tak přemýšlím, odkud začít. Ale nejspíš od spárklíků :D To mě zaujalo nejvíc a ta představa všech těch růžových a duhově barevných věciček, jak kolem nich pobíhají a lítají... Krása... :D A kolem hlav jim lítají srdíčka a hvězdičky a já nevím co... ha ha Fakt ta představa je víc než živá. :) :) :)
Jo, psychologicky laděné drama... Ani nevím proč tyhle věci píšu. Co tak třeba nějaké sci-fi? Ale to už vím dopředu, že by dopadlo špatně. Mám ho sice ráda, ale neumím to napsat.
Jestli kluky pro jednou uvidíme šťastné? Proč? Nečetla jsi ten konec? Je... konec... :D A každá moje povídka končí happy endem, teda až na jednu jednorázovku. A tak co kdybych teď změnila něco, co je zaběhnuté? Ne vždy to musí skončit dobře. Ale tak to se uvidí v další kaptiole, jen vás tak na to trochu psychicky připravuji. :)
Uvidíme, jestli se Mel vrátí a jestli ano, tak zda to vůbec stihne. A strýc? Taky doufám, že si zlomil vaz. Za to všechno co udělal. Jo, to je tvář naprostého psychopata - ubližovat druhým a přitom říkat, jak moc ho milují a co všechno pro něj udělali a že ten druhý vlastně může za to, jak se všechno podělalo. Jo, člověk nikdy neví, kdo je jeho "usměvavý soused". :D
Moc ti děkuji za tak krásný komentář, opravdu mě potěšil - i pobavil. Jooo spárklíky tu ještě nebyli... :)