Calleo
Nešlo to přeslechnout.
Nešlo to ani necítit.
A myslím, že jsem nebyl jediný, kdo nedokázal chvilku posedět, když ti tři začali.
Al musel po chvilce vzdát vaření, protože byl myšlenkami úplně někde jinde, a tak to za něj převzal Alex, který se trochu mračil, zatímco Will se tvářil neutrálně.
Z vedlejšího domu jsem zaslechl, že kluci si značkují své pokoje, a zakurvoval, když jsem ucítil Matteovo intenzivní vzrušení chvilku před tím, než se podruhé udělal.
A to už jsem nedokázal jen tak v klidu přejít.
„Doufám, že se Logan brzo vrátí," zavrčel jsem. „Kdo by si kdy pomyslel, že se z tvého zlatíčka stane sexuální mašina."
Přešel jsem k posteli, zatímco Matteo ukládal Jaela, potom, co ho uspal, aby během toho zapomněl na to, co se mezi nimi stalo.
„A nemysli si, že ti to projde…" zavrčel jsem na Mattea a zatlačil ho na postel, když chtěl vstát.
Ani nevím kdy si Alejandro odvedl Jeroma a ve chvíli, kdy jsem zaslechl jeho křik z jejich nového domu, když mu začal Al ukazovat, kde je jeho místo, já začal trestat Mattea.
O hodinu později kdy jsem ho naposledy políbil, jsem ho nechal ležet na posteli s rudým zadkem a okousaným tělem.
„Až se trochu vzpamatuješ, přijď. A asi vzbuď i Jaela, abysme s ním mohli pořešit co s Loganem. Jen doufám, že už bude dostatečně nasycený. Nerad bych, aby se nám večeře zvrtla v orgie. Mám fakt už docela hlad," pleskl jsem ještě Mattea po jeho dokonalém zadečku, políbil ho na čelo, prohrábl mu vlasy, a pak uspokojený na těle i duši odešel.
Will a Alex už za pomocí Fabia a Falca chystali stůl, zatímco Chavi s Brazem likvidovali plot.
„Nedalo se to tam vydržet, když se do toho Al opřel a všichni jsme z Jeroma málem ohluchli," pokrčil rameny Fabio na můj dotaz, co tady dělají.
Jen jsem se ušklíbl a šel se trochu opláchnout.
Pak jsem vyšel ven za klukama, abych se s Chavim domluvil i na opravě mého skleníku a záhoncích a mezi tím dorazil zpátky i Al a Jerom, který šel hodně nakřivo, zatímco Al se tvářil až nějak moc spokojeně.
Jo, tady se nejspíš ujasňovali vztahy.
Ale i tak jsem věděl, že Al Jeroma miluje bez ohledu na to, jestli nám leze s Matteem do postele nebo ne. Byli jsme prostě rodina a u naší rasy se to bere jinak. Mnohem horší by bylo, kdyby Jerom sklátil nějakého člověka.
Stejně jako jsem to kdysi dělal já.
Uvědomil jsem si, že jsem si na Chaela nevzpomněl, co jsme se přestěhovali, a i když jsme spolu měli přátelský vztah a v Caracasu si byli jednu dobu až moc blízcí, přesto byly naše světy úplně někde jinde a on měl teď vlastního přítele.
Přál jsem mu to. Ale tím naše přátelství skončilo.
Bylo potřeba prostě jít dál a nechat minulost za námi.
Já měl Mattea, skvělou rodinu, a tohle jsem nehodlal měnit.
Matteo
Nepočítal jsem s tím, že se Jael ještě takto projeví. Myslel jsem, že poprvé u mě dole se vyřádil dost, a teď prostě bude spát a regenerovat své tělo. Jenže byl nezastavitelný… A co si povídat, Jael je prostě sexy a byl fakt neodbytný.
A když se pak konečně trochu uklidnil, políbil jsem ho a pak nechal ruku položenou na jeho čele.
„Promiň, Jerome, ale bude lepší, pro jeho dobro a dobro Logana, aby si tohle nepamatoval,“ zašeptal jsem omluvně ležícímu Jeromovi ve chvíli, kdy na můj popud Jael usnul tvrdým spánkem.
Jo, Jerom byl nejspíš v sedmém vlkodlačím nebi. Splněný sen, pomuchlat pořádně rozkošňátko Jaelka, což se už nemusí vůbec opakovat. Záleží teď hodně na Jaelovi…
Když jsem konečně vyšel ven, šel jsem rovnou za Calleem. A ten to pak ještě dovršil tím, jak se na mě vrhnul…
Jo, měl bych odpočívat, hlavně když mě Calleo pak ještě úplně dodělal.
Ale přes mírnou únavu svalů, která stejně brzy odezní, jsem byl po tom všem jak nabitý energií.
Vstal jsem a hned jsem zaplul do koupelny. Ve velkém zrcadle jsem si prohlédl mé okousané a poškrábané tělo, a můj zadek, který byl rudý jak ruská vlajka.
Za chvíli po těchto značkách nebude ani památky, tak jsem se nad tím jen ušklíbl, ale s příjemným pocitem po těle, jsem vlezl do sprchy.
Když jsem se umyl, hodil jsem na sebe jen spodky a přešel k vaně. Napustil jsem do ní vodu a položil tam podložku tak, aby neměl Jael hlavu pod vodou, a pak jsem pro něho zašel a opatrně ho do vany uložil.
Když má zapomenout, je potřeba smýt i všechny stopy.
Spokojeně jsem se díval, jak znaky, které po našem sexu zdobily jeho tělo, postupně mizí, a než jsem ho zcela umyl, přičemž jsem si dal záležet i na jeho zadečku, byl skoro bez jediného škrábance.
Tím, že už nabral více upírských sil, a pomohl si i Jeromovou krví, věděl jsem, že ho nebude bolet ani zadek, který jsme tak dobře protáhli.
Jo, vzpomínka na tohle bude jen v mé a Jeromově hlavě…
Když jsem ho opláchl, vynesl jsem ho z vany a odnesl do postele, kde jsem ho zabalil do osušky a hned zastlal do peřiny, aby mu nebyla zima. Otevřel jsem okna dokořán, aby se to tu pořádně vyvětralo.
A až teprve potom jsem vyšel z pokoje. Zašel jsem se do ložnice obléct do čistého a hlavně pohodlného, abych nechodil nahej, když už máme hosty.
Na chodbě jsem pak vzal tašku, ve které měl Jael věci, a vrátil se za ním do pokoje.
„Jaeli, zlatíčko,“ pohladil jsem ho po vlasech. „Vstávej… už je připravená večeře…“
Jael
Proč jsem měl pocit, že jenom spím?
Určitě jsem se už probudil, protože si pamatuju Alexova slova.
Pak jsem ochutnal Jeromovu krev a nejspíš hned potom zase odpadl?
Asi je to normální a budu si muset zvyknout.
„Matteo?" otočil jsem se k tomu, co mě budil a zvedl se na loktech.
Vybavilo se mi to, co se událo u Willa a zastyděl jsem se.
„Omlouvám se. Já… bál jsem se, že… no, prostě, teď už to bude asi všechno jiné a…" zamumlal jsem a povzdechl si.
Vyhrabal jsem se z peřiny, abych se oblekl a požádal Mattea, aby mi spletl cop.
Když jsem byl hotový, stoupl jsem si a na moment pevně Mattea objal.
„Nezlobím se na tebe… a děkuju, že jsi mi dal druhou šanci… Jen to byl pro mě šok, víš?" pustil jsem Mattea a usmál se na něj.
Cítil jsem se mnohem lépe, a už ani necítil hlad nebo nějakou touhu po krvi, i když bylo docela zvláštní nad tím takhle přemýšlet.
„Alex říkal, že si chcete promluvit o Loganovi. Chci vědět, co se stalo. Nějak jsem ani neměl přitom všem šanci se o něj bát, ale teď začínám mít strach. Asi… nevím… některé pocity… jsou jiné…" mírně jsem se zamračil, když jsem nedokázal popsat to, co přesně cítím.
Ne, že bych na Logana zapomněl nebo mi bylo jedno, kde je. Ale spíš to bylo, jako bych si až teď pomalu začal uvědomovat, že jsme milenci.
Když se ozvalo Calleovo zahulákání, že máme jít, znovu jsem se na Mattea usmál, a pak spolu s ním vyšel z pokoje.
Matteo
Oddechl jsem si, když se Jael probudil a nestaly se dvě věci.
Za prvé, nevzpomněl si na to, co jsme tu s ním a s Jeromem dělali. A za druhé, nezačal znovu vyšilovat.
Kdyby se tak stalo, nejspíš bych vytáhl z koše jeho košili, aby viděl, jakou díru do něj Jocelyn udělala, a měl v tom jasno. Ale takhle to vypadá, že už bude v klidu.
Chápal jsem, že to pro něj byl šok, bylo to nečekané a bez jeho souhlasu. A proto jsem se na něho nezlobil. Jen jsem se trochu nervózně ošil, když mi poděkoval, a doufal jsem, že toho nebude jednou znovu litovat.
Když jsme vešli konečně do kuchyně, už u stolu seděl i Faileon a Andrew, který hned sledoval Jaela, jako by chtěl vidět skrz něho. Co všechno se u něj změnilo. Když jsem tak nad tím zapřemýšlel, tak jediný člověk, čistokrevný člověk narozený v tomto století, je teď jen on. Jo, ještě tu je Alexander a William, ale i když oni dva zemřou zřejmě jako lidé, přesto to bude za delší dobu než u normálních lidí a navíc… Oni dva jsou jiná kapitola.
A pak Logan… ale ten… kdo ví, v jaké stavu se vrátí zpátky, a kdo ví, jestli vůbec. Hodně teď bude záležet na tom, jestli se nám ho podaří najít, a jak moc propadl temnotě po tom, co viděl Jaela umírat.
Postupně se ke stolu začali scházet i ostatní, Chavier měl ještě šmouhy od hlíny na tváři. Pohlédl jsem ven, a s uspokojením zjistil, že polovina živého plotu už je pryč.
Jo, hned to vypadá lépe a prostorněji.
„Jael chce vědět, co všechno se událo, myslím, že je čas mu to povědět, hlavně taky proto, abychom se domluvili, co dál,“ ozval jsem se, když se později ze stolu uklidilo poslední nádobí, a my už jen seděli a popíjeli čaj a kávu.
William
Byl to hodně náročný den. Vlastně to byly hodně náročné čtyři dny. Neměli jsme chvilku kdy si oddechnout. Jamile jsme vyřešili jednu věc, hned se na nás vyhrnula druhá. Ani v době, kdy jsme s Alexem bojovali proti sobě a pak proti Kinrelovi, to nebylo tak hektické, jak to je teď.
Jediná chvilka, kdy byl tak trochu klid, byla, když jsme dělali večeři. Ale během chvíle se začaly z pokoje ozývat zvuky tak hlasitě, až to Alejandro nevydržel a odešel. Já jsem se to snažil nevnímat, a po celou dobu, než skončili jsem si opakoval v duchu kouzelné formule, abych se nějak soustředil na něco jiného.
Nakonec, když všichni dorazili, a Jael vypadal, že už je v pohodě, jsme mohli konečně povečeřet. Bylo prakticky ticho, nejspíš každý myslel na to, jak to teď bude, nebo co je s Loganem, a tak nebylo divu, že skoro nikdo nemluvil.
A když pak přišel Matteo s tím, že chce Jael vědět, co se vlastně všechno stalo, nikdo nejspíš ani neměl odvahu promluvit.
„Věc se má tak,“ nakonec jsem se ozval já. „Když tě posedl Báthory, hledali jsme tě, a díky Loganovi jsme tě našli prakticky skoro hned. Miluje tě, a i když se zdá jako studený psí čumák, ví o tobě prakticky všechno, Kdybys byl žena, určitě by nám i řekl, kdy máš menstruaci. Chtěli jsme z tebe Báthoryho nějak dostat, a věděli jsme, že bez útoku na tebe to nepůjde. Jediný, kdo odmítal na tebe zaútočit, byl právě Logan. Říkal, že by ti nedokázal dát ani facku a prosil nás, abychom byli opatrní. No… Já s Faileonem jsme postavili bariéru, aby nám Báthory s tvým tělem už nikam neutekl, ale i tak museli být kluci trochu tvrdší, protože on se tě odmítal pustit. Už to vypadalo, že ho máme, že konečně opustí tvé tělo, ale v tu chvíli se tam objevil upír… Vlastně upírka, kterou posedl Tepes a zaútočila na tebe.“
V tu chvíli jsem se odmlčel, protože už jen ta vzpomínka na to, byla sama o sobě dost bolestivá pro nás všechny. A právě to byl ten moment, kdy se všechno zvrtlo…
„Kdyby… kdyby se tam neobjevila,“ pokračoval jsem po chvíli, „Dopadlo by to všechno jinak. Ale měli jsme ruce plné práce, abychom tě udrželi na živu. Jenže než jsme stihli zareagovat, Logan se zhroutil a v tu chvíli toho využil Tepes a posedl ho. Zmizel s jeho tělem, aniž by se Logan dozvěděl, že jsi přežil. On teď nejspíš někde je… tam venku… s myšlenkou, že jsi mrtvý, a dává tak své tělo dobrovolně Tepesovi. Možná se chce pomstít všem upírům, kdo ví. Ale dokud ho nenajdeme, dokud nebude vědět, že jsi naživu, nebude mít pokoj, a Tepes bude sílit, dokud plně nepřebere vládu na Loganem. A pak si ani nechci představit, co bude dál… Zkoušeli jsme ho najít, ale zatím bezvýsledně… A my doufali, že teď, když máš stále svoji schopnost, navíc ji máš dokonce silnější a dokázal jsi přivolat sám duchy a ovládnout je, že teď bys mohl pomoct Logana najít…“
Jael
Večeře proběhla poměrně v klidu, já přemýšlel nad milionem věcí a jednou z nich bylo i to, že vlastně nevím, co jím.
Nemělo to pro mě skoro žádnou chuť, a ani jsem vlastně nevěděl, jestli mě to zasytilo nebo ne.
Ale i tak jsem všechno snědl a po úklidu se kluci konečně rozpovídali.
Při Willově vyprávění jsem se zamračil a zapomněl i na to, že jsem se jich chtěl zeptat, jak mě teď budou brát jako upíra.
„Aha…" založil jsem si ruce na hrudi, když skončil. „Takže jste Tepese nechali, ať si prostě Logana vezme. A místo abyste ho hledali tady stříháte nějaké pitomé keříky."
„Tak hele, prolezli jsme město křížem krážem!" ozval se ten Chavi, který byl nejspíš něco jako zahradník.
„Asi ne dost!" zaprskal jsem na něj jako vzteklá kočka a ani si neuvědomil, kdy mi vylezly zuby.
„Jaeli…" až teprve naléhavý Andyho hlas mě probral, a já se na něj zadíval, když si dřepl k mé židli a položil mi ruku na stehno.
Tak trochu jsem se i zastyděl a povolil sevření paží.
„Vím, že to není jednoduché, ale pořád jsi náš Jael. Naše sluníčko a náš bráška. Všichni se snažili. Opravdu. Všichni víme, co pro tebe Logan znamená…"
Po jeho slovech mi vstoupily do očí slzy a já se sehnul, abych ho pevně objal.
„Omlouvám se… promiň… jen… já… pořád se s tím nedokážu moc srovnat. Je to všechno tak nové a jiné…" zašeptal jsem.
„Jaeli…" zavrtěl se po chvilce.
„Mhmmm?"
„Ne, že bych si tvého objetí neužíval, ale… máš moc velkou sílu," zachrčel Andy a vypadalo to, že sotva popadá dech.
„Ach! promiň!" odtáhl jsem ho rychle od sebe, a když se nadechl, chtě, nechtě, jsem se musel pousmát.
Otřel jsem se slzy z očí, nechal si od Andyho vtisknout polibek na čelo, a pak se zase otočil k ostatním.
„Najdu Logana. Cítím, že mi má síla zůstala, jen nevím, jak to teďka bude fungovat. Dejte mi čas, ano? Zůstanu v pokoji a… kdybyste cokoliv slyšeli nezasahujte. Jen… možná… kdybys před pokojem vztyčil bariéru, Wille, bylo by to asi lepší," otočil jsem se na něj a mírně se zastyděl za svoje chování před tím.
William
Pohlédl jsem na Mattea, kterému vylétlo obočí snad až do vlasů po prvních Jaelových slovech.
Bylo v tom něco jako: „Jen chvilku je upírem a už se chová hůř, jak já.“
Je pravda, že jsme všichni byli překvapeni jeho přístupem.
„Jaeli,“ ozval se Matteo nakonec. „Musíš si uvědomit, že jsme měli ruce plné práce s tebou. A i přesto kluci, kteří tu vlastně ani neměli být, kteří měli být v Caracasu, včetně Andrewa a Alexe, běhali po městě a snažili se tě najít. Nehledě na to, že pak Andrew a Faileon ještě předávali informace ostatním lovcům, a byli na pobočce, aby Logana nebo tebe někdo nezabil. Jste pro všechny důležití. Nejen pro lidi, ale i pro nás jiné. A na pobočce, všichni do jednoho, přislíbili, že udělají vše proto, aby Logana pomohli co nejdříve najít. Lovci, kteří jsou teď volní, běhají po městě a snaží se najít jakoukoliv maličkost, která by nás přivedla k Loganovi. Nikomu z nás to není příjemné. Máme vás oba rádi, dokonce i já, přesto, že se mě tady pan lovec Barga a pan lovec O´Brian snažili zpočátku chytit a zlikvidovat. Ale věř tomu, že i když Chavier stříhá ty pitomé keříky, jak jsi to nazval, nedává ti to právo tu někoho osočovat. Ať už jsi upír nebo člověk, tak tohle už nikdy nedělej. Jasný?“
Bylo vidět, že je Matteo mírně naštvaný, ale i tak se snažil krotit. Dobře věděl, že současný Jael je jeho problém a on ho musí nějak vyřešit, nějak ukočírovat, aby se nestal ještě větším problémem.
„Jaeli, víme, že to není jednoduché,“ ozval jsem se já, když Matteo skončil. „Ale dělali jsme, co jsme mohli. To nám věř. Já a Faileon vztyčíme bariéru, ale budeme mít přístup dovnitř. Pokud uslyšíme něco, co se nám nebude líbit, okamžitě půjdeme dovnitř, ať se ti to bude líbit nebo ne.“
Vstal jsem a rovnou jsem vyšel do patra, do pokoje, který Alexovi a mě Calleo s Mettem přiřadili.
Zahrabal jsem ve své speciální brašně a vytáhl několik věcí, které se budou hodit. Počítal jsem s tím, že Jael bude chtít přivolat duchy, a měl jsem i obavy, aby se to nezvrtlo, protože ve své nové síle tohle bude dělat poprvé.
Všem, kdo tu byli, jsem namaloval na čelo znak, a pověsil jim na krk amulet, který je měl pro teď chránit před posednutím, kdyby se náhodou něco zvrtlo. Všem bez rozdílu. I já jsem nechal Faileona, ať mi to namaluje. Jediný on to nepotřeboval, protože jeho chrání už samotná elfská krev.
„Bylo by lepší, kdybyste všichni dosud odešli. Buď budete na zahradě a můžete pokračovat v úpravách, nebo jděte do vedlejšího domu. Stejně nás uslyšíte i z tama, kdybychom vás nutně potřebovali.“
Jael
Když Matteo promluvil, najednou mi došel ten význam všeho.
I když jsem se Andymu omluvil, Matteova slova mě zasáhla hluboko uvnitř.
Sklopil jsem hlavu a skoro ani nevnímal už Willova slova, stejně jako to, když odešel. Teprve, až když řekl, že by měli jít ostatní ven jsem se zvedl a zastavil Mattea.
Všiml jsem si, že se Calleo mírně mračí, stejně jako ten Chavier, a vlastně i všichni ostatní.
Snad kromě Andyho a Faileona. Ten se snad nemračil nikdy.
„Mrzí mě to…" zašeptal jsem. „Nechtěl jsem nikoho… osočovat. Vím, že jste určitě dělali všechno… co šlo. Já… mám strach!"
Poslední dvě slova skoro vykřikl, jednou rukou sevřel triko v místě, kde jsem cítil tlukot srdce a druhou se pokoušel setřít slzy, které se draly nezadržitelně ven.
„Bojím se," zavzlykal jsem, „že už nebudu… takový jako dřív… že mě přestanete mít rádi… nevím… co mám dělat… nevím… jak se chovat. Bojím se, že ublížím svým přátelům. Bojím se, že někomu ublížím… já… omlouvám se… že jsem vás zklamal…"
Netuším, jak se mi to podařilo, ale v hlavě se mi vybavil můj pokoj a silná myšlenka na to, že musím od nich pryč, aby se nedívali na takovou trosku jako jsem já.
Pocítil jsem silný tah a najednou jsem žuchnul do postele.
Všechny ty emoce ve mě, a to jsem ani netušil, že je jako upír budu mít, vyvolali bouři, která se odrazila nejspíš i na mém duševním stavu, protože najednou jsem se ocitl někde úplně jinde…
Matteo
Trochu podezíravě jsem se zadíval na ten amulet, co mi visel na krku, a v odraze sklenice i na ten znak na čele. Nevím, jestli to bude k čemu, podle mne bych neměl mít problém s posednutím duchy.
Ale pak jsem si uvědomil, vzpomněl, jak dopadla Jocelyn, a už jsem proti těmto opatřením nenamítal nic ani v duchu.
Když pak ke mně přistoupil Jael, chtěl jsem ho uklidnit, říct, že mu se vším pomůžu, než se to všechno naučí. Ale ona najednou zmizel.
Hm, takže máme problém… A otec nejspíš nebude rád. Předal jsem Jaelovi něco, co jsem neměl, aniž bych si to uvědomil. Co nadělám, Jael je moje první dítko a já jednal bez přemýšlení. Takže nejspíš bude mít Jael skoro všechny naše rodové znaky a schopnosti, a navíc k tomu ještě i tu jeho s duchy.
Zavětřil jsem, stejně jako Calleo…
„Jen klid, je vedle v pokoji,“ uklidnil jsem všechny, a po ujištění, že je v pohodě, se postupně začali trousit ven, jak chtěl William.
Já jsem ještě na moment vešel do pokoje za Jaelem.
„Jaeli, je to pro tebe všechno nové. Ještě chvilku to potrvá, než se s tím srovnáš a naučíš se, co je potřeba. Jako třeba to, obejmout někoho a nerozmačkat ho přitom,“ pousmál jsem se, když jsem si vzpomněl na Andrewa a jeho vykulené oči, když sotva popadal v Jaelově objetí dech.
„My budeme venku. Kdyby byl nějaký problém, zavolej. Kdyby sis nevěděl rady, můžeme požádat o pomoc mého otce. Ten bude nejspíš v šoku, až tohle zjistí, ale rád ho uvidím šokovaného. Tak často se mi tenhle pohled nenaskytne. Takže buď v klidu, soustřeď se a nemysli na blbosti, ano? Mám tě rád. Všichni tě máme rádi, nikoho jsi nezklamal. A jak jsem říkal, všechno se naučíš tak, abys opravdu nikomu ani bezděčně neublížil. I to jídlo ti začne časem chutnat. Dobře jsem viděl, jak ses u večeře tvářil, a přitom to bylo tak dobré…“
Sklonil jsem se nad Jaelem, pohladil jsem ho po vlasech a políbil na rty.
„Vítej v rodině, Jaeli,“ ještě jsem se na něj usmál, znovu mu vtiskl lehký polibek, a pak už jsem se vytratil z pokoje, aby měl klid a mohl začít pátrat po Loganovi.
Jael
Nechal jsem se od Mattea políbit.
Nepřišlo mi to nijak zvláštní, spíše normální, a chtě nechtě, jsem se musel pousmát.
Budu se snažit je nezklamat. Nesmím se změnit. Chci zůstat stejný.
Teda…
Trochu silnější, abych mohl i já ochránit Logana a ostatní, ale jinak nic měnit nechci.
Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči.
Snažil jsem se navázat nějak kontakt, ale popravdě řečeno, jsem vůbec netušil, jak to bude teď fungovat.
U Alexe jsem sice duchy povolal, ale to bylo ve vzteku. Teď, když jsem částečně v klidu, jsem neměl ani tušení, jak na to, a co vlastně dělat.
K mému zklamání se nic nedělo.
Když jsem otevřel oči a mrkl na budík, zjistil jsem, že ležím už patnáct minut a pořád nic.
Možná jsme se spletli? Možná nemám žádnou moc a tamto byla jen náhoda?
Povzdechl jsem si a znovu zavřel oči, abych to ještě jednou zkusil.
Tentokrát mi přišlo, že jsem je sotva zavřel a najednou jsem uvnitř sebe pocítil chlad.
Chlad, který jsem znal.
Zprudka jsem otevřel oči a zadíval se do starcovy tváře, který se na mě výsměšně šklebil, a pokoušel se do mě dostat.
„Zase se vidíme, mladíku. Chyběl jsi mi…" zaskřehotal.
A v tu chvíli se ve mě něco pohnulo.
To on za všechno mohl a já mu ze začátku věřil! Věřil jsem, že nám chce skutečně pomoct! Ale on jen využil naší situace, aby si mohl vyřešit staré křivdy.
„Ty jeden… všechno je to tvoje vina…" zasyčel jsem na něj a sevřel ho pod krkem.
Ani netuším, jak jsem to udělal. Myslel jsem, že má ruka projde skrz, ale místo toho to vypadalo, že jsem nějakým způsobem Báthoryho zhmotnil.
I on sám byl překvapen, a ten škleb mu zmizel z tváře a nahradilo ho překvapení.
Pocítil jsem, jak se prudce ochladilo, pokoj potemněl a někde v dálce silně zahřmělo.
„Je to tvoje vina!" zařval jsem na něj zvedl se z postele a než stačil Báthory něco zachroptět, mrsknul jsem s ním proti oknu takovou silou, až jím proletěl a nosem zryl Calleovu zahradu.
V mžiku jsem stál na zahradě i já, silný vítr mi z copu rval prameny vlasů a bouře sílila.
„Věřil jsem ti!" křikl jsem na něj znovu, zvedl ho ze země a zatřepal s ním. „Věřil!"
Byl jsem vážně naštvaný. Nejspíš to zapříčinila má upírská podstata, ale teď mi to bylo asi jedno.
Tenhle muž to všechno způsobil. Kdyby se jen nehnal za něčím zbytečným, nic z toho by se nemuselo stát.
„Nikdo z vás to nechápe!" zaječel na mě. „Nikdo z vás-"
Pak se zarazil a pozorněji se na mě podíval.
„Ty!" zavřískal a snažil se mi poškrábat obličej. „Smrdíš jako ten jeho zasraný spratek! Všechny vás zabiju!"
Má zuřivost vzrostla.
„Ty už se na nikoho ani nepodíváš!" zakřičel jsem na něj a mrsknul s ním o zem, až do trávy vyryl další rýhu.
Matteo
Nechal jsem Jaela v pokoji, Faileona a Williama před pokojem, a připojil jsem se k ostatním na zahradě.
Alexander a Andrew seděli na terase a o něčem spolu rozmlouvali. Kluci ze smečky pomáhali Chavierovi s živým plotem, a dva potom Calleovi a Jeromovi s uklízením rozbitého skleníku.
Vedle nich se vršila hromada rozbitého skla, a kousek dál pár kusů železné konstrukce skleníku, která taky vzala za své. No, práce tu bude celkem dost, než se to dá do pořádku.
Právě jsem se chtěl k nim přidat. Rozešel jsem se k záhonu s rajčaty, že to protřídím a vyhodím bokem ulámané části keříků, když se najednou ozval rachot. Prudce jsem se otočil k domu, stejně jako ostatní, a v tu samou chvíli, i bez ohledu na bariéru, k nám letěl jakýsi starý chlapík. Sešlý, vetchý, ale v očích měl pořádnou zuřivost. Okamžitě jsem si vzpomněl na tu tvář… I když se hodně změnila po všech těch stoletích, i vzhledem k tomu, že když umíral, tak taky nevypadal nejlépe, jak ho otec popisoval.
A on, jakmile udělal do trávníku pořádnou rýhu rovnající se kaňonu, okamžitě byl na nohách a svůj pohled zapíchnul do mých očí.
„To ty!“ zavrčel na mě. „Proč se musíš neustále stavět do cesty mým plánům! Proč! Ty a tvůj otec! Jste stejní! Vezmu si tvé tělo! Porazím tvého otce, ukážu mu, jaké to je o někoho přijít! Bude se mi plazit u nohou, a prosit, abych tě propustil a vrátil zpátky! Když to neudělal on, udělám to já! Vezmu si tvé tělo!“
V tu samou chvíli se proti mně rozběhl. Ne… doslova rozletěl, jeho nohy byly kousek nad zemí, když se strašnou rychlostí blížil ke mně.
„Je to zbytečné!“ zařval jsem na něho, abych ho zastavil. „Mě nemůž-“
Nedomluvil jsem. Najednou do mě narazil, ale bylo to, jako by ho zastavila betonová zeď a já se nehnul ani o milimetr. Popadl jsem ho za krk, než se vzpamatoval, a zvedl ho do vzduchu.
„Mě nemůžeš posednout, idiote! A k mé rodině se budeš chovat s úctou! A teď se omluv Jaelovi, protože on patří do mé rodiny, Báthory!“ znovu jsem na něho zařval, a pak s ním mrsknul zpátky k Jaelovi, který už se hnal k nám.
Jael
Trochu ve mě zatrnulo, když se Báthory přiblížil k Matteovi, ale Willova ochrana působila skvěle.
Ale možná to bylo i tím, že teď už nebyl duše jako taková, ale byl zhmotněný.
Na tom ale nezáleželo.
Svíjel se na zemi, křičel ty svoje pomstychtivé řeči a neustále nás proklínal.
Už jsem k němu chtěl přiskočit, když to udělal někdo jiný.
„Zavři, kurva, už tu svoji hubu!" zařval Calleo ve své vlkodlačí podobě, až jsem o krok ucouvl.
Ale fungovalo to.
Báthory zmlkl a pokoušel se dostat co nejdál od Calleovy hrozivé tlamy plné ostrých tesáků, které měl až moc blízko u tváře.
To už jsem postoupil o krok blíž a Calleo se stáhl.
„Chci vědět, co víš," řekl jsem klidným hlasem, ale Báthory se jen uchechtl a zůstal sedět na zemi.
„Nic ti neřeknu! Nikomu z vás!" zaprskal na nás a já cítil jeho rozhodnutí neustoupit.
„Dobrá tedy. Je to tvoje poslední slovo?" zeptal jsem se ho klidně.
Když na mě ukázal vztyčený prostředníček, jen jsem pokrčil rameny.
„Nikdo se, prosím, nehýbejte," promluvil jsem na ostatní, zhluboka se nadechl a zavřel oči.
Tentokrát to šlo mnohem snadněji.
Vyvolal jsem duše všech těch, kterým Báthory kdy ublížil a oni na mou prosbu reagovali více než ochotně.
„Ne!" zaječel Báthory a já otevřel oči.
Držel mě za kotník a jeho tvář teď byla stažená strachem.
„To nemůžeš! Řeknu ti všechno! Beze mne ho nenajdeš!" ječel, ale já ho setřásl dolů a o krok ustoupil.
„Je váš. Vemte si ho," řekl jsem zástupu duchů, kteří se přiblížili až k nám.
„Máš naše díky," zaznělo z jednoho hrdla přesto desítkou hlasů.
Jen jsem kývl hlavou a díval se, jak duchové popadli plazící ho se a vzpouzející ho se Báthoryho.
„Počkejte ještě!" vykřikl jsem, když se vzdálili a začali jeden po druhém mizet. „Řekněte mi, prosím-"
„Neptej se na něco, co už víš, drahý chlapče," ozval se ze středu duchů hlas, který jsem moc dobře znal.
Duchové se rozestoupili a vpřed vykročila menší, stará žena.
„Babičko," vydechl jsem a okamžitě jsem si vzpomněl na to, co říkala při mém první setkání s ní, když jsem umíral.
„Můj chlapče. Tohle je tvá nová cesta, tvůj nový život. Nelituj toho, protože ti to bylo předurčeno. Ovládáš nyní sílu všech našich předků a dokážeš s ní velké věci. Pomůžeš mnoha lidem i jiným, a já jsem na tebe právem hrdá. Nikdy o sobě nepochybuj a jdi dál s hlavou hrdě vztyčenou. A tobě, mladíku," otočila se na Mattea a usmála se na něj, „děkuji za záchranu svého vnuka. Udělal jsi to, co mělo být vykonáno. A… kdyby tě otec moc zlobil, řekni mu, že ho pozdravuju, a že mu vzkazuju, že ho pořád sleduju, a pokud mě naštve, řeknu jeho synovi, jaký byl jeho otec za mlada."
Zazubila se na něj a já jen překvapeně vytáhl obočí.
Babička zná Matteova otce?
I když… Byla to babička.
„O toho uřvance se postaráme. Už vám nebude dělat problémy. A ty, drahý vnuku, pokud chceš najít svého milého, jdi za hlasem svého srdce…"
S těmi slovy se na mě naposledy usmála, a během vteřiny všichni duchové zmizeli, stejně jako se utišil vítr a nebe se rozjasnilo.
William
Jakmile Jael a Báthory vyletěli z domu, hned jsme s Faileonem zrušili bariéru a vyběhli na zahradu za nimi s odhodláním zvednout novou, aby nenadělali moc škody.
Ale když jsme viděli, co se děje, jen jsme na sebe pohlédli a nechali to tak. Celou dobu jsme však pozorovali a vyčkávali, a byli jsme připraveni zasáhnout, pokud by se to zvrtlo.
Cuknul jsem sebou, když najednou Báthory vyletěl proti Matteovi. Ale naštěstí byla ochrana dost pevná. Podle toho, jak Báthory odletěl, bych řekl, že pevná jak skála.
„Bude to v pohodě,“ zaslechl jsem vedle sebe tichý hlas Faileona.
Ten stál, stejně jako já, a bedlivě všechno sledoval. Ale vypadal, že je uvolněnější než já, Jeho elfská podstata mu nejspíš říkala, že se nemáme čeho bát, i když tu Báthory řve a vyhrožuje vším možným.
„Jsem rád, že jsme se ho zbavili,“ promluvil jsem konečně, když všechno utichlo a na zahradě nezůstal jediný duch. „Sice nám dal vědět, že se něco děje, ale byl jen veden svou pomstou. O nic víc mu nešlo a bylo mu jedno, jak to s lidmi dopadne. Viděl jen Matteova otce. To bylo vše, co na tomto světě mezi živými chtěl. Ještě že ho Benasi neudělal upírem, nejspíš by byl hodně problematický. On musel vědět, co je Báthory zač, když se takhle rozhodl. Ať už je, jaký je, nebylo by špatné mít takového člov… vlastně upíra na své straně.“
Došel jsem k Jaelovi a zadíval se mu do očí.
Vůbec nevypadal unaveně, na to, co všechno teď udělal. Jindy by se zhroutil, jakmile by ho duch opustil, ale teď byl plný síly.
„Tvoje babička…“ usmál jsem se na něho. „Musela být moc fajn ženská.“
Pak jsem se otočil a rozhlédl se po zahradě a v tu chvíli jsem v duchu Matteovi děkoval, že jsme se přestěhovali sem. Nejspíš bych si musel brzy koupit nový dům i s pozemkem, podle toho, jak to tu vypadalo.
„Tak, Jaeli, jsi připravený hledat Logana?“ vrátil jsem se pohledem k našemu novému upírovi s úžasnou schopností.
Teď už jsem si byl jistý, že nám nic nebrání v tom, abychom Logana našli. Jen ještě musíme přijít na to, jak se zbavit Tepese…