Tak přemýšlím, co ti odpovědět, abych neprozradila ani náznakem to, co bude v pokračování. Ale aspoň to – mám radost, že máš radost, že se Katashimu povedlo utéct. : - ) A co se týká Jirou, i když i mně je ho líto, je to jak píšeš. Katashi je ten, kdo se s jeho ztrátou musí vyrovnat, a hlavně když zemřel za takových okolností. Určitě to pro něho není a nebude lehké.
Hladový Katashi už není tak moc hladový, ale zase plno energie spotřebuje cestou. Jestli bude schopen se ubránit sám dvěma nebo více vlkům... Záleží na situaci. On sám to zhodnotil tak, že se jim postaví jako vlk. Ještě nevíme, jak ostré zuby má. :-D
Proč vlastně Keri a Manzo nejednali dříve? To ani já sama nevím. Mohlo to hodně věcí uspíšit a nemuselo dojít k takové tragédii. Anebo by se to stalo i tak, ale o mnoho dřív. Ale tak by povídka asi skončila dříve. A na druhou stranu – i když vynuceně, přeci jen se Katashi ve sněžném království něco naučil a zvykl si trochu i na tuhou zimu. Jinak k tomuto ti asi víc nenapíšu, ale hodně z toho, co jsi ty psala, bude v další kapitole :- )
Ohledně psaní – já sama nevím, co by bylo lepší. Řeknu, že na to kašlu, ale stejně mi to nedá a píšu dál. Někdy jsem jen unavená, někdy se mi nechce, někdy to prostě nejde. Ale i tak, jakmile něco napíšu, a jsem z kapitoly nadšená (i když třeba je v ní právě ta smrt- ne, taky nejsem bezcitná XD ) tak se o to prostě chci podělit. A když potom nikde nic, tak sama dobře víš, jak to člověka zamrzí. Ale mi to stejně i přesto nedá a píšu dál. Bohužel mám někdy stavy, kdy je to fakt už velká krize, a pak si tady prostě „postesknu“. Sice vypadám jak malé rozmazlené děcko, co tu brečí a vynucuje si pozornost, ale tím se aspoň pak seberu a dám do kupy. Ale je fakt, že někdy opravdu hodně přemýšlím o tom, že je to špatně napsané a co je špatně, jestli je to nudné nebo co, když se nic neděje. Pak mám chuť to smazat do nenávratna. Asi tak, jako vím, že se mi nepovedly moc poslední asi dva díly u Zrady a nejsem schopná se k tomu vrátit a dopsat to, což se mi ještě nikdy nestalo. Vím, že nejde vždy napsat koment, ale u vás, co je vynecháte a pak napíšete později, třeba i za dvě kapitoly, u vás to tak neberu.
Ten můj stesk, se netýkal právě vás, pravidelných čtenářů a přispěvatelů. Ale bylo to všeobecně, kdy vážně zájem o tuhle povídku klesl a já si říkám, jestli je to opravdu smrtí Jiroua nebo něčím jiným.
Ale rozhodně jste mě nakoply, promiň, že to píšu u tebe v komentu, ale ty, Ája, Tara, Kated... jste můj záchranný kruh a víte, kdy mě kopnout do zadnice, abych přestala fňukat a pohla se dál. Moc moc děkuji...
PS: další kapitola má už 5 stran, možná to dneska dopíšu, Ale neslibuji. V pátek jsme chystali věci na výstavu, v sobotu jsme tam byli a já mám pocit, že mi ty dva dny prostě někdo ukradl. Jako by ta sobota ani nebyla a totálně jsem KO. Proto ti i odpovídám až dneska... : - )