Calleo
Matteo pochopil. Stejně jako Fai a Will.
Myslel jsem si, že nás přenesou k nim domů, ale nestačil jsem ani mrknout, Matteo popadl Jaela a byl… pryč.
„Kurva! Jak to, že se umí přenášet?! Kdy mi to jako hodlal oznámit?!“ vybuchl jsem a pěstí narazil do bariéry, abych aspoň někam přenesl ten vztek, který ale spíš pramenil z celé situace.
Vzhledem k tomu, že Will a Fai byli poměrně vyčerpáni soubojem, a pak pokusem Jaela vrátit mezi živé, popadl jsem je, a odnesl je k Willovi domů.
Matteo tam ale nebyl.
Teď jsme mohli jen doufat, že ať už je kdekoliv, dopadne to dobře.
A protože jsem neměl nic na práci, rozhodl jsem se, že se připojím k pátrání a zase zmizel.
Spolu s Jeromem, jehož zranění ještě nebylo úplně uzdravené a Alexem, jsem se vrátil asi o pět hodin později.
Logana jsme nenašli, i když se Al s klukama snažili ještě pátrat, ale já tušil, že nebudou mít úspěch.
Zrovna jsem chtěl s ostatníma probrat co dál, když se objevil Matteo s Jaelem v náruči a zamířil s ním do pokoje.
Okamžitě jsem nakrčil nos a obočí mi vyletělo vzhůru.
„Neříkej mi, že jste celých těch šest hodin jen šoustali. Vypadáš až moc spokojeně, a je to cítit na hony daleko,“ zašeptal jsem Matteovi do ucha.
Ostatní, teda kromě Jeroma to nejspíš necítili.
Ne, že by mi to vadilo, ale zatímco oni si užívali, my se mohli strhat, a taky jsme nevěděli, jak to s nima vypadá.
„Jo, a ještě si vyřídíme to přenášení. Doufám, že sis něco nechal i pro mě,“ zavrčel jsem ještě a hrábnul rukou mezi jeho nohy.
To už se ale přihrnul Jerom a hned si klekl k posteli.
„Jak na tom zlatíčko je?“ otočil se na Mattea.
Jael vypadal, jakoby spal, a nic nenasvědčovalo tomu, co se před pár hodinami stalo, a ani tomu, že by z něj byl upír.
Proměnu tedy nejspíš zvládl. Otázkou zůstávalo, jak přežije další dny, které pro něj budou rozhodující, kdy si vlastně plně uvědomí svou novou podstatu.
Matteo
Ještě jsem ani nevyšel schody a už jsem měl v závěsu Callea.
Opatrně jsem Jaela položil, a pak se ke Calovi otočil. Přistoupil jsem k němu, objal ho kolem pasu a opřel si hlavu o jeho hruď.
„Jo, je v pořádku. Teda, zatím,“ odpověděl jsem Jeromovi, který ho hned prohlížel. „Co bude dál, se teprve uvidí.“
Pak jsem zvedl hlavu a zadíval se na Callea.
„Nešoustali jsme celých šest hodin. Jen tři a půl. Musel jsem ho nejdříve oživit, nakrmit, a potom uklidit a umýt ho. Stejně v suterénu ještě není úplně uklizeno. Bude to tam chtít i vyvětrat,“ zašeptal jsem, zatím co i William a Faileon kontrolovali Jaela, jak na tom je.
„Jen… Trochu se bojím toho, co bude, až se probere a uvědomí si, co se stalo. Ty první hodiny, než odpadl, než vyčerpal nadbytečnou energii, si nebude pamatovat. Ale… Mám strach, že se změní. Že mě bude nenávidět, a že mě Logan bude chtít zabít,“ povzdechl jsem si.
Ten strach byl oprávněný, protože tohle, co jsem udělal, bylo bez Jaelova souhlasu.
Stoupl jsem si na špičky, abych mohl svého chlupáče políbit, a pak jsem odstoupil a rozhlédl se kolem sebe.
„Podle všeho, že tu Logan nepřiběhl, a jste tu skoro všichni, tak jste ho nejspíš nenašli, co? Už tak mám obavy, jak Jael zareaguje, a když ještě zjistí, co se s Loganem stalo… Ale na druhou stranu… To by nám mohlo pomoct. On by nám ho mohl pomoct hledat, a tím, že by se na něj soustředil, nemusel by až nějak moc vyšilovat, že je z něj upír. Ale… jen jestli mu zůstala jeho schopnost. Je to něco podobného, co umí i táta. Jen si vzpomeň, že jak tu byl, tak hned věděl, že je Báthory v Jaelovi, a že Tepes zaútočil. Cítil to… No, pokud nepomůže Jael, půjdu požádat otce. Pokud vím, tak si od Logana ještě nevzal odměnu a nejspíš jen čeká na vhodnou příležitost. Tak by možná neodmítl…“
Calleo
Zabručel jsem, když mě Matteo objal.
Po jeho slovech jsem si ale povzdechl, objal ho tentokrát já a políbil na čelo.
„Nemyslím si, že tě bude nenávidět. A jak znám Logana, určitě nakonec v tom najde nějaké praktické řešení. A pokud budou dělat problémy, vytluču jim to z hlavy. Udělal jsi, co bylo v tu chvíli nejrozumnější. Nikdo nechtěl Jaelovu smrt a všichni tě podpoříme, takže si s tím nezatěžuj svou krásnou hlavinku, ano?“
Pustil jsem ho a přešel k Jaelovi a zadíval se na něj.
Pravda byla, že tohle, co Matteo udělal, a my všichni odsouhlasili, nebylo tak docela vůči Jaelovi, a hlavně Loganovi fér. Ale prostě v tu chvíli jediné možné řešení, kromě smrti.
„Logana se nám najít nepodařilo. Al s klukama sice ještě pátrají, ale pochybuju. Je to už moc dlouho. Teď nejspíš musíme jen čekat, než se Tepes, který sebral Logana, objeví sám, nebo doufat, že Jaelovi zůstala jeho schopnost a najde ho on. Za tvým otcem… Byl bych nejraději, kdyby se sebral a vypadl zpátky do Caracasu. Je mi jasné, jak to bude vypadat, až za ním přijdeš s prosbou. 'Pomůžu ti, ale vrať se se mnou do Caracasu a zapomeň na toho špinavého čokla,‘“ zpitvořil jsem hlas a zašklebil se.
„Tvůj otec nikdy nic nechce zadarmo. Už jen to, že se mu Logan upsal ho nejspíš bude něco stát. Doufám jen, že to nebude Jael, když je z něj teď upír,“ nespokojeně jsem mlaskl a odstoupil od postele.
Přešel jsem k tomu svému upírkovi, pohladil ho po tváři a prsty přejel po krku.
„Jsi v pořádku? Nemáš hlad? Nejspíš tě ty čtyři hodiny musely vyčerpat,“ ušklíbl jsem se, ale pak zvážněl, Mattea znovu objal a políbil ho.
Celá tahle situace byla vyčerpávající a hlavně deprimující.
Jen čekat a nemoct nic udělat bylo prostě k vzteku.
Matteo
Bylo mi dobře u Callea. V takových chvílích, jako je právě tahle, jsem měl rád to jeho medvědí objetí.
Přitulil jsem se k němu ještě víc a pousmál se.
„Jsem v pořádku, ale vážně bych něco pojedl. Jen ne tady,“ pohlédl jsem se k posteli a ostatním. „Jael mi dal co proto, byl strašně nenasytný. Myslel jsem, že nakonec budu potřebovat transfuzi krve. Jo, a k té otcově odměně. Nemusíte mít strach, že by chtěl Jaela. Vidí Jaela jako slabého, nepotřebného. Poznal jsem to podle jeho chování.“
No, ale nejspíš to otci nebude po chuti. Anebo na druhou stranu, bude spokojeně přikyvovat, že jsem se konečně odhodlal jít v jeho stopách a chovat se konečně jako upír, a ne jako člověk.
Jael je vůbec první, koho jsem takto oživil…
„Jael teď bude spát několik hodin. Běžně takto oživení spí dvacet čtyři hodin v kuse minimálně. Ale on… Když se probral, byl až moc energický, tak se obávám, že ani tak dlouho spát nebude. A jakmile se probudí, bude potřeba, aby u něj někdo byl, takže bychom se tu měli střídat a hlídat ho.“
Ještě jsem všem vysvětlil, co může nastat po Jaelově probuzení, a pak už jsem strkal Callea ven z pokoje s tím, že se za chvíli vrátíme…
A abychom se dlouho nerozmýšleli, kam půjdeme, znovu jsem ho objal kolem pasu a rovnou jsem nás přenesl do našeho domu do ložnice.
„Přenášet se umíme všichni. Teda myslím otec, máma, bratr, sestra i já. Ale s tím, jak mi otec neustále připomínal, že se mám chovat jako upír, tak jsem to z trucu prostě nepoužíval. No, myslím, až se dozví tohle, i o Jaelovi, tak bude na koni,“ vysvětlil jsem Calovi, zatímco jsem ho shodil na postel, a hned si na něj vyskočil.
Sklonil jsem se k němu a políbil ho.
„Je čas na večeři,“ usmál jsem se a hned se mu zahryznul do krku…
Jael
Přišlo mi jako bych se probouzel z hodně dlouhého flámu.
Nějak jsem si v hlavě nedokázal vybavit, co se za posledních pár hodin dělo, a proč ležím v posteli, navíc nahý, oblečený jen do cizí košile, protože tahle nebyla moje.
Cítil jsem se...
Tak nějak jinak. Zmateně jsem zamrkal a zadíval se do stropu, který jsem najednou viděl jasněji a zřetelněji.
Mám něco s očima?
Možná. Proto se nejspíš cítím, jak praštěný palicí. Asi budu muset zajít k doktorovi.
Odhodil jsem peřinu a zvedl se na loktech. Trochu mě bolel zadek, ale za to nejspíš může Logan.
Logan…
Kde vůbec je?
Otočil jsem hlavu, abych se podíval po pokoji a v tu chvíli jsem koutkem oka zaregistroval nějaký pohyb.
A pak mě to praštilo. Byla to jako srážka s vlakem.
Ta vůně… Ta nádherná vůně, při které se mi rozechvělo celé tělo.
Tak lákavá, vábivá…
„Jaeli…" promluvilo to na mě, ale já nevnímal.
V momentě jsem vyskočil z postele, a aniž bych věděl jak, povalil jsem to na zem, pevně přidržel a sklonil se k tomu.
Zakňučel jsem, když se můj nos toho dotkl a já vyplázl jazyk, abych to olízl.
Cítil jsem, jak mě něco tlačí na zubech a pak do rtu, cítil jsem, jak se můj žaludek sevřel a tělo se rozechvělo. V hlavě mi hučelo a já chtěl jen jediné.
Zakousnout se do toho, co vydávalo tu lákavou vůni.
„…li! …eli! Jaeli!"
Jen postupně se do mého mozku dostával něčí naléhavý hlas.
„Jaeli! Vzpamatuj se!"
Teď už jsem ho poznal. Překvapeně jsem zamrkal, narovnal se a zmateně se zadíval na Jeroma ležícího pode mnou.
„Jerome?" zachrčel jsem a zmateně se rozhlédl po pokoji.
Můj pohled padl na zrcadlo vedle dveří a nechápavě se díval na svůj vlastní odraz.
Bílý pramen z vlasů zmizel. Narudlé oči, bledší pokožka, dlouhé ostré zuby, to vše svědčilo jen o jediném.
„Ne…" zašeptal jsem a zvedl ruce k tváři, jako bych se chtěl ujistit, že jsem to já.
„Jaeli… umíral jsi… bylo to jediné řešení," ozval se Jerom.
„Ne… Ne… Ne!" můj hlas postupně sílil.
Slezl jsem z Jeroma a s rukama přitisknutýma na tváři se odpotácel, dokud jsem nenarazil na skříň.
„Ne…!" zašeptal jsem znovu.
„Jaeli, neboj se-"
„Co jste to udělali?!" nenechal jsem ho domluvit a zaječel na něj. „Co jste to provedli?! Proč?! Prosil jsem se o to?! Proč?!"
Poslední slova jsem už zařval tak hlasitě, až se Jerom přikrčil a do pokoje vtrhl Alex.
„Jaeli…"
„Vypadni!" zaječel jsem znovu a popadl první věc a hodil ji po nich. „Vypadněte! Oba dva! Vypadněte! Vypadněte! Vypadněte!"
Ječel jsem dál jako smyslů zbavený snad ještě i chvíli potom, co odešli.
Nemohl jsem tomu uvěřit. A pak mi to došlo.
Logan! Nebyl tu proto…
Ano. Jsem zrůda a Logan proto odešel.
Přestal jsem si škubat vlasy a ruce svěsil podél těla.
Pak jsem zcela automaticky přešel do koupelny, otevřel skříňku a vybral to, co jsem potřeboval.
Nemůžu takhle žít. Ne bez Logana. Je mi jedno, proč to udělali, ale měli se zeptat. Na tohle neměli právo.
Bylo jen málo způsobů, jak upíra zabít, ale já byl očividně teprve "narozený" a bude mi stačit, když vykrvácím.
Sedl jsem si do prázdné vany, vzal žiletku a řízl se do obou zápěstí.
Ani to moc nebolelo. Mezi rány jsem pak žiletku vložil, aby se nezacelila a krev dál vytékala.
Ruce jsem položil přes okraj vany, pohodlně se usadil, zapřel si hlavu a zadíval se do stropu.
„Promiň… Logane… promiň… má lásko… ale nechci, abys mě… takhle viděl…" zašeptal jsem do ztichlého prostoru a zavřel oči…
Matteo
„Cal… Calleo!“ zařval jsem na celý barák ve chvíli, kdy to na mě přišlo.
Byl jsem vyšťavený jak citrón, ale on mě přesto nešetřil.
Jako by mi to chtěl dát sežrat za to, co jsem tu s Jaelem vyváděl. Byl se podívat i v suterénu, a jakmile ucítil, co ucítil, už s ním nebyla kloudná řeč a klátil mě snad ve všech místnostech našeho baráku…
Ale… Neřekl bych, že by mi to vadilo.
Byl jsem spokojenej jak nikdy.
Prohnul jsem se, víc se narazil na jeho klín, zapřel se rukama o stůl, a když to bylo v tom nejlepším, narovnal jsem se, zvedl ruce a zahákl je Calleovi za krk. Doslova jsem se na něj přilepil a nechal své uspokojení dopadat někam na zem pod stůl.
„Poř-pořád… ti… to… nestačí?“ zeptal jsem se ho zadýchaně a natočil k němu hlavu. „Já… můžu… pokrač-“
Náhle jsem se však uprostřed slova zarazil.
Přišlo to jako rána do hlavy. Ještě jsem nikdy nic takového nepocítil, a tak mě to na moment překvapilo. Je to pokaždé takové, když dám někomu šanci žít nový život? Je to tak pokaždé?
Vždyť je tak daleko… Neslyším ho, necítím ho, ale tohle…
Na moment jsem v silné křeči sevřel Calleův krk, až se musel sehnout, a vzápětí jsem ho od sebe odstrčil.
„Musíme jít! Jael… On… ten hlupák!“ rozkřikl jsem se, přiskočil ke Callovi, a hned jsem nás oba přenesl do podkroví Willova domu.
A tady jsem to už cítil tak moc, že kdybych byl člověk, nejspíš se pozvracím. Ta síla jeho chuti zemřít.
A rozhodně k tomu nemá daleko…
Vpadl jsem do koupelny a hned se vrhnul na Jaela.
„Ty idiote!“ zařval jsem mu do obličeje.
Vyrval jsem mu z rukou žiletky, a pak jsem ho chytil pod krkem.
„Chceš se zabít?! Chceš, aby Logan našel tvoji mrtvolu? Chceš, aby se trápil? Víš, proč tu není? Protože jsi umíral! Umíral jsi Jaeli, a on to nezvládl! Tak moc chtěl umřít s tebou! Tak moc tě miluje, že myslel jen na tohle, a ten parchant Tepes toho využil a teď někde běhá s Loganovým tělem po městě! Chceš ho v tom nechat?! Chceš, aby se trápil?! Jestli jsi nasraný za to, že jsem ti zachránil život, že jsem nedovolil, abys umřel, tak mě třeba zmlať! Ale nezahazuj svou novou šanci, pitomče!“
A po posledních slovech jsem s ním mrsknul tak silně, že proletěl koupelnou, celým pokojem a otevřenými dveřmi na terasu až ven na zahradu, kde se zastavil o strom.
V mžiku jsem stál nad ním a výhružně na něho zasyčel. Nechal jsem vystoupit svou upírskou podstatu, a bylo mi jedno, že jsem nahý, že jsem cítit Calleem, že musím vypadat i děsně. Bylo mi to jedno.
Pořád to byl Jael, naše zlatíčko, pořád stejně krásný, milý a laskavý, ale… Pro tentokrát jsem musel zatnout zuby a na moment zapomenout na to, jaký je. Pro tentokrát, i když mě to bolí, ho nemůžu hladit po vlasech a šeptat: To bude dobrý.
Sklonil jsem se nad ním, vycenil jsem na něho zuby a drápy jsem zasekl do stromu nad jeho hlavou.
„Jestli zuříš, tak jsem připravený, Jaeli! Pojď! Vymlať ze mě tu svoji zlost! Ale už nikdy nedělej to, co jsi udělal! Jen slaboši se zabíjí a Logan slabochy nesnáší!“
Jael
Už jsem cítil, jak se propadám, jak se všechno kolem mě vytrácí a spokojeně vydechl, když se to všechno rázem změnilo.
Najednou jsem cítil, jak mě někdo silně sevřel pod krkem a vzápětí jsem tvrdě narazil na strom.
Jen pomalu mi do mozku docházelo, kdo to je a co na mě křičí.
Logan?
Co to říkal?
Logan slabochy nesnáší?
Tohle mě zcela probralo a já se zadíval na Mattea, který stál nade mnou a tvářil se nasraně.
Cítil jsem tah na zápěstí, jak se nejspíš rána uzavírala, a začínal se mě zmocňovat hněv.
„Slabochy? Slabochy?!" zařval jsem na Mattea a stoupl si. „A myslíš, že až mě uvidí jako upíra, řekne: „To je v pořádku?‘ Ano?! Neměli jste právo!"
Můj hlas se rozléhal zahradou, a já během slov cítil, jak ve mě roste nějaká síla.
Zvláštní pocit, jako bych to byl já, ale přitom někdo jiný.
Podvědomě jsem zaregistroval, že se zvedl vítr a snad i trochu zatmělo.
„Neměl jsi právo," zašeptal jsem hlasem, který byl můj a zároveň nebyl.
Zahlédl jsem vedle sebe pohyb.
Přicházeli. Přicházeli z druhé strany, aby se mi postavili po boku. Aby za mě bojovali a chránili mě.
„Myslíš, že Loganovi záleží na tom, kým jsi?" zaslechl jsem jiný hlas.
Calleo. Stál se založenýma rukama kousek od Mattea a možná se trochu smutně na mě díval?
„Myslíš si, že mu bude záležet na tom, kým ses stal? Pokud tě skutečně miluje a ty jeho, pokud ho opravdu miluješ, spolu to překonáte. I když to není úplně stejné, stačí se podívat na mě a Mattea. Jsme spolu i přesto, že bysme spolu být neměli. Matteo riskoval vše, aby ti dal nový život. Abys tu byl pro Logana. Tak se přestaň, kurva, chovat jako malé děcko a vzpamatuj se!"
Chtěl jsem Calleovi něco odseknout, chtěl jsem Mattea za to, co udělal zmlátit, ale najednou mě opustila všechna síla.
Přesto jsem udělal dva kroky k němu a napřáhl se, abych ho praštil.
Místo toho se ale moje ruka svezla po jeho hrudi, když jsem na něj přepadl a povalil ho na zem.
„Matteo… bojím se… mám strach…" vzlykl jsem a zadíval se na něj.
Jeho vůně prosycená ještě něčím jiným, přehlušila všechno ostatní, a než jsem si stačil uvědomit co dělám, moje zuby se zanořily do jeho kůže na krku a já spokojeně vydechl, když mi ta teplá, hutná tekutina stekla do krku…
Matteo
Narovnal jsem se a kousek odstoupil, když Jael zareagoval na má poslední slova.
Byl jsem rád, že zafungovalo aspoň něco a on mě začal vnímat. Byl jsem připravený na cokoliv. I na to, že mě Jael možná přizabije. I když jsem věděl, že ho Calleo včas zastaví, přesto jsem byl připravený i na tohle a nehodlal jsem se bránit.
Měl pravdu… Udělal jsem to bez jeho souhlasu.
Když se však mírně zatáhlo a ochladilo se, pocítil jsem smrt. Několik smrtí… Byli tady, i když jsem je neviděl. Přišli za Jaelem…
Jeho schopnost s nimi rozmlouvat mu zůstala a zřejmě se ještě zesílila. Vypadalo to, jako by oni nepřišli jen tak, jako by si je Jael prostě přivolal…
Netušil jsem, co bude následovat, protože tomuhle jsem se bránit neuměl. To by tu musel být můj otec.
Koutkem oka jsem zahlédl z domu vybíhat Williama a Faileona, ale gestem a zavrtěním hlavy jsem jim dal najevo, aby bariéru nezvedali. Ať tomu nechají volný průběh. Jael už není slabý človíček… Jeho v tuhle chvíli už jen tak něco nebo někdo neposedne.
Fai s Willem couvli, a v tu chvíli domluvil i Calleo.
Když se z Jaelových úst ozvalo mé jméno, jen jsem natáhl ruce, zachytil ho a pevně jsem ho objal.
Dosedl jsem na paty a jeho si stáhl na svůj klín. Naklonil jsem hlavu, a jen čekal, až se Jael nasytí.
„Tak to má být… Spraví se to… Neboj se, Jaeli…“ pomyslel jsem si v duchu.
„Vím, že to není lehké,“ promluvil jsem na něj tiše, zatím co on pil mou krev.
Mohl jsem jen tušit, co prožívá, protože já tohle nikdy nezažil. Já se jako upír už narodil.
Ale viděl jsem, co to s lidmi dělá. A možná proto jsem se bránil tomu, abych někomu dal tenhle „nový“ život. Nikdy jsem to neudělal. Ale na Jaelovi mi opravdu záleží…
„Omlouvám se. Vážně mě to mrzí, ale… nešlo to jinak… Udělal jsem to bez tvého souhlasu, ale neudělal jsem to z nějakého rozmaru. Všichni, co tu jsme, jsme chtěli, abys přežil. Nechtěli jsme, aby si umřel. Nechtěl to nikdo, ani Logan… Strašně moc tě miluje. Trápí se, chce umřít, protože si myslí, že ty jsi mrtvý. Vy jste dvě poloviny, které neodmyslitelně patří k sobě. On tě potřebuje… Pomoz mu, Jaeli, než ho Tepes vtáhne někam, kde už nebude návratu. Prosím, Jaeli… Odpusť mi to všechno, omlouvám se… Ale… zůstaň silný… pro Logana…“
Hladil jsem ho po vlasech a po zádech. Cítil jsem, jak se třese, ale po chvíli jeho třes ustával… A pak i jeho sevření povolilo a on mi zůstal viset bezvládně v náruči.
Setřel jsem mu tu trochu krve, co mu zůstala na rtech a políbil jsem ho na čelo.
„Promiň, Jaeli. Omlouvám se… moc se omlouvám…“ zašeptal jsem ještě, když jsem ho sevřel v náručí a houpal jsem se s ním jak s malým dítětem, které potřebuje konejšivou náruč matky.
Jerom
Tak tenhle den stál úplně za hovno. A přitom to začalo tak dobře!
Když mě pak Calleo poslal s Alem a klukama hledat Logana, moc se mi nechtělo.
Chtěl jsem zůstat se svým Jaelkem, který potřeboval pomoct.
Ale nakonec jsem šel.
Po chvilce se k nám přidal Calleo a prskal něco o tom, že se Matteo umí přenášet a on o tom nevěděl.
Víc mě ale dostalo, že Matteo s mým Jaelkem zmizel a nikdo nevěděl kam.
Asi po pěti hodinách jsme hledání vzdali, teda já s Callem a Alexem, protože jsme hlavně chtěli vědět, jak je na tom Jael.
Ale ani on, ani Matteo u Willa nebyli, a já se začal vztekat.
Nestačil jsem však ještě ani vybuchnout, a Matteo si to nakráčel k Willovi jako nějaká porno hvězda s mým rozkošňátkem v náruči.
Ale oddechl jsem si.
Vypadal v pořádku, a já se od něj odmítal hnout i přesto, že Matteo, než spolu s Calem zmizeli, navrhl, že se máme při hlídání střídat.
Všechny jsem je pak vyhodil, protože jsem chtěl být u toho, až se Jael vzbudí.
Ovšem jeho probuzení jsem si představoval jinak.
Za normálních okolností bych byl velice vděčný za tu příležitost, že se mi tak vrhl po krku, a to doslova, ale bylo vidět, že není sám sebou.
Když nás pak s Alexem vyhodil, zašli jsme za Willem, abysme se rozhodli, co dál, ale neuběhla ani vteřina a vyřešil to za nás Matteo.
Když jsem viděl, jak Jaelovi ubližuje, chtěl jsem mu skočit po krku, ale Cal mě zastavil.
A pak se stalo, co nikdo z nás nejspíš nečekal.
I přesto, kým jsem, jsem se otřásl, když se najednou nepřirozeně ochladilo.
Jaelovi očividně jeho síla zůstala, a naopak se ještě znásobila.
Ale než k něčemu došlo, promluvil Cal a jeho slova na Jaelka zapůsobila.
Přiklekl jsem si k těm dvěma a pevně je objal.
„Neomlouvej se, Mete… Udělal jsi jen to, co jsi považoval za správné. Jaelek je silný. Přenese se přes to. Jen mu musíme dát čas…" šeptal jsem, zatímco jsem Mattea pevně objímal, prsty mu probíral vlasy a občas ho políbil na tvář, rty nebo čelo.
Matteo
Bylo mi to vážně líto, že jsem musel k něčemu takovému přistoupit. Ale opravdu jsme nechtěli, aby Jael umřel. Na to ho máme moc rádi, a nejspíš… Logan by nám to nikdy neodpustil.
Bude se možná zlobit i tak, až zjistí pravdu, ale pořád lepší tenhle vztek, než kdyby se trápil Jaelovou smrtí.
Na moment jsem položil Jeromovi hlavu na rameno, a měl jsem co dělat, abych zatlačil slzy, které se mi draly do očí.
Nejen Jael se změnil. Ale i Jerom. Možná si to neuvědomuje, ale tohle, co udělal teď, by ještě před pár roky neudělal ani v záchvatu dobré vůle.
„Věřím tomu, že to bude dobré. Chci tomu věřit. Musí to tak být. Už jen vědomí toho, že by mohl Tepes Loganovi ublížit, ho snad postaví na nohy,“ přestal jsem se o Jeroma opírat.
Jen jsem pootočil hlavu a jako poděkování jsem ho políbil na rty. Rozhlédl jsem se kolem sebe.
Snad všichni, kdo tu právě byli, stáli venku na zahradě a sledovali nás.
William, Faileon, Alexander, dokonce i Andrew, který to evidentně nesl asi nejhůř z nás a tiskl se k Faileonovi.
Jen kluci ze smečky chyběli.
Ale nevadí, aspoň neviděli Jeromův záchvat laskavosti.
Podebral jsem Jaela a vstal jsem i s ním. I když si ode mne znovu vzal krev, naštěstí ji nebylo tolik, aby mě to oslabilo.
„Calleo, svolej svoji smečku. Je čas jim ukázat, kde budou bydlet. Nemůžeme tu Willovi a Alexandrovi stále likvidovat barák. Vezmu teď Jaela k nám, sbalte mu nějaké věci na oblečení, a vemte je s sebou, prosím, ano? A nebojte se. Zvládne to. Bude v pořádku. Jakmile si odpočine, vrátíme se. Anebo…“ zarazil jsem se na moment a zapřemýšlel. „Možná by bylo fajn, kdybyste všichni přišli k nám, abychom neztráceli čas s neustálým přesouváním tam a zpátky. Aspoň, než se domluvíme, jak budeme postupovat. Přeci jen náš dům je větší, a hlavně… máme domy dva a hned vedle sebe. Budu na vás čekat.“
Ještě jednou jsem políbil Jeroma, přešel jsem ke Calleovi, kterého jsem také políbil, a pak se slovy, že budeme na ně čekat, jsem se přenesl do našeho domu, a hned zamířil do ložnice, abych mohl Jaela uložit.
Alexander
Znal jsem Jaela poměrně dlouho a moc jsem si ho za tu dobu oblíbil.
Vědomí, že by měl zemřít, mě málem rozervalo na kusy, a tak jsem všema deseti v duchu přijal Calleův nápad na Jaelovu přeměnu.
O tom, že nejspíš budeme muset nést následky, jsem v tu chvíli nepřemýšlel.
Dostavilo se to o několik hodin později, když se Jael probral a začal vyšilovat.
Nebylo mi z toho nejlíp, a dokonce to zasáhlo i někoho takového jako je Jerom.
Kdybych mohl, tisknu se k Willovi stejně jako Andy k Faileonovi, ale jen jsem stiskl jeho ruku, a až teprve, když jsme osaměli spolu v ložnici, abysme se sbalili, poté, co Matteo navrhl, ať se na chvilku přestěhujeme k nim, přistoupil jsem k Willovi, pevně ho objal a dal průchod svým emocím.
„Až tohle skončí, beru si dovolenou," povzdechl jsem si, políbil Willa, a pak ho pustil.
Než jsem nás sbalil, Will ještě zařídil pár věcí ohledně krámku, zajistil dům, aby se během naší nepřítomnosti do něj nikdo nedostal, a pak už nás s Faiem všechny postupně přenesl.
Matteo
Nakonec jsem Jaela uložil ne v ložnici, ale v jednom z pokojů pro hosty, který se nacházel v přízemí.
Potřeboval jsem uklidit suterén, a takhle to k němu bylo nejblíže. Nechal jsem otevřené dveře, abych ho slyšel, kdyby se probudil, rychle na sebe hodil hadry, ať nechodím pořád nahej, a hned zamířil dolů.
Musel jsem to tam pořádně uklidit. Hlavně kvůli Jaela. Teď, když je upír, jeho smysly jsou zbystřené a mohl by cítit to, co se tam stalo. A já nechtěl, aby měl ještě výčitky, že snad Logana zradil, kdyby mu to náhodou došlo.
Plachtu z postele jsem nahradil čistou, a tu špinavou jsem vynesl ven, kde jsem ji hned spálil.
Když jsem byl na zahradě, pohlédl jsem k sousednímu domu a zavětřil.
Jo, byl už prázdný… A tenhle živý plot… Ten zruším, aby tu mezi domy nebyla žádná překážka.
Vrátil jsem se dolů, všechno poctivě poutíral, umyl každé místo, kterého se Jael dotkl, nebo kde po něm zůstala nějaká pachová stopa. Hodil jsem instrumenty do sterilizace, protože ty se předtím válely při našem řádění po zemi, a pak už jsem vzal dezinfekční prostředky a pustil se do podrobné očisty všeho, včetně podlahy.
Jo, nejspíš tu nějakou chvíli Calleo nebo Jerom nevstoupí, protože to bude pořádně dráždit jejich nosy, ale není zbytí. Už tak to má Jael těžké, a já mu to nechci ještě víc zhoršovat.
Během uklízení jsem občas zaskočil mrknout na Jaela, ale vypadalo to, že klidně spí. Teda… Jestli klidně, to nevím, ale rozhodně spal, a pro jeho přizpůsobení se upírské podstatě, byl teď odpočinek důležitý.
Byl jsem skoro u konce úklidu, když se postupně začínaly ozývat hlasy ze zahrady.
Vyběhl jsem ven právě ve chvíli, kdy sem postupně přicházeli kluci ze smečky, a ostatní už seděli na terase a čekali, až dorazí zbytek osazenstva.
„Jael spí ve spodním pokoji pro hosty. Mohli byste ho na chvíli pohlídat?“ rychle jsem si otřel ruce a přešel k nim. „Alejandro, Jerome, vám bude patřit dům vedle, není sice tak velký, jako Calovo sídlo, ale stačí na to, abyste se tam s celou smečkou v pohodě vešli. Pojďte, ukážu vám to tam.“
Mávl jsem i na ostatní, aby šli za námi, jen jsem se ještě po cestě otočil na Chaviera a poprosil ho, aby pak něco udělal s tím živým plotem, ať je tu volný přístup bez překážek.
Jael
Probuzení přicházelo pomalu, jako líné ráno.
Ale tentokrát přišly i vzpomínky.
Můžou upíři brečet?
Nejspíš jo, protože jsem začal vidět rozmazaně a musel se kousnout do rtu.
„Jaeli…" probral mě tichý naléhavý hlas, až jsem sebou škubl.
„Alexi…" odvrátil jsem od něj hlavu, aby mě neviděl, ale buď to nepochopil nebo to zcela ignoroval, protože za vteřinu jsem se mu díval do očí, když si sedl na postel a otočil mi hlavu zpátky.
„Prosím, Jaeli. Pochop to. Jistě, není to asi něco, co by sis přál, ale chtěl bys raději zemřít? A nechat nás tu všechny? Nechat tu Logana? Jsi opravdu takový sobec? Promiň, že to tak říkám, ale právě teď se chováš jako ublížené děcko a nemyslíš na nikoho jen na sebe. Jistě, máš na to právo, ale… I Matteo se musel hodně obětovat, a víš co? Udělal to rád. Udělal to, protože tě miluje, stejně jako my všichni. Všichni tě máme moc rádi, a stokrát raději tě budeme mít jako upíra Jaela než mrtvého Jaela. Kromě toho, ber to z té lepší stránky. Víš, jaké to bude mít výhody? A co se týče Logana… Promluvíme si o tom, až vstaneš, ano? Všichni máme trochu hlad, takže Will a Al chystají večeři. Mimochodem, budeme teď bydlet chvíli tady u Mattea. Teď tě chvilku nechám, aby sis to nechal projít hlavou, ano? Ale žádné blbosti!"
Alex se na mě usmál, podrbal mě ve vlasech, políbil na čelo, a pak vstal a odešel.
Zůstal jsem ležet na posteli, zíral do stropu a přemýšlel o jeho slovech.
Možná měl pravdu, ale mám právo na to být sobec, ne?
I když…
Jestli je Logan v nebezpečí…
Co to Matteo říkal? Má ho Tepes? Chtěl umřít?
Pitomec!
Zvedl jsem se do sedu a povzdechl si.
Alex má pravdu. Kromě toho, pokud má Tepes skutečně Logana, pak ho můžu zachránit.
I za cenu toho, že mě bude nenávidět, ale raději to než žít s vědomím, že jsem si někde v koutku foukal bebíčko, zatímco byl Logan v nebezpečí a já mu nepomohl, i když jsem tu možnost měl.
Jo. Sice to nejspíš bude chvilku ještě trvat, než to vstřebám, ale to zvládnu.
Jen kdyby…
Zasténal jsem a padl znovu do postele.
Stočil jsem se do klubíčka, strčil ruku mezi nohy a pokoušel se vydýchat ten nával vzrušení, když jsem ucítil tu nádherně sladkou a lákavou vůni, která přehlušila i tu druhou, co mě vábila.
Jenže, nedalo se to vydržet, takže jsem to nakonec vzdal, vyskočil z postele, a v momentě našel první zdroj.
Přitiskl jsem se na Mattea a pevně ho objal.
„Omlouvám se," zamumlal jsem a otřel se nosem o jeho krk, "a… mám hlad…"
Olízl jsem tepnu, ale v tu chvíli se objevila ta druhá vůně. Začichal jsem a slabě zasténal.
„Jerome…" jakmile jsem ho uviděl, došlo mi to.
To on mě lákal. Pustil jsem Mattea a vmžiku byl u Jeroma na kterého jsem se přitiskl a otřel se o něj.
Rukama jsem ho objal kolem krku, stoupl si na špičky a rty se mu otřel o krk.
„Kruci, rozkošňátko…" zabručel Jerom a natiskl si mě na sebe.
Zaslechl jsem, jak se Mattea ptá, co má dělat, ale to už jsem téměř přestal vnímat okolí, když jsem cítil, jak mi narostly zuby.
Matteo
Konečně jsem si ten nově koupený barák mohl prohlédnout pořádně.
Jo, velká kuchyň spojená s obývákem. Dvě koupelny, sice na chodbě, ale to si když tak kluci upraví. A čtyři pokoje. Pak tu byla místnost, něco jako pracovna a knihovna dohromady. Starý pán byl hodně sečtělý, ale pobral si skoro všechny knihy, které tu měl, nechal jich jen pár, které zřejmě pro něj nic neznamenaly.
Evidentně, podle toho, jak to tu vypadalo, tak tu bydleli ještě v době, kdy jejich děti byly malé. A později, když se odstěhovaly děti, a rodičové stárli, nevyužívali většinu těch pokojů, až na svou ložnici a pracovnu. A všude byly serepetičky, sošky, dečky, výšivky a podobně. Zřejmě koníček paní domu.
No, tak tady si kluci nejspíš trochu máknou, než to upraví k obrazu svému.
Ale to už bude na nich.
Hned si určili, kdo bude mít jaký pokoj, a hned plánovali, že probourají zeď, jednu koupelnu spojí s dvěma pokoji, mezi nimiž se koupelna nacházela, a že v hlavní ložnici, kterou si samozřejmě hned zabrali Jerom a Alejandro, si postaví novou koupelnu, aby nemuseli chodit na chodbu.
Lednici vyhodí, koupí si novou, dvakrát větší než původní, a pod barákem si udělají místnost, spižírnu na čerstvé maso…
No, plánů měli dost, a zatímco kluci procházeli dům, Chavier už byl venku na zahradě a kritickým okem ji prohlížel a už plánoval, jak bude vypadat, a rozhodně souhlasil s tím, že celý ten živý plot mezi našimi pozemky půjde pryč a odstraní ty dva stromy, co mezi domy rostly.
Byl jsem ale rád, že se jim tu líbí a nikdo proti ničemu neprotestoval.
Nechal jsem je tedy být, a s Alejandrem a Jeromem jsem se vrátil do našeho domu, kde se s Williamem hned ujal dělání večeře. Když jsem se zeptal na Faileona a Andrewa, odpověděli mi, že odešli na pobočku nahlásit stav. Bylo to nutné, aby někdo v záchvatu Logana nezastřelil a taky… Jaela, který nejspíš rozeřve alarm, jakmile se na pobočce objeví.
Ještě jsem ani nestihl ochutnat, co mi právě na talířku donesl, když se mi přilepil na záda Jael.
Jo, slyšel jsem ho, když se vzbudil, ale byl u něho Alex a mluvil s ním. No, a nějak jsem nepočítal s tím, že v jeho rozpoložení hned vyletí z pokoje.
Ale upírský hlad je prostě hlad s velkým H. Ze začátku bude výraznější, ale až se dostatečně nasytí, už ho to nebude tolik ovládat.
„Co bys měl dělat, Jerome?“ překvapeně jsem se na něho zadíval, a pak jsem ukázal prstem na Jaela. „Mám ti to snad sepsat? Zalezte do pokoje, tvoje krev je dost silná, je možné, že se na tobě nakrmí a ukojí to na delší dobu jeho hlad. A pokud ti bude dělat návrhy, tak to už je na tobě a na něm, a taky… záleží na Alejandrovi, co on na to řekne…“
Věděl jsem, že se Jael po nějaké chvíli uklidní, ale teď ještě probíhá jeho úplná proměna, a tak nejspíš občas ještě bude mít tyhle nápady, jako se do někoho zahryznout, někoho ojet… Nejlepší by bylo, kdyby tu byl Logan. Ale kdo ví, kde je mu konec.
Jen budu muset potom Jaela postupně naučit, co může a co ne, a dát mu vědět to, jaká máme pravidla. Ano, i takoví tvorové jako jsme my, mají svá pravidla…
Jerom
Podíval jsem se na Mattea, když začal držkovat a měl chuť ho hryznout, když mě začal poučovat.
A já se přitom ptal jen na to, jestli mám Jaelovi dát svou krev.
Nebo spíš, jestli můžu, aby mu to třeba nějak neublížilo.
Ale i tak se mě zmocnilo vzrušení a já se podíval na Ala.
„Co asi tak zmůžu, když vidím, jak se na něj třepeš? Ale všechno mi to vynahradíš!" prskl po mě, a pak se vrátil k vaření.
Chytl jsem Jaela kolem pasu, zatímco se mi stále otíral o krk, přešel k Matteovi, na kterého jsem Jaela natiskl a přesunul ruce, abych mohl stisknout tu Metovu dokonalou prdelku a zároveň tak jeho klín víc natisknout proti té Jaelově.
„Kdybys dostal hlad… mám dost pro oba…" naklonil jsem se přes Jaela k Metovi a olízl mu ucho.
Pak jsem ho pustil, Jaela podebral a v mžiku se přesunul do pokoje.
„Tak, rozkošňátko… dám ti všechno, co budeš chtít… Vem si kolik chceš," zašeptal jsem, zatímco jsem ze sebe stáhl triko, lehl si na záda a Jaela si posadil na klín.
Neváhal ani vteřinu.
Bylo vidět, že s tím nemá zkušenosti. Sál divoce, prudce, trochu bolestivě, ale přesto…
Když se o mě otíral, jeho jazýček čistil zbytky krve z mé kůže, když mi zaryl nehty do paží nebo tlumeně zasténal, byl jsem v hajzlu.
I přes všechny ty kecy v kuchyni, jsem chtěl Jaelovi dát jen napít, protože Met měl v tomhle pravdu.
Moje krev by ho mohla na delší dobu zasytit.
Nechtěl jsem nic víc, ale teď…
„Kurva, kurva, kurva…" zasyčel jsem polohlasně a kalhoty mi začaly být malé. „Seru na to. Sorry, Logane, ale tohle je rodinná záležitost."
Zavrčel jsem, chytil Jaela a přetočil ho na záda. Roztrhl jsem mu košili a jazyk potáhl od jeho pupíku až k bradě, a vrhl se na jeho rty.
Ochutnal jsem svoji krev, ale bylo mi to jedno.
„Jerome…"
Jaelovo táhlé zasténání mě připravilo o poslední ždibet soudnosti, co mi ještě zbyl.
Zatímco jsem Jaela líbal po celém těle, moje ruka zamířila k jeho klínu.
Protáhl jsem v ruce penis a prsty potáhl k jeho dírce, která s sebou zacukala a Jael instinktivně roztáhl víc nohy.
Znovu jsem několikrát zaklel, a pak i proto, že mi něco chybělo.
„Mete! Zlato! Potřebuju gel!" zařval jsem do prostoru.
Matteo
Netrvalo dlouho, a Jerom s Jaelem byli v ložnici.
Ale musel jsem se usmát, jak se zamračil, když jsem mu říkal, co má dělat. A taky jsem si neodpustil malý kousanec, když mě políbil a Jaela natlačil na mě.
Neměl jsem hlad a neměl jsem chuť ani na sex.
Kupodivu…
Možná i proto, že jsem si s Jaelem užil do sytosti, a pak ještě s Calem. I když… Protáhnout Jaela společně s Jeromem… Nebo něco jiného… Možná by to nebylo k zahození.
Nejspíš jsem ty myšlenky musel mít napsané na čele, protože se za chvilku ozvalo výmluvné odkašlání ze dvou stran.
Calleo i Alejandro… a oba se tvářili, jako by jim někdo chtěl vzít lízátko. Nebo spíš v jejich případě - flák toho nejlepšího čerstvého masa.
„Klid… Jen jim skočím hodit gel,“ zvedl jsem ruce na obranu.
Rychle jsem vyběhl do naší ložnice, vytáhl nový gel a seběhl zpátky dolů do pokoje, kde byl Jerom a Jael.
A že to byl krásný pohled na ty dva…
Spolknul jsem slinu, došel k posteli a položil gel vedle Jaela. Přesto jsem neodolal, abych se k němu nesehnul a nevrazil mu pořádný polibek, přičemž jsem musel Jeroma čapnout za vlasy a odtáhnout ho od něj.
„Hlídej ho, aby to s jídlem moc nepřehnal, když tak zavolej, a já ho srovnám,“ naklonil jsem se ještě k Jeromovi, a i jemu jsem věnoval pořádný polibek a nezapomněl přitom druhou rukou pomačkat jeho zadek.
„Budu vedle,“ pustil jsem jeho vlasy a pak už zamířil za ostatními.