Džus se otevřel a obsah začal vytékat na zem a pod mé nohy. Stál jsem a jen se v šoku díval na to, co se přede mnou odehrává. Nebyl jsem ani schopen se sehnout a zvednout krabici, či odstoupit z té sladké louže bokem, i když mě studily prsty u nohou.
Srdce mi stále divoce bilo a pusu jsem jen otevřel na prázdno, aniž bych byl schopen něco říct.
Čekal jsem všechno možné, ale tohle byl pro mne opravdu šok.
Možná ještě spím a tohle se mi zdá…
„Jasi,“ pohnul se konečně Sergi. „Myslel jsem, že spíš. Stalo se něco?“ zadíval se na mou tvář vlhkou od slz.
„Myslel… myslel jsem…“ nevěřícně jsem zíral na postel.
„Přišel jsi zrovna v tom nejlepším,“ pousmál se Carson.
Ležel na posteli se spokojeným výrazem a nohama i rukama objímal svého milence, který už také jen polohlasně oddechoval a uklidňoval své roztoužené tělo.
„Proč jsi tady?“ konečně jsem se vzpamatoval a pohlédl jsem na Sergiho.
„No,“ podrbal se ve vlasech. „Tohle byl nápad Carsona. Víš, přišel s něčím, co ho napadlo, a nakonec to skončilo takhle. Promiň, jestli jsme tě vzbudili.“
„Omlouvám se, že jsem vás vyrušil,“ couvl jsem o krok zpátky.
Noha mi však na podlaze mokré podjela a já se na poslední chvíli zachytil dveří.
„Dávej pozor!“ vykřikl Sergi a rychle ke mně přiskočil.
Chytl mě pod paží a pomohl mi vstát. Jednou rukou jsem se držel jeho trika a snažil se znovu neuklouznout.
„Počkej tady,“ opatrně mě pustil, když jsem byl jakž takž stabilizovaný. „Donesu hadr.“
Sergi hned rozsvítil v předsíni a zamířil rovnou do koupelny, odkud bylo vzápětí slyšet, jak pouští vodu.
Já zatím stál a díval se na Carsona a znovu mi došla řeč. Sice jsem to tušil, ale přesto jsem byl překvapený. Ne to, že spí s mužem, ale to, že je ve stejné pozici jako já a navíc…
Jeho milenec je…
„Timy,“ prohrábl Carson svému milenci vlasy, aby si získal jeho pozornost. „Uvádíme Jasiho do rozpaků.“
„Jason mě teď nezajímá,“ zabručel Timy. „Chci pokračovat.“
„Už? Ale teď ses udě-“
Timy přerušil Carsonova slova, když se k němu sklonil a políbil ho na ty. Viděl jsem, jak se jeho jazyk hbitě probil do jeho úst a okamžitě ho tím umlčel. Carson se tomu okamžitě podvolil, jako by to bylo nějaké zaklínadlo. Jeho ruce povolily objetí a hned se rozeběhly po Timyho těle. Hladil ho a jemně škrábal všude, kde dosáhl. Prakticky hned tomu propadl. Jeho tváře znovu zčervenaly a v momentech, kdy měl povoleno se zhluboka nadechnout, vycházely z jeho úst hlasité vzdechy protkané vzrušením, když se Timy opět začal pohybovat, aniž by před tím opustil Carsonovo vnitřní teplo. Ten mu pomalu ale jistě začal vycházet vstříc.
Od té chvíle jako by zapomněli na celý svět. Vůbec jim nevadilo, že tam stojím a dívám se na ně. Už jsem zapomněl na svůj strach, s kterým jsem otvíral dveře. Jen jsem stál a fascinovaně hleděl na jejich dokonalou mileneckou souhru.
„Doufám, že se k nim nechceš přidat,“ ozval se vedle mne Sergiho hlas.
Konečně jsem se vzpamatoval a rychle zavrtěl hlavou. Opatrně jsem zvedl jednu nohu, kterou mi Sergi hned otřel vlhkým a pak suchým ručníkem, a přešlápl jsem na suché místo, aby mi mohl otřít i druhou nohu.
„Já… po… půjdu vedle,“ zakoktal jsem se.
Otočil jsem se a šel rychle do ložnice, abych skryl to, jak jsem celý červený a jak mě ta jejich „akce“ vzrušila.
Carsona jsem vždycky obdivoval, jak je pěkný a elegantní. Ale tohle předčilo všechna má očekávání. Vzrušení, které prožíval, dodávalo jeho tváři zvláštní výraz, a on byl snad ještě krásnější. Ale tak nějak jinak… Kdybych ho neznal, nevěřil bych tomu, že je to člověk, který vlastní a vede obrovskou a velmi úspěšnou modelingovou agenturu. Člověk, který se s ničím nepáře, dokáže se porvat se vším a jeho vrozená autorita nikomu nedovoluje mu odporovat. Byl úplný opak toho, co jsem měl tu čest teď vidět.
A Timy… ten, kterého jsem vždy vnímal spíš jako hospodyňku, někoho, kdo se Carsonovi staral o domácnost, moc toho nenamluvil a byl spíš v ústraní… Nečekal jsem, že má tak mužné tělo a že je takový… Samec?
Když jsem přivíral dveře od potemnělé ložnice, zaslechl jsem ještě Sergiho hlas, když na ty dva promluvil.
Kdo ví, jestli ho vůbec vnímají…
Zalezl jsem do postele a přikryl se až ke krku. Zamotal jsem do přikrývky své tělo, které se jemně chvělo, ruce si přitiskl na rozkrok a sevřel je svými stehny. Krátce a rychle jsem oddechoval a snažil se uklidnit. Zapomněl jsem i na to, že mě ještě před chvílí bolela hlava.
Jak malá chvilka stačila k tomu, abych se takhle vzrušil… Pořád jsem nemohl ten obrázek vyhnat z hlavy. Stále jsem měl před očima postel z vedlejšího pokoje a dvě propletená těla milenců pohybující se v dokonalé souhře.
Sergiho kroky, které před chvílí mířily do koupelny, se nyní přibližovaly k ložnici. Pokoj na moment ozářilo světlo z chodby, ale pak cvakl vypínač a znovu se všude rozprostřela tma. Dveře tiše klaply, když je Sergi zavřel a po chvilce se postel mírně zhoupla, když si na ni sedl a sklonil se nade mnou.
„Proč jsi brečel?“ odhrnul mi vlasy z čela, aby mi viděl do tváře.
„Myslel jsem…“ zavřel jsem na moment oči, když mě jeho dotek ještě víc rozechvěl. „Myslel jsem, že v tom pokoji… no… že ty… slyšel jsem, jak říkáš…“
„Myslel sis, že já a Carson…?“ udiveně na mne Sergi pohlédl.
Mlčky jsem přikývl, a ještě víc jsem se skrčil.
„Nikdy bych tě nepodvedl, Jasi,“ mírně se zamračil, ale sklonil se ke mně ještě víc. „Miluji tě,“ zašeptal mi do ucha.
„Promiň,“ otřel jsem se tváří o jeho dlaň. „Nevěděl jsem, že je tu Timy, a že děláte…“
Nedomluvil jsem a jen jsem naprázdno polkl, když se mi znova vybavilo to, co jsem viděl v druhé ložnici.
„Co jste to vlastně dělali? Proč jsi je natáčel?“
„No, Carson na něco nejspíš přišel… Spíš mi potvrdil to, co jsem si už myslel. A tak jsme se rozhodli to vyzkoušet. Jen jsme tě nechtěli budit, tak zavolal Timymu, aby přijel. Oni dva… Jsou milenci už strašně dlouho, tak nebyl problém. No, a nějak se to zvrtlo a Timy prostě chtěl natočil jejich sex. Chtěli takové své soukromé porno,“ zasmál se Sergi.
Jemu to možná přišlo vtipné, ale mě ne. Nejprve šok, že by mě mohl podvádět a pak to, když jsem viděl ty dva a ještě Sergiho, jak je přitom fotil a natáčel.
„Víš, Carson byl celý nažhavený, už když Timymu volal. Prej, když viděl nás dva, měl problém se udržet. Proto prý raději čekal v té zimě na terase, dokud jsme neskončili,“ zašeptal mi znovu Sergi do ucha. „A jak to vypadá, tak nám to pěkně vrátil, co?“
Jemně mě do toho ucha kousnul a pak zasunul ruku pod peřinu. Přejel mi s ní po boku a zastavil se u lemu boxerek.
„Co to tam schováváš?“ pousmál se.
Mým tělem projela ta zvláštní vlna touhy, která se přihlásí vždy, když se mě takto dotkne v očekávání něčeho dalšího. Vždycky mě svými doteky dokáže vzrušit tak rychle, že sám nechápu. Nejspíše jsme si my dva souzeni. Nedokázal bych si už ani představit, že bych se měl dát někomu jinému. Jsem Sergiho poslušná loutka okamžitě, co se mě jeho prsty dotknou a dají mi najevo, co by rád.
Stejně jako teď, když je zasunul pod tu jemnou lycru a já cítil jejich horkost na mém zadku, který střídavě hladil a tiskl.
„Natočíme si taky své soukromé porno?“ odhodil Sergi deku bokem a vyhoupl se nade mne, aniž by jeho druhá ruka opustila teplo, které ze mě doslova sálalo.
Rozpaloval mě každým otřením, ať už konečky prstů, či celou dlaní. Výmluvnými gesty masíroval tuhle moji část těla, a sem tam zajel i mezi mé nohy, aby promnul v ruce můj pytlík, či se jen náznakem otřel o můj penis. Líbal mě na zádech a na krku. Šimral mě svými vlasy, když mi do ucha šeptal tichá slova o tom, co by se mnou chtěl dělat.
Současně s tím, jak se mi zrychloval dech, jsem pomalu uvolňoval i to napětí v těle. Už dávno jsem neměl ruce sevřené mezi stehny. S prvním Sergiho dotykem jsem nohy mírně roztáhl, aby měl volný přístup k mému vzrušení. I já zasunul ruku do svých boxerek a s hlasitým výdechem promnul svou erekci, která už o sobě dávala sakramentsky vědět.
Bezděčně jsem se začal pohybovat proti Sergiho ruce, jako kdyby již ve mně byl nasunutý. Vzrušovalo mě to čím dál víc a strašně moc jsem toužil po tom, aby si mě vzal. Propínal jsem svůj zadeček proti němu, aby bylo jasné, co po něm chci. Ale myslím, že to pochopil okamžitě, jen co se mne dotkl.
Ani nevím jak, ale za chvilku jsem ležel na břiše. Protahoval jsem svůj ztopořený penis v ruce, když jsem dělal stejné pohyby, jako Sergi, když si mě bere.
Netoužil jsem však po tom, abych ho do něj strčil. Měl jsem rád, když si mě on bral.
Ten pocit, když do mne pomalu najížděl a vyplňoval mou staženou dírku, která se postupně uvolňovala a přijímala jeho chloubu, kterou opravdu právem mohl chloubou nazývat. Roztahoval mě každým svým pohybem, narážel do mne někdy jemně, někdy hruběji. Miloval jsem pocit, kdy plnil mé tělo svým spermatem, jako by si mě značkoval a říkal: Jsi jen můj.
Na to všechno jsem myslel, když jsem svými bezděčnými pohyby Sergimu ukazoval, jak moc jsem vzrušený, a jak moc chci, aby si mě vzal. Strašně moc jsem toužil, aby při tom jednom z mých propnutí mého zadečku proti němu, do mě nečekaně najel, až bych vykřikl slastí.
„Se… Serg… chci… pro…“ zaskučel jsem, když už se má touha nedala snést, a on mě stále dráždil pouze svými prsty a svými šeptanými slovy.
Ani nevím, kdy mi stáhnul boxerky dolů, a jeho prsty vjely dovnitř, jako by se tím chtěl přesvědčit, že to, co právě předvádím, není jen divadlo.
„Vzrušilo tě, co jsi viděl vedle?“ políbil mě na rameni.
Přikývl jsem.
Břicho, stehna, i rozkrok jsem měl rozpálené a bradavky mi ztvrdly a byly ještě citlivější od toho, jak jsem se svými pohyby otíral o prostěradlo. Celý jsem hořel a úplně bláznil, jako by do mne někdo nacpal dvojitou dávku afrodiziaka.
„Mě taky,“ přiznal se šeptem. „Jsem rád, že ses vzbudil,“ jazykem obtáhl linii mého krku a znovu zaútočil na mé ucho.
Skoro jsem šílel, jak moc jsem chtěl, aby do mě vstoupil. Zaskučel jsem, když mě jeho prsty opustily. Sergi se ale jen na moment zvedl, aby se zbavil i on svých kalhot a odhodil je bokem. Už jsem se nekontrolovatelně třásl, kdy na mě vzápětí dolehl…
„Prosím…“ sténal jsem, když se jeho erekce otírala o můj zadeček, a jako by to dělal naschvál, ani jednou nezavadil o můj roztoužený otvor.
I když mě váha jeho těla omezovala v pohybech, stejně jsem se proti němu prohnul. Chtěl jsem ho cítit víc. Chtěl jsem ho tak moc…
„Sergi!“ vykřikl jsem zoufale, když se jeho penis dostal mezi mé půlky, a on mě přitom jen víc znehybnil, když své tělo ještě víc zapřel o mé.
Další můj hlasitý výkřik se roznesl pokojem, když se najednou zvedl do kleku, chytl mě za boky a prudce si mě přitáhl k sobě. Stačilo mu jen malé nasměrování a já najednou ucítil tu plnost, když do mě úplně celý vnikl jedním rázným pohybem. Mráz přeběhl po mém těle až ke kořínkům vlasů, když se prvotní krátká bolest změnila na ten skvělý pocit, který jsem tolik očekával.
I Sergiho dech už byl hlasitý a prosycený vším tím vzrušením. Ani on už nedokázal skrýt, jak moc se chce se mnou milovat. Už se nedržel zpět. Bral si mě a já slastí sténal pod jeho přírazy. Bylo tak intenzivní, že z mých úst vycházely jen divné zvuky, když jsem se snažil vyslovit Sergiho jméno.
Tak silné vzrušení zasáhlo nás oba, že netrvalo dlouho a pokojem se roznesla vůně našeho uspokojení. Mé sperma dopadalo na prostěradlo, aniž bych se víc svého penisu dotkl. Křečovitě jsem svíral cípy polštáře a jen do něj kňučel jako pes, jak nádherně mi bylo.
I když jsem Sergiho v sobě, pod vlivem svého orgasmu, svíral, on ještě chvíli pokračoval ve svých kopulačních pohybech, než mě zcela vyplnil. Povolil křečovité držení mých boků, kde jsem určitě musel mít vyryté jeho prsty i s nehty, a pak s těžkým oddechováním na mě dolehl. A jako by se chtěl ujistit, že nespadne, nebo že ho ze sebe neshodím, ještě se do mne zakousl. Cítil jsem jeho zuby, kterými zanechal svůj podpis na mém rameni a jeho horký dech, pod kterým mi napjatá kůže vlhla.
Kašlal jsem na to, že budu mít na rameni modřinu a nejspíš nějakou dobu nebudu moct fotit. Bylo mi to jedno, protože pro teď mi bylo všechno ostatní ukradené.
Bylo to naprosto úžasné…
Byl jsem v sedmém nebi a za tohle mi to rozhodně stálo.
„Slez na chvilku, ať můžu dá nové prostěradlo,“ povzdechl si Sergi po chvíli, kdy jsem stále nehnutě ležel.
Nechtěl jsem se pohnout. Nelíbilo se mi ani, že ze mě vysunul svůj ochablý penis, protože jsem byl nenasytný stejně jako Timy, když odmítl z Carsona vstát.
„No tak, Jasi. Přilepíš se na to a ráno to ze sebe nesundáš,“ ucítil jsem plácnutí po zadku.
Jen jsem nevrle zamručel, ale pak jsem se překulil na bok a konečně vstal.
„Nechceš se jít umýt?“ zeptal se Sergi s úsměvem, když se na mě podíval.
Zavrtěl jsem hlavou a díval se, jak stahuje prostěradlo. Jen, co bylo dole, plácl jsem sebou zpátky do postele a odmítal se už hnout.
„Počkej chvilku, natáhnu nové...“
„Kašli na to. Nikam nejdu,“ zaprotestoval jsem.
Bylo mi jedno, že ležím na holé matraci a mezi stehny cítím pomalu zasychající Sergiho sperma.
Chtěl jsem to nechat tak. Jako bych si ho chtěl schovat na památku. Bylo mi tak dobře, že jsem se tohoto důkazu nechtěl zbavit ani náhodou. Aspoň ne teď…
„Jsi jak malý,“ zasmál se Sergi.
Nakonec rezignoval. Lehl si zpátky ke mně a přikryl nás oba jednou peřinou. Objal mě a co nejvíc si mě k sobě přitáhl. Zabořil jsem obličej do jeho hrudi a s hlubokými nádechy jsem vstřebával jeho vůni, kterou nenahradí ani ten nejdražší parfém.
„Ani nevíš, jak moc jsem rád, že jsi mě vzal zpátky,“ objal jsem ho i já, a ještě víc se na něj přitiskl.
Na moment jsem však ztuhnul, když si Sergi po mých slovech povzdechl.
„Promiň, Jasi. Je mi líto, že jsem byl tak blbý. Ale už o tom, prosím tě, nemluv, ano? Pokaždé, když to zmíníš, tak je mi ze sebe samého špatně a stále si to vyčítám. A vážně mi to nedělá dobře.“
„Už o tom nebudu mluvit. Nezlob se. Ale,“ trochu jsem se oddálil, abych na Sergiho mohl pohlédnout, „zajímá mě, na co jste s Carsonem vlastně přišli.“
„Teď si tím nezatěžuj hlavu. Probereme to všechno zítra, ano? Vlastně…“ stáhl Sergi ze své ruky hodinky, na kterých svítící ručičky ukazovaly půl třetí ráno, a odložil je na stolek. „Probereme to dneska, až se vyspíme. Bude lepší, když ti to vysvětlí Carson, umí to lépe. Mám sice trochu pochybnosti, ale neboj se. Už to bude dobrý…“
Přikývl jsem a znovu jsem zavrtal obličej do jeho hrudi. Jeho silné paže mě objímaly, a jeho teplo a vůně mě pomalu uspávaly. Cítil jsem únavu nejen ze všeho, co jsem za poslední dny zažil, ale i z toho, jak moc dobře mi teď bylo.
Byl jsem konečně klidný a spokojeně jsem i usnul.
Silně jsem sebou trhnul, když Carson vletěl do ložnice jak velká voda a hulákal na Sergiho, aby vstal.
„Zaspali jsme! Rychle se připrav a pojedem! Dneska se mají dodělat fotky a musíme ještě udělat výběr a opravy. Zítra ráno přijedou klienti, tak to musíme stihnout!“ křičel ještě od koupelny, kam rychle nakráčel, aby se dal aspoň trochu do pořádku.
„Zabiju ho,“ vrčel Sergi rozespale, ale přesto se z té postele zvedl.
Jako první popadl hodiny a než si je natáhl na ruku, ještě se podíval, kolik že je vlastně hodin.
„No, zaspali jsme. Fakt že jo,“ zavrtěl hlavou a pak zahulákal směrem ke koupelně. „Pohni si Carsi, ať se můžu osprchovat!“
„Timy už chystá snídani, tak se zatím najez!“ ozvalo se nazpátek.
„Budeš ještě spát?“ oblékl si Sergi boxerky a zadíval se na mě, jak se rozvaluji na posteli.
Viděl jsem, jak v něm cuklo, když jsem se otočil na bok a deka sjela a odhalila mé nahé tělo.
Raději se sehnul, zvednul odhozené triko a hodil ho na sebe, aby po bytě nechodil jen v prádle.
„Půjdu se taky nasnídat,“ zamumlal jsem a převzal jsem si své trenýrky, které mi už podával.
Svěsil jsem nohy z postele a pomalu si je na sebe natáhl.
„Obleč si to,“ podal mi Sergi ještě župan, který byl přehozený přes křeslo.
Rukávy jsem si musel zahnout a vůbec jsem vypadal, že se do něho vlezu dvakrát.
„Nebude to Carsonovi vadit?“ přitáhl jsem si pásek a pevně ho uvázal.
„Myslím, že bude radši, když to budeš mít na sobě, než by tě tu měl nechat chodit jen v trenkách,“ zasmál se Sergi. „Možná to nevíš, ale Cars je pěkně žárlivý, co se Timyho týče. Jo, když jsme u toho, nikde nezmiňuj, jak to ti dva mezi sebou mají, ano? Carson i Timy to tak chtějí, kvůli zbytečným dotěrům. Však víš, co novináři dokážou.“
„Jo, neboj. Stejně si myslím, že by ani nikdo nevěřil tomu, že Timy je nadhazovač a Carson ten, co…“ raději jsem nedopověděl a jen mávnul rukou.
Vážně mě to překvapilo a věřil jsem tomu, že by mi to opravdu ani nikdo nevěřil. A neměl jsem ani proč o tom někomu vykládat. Bylo to jejich soukromí… I já si kolikrát přál být pan neznámý, neviditelný a jen si spokojeně žít svůj život vedle Sergiho. Ale od chvíle, kdy jsem vstoupil do Carsonovy agentury, mi tohle bylo navždy odepřeno.
Možná se to jednou splní, až budu okoukaný, starý a nevzhledný…
Bytem se už nesla vůně čerstvě uvařené kávy. Došli jsme do kuchyně ruku v ruce, a až teprve, když jsme se posadili každý na svou židli, tak jsme se pustili. Timy už stál u linky v triku a teplákách, kolem pasu měl uvázanou zástěru a připravoval rychlou snídani. Pozoroval jsem ho, jak pracuje, a snažil jsem se vybavit to, co jsem viděl v noci. Ale jako by to byl najednou jiný člověk. Ten Timy, který v noci měl Carsona plně ve své moci, teď běhal kolem linky jako nějaká hospodyňka. Dokonce jako jediný byl už i umytý a učesaný, prostě dokonalý. Nechápal jsem, jak to dokáže…
„Nalejte si,“ otočil se k nám a postavil na stůl hrnky a konvici s kávou přisunul blíž.
Ještě nám podal mléko a cukr a vrátil se zpátky ke krájení pečiva. Už jen to chybělo na stole, který už byl bohatě obložený talíři se vším možným.
„Páni, to vypadá dobře,“ ozval se Carson, když se po chvíli přidal ke společné snídani.
Usmál se na Timyho a já bych přísahal, že mu tím úsměvem říká, jak moc ho miluje. To v noci opravdu nebyl jen obyčejný sex, kterým by zahnali svou momentální potřebu. Ti dva k sobě vážně mají blízko, a já se divil tomu, že jsem si toho nikdy nevšiml.
„Tohle mi připomíná staré časy, když jsem byl na vysoké. Měli jsme podobný byt a bydlelo nás tam pět. Pamatuješ, Timy? Jo, bylo to fajn, ale moc hektické. A ani jsem neměl moc pohodlí. Musel jsem chodit vždycky oblečený, protože pan žárlivý občas dělal scény,“ zasmál se Carson, když se na něho Timy zamračil.
„Vy se znáte už tak dlouho?“ přestal jsem kousat a udiveně na ně pohlédl. „A jak se vám podařilo to takhle držet v tajnosti? Neunavuje vás to?“
„Je to v pohodě. Oba jsme to tak chtěli,“ přikývl Carson a pak na mě zaměřil svůj pronikavý pohled. „Ale je ti jasné, že nechci, aby se to dostalo ven. Jediné slovo a… Je to hlavně kvůli tomu, že právě takhle máme klid. Pro všechny okolo jsem starý mládenec, a tak to i zůstane. Nezapomeň, že se smlouvou jsi podepsal i dohodu o mlčenlivosti, a to se od teď vztahuje i na tohle. Do konce svého života o tom necekneš ani slovo.“
Přikývl jsem. Nezbylo mi ani nic jiného, protože cokoliv dalšího by nejspíš znamenalo moji smrt. Timy se jen nepatrně usmál, ale pak pokračoval v jídle, jako by se ho to netýkalo.
Víc nikdo z nich nic neřekl, tak jsem se zas pustil do jídla. V tichosti jsem plnil svůj žaludek, který tu vydatnou snídani opravdu přivítal, a přemýšlel jsem nad tím, co teď bude dál. Neměl jsem absolutně představu, jak to bude vypadat. A taky… na co vlastně Carson se Sergim přišli.
Beztak to bude nějaká maličkost, která však hodně vysvětlí. Na tohle mají prostě čuch.
„Ehm,“ odkašlal jsem si, když jsem dojedl a už nějakou chvilku přetáčel v ruce hrnek s napůl vypitou kávou. „Co jste vlastně zjistili a zkoušeli, že to nakonec muselo skončit…“
Nedopověděl jsem, protože jsem nevěděl, jak to mám nazvat. Timy už zase stál a pomalu uklízel nádobí. Carson popíjel svoji kávu a netrpělivě pokukoval po hodinkách. Bylo mi jasné, že spěchá do agentury a jen čeká, až se Sergi osprchuje a nachystá, aby mohli jet.
Proč? Vždyť můžou jet každý svým autem…
„Na co jsme přišli?“ podal Carson Timymu svůj prázdný hrnek. „Jde o ty fotky tebe a Leona, a o to, jak ses tady včera předvedl. Opravdu neumíš pít, Jasi, tak to už nezkoušej. Stáhnout čtvrt flašky tvrdýho za tři minuty je vážně rekord, který tě ale jednou může zabít.“
„Fotky?“ nechápal jsem, na co oni mohli přijít, když já sám jsem netušil, jak vznikly.
„Jo. Vlastně jsem si to dal do souvislosti s dalšími věcmi. Hele, Timy ti vysvětlí, co a jak, já na to teď nemám čas. Musím jet, práce nepočká.“
Chtěl jsem se ještě něco zeptat, ale tónem svého hlasu mi dal najevo, že diskuze skončila a jinak to nebude.
„Jedu autem našeho pana fotografa. Vy máte moje auto, protože má černé skla, a není dovnitř vidět. Ale ty řídit nebudeš. Od toho je tu Timy. Nerad bych ti musel naúčtovat nějakou šílenou cifru, kdybys mi ho poškrábal.“
Carson ještě přistoupil k Timymu, na moment ho objal a políbil.
„Kdyby něco, tak hned volej, ano?“
Timy jen mlčky přikývl a vrátil se zpátky ke své práci.
„A co já?“ vzpamatoval jsem se.
„Chceš taky pusu?“ zasmál se Carson, ale vzápětí nahodil svůj obvyklý výraz, když se na něj Timy výhružně podíval.
„Ty budeš zatím tady. Teď nemáš žádné focení, a taky by to ani nešlo,“ ukázal na můj krk a mizející modřinu na tváři, a pak mi položil ruku na rameno. „Nejdříve se musíš dát do pořádku, nezapomeň na své léky.“
Cukl jsem sebou, když jsem ucítil jeho stisk. Carson se nejdříve zarazil, ale pak zachytil lem županu a stáhl mi ho z ramene.
„Co to zas je?!“ vykřikl.
Podle jeho výrazu jsem měl pocit, že v tuhle chvíli má chuť někoho zabít.
„Tohle máš čerstvé! Co jste, pro boha, dělali?! Sergi! Mám tě zabít?!“ nadával, když viděl ten kousanec a modřinu, která se stihla přes noc vytvořit.
„To za chvíli zmizí,“ odstrčil jsem jeho ruku a natáhl si župan zpátky.
„Za jakou chvíli?!“
„Neřeš to,“ vešel Sergi do kuchyně a přitáhl si mě k sobě. „Stejně za to můžete vy dva, protože jste mě donutili točil vaše porno.“
„Aha,“ hlesl Carson, a pak se jen po očku podíval na Timyho, který se tvářil, jako že se ho to netýká. „Ale to neznamená, že jsi musel Jasiho takhle dorasovat!“ neodpustil si ještě výtku, aby to nějak zamluvil.
Zamířil do předsíně, aby se oblékl a obul, a mohli vyrazit do práce.
„Měl by sis ještě odpočinout,“ políbil mě Sergi.
Byl už připravený k odchodu. Krásně voněl sprchovým gelem a jeho vlasy ještě byly mírně vlhké, i když bylo z koupelny slyšet, že si je fénuje. Jeho hustá vlnitá hříva vždycky potřebovala víc času na proschnutí.
„To jako mám zůstat tady?“ objal jsem ho a přivoněl si k němu, abych si ještě do zásoby nabral trochu jeho vůně a tepla.
„Jo, ty budeš tady a nikam se nehneš,“ odpověděl mi Carson místo Sergiho. „Timy bude s tebou. Jak skončíme, tak se tu vrátíme.“
„Ale to budu-“
„Žádné ale!“ prudce se na mě Carson otočil. „Uděláš, co jsem ti řekl, jasný? Prostě ti dávám placenou dovolenou. Budeš mít aspoň čas dát se do pořádku.“
Chtěl jsem protestovat, ale Sergiho výmluvný pohled a polibek mě umlčel.
„Měl by ses jít osprchovat,“ zašeptal a přejel mi ještě nosem po krku.
Ten jemný dotek jsem cítil ještě dlouho potom, co odjeli, a já zůstal sám s Timym. V tichém bytě, který pro mne byl něco jako hotelový pokoj. Dočasné ubytování s obsluhou, která toho moc nenamluvila. Připravené jídlo, aniž bych musel hnout prstem. Čistě převlečná postel, než jsem se stihl osprchovat. Dokonce i špinavé prádlo se už točilo v pračce, když jsem se ukládal ke spánku, protože jsem se cítil opět tak nějak unavený.
Timy dohlédl i na to, abych si nezapomněl vzít léky, a když jsem si šel lehnout, chodil mě pravidelně kontrolovat.
Myslel jsem, že se tady unudím, ale nakonec jsem prospal skoro celý den. Vstal jsem jen na oběd, kdy konečně Timy začal aspoň trochu mluvit. Vysvětloval mi, co Carson včera vydedukoval, odpovídal na mé otázky. Poplácal mě kamarádsky po rameni, když jsem se po těch informacích čím dál víc mračil.
Konečně mi to začalo dávat souvislost s tím, co proběhlo. I když stále byly nějaké slepé místa, začínal jsem to vidět jasněji.
Měl jsem spoustu času nad vším přemýšlet. Ať už při obědě, nebo v ložnici, kde jsem jen tak ležel a zíral do stropu a myšlenky mi v hlavě lítaly jedna přes druhou. Snažil jsem se je urovnat, abych v tom měl nějak pořádek. Ale ač jsem se snažil, jak chtěl, pořád mi jedna věc vrtala hlavou.
„Myslíš si, že je v tom nějak zapletený?“ zeptal jsem se Timyho.
Byl už večer a kuchyní se rozprostírala vůně připravované večeře.
„Možné to je, Hodně věcí, by tomu odpovídalo,“ přikývl Timy.
„Jestli je to tak…“ zamyslel jsem se. „Víš, nečekal bych to od něj.“
„Moc dobře ho neznám, ale víš, co se říká. Tichá voda… a tak dále… Najez se, než to vychladne.“ ukázal na talíř s jídlem, který přede mne položil.
Poslušně jsem začal jíst. I Timy si přisedl a pustil se do jídla. Já jsem přitom pokukoval po lednici, kde hodiny ukazovaly, jak čas pokročil. Čím víc hodin bylo, tím víc jsem byl nervóznější. Byl už opravdu večer a Sergi a ani Carson se zatím neozvali. Měl jsem z toho divný pocit.
„Nejspíš mají hodně práce. Víš, jak je ta zakázka důležitá,“ ozval se Timy, když viděl, jak místo toho, abych jedl, hypnotizuji hodiny na lednici.
„Já vím,“ přestal jsem na ně zírat a sklonil jsem hlavu. „Ale stejně… Sergi říkal, že mi zavolá a pořád nic.“
„Zbytečně si z toho děláš těžkou hlavu. Domluvili jsme se, že zavolají, až bude potřeba.“
„Ale, když… prostě mám strach, že se zase něco pokazí,“ namítl jsem.
Odsunul jsem talíř a chvilku jsem pozoroval své ruce položené na stole. V tom tichu, které narušovalo jen cinkání Timyho příboru, můj pocit, že se něco musí stát, ještě víc zesílil. Postupně to začalo gradovat až do té míry, že jsem už nevydržel jen tak sedět. Vyskočil jsem na nohy a zamířil do ložnice.
„Co chceš dělat?“ došel za mnou Timy.
Díval se na mě, jak vyhazuji věci ze své tašky a hledám něco vhodného na oblečení.
„Jedu do agentury,“ odpověděl jsem mu bez zaváhání.
„Nikam nepojedeš,“ přistoupil Timy ke mně a chytil mě za ruku, aby mě zastavil. „Máš zůstat tady.“
„Pojedu. Vezmu si taxi,“ odsekl jsem.
Vytrhnul jsem se mu z držení a začal se oblíkat.
„Víš, co říkal Carson!“ zvýšil Timy hlas.
„Je mi jedno, co říkal!“
„Nepustím tě, Jasone!“
„A co?!“ prudce jsem se na něho otočil. „Jak mě zastavíš? Přivážeš mě k posteli? Nebo mě zmlátíš?!“
Timy se po mých slovech zarazil. Byl to silný muž, ale podle toho, jak jsem ho znal, nikdy by mi neublížil.
„Počkej aspoň chvíli. Zavolám Carsonovi, co se děje.“
Otočil se a šel si pro svůj telefon. Já také chtěl volat Sergimu. Několikrát mě to během dne i napadlo. Ale on měl svoje původní číslo stále nedostupné, a do agentury jsem mu volat nechtěl. Mohl to kdokoliv zvednout… A co kdyby to byl náhodu právě Leon?
„Nebere to,“ zastavil se Timy ve dveřích ložnice s telefonem přitisknutým na uchu.
„Jedu tam.“
Protáhnul jsem se kolem něj a šel se obout a obléct si bundu. Ještě jsem si strčil do kapsy peněženku.
„Jasi, nech toho,“ znovu mě Timy zastavil.
„Ne, pojedu tam,“ vytáhl jsem svůj telefon a vytočil číslo na taxi službu.
„Přestaň!“ vytrhl mi ho z ruky.
„Vrať mi to!“ skočil jsem po něm. „Já tam prostě musím jet!“
„Beztak jen mají plno práce a ty tu zbytečně vyšiluješ,“ popadl mě za ruku, kterou jsem mu šermoval kolem hlavy, když jsem se snažil na něho dosáhnout.
„Timy…“ ztišil jsem hlas, když mě od sebe nekompromisně odstrčil a můj telefon schoval do své kapsy. „Já… mám strach, že se zase něco pokazí. Bojím se, že… že…“
Měl jsem na krajíčku, Potřeboval jsem se se Sergim zkontaktovat. Bylo to prostě tak naléhavé nutkání, že to moje hlava měla problém pobrat. Měl jsem pocit, že když budu stát na místě a jen čekat, tak se něco stane.
Možná je to opravdu blbost, a může za to jen stesk po Sergim a to, že ve mně místy přetrvával ten hnusný pocit našeho odloučení. Ale i kdybych měl jen vidět, že má plno práce, stojí mi to za to, abych tam jel a ujistil se, že je všechno v pořádku. Kdybych to neudělal, měl bych stále strach, že mi Sergi zase někam zmizí.
„Dobře,“ povzdechl si Timy, když viděl, jak tu tak nešťastně stojím. „Odvezu tě.“
Timy řídil auto, jako opravdový profesionál. Ale spíš jsem měl místy pocit, že jezdí takhle hlavně proto, aby se s milovanou Carsonovou hračkou něco nestalo, a on nemusel zaplatit tučný šek za opravu poškrábaného laku.
Netrvalo dlouho a zaparkovali jsme u zadního vchodu do agentury, kde měli přístup jen zaměstnanci.
Byl jsem za to rád, protože vepředu se pořád někdo pohyboval a v momentě, kdy se tam objevilo naše auto, obklopilo ho pár novinářů a snažili se nahlédnout dovnitř.
Ale nepomohly jim ani ty nejlepší fotoaparáty, ani to, že ťukali řidiči na okýnko a dožadovali se Carsona.
Nechápal jsem to.
Ještě včera to bylo celkem v klidu, tak proč se tu dneska sešli a otravují? To jim nestačí, že Francis kvůli nim nemohl jet domů? Že otravují i u něj v práci, a taky… Zapletli do toho i Milese a Breda, kteří mi pomohli, když jsem byl v nouzi. Možná bych jim měl zavolat a zeptat se, jestli je všechno v pohodě. Přeci jen mi byli sympatičtí a rád bych je zas někdy viděl. Cítím, že by ti dva mohli být dobří přátelé, i když bydlí pár hodin cesty odsud.
Než jsem vystoupil z auta, Timy se ještě přesvědčil, že je brána zavřená a nikdo z novinářů nenakukuje dovnitř. Zbytečně jsem se nezdržoval a pár rychlými kroky jsem vešel dovnitř agentury.
„Hlavně v klidu,“ položil mi Timy ruku na rameno a tím mě mírně zbrzdil, když jsem spěchal do ateliéru, kde se včera fotila nová kolekce.
„Víš, co jsme si řekli, tak nedělej žádné hovadiny,“ dodal ještě, když jsem otevřel dveře.
„Neboj,“ odpověděl jsem a zanechal ho na chodbě, odkud jsem už jen slyšel, jak se jeho kroky vzdalují.
Tou tmavou místností, kde jsem naposledy Leona zapasoval do hromady krabic, jsem prošel bez zastavení rovnou tam, odkud jsem teď slyšel hlasy. Ani jeden nepatřil Sergimu, ale nezastavilo mě to, protože Sergi mohl být ve své kanceláři a já ho prostě potřeboval vidět.
Musel jsem se ujistit, že bude všechno v pořádku. Potřeboval jsem jeho podporu, že všechno dobře dopadne, i když jsem měl vážné pochybnosti. I když jsem se vším souhlasil, někde uvnitř mě hořel malý plamínek nejistoty. Spíš velký plamen, a já z toho všeho byl hodně nervózní.
„Jasone!“ ozvalo se hlasité zavolání, když jsem vstoupil dovnitř.
Francis, stejně jako Leon, byli překvapení, že jsem se tam tak náhle objevil. Na moment jsem se zarazil. Nevěděl jsem, jak se mám v tu chvíli zachovat. Chtěl jsem nejdříve mluvit se Sergim a narazil jsem právě na ně dva. To mi zkřížilo plány, a ještě víc znásobilo mou nejistotu.
„Tak já půjdu. Už je všechno hotové, tak můžeš jít domů,“ zvedl se Sergiho asistent ze židle. „Nezapomeň, že zítra ráno, jak přijedou klienti, máš být tady taky. Tak se slušně obleč,“ poklepal ještě Leonovi na rameno.
Když procházel kolem mne, usmál se a popřál mi hezký večer. Ani jsem se za ním neotočil, jen jsem mu zamumlal nějakou odpověď, které jsem ani já sám pořádně nerozuměl.
Upřeně jsem sledoval ty dva, s kterými jsem teď zůstal sám, a přemýšlel jsem, jestli mám něco říct, nebo mám jít rovnou do Sergiho kanceláře.
Tak jako tak, budu muset kolem nich projít…
„Myslel jsem, že jsi odletěl do Evropy,“ zvedl se i Francis a pomalu šel ke mně.
Co? Jak to ví? Vlastně… Asi ta jejich debata na chodbě, když jsem odsud včera utíkal…
„Jsem rád, že jsi to neudělal,“ zastavil se přede mnou a usmál se. „Kde jsi vlastně byl? Bál jsem se o tebe.“
„Jak víš, že jsem chtěl odletět?“ podíval jsem se přes jeho rameno na Leona.
„Jo, řekl jsem mu to,“ odpověděl Leon místo Francise. „Vadí ti to?“
„Jo, vadí. Co dělám nebo nedělám, je moje věc, a ty to nemusíš nikde roztrubovat,“ zamračil jsem se.
Celé to bylo divné. Francis se choval, jako by se nic nestalo a s Leonem byli pořád nejlepší kamarádi. A to se předtím pohádali málem do krve, když mě chtěl Leon znásilnit a potom tady na chodbě taky.
„Co se tu děje?“ podíval jsem se na oba podezíravě.
„Proč? Mělo by se něco dít?“ došel Leon až k nám.
Teď jsem měl uzavřenou cestu. Oba dva stáli přede mnou a svými těly mi bránili, abych mohl jít do Sergiho kanceláře. Couvl jsem o krok, abych byl od nich dál.
„Proč jsi to všechno dělal? Myslel jsem, že jsme dobří kamarádi, Bral jsem tě jako nejlepšího přítele.“
„Nic jsi nepochopil, Jasi,“ nahodil Leon svůj typický úsměv. „Říkal jsem ti, že tě miluji, chtěl jsem, abys žil se mnou, ale ty to odmítáš. Víš, kašlu na tebe. Už tě mám dost. Už mě nebaví tě pořád vodit za ručičku, poslouchat ty tvoje sladké řečičky o Sergim, když jsem ti dal kolikrát najevo, že tě chci. Ale ty jsi mluvil pořád jen o něm. A kam to vedlo? Vyhodil tě jako smetí a stačilo mu k tomu jen pár fotek. A ty stejně pořád jen o něm. Vážně tě mám plný zuby. Nechceš jít ke mně, tak nechoď. Nechce tě ani Sergi, tak zůstaneš sám. Tak to bude. Klidně si do té Evropy leť, koupím ti letenku. Tady nikomu chybět nebudeš. Sbohem.“
Byl jsem tak v šoku, že jsem se nezmohl ani na slovo. Čekal jsem, že se mě Leon bude opět dožadovat, bude mi říkat, jak mě miluje, když předtím byl tak neodbytný. Ale on… Jako by to najednou byl jiný člověk. Obrátil o třistašedesát stupňů…
Ani jsem nehlesl, když kolem mne prošel, a ještě do mne drcnul, protože jsem mu stál v cestě.
Kdyby mě Francis nezachytil, nejspíš bych spadl na zem.
Chytl jsem se ho a narovnal se. Otočil jsem se k těm dveřím, za kterými Leon zmizel a nevěřícně na ně hleděl.
„To… co… nechápu,“ řekl jsem tiše.
Opravdu jsem to nechápal. Na druhou stranu jsem byl ale rád, že mi to řekl. Takhle jsem aspoň věděl, že tohle konečně skončilo. Nemusel jsem se už obávat toho, že na mě bude zase někdy něco zkoušet. Ale… ztratil jsem dobrého přítele. Teda… už před několika dny jsem ztratil někoho, o kom jsem si myslel, že je dobrý přítel.
„Myslel jsem, že-“ zarazil jsem se.
Sklonil jsem hlavu a díval se na Francisovy ruce, které mě objaly. Přitiskl se mi na záda a pevně mě držel.
„Už to nech být, Jasi,“ zpevnil své objetí ještě víc. „Leon je minulost. Jsem rád, že jsi neodletěl. Myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím.“
Povolil své objetí, chytl mě za paže a otočil čelem k sobě.
„Pojď ke mně. Určitě jsi zase spal někde v hotelu, co? U mě je dost místa a novinářů se už nemusíš bát Už tam nejsou.“
„Francisi,“ vydechl jsem, když mě znovu objal. „To… to… nejde.“
„Proč by to nešlo? Víš, co k tobě cítím. Ale nebudu na tebe spěchat. Stačí mi, když budeš se mnou a já budu vědět, že jsi v pořádku. Můžeš u mě zůstat, dokud se nerozhodneš, co budeš dělat dál,“ sklonil se ke mně a opřel si své čelo o mé. „Miluji tě, Jasi. Chtěl bych-“
„Tak přece je to pravda!“
Oba dva jsme sebou trhli. Francis mě rychle pustil a couvnul ode mne dál. Prudce jsem se otočil a šokovaně jsem hleděl na Carsona a Sergiho, kteří stáli ve dveřích.
„Sergi!“
„Buď zticha!“ okřikl mě. „Všechno, co jsi doteď řekl, byla jen lež, co?! Raději mlč, než se nervnu a jednu ti vrazím! Snažili jste se všem namluvit, že ty fotky v novinách jsou podvrh a přitom…“
„To, to není tak, jak si myslíš,“ začal jsem se mírně třást, protože až takovou reakci jsem nečekal.
„A jak to teda je?!“
„Je to… já…“ nevěděl jsem, jak to říct a jen jsem úkosem pohlédl na Francise, aby mi pomohl.
Ale on jen stál, díval se na nás a mlčel.
„Přestaň tu řvát!“ odstrčil Carson Sergiho bokem. „A ty,“ ukázal na mě prstem. „Co tu děláš? Nejdříve mi řekneš, že nechceš fotit, pak zas že ano. Pak zas odsud utečeš jak malé děcko. Řekl jsem ti, co máš dělat a ty jsi neposlechl ani v jednom. Už tě mám dost, Jasi. Zas taková celebrita nejsi, aby sis dělal, co chtěl. To všechno mě stojí nemálo peněz. Jsi nahraditelný. Myslím, že Leonovy fotky jsou víc než dobré. Řekl bych, že lepší, než kdyby se nafotily s tebou.“
Zvedl ruku a ukázal mi kolekci fotografií. Stačilo mi vidět tu nahoře, aby mi bylo jasné, že jsou opravdu dobré a Carson nelže.
„Opravdu nejsi nenahraditelný a já tě už mám taky dost. Mám s tebou jen problémy a nemám na to nervy, a hlavně čas. Ruším tvoji smlouvu. Dostaneš odstupné, ale tady se už neukazuj.“
Díval jsem se střídavě na jednoho a pak na druhého. Nevěděl jsem, kdo mě šokoval víc. Vážně tohle dokážou? Jsou úplně jiní, než když ráno odcházeli do práce.
Chvíli jsem ze sebe nedokázal vypravit jediné slovo. Byl jsem tak šokovaný jejich změnou chování, že mě to naprosto umlčelo.
„Jason za nic nemůže,“ probral mě hlas Francise. „Nechápu, jak se k němu můžete takhle chovat. Já, na rozdíl od vás, bych mu věřil.“
„Ty do toho nemáš co mluvit,“ namířil proti němu Carson prst. „Měl ses o něho postarat a ne si ho tahat do postele. To jsme si nedomluvili.“
„Do postele?“ vyhrkl jsem.
Vážně to řekl?
„A co jiného si máme myslet, když jsme vás tu tak viděli a k tomu ještě ty fotky z toho motelu? Nevypadali jste na nich, že byste hráli karty. Běž pryč,“ ozval se tiše Sergi. „Myslím, že už jsem ti to předtím jasně řekl. Nebo tě mám vyhodit znovu?“
„Sergi,“ polkl jsem naprázdno.
Jeho hlas byl víc než přesvědčivý. Ta zloba nešla přeslechnout. On se na mě však víc nepodíval. Obešel mě a zamířil do své kanceláře.
„Máme práci, Carsi a tady se jen zbytečně zdržujeme,“ dodal ještě, než zmizel vevnitř.
„Sergi má pravdu. Jen zdržujete. Odejděte oba dva. Timy ti, Francisi, přivezl tvé věci, takže se už ani nemusíš u mě stavovat. A tvoje ti doveze taky, napiš mi jen zprávu kam. Už není potřeba, abych vás u mě schovával, a s novináři se vypořádejte, jak chcete. Vydám prohlášení, ve kterém se moje agentura distancuje od všeho, co uděláte. Teď je to už jen váš boj.“
Carsonův hlas byl tak chladný, že mě z toho mrazilo. Ještě nikdy jsem ho takhle neslyšel mluvit.
Je to snad konečná fáze jeho naštvanosti? Následuje potom ještě něco, nebo rovnou někoho zabije? Dokáže se změnit ve vteřině, je to člověk mnoha tváří…
„Musím mluvit se Sergim,“ otočil jsem se a udělal dva kroky směrem ke kanceláři.
Cítil jsem, že mi vlhnou oči, protože tohle bylo na mě moc. Už jen to, že se mnou takhle mluvili, ale oni se mě navíc oba dva chtějí zbavit. Tohle je dokonale špatná realita…
„Nikam. Řekl jsem, že máš odejít,“ zarazil mě Carson. „Vážně mám tvého chování už dost. Nevíš, co bys chtěl, tak teď nebudeš mít nic.“
„Jasone, půjdeme,“ promluvil Francis klidným hlasem a položil ruku na mé rameno
„Mého chování?“ prudce jsem ji odstrčil a zaměřil se na Carsona, protože se mě jeho slova dotkla. „A co ty? Děláš tady ze sebe tvrďáka a přitom-“
Zasekl jsem se. Málem jsem řekl něco, co jsem neměl. I když jsem se včas zarazil, přesto Carsonův výraz ještě víc ztvrdl a měl jsem pocit, že má chuť mě okamžitě zabít.
Zatnul volnou ruku v pěst a s výhružným pohledem se ke mně přiblížil. Pár vteřin jsme tak na sebe nehnutě hleděli…
„Hej,“ nakonec se otočil a zavolal přes tu odkládací místnost směrem do chodby. „Vyveďte je. Už tu nemají co dělat!“
„Carsone. To…to myslíš vážně?“ ozval jsem se roztřeseným hlasem a díval se, jak k nám přichází ochranka, aby splnila jeho příkaz a vyvedla nás ven.
„Smrtelně vážně, pane Parkere.“
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
dodatek: páni, jsem se nějak rozjela :D D no, myslím, že se určitě nebudete zlobit, že je dnešní kapitola delší, než obvyklých cca 6 stran, jak jsem u téhle série slíbila. Ale když ono se to tak nějak psalo samo :D Tak pěkné čtení...
Jo, a schválně . Kdo z vás se vrátil po přečtení tohoto začátku k předchozí kapitole, aby se podíval, aby se přesvědčil, že to opravdu nebyl Sergi? :D :D He he... Měla jsem radost z vašich předchozích komentů... že jsem vás něčím dostala :D ... Jsem to ale škodolibá osoba, co?