Robert
Vůbec se mi nechtělo vstávat. Bylo po Silvestru, noc byla dlouhá, a i přesto, že bylo už kolem desáté dopoledne, se mi nedařilo rozlepit oči.
Nakonec jsem se ale přeci jen protáhl, až jsem se rukou praštil do břevna, a sprostě zaklel.
Ale vzápětí jsem si uvědomil, že mám vedle sebe spáče, který snad šel spát později než já, a hned jsem se ztišil.
Otočil jsem se na bok a zadíval jsem se na Ondru.
Byli jsme spolu už rok, a i když jsem původně plánoval, že bychom mohli Silvestra oslavit někde na horách, nakonec jsem se nechal přemluvit a jeli jsme k našim, kde se opět sešla celá rodina.
Ze spodu jsem už slyšel neteř a synovce, kteří už od božího rána běhali po baráku, a právě se chystali ven, že postaví sněhuláka, protože nakonec v noci znovu nasněžilo, a oni prostě nemohli promarnit tu šanci.
Věděl jsem, že nezůstane jen u nějakého sněhuláčka, ale že to bude pořádný obr, a je to zabaví minimálně do oběda.
„Ondro, měli bychom vstávat. Junior by potřeboval ven a děckám ho nechci nechávat,“ políbil jsem toho spáče vedle mne, kterému se na krku třpytil zlatý řetízek s písmenem R, stejně jako já jsem nosil s písmenem O.
Podíval jsem se vedle postele, kde byl na zemi pelech a z něho na nás zvědavě hleděly hnědé psí oči. Doslova mu to v nich hrálo, a nejraději by hned vyskočil a oba nás okousal, ale věděl, že pokud spíme, tak nesmí. A tak trpělivě čekal, až se vzbudíme.
Oscar zemřel asi půl roku potom, co jsme s Ondrou opravdu začali chodit. A bylo vidět, že mu ten malý psík vážně chybí, tak jsem mu jako dárek k narozeninám pořídil nového pejska, a dali jsme mu jméno Junior.
A když jsem teď viděl, jak prosebně na nás kouká, poplácal jsem přes peřinu Ondru po zadku a Junior hned vyskočil a začal mu olizovat krk i uši, aby už konečně vstal.
Ondřej
Už jsem chvíli nespal, ale nechtělo se mi otvírat oči. Stále jsem trpěl nespavostí, ale rád jsem se ráno s Robem válel v posteli, dokud nás něco nevyhnalo. Dlouho do rána jsme si povídali s jeho mámou a sestrou, které toho měly dost na srdci ohledně oslavy Robových narozenin.
Bylo skvělé mít rodinu, ano, přesně tak… Oni se stali mojí rodinou. Hned první večer, co jsme za nimi přijeli, a ještě jsme ani s Robem nechodili, mě přijali k sobě a neustále říkali Robovi, aby si mě co nejrychleji zamluvil, jinak takového kluka už nenajde. Nakonec jsme spolu vážně začali chodit, i když… Ten den jsem mu to udělal těžké, nechtěl jsem, aby to měl tak jednoduché, tak jsem si odpověď chvilku nechal pro sebe. Stejně to vydrželo asi deset minut, než jsem mu padl kolem krku a políbil ho s odpovědí, že ano.
Po třech měsících jsme se rozhodli pro bydlení spolu, i když Oscar zůstával často u Roba doma a už skoro ani nevylézal z pelíšku. V den, kdy se ráno už neprobudil, pro mě na moment zhasl celý svět. Probrečel jsem asi dvě noci a musel ho pohřbít na jednom paloučku, kam rád chodil. Ale byl to dobrý pes a nebýt jeho, byl bych předtím sám.
Rob mi koupil nové štěně, a to se teď velmi nevybíravě dožadovalo mé pozornosti.
„To je nefér…“ zaskučel jsem, když mě jemně kousl do nosu, abych už vstával.
„Jste na mě zlý, asi vám nedám uzené, co jsme až do rána s tvým tátou hlídali,“ vyplázl jsem trochu na Roba jazyk a potom si mírně skousl rty.
Za dobu, co jsem byl s ním, jsem se změnil a už jsem se nebál dávat najevo, jak ho mám rád. A sex s ním…
Odkryl jsem se a ležel před ním úplně nahý, naschvál jsem se ještě protáhnul, aby se každý můj sval pěkně napnul.
Robert
Musel jsem se smát, když jsem viděl Juniora, jak řádil. Mě si skoro nevšímal, prostě se rozhodl sežrat Ondru. Akorát na mě zavrčel, když jsem ho chtěl odžduchnout, abych mohl Ondru políbit, ale nakonec mě jen lehce rafnul do prstu a pak mi olízl bradu.
Když se však Ondra přede mnou odkryl a protáhl se, rozhodnutí jít s Juniorem ven okamžitě vzalo za své.
Vyběhl jsem z postele, natáhl si trenky, popadl to neposedné štěně, které se statečně bránilo, a rychle jsem seběhl z podkroví do přízemí. Vrazil jsem Juniora do ruky bráchovi, dal mu instrukce, že ho má vyvenčit, a pak mu dát žrát, a zase jsem běžel nahoru, než stihl zaprotestovat, byť jedním slovem.
Zabouchl jsem za sebou dveře a hned zamknul, aby neměl nikdo tendenci nás rušit.
Po cestě k posteli jsem zase stáhl trenky a skoro skočil šipku zpátky do postele za Ondrou.
Jen jsem trochu neodhadl vzdálenost a praštil jsem se o tu dřevěnou stěnu do hlavy.
„Do prdele!“ zaskučel jsem, chytl se za hlavu a zkroutil se na Ondrovi do klubíčka.
Musel jsem to vydýchat, protože to byla pořádná pecka.
„Vidíš, co děláš? Nesmíš mě tak dráždit, jinak pak nemyslím a akorát přijdu k úrazu,“ nastavil jsem Ondrovi hlavu, aby mi pofoukal bouli, ale hned jsem rukou zabloudil mezi naše těla a začal ho hladit po jeho rozkroku, kde to taky rozhodně ožívalo.
Ondřej
Musel jsem se zasmát, když v rychlosti popadl Juniora, a potom odnesl ven. Ani jsem nečekal, že bude tak rychle zpátky, ale líbilo se mi jeho nadšení.
„Oooo… Zlato,“ pohladil jsem Roba po vlasech a potom mu do nich dal pusu, aby ho to tolik nebolelo.
Ale když dal ruku mezi naše těla a já cítil to pevné sevření, byl jsem naprosto ztracený. Chtěl jsem ho ještě chvíli dráždit, jenže mě u něj stačil jen jeden dotek, a podvolil jsem se všemu, co chtěl.
„Ale mě tak moc baví, když tě dráždím, a ty si mě potom vezmeš. Miluji tě,“ řekl jsem předtím, než jsem se přitáhl pro polibek.
Mám tak moc rád jeho rty a polibky, které mi dává, je to dokonalý partner. Na narozeniny vždy připraví něco, z čeho jsem mimo. Na Vánoce nezapomněl na dárek pro moji mámu, který jsme ji donesli na hrob. Naše první výročí bylo tak romantické, že jsme se snad ještě víc zamiloval. Naučil jsem se dokonce i trochu vařit, sice ne zázraky a dobroty, jaké dělá on, ale dalo se to jíst a mohli jsme se vystřídat. Aspoň sladké jsem upéct uměl, a to měl Rob moc rád.
Propnul jsem se proti Robově ruce a slastně zavzdychal, jak moc se mi to líbilo. Sice jsme to večer nedělali, ale po tolika sexu, co jsme spolu my dva už měli, stačilo málo, abych byl připraven se s ním spojit.
Robert
Líbilo se mi, jak se Ondra hned připojil k mým hříšným myšlenkám, a začal mi sám vycházet vstříc s jasnou nabídkou, co by chtěl.
Jo, za ten rok jsme se toho o sobě hodně naučili, a Ondra už nebyl tak nesmělý, jako ze začátku. A občas mě i překvapil, když se na mě vrhnul jako hladová saň.
Ale ani já nezůstával pozadu. Sex s Ondrou jsem měl opravdu rád. Líbilo se mi to. A nikdy mě ani nenapadlo, že bych ho za někoho vyměnil.
„Víš, že tě miluji?“ sklonil jsem se k němu víc, když mé prsty vjely do jeho zadečku a já chtěl prostě ten polibek, který s ním je ten nejlepší.
Protahoval jsem jeho dírku, připravoval jsem si ho na vstup, protože můj kámoš dole už měl docela problém. A podle toho, jak se Ondrovi usadilo vlhko na břiše, tak už ten malý zmetek i brečel, jen aby už byl vevnitř v tom úžasném teple.
„Strašně moc tě miluji a uvažoval jsem…“ roztáhl jsem Ondrovi nohy, abych se vpasoval mezi ně.
Zvedl jsem se, chytl ho za boky a přitáhl si ho do klína tak těsně, že sám se skoro nasunul.
„Uvažoval jsem…“ sklonil jsem se znovu nad ním a zatlačil jsem.
Přivítalo mě příjemné teplo a svírání, a já toho hned využil, abych začal přirážet, protože tak nám oběma bylo nejlépe.
„Že bych si tě vzal…“ přitiskl jsem se na jeho rty a začal ho líbat a bylo mi jedno, jak na něj mohla zapůsobit ta slova.
Až po chvilce jsem se odtrhl od polibku, rukou sjel dolů, abych pomohl i Ondrovi přijít ke konci.
„Mlčení znamená souhlas,“ usmál jsem se a začal znovu přirážet s razancí, která jasně dávala najevo, že i já se blížím ke konci, a ten nádherný pocit, který právě zaplavoval mé tělo, není nic jiného než ten nejlepší orgasmus při sexu s nejlepším klukem na světě.
Ondřej
To… To byla nabídka k sňatku? Nebo jen komentoval to, že mě právě ojíždí?
Byl jsem dost zmatený, ale nebyl jsem schopen se zeptat a ani nic odpovědět, jediné, na co jsem se v tuhle chvíli mohl soustředit, bylo naše milování.
Jako vždy, to bylo něco neskutečného, kdy jsem byl úplně podvolen Robertovým přírazům. Moje tělo reagovalo tak automaticky a nenuceně, že se opravdu projevovala ta doba, co jsem s tímto člověkem. Jsem velmi šťastný, že mě tehdy ten kapr „napadl“, jinak bych ho nikdy nepotkal.
„Rob… Robe… Já… Aaaa… Ach… Haa…“ vydával jsem ze sebe jen hlasité vzdechy, jak se to na mě všechno valilo.
Moje tělo se chvělo a vibrování mi prostupovalo až do kostí, jak moc příjemné to bylo. Dech se mi zkracoval a rty vlhly, jak moc jsem si je kousal. Místy jsem si Roba přitáhl pro polibek, kterých jsem potřeboval spousty. Víc jsem se na něj natiskával, až mi v jeho ruce penis natolik ztvrdl, že jsem jen mohl přivřít oči, když se moje uspokojení rozlilo mezi naše těla. Vždy jsem ale čekal na to, až mi on daruje to, co chci. Měl jsem rád ten pocit, že je ve mně se vším, co k němu patří, jak kdyby si mě neustále značkoval. Nechal jsem se vést, a tím si prodlužoval orgasmus.
Robert
Bylo to nejskvělejší ráno v Novém roce, jaké jsem si jen mohl přát.
Být s rodinou, do které patří i Ondra, milovat se s ním v mém podkrovním pokoji, kam nás vždycky vykážou, když přijedeme…
Nemohl jsem jinak než ho opravdu požádat o ruku.
„Jen… prsten ti… nasadím… až skončíme…“ vyrážel jsem ze sebe zadýchaně slova mezi jednotlivými přírazy.
Víc jsem však už nebyl schopen říct. Prostě jsem si užíval ten orgasmus, který mě pohltil a byl první v tomto roce. A byl jsem nad míru spokojený. Však se říká: Jak na Nový rok, tak po celý rok…
Aspoň vím, že s Ondrou nebudeme sušit.
Ještě chvilku jsem nekontrolovatelně přirážel, než jsem se s posledním záchvěvem na něj zcela natiskl, jako bych jim chtěl projít. Dolehl jsem na Ondru, a teprve když jsem trochu popadl dech, zvedl jsem hlavu a políbil ho.
Otočil jsem se ke stolku, otevřel šuplík a z něj vytáhl malou krabičku, která byla zastrčená pod věcma. Věděl jsem, že Ondra nebude šuplíky prohlížet. Jednak proto, že dárky dostal už na Vánoce, a taky proto, že nemohl tušit, k čemu se chystám. Nevěděl to ani nikdo z rodiny.
Ještě jednou jsem Ondru políbil, polibek jsem mu věnoval i na jeho štíhlý krk, který je tak sexy, pak jsem z něj vyjel, a lehl si vedle něho.
Chytl jsem jeho ruku, narovnal ji a na dlaň mu položil krabičku.
„Tak, když jsi souhlasil, tak už jen zbývá nasadit prsten,“ usmál jsem se a čekal, až krabičku otevře.
„Moc bych si tě chtěl vzít. Jsi to nejlepší, co mě vloni o Vánocích potkalo. Přál jsem si tenkrát, abychom spolu chodili a abychom spolu zůstali. Nikdy jsem ti to přání neprozradil celé, ale teď to víš. No jo, jsem takový divný romantik, ale neumím požádat o ruku s lístky růže všude okolo, a se šampaňským. Teda, jo, šampus mám dole a otevřeme ho. Pokud mě neodmítneš. Opravdu tě miluji, a i moje rodina tě bere jako svého… Tak co ty na to?“
Ondřej
Užíval jsem si tohle všechno do poslední chvíle, jak kdyby to bylo naše první milování, ale ten konec… Byl jsem úplně mimo… Nemohl jsem najít slova, jak kdyby můj mozek přestal fungovat a já neměl vůbec co říct. Byl jsem v koncích. Jen jsem se díval na tu krabičku a cítil, jak se moje srdce nedokáže uklidnit.
Poprvé jsem před někým brečel, koho jsem neznal od narození. Jak malé děcko jsem se prostě rozbrečel. Tiskl jsem tu krabičku v rukách, a přitom byl obličejem zabořený do Robertovi hrudi. Znamenalo to pro mě hodně… Neuvěřitelně moc, a já se nemohl pořádně ani nadechnout, jak mě to dostalo. Nečekal jsem to. Neměl jsem ani sebemenší tušení, že by se mnou chtěl Robert tohle udělat. Vzít si mě? To bylo nad všechna moje přání.
„Tehdy… Já… Přál jsem si… Abys se mnou chodil a zamiloval se do mě. Dě… Děkuji ti,“ zvedl jsem se na lokti a Roba pořádně políbil.
„Moc tě miluji a… Ano, vezmu si tě,“ řekl jsem polohlasně, protože mi skoro nešlo mluvit, jak mi vyschlo v krku.
Vytáhl jsem prsten z krabičky a podal ho Robovi.
„Je… Je nádherný, ale musíš mi ho nasadit ty,“ pousmál jsem se a setřel si slzy u tváře.
Byl jsem tak šťastný… nemohl jsem ani popsat, jak moc jsem byl nadšený.
Robert
Na moment jsem se zarazil, když Ondra začal brečet.
Netušil jsem, že ho to tak vezme. Ale když se uklidnil a řekl to, co řekl, oddychl jsem si.
„Už jsem si myslel, že jsem provedl něco strašného, když jsi začal brečet,“ usmál jsem se, když ke mně natáhl ruku s prstenem.
„Ale jsem moc rád za tvou odpověď,“ vzal jsem prsten, nasadil mu ho na prst, a ještě jsem ho políbil, než jsem další polibek věnoval jeho rtům.
Ani netuší, jaké jsem měl nervy, že mě odmítne. Chystal jsem se na to už měsíc, a už několikrát jsem to chtěl udělat, ale pokaždé jsem couvnul se strachem, že nebude chtít. Jo, stálo mě to vážně dost nervů, že si to ani neumí představit.
A teď mi tak odlehlo, byl jsem tak šťastný, že jsem se cítil, jako bych mohl létat. Nedokázal bych ani popsat ten pocit. Prostě mi bylo moc dobře, a celý svět byl nádherný, a všechno a všechny jsem v tuhle chvíli miloval. Ten úsměv na tváři mi snad několik dní nikdo neodmaže. Prostě jsem se nedokázal přestat usmívat, a stále jsem se díval na tu ruku s prstenem a říkal si, jaké mám štěstí.
„Měli bychom jít dolů a všem to oznámit. Možná by to bylo lepší ještě před obědem, aby nikomu nezaskočilo, co? Ale měli bychom ještě předtím skočit do sprchy,“ ještě jednou jsem Ondru políbil, pak jsem ho plácl po zadku a vytáhl ho z postele a nasměroval do koupelny.
„Jsem strašně rád, že jsi tenkrát šel kolem. No, vlastně bychom měli poděkovat Pepovi, co? Beztak si tam někde pořád v tom rybníce plave a je vysmátý, že není něčí pochoutka. Zatím žádný z rybářů neříkal, že by chytil takového macka, tak předpokládám, že opravdu je ještě na živu.“
Ondřej
„Já… Jsem strašně moc šťastný, ani si neumím představit, jak moc. Proto… Proto jsem brečel,“ ještě, než jsem došel do sprchy, jsem se na Roba otočil a pověsil se mu kolem krku, abych ho mohl políbit.
Jenže i mě koupelna volala, už jen proto, že se mi jeho první dárek svezl po noze a chtěl urputně ven. Zaběhl jsem na záchod a udělal očistu, abych vzápětí mohl do sprchy. Vlezl jsem pod teplou vodu a přitiskl se na Robovy záda, která se mi nyní zdála široká jako celý svět.
„Taky doufám, že ten kapr žije, protože bych tě jinak nepoznal a nevěděl, jak úžasný člověk jsi. Myslím si, že ty by sis mě taky nevšiml, musel jsem spíš působit jako šedá myš. Vážně jsem vděčný, že tě mám,“ usmál jsem se a políbil ho mezi lopatky.
Protočil jsem si na ruce prstem, když jsem hrábl po houbě a začal nás oba omývat. Mám rád, když se mohu dotknout jeho pokožky a starat se o něj.
„No… Jsem trochu vystrašený z toho, co na to tvoje rodina řekne. Pamatuješ, když jsi jim řekl, že spolu chodíme? Musel jsem s tvojí mámou vypít dvě lahve červeného a nebylo mi zrovna dobře,“ zasmál jsem se, když jsem si vzpomněl, jak jsem vypadal a co jsem dělal.
Přelezl jsem tehdy zábradlí, které mají na terase a skočil dolů. Byla tam kopa sena, takže se mi nic nestalo, ale dlouho jsem to z oblečení vytahoval. A Rob tomu taky moc neutekl, když ho jeho táta někam zatáhl. Oba jsme se tehdy setkali až v posteli a hned usnuli.
Stejně jsem měl trochu obavy, to není, jako kdyby to oznamoval hetero pár.
Robert
„Pokud se to našim nebude líbit, tak jim pohrozím, že už jim v životě nezabiju kapra na Vánoce a neudělám řízky. To víš, je to moje specialita, a nikdo z nich to neumí tak dobře, jako já,“ zasmál jsem se, když jsem si vzpomněl na to, jak se každý rok o to někdo pokouší, ale nakonec to skončí v mých rukách.
„Hele, vím jedno tajemství,“ naklonil jsem se k Ondrovi, když už jsme se utírali, abychom se mohli obléct a jít dolů. „Ségra čeká dítě, proto ani nepila, no a chystá se to dneska říct našim, takže bude dvojitá oslava, a aspoň nebudeš jediný, koho naši budou nutit pít. Počítám, že se švagr nejspíš nedostane z jejich spárů. Ale neboj se, že by tě ošidili. To si zas naši nenechají ujít. Však už jsi měl možnost je dostatečně poznat, co?“
Vyšli jsme z koupelny a oblékli se. Ještě, než jsem odemkl dveře, přitáhl jsem si Ondru a dal mu pořádný polibek, aby se nebál, že to dobře dopadne.
„Tak jdeme. Buď statečný, ono to nějak dopadne,“ popostrčil jsem Ondru z pokoje a za chvíli jsme už scházeli chody dolů do kuchyně, kde už seděla většina osazenstva a vypadali, jako by nespali minimálně týden.
Jen co jsme vešli, drcl jsem do ségry, jestli už něco řekli. Jen zavrtěla hlavou že ne.
„Tak já začnu a ty potom budeš pokračovat, jo? Myslím, že naši budou potřebovat minimálně panáka slivovice, tak už to nachystej.“
Sehnul jsem se, abych vzal Juniora na ruky, protože se moc začal motat pod nohama, a ještě si k sobě přitáhl Ondru.
Výmluvně jsem zakašlal, aby nás začali vnímat, a musel se usmát, že i segra byla překvapená, protože ani ona neměla tušení, co jsem si vymyslel. Ale když mě viděla, jak jsem se začal tvářit vážně, rychle vytáhla flašku slivovice a postavila ji na stůl.
„No, myslím, že panáka budete potřebovat. Chceme vám totiž s Ondrou oznámit, že se budeme brát. Požádal jsem ho o ruku a Ondra souhlasil…“
Ondřej
Musel jsem se zasmát, když zmínil tu rybu, opravdu na toho kapra vždy volali Roba, ale já se nezlobil, aspoň jsem s nimi mohl být častěji, a taky někdy sníst i to rybí maso. Byla pravda, že doma Rob moc ryby nechtěl, nebylo se ani čemu divit, měl toho z práce dost a já se nezlobil, měl jsem rád cokoliv, co uvařil.
„Já… Já…“ nestihl jsem ze sebe ani vykoktat a už jsem stál dole před těmi všemi lidmi, a tak tak si natáhl tričko.
Rob na vše tak spěchal, že ani nevím jak, ale ocitl jsem se ve velmi trapné situaci. Stál jsem a civěl na ty lidi před sebou. Neuvěřitelně jsem se bát jejich reakce, a tak jsem si do ruky přetáhl tu chlupatou kouli od Roberta. Jenže… Sic dělal, že je hrdý a nezlomný, ale ruka se mu chvěla stejně jako mě.
„Ano… Souhlasil jsem a moc rád si vezmu vašeho syna,“ pousmál jsem se, ale nedovoloval jsem si pozvednout pohled, jak mi bylo trapně.
„Uaaaa… Kdo…“ zaklel jsem, když mi něco ledového vlezlo pod tričko a s Robertem to nic společného nemělo.
Snažil jsem se vytřást tu ledovou kouli, co mi tam někdo dal a šíleně se přitom vrtěl. Vážně to strašně studilo, a já měl chuť tu osobu roztrhnout, až přijdu na to, kdo to byl, vyváli se ve sněhu.
Robert
No, a bylo to venku. V duchu jsem si oddechl, že to mám za sebou, a čekal jsem reakci.
Ale ta nějak nepřicházela. Nevím, jestli jsem tak všechny šokoval, nebo ještě na půl spali…
Ale rozhodně jsem počítal s tím, že se přinejmenším budou divit.
Kývl jsem na ségru, aby taky řekla svoje překvapení. Ale v tu chvíli Ondra vedle mne začal skákat a snažil se něco vytřepat z trika.
Chytl jsem ho za triko, sáhl mu pod něho a vytáhl ten sníh, který mu tam synovec hodil.
„A je to venku,“ suše jsem prohlásil a hodil sníh do dřezu.
A snad teprve potom, se ostatní vzpamatovali. Jako první máma.
Vyskočila na nohy a hned popadla Ondru do maminkovského objetí. Mně drcla loktem do břicha s poznámkou, že jsem tajnůstkář, a že jsem jim nic neřekl.
Táta se natáhl pro flašku slivovice a otevřel ji, aby všem nalil panáka.
Ale v tu chvíli ho zastavila ségra, která se konečně vzpamatovala, a hned jim oznámila, že budou mít další vnouče. A rovnou dva…
Tak, a teď jsem byl v šoku i já. Věděl jsem, že je těhotná, ale že dvojčata…
Co se potom strhlo, bylo jako ze seriálu Taková normální rodinka. Takový šrumec, kdy mluvil jeden přes druhého jsem ještě nezažil. Máma nevěděla, koho má objímat dříve, jestli Ondru nebo ségru, já jsem hnal synovce s neteří ven, protože se znovu chystali zaútočit sněhem, švagr se držel za hlavu, protože se stále nevzpamatoval ze Silvestrovské oslavy. Druhá ségra už plánovala, že všechny věci po děckách přebere, aby je mohla poslat dál, druhý švagr hned s tátou řešili, kde se bude konat svatba, dvojčata jen popadla chleby a raději s úšklebkem zmizeli ve svém pokoji, a Junior jen kvikl, když ho Ondra trochu víc v mámině objetí zmáčkl.
„Říkal jsem ti, že to bude v pohodě,“ usmál jsem se na Ondru, a když ho máma konečně pustila, přitáhl jsem si ho a dal jsem mu pusu.
Ondřej
Vážně jsem měl chuť ty prcky roztrhnout, i když mi ten led Rob vytáhl, i tak to studilo. Tím, jak mě jejich máma obejmula a tiskla co nejvíc to šlo, akorát zvýšila ten studený pocit, co mi šel z trička. Všechno ale přebilo to, že jsem byl neskutečně šťastný, že to takhle dopadlo. Robova sestra mě překvapila nejvíc, byl jsem tak rád, že to jsou dvojčata, přeci jen se to tu celé rozzářilo hned dvěma úžasnými novinkami.
„Moc tě miluji a děkuji za vše,“ víc jsem se na Roba natiskl, když si mě k sobě přitáhl a já cítil to oporu, která z něj šla.
Samozřejmě už začali vytahovat slivovice a víno, rozlévalo se to do všeho skla, co tu měli, bylo to přímo jako uragán. Všichni gratulovali mě a potom Denise, přitom opíjeli naše polovičky, jak kdyby měl být konec světa.
Nakonec se mi podařilo uniknout, když si mě asi deset minut nikdo nevšímal a já si mohl konečně vyměnit tričko. Rychle jsem vyběhl schody, aby neměli tendenci mě hledat, kdybych se dlouho zdržel. Zaběhl jsem ke skříni, kterou jsem ihned celou přehraboval. Chtěl jsem pořád vypadat dobře, byl to slavnostní den, nechtěl jsem být otrhaný, nebo něco takového. Vytáhl jsem pěkné tričko a vzal si ho na sebe, ale zarazil mě pohled ven na tu krásu, kdy se v dopoledním světle třpytil sníh a děti si hrály, když stavěly další a další sněhuláky. Bylo to krásné.
Vzpomínky atakovaly mou mysl a já zabrousil k jediné osobě, co tu chyběla… Máma.
Protáčel jsem na prstu ten krásný prsten a byl tak zamyšlený, že by mě nic z téhle nostalgie nevyvedlo.
Robert
Nějak jsem nestíhal. Snažil jsem se poslouchat všechny, ale bylo to tu jak v úle. A po chvíli zmizel Ondra, a zůstalo to všechno na mě.
Když jsem měl v sobě už druhou půlku, další jsem odmítl s tím, že druhý den pojedu autem, a chci se do té doby dát do pořádku. A začal jsem pátrat po tom, kam Ondra zmizel, a proč se tak dlouho nevrací.
Kouknul jsem ven, jestli nešel za děckama, ale ti se koulovali a házeli sníh po psovi, který za ten rok ze štěněte vyrost do pořádného psiska, ale tak hodného, že se na něm mohli klidně i vozit.
Předal jsem Juniora ségře, které začal olizovat ruce, jak ji voněly od masa, a zamířil jsem nahoru. Ještě jsem nakouknul, jestli není náhodou v koupelně, ale když neseděl ani na záchodě, bylo mi jasné, že je v pokoji.
„Co se děje?“ došel jsem k němu, přitiskl jsem se mu na záda, opřel jsem si bradu o jeho rameno, a koukal jsem ven, stejně jako on.
„Snad nelituješ toho, že jsi souhlasil, co? Nechci tě do ničeho nutit, to snad víš. Pokud máš pocit, že to není správné, řekni mi to.“
Ondra opravdu vypadal zamyšleně, a já vůbec netušil proč. Měl jsem už všelijaké představy a žádná z nich se mi nelíbila. Nebylo divu, když najednou tak zmizel a nevrátil se dolů.
Ondřej
Byl jsem tak zamyšlený, že mě nějak vše pohltilo, a já jen vzpomínal. Hrávali jsme si s mámou ve sněhu a dělali sněžné andělíčky. S ní bylo to dětství tak nádherné, že bych ho přál všem dětem, které nikoho nemají. Ale nyní… Mohl jsem si říct, že už znovu mám rodinu, do které patřím a je skvělá. Dokud…
„To nemyslíš vážně, že?“ otočil jsem se prudce Robovi v náruči, až jsem zavrávoral, ale nespadl.
„Nic z toho nechci vzít zpátky. Miluji tě, a tohle bylo to nejhezčí, co jsem si mohl přát. Jen jsem tu chvíli přemýšlel, že tu chybí někdo, na koho nemohu zapomenout. Moje máma by tě měla moc ráda, víš? Jsi blázen, když sis myslel, že bych si to rozmyslel. Nikdy! Jasný?“ chytil jsem jeho tvář do dlaní a políbil ho tak, jak nejlépe jsem uměl.
„Chtěl jsem se jen převléct a zadíval jsem se, jak si venku hrají děti, a vzpomněl jsem si, že takové dětství jsem měl i já. Jen vzpomínky, nic špatného se tu nahoře nedělo,“ usmál jsem se na něj a pohladil ho po tváři.
Robert
Sice jsem sebou v první moment trhnul, když se Ondra tak otočil a vyjel na mě. Ale po jeho dalších slovech jsem si oddychl.
„No, omlouvám se, jen mi to tak přišlo, když jsi nešel dolů, a pak jsi tu tady tak stál. Víš co? Jak pojedeme domů, tak se zastavíme za tvojí mámou a tu novinu ji řekneme. A teď…“ zadíval jsem se přes jeho rameno ven na děcka.
„Půjdeme postavit sněhuláka. Ukážeme jim, že umíme většího než oni, co? Nebo jim postavíme iglú? Dělal jsi to někdy? Sněhu je na to dost a já jim to vlastně ještě nikdy neukázal. No, možná bude malé, ale zkusit to můžeme…“
Přitáhl jsem si Ondru, jak nejvíc to šlo, a políbil jsem ho.
Byl jsem ten nejšťastnější Robert na světě, protože jsem měl muže, o kterém se jiným může jen zdát. A on je můj, a já ho miluji.
A moc se už těším na den, kdy mu budu moct říct své ano…
Ondřej
Tiskl jsem se k tomu teplu, které tak krásně šlo z Roba.
To, co říkal…
Líbilo se mi, že i on myslel na mámu, a to, že bych jí to chtěl říct. Bylo mi tak dobře, vážně…
Jsem s ním tak šťastný.
„Určitě za ní pojedeme, budu moc rád, když jí to řeknu,“ pousmál jsme se a políbil ho.
Dívat se mu do očí, je to nejsilnější, co znám, protože vím, že mi nelže. Máme mezi sebou vážně silný vztah, a tak hezký, že se oba bojíme, abychom o něj nepřišli. Nikdy bych si před ním nepomyslel, že budu mít chlapa, o kterého se mohu opřít, a on mě miluje tak, jako já jeho.
„Půjdeme postavit to iglú, ještě nikdy jsem to nedělal, ale určitě to bude sranda,“ chytil jsem Roba za ruku a naposledy ho políbil, než jsme se spolu vydali ven.
Pořád jsem v peněžence nosil tu šupinu, která mi do života přivedla Roba. Byla vážně kouzelná, a pro mě cennější než zlato… Ne… Ona mi přinesla to zlato, poklad, kterému velmi brzo řeknu své ano a stanu se definitivně jeho. Moji lásku