Ahhh je možný, že opět nemám slov???
Zastřelit málo!!! Topko co mi to děláš! Čekala jsem, že další kapitola bude smutného ražení, ale že mě až rozbrečí ne. To, že to s Kenjim prožíváš se ti nedivím. My všichni to s ním prožíváme a vnímáme jeho bolest. O to těžší to muselo být pro tebe to sepsat.Komu by se chtělo s úsměvem psát o špatných událostech, které postihli jeho hlavní postavu, jeho dítko? Nikomu. A navíc když je tím "dítkem" někdo jako je Kenji. Tomu, že se rozhodl odejít z místa kam se vydal jen kvůli tomu, že tam byla jeho láska se nedivím. Taky bych odešla. Je tam toho strašně moc co mu ho připomíná. A ten dodatek, že chce odejít aby na něj zapomněl... sakra jak to jen ten člověk mohl vypustit z úst! :o ... ahhh je to sice zvláštní, ale stále chci věřit tomu, že je Mareo živý. Ano, cítil ho tam, ale stále co když to byla součást promyšleného plánu :D (jsem už s tím strašná, ale když já nechci věřit, že je Mareo mrtví :D )... No třeba na něco přijdou s Yakei až se vrátí do vesnice vyhnanců. Pro něj to byl domov a myslím, že potřebuje Yakeiiho objetí (vnímám ho čím dál tím víc jako jeho mámu :D )... ahhh už aby tu byly další nejméně 4 kapitoly... třeba se nakonec dočkám a Mareo vstane z mrtvích.
Ahhh děkuju za díleček. Byl smutný, nervydrásající a vůči mě zákeřný. Nejen, že mi totiž pošramotil city hned takhle zrána, ale taky mi rozmazal řasenku (teda to už jsem spíš zavinila já, prootže jsem si bezmyšlenkově prostřela oči od slz).
Děkuju za tenhle start do dne :D ... Ráda bych napsala že to byl krásnej díleček, ale to bych byla lehce proti sama sobě, prootože byl spíš ošklivě smutňoučkej... na druhou stranu to bylo ale krásně sepsáno... ahhh vždyť ty mi rozumíš.
ps: děkuju i za E-maily :) ... ochutnávku jsem si naštěstí nestihla přečíst. Ž ty si mě tou ochutnávkou chtěla jednou rozbrečet a pak mě tady tím zbytkem dodělat. :D