No, nenechala jsem ho tam dlouho, pro nás... jen jednu kapitolu :D Ale pro Kenjiho to byla dlouhá doba. Celý den a celou noc, sám, potmě a v tížívém tichu... neschopen pohybu a ani si zajít na záchod... já bych se nejspíš zbláznila na jeho místě. Se nedivím, že byl zoufalý a rozbrečel se.
Kiichi... Jsem ráda, že jsem mohla něčím překvapit. :) No, pro tentokrát má svoji kapitolu slávy, protože nám zachránil hlavního hrdinu. :) :)
Jo, táta si musel zachovat klid a neukázat své emoce. Počítám, že stejně chtěl vyletět, jen co je viděl procházet. Ale jednou to byl velitel vesnice vyhnanců a teď zámecké stráže, a nejspí ne jen tak pro pěkný pohled. Prostě to umí... :)
A poslední pachatel... Mreo... proč je ve vězení? Hi hi hi , mám se opakovat, nebo i tobě mám napsat, že si máš počkat do další kapitoly? No, už jsem to napsala. Tak si počkej a uvidíš...
ps: no, ono se to řekne, ale stejně to tak vždycky je. Člověk si říká, jo, to je dobrý, povedlo se mi to, a pak s napětím čeká na reakce. Je pravda, že hodně lidí čte a nic nenapíše. Vidím to i na návštěvnosti, která mě na druhou stranu těší, protože i podle toho vidím, že tu lidi chodí. Ale slovo v komentu je přeci jen víc vypovídající a potěší a nakopne. (A to nemluvím jen o mně, ale i o ostatních pisatelích) Kdysi jsem psala jen do deníku a dávala jsem to číst kamarádce (Mluvím teď o Alexovi a Pavloviú). Hned mi každou další část osobně, z oka do oka, zkomentovala a ptala se, jestli už mám pokračování. Vážně mě to těšilo, i když to byla jen jedna kamarádka a psaní mě bavilo daleko daleko víc...
ps2: jo s těmi nicky je prostě sranda. Topinka vlastně vznikla ze zoufalství, když jsem si potřebovala založit mejl a všechno bylo obsazeno, dokonce i jogurt a máslo. (Fakt jsem zkoušela i tohle) a najednou topinka prostě vyšla :D Člověk pak jen kroutí hlavou :D
ps3: I tobě děkuji za přečtení a další komentář. Vážně jsem za ně ráda. :)