Tahle kapitola mě poslala do emoční žumpy. Ještě to není tak strašné, že bych posmrkala několik balíčků kapesníků, ale už se tomu blížím.
Jednou větou, tahle kapitola mi vyrazila dech, rozsápala srdce a vzala naději na klidný spánek. Náš drahý Mel... zrazen, pošpiněn, ublížen... je mi plně jasné, proč nesnese přítomnost svých rodičů, po tom všem. Po těch dlouhých, několikaměsíčních mukách, kdy mu nikdo nevěřil a to zvíře si s ním dělalo, co chtělo. Ach, mé srdce...
Avšak by mě zajímalo, jestli se to nakonec vše provalilo. Z předchozích dílů tak nějak tuším, že jeho rodiče o tom ví a právě proto chtějí, aby jim Mel dal druhou šanci, které se (asi) nedočkají. A jestli ten hajzl nakonec dostal tvrdý trest, třeba ukamenování, upálení, mučení a tak dále... >:-) Hlavně aby to bolelo~
Breda si nejde nezamilovat. Tak moc zbožňuje Milese, tak strašně moc ho chce ochránit od všeho zlého a špatného, co by mohlo našemu chudáčkovi ublížit. Ale jestli k tomu dostane po téhleté kapitole šanci...
Prosím, nenapínej mě moc dlouho, mám rýmu, tak alespoň mohu trochu zamaskovat můj emocionální rozklad :-D Jako vždycky, fenomenální :-)