Už tři kapitoly jsem si říkala, jestli to tajemství nemá nějakou spojitost s jejich nehodou a ono jo... Ahhh nedokážu si představit jak se Katsu asi cítil ... musí se v něm mísit všelijaký pocity :´( ahhh ale taky chápu Hisoku proč mu to neřekl... měl přeci jenom strach jak zareaguje. No snad to dopadne dobře a Katsu pochopí, že to byla jen souhra náhod :)
Jinak... Zatím je to moje druhá tvoje povídka, kterou si tu čtu (včera jsem si četla v oku dravce a ta mě taky zaujala a těším se jak to s ní bude pokračovat dál :D ) a musím říct, že žádnou povídku s takovými nápady jsem ani nečetla. Takže si mě mile překvapila :) heheh už se těším na pokráčko :)
ps: chvílema jsem měla z Hisoky pocit jako z nějakýho šílence :D :D :D