Jo, je to tak, Kenji je hrozně smutný a opravdu to vždycky se svými psotavami prožívám. Možná i proto pak píšu tak, jak bych to na jejich místě cítila já... A on je chudák teď nejen smutný, ale i zklamaný tím, jak se k tomu postavil král a i jeho táta.
Další kapitolka už je rozepsaná, ale nějak mi to teď nemyslí. Jsem se zasekla na tom, jak zkloubit dohromady to, co se má potom stát. :) Ale na něco přijdu, a snad to bude čitelné :D
Děkuji za komentík :) :)