Jsem ráda, že tě tu vidím, a hned se musím omluvit, že jsem neodpověděla dříve na tvoje komentáře. Promíííň :-*
Jsem ráda, že jsem mohl vysvětlit některé věci. Je fakt, že jsem původně o tomhle příběhu neuvažovala, tak to teď napsat tak, aby to pasovalo k těm předešlým, je trochu zdlouhavější, aby to pasovalo. I tak se obávám, že mi někde mohlo něco utéct. Ale snad to není až tak moc okaté.
Co se týká Mei, mám pocit, že jsem zmínila, že odešla se synem v některé z povídek, ale nejsem si tím jistá. Jinak její syn je vlastně jen doplňující postava, takže ani se ji nějak extra věnovat nebudu.
Sice mi to dalo zabrat, ale mám radost, že se ti kapitola líbila i přesto, že je kecací.
A vážně nevím, co všechno bych ti měla tady napsat, abych nenaznačila, co bude v další kapitole.
Ale určitě jedno - moc moc děkuji za komentář. Moc mě potěšil, a taky povzbudil. Už se pomalu oklepávám z toho, co se u nás doma stalo, a mám už rozepsanou další kapitolu. Tak doufám, že ji budu schopná co nejdříve dokončit, zvlášť, když vidím takové krásné písmenka, které jsi mi tu zanechala. Moc děkuji :-*