Jsem moc ráda za další kapitolu :), ale je mi z vyvíjející situace víc a víc smutno. Je bezva že už má Kuro domov jako domov, v práci a ve škole to taky dopadlo dobře i ty narozeniny jsou moc krásné gesto, které zahřálo u srdce, ale na druhou stranu to zklamání z poprvé, Kurovi závěry, které si udělal jen ze zaslechnutého rozhovoru plus díky tvrdohlavým a umíněným rodičům zavřený Aki v pokoji, který ani nemůže oslavit Kurovi první narozeniny :(. No měla jsem z toho stažený žaludek, ale jsem ráda, že pokračujete a doufám, že to brzy bude lepší. :) A abych nepsala jen samá negativa, tak mě potěšilo Akiho nesmělé vyjadřování v přítomnosti rodičů a té slečny.Jen do nich!