Logan
Bylo to milé, když Jael zavzdychal pod tíhou svých představ a mých slov.
Bylo to úsměvné, když mě převalil na záda a vrhl se na mě jako hladová šelma.
Kde je jeho stydlivost? Nejspíš na ni zapomněl…
Bylo to děsně vzrušující, když jsem ucítil jeho ruce, jeho jazyk i zuby snad po celém těle…
A bylo to neskutečné, když jeho zuby najednou projely kůží na stehně, tak blízko k mému rozkroku…
Nejprve jsem sebou trochu cuknul, ale vzápětí v sobě neudržel hlasitý povzdech a zasténání…
„Jaeli!“ vykřikl jsem, když se mi ta šílenost prohnala tělem jako uragán.
Nebyl jsem schopen ani myslet. Mozek mi okamžitě vypnul, a já si jen užíval toho, co to přinášelo.
Bylo to nové… Nový vjem, který jsem nedokázal zpracovat v klidu.
Bylo to prostě skvělé…
Okamžitě se mi tělem rozproudila krev tak rychle, že jsem snad i slyšel, jak prochází cévami, žilami i tepnami. Vůbec jsem nevnímal to, že mi ji Jael ubírá svými hlty. Vnímal jsem jen to, jak dobře mi bylo, jak se k tomu vyjádřil i můj penis, který byl okamžitě v pozoru.
Jen silou vůle jsem se držel, abych nesrazil nohy k sobě a nesevřel mezi stehny Jaelovu hlavu.
I v mém hlasitém dechu bylo slyšet to vzrušení, které mě okamžitě pohltilo.
Chtěl jsem Jaela hned, jakmile se přede mnou postavil nahý ve vaně, hned, jakmile jsem se zahryznul do jeho krku. Ale tohle předčilo všechno…
„Ja… Jae…li…“ zaskučel jsem, když jsem to už tak, tak zvládal.
A to na mě ani nemusel sáhnout.
„Jaeli… chci… tě…“ chytl jsem ho za jeho krásné vlasy, sevřel je a potáhl, aby se na mě podíval.
„Chci protáhnout… ten… tvůj nádherný… zadeček…“ zasténal jsem a znovu jsem se málem udělal už jen z té představy.
Když mě pustil ze zubů, posadil jsem se a přitáhl si ho na klín. Přetáhl jsem jeho nohy dozadu za sebe a chytl ho pod zadkem.
„Strašně moc tě chci…“ zachrčel jsem do jeho kůže na krku, na který jsem se pak hned přisál, abych mu tam zanechal značku.
Pomalu jsem povoloval napjaté ruce, a když se špička mého penisu dotkla té horké pulsující dírky, uvolnil jsem držení a vzápětí zařval na celý pokoj, když na mě Jael dosedl a já se v něm schoval až po kořen.
Snad jen silou vůle jsem posunul ruku mezi nás, abych i já mohl jeho krasavce pohladit, podráždit, pohrát si s jeho pytlíkem… Snad jen silou vůle jsem se sklonil, abych mohl slíbat každé místo, poškádlit jeho bradavky.
„Jaeli… jsi… jsi tak… jsi… můj…“ zasténal jsem do jeho kůže, jak jsem se nedokázal srozumitelně vyjádřit, a pak naznačil, aby se začal hýbat.
Jael
Po prvním doušku jsem se sotva ovládl, abych nezačal víc sát a neuhryzl Loganovi nohu, jak byla jeho krev lahodná.
Přidušeně jsem zasténal a cítil, jak se mi jeho nabíhající mužství otírá o tvář.
Nedokázal jsem se ho nabažit, a kdyby mě nepotahal za vlasy, asi bych ho vycucnul až do dna.
Nechal jsem se stáhnout na jeho klín a zasténal po každém jeho slově, po každém jeho doteku se rozechvěl.
Můj výkřik se ztratil v Loganově zařvání, když mě na sebe doslova nabodl.
I když nepoužil gel, necítil jsem žádnou bolest, jen vzrušení a ten příjemný tlak uvnitř sebe.
„Logane…" zasténal jsem táhle, a když naznačil, že se mám začít hýbat, jen mírně jsem se zavrtěl.
Pak jsem se nadzvedl, až ze mě skoro vyjel a znovu prudce dosedl.
„Logane… jsem jen… tvůj!" vykřikl jsem a už kašlal na nějaký pomalý rozjezd.
Možná to bylo tím, že jsem už nebyl člověk, nebo tím, co mezi mnou a Loganem tímhle naším spojením probíhalo, ale tohle prostě nešlo ustát v klidu.
Zapřel jsem se o jeho ramena a pokrčil nohy, abych se mohl opřít na kolenech a mohl tak na Logana zprudka a razantně nasedat.
Zatínal jsem nehty do jeho ramen, rozechvěl se s každým dosedem víc a víc, až se mi z toho točila hlava, a já ani nevěděl, jestli vlastně sténám, nebo křičím.
„Loga… ne…!" vykřikl jsem, přitiskl se na jeho rty a jednu jeho ruku potáhl na svůj zadek.
Na moment jsem zastavil svůj pohyb, dosedl na Logana a jeho prsty potáhl ke své dírce.
„Do-vnitř… schovej… nešetři… mě…" zachrčel jsem do jeho rtů, a ještě víc uvolnil svou touhu a chtíč po Loganovi, aby nepochyboval o tom, co se mnou dělá.
Logan
Jo, tak tohle přesně jsem potřeboval. Kam se na něho Benasi hrabe…
Tohle je můj Jael…
Zatnul jsem nehty do jeho kůže na zadku, když začal tvrdě dosedávat. Oči jsem skoro protáčel dozadu, když se všechno ve mně slilo v jedno. Bylo to intenzívnější než kdy předtím.
Cítili jsem sebe, cítil jsem Jaelovy pocity i vzrušení… Bylo to jako dvojnásobná nálož. A ta jeho neskutečně vábivá vůně, doslova jako afrodiziakum…
Skoro jsem ani nedokázal ze sebe vypravit nic jiného než vzdechy, steny a sem tam nějakou nadávku, až jsem byl já sám sebou překvapen.
A co teprve, když potáhl moji ruku a chtěl víc…
Na moment jsem ho sevřel v objetí tak silně, že se přestal i hýbat. Tuhle jeho žádost jsem prostě musel rozdýchat.
Ale pak, přisátý na jeho rty, kdy můj jazyk plenil jeho chutná ústa, jsem ho chytil pod zadečkem, a vstal i s ním z postele. Ani na vteřinu jsem neopustil jeho svíravé teplo, kde mi bylo tak moc dobře.
Pár kroků stačilo, abychom se zastavili u komody. Byl ve správné výšce, a já na ni Jaela posadil, aniž bych z něj vyjel.
„Roztáhni pořádně nohy,“ poručil jsem mu.
Ale nečekal jsem. Sám jsem ho chytil za kotníky a nohy mu dal od sebe, aby je mohl zapřít o boční hrany komody.
A když jsem se pak znovu přilepil na jeho ústa, zasunul jsem dva a vzápětí i třetí prst do jeho análku, abych ho ještě víc rozdráždil, a současně s tím jsem začal přirážet, až komoda narážela do zdi…
Jael
Málem jsem se udělal už jen z toho, když mě Logan po mé prosbě sevřel v náruči a já pocítil jeho intenzivnější vzrušení. A taky jeho touhu a chtíč.
Bylo to něco úplně jiného než kdy před tím.
Pevně jsem se Logana chytl, když mě vyzvedl do náruče, a opětoval mu polibek, který mě ještě víc rozparádil.
Ani jsem nestačil roztáhnout nohy, když mě Logan posadil na komodu a vzápětí jsem skoro zařval.
Sténal jsem a křičel, bylo mi úplně jedno, kdo mě slyší, propínal jsem se proti Loganovým prstům i jeho penisu, svíral ho a vtahoval víc do sebe, a kdybych stále byl člověk, nejspíš by mi už prasklo srdce.
Konec na sebe nenechal dlouho čekat.
Bylo to tak silné, že jsem na moment úplně ztuhl a dech mi uvízl v hrdle.
Natiskl jsem se na Logana, omotal jsem nohy kolem jeho pasu a ruce kolem krku, takže jsem sjel z komody, poškrábal ho na lopatkách a s prvním uvolněním se mu zakousnul do krku.
Trhaně jsem se pohyboval, roztíral jsem své sperma mezi našimi těly, tlumeně sténal přisátý k Loganovu krku a škrábal ho na zádech.
Bylo to neuvěřitelné.
Neuvěřitelně silné, intenzivní a zdálo se mi i delší.
S posledním trhaným záchvěvem jsem pustil Loganův krk a přitiskl se mu na rty.
„Miluju tě…" zachrčel jsem a tentokrát já mu vecpal jazyk skoro až do krku.
I když jsem se udělal, pořád jsem cítil Loganovo vzrušení a nějak dostal chuť ho trochu poškádlit.
Sevřel jsem několikrát zadeček, pousmál se, a pak mu laškovně olízl rty.
„Když budu… zlobit… dostanu na zadek?" zašeptal jsem Loganovi do rtů, vysmekl se z jeho sevření a seskočil z jeho klína na zem.
Můj zadek sebou nespokojeně zacukal, když pocítil náhlé prázdno, zatímco já se kochal pohledem na Logana.
Udělal jsem krok vzad, opřel se zády o komodu a líně si v ruce protáhl penis.
Pak jsem se otočil zády k Loganovi, předklonil se a vystrčil na něj svůj zadek.
„Mám tam… moc prázdno…" zafňukal jsem, prsty si roztáhl půlky a jen jemně se otřel o Loganův penis, než jsem se zase stáhl a hrudí dolehl na komodu.
Pootočil jsem hlavu, abych viděl na Logana a mlsně si olízl rty.
„Logane…" vydechl jsem, a aniž bych věděl jak, nebo to možná šlo nějak samo, víc jsem uvolnil svou vůní, abych Logana ještě víc vydráždil, a jedním nehtem se malinko řízl do krku.
Logan
Jael byl jak vyměněný. Byl tak náruživý, že jsem mu vůbec nestíhal.
Sotva se udělal, sotva mi doškrábal záda těmi svými drápy a jeho sperma jsem měl snad po celém břiše, seskočil dolů a už se mi zase vyzývavě nabízel.
Jako by… jako by byl někdo jiný… jako by v něm byla část Mattea.
Nebo to v sobě doposud jen skrýval, a teď s novým životem to vyplulo na povrch, když ztratil veškeré zábrany?
„Jaeli… ty malý…“ zavrčel jsem na něho, když na mě vystrčil zadek a pěkně roztáhl půlky od sebe.
Ani jsem se nestačil udělat a on už by chtěl znovu. Byl jako saň…
Došel jsem k němu a pořádně ho pleskl po zadku.
„To, aby sis pamatoval, že nemáš končit dřív, než se udělám,“ znovu jsem ho pořádně pleskl.
Jo, měl jsem kousek od toho, když ze mě seskočil a dělal jako by nic. Jael byl spokojený, ale já ne…
„Chceš to?“ vrazil jsem do něj prsty a pořádně tam s nimi zarejdil. „Tak si to zasluž.“
Vytáhl jsem prsty, znovu ho propleskl, ale pak jsem ho chytil, otočil a donutil ho zakleknout.
Opřel jsem se jednou rukou o komodu vedle jeho hlavy, a druhou jsem setřel jeho krev z krku a prsty si labužnicky olízl.
Zamrazilo mě z té chuti až v kostech, projel mnou znovu ten neuspokojený chtíč.
„Tak do toho… J-a-e-l-i…“ zavrčel jsem a potlačil ho k mému rozkroku, který stále potřeboval to uvolnění.
Jael
Cukl jsem sebou, když mě logan pleskl po zadku a stáhl se.
A co teprve, když mě vydráždil prsty. i když jsem se zrovna udělal, málem jsem vypustil duši a v penise mi zacukalo.
Už jsem čekal jen na to, až do mě najede, ale on mě místo toho stáhl dolů na zem a olízl si prsty, kterými setřel mou krev.
Asi jsem zapomněl i dýchat, protože ta jeho nadřazenost byla...
Byl jsem z něj úplně v háji. Teď bych udělal všechno, co by mi poručil, a ani nemrkl.
Ještě rychleji se mi rozbušilo srdce a zakňoural jsem, když mě potlačil ke svému klínu. Přitiskl jsem se tváří na jeho rozkrok a jazykem přejel po celé jeho délce. Pomazlil jsem se s jeho varlaty, poškádlil špičku žaludu, a pak si ho zastrčil až do krku.
Bylo to… fascinující. Jako člověk bych se už teď udusil, ale jako upír jsem si v puse mohl užít celou jeho plnost a délku.
Tlumeně jsem zasténal, chytl jsem Logana za půlky, a ještě víc si ho na sebe natiskl.
Blahem se mi protáčely oči, když jsem začal hýbat hlavou, pomáhal si jazykem a zarýval nehty do jeho půlek.
Už jsem se nemohl dočkat, až Logana ochutnám, a tak jsem zrychlil tempo a dal si pořádně záležet, aby se to Loganovi líbilo.
Logan
Pustil jsem jeho vlasy a opřel se o obě ruce, abych se nad Jaelem mohl sklonit a pozorovat jeho počínání.
Bylo to tak daleko víc vzrušující, a byl to opravdu krásný pohled.
Když se občas na mě podíval, přejel jsem prsty po jeho tváři, a pak znovu zahrábl ruku do jeho vlasů.
Opravdu mi stačilo už málo, a já pocítil ten známý tlak. Ten pocit, který člověk pošle do kolen, a ještě dvakrát intenzívněji.
Můj dech se zrychlil, a vzápětí jsem skoro nedýchal, když se ve mně všechno stáhlo, a pak jsem začal plnit Jaelovu pusinku.
„Jen… si… pochutnej…“ zachrčel jsem s táhlým výdechem, a pak se musel hned nadechnout, jak na mě šly málem mdloby.
Sevřel jsem ještě víc jeho vlasy a na moment si ho přidržel, když byl ten pocit nejsilnější.
„Ty… jsi… prostě…“ musel jsem na moment zavřít oči.
Když jsem do prstů málem dostával křeč, pustil jsem Jaelovy vlasy a nechal ho, ať to dokončí už sám.
Jen jsem se znovu chytil pevně komody, abych nešel k zemi, jak moc dobře mi bylo.
Olízl jsem si rty, přimhouřil jsem oči, a i když jsem se právě udělal, přesto jsem byl stále při chuti. Zvlášť, když jsem měl před sebou tak nádherný objekt, který taky rozhodně nezůstal chladný.
Myslím, že z tohoto domu dneska jen tak nevylezeme…
Popadl jsem Jaela a zvedl ho, když už jsem neměl co dát, a on mě důkladně očistil.
I tuhle péči jsem si užíval s příjemným chvěním po těle, a znovu mě to nabudilo, protože on je prostě dokonalý ve všem, co dělá.
Přitáhl jsem si ho pro polibek, zapátral jsem jazykem v jeho ústech po mé chuti, a když jsem se dost nabažil polibku, konečně jsem ho otočil čelem ke komodě a zarazil ho horní polovinou na ní.
„Takže… teď… malá svačina…“ znovu jsem proplesknul jeho půlky.
Jednou rukou si pohrál s jeho penisem, i s jeho kulkami. Zajel jsem do jeho nadržené dírky, a druhou rukou si promnul můj penis, aby byl dostatečně pevný a já mohl do něj hned najet.
Jo, budu to dělat tak dlouho, dokud prostě neodpadnu…
Zahryznul jsem se mu do krku ve stejné chvíli, kdy jsem znovu nabral jeho nadržený zadeček…
Jael mi za to rozhodně stojí…
Jael
Myslím, že po dnešku nám už Alejandro svůj dům jen tak nepůjčí.
Potom, co jsem si pochutnal na Loganovi, až jsem se z toho udělal já sám, jsme hned vzápětí pokračovali, a já se konečně dočkal toho, že Logan naplnil můj zadeček.
Ale nebyla to jediná dávka. Jakoby s každým dalším orgasmem na nás šla ještě větší chuť pokračovat.
A nezůstali jsme jen v ložnici. V obýváku jsem si Logana pěkně osedlal, v kuchyni se mu nabídl na stole, na chodbě málem vypustil duši, když mě Logan povalil na zem a já mohl jen skučet a rvát koberec, když plenil můj zadeček.
Pokračovali jsme pak ještě v koupelně, znovu v ložnici, a dokonce i na balkoně, který byl směrem k Matteovu domu, kdy mě Logan vystavil všem na oči, i když mě nikdo jiný kromě kluků vidět nemohl, a projel mě tak, až jsem málem vyrval zábradlí ze základů.
Nakonec jsme znovu skončili v ložnici, kde jsem Logana potrápil, a pak si za to vysloužil pořádný výprask zakončený snad tím nejlepším číslem z dnešního dne.
„Strašně moc… tě miluju…" zachrčel jsem z posledních sil a přitáhl si Logana na sebe.
To, co nešlo říct slovy, jsem mu předal svou krví a svými city k němu.
Nebudu o něm pochybovat. Už nikdy.
Ani nevím, kdy jsme usnuli, nebo kdo z nás odpadl dřív.
Probral jsem se jako první kolem poledne, a jen díky hluku ze zahrady, když právě Calleo řval na některého z kluků kvůli svému záhonku.
Jen jsem líně otevřel oči a zavrtal se do Loganovi náruče.
Měl jsem slepené snad i vlasy, ale bylo mi neskutečně dobře.
Nosem jsem okopíroval Loganův krk, natáhl jeho vůni, ale snad tímhle pohybem, nebo tím, že jsem měl na něj chuť se probudil.
O pár minut později mě už ve sprše zbavoval své nadílky z noci, aby mi tam vzápětí dal novou.
Za trest musel věnovat ještě jednu do mé pusinky, a pak mě znovu očistit.
Ze sprchy jsme vylezli asi o dvě hodiny později, ale už čistí, myslím, že i spokojení a poměrně najezení, ze skříně vyhrabali nějaké Jeromovo oblečení, a pak ruku v ruce vyšli ven, abysme mohli jít za ostatními.
„No sláva! Už jsem myslel, že nikdy neskončíte!" přišel k nám Jerom a pocuchal Loganovi vlasy.
„Myslím, že ode dneška je ten barák váš. Podle toho, co cítím, to neuklidíme ani za týden. Kurva, jste horší než králící! Horší než Met s Calem a se mnou, kurva! A já to nemohl vidět!"
Kdybych Jeroma neznal, přísahal bych, že se za chvilku i rozbrečí. Takhle jsem se ale jen schoval u Logana a pocítil, jak mi zase rudnou tváře.
Očividně mi tohle zůstalo. S Loganem cokoliv, ale před ostatními jsem se pořád styděl.
Než ale mohl Jerom ještě něco dodat, objevil se Calleo a za ucho si ho odtáhl zpátky.
Když jsem je tak viděl, došla mi jedna věc.
„Budu muset zavolat tátovi. A bráchům," povzdechl jsem si. „Co když… mě budou mít za zrůdu?"
Zvedl jsem k Loganovi oči a na chvilku posmutněl.
Tátovi možná babička o své předpovědi řekla, ale co bráchové? Hlavně Ari? Nechtěl jsem o ně přijít.
Logan
Byl to náročný den, a ještě náročnější noc. Nevím, co mě unavilo víc, jestli mé uzdravování, nervy s Benasim, nebo milování s Jaelem.
Pokud se tomu ještě milování dalo říkat…
Ale byl jsem ten nejspokojenější člověk na světě.
Vlastně ne… Byl jsem ten nejspokojenější upír na světě.
Když jsme pak druhý den konečně vyšli z baráku, pořádně jsem se kolem sebe rozhlédl.
Opravdu tu bylo krásně, a hned ve vedlejším domě bydlel Matteo a Calleo, kteří teď všechny hostili u sebe, zatímco my dva obsadili celý sousední barák.
Prý jen Will, Alex, Andrew a Faileon se na noc přenesli zpátky do Portlandu, jinak by prý musel někdo spát venku na zahradě jen proto, aby nás nerušili. Prý včera Jael vypadal dost hrozivě, když po nich chtěl trochu soukromí pro nás dva…
Když Jerom začal brblat něco o tom, že jsme jak králíci, jen jsem se ušklíbl.
Ten má tak co povídat. No, možná záviděl?
„Dostávám hlad,“ otočil jsem se k Jaelovi a na moment si ho přitáhl do náruče. „Ale normální hlad. Prý by to mělo zas fungovat normálně jako předtím, tak se asi připojíme k nim na oběd, co?“
Políbil jsem ho, a pohladil po jeho červených tvářích.
„Víš, myslím, že tví bráchové to pochopí a vezmou to v klidu. Možná Ari hned začne zkoumat, co všechno se u tebe změnilo po anatomické stránce a bude ti chtít udělat všechna možná vyšetření… Jo, přeci jen je to doktor,“ zasmál jsem se, když jsem si to představil. „Nicméně, máš pravdu. Říct bychom jim to měli. A nejen jim. Tvoje rodina je jiná, je zvyklá na nadpřirozené věci, ale přemýšlel jsem nad tím, jak to bude s mou rodinou… Ale to necháme na později. Stejně jsou teď daleko. A jednou jim to stejně budu muset říct, hlavně když budu, kdo ví jak dlouho vypadat takhle, a jako muž ve středních letech možná tak za pět set let? Jo, Jaeli… čeká nás hodně dlouhý život…“
Ještě jednou jsem Jaela políbil, a pak jsem ho už popostrčil k terase, kde právě Fabio chystal stůl.
„Půjdeme za tvou rodinou co nejdříve. Vlastně… Nejlepší by bylo, kdybychom je sezvali všechny a řekli jim to najednou, co? Vůbec se toho neboj. Jsou fajn… A kdyby se náhodou něco stalo, jako že nestane… Ale kdyby náhodou… Podívej se kolem sebe… Tady tihle tě určitě nenechají samotného. Jsi prostě jejich součást, berou tě jako součást své velké rodiny…“
Jael
Myslím, že jsem se po Loganových slovech do něj znovu víc zamiloval.
I když to už snad ani nešlo.
Díval jsem se na něho jako na svatý obrázek, zatímco mě musel pomalu táhnout až ke stolu, kde už kluci chystali oběd.
„Jaeli, klídek, jinak se poslintáš. Kromě toho… Teď když jsi upír a nehlídáš se, všichni… teda až na Andyho a Alexe a možná Willa, cítíme to, co ty. A ano, víme, jak je Logan úžasný a báječný."
Vrátil mě zpátky do reality Jerom a protočil očima, když jsem se na Logana pořád díval, jako bych ho viděl poprvé.
Málem jsem se utopil ve sklenici a měl chuť se schovat pod stůl.
Naštěstí Alex s Willem už donesli jídlo, a přesto, že jsem měl Loganovu krev, zakručelo mi v břiše.
Oběd proběhl v poklidu, spíš Calleo celou dobu brblal, že dodělat zahradu mu bude trvat ještě dlouho, ale jinak to bylo moc fajn, a já se opravdu cítil… jako doma.
„Mohl bych… mohl bych o něco poprosit?" ozval jsem se, když bylo po obědě i uklizené nádobí, a jen jsme seděli o džusu nebo kávě. „No… víte… musím to nějak říct tátovi a bráchům. A… no… Logana napadlo, že bych je mohl zavolat sem, aby i věděli, kde a s kým teď nejspíš zůstanu a tak…"
Zadíval jsem se na Mattea, protože on se bude muset bráchům a tátovi postavit, když na to dojde.
A když jsem se na Mattea tak díval, došlo mi, že toho sice o upírech vím hodně, ale vlastně nevím, co jako upír čekat.
„A možná bys nám mohl říct, co máme s Loganem čekat? Nebo… čeho se vyvarovat? Nebo tak něco?" dodal jsem, dokud jsem měl na to odvahu.
Matteo
Když přišli ti dva, mohl jsem na nich oči nechat.
Oba zářili snad víc než to slunce ne nebi. Snad poprvé, od chvíle, kdy jsem Jaelovi dal nový život, jsem se cítil spokojený a šťastný. Byl to opravdu příjemný pocit, a v duchu jsem děkoval i otci, že se ujal Logana. I když… Pokud by to neudělal on, udělal bych to já…
Jen by mě zajímalo, co všechno mezi nimi proběhlo, co si řekli, že otec tak najednou ustoupil a nechal nás jít.
Ale co… Hlavně když je od něho klid.
Nabral jsem jim na talíř a všichni jsme spokojeně jedli. Terasa byla vážně teď jediné místo, kam jsme se všichni vešli, a byl tu největší stůl. Skoro jak u Richardova kulatého stolu. Prý to byly dobré časy…
Jerom si samozřejmě nenechal své poznámky vůči nim pro sebe. To je prostě celý on, co na srdci to na jazyku. Ještě že není upír a tuhletu vlastnost nemůže předat dál.
„Víte,“ odložil jsem hrnek s kávou, a zadíval se na Jaela a Logana. „Abych pravdu řekl, nevím, co máte čekat, pokud máte na mysli vaše rodiny. Věc se má tak, že já se už jako upír narodil. A navíc, ty, Jaeli, jsi vůbec první, komu jsem takto pomohl. Nikdy jsem se s tím nesetkal. Možná by bylo lepší to neodkládat. Doslova mě drtí ta tvoje nejistota a strach. A ty, Logane, sice to nedáváš najevo, ale taky z toho máš obavy. Takže, co kdybychom je zavolali sem, a řekli jim to všem najednou? To znamená i tvojí rodině, Logane…“
Neuniklo mi, jak se Logan okamžitě zasekl, a jen jsem protočil oči. Jo, silný kluk, ale v tomhle nejspíš bude problém. Nějak moc tomu nerozumím, nechápu to, ale opravdu jen proto, že jsem to nikdy nezažil. Já ani nemusel nikdy vysvětlovat rodičům, že mě ženský nezajímají, protože u nás upírů…
V každém z nás je část sucuby a incuby. A nikdo si nemyslí, že je špatně tohle, nebo tamto…
Otočil jsem se na Williama a Faileona, když Calleo souhlasně přikývl.
„Byli byste schopni sem někoho přenést až z Bostonu?“
Faileon přikývl, že pro něj to problém není. Sice to bude chvilku trvat, protože se bude muset přenést tak na třikrát, protože je to hodně velká dálka, ale pokud to u Williama problém bude, tak požádá o pomoc někoho z Elfů.
Jen jsem na něj zůstal zírat pomalu s otevřenou pusou. Nechápal jsem to. Myslel jsem si, že je tu jediný.
„To si vážně myslíš?“ usmál se s pozdviženým obočím, ale pak se otočil na Logana a Jalea. „Tak co? Mám pro ně jít?“
Bylo vidět, že se oba zamysleli, ale pak se Logan zvedl.
„Jo, když už, tak ať to máme za sebou, Jdu zjistit, kde teď rodiče jsou, zavolám jim, aby byli připraveni, a pak ti řeknu. Jsou tři, táta, máma a brácha. Ten by tu měl být taky. Zjistím, co a jak, a pak se domluvíme, kdy se pro ně přeneseš, pokud teda nebudou proti. No, možná se budou trochu cukat, ale i když… Oni už ví, jak na tom Jael je s duchy, a taky tak trochu ví, kde pracuji, tak snad to vezmou a nebudou proti… Jdu volat,“ otočil se a hned si to zamířil dovnitř k domácímu telefonu.
„A co ty, Jaeli?“ otočil jsem se na své zlatíčko já a doufal jsem, že i on sebere odvahu a nezůstane za Loganem pozadu.
Jael
Když jsem svou žádost navrhoval, zapomněl jsem dodat, že by to chtělo možná nějaký čas, než se připravím.
No, pozdě.
Matteo, a nejen on, s tím byli hned hotoví, a když se po krátkém přemýšlení Logan zvedl, že teda půjde zavolat rodičům, a Matteo se obrátil na mě, povzdechl jsem si.
Loganova rodina nebyla jako ta moje. U něj to mohlo dopadnout mnohem hůř, jenže…
Když babička umřela, tak nějak se očekávalo, že povedu rodinnou tradici. A z toho teď sešlo.
„Zavolám tátovi," řekl jsem nakonec, zvedl se taky, přešel do pokoje u Mattea v domě, kde jsem měl věci a vyhrabal mobil.
S tlukoucím srdcem a trochu roztřesenou rukou jsem vytočil jeho číslo.
Zvedl mi to téměř okamžitě.
„Ahoj tati, neruším?"
„Ty nikdy, synku. Copak se děje?"
„Já… no… potřeboval bych s tebou a bráchama mluvit. Pokud možno hned. Víš… něco se stalo a…" hlas se mi najednou zlomil a já vzlykl.
„Jaeli! Děsíš mě," vrátil mě zpátky jeho starostlivý hlas.
Polkl jsem slzy a roztřeseně se nadechl.
„Někdo pro vás příjde. Mohl bys zavolat Arimu a Frankovi? Prosím… tati…"
Ještě jsem mu řekl, aby mi napsali zprávu, že jsou připraveni, a kde budou čekat, a pak se s ním rozloučil.
Uběhlo asi pět minut, co jsem jen seděl na posteli a svíral v ruce mobil, než mi došla zpráva.
Teprve pak jsem se zvedl a zašel za Faileonem a Willem.
Logan dorazil chvilku přede mnou, jeho rodiče prý byli někde poblíž a souhlasili s návštěvou.
Ty minuty, kdy Fai a Will zmizeli jsem nedokázal vydržet v klidu.
Přišlo mi to jako věčnost, než se objevil táta s bráchama, objali mě a pátravě se na mě zadívali.
Chvilku po nich se objevili i Loganovi rodiče, kteří nevypadali o nic méně překvapeně.
Když se všichni seznámili a zasedli jsme ke stolu sevřel jsem Loganovu ruku a zadíval se na tátu.
„Já… musím vám něco říct… já…" sklopil jsem hlavu a přemýšlel, jak nejšetrněji to sdělit, ale nic jsem nevymyslel.
„Já… jsem upír,“ vydechl jsem nakonec a povyprávěl jim celý svůj příběh.
Když jsem skončil, bylo takové ticho, že jsem slyšel i vzdálený hluk z náměstí.
Pak Frank vyskočil na nohy a zadíval se na Mattea takovým pohledem, že kdyby to šlo, nejspíš je teď Matteo mrtvý.
„Odcházím," řekl chladně, a než jsem se stačil zvednout, odešel.
„Franku," zvedl jsem se na roztřesené nohy a vzlykl.
„Synku, Jaeli, nechej ho. Potřebuje si to přebrat sám," zastavil mě táta a smutně se na mě usmál.
Logan
Měl jsem snad poprvé strach promluvit, když mi táta zvedl telefon.
Chvilku mi trvalo, než jsem mu vysvětlil, že jsem nedaleko Portlandu, ale potřeboval bych s nimi nutně mluvit se všema, a ne přes telefon. Na jejich námitku, že jsou právě v San Diegu, že to hned nepůjde, jsem však v duchu zajásal. Není to sice blízko, ale je to podstatně blíž, než kdyby byli v Bostonu.
Požádal, jsem je, aby tam počkali, že pro ně někdo přijde. A ať se neleknou, protože cestování nebude obvyklé.
Když jsem s nimi domluvil, hned jsem vyšel ven, a řekl Faileonovi, kde právě jsou. A vzhledem k tomu, že to opravdu bylo blíž než Boston, a William byl vzhledem k fázi měsíce ještě při síle, šli pro ně oba.
Nejprve přenesli Jaelovu rodinu, a pak se vydali pro mou. Vzhledem k tomu, že naši už Faileona znali, doufal jsem, že nebude žádný problém, i když je určitě překvapí způsob cestování.
A taky že jo…
Chvíli se to snažili rozdýchat, a brácha byl jak u vytržení. I přesto, že se mu chtělo zvracet, hulákal, že je to lepší než let vrtulníkem, nebo jízda na horské dráze, a že to chce absolvovat znovu.
Horší část ale nastala ve chvíli, kdy jsme se všichni usadili u stolu a měli jsme jim říct, co jsme měli na srdci.
Reakce Jaelova bratra mě vážně překvapila. Vzhledem k tomu, jaká to je rodina, počítal jsem s tím, že to vezme víc v klidu. Ale že se sebere a odejde i přesto, že vidí, jak to Jael špatně nese…
Postavil jsem se, a chtěl jít za ním, aby se vzpamatoval, ale Matteo, který seděl vedle mne z druhé strany si výmluvně odkašlal a stáhl mě zpátky na židli.
Teď byla řada na mě.
„Předpokládám, že my tu nejsme jen kvůli Jaela,“ podíval se na mě táta přísně. „Kvůli tomu jsi nás sem určitě netáhl. Nechceš snad říct, že jsi na tom stejně jako Jael?“
Táta mi vyrazil dech. Teda… Oni jsou chytří oba, ale že přijde s tímhle…
Na moment jsem sklonil hlavu, ale pak jsem si v duchu vynadal, abych nebyl srab.
„Ano, jsem na tom stejně jako Jael. Pokud bych to nepřijal, tak… tak byste… těžko se mi to říká… Ale byl bych teď mrtvý. Jen to, že mi dali tuhle možnost, jsem přežil. Sice s novým tělem, s novým životem, ale… Nechci, abyste přišli…“ v tenhle moment jsem se zasekl.
Netušil jsem, jak to říct. Máma seděla se spojenýma rukama, táta měl svoji položenou na jejich, a oba se na mě dívali. Každý trochu jinak, ale v tom pohledu to bylo.
„Nemusíte nic říkat. Vím, jak to je… Cítím to… A věřte mi, že… že… Sice jsem v první chvíli myslel na Jaela, protože ho opravdu miluji, ale taky jsem nechtěl, aby jste museli chodit k hrobu, na kterém by byly dvě jména…“
Máma se ještě chvilku na mě dívala, a pak vstala.
„V pohodě, jen to musím rozdýchat,“ zarazila mě, když jsem chtěl vstát. „Neboj, budu tady…“
Přísahal bych, že se ji v očích zaleskly slzy. A nedivil jsem se.
„Tak nevím… teď přemýšlím, co je těžší vstřebat. Jestli to, když jsi nám řekl, že jsi gay, nebo to, když jsme se dozvěděli o Calebovi a o tom, jak se vám podařilo ho vypátrat, nebo to, když jsi teď řekl, že jsi upír… Víš, Logane, těžko se tomu věří, ale vím, že ty nikdy nelžeš. Máma bude dobrá, já to taky nějak časem zvládnu, jen nám musíš opravdu dát chvilku, než to vstřebáme, ano?“ táta se přestal tvářit vážně, ale zvedl se a šel za mámou na druhý konec zahrady.
„Vážně upír?“ ozval se najednou J.C. „Ale vypadáš pořád stejně. Máš taky ty špičaté zuby? A co vlastně jíš? To budeš lovit lidi a sát jim krev? A budou se měnit i oni na upíry? A dokážeš změnit podobu? Máš nějaké extra schopnosti?“
Matteo se začal usmívat, a já se nakonec díky bráchovi konečně uvolnil. Jo, tak ten to fakt bere sportovně…
Jael
Myslím, že jediný, kdo to vzal nejlíp byl Loganův bratr.
Jeho rodiče asi nebyli nadšení, ale možná tohle přijmou snadněji, než kdyby chodili na Loganův hrob.
„Jaeli," upoutal mou pozornost táta. „Co se mě týče, trochu mě to šokovalo, ale nesmíš se divit. Člověk tě týden nevidí, a pak tohle. Ale… jsem rád, že jsi se odhodlal mi to říct. Že jste se odhodlali oba, a hned ze začátku. Kromě toho, babička něco naznačovala, ale že to skončí takhle by mě nenapadlo."
Když se táta usmál, vzlykl jsem a rukávem si setřel slzy.
„No, aspoň něco se na tobě nezměnilo," usmál se Ari, a pak vstal, přišel ke mně a sevřel mě v náručí.
Okamžitě jsem se rozbulel a víc se k němu přitiskl.
„Uch, Jaeli… myslím, že nemůžu dýchat…" zachrčel po chvilce a poklepal mě po zádech.
Rychle jsem ho pustil a začal se omlouvat.
„V pohodě, jen si na to asi budu muset dávat bacha. A taky… nekousneš mě, že ne?"
Opětoval jsem mu úsměv, ale pak jsem zase posmutněl.
„Frank…"
Ari si povzdechl a znovu mě stáhl do náruče.
„Víš, že z nás všech k těmto věcem vždycky přistupoval nejhůř. Nejspíš geny z matčiny strany. Dej mu čas. Srovná se s tím… časem… nejspíš… možná."
„Víš, že tohle nezní moc povzbudivě?" zamračil jsem se mírně.
„No, kdybych ti lhal, asi bys to poznal ne? Nějakým tím svým super upírským smyslem," zašklebil se na mě.
„Nemám žádné super schopnosti!" zaprskal jsem a jemně ho praštil do břicha.
Teda… Já myslel, že to bylo jemně, ale Ari se hned zlomil v pase a zachrčel.
„Ještě že… jsem jedl… už dávno…" vydoloval ze sebe.
„Omlouvám se… Ari… jsi v pořádku?"
Ještě jsem ani nenatáhl ruku, a už jsem zase vězel v jeho objetí a poznal, že je všechno v pohodě. Frank mě sice mrzel, ale jak říkal Ari. Musí se s tím srovnat sám.
„Takže… když už je to všechno za vámi, hodila by se mi pomoc na zahradě. A můžete u toho pozorovat svou mládež," ozval se Calleo, vstal a ukázal ke skleníku a záhonkům.
Logan
„Ne, já nejsem ten, kdo dal tvému bratrovi novou podobu. To byl můj otec. Já mám na svědomí tady Jaela. Ale věř mi, kdybychom to neudělali, ani jeden z nich by dneska už nežil,“ ozval se Matteo, když se ho J.C. nepřestával vyptávat.
„A změní se na netopýra? Víš, jak je to v Drákulovi, on se taky změnil na upíra, když potřeboval…“
Při vyslovení jména Drákula se mi stáhl žaludek.
„J.C., to, co tady teď slyšíš, to, co ses dozvěděl, nikdo nesmí jiný vědět. Ani prarodiče. Jen ty a máma s tátou,“ konečně jsem promluvil já.
„Ts, a kdo by mi taky věřil, že můj brácha je upír? Vždyť i já sám mám problém tomu uvěřit… Okamžitě by mě poslali k psychiatrovi,“ ušklíbl se J.C.
„Víš, zmínil jsi Drákulu…“ postavil jsem se a přešel k němu. „Je to vlastně jeho vina, že jsme my s Jaelem takto dopadli. Drákula… vlastně Tepes… on byl ten, který zaútočil na Jaela, a pak mě posedl a donutil k tomu kroku, který mě málem stál život. Jestli tě můžu poprosit, už jeho jméno zbytečně přede mnou nevyslovuj. Můžu tě o to poprosit? Uděláš to, Calebe?“
V tu chvíli zavládlo kolem stolu naprosté ticho, a dokonce i máma s tátou, kteří se vraceli k nám, se zastavili a šokovaně na mě hleděli.
Poprvé, opravdu poprvé od bratrova zmizení jsem J.C.-ho oslovil jeho druhým jménem.
„Jasně, na mě je spoleh, brácho… Mám tě rád, i když jsi dost často snesitelný, asi jak průjem na fesťáku, kde není se kde vysrat,“ usmál se na mě J.C. „Jo, tohle si musím zapsat do deníčku. Historický den. Fakt že jo. Brácha mi řekl jménem. A víš co? Myslím, že Caleb se určitě na tebe zlobit nebude. A pokud s ním někdy budeš, Jaeli, mluvit, tak mu vyřiď, že ho pozdravuji a mám ho moc rád…“
Myslím, že to od bráchy nebylo účelové. Vždycky je přímý, přirozený a řekne, co mu na mysl přijde a s ničím si nedělá těžkou hlavu. Ale po jeho slovech mě zaštípaly slzy v očích a já ho prostě musel obejmout.
„Hele, a ukážeš mi svou upírskou podobu?“ poplácal mě po zádech. „Teda, pokud mě neudusíš. A já slibuji, že tamtomu velkému chlapovi pak pomůžu s jeho záhonky.“
„Ten velký chlap je vlkodlak, je to vůdce smečky, a když se přemění má skoro tři metry,“ zašeptal jsem mu do ucha. „Radil bych ti, abys ho zbytečně nedráždil, ale jinak je fajn.“
Pak jsem bráchu od sebe odstrčil, a podíval se na Ariho a Jaelova otce. Byl jsem rád, že aspoň oni to vzali celkem dobře, a na moment jsem si Jaela přitáhl k sobě, objal ho a políbil na tvář.
„Nevím, jestli je dobrý nápad se přeměňovat, Calebe,“ podíval jsem se zpátky na bráchu a pak nepatrně pootočil hlavu k rodičům.
„Klidně můžeš,“ ozval se táta a máma jen přikývla. „Jednou k tomu stejně dojde. Ale jedno od vás chci. Než odjedeme, řeknete nám, co všechno od vás můžeme čekat…“
Otočil jsem se na Mattea, jestli to nevadí, ale ten přikývl, že je to v pohodě.
„Uděláme to, Jaeli? Společně?“ znovu jsem si přitáhl Jaela k sobě, a zeptal se ho, protože tu byl i jeho táta a brácha.
Jael
Loganův bratr byl vážně skvělý.
Myslím, že jsem ho začínal mít víc a víc rád.
Popotáhl jsem, když ho Logan oslovil jménem a slíbil jsem, že až Caleba potkám, všechno mu vyřídím.
Když mě pak Logan stáhl do náruče a políbil, zrudl jsem rozpaky nad tím, že bych se měl před všema proměnit.
Vlastně...
Ani jsem netušil, jak to udělat. Dokázal jsem to jen v rozčilení a vzteku, ale takhle jen tak?
Půjde to vůbec?
Podíval jsem se na Ariho a tátu, který mi ukázal zdvižený palec. Otočil jsem se na Logana, ale než jsem stačil něco říct, nakráčel si to před nás Jerom.
„Milý hochu. Jestli chceš vidět skutečnou přeměnu, tak sleduj."
Pronesl důležitě, a než mohl někdo zasáhnout, proměnil se ve vlkodlaka.
Jeho srst se zaleskla na slunci a vypadal vážně pěkně, ale nevím, jestli to ocenilo i naše osazenstvo.
„Já chci taky!" přidal se Falco a během chvilky se ti dva před všemi nakrucovali jako modelky.
„Klidněte hormony, zatracené psiska!" okřikl je Alejandro, Falca klepl po čumáku až zakňučel a Jeroma odkopl do křoví.
Ten se ale rychle zvedl a hraně zaútočil na Alejandra.
Myslím, že se chtěl určitě předvést.
Alovi nezbylo nic jiného než se taky proměnit, a za chvilku už se ti dva váleli na zemi.
Podíval jsem se na Mattea a Willa, kteří se očividně chystali už zasáhnout, ale předběhl je někdo jiný.
„Kurva, práce!" zařval Calleo, a i on se proměnil do své impozantní vlkodlačí podoby. „Jestli mi do trávy uděláte jedinou rýhu, tak se kurva neznám! Jestli chcete přijít o koule, tak dál pokračujte!"
Myslím, že jeho řev šel slyšet až na okraj městečka, ale účel to splnilo.
Nikdo se asi nikdy neposadil rychleji.
„A teď, kurva, makat! Kecat můžete i u toho!" zavrčel s rukama v bok a zafuněl.
„To je Matteův medvídek. Je v pohodě. Mám ho rád," vysvětlil jsem šeptem Arimu a tátovi, ale podle Calleova povzdechu mě slyšel taky.
Než došel k našemu stolu, proměnil se zpátky, a pak mě a Logana podrbal ve vlasech.
„Jael je naše zlatíčko a Logan náš prudič. Vím, že bude asi chvilku trvat, než se s tím srovnáte, ale raději tohle, než je vidět mrtvé. Hlavní je, že se s tím srovnali oni dva. A kdyby něco, jsme tu my, co jim vždycky pomůžeme."
Myslím, že jsem zase zrudl jako rajče a chytl Logana za ruku.
I přesto, jak to seznámení začalo, jsem byl rád, že jsem jeho, Mattea a vlastně i Jeroma a ostatní poznal.
Logan
Než jsem stačil zapřemýšlet, jak na proměnu, začal se předvádět Jerom, potom Falco, Alejandro je začal hned rovnat, a samozřejmě Calleo nemohl zůstat pozadu.
Ale je pravda, že sledovat tyhlety čumáky, bylo celkem impozantní.
Všiml jsem si však, jak sebou máma cukla, a přitiskla se k tátovi. Ale po Jaelových slovech Calleo všechny ujistil, že se nemusí bát, a máma se trochu uvolnila.
Jo, jen brácha na to hleděl s otevřenou pusou a skoro u toho slintal. Ne, řekl bych že opravdu slintal.
„Zavři pusu,“ ozval jsem se.
Ale on jen nadšeně začal běhat kolem Callea a evidentně chtěl, aby se znovu ukázal ve své vlkodlačí podobě. Tenhle kluk nemá ani kousek pudu sebezáchovy. Vždyť by ho Cal jednou ránou přizabil, ani by nemrkl.
Ale na jednu stranu jsem byl rád…
„Matteo, já… vlastně taky netuším, jak na to… Já to ještě vědomě nedělal, vždyť jsem takový teprve od včerejška, a Jael…“
Matteo se jen pousmál, oba nás chytl a popošel s námi kousek dál.
„Oba se teď uklidněte. Je potřeba, abyste nebyli tak napjatí, prostě se uvolněte,“ plácl nás Matteo oba po zadku. „Půjde vám to. Je to prostě vaše přirozenost, stejně jako dýchání. Jen bych vám doporučil si rozepnout košili. No, Jaeli, ty ani nemusíš, tebe jsem už viděl, ale u tebe, Logane… Nevím, jak moc se dokážeš změnit…“
„No, víš, pamatuji si, že jsem byl o půl hlavy větší než tvůj otec…“
„Páni,“ hvízdnul Matteo. „Vážně o půl hlavy větší? A nebyl někdo z vašich předků upír, nebo tak? Hele, to teď necháme. Můžeme váš rodokmen projít někdy jindy. Ale teď se soustřeďte oba jen na sebe, na to, co chcete, aby z vás bylo, na sílu to nejde. Musíte být uvolnění, nebo v tom horším případě nasraní… to pak jde samo, ani nevíte jak…“
Matteo nás nechal stát, a já se otočil k Jaelovi a chytl ho za ruce.
„Půjde to, Jaeli, určitě… Neboj se toho a prostě to chtěj, tak jak říkal Met, ano?“ políbil jsem ho a pak ho pustil.
Odstoupil jsem od něj na dva kroky a zavřel oči. Myslel jsem na to, co mi říkal Matteo, i na to, co mi stihl vysvětlit Benasi…
Ten pocit, že se něco děje jsem pocítil vzápětí, asi po třech vteřinách naprostého klidu. Cítil jsem, jak mým tělem prochází zvláštní brnění, jak mě polévá horko, ale vzápětí přechází v příjemné teplo, které se dostávalo do každé mé buňky… Jako by se mi zrychlilo i proudění krve, jako by mi narůstala svalová hmota… Byl to takový zvláštní pocit v konečcích prstů, jako by mi někdo chtěl vyrvat nehtová lůžka, ale přitom to nebolelo. Zuby mi začaly trnout, dásně mě zabolely a já musel pootevřít pusu, když se můj jazyk otřel o narůstající dlouhé a ostré špičáky.
Cítil jsem se, jako bych právě vyšel z fitka…
„Říkal jsem ti, že si máš rozepnout košili!“ zaslechl jsem Matteovo pokárání a vzápětí praskot švů, když mi odletělo několik knoflíků, jak to košile nevydržela…
„To – je – paráda!“ zaslechl jsem najednou hlas mýho bráchy a já si musel dát rychle ruce na uši, jak hlasitě to znělo.
Ale když jsem otevřel oči, on stál asi dva metry ode mne a zíral na mě s otevřenou pusou.
Bylo to zvláštní, ale… Povedlo se.
„Příště už ti to půjde lépe, a pak už tu přeměnu ani nebudeš vnímat…“ objevil se přede mnou změněný Matteo a poplácal mě po ramenou. „A teď ty, Jaeli…“
Calleo
Potom, co jsem všechny srovnal do latě, si Matteo vzal kluky stranou.
Byl jsem docela zvědavý, jak zvládnou svou první proměnu, takže jsem si založil ruce na hrudi a sledoval, co se bude dít.
Jako první do toho šel Logan.
Chvilku se nic nedělo, ale pak se začal postupně přeměňovat.
Když skončil uznale jsem hvízdl. Vypadal opravdu jak nějaký šlechtic.
Drsné rysy, vyšší než Matteo, rudé oči, dlouhé drápy, hrdý postoj. Vážně měl v sobě něco z Benasiho, až jsem se otřásl a zašklebil. Skrz rozervanou košili byly vidět svaly a síla z něj přímo sálala.
Když se otočil na Jaela a povzbudil ho, aby do toho šel i on, trochu jsem se napjal.
Nevyvolá u své přeměny i duchy? Bude to u něj vůbec fungovat?
Přece jen u něj byl rozdíl v tom, že jsme netušili nic o tom, co se může stát, když se médium promění v upíra.
Po chvilce, kdy Jael zavřel oči, se mírně ochladilo a zvedl se vítr.
Naštěstí ale Jaelova proměna proběhla v klidu.
Když takhle stáli vedle sebe, pohled na ně byl o to impozantnější.
Jael se svou alabastrovou pletí, částečně indiánskými rysy, téměř stříbrnými vlasy, narudlýma očima a plnými rty, vypadal jako panenka.
Nevyrostl ani o centimetr, i jeho drápy byly kratší, celkově se na rozdíl od Logana moc nezměnil, ale nejen já jsem věděl, že největší změna u něj proběhla v duchovní oblasti.
Myslím, že jsme na oba hleděli moc dlouho, protože po chvilce se Jael ošil a schoval se u Logana v náruči.
„Tak jo! Konec představení, vážení, jde se makat. Pojď, smrade, když ti to půjde, přeměním se ještě jednou a možná tě vezmu i na výlet," zabručel jsem na toho malého Loganovic kluka, který kolem mě, po mé přeměně pobíhal jako morče na kofeinu a pořád po mě něco chtěl.
Logan
Ani jsem se nestihl na sebe podívat, když Matteo vyzval Jaela, aby se přeměnil. Jen jsem okřikl J.C.ho, aby sklapnul, jinak ohluchneme, a pak jsem se zaměřil na svého milého.
Čekal jsem, jak moc se změní. Ale pravda byla, že jeho změna sice byla patrná, ale ne v takové míře, jako u mě.
A…
„Moc se mi líbíš, Jaeli. Jsi nejkrásnější upír v okolí. Jsi ještě krásnější než Matteo,“ přiklonil jsem se k němu a zašeptal mu to do ucha.
„Hned se vrátíme,“ jen jsem na všechny houknul, a pak jsem Jaela vtáhnul do baráku, a rovnou do koupelny před to velké zrcadlo.
„Podívej se na nás… Jsme to ale páreček, co?“ konečně jsem se mohl zadívat na to, jak vlastně vypadám.
V první moment jsem se zasekl, protože jsem opravdu byl dost vyšší než v lidské podobě. A hlavně ty rudé oči byly opravdu zvláštní. Sundal jsem ze sebe tu rozervanou košili, narovnal jsem se a pak jsem k sobě přitáhl Jaela ještě blíž.
„Jsi nádherný,“ políbil jsem ho do jeho stříbrných vlasů. „Opravdu moc krásný…“
Jeho rudé oči dobře kontrastovaly s barvou jeho vlasů. Jeho jemnost jako by se ještě víc zvýraznila, zatímco já vedle něj vypadal jako barbar.
Ale bylo mi to jedno. Měl jsem nejkrásnějšího muže…
„Opravdu jsi krásnější než Matteo,“ usmál jsem se, otočil se k němu čelem a vyhoupl si ho do náruče.
„Miluji tě…“
„Já to slyšel! A není krásnější než Met!“ zařval z venku Calleo a vzápětí vyhekl.
Nejspíš dostal herdu do žeber.
„A pojďte makat! A máte tu návštěvu! Takže žádné kraviny!“ stihl ještě na nás křiknout, ale pak už jsem slyšel bráchu, jak zas do něho hustí nějaké otázky.
„Půjdeme, ano? Jen nevím, jak se změnit zpátky,“ tiše jsem se zasmál.
Víc jsem na sebe Jaela přitiskl, políbil ho, a pak, i když nerad, jsem ho postavil na zem, abychom mohli jít za rodinou.
Jael
Proměna šla poměrně hladce.
Líp, než bych čekal. Ale nestačil jsem ani nic říct, a už nás Logan nahnal do koupelny před zrcadlo.
Docela jsem se zarazil, když jsem sám sebe viděl. Na rozdíl od Logana jsem nevypadal jako děsivý upír.
„Ty jsi nádherný…" zašeptal jsem, když mě pustil na zem, ale ještě jsem si stoupnul na špičky, ruce mu zahákl kolem krku, abych si ho stáhl níž, a věnoval mu jeden opravdu dlouhý a opravdu hluboký polibek.
Opravdu se mi Logan ve své upíří podobě líbil.
Imponoval mi jeho drsnější vzhled.
„No… možná, když na přeměnu přestaneme myslet, že se vrátíme zpátky?" zasmál jsem se stejně tiše, jako Logan a přitulil se k němu.
Miloval jsem jeho vůni, která teď byla ještě intenzivnější.
Když jsme tam tak stáli v objetí, po pár vteřinách jsem cítil, jak se mi Logan mění pod rukama, a i já jsem pocítil změnu.
„Ono to fakt fungovalo," vydechl jsem překvapeně, když jsme se z Loganem vrátili do lidské podoby.
Ještě jednou jsme se políbili, a pak přešli do pokoje, aby si mohl Logan něco obléct, a pak společně sešli zase dolů.
„Myslím, že se J.C, právě zamiloval," zašeptal jsem Loganovi a usmál se.
J.C. pobíhal kolem Callea, mohl na něm oči nechat, a dělal všechno, co mu Calleo řekl.
A vypadlo to, že se v tom dokonce i Calleo vyžívá.
Když jsem ho tak viděl, došlo mi, že i když je to uřvaný bručoun, dokáže být i starostlivý a ochranitelský.
A možná proto jim to s Matteem tak klapalo.
„Půjdeme jim pomoct? A naši si zatím můžou popovídat třeba s Matteem," popadl jsem Logana za ruku a se smíchem se rozeběhl ke Calleovi.
Logan
Bylo to všechno jiné… Zvláštní, jiné, a trochu jsem se obával toho, co nám přinese budoucnost.
Žít několik stovek let… Zřejmě se budeme muset občas stěhovat, budeme asi muset občas změnit identitu…
Podíval jsem se na rodiče, Jaelova tátu a bráchu, kteří seděli u stolu, dávali si dezert, co jim William přinesl, a rozmlouvali s Matteem. Podle jejich soustředěných výrazů jsem pochopil, že mluví o tom, co teď s námi bude. Co od nás mohou očekávat. Ani já sám to ještě nevím, ale věřím tomu, že to opravdu zvládneme…
A budu nejšťastnější člověk na světě, pokud tohle všechno budu moct sdílet s Jaelem, a věřím, že i po tak dlouhé době ho budu milovat stejně, jako dnes.
Když nás Calleo zaúkoloval, a my si dřepli mezi rajčata, ještě jsem si Jaela přitáhl k sobě.
„Víš, Jaeli,“ přitáhl jsem si ho na klín a pohladil ho po jeho nádherných vlasech.
„Když… když tě Tepes… když… tě málem zabil… Byla to taková bolest, tak strašná, že jsem si v tu chvíli přál umřít. Nechtěl jsem bez tebe dál žít. Nikdy jsem si nemyslel, že mě to až tak zasáhne, ale ano… stalo se… A jedno vím jistě. Už nikdy nechci nic podobného zažít. Strašně moc tě miluji… Já vím, ono strašně a moc nějak nejde dohromady. Strašně vlastně ruší to dobré ve slově milovat… No, ale nevím, jak jinak bych to vyjádřil. Nějak poslední dobou nenacházím ta správná slova. No, možná: velmi, velice, nebo moc… ale ani jedno dostatečně nevyjádří to, co k tobě cítím. Slib mi, že na sebe budeš dávat pozor. Chci s tebou žít moc dlouho, hodně dlouho, a teď máme tu možnost. Musíme se na tohle všechno dívat i z té pozitivní strany. Málem jsme umřeli, udělali z nás upíry, ale dali nám novou šanci… Můžeme být teď spolu, jak dlouho budeme chtít. A víš… Nevím, jestli to upíři dělají, ale rád bych si tě vzal… Víš, jako být manželé. Buď bychom se vzali teď, San Francisco přeci jen není tak daleko, anebo bychom počkali pár desítek let, kdy tyhle svazky už budou naprosto normální, nebo třeba bude legální a normální být upír a nikdo se nebude divit, když budeme mít v průkazu původní datum narození… No, abych to zkrátil… Miluji tě, Jaeli… vezmeš si mě?“
Nevím proč, ale v tu chvíli se Calleo rozkašlal, začal se dusit, Matteo se postavil a udiveně hleděl našim směrem, Jerom se zašklebil, a myslím, že říkal něco o tom, že rozkošňátko nemůže být v chomoutu, ostatní vlkodlaci se jen uchechtávali…
A jen ti, co neměli tak dobré smysly jako oni, se udiveně rozhlíželi a nechápali, co se děje.
Ale mě to bylo jedno. Bylo mi jedno, co si myslí, pro mne byla důležitá jen odpověď Jaela. Pro mne byl nejdůležitější jen právě Jael…
Jael
Hned jak nás Calleo zaúkoloval si mě Logan přitáhl k sobě do náruče.
Poslouchal jsem jeho slova a musel se pousmát, protože to z něj lezlo jak z chlupaté deky a vypadal u toho strašně roztomile. Bylo to zase něco jiného, a já na něj zasněně koukal a málem u toho přeslechl jeho poslední slova.
V momentě mi úsměv ztuhl na rtech, a myslím, že jsem na něj hleděl i s otevřenou pusou.
Vyskočil jsem na nohy a chvilku nevěděl, jak reagovat.
„Logane…" vydechl jsem nakonec.
„To jako… to jako… manželé… jako navždy… jako spolu?" koktal jsem a šermoval u toho rukama.
Když přikývl, vzlykl jsem a skočil mu kolem krku, až jsme se oba svalili na zem.
„Ano! Ano! Ano! Ano!" vyrážel jsem mezi vzlyky, zatímco jsem Logana mačkal v objetí.
Nedokázal jsem tomu uvěřit.
Přes to všechno, čím jsme si prošli, odloučení, Bathory, Tepes, naše proměna, to všechno nás zavedlo až sem.
„Moc, moc, moc, moc… tě miluju… moc…" vzlykl jsem do jeho hrudi a než jsem se nadál, ocitli jsme se v objetí něčeho chlupatého.
To, když se na nás vrhl Jerom, a o chvilku později už nás s Loganem mačkali všichni.
Opravdu jsem nemohl být šťastnější. Miloval jsem Logana celým srdcem a na tom se nic nezmění, i kdybych se změnil v kdo ví co.