Robert
Zatímco jsem se oblíkal, Oscar se uklidnil a za chvilku jsem ani nevěděl, že tam je.
Když jsem se vrátil, tak Ondra stál pořád na jednom místě a kdybych nevěděl, že je fakt živý, myslel bych si, že zkameněl.
A svými slovy tentokrát překvapil on mě.
Teda ne tím, že je na kluky, to jsem tak nějak tušil, spíš to, že mu někdo řekl, že je k ničemu.
„No, to jsem rád. Napětí opadlo a aspoň víme, že si nemusíme na nic hrát, co?“ krátce jsem se zasmál. „Je to hned lepší, ne? A nemyslím si, že jsi k ničemu. Nastrojil jsi stromek, zachránil jsi kapra, a to hned dvakrát. Sice to odnesla tvoje bunda, ale kapr si teď spokojeně plave v rybníce.“
došel jsem ke stolku, vzal hrnek a napil se čaje, který už skoro vychladl.
Asi to bude chtít ohřát. Dokonce i Ondrův hrnek zůstal netknutý. Tak nevím, jestli by radši kafe nebo něco ostřejšího.
„Tak jo, když už je to venku, tak si na to naše seznámení přiťuknem, co?“ vzal jsem skleničky s vaječňákem a jednu strčil Ondrovi do ruky.
Zadíval jsem se na něho a musel jsem už dneska poněkolikáté uznat, že je fakt hezký a hlavně… Je vidět, že není frajírek, není namyšlený a nehraje si na něco, co není. Je prostě svůj, obyčejný kluk, a přitom tak něčím zvláštní.
„Vlastně za to může kapr, že jsme se seznámili. A vidím, že ti nechal něco na památku. Teda nevím, jak se ti to povedlo, možná jak jsme stěhovali věci, ale ještě jsem nezažil nikoho, kdo by měl šupinu ve vlasech. Asi nějaké znamení, nebo co,“ usmál jsem se a volnou rukou jsem mu sáhnul do vlasů, kde jsem zahlédl zmíněnou šupinu.
„Na,“ dal jsem mu ji do dlaně. „Něco si přej, ale nesmíš ji vyhodit… Tak na zdraví,“ přiťuknul jsem mu ke skleničce, hned se napil a spokojeně jsem mlaskl, protože tohle bylo fakt dobré pití.
„Jdeme dělat řízky, co? Už začínám mít docela hlad. Pomůžeš mi?“
Měl jsem pocit, že pořád mluvím, zatímco Ondra ze sebe vydoloval sotva pár slov. Ale nějak mi to nevadilo, a on se pak snad rozmluví…
Ondřej
Musel jsem se usmát, když mi dal tu šupinu do ruky a hned jsem ho i poslechl.
„Přeju si, aby se mnou tenhle člověk chodil, a ještě nejméně jednou oslavili Vánoce spolu,“ řekl jsem tiše jen ve své hlavě, jinak se přání nesplní.
Díval jsem se na něj a nemohl z jeho těla spustit oči. Jakým způsobem se mnou mluvil, jak jednal… Cítil jsem se v jeho přítomnosti vážně dobře a neskrýval jsem to. Položil jsem skleničku na stůl, ze které jsem upil, a šupinu si schoval do kapsy.
„Zdá se, jak kdyby byla zlatá. Je to zvláštní, nikdy se mi nepovedlo šupinu mít,“ zasmál jsem se a přebral si od Roberta talíř se strouhankou.
Rád jsem obaloval, sice to ostatní musel nachystat člověk, který to dobře dochutí, ale obalovat mi nevadilo. Začali jsme a po chvíli bylo vše připraveno. Jen jsem umyl nádobí a odložil na odkapávač, který tu taky byl vybalený.
„Mohu ještě s něčím pomoci? A… Oscar je hodný, nemohl by tě pokousat, i kdyby chtěl. Má asi jen těch pět předních zubů,“ zasmál jsem se nad tou představou, jak mu žužlá ruku.
Když jsem se ale na něj podíval, prsty jsem mu z obličeje setřel mouku, co mu tam ulpěla, a musel se pousmát, jak jsem s ním i v tento moment byl šťastný.
Robert
Nejsem v jídle vybíravý a nesnáším frfni, co ohrnují nos nad kde čím. To není dobré, to není zdravé, to je tučné, to není bio, tak to jíst nebudu…
Za tohle bych fakt vraždil. Pokud člověk udržuje nějakou zdravou životosprávu, dostatečně se pohybuje, není pak problém sníst cokoliv, ale všechno se musí v rozumném množství. A to se týká i masa, tuků i cukrů…
Když jsem vytáhl domácí sádlo a dal ho topit na pánev, jen jsem mrknul na Ondru, co on na to, jestli mu to nebude třeba vadit. Pokud jo, tak má smůlu a bude jíst suché brambory.
„Nevadí ti doufám, že budeme mít vepřový řízek. Jako… pokud bys chtěl kapra, museli bychom jít k našim. Nebo bychom se museli vrátit na sádky, nějakého chytit, klepnout a pak udělat. Ale to bychom jedli tak někdy o půl noci,“ začal jsem uklízet umyté nádobí.
Když se jeho prsty dotkly mé tváře, tak nějak, snad automaticky, jsem ho chytil za zápěstí. A když jsem si uvědomil, že ho za tu ruku držím a hledím na něho, a na pánvi mi začíná prskat sádlo, rychle jsem ho pustil a vrhnul se ke sporáku.
„Pokud ti to nevadí, no, jsi přeci jen host… Tak bys mohl prostřít?“ hodil jsem na pánev první dva řízky. „A v lednici v krabičkách mám cukroví, tak bys mohl pár kousků dát tady na stůl a něco na stolek do obýváku…“
Ukázal jsem Ondrovi, kde je ubrus, dokonce jsem měl i vánoční svícen na okně, a talíře… Snad mu nebudou vadit obyčejné.
Byl to vážně příjemný den. Myslel jsem si, že se doplazím domů, hodím na stromek aspoň vánoční řetězy, aby nebyl tak holý, upeču si řízek a pak se vyvalím na gauč a budu čučet na pohádky.
Ale s Ondrou… jako bych najednou ožil…
Nevím, co si u té šupiny přál, ale kdybych ji měl já, moje přání by bylo, aby tu zůstal, jak dlouho to jen půjde. Vážně, i když toho moc nenamluvil, bylo mi v jeho společnosti dobře. A taky to, jak jsme společně chystali večeři… Jako bychom se znali už kdo ví jak dlouho, bylo to prostě takové přirozené…
Ondřej
„Na sádle? To dělala naposledy má máma, mám to tak rád. Jak říkám, neumím vař…“ zasekl jsem se, když mě chytil za zápěstí a pevně jej stiskl.
Nevím proč, ale čekal jsem pusu, jak zmatený jsem stál a díval se na něj, když začal smažit řízky. Po chvíli jsem se ale podíval směrem, kterým ukazoval a konečně šel prostřít. Nevadilo mi to, a k tomu jsem na chvíli zapomněl na to, co se stalo.
Kdyby jen věděl, jak moc se mi rozbušilo srdce a na jaké věci ve vteřině začal můj mozek myslet, nejspíš by mě vyhodil, protože jsem se do něj vážně zakoukal. Láska na první pohled vážně existuje, a já nevím, co se svými pocity mám dělat. Už nyní vím, že tohoto muže chci mít vedle sebe opravdu dlouho, i kdyby to měl být jen kamarád, klidně bych se trápil, jen abych o něj nepřišel. Takový člověk se potká jen jednou za život a stojí za to bojovat o jeho přízeň.
„Tenhle talíř může být?“ vytáhl jsem nějaký zdobený a nečekal ani na odpověď a začal na něj chystat cukroví z lednice.
„Vypadám sice, že jím jen tak trochu, ale u nás v rodině byli všichni hubení. Takže, jak kdyby nás měl vítr každou chvíli unést. Popravdě jím jak mlejn, ale ne a ne přibrat,“ usmál jsem se, abych zakryl svou nervozitu.
Nachystal jsem na stůl a trochu se protáhl, když mě zabolela záda. Přeci jen jsem byl celý den venku a dělal práci, kterou jsem ve svém životě nikdy nezažil. Dneska bylo vážně hodně poprvé, a užíval jsem si to. Už nikdy jsem nechtěl zažít Vánoce, které jsem měl před rokem, kdy jsem byl naprosto sám. Byly smutné… depresivní… A dokonce jsem chvíli, ale opravdu jen na vteřinu přemýšlel, kde mám prášky na spaní, které brala máma. Člověk si myslí, že být sám, je v pohodě, ale není, bolí to. Dnes jsem po dlouhé době mohl být šťastný. Měl jsem kamarády… Kamarádky… Ale na svátky odjeli domů za těmi, co je potřebovali. Tady… Chtěl jsem s ním zůstat, co nejdýl to šlo… Jen si užívat tu příjemnou atmosféru, cokoliv.
Robert
Smažil jsem jen čtyři řízky, takže to bylo za chvilku hotové. Doma toho byla vždycky kopa. Smažil se kapr a řízky. A vzhledem k tomu, že jsme velká rodina, tak se u nás vždycky všechno dělalo na kila. Holt rozvětvená rodina z vesnice…
Zadíval jsem se na Ondru. Teda… neznali jsme se dlouho, asi tak pár hodin, ale měl jsem pocit, že takhle asi sám tráví většinu svého času.
„My jsme velká rodina. Mám dvě sestry a dva bráchy. Holky jsou starší, a jsou už vdané, bráchové jsou dvojčata a mladší o skoro deset let. Takže ještě bydlí doma. Ale na první svátek vánoční se vždycky scházíme u nás doma a je nás potom plný barák. Proto se u nás hodně vaří, a pro mne je to vlastně poprvé, co dělám jen takovou trošku,“ zasmál jsem se, když jsem pokládal řízky na stůl.
Z toho mála, co jsem tu měl, se Ondrovi podařilo vykouzlit pěkně prostřený vánoční stůl.
Ukázal jsem mu, aby si sedl, a ještě jsem vytáhl pití. Posadil jsem se naproti němu, nandal jsem mu na talíř ten největší řízek a hromadu salátu, na který byl táta vždycky pyšný, a nikdo jiný ho ani nesměl dělat. Naložil jsem na talíř i sobě a spokojeně se na to zadíval.
„Teda, nemyslel jsem si, že moje první samostatné Vánoce budu slavit takto. Děkuji,“ zadíval jsem se na Ondru. „A teď… s chutí do toho. Nech si chutnat.“
Jedli jsme a musel jsem uznat, že se tátovi salát opět povedl. Doslova jsem si mlaskal.
„Víš, co je zvláštní?“ na moment jsem přestal žvýkat a pohlédl jsem na Ondru. „Mám pocit, jako bych tohle už někdy zažil. Nebo třeba v minulém životě, co já vím. Moc na tyhle věci nevěřím, ale znáš takové to de ja vue, ne? To, jak máš pocit, že jsi něco takového už zažil… Vypadá to, jako bychom se znali odjakživa, jen jsme se prostě dlouho neviděli. Teda, nevadí, že plácám takové nesmysly, co? Jen nevím, co říkat. Vážně… Dnešní večer jsem si nemohl představit lepší. Jestli ti to nebude vadit, klidně bys mohl zůstat, nemusíš odcházet hned po večeři. Oscarovi by se asi nelíbilo, kdybys ho pořád nosil sem a tam. Teda… Asi bude potřebovat vyvenčit, ne? Můžeme pak zajít před barák, a pak bychom si dali kafe a vaječňák a cukroví, a pustili si nějaký film nebo pohádku. Pokud teda nespěcháš domů.“
Proč pořád, krucinál, kolem něho chodím jako kolem horké kaše? Líbí se mi, a byl bych rád, kdyby zůstal. Jen mám možná strach, že kdybych byl trochu víc hr, že by mi utekl?
„Budu rád, když zůstaneš…“ dodal jsem ještě, když jsem pokládal příbor na prázdný talíř.
Ani nevím, kdy jsem to stihl sníst…
Ondřej
„Já děkuji tobě, že… Že jsi,“ zasekl jsem se, když jsem si uvědomil, co všechno řekl on.
Nechal jsem si to projít hlavou, mezitím, co jsem jedl.
„Mám stejný pocit. Jak kdybychom byli už někdy spolu, líbí se mi být s tebou. Taky jsem na to nikdy nevěřil, ale myslím si… Že se vážně přání na Vánoce plní,“ podíval jsem se na talíř, abych zakryl to, jak moc se stydím.
V tomhle jsem nikdy zběhlý nebyl. Ani netuším, jak bych to měl začít. Třeba ho políbit, nebo pohladit jeho ruku, aby věděl, jak moc mi na něm začíná záležet.
„Já… Jsem jedináček. Měl jsem jen mámu, která se o mě sama starala. Prý kdysi odešla od rodiny, aby si mě mohla nechat, a táta se o mě nikdy nezajímal, jen peníze sem tam poslal, ale taky žádný zázrak. Dělávala ty nejhezčí Vánoce, sice jsme nic neměli, nebo jen ponožky, ale tradice se snažila splnit všechny. Zpívali jsme koledy, chodili se ven koulovat… Měl jsem ji rád,“ povzdechl jsem si, když jsem si na to vzpomněl a cítil, jak se mi slza svezla po tváři na talíř.
Hned jsem si tvář otřel, abych nevypadal jako slaboch a třeba tím před Robertem neztratil tvář.
„A… Zůstanu rád, pokud nebudu překážet. Jen… Nevím, kde budu spát a ty? Postel si teď hájí moje zvíře,“ zasmál jsem se, protože to byla celá ta koule chlupů, jen vrčela, ale kousat neuměla.
Robert
Když Ondra souhlasil, že zůstane, hned jsem ožil. Na tváři se mi usadil úsměv, když jsem vstal a začal uklízet nádobí ze stolu.
Sice jsem neřekl, že by měl přespat, ale vyvodil si to z toho sám, a já nic nenamítal. Byl jsem vlastně i rád.
„Tak Oscara přemístíme do obýváku, je tady tepleji než v ložnici, a můžu mu dát jeden polštář na zem k topení. Bude mu tam fajn. Vlastně vidíš,“ pleskl jsem se do čela. „Zapomněli jsme na něj.“
Hned jsem vytáhl misku, nalil do ní vodu a do druhé jsem nasypal trochu granulí, co jsem tu měl připravené pro našeho psa, a hned jsem to odnesl do obýváku.
„No, naši mají štěně, proto mám ty malé granule, takže by s tím neměl mít ani problém Oscar s těmi pěti zuby. Nebo mu to můžu namočit a měl by to v pohodě sežrat, co? Zásobuji naše granulemi, protože mám možnost to nakoupit přímo ve výrobně. Tak zajdeme s ním ven, abychom nemuseli potom? Počítám, že nebude potřebovat hodinovou procházku, co?“
Měl jsem vážně pocit, jako bych s Ondrou už nějakou dobu žil, a tohle prostě byl jeden z našich společných dní. Přesně tak na mě jeho společnost, vlastně on, působili.
Ondřej
„Hahaha… Promiň, než jsi to dořekl, myslel jsem si, že řekneš, že mu je předžvýkáš,“ zasmál jsem se nahlas, jak mě to pobavilo.
Ale velmi mě překvapilo, jak vytáhl misku a o mého psa se postaral. Bylo to, jak kdybychom spolu žili a Oscar byl náš.
Nevím proč, ale cítil jsem to teplo, které se mi rozlilo tělem. To se nedalo ničím popsat… Nikdo mi to nemohl vzít a pokud by to tu skončilo, byl bych i přesto ten nejšťastnější člověk na světě, protože jsem strávil Vánoce s někým, koho mám rád, nebo si to aspoň myslím.
„Oscare… No tak… Nebuď protivný,“ vzal jsem tu kouli do náruče a i pelech, abychom s ním už potom nehýbali.
Beztak zase usne jak dřevo.
Vyvenčili jsme ho a položili zpátky do pelechu, který byl od toho topení pěkně vyhřátý. Potom jsem si vzal čaj, který mi Robert připravil a sedl si s ním na gauč k pohádce, kterou právě dávali.
Byla to nějaká nová, která se každý rok na obrazovce ukáže, jako novinka. Líbila se mi… Tedy… Spíš se mi líbila ta příjemná Robertova společnost. Pomalu a lehce, jsem se k němu přisouval, ale jen tak, abych nenarušoval jeho prostor a on si nemyslel, že od něho něco očekávám. Jenže… Asi mě ten celý den dostal do kolen, protože jsem ucítil, jak se mi zavírají oči a někam padám směrem k Robertovi. Do něčeho měkkého a příjemně teplého. Nikdy dlouho nespím a už vůbec ne tvrdě, takže jsem věděl, že brzo budu na nohách a fit, ale tohle se prostě zastavit nedalo.
Robert
Musel jsem se smát, když jsem viděl Oscara, jak s nechutí došel k patníku, aby se vyčural hodil bobek a honem spěchal zpátky. Jako by ho vůbec obtěžovalo, že se musel jít vyvenčit.
Uložili jsme ho k topení, kde to opravdu dobře hřálo a jemu se to asi líbilo, protože se stočil do klubíčka a za chvilku zase chrněl.
My se s Ondrou usadili na sedačce a pustili si pohádku. Popíjel jsem kávu a vaječňák, a ve chvíli, kdy jsem se chtěl zeptat, jestli ho dělal sám, sesunul se na mě.
„Ondro?“ podíval jsem se na něj.
Ale on byl úplně tuhý, stejně jako jeho pes.
Natáhl jsem se po ovladači a televizi trochu ztišil. Nechal jsem Ondru ležet na mém klíně, a snad bezděčně jsem si začal pohrávat s jeho vlasy. Měl je opravdu jemné, příjemné na dotek, zatímco já mám hřebíky a každou chvíli mi trčí na všechny strany.
Nějak jsem přestal vnímat i tu pohádku. A když jsem si to po chvíli uvědomil, a začaly mě bolet ramena, od toho, jak jsem se snažil nehýbat, televizi jsem vypnul úplně.
„V posteli to bude lepší,“ zašeptal jsem a opatrně jsem Ondru podebral do náruče.
Byl lehký, tak jsem neměl problém ho odnést do ložnice. Trochu problém jsem měl, když jsem ho chtěl uložit, protože jsem si musel nejdříve kleknout na zem, abych ho na matraci nehodil jak pytel brambor. Stáhl jsem mu ponožky a kalhoty a snažil se být opatrný. Ale byl tak tuhý, že ho nevzbudilo ani to.
Vrátil jsem se do obýváku a chtěl zhasnout, když jsem si vzpomněl na to, co říkal o Oscarovi.
Tak jsem mu rozsvítil v předsíni, aby měl nějaké světlo a všude pak pozhasínal. Nechal jsem otevřené dveře do ložnice, aby si našel svého páníčka, kdyby ho začal hledat.
I já si sundal tepláky a triko a vlezl jsem si k Ondrovi. Přitáhl jsem si deku, abych mu nebral peřinu, otočil jsem se k němu čelem a chvíli ho v té tmě pozoroval.
„Vánoční přání, co?“ zašeptal jsem a opatrně jsem ho pohladil po vlasech. „Jedno bych měl. Ale to nezáleží jen na mě…“
Ondřej
Probral jsem se ve chvíli, kdy jsem cítil tlak na spodní část těla, jak mi někdo stahoval kalhoty. Chtěl jsem otevřít oči, ale už jen ze zvědavosti, jsem si počkal. Jeho prsty na svých vlasech, jsem cítil víc, než bych si přál, a jeho slova… Už jsem to nemohl protahovat, chtěl jsem vědět, jaké je jeho přání a doufal, že mu ho třeba mohu splnit. Třeba si přeje jen nějakou blbost, kterou někde koupím a budu mu to moci donést a znovu ho vidět. I kdyby to bylo drahé, najdu způsob, jak to získat.
„Jaké je to přání?“ otevřel jsem oči, a i v té tmě viděl jeho tvář.
Z venku se neslo světlo z pouličních lamp, takže tu nebyla zas taková tma, aby nebylo vidět na krok. Byl jsem v pasti, to, co jsem chtěl, bylo tak blízko, a já se tolik bál, že bude zklamaný, jako byl ten předtím. Pokud jsem vážně k ničemu, třeba nedokážu nikoho udělat šťastným. Možná neumím ani líbat… Co když jsem jedna veliká tragédie, nechci, abych mu tím ublížil. I přesto jsem se dotkl jeho vlasů. Byly tvrdé… Nepoddajné, ale… Jeho. Takové teplo z něj vycházelo, že mi zahřívalo srdce, jak nějaký krb. Srdce se nedalo zastavit a já se bál, že mi vyskočí z hrudi. Žaludek se mi stáhl z jeho blízkosti, a ta vůně… Byl jsem omámen.
Robert
Ruka se mi zastavila, když Ondra náhle otevřel oči a promluvil.
Kruci… Myslel jsem, že spí, a on tajně poslouchal.
„No... když už to je venku z půlky…“ ještě jednou jsem mu prohrábl vlasy a pak dal ruku raději pryč.
„Líbilo by se mi strávit volno s někým jiným kromě rodiny. Sice musím jít zítra na chvíli do práce, ale jinak mám volno. Ale… víš… není to jen tak. No, vlastně to nebylo přesně to přání… Jak bych to řekl a tys hned nezdrhnul… Kašlu na to, prostě líbíš se mi…“
Poslední slova jsem zašeptal do jeho rtů. Sálalo z nich teplo a už jen ten lehký dotek byl příjemný. Jejich jemnost a měkkost doslova lákala k polibku.
A když jsem se nad ním ještě víc naklonil a cítil i jeho tělesné teplo, jeho vůni, a snad i slyšel jeho srdce, už jsem tomu se tomu prostě nedokázal víc bránit.
„Pokud nechceš, řekni, nechám tě být a půjdu spát do obýváku na gauč,“ dal jsem mu ještě poslední šanci těsně předtím, než jsem opatrně vsunul jazyk mezi jeho rty, jako bych čekal na jeho přijetí či odmítnutí…
Ondřej
Moje srdce dostávalo tak silné šoky, že mě snad atakoval infarkt, když říkal ta slova. Nemohl ani uvěřit tomu, co vycházelo z jeho úst. Jak kdyby přesně věděl, co si přeji. Víc jsem se k němu přitiskl, jak kdyby byl silný magnet, který mě k sobě táhne a nechce pustit. Nebylo pochyb… Už jsem neváhal a pootevřel ústa, abych i já mohl jít svým jazykem naproti tomu jeho. Jen jeden polibek, než jsem byl schopen pobrat dech a odpovědět mu na jeho otázku, na kterou jsem tak moc chtěl říct ano.
„Mám volno do třetího ledna, tak až potom jdu do práce, a budu poctěn, když všechny dny strávím s tebou, pokud budeš chtít. A…“ znovu jsem se natáhl pro polibek, který mi dodával odvahu.
„Bál jsem se, že se nezeptáš. I ty… Moc se mi líbíš a… Chtěl bych… Budeš můj přítel? Nebo jen další rande, je to jedno. A taky… Nechci zklamat i tebe, jsi si jistý?“
Skousl jsem si nervózně ret a prsty pročíst jeho vlasy, které se snad v tom světle tak kouzelně leskly.
Robert
„Nebuď si nejistý, nikdy o sobě nepochybuj, když nevíš, jak na druhého působíš,“ mírně jsem stáhl obočí, ale na to jsem se usmál.
„Ano, jsem si jistý. Mám pocit, jako bych tě znal už strašně dávno, ale vlastně… už jsem ti to dneska myslím říkal…“
To, že mi vlastně řekl, co řekl, jsem bral jako jeho souhlas. Měl možnost odmítnou. Měl možnost odejít. Ale neřekl ne, a neodešel.
Jeho prsty v mých vlasech byly víc než příjemné. Dlouho si s nimi nikdo nehrál. A jeho ruce byly tak jemné.
Zachvěl jsem se, když jsem si připomněl jeho jemný dotek na mé tváři.
„Nekousej si rty,“ sklonil jsem se k němu a sám jsem jeho spodní ret vzal mezi zuby a trochu za něj potáhl. Ale na to jsem hned jazykem vklouznul do jeho úst.
Chtěl jsem ho políbit. Ne, jen lehce na rty, ale opravdově. Lákalo mě to od začátku, kdy jsem ho uviděl. Nevím, čím tak na mě působil, že mě tak přitahoval od prvního okamžiku.
Aniž bych ho přestal líbat, nadzvedl jsem se a přesunul se nad něj. Mírně jsem ho zalehl, ale opíral jsem se o jednu ruku, zatímco druhou jsem zasunul pod jeho triko.
Opatrně jsem ho pohladil po břiše, jako bych mu stále dával prostor pro odmítnutí.
„Nevím, proč bys mě měl zklamat,“ zašeptal jsem, když jsem se odtrhnul od toho úžasného polibku. „Líbáš úžasně a moc dobře chutnáš…“
Můj hlas se mírně chvěl tím vzrušením, které nastupovalo přímo kosmickou rychlostí, moje ruka pátrala po jeho hrudi, hladila ho, konečky prstů poškádlila i jeho tvrdé bradavky, a postupně mu vyhrnovala triko nahoru, až jsem se mohl sklonil a políbil ho na hrudi i na břiše.
Ondřej
Myslel jsem, že jsem přišel o rozum, když se jeho prsty dotkly mé pokožky na břiše. Chvěl jsem se… Tak moc, že jsem pomalu a jistě ztrácel zábrany. Moje poprvé nestálo za nic. Tehdy to bolelo a ten kluk se ani nesnažil, spíš mu šlo jen o jedno. I přesto… Chtěl jsem to zkoušet dál, mít možnost, se s někým milovat, vždyť je to normální a lidské. Ta blízkost, když cítím Robertovo horké tělo na svém, jediné po čem toužím je to, aby se mě nepřestával dotýkat. Nechápal jsem se, bylo to, jak na to skočit hned po prvním rande, ale jak říkal… Možná ho znám už z jiného života a jen jsem čekal na to, abych ho znovu našel. Vždyť prý duše hledá svoji druhou půlku stále dokola.
„Ty… Ty taky…“ dokázal jsem jen polohlasně říct, když mi docházel dech.
Moje srdce šílelo a ten pocit, když se ve mně prohánělo snad milión mravenců, byl šílený a zároveň nádherný. Zamiloval jsem se a nebylo pochyb o tom, že to nebudu schopen ukončit. Prohnul jsem se proti němu, když se jeho dech otřel o moje břicho a ta příjemná horkost se přes kůži dostala do mého srdce. Nedokázal jsem zadržet své zavzdychání a hned si zakryl ústa, abych ho nějak nepohoršil.
Líbil se mi… Moc… Nechtěl jsem nic pokazit, pro něj bych dokázal být dokonalý partner. Pokud mě bude učit, jak ho uspokojit, udělám to.
Prsty druhé ruky, jsem ale jemně přejížděl po jeho pokožce a nenápadně si ho k sobě víc přitahoval. Moje touha po tom, jak se jeho nahé tělo dotkne toho mého, mě naprosto ovládla. Už když jsem ho před chvíli viděl jen v tom ručníku, moje city se bouřily, jak nějaká sopka.
Robert
Bylo to opravdu jako splněné přání. Jsem sice člověk, co se s věcmi moc nepáře, ale v těchto ohledech jsem opatrný. Nikdy nevím, jak může ten druhý zareagovat a nerad bych ho, nebo sebe, dostal do nepříjemné situace.
Ale Ondrova reakce byla natolik výmluvná, že jsem už nepochyboval ani trochu.
Nechal jsem se přitáhnout a na chvíli ho zalehl svým tělem. I tak jsem se mírně nadzvedával, protože něco vážím, a nerad bych ho připravil o vzduch nebo mu zlámal žebra. A taky… Chtěl jsem ho zbavit trika a nejen to…
Po chvili, kdy jsem se líbali, a zatímco on si hrál s mými vlasy a taky se mě dotýkal, jsem se znovu nadzvedl a potáhl jsem ho do sedu.
Chytl jsem lem jeho trika a teď už jsem mu ho nekompromisně stáhl dolů. Hned jsem se k němu sklonil, abych mohl políbit a podráždit jeho bradavky, které se ukazovaly hrdě světu.
Nejraději bych ho olízal celého, ale vzrušení opravdu začínalo brát mé tělo útokem, a já už nedokázal déle čekat.
Za pár dalších okamžiků přede mnou Ondra ležel zcela nahý a jeho trenky se válely někde na zemi.
I já se zbavil toho přebytečného kousku prádla, protože můj penis měl na tohle látkové vězení svůj názor.
„Můžu?“ opatrně jsem mu roztáhl nohy a vpasoval se mezi ně.
Tak nějak jsem tušil, že nebude nadhazovač, ale raději jsem se zeptal. Nerad bych potom dostal do zubů.
Ale i tak, ještě, než stačil odpovědět, jsem táhl ruku po jeho stehnu až k rozkroku, promnul jsem jeho penis i jeho pytlík a prstem jsem lehce přejel po hrázi až k jeho dírce, kde jsem se zastavil a čekal na jeho odpověď.
Ondřej
Podle toho, jak se mnou Robert zacházel, musel mít velmi dobré zkušenosti, protože každý jeho dotek byl, jako malý elektrický šok. Byl jsem v koncích. Moje tělo se mu poddávalo a slastně se chvělo do rytmu mé touhy. Vše ve mně tak příjemně ševelilo, a city, který jsem v tuhle chvíli měl plnou hlavu, se nedaly vyjádřit. Byl jsem vzrušený… Poprvé natolik, že mi nikdo ani nemusel pomáhat. Když se mě Rob dotkl tam dole, už se mi mužství postavilo.
„Já… Bojím se. Ale… Nechci přestat. Chci… Chci to,“ odpověděl jsem, i když to šlo vážně stěží.
Nikdy jsem o ničem takovém nemluvil a ani nemusel. Styděl jsem se. Moc mě to v tu chvíli nešlo. Nešlo mi mluvit… Dýchat… Nesténat, protože se mnou dělal věci, které se mi až moc líbily. Být s ním, bylo, jak znovu začít žít a poznávat to, co mi bylo tak dlouho skryto. Lásku. Netušil jsem, jak to má on, nebo jestli ke mně něco cítí, ale já si byl jistý. I kdyby to zítra skončilo, nebo po tomhle… milování… nebudu toho litovat. Ani na moment.
Prohnul jsem se víc k jeho prstu, aby věděl, že své rozhodnutí myslím vážně.
Robert
Čekal jsem napjatě na odpověď, a když jsem ji dostal, v duchu jsem si oddychl. Znovu jsem Ondru políbil, lehce podráždil jeho dírku, ale nezasunul jsem prst dovnitř.
Nejspíš by ho to bolelo takhle na sucho a já nechtěl ublížit ani jemu a ani sobě. To bychom z toho pak nic neměli.
„Chvilinku,“ šeptnul jsem, líbnul jsem ho na rty a pak se zvedl.
Zaběhl jsem do koupelny, kde jsem měl menší krabici se vším možným, co se drogerie týče. Zahrabal jsem v ní, a když jsem našel co jsem potřeboval, rychle jsem se vrátil zpátky.
Bylo mi jedno, že polovina věcí teď v koupelně ležela rozházená na zemi, nebo to, že na mě Oscar zavrčel, jako by chtěl upozornit, že je tady a svého páníčka si hlídá.
Já měl teď jasný cíl, ke kterému jsem směřoval.
Ondra mě zaujal od samého začátku, líbil se mi hned, jak seděl na té zemi s kaprem v ruce, a čím déle jsem v jeho společnosti byl, tím víc ten pocit sílil. Jen stěží jsem se držel, abych jak pitomec nedal hned najevo, jak moc mě ten kluk přitahuje, a nejen tím, jak je hezký.
„Jsem zpátky,“ ukázal jsem mu gel, který jsem měl v ruce.
Hned jsem si trochu vymáčkl na prsty a když jsem si k Ondrovi přilehl, neváhal jsem ani na vteřinu a zamířil jsem s nimi znovu k jeho dírce.
„Promiň za to zdržení,“ znovu jsem ho začal líbat, ale tentokrát jsem po krátkém okupování jeho dírečky opatrně zasunul prst dovnitř…
Ondřej
Takhle trapně jsem se nikdy necítil. I když jsem byl rád, že Robert myslel i na to, jak mě navlhčit, ale ten pocit, když se zvedl a odešel… Bylo to hrozné a zároveň vzrušující. Vidět jeho postavu ve svitu pouličních lamp a nemoci se nadechnout, jak mě to vzrušilo, bylo něco, co jsem doposud nezažil. Líbilo se mi to, dokonce to přehlušilo i můj strach z toho, jak to může bolet.
„Já… Ach…“ zasténal jsem, když jsem ucítil ten tlak tam dole.
Nebolelo to, zatím ne, ale bylo to zvláštní. Vzpomínky na moje poprvé hned přebil ten příjemný pocit, když mě jeho polibky konejšily a nedaly prostor v tom, abych byť jen zapochyboval o svém rozhodnutí. Povolil jsem své sevření ruky, kterou jsem ho před chvílí chytil, jak jsem byl roztřesený. Bál jsem se všeho a zároveň jsem mu věřil, že mi nechce ublížit. Celý jsem se uvolnil a nechal ho, aby si mě nachystal. Snažil jsem si užít každý dotek, který mi dával, a tím se jen slastně propnul proti jeho prstům, když je do mě zasouval. Už jsem se nebál… Chtěl jsem to… Moc jsem to chtěl a toužil jsem rozvášněně po všem, co mi dával. Byl jsem se tak omámený, a tak rozechvělý touhou po něm.
Robert
Nevěděl jsem, jestli je Ondra panic, nebo už nějaké zkušenosti se sexem má. Ale nechtěl jsem se ho ptát. Raději jsem zvolil opatrný přístup, jako by to bylo jeho poprvé.
Brzy jsem se do toho tak vžil, že i já začal pociťovat tu silnou touhu se s ním spojit.
Občas jsem se o něj otřel a zanechával vlhkou stopu na jeho noze, můj dech byl už taky roztřesený a zkrácený, když jsem viděl, jak to Ondra prožívá.
Ještě trochu jsem protáhl jeho dírku prsty, mírně je roztáhl od sebe a když jsem zjistil, že by to mohlo stačit, vytáhl jsem je ven.
Zvedl jsem se nad Ondru a víc jsem mu roztáhl nohy. Opřel jsem se o jednu ruku a tou druhou jsem se proti němu nastavil.
Díval jsem se mu celou dobu do očí a sledoval jeho reakce. A když jsem zatlačil, sklonil jsem se a políbil jsem ho, abych odvedl pozornost od toho, co se děje dole.
Málem mě to zkosilo, když jsem do něj najel. Ten pocit být uvězněný v jeho zadečku, v tom svíravém teple… Musel jsem ho na chvíli přestat líbat, abych to rozdýchal a neudělal se hned při tom.
„Jsi nádherný…“ zašeptal jsem znovu u jeho rtů a začal jsem přirážet, protože tohle se už prostě nedalo oddálit.
Ondřej
Nedokázal jsem vnímat svět kolem sebe, ani jedna myšlenka mi nedávala smysl, a vše, co jsem v tuhle chvíli prožíval, zcela zakryla ta neuvěřitelná touha po těle toho druhého. Jak kdybych se celý roztápěl, když jsem cítil, jak do mě zasouvá další dva prsty a moje tělo se jen příjemně chvěje, jak listí ve větru. Bylo mi tak dobře… Neskutečně jsem se stahoval kolem jeho prstů a čekal jen na to, až mě udělá svým. Nevadilo mi nic… Vůbec. Jak kdybych vůbec nebyl na tohle světě, ale vznášel se někde na oblaku. Až teprve to, co následovalo, mě probralo.
Pevně jsem Roberta objal, když jsem ucítil ten silný tlak, a i menší bolest, která s tím šla. Ale nebylo to tak hrozné, jak jsem si pamatoval. Po první nájezdu, kdy atakoval moje tělo, jsem se podvolil. Spustil jsem se zpět na matraci a pevně sevřel prostěradlo, které bylo pode mnou. Nohy jsem víc zapřel o matraci a snad instinktivně vycházel Robertovi vstříc. Moje mužství to dole jen stěží zvládalo, a když se otíralo o to dokonale tvarované Robertovo břicho, vypustilo pár kapek, které byly předvojem mého uspokojení. Celý jsem se propnul jak luk, když jsem zavřel oči a spokojeně si skousl ret. Nemohl jsem to dál ovládat, a taky to bylo moje pořádné poprvé, které jsem si užíval.
Neměl jsem moc partnerů a poslední byl asi před rokem, takže… Nevěděl jsem, že je to tak skvělé. Moje tělo v rozkoši, která ho pohltila, jen spokojeně předlo, jak kočka. Sténal jsem… Chvěl se, a v ten nejlepší okamžik, jsem prožíval tak silný orgasmus, že mi bylo jedno, kam se moje bílé mršky usadí, jen aby byl spokojený i Robert.
Robert
Asi půl roku jsem byl sám, a tak taky vypadal můj sexuální život. Nebyl jsem z těch, kteří by šli někam jen proto, aby si užili, nebo na nějakou swingrs párty…
A proto, když jsem teď byl s Ondrou, bylo to něco naprosto úžasného. Vidět ho, jak to prožívá, mi přineslo ještě větší silnější vzrušení, než tomu bylo před chvílí.
Netrvalo dlouho a já začal pociťovat, jak se ve mně všechno stahuje. Ten zvláštní pocit, který se stěhuje tělem do těch správných míst, když to na člověka přijde, mnou doslova proletěl jako uragán a zanechal za sebou spoušť v podobě roztřesených svalů, hlasitých vzdechů a sténání, když jsem své napětí uvolnil do Ondrova zadečku.
To vlhko jsem dalšími a dalšími přírazy roztíral, cítil jsem to i mezi jeho stehny, když se trocha dostala ven, jak moc jsem ho naplnil…
A pohled na to, jak i on kropí svoje roztřesené břicho, byl tou pověstnou třešinkou na dortu celého toho aktu.
Dolehl jsem na něho, zapírajíc se aspoň trochu o lokty, abych ho nevmáčkl do matrace a neudusil.
Vydýchával jsem ten skvělý pocit, který tenhle akt vždycky provází. S přivřenýma očima jsem nechal hlavou procházet ty představy, jaké by to bylo, kdybychom s Ondrou tvořili pár, kdyby tenhle okamžik nebyl jen jedním výjimečných, občasných…
Bylo mi s ním opravdu dobře, a nejen proto, že jsem s ním teď měl skvělý sex.
Jen jsem mohl doufat, že i on byl spokojený a nezvedne se vzápětí, aby utekl domů, protože se mu to nelíbilo a byl zklamaný.
Když jsem se trochu uklidnil, nechal jsem z něj vyjet můj penis, který už začal ochabovat, aby mu to nebylo příjemné, protože jsem cítil, jak se jeho svěrače začínají vracet do normálu.
Nadzvedl jsem se na jedné ruce a tou druhou jsem ho pohladil po penise a po stehnech, a pak se nad ním znovu sklonil, abych mu věnoval další polibek, jako poděkování za skvělý večer…
Ondřej
Otevřel jsem oči, když jsem ucítil, jak ze mě vyklouzl. Naprosto vše jsem vnímal… To, jak mě plnil, ale i přesto ještě chvíli přirážel, jak kdyby to mělo pokračovat. Bylo mi jak ve snu a o to víc jsem nechtěl, aby tohle někdy skončilo. Ten pocit, že se dívám do očí člověku, se kterým chci být, jsem ještě nikdy neměl. To, když se mi v žaludku prohání ti pověstní motýlci a dělají tam hrozné obraty. Kdyby to nebyl on, nejspíš bych to neřekl, ale ten strach… Nemohl jsem dopustit, abych prošvihl takovou možnost.
Zvedl jsem ruce a chytil ho za tvář, aby mi nikam neutekl, když se zrovna díval tak upřeně na mě.
„Prosím, buďme pár. Líbíš se mi, a je mi s tebou tak dobře, že si neumím představit, že by tohle mělo skončit. Ale… Je to i na tobě, nechci nějak… Nenutím tě… Ježíš… To vyznělo vážně hrozně. Omlouvám se,“ připadal jsem si najednou jako blbec, co ho nutí, aby s ním chodil, ale vážně to bylo silnější než já.
Robert
Protahoval jsem Ondrovy vlasy mezi svými prsty a užíval si tu jejich jemnost a lehkost, s jakou mi jednotlivé prameny v ruce prokluzovaly. Ale v momentě, kdy promluvil, se má ruka zastavila a prameny volně sklouzly k jeho hlavě.
Vážně to řekl?
„Vždyť mě ani pořádně neznáš,“ zadíval jsem se mu do očí. „Co když jsem nějaký vrah, který si užil a teď tě zabije, rozčtvrtí tě a kusy tvého těla hodí rybám, aby se nažraly?“
Řekl jsem to zcela vážně, ale když jsem viděl jeho pohled, neudržel jsem se a začal se smát.
„Hele,“ sesunul jsem se z něj na bok, otočil se k němu a rukou si podepřel hlavu, abych na něj dobře viděl.
„Je pravda, že nikoho nemám. Jsem sám, a líbilo by se mi to. To jo,“ pokýval jsem hlavou a prsty druhé ruky jsem mu po tváři.
Vážně se mi líbil, i to, jaký byl. Teda aspoň to, co jsem zatím měl možnost poznat za tu chvíli. Ale je pravda, že bychom se opravdu měli lépe poznat, než se k něčemu takovému zavážeme.
„Mám návrh. Zítra jedu k nám domů. Jestli chceš, pojedeš se mnou, abys poznal, do čeho jdeš. A pokud i potom budeš chtít, tak já rozhodně nemám nic proti…“
Ondřej
Přesně jak jsem si myslel, mluvím moc rychle a říkám věci, které se zatím nehodí. Prostě jsem nemohl nechat věci jen tak, myslel jsem si… Ne, moc jsem doufal v zázraky. Jsem blázen a on mě naprostou pravdu, věci se nedějí jen tak, a on mě nezná.
„To je pravda, to stejné bys mohl říct i o mě. Co když tě teď podříznu a nikdo mě neobviní, protože jsme se nikdy neznali, jen tenhle den,“ nedokázal jsem zakrýt zklamání, co mě pohltilo.
I když řekl to, co řekl… I přesto jsem se stáhl zpět do své bezpečné ulity. Tak mi nikdo ublížit nemohl. Všechno to vyznělo tak, jak kdyby se se mnou nakonec spokojil, protože nikdo jiný v dohledu není. Docela to zabolelo.
Otřel jsem si opocené tváře a sedl si, abych se pořádně nadechl. Jenže to mě hned zabolel zadek a já trochu sykl.
„Já… Nemyslím si, že jsem vhodný proto, aby si mě ukazoval doma. Však se na mě podívej, nakonec můžeš být zklamaný, stejně jako ten před tebou. Co když neumím dělat dojem? Jsem hubený… Nemám rodinu, kterou bych se mohl pochlubit a taky… Mám jen tuhle starou, chlupatou kouli. Po večerech studuji vejšku na politologii. Pracuji v jedné fabrice na výrobu přírodní kosmetiky, jako nákupčí a nemám nějak zajímavý život. Pár kamarádů, kteří mě sem tam někam vytáhnou a vědí o mě, že jsem gay. Takže… Tohle ti připadá jako správná partie? Rodiče si určitě představují něco lepšího,“ povzdechl jsem si, když jsem si vzpomněl, co mi vždy říkala máma.
Buď dobrý člověk, to stačí, ten pravý si tě jednou najde.
„Omlouvám se, měl jsem mlčet. Celé jsem to pokazil,“ pohladil jsem Roberta po ruce, kterou měl hned vedle mě.
Vážně jsem nevěděl, co mám dělat. Tohle bylo nové… Silné, ale nové.
Robert
Mírně jsem se zarazil, když jsem viděl Ondrovu reakci.
Nejspíš se ho to dotklo, ale jsem prostě takový. Řeknu, co si myslím.
Zvedl jsem se z matrace a zašel jsem do obýváku, kde mě opět přivítalo Oscarovo zavrčení.
Páni, je tady chvíli, dokonce na návštěvě, a už se chová, jako by mu tenhle byt patřil. No, nejspíš má na to jiný názor než Ondra.
Popadl jsem skleničky a vaječňák a vrátil jsem se k Ondrovi zpátky. Rozsvítil jsem lampu, abychom nebyli po tmě, a pak jsem se usadil vedle něho a oběma nám nalil.
„Víš, co jsem zjistil?“ přiťukl jsem si k jeho skleničce a pak se napil. „Že se tady Oscarovi líbí, takže s tím budeme muset něco udělat. No, hele… Vysypal jsi mi tady skoro všechno o svém životě. Takže tak… To, co jsi mi o sobě řekl, tak je prostě život normálního kluka, takže nevím, co si myslíš, že bych já nebo moje rodina měli očekávat. Nějakého pracháče? Zlaté hodinky, nebo poslední model mercedesu? Velký barák s uklízečkou a služkou? Studuješ vysokou, a ještě o sobě pochybuješ? Takhle nerozhodný v politice rozhodně neprorazíš,“ zasmál jsem se, protože jsem si Ondru tak nějak nedokázal jako politika ani představit.
„A že jsi gay? Co je na tom divného? Já jsem taky gay a nějak mi to nevadí. Naši jsou zvyklí. Vždycky říkali, že dětí mají dost, takže i tak budou mít jednou vnoučat až nad hlavu. No, o sobě bych ti taky mohl něco povykládat, ale jsem docela utahanej. Teda, promiň, vím, že mám návštěvu, a dokonce okouzlující návštěvu a rovnou v posteli, ale rád bych se trochu prospal a rád bych, kdybys zůstal. Teda pokud ti nebude vadit moje občasné chrápání. Když tak do mě můžeš drcnout. No, a pokud nezměníš názor, tak ráno bychom na chvilku zajeli ke mně do kanceláře, abych dodělal papíry a pak z tama rovnou k našim, co ty na to? Ale musel by sis zajet domů pro nějaké věci, protože nepočítej s tím, že nás naši pustí ještě ten den domů. To fakt nepůjde…“
Znovu jsem si nalil vaječňák, protože byl opravdu dobrý a hned ho i vypil. Díval jsem se na Ondru s nadějí, že si to opravdu nerozmyslí, a nakonec neuteče domů.
„Jo, a pokud pojedeš… máš ještě aspoň jednu flašku tohoto pití? Mojí mamce by to určitě hodně chutnalo. Táta je spíš pivař, takže jeho bychom pozvali pak do hospody na jedno točený…“
Ondřej
Docela jsem znervózněl, když odešel z pokoje a já zůstal sám. Bál jsem se, že se naštval, ale… Vrátil se, a to co říkal… Nakonec mě uklidnil a donutil zamyslet se nad tím, co vlastně chci.
„Nestuduji ten obor kvůli tomu, abych byl politikem, je to všeobecné studium a chtěl bych spíš do sociální sféry, chci pracovat s lidmi,“ usmál jsem se, protože mě pobavil.
Stáhl jsem si vlasy dozadu, až mi pár zlobivých pramínku spadlo do očí a podíval se na Roberta.
„Pojedu s tebou rád. Vaječňáku mám dost, asi ještě pět flašek. Dělal jsem ho s kamarádkou podle receptu mojí mámy, měla ho vždy nejlepší. Jen… S Oscarem je trochu problém, sice spí celé dny a nikdo o něm neví, když mu tedy nějak nezkřížíš cestu, ale zase ho nemůžu nechat třeba dva dny doma samotného,“ podíval jsem se směrem k topení, odkud jemně zamručel Oscar, jak kdyby věděl, o čem se bavíme.
„Slibuji, že se budu snažit, abych nebyl na obtíž. A taky… Chci udělat dobrý dojem, tak vezmeme aspoň dvě flašky a nějaké oblečení vážně potřebuji, těžko bych si půjčoval tvoje,“ stáhl jsem ze sebe deku a ukázal se v celé kráse, jak jsem hubený a malý proti Robovi.
Vypil jsem svůj vaječňák, a potom se přiblížil k Robovi, abych ho mohl políbit. Pořád jsem cítil to napětí, které mezi námi poskakovalo a bylo mi neskutečně dobře.
Robert
Oddechl jsem si, když Ondra souhlasil.
„Tak je rozhodnuto. V práci se zdržím asi tak maximálně dvě hodiny. Můžu tě hodit domů, a než to vyřídím, ty se můžeš zatím sbalit. Asi by ses u mě v práci nudil, kdybys tam na mě čekal. Takže takhle to bude lepší. A Oscara vezmem s sebou. Barák je velký a místo pro něj se najde. Je to asi hodinu cesty autem, trošku dál, ale ne zas moc, tak snad cestu autem zvládne, co? Vážně se ti u nás bude líbit… nebo… aspoň myslím… Doma bydlí ještě bráchové… a jedna ségra by měla přijet… zítra a druhá.. po… zít…ří… má dvě děti… takže… ti nejspíš… budou pořád… viset … na krku…“
Nevím, kolik jsem toho Ondrovi ještě stihl říct.
Celý ten den, a potom večer, i pak ten skvělý sex, zakončený panákem vaječného likéru, mě dokonale umrtvil.
Myslím, že jsem usnul někde uprostřed věty, ale vůbec už netuším, co jsem říkal.
Jen vím, že mi spadla hlava na polštář, a jen jako by z dálky jsem zaslechl štěknutí Oscara…
Ondřej
Usmál jsem se, když skoro ani nebyl schopen doříct větu, jak moc byl unavený. Popravdě to dolehlo i na mě. Sice jsem před chvílí na moment usnul, ale nestačilo to ani na malé doplnění síly. Upravil jsem Robertovi hlavu na polštáři a potom se k němu opatrně přitulil, abych cítil jeho teplo. Bylo to vážně příjemné, něco, po čem jsem tam dlouho toužil, a podle všeho, jak Rob mluvil, nebylo pochyb, že ten zájem o mě má. Jinak by mě nechal odejít… Vykopl mě hned po sexu… Cokoliv, co by pro něj v tu chvíli bylo nejlepší. On ale ne… Několikrát mi řekl, že by byl rád, kdybych zůstal.
Dal mi naději na vztah a já byl rozhodnut se té šance chytit a nepustit ji. Natolik se mi ten muž, co tu ležel vedle mě, uhranul.
Spokojeně jsem po chvíli zavřel oči a usnul, jak kdybych tu byl doma a my spolu spali už několikrát.