Matteo
I Cal to pochopil a nejspíš i on ucítil ten pach lovce, který se na Jaelovi udržel.
Okamžitě vystartoval a v momentě Jael ležel na zádech a sotva se mohl nadechnout, natož ještě promluvit.
Ale on udělal něco, s čím jsme ani jeden nepočítali.
Náhle, než jsme se stačili vzpamatovat a odtrhnout Jaela od sebe, jsme se ocitli úplně někde jinde. Nechápavě jsem hleděl na ten výjev…
Byl jsem to já?
Byl to Calleo? Viděl jsem dokonce i Jeroma a další vlkodlaky ze smečky?
A jestli mě zrak nešálí, byl tam i ten další lovec…
Co se to tu, kurva, děje?
Měl jsem spoustu otázek, i když nám Jael vlastně všechno řekl. Potřeboval jsem si to ujasnit a hned nejlépe několikrát. Potvrdit si to. Nechtělo se mi tomu věřit.
A na otázky nebyl čas. Pocit, jako by mě někdo praštil po hlavě mě vrátil zpátky do naší ložnice, na naši postel.
Jael byl v pánu a Call na něj jen šokovaně hleděl.
Takže viděl to samé, co já… Slyšel to, co jsem slyšel já…
„Ulož ho, donesu ručník,“ vstal jsem z postele a zamířil do koupelny.
Na moment jsem se musel opřít o umyvadlo a vydýchat to, co jsem viděl.
Ani mě netrápilo to násilí, ta brutalita. Za svůj dlouhý život jsem viděl spoustu věcí a tohle mě nějak nešokovalo.
Ale co mě nenechalo v klidu, bylo to, že jsem tam byl. Že jsme tam byli všichni, a dokonce i lidi a „jiní“ které jsem ani neznal.
Raději jsem zavrtěl hlavou, namočil ručník a vrátil se zpátky do ložnice. Otřel jsem Jaelovi tvář a položil mu ručník na čelo. Znovu jsem zaběhl do koupelny, vytáhl jednu lahvičku a když jsem se vrátil k Jaelovi podruhé, otevřel jsem ji a přidržel pod nosem.
Jo, tohle probere i mrtvého…
Jerom
Bych se na to moh vysrat.
Místo toho, abych se nechal obírat Alem, který měl po delší době zase volněji, navíc kluci byli někde v prdeli, takže barák jsme měli jen pro sebe, jsem seděl na nějaké okřídlené herce a pod pláštěm noci si to mířil do Portlandu.
Nevím, co se tam přesně stalo, ale nejspíš se prostě kohouti neumí domluvit.
Možná jsem je měl nechat, ať si dají po hubě.
Ne, raději ne, protože bych to odnesl zase já.
Vzteky jsem zafuněl, kopl do boků tu létající obludu, aby hýbla zadkem, a chvilku po svítání už konečně přistál na zahradě Williamova domu, který měl společně se svým krámkem.
Několikrát jsem u něj byl, vlastně Alexe jsem znal dýl, kdysi to byl můj milenec, takže jsem i věděl, jak se dostat dovnitř.
A vůbec mi nedělalo potíže naběhnout k nim do ložnice a plesknout Alexe po tom jeho nahém zadku, co na mě vystrkoval.
„Vstávej, ty smrade!" křikl jsem na něj a vzápětí kousek odskočil, když na mě zamířila jeho noha.
„Kurva, Jerome! Co to, sakra!" vystartoval po mě a vyskočil z postele.
„To bych se měl ptát já! Do prdele, používáš ty někdy hlavu?! Konečně jsem si myslel, že mám klid!
Dědka jsem odstěhoval pár mil od sebe, včetně jeho rozkošné prdelky, abych na něj neměl pořád chuť, a myslel si, že je všechno v cajku! Ale není! A víš, proč?! Protože jste absolutně neschopní!" vyjel jsem po něm s rukama v bok a nevšímal si Williama.
„Co to tu, sakra, meleš?! Jerome, uvědomuješ si, že si vletěl do ložnice čaroději? Že sotva začalo svítat, a že mám chuť tě vyhodit oknem?! A nemám absolutně páru, o čem to tu meleš?!" protočil jsem očima a ušklíbl se.
„Fajn! Beru, že ti to po ránu asi moc nemyslí, takže pro tentokrát udělám výjimku. Calleo Orson je můj brácha. A pokud vím, tak jsi na jeho milence zaútočil. Ser na ně, sakra, nebo budu mít problém já. Ať už si myslíš, že udělali cokoliv, tak to neudělali. Calleo se stará jen o to, jak co nejlépe a nejvíc ošukat Mattea, a Matteo je zase moc líný na to, aby vyvolával nějaké problémy, chápeme se?"
Že já se vůbec snažím.
Alex na mě hleděl, jako bych měl na hlavě deset rohů a mezi nohama snad kulomet.
„Ale on říkal…" zabrblal po chvíli Alex.
„Ser na to, co říkal. Ten toho nakecá. Měl bys ho slyšet v posteli," ušklíbl jsem se. „No nic, ještě mě čeká jedna schůzka. Až to vyřídím, tak se vrátím, a pak si můžeme promluvit důkladněji."
Zašklebil jsem se, mrkl na ně, a pak raději vypadl, než Williamovi ujede ruka.
Čekala mě ještě cesta do Beavertonu, kterou jsem už ale zvládl po svých.
Logan
Spalo se mi dobře, i když mě Jael v noci skoro seřval. Ale víc mě štvalo, že nám ten upír unikl.
Je opravdu sakra silný. Na něj vážně budeme muset jít vždycky minimálně dva, jinak ho nedostaneme a nebudeme mít informace.
Pokud má prsty v tom, co se děje a co se má stát, musíme to vymyslet rychle, a co nejdříve ho dostat do izolace.
Když jsem se začal probírat. Pořádně jsem se protáhl a otočil hlavu, a v tu chvíli mi došlo, že jsem v posteli sám.
Jael nejspíš šel na záchod nebo tak…
Ale vzápětí se ozval z patra pode mnou kravál.
„Jaeli!“ křiknul jsem směrem ke koupelně, ale bylo tam ticho.
Okamžitě jsem vyskočil na nohy, vběhl tam, ale koupelna byla prázdná. A ten kravál pode mnou se vystupňoval, a pak to najednou ztichlo.
Seběhl jsem schody a už po cestě volal Jaela. Vletěl jsem k Alexovi a Willovi do ložnice, ale byli tam sami.
„Kde je Jael?“ vyběhl jsem znovu na chodbu a během chvilky proletěl celý barák i s krámkem.
„Tak, sakra, kde je Jael!“ zařval jsem v prázdné kuchyni a praštil rukou do stolu.
Jerom
Věděl jsem, kde ti dva bydlí, už jsem tu jednou byl, takže opět, aniž bych se vůbec vzrušoval, jsem si to nakráčel dovnitř skrz hlavní dveře, a zamířil nahoru do ložnice.
„Tak jsem…"
Slova mi došla ve chvíli, kdy jsem uviděl to rozkošňátko, které se opíralo o Mattea a vypadalo, že je úplně mimo.
Calleo se mračil, seděl nahý na posteli a ani Matteo na sobě nic neměl.
Vyskočil jsem na postel k nim a podíval se na toho kloučka.
„Copak ti udělali? Nemusíš se bát, strejda je tady. Postará se o tebe," pohladil jsem ho po noze a za zády uslyšel zavrčení.
„Nevrč, kurva! A ahoj, ty moje rozkošná prdelko," zavrčel jsem na Cala a otočil se pak na Mattea.
Přitáhl jsem si ho blíž a věnoval mu jeden vášnivý polibek, což Cal zase okomentoval zavrčením.
„Nevrč, říkám! Jsem jasně říkal, že chci odměnu za to, že tu dám do pořádku ty vaše žabomyší války! A jediný, kdo mi za to stojí, je tady sexy prdelka!" ukázal jsem na Mattea. „Ale abys neřekl, můžeš se přidat. Nebo se s tímhle rozkošňátkem dívat."
Naklonil jsem se nad tím mladíčkem, ale pak mi obočí překvapením vyletělo vzhůru.
„Uniká mi něco? Proč je, kurva, ve vaší posteli někdo, kdo šuká s jedním z Alexových lovců?"
Matteo
Jael se probral. No sláva, aspoň nebudu muset vysvětlovat, jak to, že je jeho mrtvola u nás v domě, zvlášť, když po nás jdou lovci a evidentně se znají.
Odložil jsem lahvičku se čpavkem na stolek, posadil se na postel a Jaela si přitáhl k sobě na klín a opřel ho o sebe.
Lehce se třásl a byl celý studený.
Jako upír nejsem zrovna typ na zahřívání, to by musel spíš Cal, ale ten by ho zalehl a Jael by umřel.
A tak jsem ho jen zabalil do deky a dál ho o sebe opíral, aspoň do té doby, než se trochu vzpamatuje.
Měl jsem právě na jazyku otázku, co to všechno mělo znamenat, a jestli to je ten důvod, proč po mně jdou, i když jsem to vlastně ani nechápal, po tom, co jsem viděl, když najednou dovnitř vtrhl Jerom, a se svými červenými vlasy byl jak ohňová smršť.
Opětoval jsem jeho polibek, ale nezapomněl jsem ho přitom pořádně zatahat za ty jeho nádherné vlasy.
„Rád tě vidím,“ olízl jsem si rty, když se konečně odsunul a na chvíli zmlkl.
„Říkáš, že tenhle šuká s jedním z lovců? Hm, už se nedivím, proč ho z něj cítím. Ale i tak. Jael,“ ukázal jsem na mladíčka prstem, aby bylo jasné, o kom mluvím, „je totiž něco jako vědma a přišel nám sem předpovědět konec světa. No, a trochu ho to sebralo. A všechno to má mít na svědomí Tepes, a lovci si myslí, že v tom mám prsty. Jako by mi, kurva, o to šlo. Seru na Draculu, stejně otec říkal, že to byl pošahaný dement, a ani prý nebyl sexy. Tak co bych s ním, kurva, jako dělal? Obdivně kolem něj skákal jen proto, že neuměl držet hubu a všem dával najevo, kdo vlastně je? Kdyby to neudělal, nikdo by ani nevěděl, že tu nějací upíři jsou, do hajzlu, a my si klidně mohli žít. Ale on ne! Proč ho nespálili? Proč mu, do prdele museli jen useknout hlavu a poslat ji dalšímu dementovi, který se s tím ještě chlubil? Kdyby ho spálili, tak jak měli, byl by klid!“
Ani jsem si neuvědomil, že zvyšuji hlas, a o něco víc začínám Jaela svírat ve svém objetí. Až teprve když skoro zachroptěl, jsem se vzpamatoval.
„Promiň, zlatíčko, už je ti lépe?“ povolil jsem objetí a podíval se na něj.
Jael
Bolest hlavy byla zpočátku nesnesitelná.
Cítil jsem, jak mě někdo objímá a konejší, a až po chvilce mi došlo, že je to Matteo.
Opřel jsem se o něj a chtěl mu poděkovat, když najednou k nim do ložnice vtrhl nějaký muž.
Jeho jsem poznal skoro hned.
Vlkodlak. A nějak příbuzný s… Calleem?
Jenže než jsem si stačil urovnat myšlenky, najednou jsem nevěděl, co zpracovávat dřív.
Nestačil jsem ani pípnout, abych vůbec někomu z nich odpověděl.
Všichni tři byli jako smršť.
Chtěl jsem jim vysvětlit, co znamenal ten sen, ale ani k tomu jsem se nedostal, protože najednou jsem seděl v autě, v náruči Mattea, který byl zase až moc blízko, a podle řeči jsme mířili domů.
Logan mě asi zabije. A nejen on.
Nedokázal jsem si ani představit, co se stane, až si tam všichni nakráčí.
„Neměli byste…" konečně jsem se zmohl aspoň na něco a zvedl hlavu k Matteovi.
Ale on byl zase tak moc blízko, že mi došla všechna řeč.
Proč mě ten upír pokaždé tak rozhodí? Proč ho nedokážu odstrčit?
Proč, i když miluju Logana, jsou mi jeho doteky taky příjemné?
Po téhle myšlence jsem okamžitě zrudnul a raději schoval tvář do jeho hrudi.
Až teprve když jsme vystupovali, se mi opět stáhl žaludek.
Jerom
Podíval jsem se na toho kloučka, když mi ho Matteo přestavil, a pak řekl, že je něco jako vědma.
Tak proto je cítit trochu jinak než všichni ostatní.
Vzápětí jsem ale měl plnou hlavu jen té mojí sexy prdelky.
„Miluju, když se rozohníš," zavrčel jsem a znovu se na Mattea vrhl.
Tentokrát jsem ale rukou zajel i mezi jeho ladné nožky, abych se ujistil, že má všechny poklady na správném místě.
„Co takhle tady mladého odvést domů, a pak si zašukat? Nějak jsem o to doma přišel a potřebuju kompenzaci," mrknul jsem na Mattea.
Pak jsem se podíval na toho… Jael se jmenoval?
Rozkošňátko...
„Chceš odvézt domů nebo tady zůstaneš s hodnýma strejdama? Nemusíš se bát, líbilo by se ti to.
Opravdu. Není nic úžasnějšího než pořádně plný zadeček," otřel jsem se o něj tváří a lehce se dotkl jeho rtů.
„Jerome…" zastavilo mě zavrčení zezadu.
„Co je?! To tady můžeš šukat jen ty, nebo co?!" otočil jsem se na Callea a zavrčel.
„Jael pojede domů. Nepatří ti. A jestli na něho sáhneš, tak ti zlámu pracky, jasné?! Jestli někoho chceš a Matteo bude souhlasit, fajn. Udělám výjimku, ale Jaela vynechej!"
Zakroutil jsem očima a odfrkl si.
„Suchare," zavrčel jsem. „Ostatně, stejně musí domů. A vy si musíte promluvit s ostatními, protože já vám nemíním dělat pošťáka! Máte, kurva, huby, tak se domluvte!"
Ještě chvilku jsem prskal, trochu obral Mattea, pomazlil se s tím cukrouškem, a pak raději ustoupil.
Počkal jsem, až se ti dva oblečou, a pak jsme vyšli ven, abysme Jaela odvezli domů.
Jako, nechápu, proč jsem musel sedět na sedadle spolujezdce a Matteo mohl rozkošňátko vzadu obírat.
A vůbec…
Proč on ho mohl obírat a já ne?!
Nebylo to fér!
Celou cestu až do Portlandu jsem byl napučený a mračil se.
Když jsem je navedl před Williamův dům, vystoupili jsme a vešli dovnitř, slyšel jsem nějaké rozčílené hlasy.
„Návštěva!" zařval jsem, aby mě bylo dobře slyšet a rozvalil se v křesle v obýváku.
Matteo
Přimhouřil jsem oči a slastně vzdychl, když mě Jerom začal obírat. Ale Calův pohled mě hned vrátil zpátky na zem.
Je pravda, že Jerom je jako milenec skvělý, ale co se týká Cala…
I když… možná by si ti dva mohli konkurovat. Ale i tak… Calleo je prostě nepřekonatelný.
Nakonec jsme se domluvili i beze slov, a za chvíli jsme seděli v autě a jeli do Portlandu.
Všichni se nasoukali do našeho SUV. Vyřval jsem si, že budu sedět s Jaelem vzadu. Jo, to sluníčko je prostě tak rozkošné, že se mi ho ani nechce pouštět z náruče.
Když jsme dojeli k jednomu starožitnému krámku, Jerom ještě řekl Calovi, ať to objede zezadu, protože tady se jeho auto nevleze.
Vzadu pak byla prostorná zahrada s příjezdovou cestou, a už tu před garáží stála dva auta.
Vystoupili jsme, a až teprve tehdy jsem Jaela pustil, protože se začal až moc ošívat. Nechal jsem ho raději jít, a pomalu kráčel za Jeromem do domu.
Bylo poznat, že tu bydlí čaroděj. Magie tu byla cítit na každém kroku, a to jsme ještě nebyli ani uvnitř.
Ale přesto jsem se tu cítil poměrně dobře a hlavně…
Zastavil jsem se uprostřed zahrady, rozpažil ruce a zatočil se dokola.
„Cítíš to Cale? Ten náboj? Tu energii? Tady se mi líbí,“ zasmál jsem se a potáhl jsem nosem všechny pachy, které byly tak dráždivé.
A nejvíc přicházely od domu, a o jídlo se rozhodně nejednalo.
Když jsme vešli dovnitř, Jerom něco zařval a rozvalil se v křesle. Já se zastavil uprostřed obýváku, znovu se otočil dokola a zhluboka se nadechl.
„To je paráda,“ vydechl jsem spokojeně a celý jsem se zachvěl. „Tady to nádherně voní… Jako bych vešel přímo do sexshopu…“
Calleo
Už jsem říkal, že nesnáším hektické rána?
Zatímco Matteo se až moc staral o toho kluka, ze kterého se vyklubala něco jako vědma, přemýšlel jsem o tom, co jsme viděli a slyšeli, ale moc daleko jsem se nedostal.
Úplně jsem zapomněl na to, že má dorazit Jerom.
Jen jsem zamračeně sledoval, jak se mi vrhá na Mattea, a nejen na něho.
Kdybych tu nebyl, tak už je nejspíš ojíždí oba dva.
Když však vyrukoval se svou nabídkou, jen jsem si v duchu povzdechl.
Vím, že byli milenci, když jsme měli s Matteem bouřlivé období. A vím i, že k němu i potom Matteo nejmíň jednou zašel. A i když měl Jerom Ala, Mattea by nikdy neodmítl.
Kdyby to byl někdo cizí, už bych s ním pleskl o zeď, jen by se o tom zmínil.
Ale Jerom byl brácha. Naše vztahy už byly urovnané, a vidět Mattea, jak na něj reaguje…
Ta představa, jak se do jeho těsného zadečku tlačíme oba dva a…
Ušklíbl jsem se, když mě něco napadlo, ale myšlenku nestihl vyslovit nahlas, protože se Jerom zase vrhl na mladého, až jsem to musel rázně ukončit.
Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme mým autem, protože Jael přijel taxíkem, a samotného jsme ho pustit nemohli, a bylo nemyslitelné, aby jel buď s Jeromem nebo Matteem, protože to by nejspíš nedojeli.
Když jsme zastavili, musel jsem uznat, že Matteo má pravdu.
Zahrada se mi opravdu líbila a uznale jsem pokýval hlavou.
Když nás Jerom odvedl dovnitř, rozvalil se v křesle a Matteo znovu promluvil, uvědomil jsem si, co jsem vlastně před odjezdem ještě chtěl.
Přitáhl jsem si Mattea k sobě a kousl ho do ucha.
„Souhlasím, aby si tě Jerom vzal. Pro jednou. Ale budu samozřejmě u toho. A pak si vyměníte role," ušklíbl jsem se a podíval se na Jeroma.
„Jerome! Nemusíš-" ozvalo se najednou a do obýváku vešli tři muži.
A mě málem omylo.
„Kurva, Jerome! Co to je!" zařval jsem a napjal se, když jsem poznal toho jednoho lovce.
Matteo
Usmál jsem se, když Calleo přistoupil ke mně a vyslovil svůj návrh a potom i podmínku.
Jo, tak ta představa je víc než lákavá… Mít v sobě dva nejlepší milence…
Teda, pokud to tak Calleo myslel. A taky, co myslel tím, že si pak vyměníme role?
Jakože Cal mi nastaví? Ne… Spíš, že mi má nastavit Jerom. No… nejsem si jist, jestli bude souhlasit, ale zkusit to můžeme.
Už jsem chtěl Calovi odpovědět, když najednou zařval a podíval se někam za mě.
Okamžitě jsem se otočil, a vzápětí jsem vycenil své upírské zuby a zasyčel na ně.
Tak tohle má být jako co?
Dotáhl nás přímo do doupěte lovců? Jasně, citil jsem ty pachy, ale byl jsem tak mimo z toho sexuálního náboje tady, že jsem si to ani neuvědomil.
„Jerome!“ zavrčel jsem výhružně. „Můžeš mi to vysvětlit?“
Vrátil jsem se pohledem k těm dvěma a postavil se vedle Callea, který neměl daleko k tomu, aby se přeměnil, stejně jako já.
„Chcete pokračovat tam, kde jsme včera skončili?“ zavrčel jsem i na ně.
Jael
Nějak jsem ty tři už potom ani nevnímal. Spíš jsem čekal na to, kdy se objeví Logan a seřve mě.
Jo, měl jsem mu dát vědět, kam jdu, ale…
Vlastně nemohl, protože by mě nepustil.
Už jsem chtěl něco říct, když najednou do vešel Will, Alex a Logan. Okamžitě jsem pocítil to napětí.
„Jerome!" zařval znovu Calleo a zřetelně jsem slyšel obýváku, jak mu praská oblečení.
„Neřvi na mě! Jsem ti to říkal! To je William, čaroděj, a Alexander s Loganem! Lovci!"
„To vidím, že jsou to kurva, lovci!"
„Neřvi tady, ty čokle!" ozval se najednou Alex, a já nevěděl, na koho se dívat jako prvního.
„Cos to řekl?! Kdo je u tebe, kurva, čokl?"
„Můžete přestat řvát?! Chtěli jste po mě, ať to vyřeším! Tak tady to máte! Chováte se opravdu jako děcka! To se, kurva, nemůžete domluvit?!"
„Jerome, tohle jsi fakt posral! Přivést k nám tuhle verbež! To tě nenapadlo, jaké to může mít následky?!"
„Verbež?! Mám ti ukázat, kdo je tady verbež?!"
Nějak se mi z toho všeho začala točit hlava.
Pocítil jsem podivný tlak na hrudi, protože hádky mi nedělaly dobře a oslabovaly mne.
„Prosím…" špitl jsem, ale můj hlas zcela zanikl v tom řevu tady.
Vykročil jsem proto blíž, abych se dostal aspoň mezi ně a mohli mě vnímat.
Ale udělal jsem sotva jeden krok, když se mi zatmělo před očima a přišel ten známý pocit.
„Ne…" stihl jsem akorát zašeptat.
Od úst mi unikla pára a celé mé tělo, jakoby se ponořilo do ledu, stejně jako okolní teplota.
„Váš čas nadešel!" promluvil jsem hrubým mužským hlasem. „Jeho čas se blíží! Probuzení už nezabráníte, ale zničení světů pořád můžete! To vy budete stát v předních liniích! To vy budete ti, kteří budou bojovat do posledního dechu! Vy povedete ostatní! Vy musíte bojovat, jinak váš svět zanikne! Neušetří nikoho!"
Můj hlas burácel místností a na každém z nich spočinul můj pohled.
Tohle spojení bylo delší než posledně a vypadalo to, že se mě nechce jen tak pustit, takže jsem nás musel odtrhnout na sílu.
Zakřičel jsem, vznesl se do vzduchu a napjal se jako luk.
„Blíží… se…" zachroptěl jsem z posledních sil, pak se mé tělo konečně uvolnilo a já cítil, jak padám.
Logan
Znovu jsem vyběhl do podkroví a podíval se, jestli tam Jael nenechal vzkaz, že jde třeba nakoupit.
Zapomněl jsem, že často vstával brzy, a aby mě nechal v klidu dospat, tak šel buď uklízet nebo nakupovat. Ale vždy nechal lístek, když odešel z domu.
Ale tentokrát jsem nenašel vůbec nic, ani slovo.
A můj strach o něj ještě víc zesílil. Chtěl jsem mu zavolat, ale nebyl jsem schopný v tom rozrušení najít svůj mobil.
Seběhl jsem znovu dolů, ale to už tam byl William a Alexander. Vyletěl jsem i na ně, jestli ví, kde je Jael, tak ať mi to okamžitě řeknou.
Ale jen jsem se s Alexem poštěkal a naši hádku pak ukončil nějaký hlas z obýváku.
Návštěva?
Vešel jsem tam a nevěřil vlastním očím.
Ti dva…
Nakráčeli si to sem, jako by jim to tu patřilo. A hlavně ten upír. Bylo mu to včera málo?
Stejně jako Alex i já se napjal a měl chuť mu skočit do úsměvu. Ale ten vlkodlak… Vážně byl obrovský. A pak ten s červenými vlasy… Podle jeho reakce, to byl nejspíš lovec, a podle hlasu ten samý, který mě ráno vzbudil.
Dokonce jsem zapomněl i na Jaela.
Ale on se vzápětí připomněl sám. Najednou mezi nás vešel, a to, co se potom stalo…
Chtěl jsem k němu přiběhnout a chytit ho do náruče, ale William mě strhl zpátky.
Jen jsme stáli a poslouchali, a dívali se, co se s ním děje.
A ve chvíli, kdy se najednou jeho tělo uvolnilo a padalo k zemi, už jsem se Willovi vytrhl, abych mohl Jaela zachytit.
Dopadl jsem bolestivě na kolena, ale Jaela jsem uchránil před nepříjemným pádem. Mohl si ublížit, a vážně. Tentokrát sice minul stolek, ale pád z výšky na hlavu… Nebo si mohl něco zlomit.
Byl zase celý ledový a ztěžka dýchal. Chtěl jsem se s ním zvednout, ale nohy jako by mi nepatřily. Docela blbě jsem si je narazil.
„Ukaž,“ přistoupil ke mně William a Jaela si ode mne přebral.
Hned ho odnášel nahoru do podkroví, protože nejspíš uznal, že nechat ho teď tady by pro jeho probuzení asi nebylo nejlepší.
Alex mi pomohl vstát, zamračeně se na ty tři podíval, a pak mi pomohl dojít nahoru.
„Zůstanu s ním, dokud se neprobere a nebude mu lépe,“ posadil jsem se na postel vedle něho a pořádně ho přikryl.
„Podívám se na něj,“ ozval se najednou znovu hlas toho upíra. „A na tebe taky, dost blbě jsi spadl.“
„Nepotřebuji,“ zamračil jsem se na něho.
„Kurva, už včera jsem ti říkal, že jsem doktor. Mám ti ukázat všechny své diplomy? Klidně si zavolejte Montymu a zeptej se na mě!“ rozkřikl se netrpělivě, a pak došel ke mně.
„Nic vám neudělám, pokud mi slíbíte, že nezaútočíte vy na mě,“ dodal o něco tišeji a pohlédl na mě i na Alexe.
Alexander
Tohle byla od Jeroma vážně těžká podpásovka.
Nejen, že mě ráno, teda nás, vzbudil a mlel něco o tom, že jsme všichni úplně tupí, ale asi o hodinu později si to sem zase nakráčel, a ještě s posilou.
Matně si uvědomuju, že posledně, když jsme se spolu bavili, říkal něco o bráchovi, ale tohle?!
Samozřejmě, že to nemohlo dopadnout jinak, než že jsme po sobě začali štěkat.
Byl jsem připravený zaútočit, ale najednou se prudce ochladilo a Jael zase začal mluvit tím hlasem.
Ale tentokrát to trvalo déle.
Nejrychlejší z nás byl Logan. Zachytil padajícího Jaela, ale sám si dost narazil kolena až mi zatrnuly zuby.
Když Will odnesl Jaela do jejich pokoje a já pomohl Loganovi na nohy, aby mohl za ním, podíval jsem se po těch třech a mírně se zamračil. Ještě jsem se nestačil ani Willa zeptat, jak na tom je, když se tam objevil ten upír.
Byl jsem naštvaný a pořádně, ale…
„Rozhodnutí není jen na mě nebo Loganovi. Will tu má nejhlavnější slovo, ale… Znám Jaela dlouho. Jeho předpovědi se vždy splnily. A když říká, že máme stát bok po boku proti tomu Tepesovi, tak mu věřím. Jen mi nejde do hlavy, proč jsi to nikdy nepopřel? Když jsem se ptal na Tepese, na ty vraždy. Vždycky si odpovídal tak, že vina padala na tvoji hlavu. Tak se nediv, že jsme útočili. Děláme svou práci."
Řekl jsem o něco klidnějším hlasem a podíval se na Jaela, který byl bledý jako stěna a sotva dýchal.
„Wille? Mám zavolat Faie, nebo to necháme na něm a tobě?" ukázal jsem na toho upíra.
Matteo
Počítal jsem s tím, že mě bude chtít vyhodit.
Ale kupodivu mluvil docela klidně. Teda, snažil se.
William se na mě otočil, chvíli si mě zkoumavě prohlížel, a pak jako by mu to docvaklo, nazdvihl obočí.
„Jo, ty jsi ten Matteo, o kterém Monty mluvil, že zachránil Ferdinanda?“
„Jo, to jsem já, ale za přispění Jeroma,“ mlaskl jsem, když jsem si vzpomněl na tu dobu, kdy jsem měl chuť rozervat celý Caracas.
„Ze šlechtické rodiny di Conti? Tvůj otec je Michaelo Benasi di Conti?“
„Jo, to je on,“ zavrčel jsem o něco víc, když připomněl mého otce, a zkřížil jsem ruce na prsou.
„Vostra Gracia Matteo Zapatero di Conti?“
„Kurva, přestaneš už?!“ svěsil jsem ruce a postoupil blíž k nim.
„Myslím, že je to v pořádku. A nedivím se, Alexi, že ti neodpověděl přímo. Jeho šlechtická hrdost mu nedovoluje něco vysvětlovat na potkání, zvlášť pokud jste na něho zaútočili,“ na moment se otočil na Alexandera, a pak zpátky na mě. „Nemám problém, aby se podíval na Logana, pokud bude souhlasit. Ale k Jaelovi raději zavoláme Faileona. Přeci jen to tentokrát bylo jiné než normálně.“
William se starostlivě zadíval na bledého Jaela, ale já zpozorněl.
„Faileon? To zní tak… elfsky… Je to Elf, že jo?“ hned jsem ožil. „Chci ho vidět Zavolejte ho. Prosíííím… Elfové jsou prý skvělí milen-“
„Ehmmm,“ zarazilo mě výmluvné odkašlání. „Elfové jsou co?“
Otočil jsem hlavu a zadíval se na Cala.
„No, však víš,“ nevinně jsem se na něho usmál.
„Svlékni si kalhoty, podívám se ti na ty nohy a na ruce,“ vrátil jsem se zpátky k lovci Loganovi a dřepl si před ním.
Calleo
Měl jsem chuť Jeroma přetrhnout.
I lovce.
Všechny…
Ale jen jsem zůstal hledět na Jaela, a pak se díval na ostatní, jak s ním odcházejí.
Snad jedině tohle Jeroma zachránilo od smrti.
„Mohl jsi, kurva, aspoň něco říct!" zavrčel jsem na něj, když jsme v obýváku osaměli.
„A, co? Kdybych ti to řekl, nešel bys sem," odpověděl nevzrušeně, a pak odešel do kuchyně.
Dal vařit vodu a chvilku se přehraboval ve skříňce, dokud nenašel, co hledal.
„Jak si vedou kluci?" zeptal jsem se po chvilce už klidně, a opřel se o futra.
„Popravdě?" otočil se na mě a zamračil se. „Jsou nasraní, žes vzal roha. Ne, vlastně ne…"
Povzdechl si a na okamžik se uvolnil.
Nejspíš jsem ho takhle mohl vidět jen já a Al. Nikomu jinému svou slabou stránku neukazoval.
„Jsme unavení, brácho. Al se snaží, ale není ty. Je až moc hodný a laskavý. není tak dominantní. Navíc zase začínají vystrkovat své pracky upíři, a dost ve velkém. Popravdě… už nás to nebaví. To město je tvůj odkaz, ale mám chuť se na to vysrat. Všichni máme."
Chvilku jsem si ho jen prohlížel a mírně se zamračil.
„Promluvíme si o tom…" řekl jsem nakonec a rozhodl se, že se podívám nahoru, jestli tam všichni žijou, nebo z nich udělal Matteo své sexuální otroky.
No, nebyl jsem daleko od pravdy.
„S Jeromem si klidně šukej. Povolím ti i Jaela, ale na elfa nesáhneš! Jsou horší než pijavice," zaprskal jsem a podíval se po ostatních.
Když nakázal tomu mladému lovci ať si sundá kalhoty a dřepl si před ním, založil jsem si ruce na hrudi.
„Ne, že ho budeš očumovat! Jen ošetřit nohy! Nic víc!" zavrčel jsem znovu, a pak se zadíval na toho čaroděje.
Přivřel jsem oči a prohlédl si ho od hlavy až k patě. To samé jsem udělal i s tím lovcem.
Naklonil jsem hlavu na stranu a zabručel.
Znovu jsem si ho prohlédl a představil si ho jinak… a jinde…
„Tak to je teda gól…" uchechtl jsem se po chvíli, když mi to došlo, "William Bloodworth a Alexander Barga, pokud se nepletu. Nejvyšší královský mág a první rytíř, sloužící na hradě krále Anthonyho III. Tehdy jsem byl ještě mlaďoch, ale setkali jsme se. Někdo cupoval stáda krav místních sedlákům. Můj otec vám tehdy pomohl. Damian Cole. Vystupoval tehdy pod jiným jménem."
Opravdu bych nečekal, že je tady potkám.
„No, Matteo, nerad to říkám, ale tady pan lovec je starší než ty," ušklíbl jsem se, spokojený s vývojem událostí.
Logan
Nestíhal jsem. Vážně jsem nestíhal. Moje hlava to nějak nedokázala pobrat.
William ví, kdo je ten upír? A proč, kruci, neřekl něco dříve?
Vyrušil mě z mých myšlenek právě Met, když mi nakázal, že se mám svléknout.
A na Jaela jako nikdo z nich nemyslí?
Ale v tu samou chvíli se k němu William sklonil, tak jsem si oddychl.
Stáhl jsem si kalhoty a posadil se zpátky na postel. Bedlivě jsem sledoval toho upíra, jak mi prohmatává kolena, i stehenní a lýtkové svaly. Podíval se mi i na kotníky. Pak mě chytil za ruce, natáhl je k sobě a prohlédl a prohmatal je z obou stran.
„Postav se a projdi se,“ přikázal mi.
Jeho doteky byly příjemné, ale tentokrát jsem opravdu necítil nic navíc, tak jak v tom parku, když se mě pokoušel oblbnout. Nejspíš pochopil, na co myslím a usmál se.
„Máš silnou mysl, tebe jen tak nedostanu, tak se neboj, nebudu na tebe nic zkoušet. A teď se projdi,“ ukázal do prostoru pokoje.
Zkusil jsem vstát, ale měl jsem problém. Myslel jsem, že mi kolena upadnou, nebo vybuchnou a rozletí se do stran. Když jsem se konečně postavil, měl jsem problém sám udělat krok a rychle jsem se ho zachytil, jinak bych skončil na zemi.
„Zlomené nic, ale máš to pořádně naražené, počítám tak dva dny bys je měl šetřit, a pak začít opatrně chodit. Začínají ti pěkně modrat, ale bohužel tu s sebou nemám nic, čím bych hojení urychlil. Ale myslím, že William na něco přijde, a zatím si na to dáš studené obklady,“ zabručel, když mi pomohl sednout.
Ale to právě začal mluvit ten vlkodlak. A já znovu jen zíral.
„Je tu, kurva někdo normální? Normálně starej, tak jak já?“ ozval jsem se, když jsem si přebral v hlavě, kdy vládl Anthony III.
„No, asi jenom já…“ ozvalo se pípnutí ode dveří. „Sice můj předek žil s Willem a Alexem v jejich prvním životě, ale já se narodil až teď.“
Stál tam Andrew a vedle něj Faileon. Viděl jsem, jak Matteo hned zbystřil a na mě úplně zapomněl. Hned se mlsně díval na Faie.
Ten se jen usmál a přešel k posteli.
„Něco ti na to dám,“ dotkl se mých kolen. „A podívám se na Jaela, mohli byste jít? Tenhle pokoj je sice dost velký, ale začíná tu být moc přeplněno…“
Jerom
Začalo to být víc než zajímavé.
Zatímco jsem se zabydlel v kuchyni, a po čaji a kávě, které jsem udělal do konvic, jsem se pustil do vaření oběda, protože jsem fakt dostával hlad, jsem špicoval uši a poslouchal, co se nahoře děje.
Já o Alexovi a Willovi věděl, ale neměl jsem potřebu to Calovi nebo Metovi říkat.
Vlastně ani nebyl důvod.
Zrovna jsem krájel maso, když se v obýváku zjevili další dva.
Tyhle jsem znal od Alexe z vyprávění.
Jen jsem kývl bradou směrem nahoru a ignoroval jejich tázavé pohledy.
Dokázal jsem si představit, jak se asi Met mlsně na toho elfa dívá a uchechtl se.
Hodil jsem maso na pánev, přidal koření a zelču, do trouby hodil brambory a sotva jsem ji zavřel, všichni už scházeli dolů.
„Mám hlad jako vlk, a o hladu kvůli vám nebudu. Čeká mě ještě dost perné odpoledne," zazubil jsem se na Meta a ostatním ukázal na konvice.
Cal jen něco zabrblal a Alex protočil očima.
Pokrčil jsem rameny a dál se věnoval vaření.
„Takže? Už máte jasno, jak to teď bude?"
William
No, tak lepší ten den vážně být nemohl. Jak hekticky začal, tak i zvláštně potom pokračoval.
Jerom nás všechny vzbudil a zmizel. A pak se znovu objevil a nebyl sám.
Nikdy mě nepřestane udivovat.
Když jsme pak vyšli nahoru, abychom uložili Jaela, došlo mi, že jsem to upírovo jméno už vlastně od kluků slyšel. Proč jsem si to neuvědomil dříve? Musel jsem se zeptat, abych se ujistil.
Ale v momentě, kdy jsem vyslovil celé jeho jméno i s titulem, pochopil jsem, že to nemá rád, a tak jsem se raději dál věnoval Jaelovi.
Mezitím jsem stihl vyslat zprávu Faileonovi, s kterým jsem v kontaktu podobně jak s Alexem.
Odpověděl, že jsou právě na cestě do práce k Andrewovi, ale že přijdou rovnou k nám.
Nepřišli, přenesli se… Jinak to ani nebylo možné, když se ukázali tak brzy.
Ale byl jsem rád, že je tady. Matteo je sice lékař, ale nevím, nakolik umí léčit zranění způsobené magií.
Ale možná něco jo, jenže je tu poprvé a nechtěl jsem mu to svěřovat.
Když nás Faileon všechny vyhodil, šli jsme dolů, odkud to docela začalo vonět.
Jo, Jerom. Na něho jsem úplně zapomněl, a on se už pustil do vaření oběda.
„Jak to bude?“ posadil jsem se ke stolu, když jsem nejdříve zkontroloval, co Jerom vaří.
Nalil jsem si kávu, protože jsem na ni opravdu dostal chuť. Přisladil jsem si ji a s blaženým výrazem jsem hned upil.
„Kdyby byl Logan dole, hned by vám odvykládal bod po bodu, co je priorita číslo jedna, co dvě, a tak dál. A celé by to naplánoval, a pak by spokojeně odešel. Věc se má tak, že víme jen to, co nám předal Jael ze svých snů. Víme to, že se tu děje spousta vražd, a nějak to spadá do stejného času, kdy se sem nastěhoval Matteo a Calleo. No, ale nevíme, kdo za tím stojí. Tepes sám od sebe z mrtvých nevstal. Takže tohle je první a důležitá věc, zjistit, kdo se tu pohybuje a je natolik silný, aby něco takového zvládl. Bohužel v tom čuchám černou magii, takže já se zaměřím na tuhle stránku, ale potřeboval bych zprávy o těch „jiných“, kteří bezdůvodně někoho napadli, o tom, co s nimi potom bylo, a pokud nějaký zůstal naživu, rád bych si s ním promluvil.“
Calleo
Jen co jsme sešli dolů, vyletělo mi obočí nahoru.
Jerom byl vážně poděs. Zatímco my ostatní jsme si málem rozbili huby, on se tváří, jako by se nic nestalo, v klídku si tu vaří, a přitom to všechno spískal on.
Beztak sem určitě jel jen kvůli tomu, aby si zašukal s Matteem.
Z přemýšlení mě vyrušil až Williamův hlas.
„No, asi takhle," zabručel jsem a sedl si ke stolu. „Když už jsme do toho zapletení, tak jiné nechte na nás. Dostaneme se tam, kam vy ne, i když jste dobří. Kromě toho by se nám snadněji mohlo podařit chytit někoho skoro v celku a živého. Věštby můžou být často dvojsmyslné, ale v tomhle případě si myslím, že je to dost jasné. Sice jsem nečekal, že to dopadne takhle, ale pořád lepší než se stále ohlížet přes rameno a čekat, kdy na nás někdo z vás vyskočí z poza rohu. A jestli se ten upírský páprda ukáže, tak mu rozhodně nedopřeju nic zadarmo."
Mrkl jsem na Jeroma, jak to vypadá s jídlem, protože jsem docela začínal mít hlad.
A kupodivu, když jsme se pak usadili u stolu, to i chutnalo dobře. No, Jerom měl taky toho nejlepšího učitele.
Sotva jsme pojedli, ukázal se Faileon, nebo jak se ten elf jmenoval, a řekl, že se Jael probudil.
Prý je dost slabý, a dřív jak zítra ráno z postele nevyleze, ale jinak je v pořádku.
Potřebuje klid, a hlavně hodně pít.
„No, pokud nikdo nic nemá, tak my asi povalíme. Matteo neslintej, říkal jsem ti, že elfové jsou tabu, Jerome zvedej prdel, než si to s tím šukáním rozmyslím, a oba, ať už jste v autě!"
Matteo
Přemýšlel jsem o tom, co jsem se zatím dozvěděl.
Teda, nebylo toho moc. Zatím jsem jenom věděl, že někdo chce nejspíš oživit Draculu, a pomocí něj chce tady nejspíš nastolit totální chaos a nadvládu „jiných“. A evidentně by všemu veleli upíři.
Spíš jeden upír, protože oživit Tepese může znovu jen upír, anebo někdo, kdo opravdu dobře ovládá černou magii.
Nejspíš zavolám otci a poptám se, kdo by z našich řad mohl mít takovou moc.
Jistě jsem věděl, že on to nebude, a můj bratr, i když je starší a silný, tak není silnější než já, a navíc o magii neví ani tečku.
Jídlo od Jeroma bylo vynikající. Ani jsem nepostřehl, kdy se vlastně naučil vařit, protože když jsem s ním chvilku žil já, tak jsem taky i vařil. On si tak akorát otevřel pivo z lednice.
Ne, že by mi to vadilo, ale tohle byla zvláštní změna. Nejspíš za to může Alejandro.
Tak jsem se ztratil v těch myšlenkách a koukání na toho Elfa, že jsem málem přeslechl Cala. Až teprve po chvilce mi do mozku došla jeho poslední slova, a hned mi to zaplo tím správným směrem.
Okamžitě jsem vyskočil na nohy a spěchal ven.
„Pokud budete něco potřebovat, tak zavolejte přes Jeroma, a my jsme tu za chvilku i bez auta!“ křikl jsem ještě ode dveří, a už rychle skákal do auta, abychom mohli vyrazit co nejdříve, a co nejdříve být doma.