Tak prvně... No... Mám problém s tím přítomným časem, je to pro mě trošku oříšek, ale nijak to nesnižuje dojem.
Takže... Noooo... Ještě chvíli... :) :) Ne... Je to super. Oprvdu se mi líbí, že se Richard dokázal pomalu, ale jistě dostat na nohy, které mu byly hrubě podkopnuty bolestí. Někdy prostě otupit mozek prací, je to jedíné řešení, jak se smířit sám se sebou. Jsem zvědavá na toho Jeffeyho, zatím se moc bránit neumí, ale věřím tomu, že mu dokáže pobláznit hlavu a dostat ho zpátky na nohy... Tedy jestli je dáš dohromady. :)
Děkuji z tuhle jednorázovku a koukej pokračovat, kdo má bejt pořád napnutej jak stuna. :) :)