Jael
Nejspíš jsem i jako upír měl své limity, protože jsem docela začínal pociťovat únavu, a tak i duchů přicházelo méně.
Bylo to docela zvláštní.
Myslel jsem, že nic takového, jako změnu počasí, únavu, strach, citovou bolest a podobné věci, jako upír cítit nebudu. Ale nějak mi přišlo, že jsem se ani moc nezměnil.
Možná teda až na to přenášení, hlad po krvi, který teda ale zatím nebyl moc velký, a má schopnost, která zesílila.
Ani jsem si neuvědomil, že stojím ve vzduchu, dokud na mě Andy nemávl.
Opatrně jsem se přesunul, abych si mohl stoupnout na zem, ale sotva jsem udělal krok, málem jsem sebou seknul. Zježili se mi všechny chloupky a srdce rozbušilo rychleji.
Nevěřícně jsem zamrkal a několikrát se zhluboka nadechl.
„Jaeli!" vytrhl mě ze zamyšlení Jeromův hlas a odkopl jednoho upíra, který se ke mně přiblížil, aniž bych si toho všimnul.
„Co děláš?! Tady se, kurva, maká a ty vypadáš, jak kdyby ti uletěly včely!"
Znovu jsem zamrkal a snažil se uklidnit. I přesto, co jsem cítil, jsem z nějakého důvodu nechtěl přerušovat mé spojení s Loganem.
A taky… Bylo to docela zvláštní. Nevěděl jsem, jestli žárlit nebo být naštvaný, že u toho nejsem.
„Tak, co je?!" zařval na mě Jerom znovu.
„No… já myslím… že to… tamto… Logan… jako…" koktal jsem, že mi bylo sotva rozumět.
„Co tamto? Tak se vyžvejkni! Co je s Loganem?!" zakřičel znovu Jerom, a přitom stačil ještě odpinknout dalšího upíra směrem k jednomu duchovi, který ho vzal okamžitě s sebou.
„Logan je… žije… jako… pomohl mu Matteův otec… no, a pořád cítím to, co Logan… a, no… oni spolu…" knikl jsem snad ještě potišeji.
Myslím, že Jeromovi trvalo přesně pět vteřin, než mu to došlo, a pak propukl v tak hurónský smích, že přitáhl pozornost všech ostatních.
Logan
Když jsem se znovu probral, všude bylo plno světla, velká okna vedla na zahradu, a byla tu spousta vůní.
Posadil jsem se a pořádně se rozhlédl.
Ležel jsem na pohodlné posteli, umytý, přikrytý lehkým plédem, který se shrnul, a ukázalo se mé nahé tělo.
Zavřel jsem oči a zapřemýšlel, co se stalo, že jsem se probudil tady a takhle.
Tenhle pokoj jsem nepoznával. Ani ten luxusní nábytek, ani ty velká okna, ani tu zahradu…
Jediné, co jsem věděl, bylo, že jsem se cítil dobře.
Nic mě nebolelo a měl jsem v sobě plno síly, energie, která doslova volala potom, aby se dostala ven. Abych ji nějak zužitkoval.
Mozek mi jel na plné obrátky, a já si za tu krátkou chvíli, co jsem se vzbudil, dokázal přehrát zpětně snad půlku mého života, den po dni. Minutu za minutou…
Všechno dobré, i všechno zlé…
Den, kdy jsem potkal Jaela, i den, kdy jsem ho ztratil. Den, kdy se ztratil Caleb, kdy jsme po něm pátrali, i den, tu chvíli, kdy jsme ho našli…
Všechny ty důležité, silné momenty, ať už šťastné, či ty špatné jsem cítil dvakrát tak intenzivněji, jako by se to stalo včera.
Vždycky mi říkali, že mám výjimečný mozek, vysoké IQ, velmi dobrou paměť. Ale teď… teď to vypadalo, jako by se zaktivovala část mozku, která doposud spala…
„Jsi vzhůru…“ otevřely se dveře a dovnitř vešel Matteův otec. „Přišel jsem tě jen zkontrolovat, moc dlouho jsi však nespal. Nejspíš ještě znovu usneš…“
„Jak dlouho jsem spal?“ zeptal jsem se a zadíval se na něj pátravým pohledem.
„No, asi tak pět hodin…“
„Pět hodin v kuse od chvíle, co mě sem Jael přinesl, nebo pět hodin potom, co jsi mě oživil?“
Ani mi nepřišlo divné, že mu tykám. Jako člověk bych si to nedovolil, ale netušil jsem, proč teď s ním mluvím takhle. Jako by to bylo u upírů normální. No, možná je…
„Je spousta věcí, které mi nejsou jasné. Poučíš mě?“ posunul jsem se po posteli a svěsil nohy dolů. „A rád bych si něco oblékl.“
Postavil jsem se, a nehledě na to, že jsem nahý a je tu on, přešel jsem k zrcadlu a pořádně se prohlédl.
Moje tělo… bylo bez jediné jizvy. Dokonce i ta pod okem zmizela. A pak jsem si uvědomil další věc… Nemám, brýle, nemám kontaktní čočky, a přitom… Vidím naprosto dobře, jako bych nikdy předtím žádnou vadu očí neměl.
„Tady máš,“ uviděl jsem v odrazu zrcadla, jak Benasi ukazuje na křeslo, kde ležely lehké plátěné kalhoty a čistá košile.
„A ano, můžeme si promluvit. Půjdeme se najíst, a ty se mě můžeš ptát…“ počkal až se obleču, a pak mě zavedl do jídelny, kde bylo nachystáno jídlo.
„Možná ti to zpočátku nebude moc chutnat, ale zvykneš si. A pokud budeš chtít něco jiného, řekni mi. Nechám ti sem něco donést. Nekoušu každého na potkání. Mám své vlastní zásoby… A kdybych tě nechal, aby ses nakrmil na mě, nejspíš bych už zkapal. Takže to ti pro teď nedovolím…“ usadil se a pak zvedl pohár, do které mu nějaký sluha nalil rudou tekutinu.
Labužnicky si k ní přičichl a pak se s úsměvem napil.
Zavětřil jsem, když jsem to ucítil, a v tu chvíli se mi v ústech protáhly zuby, až mě to zabrnělo a zabolelo. Olízl jsem si je, jako bych chtěl zjistit, že se mi to opravdu nezdá, a pak jsem se podíval na sluhu.
Benasi, když to viděl, mu pokynul, a on poslušně došel ke mně, klekl si a odhalil svůj krk.
„Jen si dej, ale tak, abys ho nezabil, Logane… Času máme dost… Posilni se, ať máš sílu… Brzy budeme mít návštěvu…“
Jael
Měl jsem chuť Jeroma něčím praštit. A co teprve, když se otočil a začal volat na Mattea.
Vmžiku jsem po něm skočil a povalil ho na zem.
„Nikomu to neříkej!" zaprskal jsem na něj, když jsem ho zaklekl a zamračil se, aby pochopil, že to myslím vážně.
Nevím, jak by na to Matteo reagoval. Třeba by se zlobil, nebo začal Logana nenávidět.
Kromě toho, třeba se mi to jen zdálo, i když ten pocit pořád přetrvával, přestože se zmírnil.
„Prosím, Jerome. Nechci, aby to někdo věděl. A třeba se pletu," řekl jsem už klidněji.
„Tak jo," mrkl na mě, „ale někdy si to vyberu."
Když si olízl rty, raději jsem nechtěl vědět, jak to myslel, a rychle jsem se zvedl.
Kolem nás se už boj pomalu uklidňoval, jak upíří duchové začali mizet a během další hodiny nebylo poznat, že by se na tržišti něco dělo.
Teda... vlastně bylo...
Bylo ještě víc zničenější než před tím.
Alex s Andym byli jediní více méně zadýchaní, i když na Willovi jsem viděl taky trochu únavu, stejně jako na těch vlkodlacích s Alejandrem.
„Díky, Jaeli… A… jsi v pořádku?" přišel ke mně Alex a zatvářil se smutně.
„Já… no… Logan žije…" přiznal jsem a sklopil oči. „Teda… prostě… asi vám to později vysvětlí sám… mohli byste nás teď s Mattem nechat samotné? Musíme… musíme něco vyřídit…"
Prosebně jsem se na všechny podíval, a i když se to Calleovi moc nelíbilo, nakonec s brbláním odešel, nebo spíš odskákal s ostatními, a zbytek se přenesl.
„Logan je s tvým otcem," řekl jsem, když jsme s Matteem osaměli. „Máme za ním přijít, až tady bude po všem…"
Když souhlasil, společně jsme se přesunuli tam, kde jsem cítil Logana.
Zarazil jsem se a trochu se napjal, když jsem viděl, jak ti dva sedí u stolu, jako nějací šlechticové a hlavně přátelé.
Něco se mezi nima stalo a já…
Dostal najednou strach.
Co když… co když Logan bude chtít raději zůstat s Benasim?
Sklopil jsem hlavu a roztřeseně vydechl.
Ale… i kdyby to tak bylo, nezmohl bych nic. Důležitější pro mě bylo, že je Logan v pořádku.
Matteo
Konečně byl klid. No, trochu jsem se i zadýchal, trochu to cítím ve svalech, ale to brzy odezní.
Tak s tímhle problémem jsem se ještě nesetkal. Nikdy jsem nebojoval s duchy upírů.
Nemají povolený přístup sem na zemi. Nemůžou sát krev, jako kdyby žili, ale mohli by tu nadělat dost problémů. A zřejmě jen to, že je sem povolal Tepes, jim dovolilo se tu ukázat.
Naštěstí se brzy vrátil Jael. Jeho pomoc byla opravdu neocenitelná. To, co jsme nezmohli my, to dokázali duchové, kteří ty zatracené upíry stáhli zpátky na druhou stranu. A tam se už o ně postarají, stejně jako o Tepese.
Myslím, že tenhle velký problém je jednou pro vždy vyřešen. Nebo aspoň na hodně dlouhou dobu. Kdyby se však znovu někdy objevili, už víme, jak se jim postavit… Budeme na ně připravení.
Když bylo po všem, mohl jsem se konečně pořádně rozhlédnout.
„Tak tohle se do pořádku jen tak nedá,“ zabručel jsem, ale to už na mě volal Jael.
První, co mě překvapilo, byly jeho bílé, skoro stříbrné vlasy. Bylo to zvláštní, ale tak nějak mu to slušelo, byl s nimi ještě krásnější. Druhá věc, která mě uvedla do šoku, bylo to, co říkal o Loganovi a mém otci.
A tak, i když se mi tam moc nechtělo, jsem souhlasil, že s Jaelem půjdu.
Když jsme se přenesli, našli jsme je sedět v jídelně u stolu a v klidu spolu rozmlouvat.
Až na ven na zahradu jsem cítil tu Loganovu změnu.
Takže se to vážně stalo…
„Otče?“ vešli jsme dovnitř, a já se pátravě zadíval na něj, a pak na Logana.
„Jak se cítíš, Logane?“ došel jsem k němu a pořádně si ho prohlédl.
Sklonil jsem se k němu blíž, a zavětřil.
Jo, tak tenhle pach se opravdu nedá s ničím splést.
„Bylo to nezbytné, jinak by tenhle mladý muž zemřel,“ ozval se otec a ukázal, abychom se posadili.
„Odkdy se ty chováš jako samaritán?“ pozvedl jsem obočí, ale nesedl si. „Od kdy ti záleží na obyčejných lidech? Vždyť i kvůli tomu, jaký jsi, se Báthory naštval a přišel sem jen proto, aby si s tebou vyřídil účty. Jen proto tu byl ten velký problém… Dokonce i Tepes chtěl zabít mě, protože jsem tvé krve. Tak co se tu děje?“
„Nejsi v pozici, abys mi pokládal tyhle otázky, Matteo Zapatero di Conti,“ zamračil se otec, a taky se zvedl. „Kdo se bude ptát, budu já a ty mi odpovíš! Co znamená tohle?!“
Jeho hlas zněl hodně přísně, a na ruce, kterou ukázal na Jaela, se objevily jeho dlouhé drápy.
„Když to neumíš, tak to nedělej! Chtěl jsem, aby ses to naučil, odmítal jsi to, a pak to takhle zpackáš! Jak to chceš napravit?! Nijak! Oba zůstanou se mnou. A ty půjdeš také, aby ses naučil, jak se, co dělá!“
Logan
Jakmile jsem zabořil zuby do jeho krku a polkl pár hltů, okamžitě jsem poznal rozdíl krve.
Benasiho krev byla jiná. Chutnější, tahle… Nebyla špatná, ale nechutnala tak dobře.
Benasi se jen pousmál, když viděl, jak jsem se zatvářil, ale nijak to nekomentoval. Když jsem se trochu nasytil, pustil jsem sluhu a on hned s hrdým výrazem odešel, jako by se mu dostalo, kdo ví, jaké milosti.
„Tohle je běžné. Teď to zatím cítíš jen na jazyku, ale později ty rozdíly poznáš i podle čichu. Poznáš z vůně člověka nebo kohokoliv jiného i to, jak se cítí. Ale to přijde všechno časem, a postupně se to naučíš ovládat. Všiml jsem si, že už jako člověk jsi byl velmi chytrý a řekl bych… silná osobnost. Máš něco, co se mi líbí, a proto jsem ti udělil tuhle milost a nenechal tě zemřít. Když tě budu potřebovat, posloužíš mi. Ber to jako platbu za to, co jsem tě naučil a za to, že jsem ti teď pomohl.“
Benasi se rozmluvil. Vypadal celkem uvolněně, i když svůj arogantní postoj nijak nezměnil. Ale cítil jsem z něho, že se projevuje trochu jinak, než jak tomu bylo u Williama doma.
Nechal jsem ho mluvit, a zeptal jsem se pouze na to, co jsem chtěl vědět, nebo potřeboval upřesnit.
Chtěl jsem toho vědět ještě víc, ale najednou se rozletěly dveře a dovnitř vpadl Matteo a za ním Jael.
Vyskočil jsem na nohy a chtěl jít k Jaelovi, ale jako by mě něco zastavilo.
Pohlédl jsem k Benasimu… Jo, to je určitě jeho práce…
Přestal jsem se jeho rozkazu bránit, a zavzpomínal, co mě učil předtím.
A… Zafungovalo to. Právě ve chvíli, kdy pronesl slova o tom, že já a Jael zůstaneme s ním, jsem se pohnul.
Ale jiným směrem, než jsem původně zamýšlel.
Šel jsem k Benasimu a zamračil se. Matteo se do něho pustil, ale Benasi ho srazil k zemi, kde ho držel za krk, a dost důrazně mu připomněl, kdo je, a koho bude poslouchat.
„Můžeme si spolu na chvíli promluvit?“ ozval jsem se, když jsem viděl, jak Matteo skřípe zuby, ale proti svému otci nic zřejmě nezmohl, nebo nechtěl.
„O samotě,“ dodal jsem, aby bylo jasno.
Benasi se na mě udiveně podíval, a po chvilce přemýšlení pak Mattea pustil a oba je poslal ven.
„Nikdo!“ otočil se na mě a nechal naplno vystoupit svou upírskou podstatu. „Nikdo mě nesmí přerušovat v něčem takovém, rozumíš?! Tohle bylo naposledy!“
Jenže já se ho nebál.
„Jasně,“ pousmál jsem se a vysekl jsem mu pukrle.
„Velice děkuji za záchranu mého života. Do smrti, i když netuším, jak dlouho to bude, ti budu vděčný. Rád ti pomůžu, když budeš něco potřebovat. Ne, posloužím, ale pomůžu,“ narovnal jsem se tak, že jsme si koukali přímo do očí a ani jeden z nás nemusel zaklánět hlavu.
„Já a Jael zůstaneme tam, kde my budeme chtít. Matteo pro něj udělal to nejlepší, co mohl, aby ho zachránil. Nemohl čekat, nemohl studovat, co a jak. Muselo to být rychlé. Jael skoro umřel, když ho Tepes v podobě Jocelyn málem zabil.“
Kousek jsem odstoupil, abych byl přeci jen připraven, kdyby Benasi zaútočil, a pak jsem si založil ruce na hrudi, až jsem si svými dlouhými drápy málem rozpáral rukávy od košile.
„Víš, možná jsi zapomněl, že jsem silná osobnost. Nebo možná nezapomněl, a právě proto jsi mě bez nějakých námitek oživil. Ale má to u druhou stranu mince. Neovládneš mě, nebudeš mi rozkazovat. I teď jsem se uvolnil z tvého rozkazu zůstat na místě. A navíc…“ zaťukal jsem si prstem na hlavu. „Tady… Tady mám všechno. Pamatuji si úplně všechno. I to, jak jsi mi říkal, že tvé tělo je mé… ale že stejně zapomenu. Vážně si myslíš, že jsem zapomněl tvá slova, že jsi to takhle už dlouho nedělal? Mám pokračovat, a říct, Matteovi, jak dobrý je jeho otec v posteli? Nebo se domluvíme a necháš nás jít?“
Při těch slovech jsem se k němu znovu nahnul a šeptal jsem. Věděl jsem, že Matteo dobře slyší, ale já nechtěl, aby to věděl. Zas tak jsem nechtěl otce ponížit v očích jeho syna.
„Udělal ses čtyřikrát… Protáhl jsem tvou… No, mám ti říct, kde všude jsme to dělali? Mám pokračovat tam venku na chodbě, nebo se nějak domluvíme? Je to na tobě, můj stvořiteli…“ znovu jsem mu vystřihl pukrle, a pak už jsem se narovnal a čekal na jeho odpověď s úsměvem.
Jael
Má nálada klesla na bod mrazu, když se Matteo s otcem začali hádat. A ještě víc, když prohlásil, že jsem v podstatě špatný výtvor?
"Omlouvám se…" zašeptal jsem, když jsme vyšli na prostornou chodbu a popošli dál ode dveří.
Najednou…
Najednou mi přišlo, že jsem měl možná raději umřít. Cítil jsem napětí a hrozně mě to ubíjelo.
Ubíralo mi to síly víc než vyvolávání duchů.
Bude chtít Logan s Benasim zůstat? Pokud ano, nejspíš mu v tom nezabráním, ale dokážu zůstat s Benasim i já?
A vůbec…
Miluje mě ještě Logan, když je z něj teď upír? Nezlobí se na mě za to? Bude mě chtít, protože už taky nejsem člověk?
Nechtěl jsem vypadat jako zbabělec, ale tyhle a další otázky prostě nechtěly zmizet a pořád se vracely.
A pak mě napadla jedna, která přebila všechny ostatní.
Mezi Loganem a Benasim se něco stalo. Co když jsem to samé měl já a Matteo, jen si to nepamatuju?
Ale Logan to nějak vycítil a teď se s Benasim domlouvají, jak mě vyhodit?
Zvedl jsem hlavu a zadíval se na Mattea.
„Co když…" vzlykl jsem. „Co když… už mě… nemiluje?"
Udělal jsem krok k Matteovi a schoval se do jeho náruče.
„Co když… mě nenávidí…?" zavzlykal jsem do jeho hrudi.
Logan
„Jak si se mnou vůbec dovoluješ takhle mluvit?“ zasyčel na mě výhružně Benasi. „Ty mě budeš poslouchat. Beze mne bys tu nebyl, takže-“
„Ó, ano,“ přerušil jsem ho. „Já tě poslouchám a poslouchal jsem tě velice dobře, když jsi vzdychal, sténal, a říkal, jak je to úžasné, jak to vrací staré vzpomínky na toho… Jak se jen jmenoval? Jindřich… teď nevím kolikátý… No, číslo je nepodstatné. Anebo… Jo, to je dobrý… To se mi líbilo… Vraž mi ho tam… chci ho cítit až v kr-“
„Zabiju tě!“ zařval Benasi, a už se ani nesnažil krotit. „Zabiju tě a bude po problému O´Brian!“
„Udělej to a jedno ti garantuji… Ztratíš svého syna. To chceš? Chceš se pak postavit své milované ženě a říct ji, že jen kvůli tvému egu ztratila syna?“
Myslím, že jsem měl navrch. Nevím, jestli měl někdo odvahu se Benasimu někdy postavit.
Ale i kdyby mě zabil, a že by to zvládl snad ve vteřině, já se ho opravdu nebál. A nehodlal jsem skákat tak, jak on si pískne.
„Stvořil jsi monstrum, Vostra Gracia Michaelo Benasi di Conti,“ usmál jsem se na něj a znovu jsem se mu mírně poklonil. „Chceš se mnou dál soupeřit? Nebo to ukončíme?“
Viděl jsem, jak to v Benasim doslova vře. Ještě chvíli a nejspíš by vybuchnul a kolem by bylo plno lávy a sopečného popela. Jenže já nehodlal ustoupit.
„Jak už jsem řekl. Jsem ti opravdu vděčný, vážím si toho, co jsi pro mé udělal. Ale pokud mě nezabiješ, pokud mě necháš žít, budeš se mnou jednat jako rovný s rovným. Ne, jako se svým poskokem. A to se týká i Jaela. Matteo je jeho stvořitel, jak jsem pochopil a cítil z něj,“ mírně jsem nakrčil nos. „Takže bude pouze na Matteovi, zda mu dovolí tobě sloužit nebo ne. Ale já budu Jaelovi stát po boku. Za žádnou cenu ho neopustím a nedovolím, aby ses k němu choval nadřazeně. To on pomohl vymést tvůj bordel starý několik stovek let. Takže… můžeme jít?“
Benasi se na mě stále díval se vztekem, který mu doslova tryskal i z uší. Já jsem stál v klidu, protože mé emoce jsem v sobě uzavřel. Nemusel vědět, že se ho i přes mé řeči obávám, nemusel vědět, jak moc chci obejmout Jaela, a odejít s ním a strávit jen s ním spoustu času o samotě. Nemusí vědět nic z toho. Může vidět jen mou chladnou stránku. Tu, která se mu na mě tolik líbila. Chtěl ji, má ji mít…
„Ty nejspíš pocházíš z nějaké šlechtické rodiny,“ nakonec se uvolnil a schoval své upírské znaky.
„To je možné, moji předci patřili mezi kolonizátory, když se začala obsazovat Amerika.“
„Jo,“ ukázal na mě prstem. „Měl jsem pravdu, když jsem říkal, že jsi výjimečný.“
Pak se otočil směrem ke dveřím.
„Matteo! Můžeš se vrátit i s tvým… novým přírůstkem!“ zavolal.
„Pokud budeš chtít někomu dát nový život, nejprve se to naučíš. Přijdeš za mnou a já ti vysvětlím co a jak. Nikomu už nikdy nepředáš to, co mělo zůstat jen v naší čisté rodové linii, rozumíš?“ promluvil Benasi přísně ke svému synovi. „A teď jděte! Chci mít klid! Zítra se vracím za tvou matkou a bratrem. Byl bych rád, kdybyste se přišli někdy podívat do sídla. Všichni tři.“
Po těch slovech se na nás Benasi ještě jednou podíval, a pak zmizel.
Jael
Slyšel jsem to.
Moc dobře.
Škubnul jsem s sebou, když Benasi zařval, a rozklepal se ještě víc.
Ani jsem nevnímal, kdy nás, kdo zavolal zpátky, protože jsem si přikryl dlaněmi uši a Matteo mě tak skoro musel do jídelny dotáhnout.
Když jsem ho poslouchal, měl jsem prostě pocit, že mě nemá rád.
Byl jsem z toho tak vynervovaný, že jsem si ani neuvědomil, kdy odešel.
Najednou se mi ale lépe dýchalo, a když jsem se odtáhl od Mattea, zjistil jsem, že už jsme tam jen my tři.
„Omlouvám se…" zašeptal jsem a znovu sklopil hlavu.
Logan
Victory!
Jo, tohle se mi chtělo zařvat, když Benasi ustoupil, ale držel jsem se až do poslední chvíle, dokud nezmizel.
Až teprve s jeho odchodem jsem se uvolnil. Ten tlak, který z jeho strany šel, byl opravdu neskutečný. Ale já nejsem jen tak někdo.
I tak mě to stálo spoustu sil, a byl jsem už na hraně. Kdyby to ještě chvíli zdržoval, nejspíš bych se mu zhroutil k nohám.
Ale jeho ego je nejspíš větší než moje. Nedovolil by, aby se někdo dozvěděl, že on, hrdý Michaelo Benasi di Conti, ten, který jedním mávnutím ruky zabije smečku upírů, ten, který se možná dokáže postavit i Prvnímu, že tenhle nepřekonatelný upír nabídl svůj zadek obyčejnému člověku, právě zrozenému upírovi. Věděl jsem taky, že ať už se tváří, jak chce, tak své děti miluje, a svou ženu také. A nikdy by nepřipustil, aby o kohokoliv z nich přišel.
Ale celá tahle situace byla neskutečně vyčerpávající. Možná ještě potřebuji nabrat síly, možná to bude lepší, ale teď…
Otočil jsem se k Jaelovi a Matteovi, když jsme osaměli.
Tak strašně moc jsem chtěl Jaela obejmout, ale stále jsme byli u Contiho v domě, a já nechtěl, aby vycítil mé emoce.
„Jaeli… moc děkuji za záchranu…“ řekl jsem tiše a dal si záležet, aby moje upírská podstata zůstala skryta.
I tohle pro mne zatím bylo vyčerpávající…
„Vážně ti moc děkuji,“ přistoupil jsem k němu a chytl jsem ho za ruce. „Nechápu, za co se omlouváš, neudělal jsi nic špatného.“
Tak strašně moc bych se chtěl uvolnit, a být sám sebou. Tak strašně moc mě tohle všechno vyčerpává. Nechat v sobě všechno zamknuté, kompletně uzavřít své tělo i svou mysl…
Jsem ještě slabý, ale podle toho, co Benasi říkal, mělo by to být lepší a lepší a lepší, a mělo by to být potom stejné, jako dýchání. Prostě to půjde samo, aniž by mi to ubíralo síly.
Bude to jen…
„…lepší… já… musím odsud… pryč… hned…“ zadíval jsem se Jaelovi do očí, chtěl jsem se otočit i na Mattea, ale sotva jsem pohnul hlavou, už jsem se nedokázal udržet a s tichým výdechem jsem se sunul k Jaelovým nohám.
„Tohle jsou nohy, ke kterým klesnu a rád,“ pomyslel jsem si ještě, než se mi zavřely oči.
Matteo
Měl jsem chuť otci rozervat hrdlo. Vážně jsem měl chuť mu tu pařátu, s kterou mě držel za krk, urvat až u ramene. Ale věděl jsem, že proti jeho síle ta má nic neznamená.
Ale ve chvíli, kdy promluvil Logan, jsem se přestal vzpírat.
Tak tohle bylo víc než zajímavé…
Tohle si k mému otci nikdo nikdy nedovolil. Nikdo ho nikdy nepřerušoval, když řešil něco takového, ať už se mnou nebo se služebnictvem.
Bylo to tak šokující, že jsem se přestal vzpírat. A v klidu jsem odešel s Jaelem na chodbu.
Napínal jsem sluch, chtěl jsem vědět o čem mluví. Ale Logan velmi tiše šeptal, a já mu prakticky vůbec nerozuměl. Slyšel jsem místy jen otce.
Když se Jael ke mně schoval do náruče, jen jsem ho hladil, a snažil se ho uklidnit, že to bude v pohodě. Ať se ničeho nebojí. Jo, tohle mu zůstalo, a já byl za to rád. Pořád to bylo mé zlatíčko, milé, hodné, laskavé, které se bálo o svou lásku…
Ale přes jeho vzlykot jsem vážně už pak neslyšel vůbec nic. Teda až na to poslední otcovo zařvání, že Logana zabije.
Přes vážnost situace jsem se musel usmát. Věděl jsem, že Logana nezabije.
Kdyby to chtěl udělat, tak by to udělal rovnou bez varování. To by se mu to neobtěžoval ani sdělit.
Jo, Logane, myslím, že tenhle boj jsi vyhrál. I když… Možná tě otec jen testoval? Kdo ví…
Když jsme pak vešli dovnitř, samozřejmě že mě otec ještě stihl poučit co a jak. Ale tentokrát jsem to poslouchal jen jedním uchem a po celou dobu jsem pozoroval Logana.
A pak jsme konečně osaměli… Bylo na čase, už mě z toho začínala bolet hlava.
„Jaeli!“ vyhrkl jsem, když jsem zaslechl jeho omluvu. „Co to plácáš?“
Ale Logan byl rychlejší. Jenže… Pátravě jsem se na něho zadíval. Jo, tak tomuhle se říká silná vůle. Logan se držel ze všech sil, i když už to sotva zvládal, aby před mým otcem neklesl na kolena, a to obrazně i doslova.
Rychle jsem k němu přiskočil a vzal ho do náruče.
„Jaeli, přenes se do mého domu, ano? Pokud to nezvládneš najednou, tak třeba na dvakrát, ale jdi rovnou tam. Nezdržuj se tady ani na chvíli, musíme okamžitě pryč, než se otec vrátí, on ucítí, že Logan usnul, a mohl by chtít…“
Po mých slovech jsem se pootočil, když jsem zahlédl pohyb u dveří. Ale naštěstí to byl jen sluha. Přesto jsem však ještě jednou naléhavým tónem řekl Jaelovi ať okamžitě zmizí, a sám jsem sevřel Logana v náruči a přenesl se…
„Jsme doma!“ zahulákal jsem, jen co jsem se ocitl uprostřed naší zahrady, a hned jsem se rozhlížel, kde je Jael.
Jael
Nestihl jsem ani na jednoho zareagovat.
Jeden se mi sesunul k nohám, druhý ho popadl a než jsem stačil mrknout, byl pryč.
Než jsem se nadál, zůstal jsem v obrovské jídelně úplně sám, a mé smysly se nejspíš kvůli tomu zostřily.
Přesto jsem ale nadskočil, když jsem za sebou zaslechl lehký šramot.
„Pane? Můžu vám pomoci?"
Prudce jsem se otočil a spatřil mladého, nejspíš Benasiho, sluhu.
„Ne… já…" zachraptěl jsem a můj pohled sklouzl na jeho krk.
Možná jen trochu, abych se zbavil toho stresu a nervů?
Olízl jsem si rty a polkl.
Stačilo jen natáhnout ruku…
„Ne…" zašeptal jsem a o krok ucouvl. „Omlouvám se."
Než jsem zmizel, zahlédl jsem ještě sluhův překvapený pohled.
Nezvládl jsem to najednou. Má první cesta skončila v plné popelnici.
Až ta druhá mě zavedla domů a rovnou do Calleova záhonku.
S prskáním a funěním, naštvaný sám na sebe, unavený a frustrovaný jsem se sesbíral ze země, nevšímal si pohledů ostatních, a ani mě nezajímalo, že se k Matteovi seběhli, aby zjistili, co je s Loganem.
Přešel jsem k nim, nešetrně je odstrčil a skoro vyrval Logana z Matteovi náruče.
Překvapilo mě, jak je lehký.
„Nechte nás, prosím, o samotě!" vykřikl jsem trochu hystericky a po tváři mi zase stekly slzy.
Tiskl jsem Logana k sobě a od všech ustupoval, jako bych se bál, že mi ho seberou.
„Prosím… nechte nás… aspoň pár hodin… aspoň jeden den…" vzlykl jsem a prosebně jsem se na Mattea podíval.
„Běžte do našeho domu. Na chvíli zůstaneme všichni u Mattea. Pokud Matteo nebude nic namítat…" povzdechl si Alejandro a mrkl na kluky.
Já jen přikývl, sebral poslední zbytky sil a přenesl se. Ještě štěstí, že Chavier ty pitomé stromky ostříhal a já tak podle oken mohl zjistit, kde je ložnice, protože jinak jsme mohli skončit taky kdoví kde.
Takhle jsem přistál i s Loganem na posteli, ale jediné, co jsem dokázal bylo trochu se posunout a za další vteřinu jsem usnul na jeho hrudi.
Logan
Nevím, co se dělo pak.
V jednu chvíli jsem usnul v Benasiho domě, v druhou chvíli jsem se probral zase úplně někde jinde.
Myslel jsem, že mě jen přemístili do jiné ložnice, ale tady to vonělo jinak.
No, a taky smrdělo.
Na to, že mám tak citlivý nos si budu nejspíš dlouho zvykat. Měl bych se zeptat, jestli se tohle taky dá nějak ovládat, nebo budu muset chodit s kolíčkem na nose.
Pootočil jsem hlavu tam, odkud ten smrad šel nejvíc. A hleděl jsem na zářivě bílé vlasy.
A teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že mi leží na hrudi…
Zvedl jsem ruku a pohladil ho. Bylo to zvláštní u něj vidět takovou barvu. Když měl jeden pramen vlasů bílý, bylo to jiné, hezké, ale teď… Teď má vlasy jako ten zatracený Elf, když se změní do své pravé podoby.
Zaposlouchal jsem se do okolních zvuků. Odněkud jsem zaslechl mluvení, několik hlasů, a když jsem se víc soustředil, rozpoznal jsem v nich hlasy od kluků.
Otočil jsem automaticky hlavu k oknu, ale viděl jsem jen noční oblohu a korunu stromu, který před oknem rostl.
Zkusil jsem zavětřit, abych zjistil, jak daleko jsou, ale můj nos se zaplnil znovu tím smradem, který šel od Jaela…
„Lásko,“ zašeptal jsem. „Nevím, co jsi dělal, ale smrdíš jako popelnice…“
Opatrně jsem ho ze sebe sesunul, pak jsem se zvedl a jeho vzal do náruče. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byly tu jen jedny dveře, takže koupelna bude nejspíš na chodbě.
Ale i tak jsem nejdříve přešel k oknu a zadíval se ven.
I přes tu noční dobu jsem jasně viděl ostatní. Někteří z nich seděli venku na terase a povídali si, jiní byli vevnitř domu a podle vůně chystali jídlo.
„Půjdeme se umýt, ano?“ políbil jsem spícího Jaela na čelo.
Vyšel jsem s ním ven a za dalšími dveřmi jsem našel to, co jsem potřeboval.
„Jaeli,“ naklonil jsem se k němu a znovu ho políbil. „Jaeli, lásko, prober se. Potřebujeme vanu oba dva, a nechci tě pokládat na zem…“
I když bych ho takhle nejraději držel dál, potřeboval jsem volné ruce, abychom se mohli oba umýt.
Chtěl jsem s ním být, chtěl jsem jeho.
„Víš,“ usmál jsem se na něj. „Strašně moc tě miluji a… děkuji ti za to, co jsi pro mne udělal.“
Ani nevím, jestli mě už byl schopen vnímat, ale doufal jsem, že ano…
Nerad se opakuji.
I když.... Jemu to řeknu třeba tisíckrát, aby pochopil, a přestal se stále omlouvat a pochybovat.
Dobře jsem tam u Benasiho cítil ty Jaelovy pochybnosti...
Jael
Připadalo mi, že spím tak pět minut a nějak podivně se u toho vznáším.
A někdo na mě mluví.
Zabručel jsem, a až o pár vteřin mi došel význam slov.
„Loga-" otevřel jsem prudce oči a nadechl se, což jsem ale neměl dělat. „Fůůůůůj..."
Nakrčil jsem nos, protože ten smrad byl vážně hrozný, až jsem si musel zacpat nos.
Když mi došlo, že to tak páchnu já, a pak si vzpomněl na své přistání v popelnici, seskočil jsem z Loganovy náruče.
„Honem vodu! Honem!" pobídl jsem Logana a sotva se napustila trocha vody, serval jsem ze sebe oblečení, odešel ho vyhodit z okna, vrátil se a skočil do vany.
Vymáchal jsem se i v té troše, aspoň z nejhoršího se vydrbal, a pak odšpuntoval vanu, počkal až to nejhorší vyteče, a pak zase zátku zadělal, aby se mohla napustit už čistější voda.
Sice to nebylo ještě ono, ale ten nejhorší smrad šel stejně z věcí.
Zatímco se napouštěla vana a já si uvědomil, že v ní ležím celý nahý, pocítil jsem, jak mi zahořely tváře, a zadíval se na Logana.
Opřel jsem si bradu o okraj vany, a znovu si připomněl, jak moc ho miluju. Jak moc chci být jeho.
A i kdyby mě nenáviděl, stejně bych to udělal znovu.
Nemohl bych ho nechat umřít.
Stoupl jsem se ve vodě, a i když jsem ve tvářích cítil horko, tentokrát jsem chtěl, aby se na mě Logan díval.
„Pomůžu ti…" zašeptal jsem a natáhl k němu ruce, abych mu pomohl z oblečení.
Došlo mi, že nemá brýle, a i ta jizva pod okem zmizela.
„Líbily se mi na tobě…" řekl jsem znovu tiše a palci pohladil Logana pod očima. „Brýle… líbily se mi na tobě…"
Prsty jsem táhl přes tvář, dotkl se rtů a sjel na Loganův krk.
„Kdybys chtěl…" odhodil jsem vlasy ze svého krku a víc ho Loganovi vystavil.
„Je to tvoje… všechno mé je tvé… chci s tebou sdílet… všechno… Logane…" zadíval jsem se mu do očí a znovu ho pohladil po tváři.
Logan
Jael se probral. A v tu chvíli byl jak veverka nadopovaná kofeinem.
Jen jsem stál a s úsměvem se díval na to, jak vyvádí… Když se šmydlil v té troše vody, zaběhl jsem do té ložnice a rychle jsem stáhl povlečení a prostěradlo, protože i to stihlo načichnout.
Raději se přikryju jen dekou než to znovu čuchat.
Když jsem se vrátil do koupelny, Jael se právě oplachoval a znovu napouštěl vanu.
Byl opravdu krásný... Už jako člověk byl krásný, a teď jsem se do něj zamiloval snad ještě víc.
Přistoupil jsem k němu blíž, a nechal jsem ho, ať mi pomůže z oblečení.
Jen jsem stále sledoval jeho tělo, jak se krásně chvěje, jeho tvář, jak se červená, poslouchal jsem jeho hlas, když mluvil, a pro mne to bylo, jako kdyby mě těmi slovy hladil, ať už říkal, co chtěl.
Byl najednou takový zvláštně přitažlivější…
„Klidně budu nosit nedioptrické brýle, když se ti to tak líbilo,“ pousmál jsem se.
Chytl jsem ho za ruku, když mě znovu pohladil, a přitiskl jsem si ji k ústům.
„Už jsem ti říkal, že tě miluji? Asi milionkrát… No, dobře, milionkrát ne. Ale kdykoliv to řeknu, myslím to naprosto vážně, tak proč ty pochyby u Benasiho? Prosím, ať už se tvářím, jak chci, ať už říkám, co chci, jedna věc, o které nesmíš nikdy pochybovat, jsou moje city k tobě. Už jsem tě párkrát ztratil. A to poslední… Už nikdy nechci zažít stejnou bolest, Jaeli. Už nikdy…“
Ani nevím jak, ale i když o svých citech nikdy moc nemluvím, tentokrát to ze mě šlo samo.
Já prostě potřeboval, aby to Jael věděl, a chtěl jsem předejít tomu, co se stalo tenkrát s Gilbertem.
„Naučil jsi mě mluvit, Jaeli… Říct to, co k tobě cítím a neskrývat to v sobě. Opravdu tě miluji a budu stát po tvém boku. A je jedno, jak dlouho to bude…“
Na moment jsem Jaela objal, a byl jsem moc rád, když jsem cítil, jak silně mu jeho srdce tluče.
Kousíček jsem se potom oddálil a sklonil hlavu k jeho štíhlému krku.
„Voníš… tak krásně voníš… Teď už vím, co na tobě jiní viděli… Jsi jak nejsladší nektar, kterému se prostě nedá odolat…“
Nosem jsem se otřel o jeho šíji, olízl jsem místo, kde se skrývala tepna a tolik mě lákala.
Bylo to divné… Cítil jsem, jak mi narostly zuby, cítil jsem, jak mě jeho krev láká… Ale necítil jsem se kvůli tomu špatně.
Chtěl jsem ho… Chtěl jsem ho se vším všudy, stejně jako já dovolím jemu, aby si ze mě vzal to, co bude chtít.
„Miluji tě, Jaeli,“ po těch slovech jsem zabořil své zuby do jeho krásného krku…
Jael
Měl jsem co dělat, abych zase nezačal brečet.
Loganova slova mě úplně dostala. Snad víc než za předchozí dobu, co jsme byli spolu.
Znamenalo to snad pro mě víc, než když tehdy přiznal, že mě miluje. Věděl jsem, že se to nebude nejspíš opakovat, ale nevadilo mi to. Vědomí, že právě tohle Logan řekl, ve mě bude ještě hodně dlouho přetrvávat.
Dokázal jsem jen zavrtět hlavou, když řekl, že jsem ho naučil mluvit.
Já, který má sám problém se vyjádřit?
„Logane!" slabě jsem vykřikl a vzdychl, když se mi zakousl do krku.
Bylo to…
Tak zvláštně důvěrné…
Víc se mi rozbušilo srdce a zřetelně jsem cítil i to Loganovo.
Lehce jsem ho poškrábal na pažích a víc zaklonil hlavu, aby měl lepší přístup.
Klidně by mě mohl vycucnout celého. Vůbec by mi to nevadilo, a ještě bych mu za to poděkoval.
Vůbec nesál zuřivě, ale pomalu s rozvahou, prostě po Loganovsku, a i když jsem měl pocit, že jsem spal tak pět minut a tohle by mě nejspíš mělo ještě víc unavit, spíš mě to nakoplo.
Teprve až když voda se šplouchnutím přetekla přes okraj vany, probral jsem se z toho opojení a narovnal hlavu, i když úplně neuhnul.
„Musíme… zastavit vodu…" zašeptal jsem.
Logan
Okamžitě s prvním douškem jsem byl ztracen… Byl jsem ztracen v Jaelovi…
Bral jsem si od něj vše, co tohle přinášelo. Cítil jsem to samé, co on…
Nedokázal bych se od něj snad ani oddělit, kdyby se sám neozval.
A lehce roztřeseným dechem jsem pustil jeho krk, olízl mu těch pár kapek, které mu ještě stekly po linii jeho krku, a pak jsem ho pustil z objetí.
„Jo, nejspíš by nás kluci přizabili, kdybychom to tu vytopili, Sice nevím, kde jsme, ale podle smradu to bude nejspíš dům Calleovy smečky,“ usmál jsem se, když mi došlo, že jsme opravdu v domě vlkodlaků.
Ha, nejspíš začínám uvažovat jako upír…
Sehnul jsem se, zastavil vodu a vytáhnul špunt, aby se vana trochu vyprázdnila a nevyteklo všechno na zem. A teprve potom jsem do ní vstoupil, usadil se a přitáhl si Jaela mezi své nohy.
Pohladil jsem ho, přejel jsem prsty po jeho očích, po nose i po rtech. Přejel jsem prsty po jeho krku, dlaněmi pohladil jeho ramena, a pak ho znovu pevně objal.
„Musím si na tvé vlasy zvyknout, ale víš co?“ políbil jsem ho a pak jsem protáhl prameny jeho vlasů mezi prsty. „Moc ti to sluší. Jsi krásnější než ten Elf venku…“
Znovu jsem se přisál na jeho rty. Políbil jsem ho se vším, co jsem k němu cítil.
„Chci… Chci abys mě ochutnal, Jaeli,“ vzal jsem jeho ruku a položil ji na svůj krk. „Ale… tady je sice fajn, ale lepší to bude vedle…“
Nakonec jsem stejně z té vany vstal i s Jaelem v náruči a pomalu s ním přecházel do ložnice.
„Vem si to, po čem tak toužíš… Jaeli…“ šeptal jsem mu cestou do ložnice.
Když dopadl na postel a já vzápětí na něj, tiskl jsem se na jeho nahé tělo, jako bych se nemohl nabažit toho, že ho mám tak blízko. A než se stačil vzpamatovat, moje ruce se rozběhly, aby zmapovaly každičký kousek toho nového Jaela, toho dokonalého těla…
Jael
Usmál jsem se na Logana, když zmínil Calleovu smečku.
Došlo mi, že vlastně Logan ani neví, že hned vedle je Matteův a Calleův dům, a že jsme se tam dočasně přestěhovali.
Jen teď, protože jsem pro nás dva chtěl klid, jsme skončili tady.
„Jo," vzdychl jsem, když mě začal hladit, "je to jejich dům… který jim dal Matteo… my bydlíme… dočasně vedle, ale… chtěl jsem pro nás klid… tak mi Alejandro nabídl… že můžeme jít sem…“
Myslím, že v momentě, kdy Logan pochválil mé vlasy jsem zrudl jako rajče, a pak vyjekl, když mě popadl do náruče a vylezli jsme z vany.
Zatočila se mi hlava, když mi po cestě řekl, že ho mám taky ochutnat a vzít si to, po čem toužím.
„Logane!" zavzdychal jsem hlasitěji, když jsme dopadli na postel a jeho ruce byly snad všude na mém těle.
Jen silou vůle jsem ho dokázal zastavit, překulit na záda a vyhoupnout se na něj.
Zadíval jsem se mu do očí, mírně se sklonil, takže mé rty byly jen pár centimetrů od těch Loganových a dlaněmi přejel po jeho hrudi.
„Logane," vydechl jsem, „chci… všechno… vem si všechno…"
Sklonil jsem se ještě níž a jen lehce olízl jeho krk.
Najednou jsem si ale vzpomněl na Jeromova slova, i když si ani přesně nevybavuju, kdy mi je řekl.
Prý je jedno místečko, kde, když kousnu a budu sát krev, tak je to děsně vzrušující. Matteo to údajně Jeromovi jednou udělal, a podle jeho slov, málem stříkal jen z toho.
Chtěl jsem Loganovi dopřát to největší potěšení, tak jsem nakonec krk znovu jen olízl a začal se sunout pomalu níž.
Nevynechal jsem samozřejmě jediný kousek Loganova dokonalého těla. Dokonce bych přísahal, že mu narostly i svaly a víc zmužněl.
Byl prostě nádherný.
Když jsem se dostal až mezi jeho nohy, záměrně jsem se vyhnul penisu a místo toho se začal věnovat vnitřní straně stehen.
Pokrčil jsem Loganovi jednu nohu, olízl stehno, našel to nejlepší místečko, co nejblíž klínu, a pak se pomalu a s chutí zakousl.