Jael
Oddechl jsem si, když Will řekl, že můžu zůstat.
Jakmile řekl, že mi Ari přiveze věci, uvědomil jsem si, že musím zavolat ještě tátovi, aby se mnou pár dní nepočítal.
Co mě však vykolejilo, bylo, když Will pak oznámil, že přijede Logan.
Nedokážu to. Nedokážu se přetvařovat jako Logan.
Nedokážu se tvářit, jakože se ni neděje.
„Jaeli, povíš nám, co se děje, a pak můžeš klidně jít spát, ano? Ten sen se týká přece i Logana. Nechceš, aby věděl, na co si má dát pozor?" vytrhl mě ze zamyšlení Andyho hlas.
„Já… ano… ne… teda… nechci, aby se mu něco stalo, ale můžete mu to říct vy, ne?" zakňoural jsem prosebně.
„Obávám se, že to nepůjde. Co když něco důležitého zapomeneme? Podívej, vím, že to pro tebe není jednoduché, nejspíš ani pro Logana, ale nechcete přece, aby na to doplatili i jiní, ne? Jste profíci, musíte to překousnout aspoň na tu chvilku."
Věděl jsem, že Andy má pravdu.
Nakonec jsem kývl a dopil čaj, který mi Will přinesl.
„Musím se obléct. Takhle se před Loganem nemůžu ukázat," zamumlal jsem.
„Bože, za co mě trestáš? Vždyť tě už nahého viděl, tak co řešíš?" zabrblal Andy a já cítil, že to horko, co se mi hrne najednou do tváří není jen od čaje.
„Kuřátko, nezlob ho," napomenul Andyho Fai.
Málem bych na něj zapomněl. To byla ta jeho schopnost splynout s okolím.
„Fai? Můžu se na něco zeptat?"
„Samozřejmě."
„Víš… nikdy před tím… no, poslední dobou jsou mé sny… až moc živé… jiné než před tím… napadlo mě, že možná…" ošil jsem se, protože o tomhle jsem nerad mluvil.
„Je to kvůli tvé babičce? Ano. Myslím. Potom, co se povznesla na novou úroveň bytí se nejspíš její síla přenesla do tebe. Proto jsou tvé sny intenzivnější."
Povzdechl jsem si a zadíval se do prázdného hrnku.
Moje babička, chvilku potom, co jsme se s Loganem nastěhovali k sobě, zemřela.
Ale u nás, není brána smrt jako u ostatních, takže mi bylo v podstatě zakázáno truchlit.
U nás je smrt jen branou do dalšího světa, zvláště u šamanů a médií.
Přesto se mi zastesklo, kdykoliv jsem si na babičku vzpomněl.
„Hlavu vzhůru, Jaeli," poplácal mě jemně po zádech Andy. „Zvládneme to."
Já jen přikývl, protože jsem se obával, že tentokrát to nepůjde tak snadno, jak si možná myslí.
Logan
Ležel jsem tak asi patnáct minut. Skoro se mi zavíraly oči.
Už zase…
Proč, když jsem prospal celý let z Bostonu do Portlandu?
Ale z mého polosnění mě probralo zvonění telefonu. Po prvních Williamových slovech jsem se zamračil, upozornil jsem ho, že přijedu pouze pracovně, a nemusí mi připomínat mou profesionalitu, protože jsem si těchto věcí dobře vědom, a můj osobní život neovlivní ten pracovní.
Podruhé jsem se zamračil, když jsem viděl kolik jeho hodin.
Naučil jsem se po Jaelově odchodu jíst pravidelně. Potřeboval jsem mít nějaký řád, abych se dostal z těch sraček, v kterých jsem byl, a tohle zaměstnalo moji hlavu, abych všechno dodržoval tak, jak jsem měl.
Když jsme ukončili hovor, zavolal jsem hned do recepce s omluvou, že bohužel musím večeři zrušit, ale pokud ji začali dělat, že ji zaplatím, což oni odmítli, a já s díky zavěsil.
Když jsem se postavil před skříň, zapřemýšlel jsem, co si mám obléct. Jaela jsem dlouho neviděl, a tak nějak jsem chtěl vypadat dobře. Ale…
Ne, jdu tam pracovně.
Vytáhl jsem si košili a plátěné kapsáčové kalhoty, které používám při akcích, a nazul si lehké boty do terénu. Věděl jsem, že nikam nebudu muset běžet, ale chtěl jsem tak dát najevo, že jsem opravdu přišel kvůli práci.
Ještě jsem se zastavil před zrcadlem a prohlédl se, jak na tom jsem.
Byl jsem celkem spokojený, až na ty červené oči.
Po chvilce přemýšlení jsem to vyřešil čočkama a na nos si pak nasadil sluneční brýle. Bylo to účelové. Brýle schovají červené oči, a než dojedu za nimi, budou oči v pohodě. A kontaktní čočky mi nedovolí brečet. Nasadil jsem si ještě kšiltovku, vzal brašnu s notebookem diářem, zápisníkem a vyrazil jsem.
Po celou cestu jsem si dokola opakoval jen jednu větu: „Jedeš tam kvůli práci.“
Ale i přesto jsem cítil mírnou nervozitu…
Ke starožitnictví jsem dojel pět minut před osmou.
Akorát tak čas se najíst.
„Jsem tady,“ ozval jsem se z chodby, když jsem si sundával boty.
Jael
Z toho přemýšlení jsem úplně zapomněl na to, že má přijet Logan.
Až když bouchly dveře a uslyšel jsem jeho hlas, uvědomil jsem si, že pořád sedím v obýváku nahý a kolem sebe mám omotanou jen deku.
Vyskočil jsem na nohy a chtěl říct Andymu, ať mi půjčí nějaké své náhradní, které tu měl, když tu náhodou s Faiem přespávali, ale v tu chvíli Logan vešel do obýváku.
Zůstal jsem stát a jen na něj hleděl.
Když si sundal sluneční brýle, mimoděk mi hlavou proletěla myšlenka, že na něm mám brýle moc rád.
Pak můj pohled znovu padl na tu jizvu.
„Logane," zašeptal jsem a udělal krok vpřed.
Byl tak krásný. Stejný, jako jsem si ho pamatoval, i když trochu jiný.
Má starosti?
Trápí se?
Je zraněný?
Všechny ty otázky se míhaly jedna za druhou, a já se prostě nedokázal zastavit.
Nějak jsem vůbec netušil, co, nebo proč to dělám.
Zastavil jsem se až těsně před Loganem a natáhl ruku, abych se mohl dotknout té jizvy, ale v ten moment strčil hlavu do dveří Alex a zařval, že je večeře na stole.
A v další vteřině jsem už hleděl na Loganova záda, který prostě odešel do kuchyně.
„Opravdu nechápu, čím jsem si tohle zasloužil," zabručel Andy, který viděl, jak se mi roztřásla brada a nemám znovu daleko k tomu, abych začal bulet.
„No tak! Kde to vázne! Vážně se mi toho puntičkářského bručouna nechce poslouchat, pokud se zpozdíte!" přerušil nás křik Alexe z kuchyně.
„Tak pojď," usmál se na mě povzbudivě Andy.
Jen jsem přikývl, polkl knedlík v krku, zamotal se do deky tak, abych měl volné ruce a odšoural se do kuchyně.
Logan
Vešel jsem do obýváku a už mezi dveřmi si sundal sluneční brýle, protože tu přeci jen bylo větší šero než venku.
A bylo neslušné tu být se slunečními brýlemi, tak aby mi nikdo neviděl do očí.
Zarazil jsem se, když jsem uviděl Jaela v dece a zastavil jsem se, když vyskočil z gauče a došel ke mně.
Nedokázal jsem říct ani ahoj.
Jen jsem zatnul zuby a skoro nedýchal, když se přede mnou zastavil. Jen srdce mi divoce bilo…
Nedokážu zpracovat v klidu, když ho vidím. Pokaždé mě to stojí hodně sebeovládání, a to se od našeho rozchodu vidíme asi potřetí.
Skoro jsem ucuknul hlavou, když zvedal ruku a chtěl se mě dotknout. Ale naštěstí se v tu chvíli ozval z kuchyně Alexander.
Okamžitě jsem se otočil, odložil kšiltovku a brašnu na gauč, brýle jsem položil na stolek a šel jsem do kuchyně.
Aspoň že ta večeře bude stát za to. Znal jsem Willovo kuchařské umění. Nepochyboval jsem, že se dobře najím.
Jael došel chvilku po mně a usadil se na poslední volné místo. Měl jsem pocit, že to kluci udělali naschvál, protože seděl přímo naproti mně.
Popřál jsem všem dobrou chuť, a spokojený, že jsme začali jíst v osm přesně, jsem se pustil do jídla.
Cítil jsem však po celou dobu takové zvláštní napětí, které tady panovalo.
Jako by každý čekal na nějakou moji reakci.
„Jak dojíme, vyřeším to, proč jsem přišel, abych se mohl vrátit na hotel se vyspat. Jsem domluvený, že ráno v sedm budu na pobočce, abych si ještě prošel nějaké věci, a chci se pořádně vyspat a nepřijít pozdě,“ promluvil jsem do ticha, které narušovalo jen cinkání příborů.
Když se ozval Andrewův výmluvný povzdech, jen jsem po něm šlehnul pohledem, a pak se vrátil ke svému talíři. I tak jsem se neubránil tomu, abych občas nenápadně nemrknul po Jaelovi.
Vidět ho po takové době a sedět s ním u jednoho stolu…
Evidentně pod tou dekou nic neměl. No, možná spodky, protože nahý by si ke stolu nikdy nesedl.
Ale vidět jeho holá ramena a vědět, co dalšího ta deka skrývá…
Raději jsem znovu sklopil pohled do talíře a zbytek večeře dojedl nadzvukovou rychlostí.
„Omluvte mě, hned jsem zpátky,“ zvedl jsem se od stolu, odnesl svůj talíř hned do myčky, a pak jsem zamířil do podkroví.
Bylo mi jasné, že tam má Jael věci, když tam předtím spal, a nespletl jsem se.
Vzal jsem jeho triko a kalhoty a vrátil se s tím dolů.
„Budu rád, když se oblečeš, je to pohodlnější než se motat do deky,“ položil jsem mu věci na klín a pak jsem už šel do obýváku, usadil se do křesla a začal si vytahovat věci z brašny.
Jael
Celou dobu jsem se snažil mít oči přilepené k talíři.
Znal jsem Willovo kuchařské umění, ale tentokrát nějak neměl žádnou chuť. Jen jsem se v jídle rýpal, občas něco zobl, ale spíš to přesouval z jedné strany na druhou.
Když najednou Logan promluvil, málem jsem nadskočil.
Jo, vyslechne si mě a pojede. Proč by se taky zdržoval?
Očividně mu moje přítomnost není moc po chuti.
A to se mi o pár minut později potvrdilo, když Logan vstal s tím, že má dojezeno, odešel, a pak se vrátil z mými věcmi, které zůstaly v pokoji.
Ruce se mi roztřásly, až o sebe příbory zacinkaly, a do očí mi zase vstoupily slzy.
„Promiň, Wille, ale nemám už hlad," zašeptal jsem, odstrčil talíř, popadl svoje věci, a tak rychle, jak to jen v mém stavu šlo, utekl do podkroví.
Tam jsem se svezl na kolena, obličej zabořil do oblečení a rozbulel se.
„Do prdele už! Neserte mě, nebo vás oba zliskám!" uslyšel jsem zezdola Alexovo nadávání, pak rachot a vzápětí dupot.
Po chvíli se rozletěly dveře, až jsem sebou škubl a otočil se k Alexovi.
Jeho naštvaný výraz se změnil v rezignovaný a s povzdechem si ke mně dřepnul.
„Proč… mě tak… nenávidí…" zaskučel jsem a vrhl se mu do náruče.
„Nemyslím si, že by tě nenáviděl. Jen je moc tvrdohlavý a vidět tě po tak dlouhé době… No, třeba chce čas, aby si to urovnal v hlavě," pokrčil rameny Alex a pohladil mě po hlavě.
„Jenže… je to všechno… moje vina… co když mi… nikdy neodpustí…" vzlykal jsem dál a máčel jeho triko.
„Jaeli," odtáhl mě od sebe Alex, aby se mi mohl zadívat do očí. „Není to ničí vina. A pokud ano, pak vás obou. Láska je nádherná, ale dokáže i krutě zabolet. A je jen na těch, kdo tu bolest zakusí, jestli tomu propadnou, nebo začnou bojovat. Věř mi, vím, o čem mluvím. Dej Loganovi šanci. A pokud bude dělat herečku moc dlouho, dám mu přes hubu, a bude klid, ano?"
Jeho úsměv prostě nešlo neopětovat.
„Děkuju," zašeptal jsem objal ho a políbil na tvář.
Pak jsem se vysmrkal, za Alexovy pomoci vstal, opláchl se a oblékl, abych mohl sejít dolů, a pokusit se zbytek setkání ustát už bez slz.
Logan
Snažil jsem se nedívat do kuchyně, když jsem se usadil v křesle. Zabořil jsem raději pohled do notebooku, ale přesto jsem se do tam podíval, když jsem zaslechl Jaela.
Cuklo ve mně, ale nutkání se rozběhnout za ním jsem v sobě hned zarazil.
Nechápal jsem, o co Alexanderovi jde.
Však jsem tu pracovně, dostál jsem svému slovu, přišel jsem, vyřídíme, co je potřeba, a půjdu.
A ty věci jsem Jaelovi donesl, aby se nemusel motat do deky a cítil se pohodlněji a nebyl nervózní z toho, že pod tou dekou nic nemá.
Musel jsem se obrnit trpělivostí, než všichni pak došli do obýváku a usadili se. Teda skoro všichni. Ještě jsme museli počkat na Jaela.
Zamračeně jsem se podíval na Alexe, když pronesl zas něco o tom, že si nás brzy podá a začne se mnou.
„Chceš se prát?“ podíval jsem se na něho.
Věděl jsem, že je silný, ale já se ho nebál. Dokázal bych si poradit i s Gilbertem. Měl jsem svůj výcvik a spousty roků trénování v bojových uměních.
„Jestli ano, tak můžeme jít ven. Nerad bych tu něco rozbil,“ odložil jsem notebook na stůl. „Ale upozorňuji tě, že jsem přišel pracovně, a tohle by mě jen zbytečně zdrželo.“
Jael
Zrovna jsem scházel dolů, když jsem Logana zaslechl něco o praní se venku.
Strachy se mi sevřelo srdce, ale Alexova odpověď, že nemá náladu, mě uklidnila.
I když…
Vešel jsem do obýváku a Alex byl až moc blízko nakloněn k Loganovi.
"…mohli bysme to vyřešit i někde jinde. S tím už máš zkušenosti, ne? Neměl bych Jaelovi povědět naše malé tajemství?"
Andyho výmluvné odkašlání Alexe přinutilo od Logana odstoupit.
„Co se-"
„To nic. Jen se kluci trochu hašteří," mávl rukou Andy a přerušil mě.
Zajímalo mě, co se stalo, ale to už mě Fai dotlačil ke křeslu, zatímco ostatní se usadili na sedačce naproti mně.
Cítit jejich pohledy bylo svazující.
Mnohokrát jsem jim vykládal své sny, ale vždycky byl u mě Logan. Vždycky mě držel za ruku a dodával mi sílu.
Posmutněl jsem a mimoděk si pohladil hřbet ruky, jako bych ten Loganův dotek cítil.
„Tak povídej. Pomalu, v klidu. Nikdo ti hlavu neutrhne, ano? Nikam nespěcháme," povzbudil mě Alex, který seděl na područce sedačky vedle Willa a výmluvně se zadíval na Logana.
„Já…" zachraptěl jsem a povzdechl si.
"Mám strach. To, co jsem viděl…“ zavrtěl jsem hlavou a na všechny se podíval.
Pověděl jsem jim všechno od začátku.
O tom, jak ke mně začal chodit starý muž s varováním.
O tom, jak se přidávali další a další.
O svém prvním setkání s Loganem ve snu.
O bitvě, kterou jsem viděl, o muži, kterého jsem viděl, o hrůze, kterou jsem viděl.
O tom, jak Vlad posedl Logana a jeho rukama ničil oba světy.
Jediné, co jsem vynechal, byla zmínka o výměně duší.
„Ten muž… tvrdil, že se to všechno stane. Ale prý může pomoct. Prý už jednou Tepese zastavil. Říkal, že se jmenuje Báthory. Štefan Báthory," na okamžik jsem se odmlčel a snažil se popadnout dech.
Začalo mi být nějak divně.
„Zajdu… si pro… vodu…" zamumlal jsem a vstal.
Ale neudělal jsem ani jeden krok, když mě prudká bolest hlavy donutila vykřiknout a zatmělo se mi před očima.
Cítil jsem, jak padám, a poslední, co jsem si uvědomil bylo, že jsem nedopadl na tvrdou zem, ale zachytly mě něčí ruce.
Logan
Pro Alexandera to bylo, jako píchnout do vosího hnízda. Jen jsem s úšklebkem k němu zvedl hlavu, když se nade mnou sklonil.
Ale vzápětí se zamračil a už skoro zavíral notebook, že vážně vstanu a jednu mu po jeho slovech natáhnu, když nás přerušil příchozí Jael. Spíš Andrew, který nás na Jaela upozornil.
Myslel jsem, že vyletím z kůže.
Ale vlastně, proč mě to zajímá? Jael má Gilberta a určitě vedle něj nedrží celibát.
Zatnul jsem na moment zuby a sevřel ruce v pěst, když mi to proletělo hlavou.
Ale vzápětí mou pozornost přitáhl Jael, který začal mluvit.
Pootočil jsem si křeslo, abych na něj lépe viděl. Sice jsem si zapisoval do notebooku každé jeho slovo, ale oči jsem měl upřené na něho.
Ne, že bych se na něho nemohl vynadívat, ale potřeboval jsem ho vidět, když o tom mluvil.
Jeho výrazy, jeho gesta, cítit to, co cítí on…
A vůbec se mi to, co jsem viděl, nelíbilo.
Cítil jsem ten jeho strach, tu hrůzu, co musel ve svých snech vidět. Připomnělo mi to mě samotného, když jsem se setkal s Calebem, nebo jinými duchy, kteří mě za můj život s Jaelem chtěli posednout.
Nebylo to nic příjemného…
Ale pokud to takhle Jaela vzalo, zvlášť potom, co se naučil tyhle situace zvládat, tak to opravdu muselo být šílené.
Právě jsem chtěl říct, že je blbost, aby mě někdo posedl, když Jael vstal.
Okamžitě jsem odhadl, že je něco špatně. Na to jsem ho znal až moc dobře.
Bylo to rychlé rozhodování a já věřil v Alexovy dobré reflexy.
Během dvou vteřin se událo několik věcí.
Jael se začal kácet k zemi, já jsem zaklapnul notebook a přes stůl ho hodil Alexovi, vyskočil jsem na nohy a na poslední chvíli zachytil Jaela, aby nespadl na zem a hlavně… aby si nerozbil hlavu o hranu stolku, na kterou přesně mířil.
S jednou rukou pod jeho hlavou a druhou kolem jeho pasu jsem zastavil jeho pád těsně nad stolkem.
Káva a voda se ze sklenic a hrnků rozšplíchla, když o něho moje ruka narazila, ale bylo mi to jedno. William to uklidí a lepší potlučená ruka než rozbitá hlava.
„Uhněte!“ ozval jsem se přísně, když jsem konečně podebral Jaela do náruče.
Kluci vyskákali z gauče a já ho tam opatrně přenesl a uložil, aby ho mohl Faileon zkontrolovat.
„Je v pořádku, normálně spí, ale zřejmě je vyčerpaný a to hodně,“ uzavřel Faileon Jaelovu prohlídku a já si v duchu oddechl.
Převzal jsem si od Alexe notebook, který stihl zachytit, aniž by se rozbil, a strčil jsem ho do kabely.
„Mám všechno zapsané, takže pojedu,“ mrknul jsem ještě na Jaela. „A je blbost, aby mě někdo posedl. Nejsem médium a duchové se mi vyhýbají. Nevím proč, ale je to tak.“
Věděl jsem proč. Řekla mi to kdysi Jaelova babička. Moje mysl je prý moc silná a duchové ji nezvládají. Nedokážou nad ní přebrat moc… A pokud to nedovolí mysl, nemůžou ovládnout ani tělo.
„Až se Jael probudí, tak mu uvařte silný hovězí vývar, to mu udělá dobře,“ popadl jsem brašnu, nasadil si kšiltovku, brýle zastrčil za košili a rozloučil se.
Nejvyšší čas jet do hotelu.
Alexander
Musel jsem chytit Willa za ruku, když Jael začal vyprávět.
Už jsem se nedivil, proč byl takový.
Hrůza ze snu, strach o své blízké, to že tohle nemohl sdílet s Loganem tak jako dříve.
Ten mu byl vždycky oporou, ať už Jael zažíval sebe krušnější časy.
Jenže teď byl na to Jael očividně sám. Pral se nejen se strachem, ale i s bolestí ze ztráty někoho, koho miluje. Nejspíš ani on na Logana nikdy nezapomněl.
A byl jsem rozhodnutý je opět dat dohromady. I kdybych měl Willa donutit namíchat nějaký přiblblý nápoj lásky.
Ničilo to nejen je, ale i všechny ostatní kolem.
Když Jael domluvil, stalo se několik věcí najednou. A tentokrát to byl Logan, který zareagoval nejrychleji.
Když jsem zachytil notebook podíval jsem se na Willa. Tady byl jasný důkaz toho, o čem jsem mluvil.
Sice jsem měl chuť vzápětí na to Loganovi jednu fláknout, ale on stihl zmizet dřív, než jsme se všichni vzpamatovali.
„Logane, počkej!" dostihl jsem ho u auta a chytl za paži.
„Za prvé, neměl bys to brát na lehkou váhu. Za druhé, zítra v osm tě vyzvednu a pojedeme do Beavertonu. A za třetí…" zadíval jsem se mu upřeně do očí a trochu zesílil stisk.
„Chci slyšet pravdu, Logane. Zůstane to jen mezi námi, ale chci to vědět. Bez nějakých vytáček a skrývání," na okamžik jsem se odmlčel, abych mu dal čas. „Ty Jaela pořád miluješ, že ano?"
Logan
Hodil jsem brašnu do auta a už jsem chtěl nastoupit, když mě zastavil Alexander.
Povzdechl jsem si, když na mě promluvil.
To mi vážně nedá pokoj?
Vyškubnul jsem se z jeho držení a napřímil se.
„Za prvé, nikdy nic neberu na lehkou váhu, a i když jsem řekl, že je to blbost a nevěřím tomu, přesto to beru v potaz. Za druhé, zítra ráno mě vyzvedneš nejdříve v devět na pobočce. Říkal jsem, že tam v sedm mám být, a tu práci nestihnu za hodinu. A za třetí…“ zadíval jsem se do jeho očí a na moment zapřemýšlel, co mu říct, aby mi dal konečně pokoj.
„Když ti řeknu, že ho miluji, dáš mi konečně pokoj? Když ti řeknu, že ho nemiluji, necháš mě i tak na pokoji? Když ti řeknu, že je ti do toho hovno, bude ti to stačit? Když ti řeknu, že Jael má svůj život, svůj vztah a přítele, zastaví tě to, abys nás nechal na pokoji? Když ti řeknu, že jsem to byl já, kdo Jaela poslal pryč, bude ti to stačit? Přeber si to, jak chceš, ale už mě s tím neotravuj. Přijel jsem tu kvůli práci, a ne proto, abych tu řešil staré osobní záležitosti.“
Alexander
Čekal jsem cokoli, ale to, že po mě Logan vyjede, a ještě takovým způsobem...
Jsem klidný a trpělivý člověk. Za těch nespočet životů jsem se to musel naučit. Ale i já měl své hranice, a právě ty teď Logan překročil.
Má ruka vyletěla rychleji, než jsem to stačil domyslet.
Vrazil jsem mu jednu do zubů, a než se stačil vzpamatovat, zkroutil jsem mu ruce za záda.
„Mám si to přebrat, jak chci?" zavrčel jsem mu do ucha, a pak ho táhl za sebou zpátky do domu.
Dostrkal jsem ho před gauč a donutil ho velmi zblízka se podívat na bledou a staženou Jaelovu tvář.
„Přijde ti, že je šťastný? Přijde ti, že je spokojený?" smýkl jsem Loganem ke stěně a přilepil se na něj.
„Chceš, abych ti dal pokoj? Tak se, kurva, vzpamatuj! Oba jste mi dobří přátelé a nechci vidět, jak se navzájem ničíte! Jsi tu jen kvůli práci? Omyl, chlapečku. Teď budeš řešit i své osobní záležitosti, protože to, co se tu děje, má dopad na všechny! Sakra, Logane, vzpamatuj se! To je tak těžké přiznat, že Jaela pořád miluješ? Že jsi nešťastny? Že ho chceš zpátky a nechceš ho vidět s tím pitomým panákem? Uvědomuješ si, jak mě, který byl nucen o svou lásku bojovat několik století, ničí vás takhle vidět? A jen kvůli tomu, že jsi tvrdohlavý paličák?!"
Můj křik přecházel do odevzdaného tónu, až jsem nakonec Logana pustil a odstoupil.
Přešel jsem ke gauči a zvedl Jaela do náruče.
„Přeber si to, jak chceš, Logane. Pokud budeš takhle dál pokračovat, fajn. Je to tvoje rozhodnutí. Na mém pracovním přístupu k tobě, to nic nezmění. Ale garantuju ti, že v takovém případě Jaela už nikdy neuvidíš. Pokud chceš zničit sám sebe, posluž si. Ale nedovolím ti zničit život ještě někomu jinému jen proto, že odmítáš poslouchat hlas svého srdce," pronesl jsem už tišeji, a hlavně bez emocí, a pak i Jaelem vyšel z obýváku, abych ho mohl odnést do podkroví a uložit do postele.
Logan
Začínám být z toho strašně unavený.
Ani ne, tak z toho, že jsem nucen vidět Jaela, to bych zvládl. Ale to, že se do nás Alexander pořád sere. Mám ho rád, ale tohle už je přes čáru.
Nechal jsem ho, ať mě dotáhne do domu. Jo, mohl jsem se mu bránit. Ale bylo by to k něčemu? Takhle si řekne svoje a bude klid.
Poslouchal jsem ho a jen se díval na Jaela.
Jo, není šťastný. Ale já ho do vztahu s Gilbertem nenutil. Mohl se vrátit, mohl protestovat, mohl ukončit styky s ním. Ale neudělal to.
Já mu mohl zavolat, mohl jsem ho zastavit taky, ale neudělal jsem to.
Proč?
Protože mi tajil věci, které vyvolaly spoustu otázek.
Protože jsem měl pochybnosti, nikdy jsem mu v ničem nebránil, chtěl jsem po něm jen jednu jedinou věc. Aby poslal Gilberta pryč.
A on mi taky přestal věřit. Jeho důvody byly pro mne hloupé, ale tušil jsem, že v tu danou chvíli pro něj důležité. Nevyvrátil jsem mu to, neodpověděl jsem mu na otázky, stejně jako on neodpověděl mně.
Ted už to všechno vím, ale Jael si vybral a já ho nechal jít.
Když Jaela už nikdy v životě neuvidím, možná to bude lepší. Někdy je dobré udělat za vším hodně tlustou čáru.
„Až se Alex vzpamatuje, tak mu vyřiďte, že jsem tu přijel kvůli práci, a on se nemá do mého života co srát. Jael má vztah, a já mu ho ničit nebudu. Už toho mám vážně plné zuby, a Alex to tím jen zhoršuje. Nesnáším, když mě někdo do něčeho nutí na sílu. Chtěl profesionála, tak ho tu má. A pokud má pochybnosti, tak ať mi to řekne, a já odjedu zpátky do Bostonu. V devět ho zítra budu čekat na pobočce, pokud nedorazí, budu to brát jako odpověď a odjedu.“
Srovnal jsem si oblečení, na stůl položil rozbité sluneční brýle s tím, že mi má Alex sehnat nové, a pak jsem v klidu vyšel ven.
Klidně bych mu mohl dát loktem, ale nechtěl jsem tu Willovi nic rozbít. A navíc, držel pak už Jaela v náruči, a já mu nechtěl ublížit.
Venku u auta jsem zvedl ze země kšiltovku, oprášil ji o nohu a nasadil na hlavu. Aniž bych se jedinkrát podíval k domu, nastoupil jsem do auta, nastartoval jsem a vyjel, abych byl co nejdříve na hotelu.
Až teprve, když jsem byl mimo dohled, podíval jsem se na sebe do zpětného zrcátka. Promnul jsem si bradu, otřel krev do rukávu, a pak už se zase věnoval řízení.
Alexander
Chvilku trvalo, než jsem se uklidnil natolik, že jsem byl schopen vrátit se dolů.
Logan už tam nebyl, a ani Andy s Faiem.
Posadil jsem se do křesla v obýváku, opřel si hlavu o opěradlo a zavřel oči.
„Přehnal jsem to?" zamumlal jsem, aniž bych otevřel oči, protože jsem cítil Willovu přítomnost.
Povzdechl jsem si a pro změnu složil hlavu do dlaní.
„Nedokážu je takhle vidět, Wille. Prostě nedokážu. Bolí mě to," zašeptal jsem, a pak se narovnal a vstal.
„Půjdu se osprchovat. Zítra ráno musím vyzvednout v devět Logana a potřebuju se nějak do té doby dat dohromady."
Obešel jsem Willa a přešel do naší ložnice, kde jsem ze sebe shodil věci, nechal je rozházené, jak ze mě spadly, a přešel do koupelny.
Pustil jsem na sebe studenou vodu, dlaněmi se zapřel o kachličky a svěsil hlavu.
Studené kapky mě jako drobné jehličky bodaly do zad, ale stěží jsem to vnímal.
Chtěl jsem těm dvěma pomoct, ale neměl jsem ani tušení jak.
Možná má Logan pravdu, a měl bych je nechat být.
William
Nechal jsem Alexe, aby řekl, co cítí. Dokonce ani Faileon nezasahoval a jen stáhnul Andrewa k sobě na klín, když ten chtěl protestovat.
Jen jsme tiše sledovali, co se tu děje…
Když jsme pak osaměli, Faileon a Andrew se rozloučili. Viděl jsem na Andrewovi, že i jeho to docela vzalo, nejen to, jak to mezi Jaelem a Loganem je, ale i to, jak Alex vypěnil. A to se u něj normálně nestává, aby takhle vyváděl kvůli vztahu někoho jiného.
Pouklízel jsem nepořádek na stolku, který tu po Jaelově pádu byl, a když jsem se vrátil do obýváku, Alex si právě sedal na gauč.
Bylo vidět, jak je z toho nešťastný.
Ani mně to nedělalo dobře, protože jsem z obou cítil, jak moc je to k sobě táhne.
Ale vážně jsem nevěděl, co se stalo, proč se rozešli, a proto jsem mlčel.
Když Alex vyšel nahoru do naší ložnice, všechno jsem pozhasínal, zašel do podkroví zkontrolovat Jaela, a teprve potom došel do našeho pokoje.
Posbíral jsem Alexovy věci a uložil je přes křeslo. Vešel jsem do koupelny a zadíval se na něj, jak tam stojí opřený o kachličky, a jeho rty už skoro modrají z té studené vody.
Svlékl jsem se a vešel za ním pod sprchu. Přidal jsem teplou vodu, a pak jsem se přitiskl na Alexovy záda.
„Vím, jak tě to trápí, Alexi. Ale oni nejsou očarovaní nějakou kletbou, To, co prožívají jsou normální lidské slabosti a musí si to v první řadě v sobě přebrat sami. Jael se trápí, Logan taky. Ale musí k tomu dojít sami. Musí se aspoň jeden z nich ozvat, a říct, co ho trápí, jinak ten druhý nebude vědět a bude to pořád dokola. Zkusíme s tím něco udělat, ale nechme jim teď chvilku. Hlavně Loganovi. Nesmíme na to jít násilně, protože se jinak ještě víc šprajcne.“
Odhrnul jsem Alexovi z krku mokré vlasy a zanechal mu na něm několik polibků. Přesunul jsem ruce dopředu, pohladil ho po břiše a pak ho pevně objal.
„Něco vymyslíme, ale zatím to nechme tak. Aspoň pár dní, nebo se tím budeš ničit i ty…“
Otočil jsem ho k sobě, přitiskl si jeho studené tělo na své. a pak jsem si vzal jeho rty v hlubokém polibku, abych mu ukázal, jak moc ho miluji, a jak moc jsem rád, že ho mám. Že jsem ho našel, a společně jsme překonali to, co si pro nás tenkrát nachystal Kinrel.
Alexander
Už jsem myslel, že v té sprše umrznu, když za mnou vešel Will, pustil teplou vodu a hned si mě přitáhl do náruče.
Opětoval jsem mu polibek, víc se na něj natiskl a během toho ho tlačil na druhou stranu sprchového koutu, kde jsem ho opřel o kachličky.
Věnoval jsem mu několik krátkých polibků, kdy jsem spíš ochutnával jeho rty a rukama přejížděl po jeho pažích a hrudi.
Jako bych záviděl kapkám, které stékaly po Williové krásném těle, které jsem tolik miloval.
Po chvilce jsem ho políbil na krk, přitiskl se k němu a čelo si opřel o jeho rameno.
„Mas pravdu. Musíme jim dat čas. Jinak se to celé ještě zhorší. Ale… jsou to naši přátelé a… bolí mě je takhle vidět…" povzdechl jsem si, a pak zvedl hlavu, abych se Willovi zadíval do očí.
Neuvěřitelně jsem ho miloval.
Zemřel bych pro něj.
Dýchal jsem jen pro něj.
A věděl jsem, že stejně silný vztah má i Fai s Andym a měli by ho i Jael s Loganem.
Poutá je silný cit, ale sami si to neuvědomují. Proto mě to tak užíralo.
„Miluju tě…" zašeptal jsem a přitiskl se na Willovi rty, abych si mohl vzít jeho chuť.
William
Miloval jsem Alexe právě proto, jaký je.
Silný bojovník, ale přitom citlivá duše.
Krásný navenek a krásný i uvnitř.
„Taky tě miluji,“ zašeptal jsem do jeho rtů, než jsem si od něj polibek vzal.
Natáhl jsem se jednou rukou a zastavil vodu. Chytl jsem Alexe pod zadečkem a vyhoupl si ho nahoru, abych ho mohl odnést do postele. Kašlal jsem na to, že jsme mokří. Voda brzy uschne a nahradí ji něco jiného…
Opatrně jsem Alexe uložil a hned ho zalehl. Měl jsem rád jeho tělo, jeho horkost a jemnost jeho kůže. Každou jizvu, kterou kdy utržil jsem znal nazpaměť. Přejížděl jsem po nich konečky prstů, hladil ho, líbal, a díval se, jak se pod těmi doteky chvěje.
Líbal jsem jeho lýtka, jeho stehna, polibky jsem sázel i na jejich vnitřní stranu a jemným tlakem jsem mu je od sebe víc roztáhl.
Olízl jsem jeho váček, nasál jsem jeho kuličky jednu po druhé, promnul jsem několikrát jeho penis, který mi tak krásně nabíhal v ruce a pak ho celý olíznul, ochutnal jeho první kapky rozkoše a celý ho schoval ve svých ústech.
Poladil jsem ho jednou rukou na podbřišku a ruku táhl výš. Brnknul jsem do jeho bradavek a pak ruku otočil dlaní nahoru a na moment zvedl hlavu.
„Podej mi gel,“ usmál jsem se na něj a znovu ho políbil na vnitřní stranu stehna.
Alexander
Willovi stačilo se mě jen dotknout a já z něj byl úplně v háji.
I přesto, že jsem byl já ten fyzicky silnější v naší dvojici, Will si se mnou v ničem nezadal.
Pevně jsem se ho chytil, nechal se odnést do postele, a pak už se nechával unášet těmi úžasnými pocity.
Will věděl, kde pohladit, kam sáhnout nebo políbit.
Skoro jsem nestíhal s dechem už ve chvíli, kdy mě začal protahovat ruce a několikrát se zasténáním se pohnul proti jeho puse.
Přesně tohle jsem po celém tom únavném dni potřeboval.
Will byl prostě dokonalý.
„Já sám… dívej se…" zachraptěl jsem, sáhl do stolku pro gel, trochu se od Willa odtáhl vzal jednu jeho ruku do své a každý jeho prst protáhl v puse.
Pak jsem mu na prsty vytlačil trochu gelu a jeho ruku si navedl mezi své stehna.
Celou dobu jsem se Willovi díval do očí a jen si olízl rty, když jsem do sebe natlačil první jeho prst.
Táhle jsem vydechl, několikrát se na prst sám nasunul a s jeho dalším prstem jsem do sebe nasunul i jeden svůj.
„Wille…" zasténal jsem a v penise mi zacukalo v odpověď.
William
Jo, to je můj Alex. Můj rytíř, který nezklame a sám jde do boje v první linii…
Přimhouřil jsem oči, když mi začal olizovat prsty, a mně po zádech přeběhlo to slastné zamrazení.
A když do sebe nacpal jeden prst a přidal k tomu svůj… Po jeho zasténání, které mým uším znělo jako rajská hudba, jsem se sám trhaně nadechl.
Doteď jsem měl na něj chuť, chtěl jsem se s ním milovat. Ale po tomhle… Po tomhle už z postele jen tak nevylezeme, a bude rád, když stihne ráno pro Logana dojet včas.
Povytáhl jsem mírně naše prsty a brzy jsem ho s tím jedním jeho trápil svými třemi. Pozoroval jsem ho, jak to prožívá, volnou rukou jsem začal protahovat svůj penis, který se velice hlásil o slovo a já mu ho rád dopřál.
Když se mi značně zrychlil dech, a měl jsem pocit, že brzy do Alexe zasunu celou ruku, sevřel jsem se u kořene, abych se neudělal jen tak naprázdno.
„Alexi…“ naklonil jsem se, trochu okousal jeho krk a pak se přiblížil k jeho rtům.
„Chceš si mě osedlat, nebo si můžu mého hřebečka zkrotit já? Rozhoduj se rychle, protože tenhle,“ potáhl jsem jeho ruku dolů na moji chloubu, „tenhle už moc čekat nechce…“
Alexander
Prohýbal jsem se proti Willovým prstům, které plenily mou dírku a nedokázal od něj odtrhnout zrak, zvláště, když se sám začal protahovat v ruce.
Zachvěl jsem se, když vyslovil mé jméno a zaklonil hlavu, aby mohl líp okousat můj krk.
A po jeho dalších slovech jsem se rozhodl okamžitě.
Vyndal jsem své i jeho prsty, povalil ho na záda a hned si nad něj klekl.
„Chci, abys mi ukázal… kdo je tu pánem…" dýchl jsem mu do ucha, ale hned se narovnal do kleku.
"Ale napřed…" trochu jsem se nadzvedl, vystavil se Willovi a dírkou se otřel o špičku jeho penisu.
Zároveň jsem svou ruku potáhl po své hrudi níže, a pomalu v ruce protáhl svůj penis.
„Napřed..." zašeptal jsem znovu, „napřed si zajezdím já..."
Po těchto slovech jsem prudce na Willa nasedl a trhaně zasténal, když mě vyplnil až po kořen.
Zapřel jsem se dlaněmi o postel vedle jeho hlavy, kousl Willa do jedné, pak druhé bradavky, do krku, nasál jeho spodní ret, a pak jsem se začal pohybovat.
A jako správný jezdec, co si chce osedlat svého koně, jsem hned ze začátku nasadil ostré tempo, až se pokojem, snad víc než sténání, ozývalo pleskání kůže o kůži.
William
Nechal jsem se povalit na záda a jen se spokojeně díval na Alexe, jak si nade mnou kleknul, a na moment zavřel oči, když jsem na svém uchu pocítil jeho dech a uslyšel jeho slova.
Zatnul jsem prsty do jeho stehen, když prudce dosedl a trhaně se nadechl, jak mě to skoro omráčilo.
„Zajezdi si…“ vydechl jsem a víc sevřel jeho stehna.
Pod svými prsty jsem cítil každý pohyb, každé zatnutí jeho svalů. Z pod přivřených víček jsem ho pozoroval a opravdu se nemohl vynadívat. Mlsně jsem si olízl rty, když mě začal okusovat, a jakmile pustil můj ret, okamžitě jsem vsunul jazyk do mezi jeho zuby, abych si vzal polibek, který byl vášnivý stejně jako Alex.
Když se mi už tak rychlý dech začal znovu povážlivě krátit, tělem mi začínaly projíždět ty známé pocity, které mě nenechaly na pochybách, že se brzy udělám, popadl jsem Alexe za vlasy, a donutil ho zvednout hlavu. Nadzvedl jsem se a kousnul ho znovu do krku, aby mě začal vnímat…
„A teď… Musím tě ztrestat za to, že jsi sahal na jiného muže…“ zavrčel jsem do jeho kůže a zanechal mu tam značku, která nenechá nikoho na pochybách, že Alex není k mání.
Stáhl jsem ho ze sebe dolů, i když mi tahle bylo moc dobře, a donutil jsem Alexe kleknout.
Zapřel jsem se rukou mezi jeho lopatky, až se prohnul v zádech a krásně na mě vystrčil svůj zadeček. Volnou rukou jsem ho po těch dokonalých půlkách párkrát proplesknul, až jsem sám skoro zasténal, jak vzrušující to bylo…
„Tak se drž…“ nastavil jsem se proti němu, a ve chvíli, kdy jsem začal obírat jeho ramena a záda svými polibky a kousanci, začal jsem tvrdě přirážet, abych to celé dotáhl do konce.
Alex
Má jízda moc dlouhá nebyla.
Kdykoliv jsem mohl, líbal jsem Willa nebo mu oplácel jeho polibky.
Mé steny se stávaly hlasitějšími a už jsem myslel, že se udělám, když mě najednou Will popadl za vlasy, zastavil mé pohyby a rafnul mě do krku.
„Wille…" zachrčel jsem a musel sevřít kořen penisu, protože už jen tohle mě málem přeneslo přes tu hranici.
Ale já se chtěl udělat s Willem.
„Potrestej… mě…" zasténal jsem, když na mě zavrčel, a nechal jsem se stáhnou do kleku.
Úplně jsem zaskučel, když jeho dlaň dopadla na mé půlky, a sám se proti němu pohnul.
Když však do mě prudce najel, svůj hlas už jsem nedokázal držet zpátky.
„Wille… prosím… já… už…" skučel jsem jako smyslů zbavený, sám se proti Willovi propínal a v momentě, kdy jsem si sám sevřel rukama zadek, roztáhl půlky a prsty přejel po Willově krasavci, který ze mě vyjížděl, a pak do mě zase zajížděl, jsem to už nedal.
Zaryl jsem nosem do peřiny, jsem se na Willa ještě víc nerazil, a ta zároveň ztlumila můj výkřik, když jsem se celý stáhl v křeči, tělo se mi roztřáslo a během vteřiny jsem vypouštěl svou nadílku.
William
Alexův zadeček byl celý červený, a když se za něj chytil, a ještě víc od sebe roztáhl své půlky, doslova jsem zavyl, když jsem to viděl.
Byl tak neskutečně sexy… Byl prostě k sežrání, a to doslova a do písmene.
Už jsem to nedával jen tak. Zvedl jsem se do kleku, chytil jeho zadeček i s jeho rukama, a pevně sevřel, aby mi neutekl ani o milimetr.
Znehybnil jsem ho na místě, a zatímco on kropil pod sebou prostěradlo, já do něj začal přirážet ještě víc.
Dal jsem do toho vše, co jsem k němu cítil a co procházelo mým tělem. Ne procházelo, doslova se to valilo jako z protržené hráze a zanechávalo za sebou jen spoušť.
Znehybněné Alexovo tělo, které bylo v mém pevném sevření, jeho sténání a jemný třes, když prožíval svou chvilku, mi dodalo tu poslední kapku, která chyběla, a já ho chvíli po něm následoval.
Vyslal jsem do stropu pár hlasitých vzdechů a nadávek, když jsem jeho dírku s dalšími a dalšími tvrdými přírazy začal plnit tak, že mu to snad muselo jít i ušima.
Část sperma se s mými pohyby dostávala i ven, kde pak stékala po jeho krásných pevných stehnech.
I přesto, jak pevně jsem ho držel, cítil jsem jeho chvění, jeho třes, a já sám jsem na tom nebyl jinak.
Trvalo ještě chvíli, než jsem si ho na sebe nasunul na doraz, doklekl jsem na paty a pak Alexe zvedl a přitáhl si ho na klín a objal.
Hladil jsem ho, líbal ho na ramenou, šeptal mu do jeho červených uší, jak moc ho miluji a co ještě všechno budeme dělat, abychom nějak zabili čas, než se rozední.
Přece nepůjdeme spát, když jsme tak krásně začali…
Jednou rukou jsem ho chytl za bradu a natočil si ho k sobě, abych mohl líbat ty jeho krásné rty, abych mohl ochutnat jeho chuť. Druhou rukou jsem hladil jeho hruď, poškádlil jeho bradavky, pohladil ho po břiše, a pak skončil v jeho klíně, aby mohla dlaň a prsty polaskat jeho vlhkou chloubu, a ukázal mu tak, že rozhodně budu chtít víc a teď není čas na spaní…