brrrr, věděla jsem, že se budu bát ale prostě mě tyhle povídky fascinují. A tahle je vážně skvělá. Přízraky ve velkém domě, dlouhé prázdné chodby, kdy má člověk srdce sevřené do malé kuličky, když se má podívat za roh, jestli tam na něho něco nevybafne. Stát na místě a přemýšlet, zda jít nebo nejít, jestli na něho někdo ze schodů za rohem něco neskočí, či ho chytne za nohu. Vzpomínky na dětství a babiččno bydlení v budově bývalého kláštera... Kdy jsem se bála projít tou dlouhou tmavou chodbou na záchod, protože jsem věděla, že tam někde někdo je, i když chodba byla na první pohled prázdná.
Páni... Peg - vážně, i když mi to připomíná tyhle děsy, tak se moc těším na další pokračování. Opravdu mě ta povídka chytla... A taky - jsem zvědavá, jaké bude setkání těch dvou - Detektiv a arogantní parchant... Jsem vážně napnutá. Díky za tuhle skvělou povídku. :)