Tak jo, konečně jsem se odhodlala. Přiznám se, že Pavlův příběh mám sfouknutej hned dvakrát. (nebo možná třikrát ??) Po prvé ze zvědavosti a po druhé jsem ho četla zároveň s Alexovim příběhem, abych to měla krásně z obou pohledů. :D
Můj tatínek dělal za mlada taky jeden bojovej sport (taekwondo) a nějaké ty medaile získal. Zřejmě díky němu mě ta bojová umění a celkově sport tak láká. Právě proto jsem tušila, že se mi příběh bude líbit a heleme se, líbil se. Ale to je slabé slovo, já se do Pavla zamilovala. A do Alexe taky. A do Lenky, Hanky, do tatínka Petra, do Tinky, ba co víc, i do doktorů. XD
Jelikož jsem četla dřív Alexe, tak jsem toho hajzla, jakže se jmenoval (???), strašně nesnášela. Nelíbil se mi od první chvíli a celou dobu mi nějak smrděl, ale začátek vztahu a nějaké situace mě i tak dostávaly. (Jsem strašně slintala, jak mu opravoval bundu a Pavel se zlobil, že se k němu chová jako k dítěti <3 ) Já už vím, Ondra.
Já nevím, ale asi mám nějakou úchylku na otce. Prvně Kaida v Horké krvi a teď Petr. Oba váleli a když jejich synové trpěli, tak jím byli oporou (což je určitě logické, ale i tak to bylo roztomilé). XD
Mě bylo Páji tak líto, že jsem se na konci první knihy skutečně rozbrečela (a řvala jsem při dalších dílech neustále). Milana i Petra jsem opravdu nesnášela. No, Petra už ve chvíli, kdy Páju tak nějak sváděl, protože jsem ho viděla jako možnou konkurenci Alexovi.
Pokud jde o ten pokus o sebevraždu, tleskám. Opravdu, nefalšovaně, protože kdykoliv to napíše nějaký jiný autor, okamžitě příběh přestanu číst, protože najednou jde kvalita rapidně dolů. To se v dnešních příbězích píše tak často a přitom naprosto nesmyslně. "Rozešel se se mnou, tak pá. Jdu se zabít." To mi vždycky drásá nervy, třebaže je příběh celkově suprový, postavy sympatické, děj vtipný i vážný, ale jakmile se autor/ka rozhodne pro sebevraždu, většinou tím celý příběh znehodnotí. :/ Neříká, že já bych do tohohle pytle nepatřila, ale já se pokouším tomuhle vyhnout. Protože opakovaný děj ztrácí originalitu a lesk. :D Ale to jsem se zase rozkecala. Sebevražda, nebo spíš pokus o ní, Páji se mi zdála zcela racionální, smutná, bolestivá a fakt už nevím, jaký slova jsem ještě chtěla použít. XD
Přiznám se, že jeho matku jsem nesnášela za to, jaká byla, ale ve chvíli, kdy donesla dárek Pájovi a přitom se seznámila s Ondrou, tak se mi jí opravdu zželelo, ale na druhou stranu, mohla si za to sama. A doktoři, ty jsem naprosto žrala. Zvlášť toho cvokaře, ten opravdu válel a chudák Pavel se ho nemohl zbavit. :D :D :)
A stejně, nejvíc jsem se culila, jak se Alex pustil do Ondry. To nečekal. A samozřejmě, když ti dva do toho konečně skočili. Ale že jim to trvalo. :D
Tak jo, vysypalo jsem sem vše, co jsem měla na srdci a pokud ne, tak se to stejně objeví v komentáři pod Alexem (tak snadno se mě nezbavíš) :) Opravdu ti děkuji za tuhle skvělou povídku. Některé hlášky do teď cituji a kdykoliv jsem smutná, tak se k Pavlovi a k Alexovi vracím. :)