla. Cítil jsem teplo na své ruce a já ho vyplnil. Opatrně jsem ho položil do křesla a vyklouzl jsem z něj.
„Ale copak, vypadáš nějak vyčerpaně,” řekl jsem pobaveně.
Saky
„Hmmm… Taky jsem, asi se nehnu. Tak dělej! Obleč se a vypadni, tak jako všichni před tebou. Už jsi uspokojen, ne? Hodina je až zítra.“
Ani jsem si neuvědomil, že mi po tváři stékají slzy.
Sakra… Tohle bolelo. Kdy jsem ho začal mít rád? A proč? Vždyť ho ani neznám a tohle cítím. Musím zmizet pryč. Zítra se už neukážu, jen se tiše vypařím a budu si léčit zlomené srdce. Jsem jen hračka, nic jiného, vždyť to sám říkal. Bylo jich už hodně, nejsem ničím zvláštní. Jsem jen rozmazlený spratek. Tak zmizni!
Atari
Naklonil jsem hlavu na stranu a zavrtěl s ní. Sklonil jsem se a slíbal mu slzy.
„Měl by si vědět, že já nejsem jako ostatní…” zašeptal jsem.
Zapnul jsem si kalhoty a došel ke stolu pro svoji bundu. Došel jsem zpět k němu a přikryl ho. Prstem jsem mu zkoumavě přejel přes spodní čelist. Nadzvedl jsem mu bradu a něžně ho políbil.
„Vyháníš mě a přitom pláčeš? Copak si mám o tom myslet, hmm? ” jemně jsem se na něj usmál a sedl si na kraj opěradla.
Vzal jsem učebnici a otevřel ji.
„Ale bohužel jsem tě ještě nic nenaučil, takže hádám, že tu budu muset ještě zůstat, aspoň něco ti vtlouct do té tvé natvrdlé a rozmazlené hlavičky,” řekl jsem pobaveně a mrkl jsem na něj.
Saky
Vzal jsem tu bundu a hodil jí po něm.
„Sakra běž! Nechci, abys mě takhle viděl, abys mě něco učil. Nechci nic… Jsem jen tvoje hračka. Stejně jako ti tvoji minulí žáci. Kolik si jim věnoval času, hmmm? Tak se nepřetvařuj. Mě nic učit nemusíš, sakra, já to umím. Jen se mi to nechce říkat. Já jsem na tu školu nechtěl. To ten staroch, můj táta. Proč ti to vlastně říkám? To sis nevšiml, že mám fotografickou paměť? Copak někdo s takovou pamětí jako já, by si nezapamatoval tu pitomou ekonomii? Kdyby se můj otec, alespoň trochu zajímal o mě a ne o svého nového přítele Kanu, tak by to taky viděl. Kašlu na všechno, je mi to jedno a ty jsi mi taky jedno. Zmizni!“
Klepal jsem se vzteky a obličej si zakrýval svými dlaněmi. Brečel jsem jak malé dítě a nedokázal se zastavit.
„Proč ti to sakra říkám, stejně tě to nezajímá.“
Atari
„Haaaaaah,” povzdechl jsem si.
„Na to, že tak skvěle vše víš, tak by si věděl, že bych s tebou neztrácel čas. Taky, když je ti to jedno, proč brečíš? Navíc, proč jsi nic neřekl svému otci? Prostě mu řekni, jakou školu chceš, a pokud ti to nepovolí, tak to udělej tak, aby ses mohl postavit na své nohy a ukázat mu, co dokážeš a že jsi lepší. Prostě si jdi za svým cílem. Víš, ale s tvým postojem toho moc nedokážeš. Říkat, že to neumíš, že jsi hračka, nedělej to… Mrzí mě, že nejsem Yakedo, ale s tím už nic nenadělám. Musíš pochopit sám, co opravdu chceš. Konečně si sám sobě nelhat. Neděláš to pro mě, pro otce, ale pro sebe Saky… Je to tvůj život, tak se staň jeho pánem… Ale splním ti to, odejdu…” řekl jsem lehce smutným hlasem.
Musí to pochopit sám… Já… Musím jen vyčkat, anebo zapomenout…
Oblékl jsem se, ale bundu mu stejně přehodil přes jeho chvějící se ramena. U dveří jsem se ještě na něj otočil.
„Taky… Nesuď věci jen podle sebe… Ne vždy, je vše takové, jak to vypadá…” tiše jsem za sebou zavřel…
Saky
Tak z tohohle jsem byl zmatený. Co to sakra mele? Postavil jsem se tak rychle na nohy, že jsem málem upadnul. Rozrazil jsem dveře a sprintoval k výtahu. Předběhnul jsem ho a zarazil se o dveře výtahu. No, muselo být silně komické mě vidět běžet jen s jeho bundou, která vlála v náporu vzduchu a holým zadkem po chodbě a dokonce ho předběhnu. Snažil jsem se popadnout dech a ani se na něj nepodíval. Rukou jsem naznačil, aby nemluvil. Když jsem se dostatečně vydýchal, začal jsem mluvit.
„Tak podívej se. Je neslušné nepočkat na odpověď toho druhého. Absolutně nechápu, že jsem byl schopen vstát a ještě běžet. Stojím tu v zahanbující pozici a tvé sperma mi stéká po noze. Ještě, že tu nikdo není. Takže mě hezky vyslechneš! Nechápu, proč si myslíš, že bys měl být Yakedo. Blbost! Nikdy jsem nikoho nenechal, aby se udělal do mě, blbečku. Tvoje tělo mě neuvěřitelně přitahuje, ta velikost… Haaahh… Poprvé se mi tolik roztlouklo srdce, že mám asi infarkt. Nikdy mě nikdo nezajímal, tak, jako ty. Nemůžu to říct otci, jsem jediný syn Yakuzi a moje povinnost je převzít tuhle firmu. Musíš vědět, jak složité to je, jsi taky Yakuza. Pošpinil bych rodinu. Jen mi vadí, že si mě nevšímá, ale teď to celkem chápu. Blbečku jeden… Proč mě nutíš tohle říkat? Asi…. Asi… Asi tě… Mám rád!“
Atari
Byl jsem opravdu překvapený, že za mnou takhle přiletěl a jeho slova mi zasekla do hrudi šíp.
Ah, to je mi ale hlupáček.
Zakryl jsem si pusu a rozesmál jsem se. Vím, že to nebylo pěkné, ale… Když jsem ho viděl, nešlo to udržet. S úsměvem jsem si ho přitáhl. Dal jsem mu pusu na nos.
„Jak miloučké… Víš, já tě nikdy do ničeho nenutil, kdykoliv jsi mohl říct ne… Já bych přestal… Ale nikdy jsi to neřekl, takže jednáš vždy z vlastní vůle. To o Yakedovi jsem řekl schválně, přiznávám. Je pěkné, že někdy řekneš i pravdu. Co se týká tvé povinnosti, ano chápu ji, a proto vím, že můžeš dělat i to co chceš. Tvoje povinnost je převzít firmu a ne žít, tak jak ti někdo nalinkuje život. To by si mohli rovnou obstarat loutku. Takže se zaměř na svou povinnost, ale i na to, co chceš… Taky plním své povinnosti, ale zároveň dělám i to, co mě baví a co mám rád. Pokud tě otec miluje, tak tím nic nepošpiníš. A co se týká tvého vyznání…” usmál jsem se a lehce ho políbil na rty.
„Pokud chceš mé srdce, jen tak ho nedostaneš… Musíš se naučit, že vše, co si zamaneš, mít nebudeš lusknutím prstů. Taky, nerad bych, aby si po tom, co mě poznáš, couvl, popřípadě mi utekl. Řeknu ti to tak, pokud tě jednou chytím, už tě nepustím. A pokud chytneš ty mě, budu jen tvůj…” říkal jsem mu něžně.
„Takže neberu žádné asi…” tiše jsem se zasmál.
Zvedl jsem ho do náruče a odnášel zpět.
„Ah, chceš nechladnout? Takhle se tady promenádovat…”
Saky
„A čí je to asi tak vina, co? Víš jak těžké je se zvednout po něčem takovém a dokonce běžet? Nadlidský výkon. A jak slyším, stejně mi to bylo k ničemu. Takže se příště nebudu obtěžovat a nepoběžím za žádným takovým ocasem, jako jsi ty! A mohl bys mě laskavě pustit? Dokážu to dojít sám. Když už jsem běžel….“ to už jsem jen tiše šeptal.
Atari
Zasmál jsem se.
„Oh… Opravdu? No je pěkné, když to říká rozmazlené děcko. Než jsi běžel, měl sis to rozmyslet. Ale jak jsem říkal, tělo nelže, za to tvoje pusa strašně. Taky by mě zajímalo, pročpak by to mělo být zbytečné? To se tak rychle vzdáváš? Nebo se bojíš? Ah, anebo jsi tak naivní a myslel sis, že padnu na kolena a řeknu ti, že tě miluju? ” říkal jsem pobaveně.
„Věřím, že to by se ti ani nelíbilo, protože to bych nebyl já…” stejně jsem ho pořád držel, a ještě víc jsem ho stiskl v náručí.
„Odmítám uposlechnout tvé rozkazy dítě…” řekl jsem se škádlivým úsměvem.
Saky
„Co prosím? Kdo je u tebe dítě ty perverzní staříku?! Kdo ti říkal, že bys měl padnout na kolena? Nejspíš by si z nich už nevstal, to víš, ty staré klouby, “ tak tohle jsem už naštvaně prskal.
„A kdo se tu vzdává? A kdo tu má vůbec bojovat? Za co? Vždyť jsem rozmazlené dítě, ne? Co bys s někým takovým dělal?“ Pořád jsem zuřil.
„Samozřejmě, že se bojím blbečku. Nikdo se mnou nikdy nevydržel a všichni mě opustili, jako prašivého psa. Uznávám, ani já je nemiloval, jen jsem nechtěl být sám. A potom ze sebe vydám něco, jako vyznání, poprvé ve svém životě a jsem k smíchu… Tak to promiň, co by sis myslel ty?“
Atari
Ah, umí i něco jiného, než se vztekat?
S úsměvem jsem na něj pohlédl a položil ho zpět do křesla. Byl jsem jen kousek od jeho obličeje a moje ruka přejela po jeho nahé hrudi.
„Tohle chování z tebe dělá dítě. A ano, asi máš pravdu, jsem děsně starý, ale v tom případě máš úchylku na staré, hm?” zašeptal jsem.
„Taky, měl by sis uvědomit, co říkáš, protože se tvá slova nějak neshodují… Taky kdo říkal, že jsem se smál tvým slovům? Promiň, ale kdyby sis mě představil, jak nahý běžím po chodbě, tak nevím, zda by si dokázal zachovat vážnou tvář. Hmmm… Mám návrh, protože jsi takový natvrdlý, rozmazlený kluk, co lže, jak když tiskne, i když mu to nejde... Jo, a je věcně vzteklý,” zasmál jsem se a otřel jsem se rty o ty jeho.
„Buď odejdu a zmizím z tvého života, nebo si tě vezmu k sobě na pár týdnů a poznáme se navzájem. Pak je obřad… Uvidí se, zda na tom obřadu budeme i my… ” řekl jsem tajemně a díval se do jeho očí.
„Tak, copak si vybereš?”
Saky
„A asi kvůli komu jsem tak běžel? Neměl jsi odcházet, dokud jsi neslyšel mou odpověď. Nejsem dítě! A už mi tak neříkej! Co se vlastně stalo, že chceš bydlet s dítětem, jako jsem já? No, nevím, co chceš dělat s mým otcem. Jsem dospělý a můžu si dělat, co chci, ale on řekl, že pokud budu na vysoké škole, budu bydlet doma. Tak asi tak k mé odpovědi. A pokud jsi to nepochopil, rád ti udělám ze života peklo, pokud mě chceš u sebe doma.“
Odklonil jsem od něj hlavu a zakryl si jí dlaní. Byl jsem celý červený a vše jsem zcela nechápal.
Atari
„Tvůj otec bude rád, když mu že života neudělám peklo,” řekl jsem sladce.
„Ah a jak jsem měl čekat na odpověď, když jsi mě pořád tak vyháněl?” usmál jsem se.
„No… Jen, aby si to peklo nezažil ty,” tiše jsem se zasmál.
Naklonil jsem se k jeho uchu a zašeptal: „Tak sladký…”
Políbil jsem ho na krk a pak jsem se narovnal.
„Buď zítra připravený. Připravené věci a oblečen. Pokud nebudeš, budu to brát, že nechceš,” povzdechl jsem si.
Zřejmě jsem naprosto šílený blázen. Ale nějak se mi ta představa, že žije u mě, líbila… Navíc, bude to zábavné. U mě si rozkazovat nebude. Nejen to, tam bude malý pán. Uvidím, jestli se z něj zblázním a budu chtít to rozmazlené děcko, nebo mu dám pěkně za vyučenou.
Saky
Waaahhhh… S čím jsem to souhlasil? Jsem blázen? Ten mi to dá pěkně sežrat, ale já to chci. Nikdy mi tohle nikdo nenabídl a já se cítil chtěný.
„Jak to myslíš s mým otcem? Proč by si mu měl dělat peklo?“
Posadil jsem se a začal si otírat sperma ze svého rozkroku. Oblékl jsem si věci a opět mu na hlavu hodil jeho bundu.
„Hehehehe…. Vypadáš jak stařenka. Hůlku?“
Atari
„No třeba proto, kdyby náhodou byl tak sobecký a naprosto nevšímavý, jako byl doteď. Pokud řekne nějakou blbost… Hah… Lehce tvého otce znám, a měl by si začít vážit věcí. Myslím, že tu rozmazlenost máš po něm…” sundal jsem si bundu a usmál jsem se.
„Jistě. A ty dudlík?” vrátil jsem mu pobaveně.
Saky
„Hah? Neznáš ho, nebyl takový, jen byl na mě sám moc dlouho. Máma brzy umřela a on mě vychovával sám. Nedokázal žít s tou prázdnotou po ní a nevěděl, jak se ke mně má chovat. Peníze, jen ty peníze mi měly vynahradit bolest, která mi svírala srdce po její smrti. Všechno mi dovolil a všude bral. Rozmazlil mě a potom se znovu zamiloval. Zamiloval se do chlapa a ještě svého asistenta, copak je to normální? Je o 2 roky starší než já. Zrovna vyšel školu a byl to můj nejlepší kamarád. Víš, mám mu říkat mámo a chce, abych ho měl rád. Copak něco takového jde? Nemůže mi nahradit mámu… Moji milovanou mámu… Nikdo jí nenahradí… Ani on.“
Slzy mi stékaly po tváři, při sebemenší vzpomínce na její sladký hlas.
„Už běž, zítra tu budu. Ale i přesto mu to běž říct. Třeba alespoň nějak zareaguje.“
Rozdýchával jsem tu bolest, co mě zaplavila.
Atari
Podíval jsem se na něj a vzpomněl jsem si i na svou bolest, to co jsme s bráchou zažili… Něžně jsem ho objal.
„Máš pravdu… Ale nejspíše on chtěl nahradit tu díru jinou láskou a v lásce na věku nějak moc nezáleží. I když, tu díru jste si mohli zakrýt navzájem… Vím, jaké to je… Někoho ztratit… Haaah,” povzdechl jsem si a svou bolest jsem si zakryl někde hluboko do sebe.
„Mrzí mě to,” zašeptal jsem a políbil jsem ho na čelo a palcem otřel slzy.
Něžně jsem se na něj usmál.
„Teď nebudeš sám…” zašeptal jsem skoro neslyšně a spíše pro sebe.
Jemně jsem jej pohladil a odešel.
Saky
On byl milý a něžný? Tak tohle bylo děsivé…
Trochu jsem si nebyl jistý, jestli to je pravda, nebo si něco nalhávám. A hlavně… Jak to, že jsem mu to všechno řekl? Úplně jsem zrudnul, když mě pohladil. Takhle se ke mně nikdo nechoval, jenom máma.
Bože… Asi jsem se už zbláznil. Ale rozhodně to nebude mít jednoduché.
Zvedl jsem se a posbíral věci. Večer doma byla divná atmosféra. Doufal jsem, že to tátovi řekl a decentně jsem mu to naznačil i já. Podíval se na mně vražedným pohledem a prohmatal mé tělo.
„Co to děláš?“
„Hledám štěnici!“ odpověděl mi táta.
Udiveně jsem se na něj díval a on odcházel naštvaně do svého pokoje.
Jen na mě zakřičel odpověď: „Dělej si, co chceš! Ale jestli ti jen ohne vlásek, okamžitě dorazíš domů!“
Pobaveně jsem se uculil a začal si balit své věci. Jen trochu oblečení a nějaké potřeby. Ale vždy se můžu vrátit si něco vzít, takže jsem si vzal jen něco. Škola uběhla rychle a já vyčkával jeho příchod. Byl jsem převlíknutý a na sobě jsem měl bílé tričko a světle modré upnuté džíny. Na tom hnědou koženou bundu. Vlasy jsem si jen rozcuchal a hodil nohy na stůl. Byl jsem ve své oblíbené poloze a vyčkával jeho příchod. Opětovně jsem usnul. Musí tady být nějaká kolébací zóna.
Atari
Jeho otci jsem to stručně spíše oznámil stylem, že jde jen o takovou menší výchovu… A pokud má něco proti, tak ať si to rovnou se mnou vyřídí. Nikdy jsem se s něčím nepáral. Proč taky? Doma jsem uvolnil jeden pokoj, naproti tomu mému. Byly tam hudební nástroje, doufal jsem, že tam nic nezůstalo. Oblékl jsem si černé rifle a bílou košili a nechal si ji u krku lehce rozepnutou. Trpěl jsem zřejmě přehřátí nebo něco takového. Pořád mi bylo horko.
Dojel jsem na místo a opět šel do pracovny.
Hah…. Už zase spí?
Došel jsem k němu a naklonil se nad něj. Konečky prstů jsem něžně přejel po jeho spící tváři.
„No tak, šípková Růženko, čas vstávat, nebo chceš taky polibek?” zašeptal jsem pobaveně do jeho ucha.