Charlie je prostě Charlie. Nějak si nedokáže připustit, že by to mohlo být ono... Tak nějak zažil své a prostě se bojí otevřít a věřit, že by to mohlo být jinak, než bylo doposud.
Vyskakující Edie z okna. Taky mě to pobavilo. Představila jsem si ho už s jednou nohou na parapetu... fakt úsměvné, ještě že Hazuki došel včas. No a slyšet od Charlieho to co slyšel, pro něj asi byla ta nejlepší náplast na všechna jeho zranění. Tak uvidíme, jak to bude, až se kluci ráno vzbudí...
Moc děkujeme za krásný komentík. Opravdu potěšil a jsme rády, že se kapitola líbila. Byla to taková, kdy to co spolu dělali byo už komplet i s jejich city, s tím, co k sobě cítí, nejen čistý sex pro potěšení... :)