Páni, já jen zírám... A to jsem si říkala, že se buď za A) na mě všichni kašlou a konec se jim nelíbí, nebo za B) jsou všichni u vody, nebo za C) nikdo se s Kenjim nechce rozloučit.
Přiznám se, že Kenji alias seme byl můj záměr od začátku. Akorát jsem myslela, že to bude dřív. Ale nějak se to zvrtlo tím vším, co se vlastně chudáčkovi stalo. :) Ano, přesně jak mu Tame říkal, Kenji ještě porostl, a to že dost, ale je fakt, že Manza nepřerostl. :) Toho nepřerostl asi nikdo. Přemýšlela jsem, že víc rozepíšu Kenjiho cestu ke kralování, ale to by bylo na další příběh, jak se znám. Proto jsem to tak zkrátila. A to že bude dělat krále, jsem se rozhodla až v posledních kapitolách, nejdříve jsem ho chtěla nechat dělat jen hlavního zámeckého kováře místo Manza. Ale myslím, že se pro kralování hodí :)
A jako, hele, hodně se červenám, ale usmívám se u toho. Takové pěkné slovíčka číst po těch úmorných dnech stojí opravdu za to. Že by byla povídka až taková? Vážně? Tenhle tvůj koment si budu číst jako pohádku na dobrou noc. Pak budu mít hezké sny. Jen trochu uvažuji nad tím PROFESIONÁLNÍ... Jako bych ráda, to jo, ale myslím, že kdyby to četl nějaký profík, nejspíš by tu našel spoustu věcí pro kritiku. Ale co už. Oni takoví jsou i neprofíci, ale důležité je – že mě se povídka líbí a je moje. A taky důležitější... nejdůůůůležitějšíííí je, že se líbí i dalším a já jsem za to moc ráda. Ještě jednou moc moc děkuji za opravdu krásný komentář. :) :)
A teď už jen – áno, nezbývá nic jiného, než se rozloučit s Kenjátkem, alias králem, alfou vlčí smečky, Kenjim. :) :)