Brečím... Poprvé když jsem tuhle povídku četla přímo na narozeniny, tak se mi pohlo srdíčko smutkem, nad tím malým človíčkem, který je na tuhle příležitost zcela sám. V tu chvíli jsem si říkala, že díky bohu, nejsem úplně sama. A potom... Tak krásně mu Ichiro nabídl společnost a já se nemůžu dočkat toho, jak to bude pokračovat. Děkuji za tu povídku a za nádherné věnování. Jsi zlatíčko. Díky.