Jael (Bathory)
Seděl jsem na jedné hrobce se zkříženýma nohama a zavřenýma očima a naslouchal všem zvukům.
Přesně, jak jsem předpokládal.
Hřbitov mi dodal ztracenou sílu, a po nějaké chvíli zmlknul i ten kluk uvnitř mě. Buď to vzdal, nebo nabíral síly na nový útok, ale to už bude stejně pozdě. Sílil jsem s každou minout strávenou tady, i přesto, že byl den, a duchové mi zároveň poskytovali ochranu. I díky nim jsem tak zjistil, že se ke hřbitovu blíží velmi nesourodá skupinka.
Otevřel jsem oči a mírně se zamračil.
Pach toho kluka, který jiné přitahoval doslova jako magnet, jsem potlačil. Nemohli ho cítit.
Mohla to být náhoda, že jsou tady? Nebo jen prochází?
Nebo…?
Jo, už vím. Ten milenec. Měl jsem možnost ho chvilku pozorovat.
Až moc chytrý. Žádný cit, jen mozek.
To by mohl být problém. Nejspíš se ho budu muset zbavit.
Ostatní, až na toho čaroděje a elfa mi starosti nedělali.
Snadno se jich zbavím. I když toho upíra si asi nechám. Možná by mi snadněji zajistil cestu k Benasimu.
Zaskřípal jsem zuby jen při vzpomínce na něj.
Když mi duchové oznámili, že se skupinka zastavila před hlavní bránou, zvedl jsem se a přenesl se k nim.
Zůstal jsem stát na bráně a z vrchu na ně shlížel.
„Tohle je mé území! Tady mě neporazíte! A toho kluka zpátky nedostanete! Jen díky němu můžu povolat armádu duchů a přenést ji do vašeho světa, abysme zabili Tepese! To přece chcete taky, ne?! Porazit ho! Jakou cenu má život jednoho kluka, když můžete zachránit celý svět?! Zabiju ho a nikdo mě nezastaví! Ukážu Benasimu, kdo je ten lepší a silnější! Ve válce je vždy vítěz i poražený! Tomu se nedá zabránit, ale jen ten nejlepší vojevůdce dokáže vyhrát, aniž by mnoho ztratil! A to jsem přesně já! Obětuju pouze jednoho kluka a zachráním svět!“ zaječel jsem na ně a založil si ruce na hrudi.
Logan
Netrvalo dlouho a my se přesouvali k centrálnímu hřbitovu. Byl den, tak jsme nemohli moc vzbuzovat pozornost. A i když to bylo pro Williama a Faileona trochu náročnější, přesto nás postupně přenesli nedaleko centrálního hřbitova.
„Zvedneme bariéru, abyste se mohli přeměnit,“ rozhlédl se Faileon kolem sebe. „William to teď zvládne, je při síle. Ale nemůžeme Báthoryho hned vyprovokovat. Takže vaše proměna musí počkat, až bude zvednutá bariéra.“
Ještě jsme se domluvili v rychlosti přibližně co a jak, a zbytek je vůle boží.
Když jsme vyšli před bránu, objevil se Jael, nebo spíš Báthory převlečený za Jaela.
Málem mě to vyřadilo, když jsem ho viděl. Nechápal jsem, jak něco takového dokáže změnit výraz u člověka, který je tak hodný, laskavý a milý.
Snad ještě není pozdě. Zahlédl jsem jiný záblesk v jeho očích, když se na nás rozkřikl?
Určitě… Určitě to Jael ještě nevzdal.
Věděl jsem, že se to nejspíš neobejde bez zranění, ale věřil jsem jejich léčitelským schopnostem. A doufal jsem, že to všichni přežijeme a navždy se zbavíme těch zatracených duchů, kteří si tu vyřizují staré účty.
„Teď!“ ozval se Faileonův povel, a kolem nás se zvedla dvojitá bariéra. Pět metrů za bránou, pět metrů před bránou. Všechny nás schovala pod sebou a nikdo okolo nic neuvidí. A nikdo se nedostane ven a ani dovnitř.
A Báthory je izolovaný od svých duchů.
„Moc nás podceňuješ, člověče,“ odfrkl jsem si a založil ruce na prsou.
Pohrdavě jsem se na něho podíval, ale nehty jsem zaryl přes triko až skoro do kůže, abych udržel tuhle tvář.
„Možná jsi byl kdysi silný, možná jsi byl kdysi vojvoda a polský král, a možná jsi kdysi zabil Tepese… Ale co jsi zmohl sám? Nic! Nebyla to tvoje ruka, která zvedla meč a usekla Tepesovi hlavu! Pořád jsi měl kolem sebe lidi. Proč si myslíš, že o tebe Benasi nikdy neměl a pořád nemá zájem? Jsi slabý člověk schovávající se za sílu jiných. Když byl tady,“ zaťukal jsem si na hlavu, „viděl jsem to jeho pohrdání tebou. Nestojíš mu ani za pohled a mě taky ne. Vymlátím tě z Jaela i kdybych mu měl zlomit pár kostí. Nemáš tady co dělat. Poradíme si i bez tebe, člověče…“
V jednu chvíli jsem opět zahlédl, jak Báthori ve svém vzteku povolil a záblesk v jeho očích na moment patřil Jaelovi. A v tu samou chvíli vyskočil Matteo na bránu a silným kopem poslal Jaela dolů. Narazil do bariéry a odletěl kus za bránu, kde zůstal ležet.
Cuklo ve mně, ale nesměl jsem ukázat žádné emoce.
„Vidíš? Tvá slabost… Tvá slabost je Benasi… Tvá slabost jsem já, Báthori… jsi ubožák…“ došel jsem k němu a ušklíbl se.
Jael (Bathory)
Ten povýšenecký smrad! Choval se stejně jako Benasi a přitom hovno věděl! A ten kluk se zase snažil osvobodit, jen co ho uviděl.
Ztratil jsem koncentraci. Ztratil jsem soustředění a v mžiku se válel na zemi.
Vyplivl jsem chuchvalec krve a málem se zamotal do dlouhých vlasů, když jsem se zvedal.
„Opravdu chcete tomu klukovi ublížit?! Pokud se něco stane mě, vezmu ho s sebou!" zakřičel jsem a podíval se na ně přes bránu.
Duchové byli za mnou, ale skrz bariéru ke mně nemohli.
Musel jsem si poradit sám.
„Nikdo nechce Jaelovi ublížit! Dostaneme tě, aniž by se mu zkřivil vlásek!" zařvala na mě ta velká chlupatá gorila, vyrvala hlavni bránu a mrskla s ní o kus dál, jako by to snad na mě mělo udělat dojem.
Jen jsem se ušklíbl, a pak vyrazil.
Uskočil jsem před tím upírem a smetl po cestě jednoho z těch chlupáčů. Vzápětí jsem se ale musel přenést, když ten Čáryfuk použil nějaké kouzlo, které mě málem spoutal. Cítil jsem tlak na prsou, ale naštěstí se dokázal rychle přenést.
Mým cílem byl ten nadutý kluk.
A skoro jsem u něj byl, když mě pak tvrdý náraz do žeber znovu odhodil na bariéru.
Vyplivl jsem krev a nenávistně zasyčel.
Teď jsem byl ze hřbitova venku a cítil, jak má síla zase oslabuje.
Nesměl jsem to dlouho protahovat. Musel jsem to ukončit co nejdříve i za cenu toho, že uteču.
„Nikdy ho nedostanete! Nikdy! Nepustím ho! Museli byste ho zabít, a na to jste příliš velcí slaboši!" zaječel jsem na ně, když jsem se zase postavil na nohy.
„Oni možná ano… ale já ne…"
Ozval se najednou za mnou nějaký ženský hlas, a než jsem se stačil nadechnout ucítil jsem bodnutí v zádech, ostrou bolest, a pak se nechápavě zadíval na svou hruď, ze které trčely dva ostré drápy.
„Rozkošný chlapec, bude ho škoda…" ozval se zase za mnou ten hlas, a když jsem pootočil hlavu uviděl jsem nějakou ženu, jak se šklebí směrem na toho upíra a velkého vlkodlaka.
„Ne…" zachrčel jsem a přitiskl si ruku na hruď, jako bych chtěl zpátky vrátit krev, která se řinula ven.
Opouštěly mě síly.
Toho kluka opouštěly síly.
A já věděl, že se v něm už dlouho neudržím.
„Vrátím… se…" zachrčel jsem z posledních sil a než mě vtáhl druhý svět, viděl jsem, jak se kluk zhroutil na zem a kolem něj se rozlévá krev, kterou si ta upírka labužnicky slízávala z prstů…
Logan
To, co se stalo potom, bylo jako ze zlého snu.
Všechno se seběhlo tak rychle. Tak zatraceně rychle, že jsem nestihl ani rozmotat ruce založené na hrudi.
Jen jsem hleděl na to, jak Jaelovo tělo letí znovu proti bariéře a vzápětí mu z hrudi trčí dlouhé ostré drápy…
„Jaeli!“ zařval jsem a tryskem se k němu rozběhl.
„Logane, stůj!“ zařval někdo za mnou, ale já neposlouchal.
Veškerá snaha přišla vniveč v momentě, kdy se tu znovu objevil upír s těma zelenýma očima.
„Jaeli!“ dopadl jsem na kolena do prachu smíseného s krví a nevěděl jsem, co dělat dříve.
Byl jsem úplně mimo, strašně jsem se o něho bál, bolelo mě z toho srdce tak moc, že málem přestalo tlouct. Snad jen automaticky jsem přiložil roztřesené ruce na jeho hruď, abych zastavil krvácení, ale bylo to marné. Rána šla skrz něj a zem se čím dál víc barvila krví, která vytékala z jeho zad.
„Jaeli! Jaeli, prosím!“ křičel jsem, jak smyslu zbavený a už se ani neubránil tomu, když mi začaly téct slzy z očí.
Viděl jsem, jak se snaží nadechnout. Slyšel jsem to, slyšel jsem, jak chroptí, jak se snaží otevřít oči, jak se snaží něco říct, ale z úst se mu jen řinula další krev. Byl tak slabý… tak slabý… jeho život mi doslova vyhasínal pod rukama…
Všechno, úplně všechno jsem vypustil z hlavy. Všechno jsem přestal vnímat a myslel jen na jedno.
„Jaeli, prosím… Jaeli… neumírej…“ klečel jsem nad ním a stále tiskl ruce k jeho hrudi, pod kterými jsem už skoro ani necítil tlukot jeho srdce.
„Je pozdě… ale pro mne akorát včas…“ uchechtl se náhle někdo vedle mne.
Jen jsem pootočil hlavu, když ta žena vedle mě zaječela a ona sama teď měla v hrudi díru. Její srdce se rozprsklo v Matteově ruce, a s tím nejzuřivějším výrazem mrsknul s jejím tělem proti hřbitovní zdi.
„Pusť mě k němu! No tak, Logane!“ zařval na mě Matteo a doslova mě musel odhodit.
Seděl jsem na zadku a jen se díval svým rozmlženým zrakem, jak se kolem Jaela všichni shlukli, jak se Faielon snaží svou bariérou zastavit krvácení, jak se Matteova ruka noří do jeho hrudi, aby pomohla jeho srdci bít… i to, jak William zmizel a vzápětí se objevil s nějakými věcmi…
Jaeli, prosím… Jaeli, prosím…
Celou dobu jsem ho v duchu prosil, aby to nevzdával, ale jeho oči začaly ztrácet svůj lesk.
A v tu chvíli pro mne život skončil. Zhroutil jsem se do sebe neschopen se ani nadechnout.
Chtěl jsem umřít. Umřít s ním…
„Jak jsem říkal… akorát včas…“ skoro jsem ta slova nevnímal, ale ten divný pocit, ten divný tlak, který málem rozerval mé tělo na několik kusů jsem přivítal s povděkem.
Umřu… umřu s Jaelem…
A vzápětí, snad na potvrzení té myšlenky, se kolem mne rozprostřela naprostá tma.
Jerom
I přes své zranění jsem samozřejmě neváhal ani vteřinu jít Jaelkovi na pomoc. Byl to miláček a ten starý zasraný dědek, má sakra štěstí, že zdechl před lety, jinak bych si ho podal.
Když jsme dorazili na hřbitov a uviděli Jaela, má zuřivost ještě víc vzrostla.
Udělat z mého rozkošňátka něco takového!
A nebyl jsem jediný, kdo zuřil.
Když Logan promluvil, jen jsem protočil oči. Mohl by si z Matteovým fotrem podat ruce. Ale já věděl, že tohle je jen přetvářka. Že i on je z toho, co vidí, nesvůj.
A pak začala mela.
I když jsme se každý snažili Jaela zranit co nejméně, přesto nás nutil bojovat poněkud tvrdě.
Když pak po jednom kopu zůstal zase u bariéry, začínal jsem pochybovat o tom, že to půjde tak snadno.
Ale pak...
Myslím, že v první vteřině nedokázal nikdo z nás ani pochopit, co vidí.
Teprve, až když se Jael zhroutil a Logan zakřičel, se všichni ostatní jako by probudili ze zlého snu.
„Ty zasraná štětko!“ zařval jsem a v duchu nadával i sobě.
Poznal jsem ty oči.
A částečně i rysy.
To ta čubka Jocelyn, která nedala Metovi a Calovi pokoj, nejspíš byla dočasnou schránkou Tepese, a to ona na mě zaútočila na tom tržišti.
„Doufám, že chcípne! Doufám, že chcípnete všichni!“ zaječela, ale to už jsem jí kopem poslal směrem ke Calovi.
Nutno podotknout, že to, jak jsme si jí podávali, by za normálních okolností nepřežila. Ale teď mi přišlo, že se nám jen vysmívá.
Teda do chvíle, dokud se znovu nepřiblížila k Jaelovi a teď už i Loganovi, který se svého milého snažil udržet při životě, a nejspíš jim chtěla něco udělat.
Ale Matteo byl rychlejší.
A podle jejího výrazu něco takového nečekala.
„Jak je na tom?!“ zařval jsem, když jsem doklekl vedle Meta, který se pokoušel Jaelovi rozbušit srdce, zatímco Faileon se pokoušel zastavit krvácení a Will přitáhl nějaké mastičky, a kdo ví co ještě.
Met mi ale ani nemusel odpovídat, abych sám poznal, jak zlé to je.
Chtěl jsem Loganovi něco říct, ale jakmile jsem zvedl hlavu a setkal se z jeho pohledem, najednou se kolem něj utvořil černý dým a Logan vzápětí zmizel.
„Kurva!!!“ vyskočil jsem na nohy a na chvilku přestal vnímat Jaela.
Calleo
Tohle byla jedna z těch kurevsky zpackaných věcí, na které jen tak nezapomenu.
Zuřil jsem.
Chtěl jsem té děvce způsobit co nejbolestivější a nejpomalejší smrt, a nejspíš jsem nebyl jediný.
I když to bylo málo za to, co udělala, přesto jsem se díval se zadostiučiněním, jak jí Matteo vytrhává srdce a měl jsem chuť jí do ksichtu ukázat fakáče.
Ale nebyl na to čas.
I přes veškerou snahu všech, nám to bylo víc než jasné.
Jael to nezvládne…
Zaťal jsem ruce v pěst, ale z dalšího přemýšlení mě vytrhlo Jeromovo zařvání a já jen viděl, zbytky temného dýmu, Loganovo místo prázdné, a když jsem se podíval na tu mrchu, zůstala po ní jen seschlá mumie.
Zaskřípal jsem zuby.
Jako bysme těch problémů neměli málo.
„Musíme Jaela přenést! Ale, vy ostatní prolezte celé město, i kdybyste ho měli obrátit vzhůru nohama. Najděte Logana! Nejspíš ho má Tepes, ale je možné, že se Logan tak snadno nevzdá a bude bojovat! Alexi, měl bys jít s nimi, vyznáš se tu líp!“
Nikdo neřekl ani slovo proti, a tak jsme během vteřiny u hřbitova zůstali jen já, Matteo, Faileon a William.
Přiklekl jsem si k Matteovi a položil mu ruku na rameno, aby mě vnímal.
„Napadá mě jedna možnost…“ řekl jsem tiše. „Klidně bych to udělal, ale je příliš slabý a moje krev by ho mohla ještě dorazit. Ale ty… Pokud ho Faileon udrží dostatečně dlouho naživu, ty bys mohl. Raději tohle než ho vidět mrtvého, i když je otázka, jestli nám pak za to nerozbije huby. On, nebo Logan. Ale je to jediné řešení. Víš to stejně dobře jako já, Matteo.“
Zadíval jsem se mu do očí a svou ruku položil na tu jeho, kterou se snažil pomáhat Jaelově srdci.
Matteo
Snad kromě toho, když jsem kdysi skočil do úsměvu Calleovi a pak Jeromovi, a oni mi to dali pěkně sežrat, jsem se ještě nikdy necítil hůř.
Ani to, že jsem vytrhnul srdce té proradné staré štětce a se zadostiučiněním jsem ho rozmašíroval v ruce. Bylo mi jedno, že po mně nejspíš půjde celý její klan, ale ona si nezasloužila žít už ani o minutu déle, zvlášť, když poskytla útočiště tomu zatracenému Tepesovi. To nám všem teď už bylo víc než jasné.
I kdybych její tělo nejraději roztrhal na kousky, a že jsem k tomu neměl daleko, nemohl jsem si dovolit s ní už ztrácet čas.
Jael umíral Loganovi pod rukama. Musel jsem Logana doslova odhodit, abych se k Jaelovi dostal.
Ale jakmile jsem se ho dotkl, ucítil jsem to nejen pod rukama, ale i v nose.
Cítil jsem přicházející smrt…
Chtělo se mi zařvat, chtělo se mi něco rozmlátit, ale nemohl jsem.
Bojoval jsem s tou přicházející smrtí nejen jako upír, ale i jako doktor. Snažil jsem se ho za každou cenu udržet na živu, i když mi moje hlava jasně říkala, že tohle je už předem prohraný boj.
Je to jen člověk. A jeho osud se naplnil… Jen člověk…
Podíval jsem se na Callea a pak na jeho ruku, kterou položil na tu mou a zastavil masáž Jaelova srdce.
Podíval jsem se na Faileona a Williama, a z jejich pohledů bylo jasné, že i oni ví, co se stane. I oni věděli, že Jael je už skoro mrtvý.
Měl jsem ho rád. Moc rád. Tenhle mladý človíček, křehký, krásný, milý a laskavý, si získal naše srdce.
Tohoto človíčka jsme zachránili ze spárů Gilberta jen proto, aby za dalších pár dní umřel rukou upíra.
Rozhodl jsem se.
Upír ho zabil, upír ho zachrání. Následky si ponesu později…
Ještě nikdy jsem to nedělal, ale věděl jsem, jak na to. A teď byl právě čas použít svoji schopnost přenášení, kterou nám do vínku daroval otec a já ji zatím odmítal použít už jen kvůli němu.
Vytáhl jsem ruku z Jaelova hrudníku, podebral jsem ho, podíval se na všechny, a pak jsem se i s Jaelem přenesl.
S posledními údery jeho srdce jsem ho po chvilce uložil na postel v našem domě v suterénu, na kterém jsem pracoval půl roku. Jako bych věděl, že se to bude jednou hodit, a teď právě přišel čas.
Rychle jsem vytáhl věci na transfuzi a napíchl sebe a Jaela. Nechal jsem do něj skapávat mou krev, aby ji postupně přijal aspoň trošku, než jeho srdce úplně dotluče.
„Vydrž, Jaeli…“ podebral jsem ho volnou rukou, mírně ho nadzvedl, a pak se mu zahryznul do krku…
Nechtěl jsem tohle nikdy udělat, nechtěl jsem, ale teď to byla nutnost.
Jeho krev se musí smísit s mou. On musí přijmout moji a já jeho…
Když jsem viděl, jak Jael nabírá mrtvolný vzhled a jeho srdce už jen vydalo poslední úder, přišel čas… Položil jsem ho, zahryznul jsem se do svého vlastního zápěstí a pak mu vrazil ruku mezi zuby.
„Jaeli… Jaeli! Je to na tobě!“
Jael
Nechápal jsem to.
Slyšel jsem Logana křičet, viděl ho plakat, ale nedokázal jsem říct ani půl slova. Bolest mě svazovala a já ani netušil, co přesně se děje.
Chlad, který jsem uvnitř sebe cítil, když mě posedl Bathory nahradil jiný.
Viděl jsem i ostatní, ale nedokázal nic udělat.
A pak všechno a všichni zmizeli.
Nechápavě jsem zamrkal, když jsem se ocitl u babičky v jejím stanu, kde často meditovala, nebo rozmlouvala s duchy. Ona sama seděla u ohně a mračila se na mě.
„Babičko! Jak-“
„Hlupáku! Cožpak jsem tě neučila dost!“ přerušila mě.
Sklopil jsem hlavu a zastyděl se.
„Teď je na lítost už pozdě, drahý vnuku. Ale tvůj čas ještě nenadešel. Obávala jsem se tohoto dne, protože už při tvém narození mi kameny ukázaly, že nastane den, kdy se tvé cesty v životě rozdělí. Jedna tě přivede ke mně, a ta druhá k citově prázdnému životu. Na té křižovatce jsi se ocitl před rokem a půl a zvolil jsi cestu srdce, ne hlavy, a tak tu teď stojíš přede mnou. Tohle není tvůj konec, Jaeli, je to tvůj nový začátek. Ale všechno něco stojí. Tohle je naposledy, co spolu mluvíme, nebo se vidíme. Musí to tak být, protože teď, už budeš někým jiným. Někým, ke komu už nebudu mít přístup. Ale… I tak jsem na tebe hrdá, Jaeli. Hrdá na všechno, co jsi doposud dokázal. A teď už jdi. Volají tě…“
Byl jsem zmatený, ale k ničemu dalšímu jsem se už nedostal.
Pocítil jsem podivný tlak a tah, viděl, jak babička posmutněla, pak se se mnou všechno zatočilo, až jsem vykřikl a zazmítal s sebou.
V puse jsem ucítil kovovou pachuť, nepříjemnou, ale přesto…
Pokoušel jsem se to olíznout, a když mi část stekla do hrdla a zaplavila mé tělo, zprudka jsem otevřel oči, napjal se a ruka mi vystřelila vzhůru.
To, co jsem polykal byla krev.
Chtěl jsem se odtrhnout, chtěl jsem křičet, ale...
Tlumeně jsem zasténal, přivřel oči, cítil jsem, jak se mé tělo chvěje, jak mě zalévá teplo, až jsem měl pocit, že shořím, bolely mě zuby, ale ta lahodná lákavá chuť…
Rozmlženým zrakem jsem nad sebou uviděl někoho stát, a tak jsem vymrštil i druhou ruku a vzápětí ten někdo ležel na posteli pode mnou.
Začal jsem olizovat krev ze zápěstí, která vytékala a přímo mě vybízela, a až po chvilce mi došlo, že ten, na kom si pochutnávám je Matteo.
„Matteo… ještě…“ zaskučel jsem ochraptělým hlasem a zadíval se na jeho krk.
Olízl jsem tu lákavou tepnu a otřel se o jeho tělo.
„Ještě… Matteo… ještě…“ zaskučel jsem znovu, neschopen rozumně uvažovat.
Celé tělo už mi hořelo, ale já vnímal jen tu lahodnou chuť a jen toho, kdo mi teď to potěšení dopřával.
Matteo
Nemohl jsem dělat nic jiného než jen čekat.
Teď to opravdu bylo na Jaelovi. Záleželo na něm, zda to přijme nebo odmítne…
Vteřiny, které mi připadaly jako hodiny, ubíhaly, a Jael ležel bez hnutí. Neměl snahu se vrátit k životu. A já doufal, že aspoň krev, která se do něj dostávala tou narychlo spíchnutou transfúzí, ho donutí jednat. Ale on potřeboval víc. Potřeboval větší množství v krátké chvíli už jen proto, kolik tam u hřbitova ztratil krve.
Zarazil jsem mu zápěstí ještě víc mezi zuby, až jsem ucítil, jak protrhly mou kůži ještě víc, než byla od mých zubů.
A pak se to stalo…
Cítil jsem, jak se mu zuby protahují a po milimetrech se zabořují do mé ruky. A najednou se jeho čelist pevně sevřela, a než jsem si stihl oddechnout, najednou jsem ležel pod ním tak rychle, že vyrval i kanylu z jeho i mé ruky a hadička spadla někam na zem.
Když pustil mou ruku, já jsem zvedl svou. Pohladil jsem ho hojící se ráně v hrudi, po tváři a po vlasech. Prstem jsem přejel po jeho rtech a po jeho nových ostrých zubech.
Sám jsem si pak odhrnul vlasy z krku a natočil hlavu.
„Vítej zpátky, Jaeli…“ objal jsem ho oběma rukama a pevně stiskl.
Byl jsem rád, že je tu, že se vrátil, ale… současně to ve mně vyvolávalo i smutek, že to muselo zajít až tak daleko.
„Napij se… Jsme od teď jedné krve, Jaeli… Odteď patříš do mé rodiny… Budu tě opatrovat a chránit jako svého bratra…“
Zavřel jsem oči a nechal to na něm. Jen jsem doufal, že mi nechá aspoň trochu krve, aby mě hned na začátku svého dlouhého upírského života nezabil.
Jael
Vnímal jsem jen Matteovy doteky a tu sladkou vůni, která mě tak lákala.
Všechno ostatní šlo kolem mě. Všechna slova i jejich význam.
A když Matteo natočil hlavu a víc mi ukázal krk, jen jsem zaryl nehty do jeho paží a pohodlněji se na něm usadil.
Znovu jsem mu krk jen olízl, slabě zasténal, přejel si jazykem po zubech a ty pak přitlačil k jeho kůži.
Nečekal jsem, že to půjde tak snadno. Ale když mi Matteova krev zaplavila ústa, skoro jsem ani nestíhal polykat.
Přesto jsem ji lačně nasával, až mi vytékala koutkem úst a jazykem jsem se ji pokoušel všechnu pochytat.
Ani nevím kdy jsem roztrhl Matteovi triko a pokoušel se z jeho hrudi slízat krev, která mi utekla a zároveň najít další tepnu, abych se mohl zakousnout.
„Matteo…“ zasténal jsem táhle, když jsem jazykem přejel po krku, až k jeho bradě, do které jsem ho kousl, a pak se přesunul nad jeho rty.
Trochu jsem se narovnal a k očím si zvedl jeho ruku, abych olízal zbytky krve ze zápěstí, kde se rána už zavřela, a zároveň mezi rty a zuby protáhl jeho prsty.
Pak jsem se znovu vrátil k jeho tepně na krku a zakousl se.
Tentokrát jsem se ale dlouho nezdržel, jen na dva loky, než jsem se zase přesunul k jeho rtům, o které jsem se otřel.
Lákaly mě.
Tak moc mě lákaly, stejně jako zbytek jeho těla, aniž bych věděl proč.
„Chci všechno… Matteo… dej mi… všechno…“ zasténal jsem do jeho rtů a podíval se mu do očí.
Matteo
Jael byl k nezastavení. Jako by věděl, že tohle je důležité pro to, aby žil. Vedl ho upírský pud, touha po krvi, touha po přežití.
Určitě nejednou zakusí tu palčivou žízeň, tu bolest, kdy se jeho tělo zkroutí nedostatkem téhle základní upírské výživy. Ale pro teď… teď mu dám tolik, kolik bude potřebovat, a tolik, abych sám pod ním nezkapal.
Pozoroval jsem ho z pod přivřených víček. Jeho chování se postupně měnilo, poddávalo se základním upírským instinktům…
„Dám ti všechno…“ zašeptal jsem.
Pevně jsem ho chytil a převrátil ho na postel pod sebe. Jeho triko, které už tak bylo roztrhané, jsem rozerval úplně a stáhl ho z něj. Prsty jsem jemně přejel po jeho hrudi, kde se zacelovala jeho hluboká rána. Sklonil jsem se a přiložil ucho…
Slyšel jsem to. Jasně a hlasitě… Srdce tlouklo a jeho tempo pomalu ale jistě zrychlovalo, stejně jako jeho dech, když ho začínala přemáhat touha, aniž by si to možná sám uvědomoval.
Až se jeho zranění zcela zahojí, bude jeho tělo bez jediné jizvičky…
Olíznul jsem krev, která mu na hrudi ještě zůstávala. Olízl jsem i ránu samotnou, jako bych chtěl urychlit její hojení. Olízl jsem jeho krk a po něm se přesunul na jeho rty.
„Dám ti všechno, Jaeli…“ zašeptal jsem znovu, a pak jsem mu vtiskl polibek plný touhy po jeho těle.
Moje ruce se hned rozběhly a ohmatávaly a hladily každý kousek. Dotýkal jsem se ho všude, a když jsem se odtrhl od polibku, posouval jsem se níž, až jsem se zastavil u jeho kalhot.
I mně se zmocnilo vzrušení už ve chvíli, kdy se na mě vrhl a začal sát mou krev. Ale teď… Teď to bylo čím dál silnější, a já už nemohl čekat…
Stáhl jsem mu kalhoty se vším, dokonce i boty letěly někam za nás. Zůstal přede mnou ležet nahý, a já se prostě nemohl vynadívat.
„Jsi tak nádherný, Jaeli…“ zasténal jsem, když jsem se o něho otřel svým naběhlým penisem.
I ten jeho už stál hezky v pozoru a dožadoval se pozornosti, a já mu ji ochotně věnoval svými ústy.
Mé prsty hned zajely postupně do jeho zadečku, kde mě přivítalo nádherné teplo a svírání…
Jael
Matteo se nenechal dlouho pobízet.
Ani jsem se nenadál a už jsem ležel na zádech a prohýbal se proti jeho dotekům.
Jeho polibek doslova rozvibroval mé tělo, a já už netoužil po ničem jiném než potom, aby mi dal skutečně všechno.
Začátek myšlenky, že takhle by to být nemělo jsem zaplašil v okamžiku, kdy mě celého svlékl.
Mírně jsem roztáhl nohy, aby mě dobře viděl a zachvěl se.
Jeho pohled, plný touhy a chtíče…
Vnímal jsem to celým svým tělem.
„Matteo!“ vykřikl jsem, když se o mě otřel svým penisem, a ten můj pak vzal do mých úst.
Přirazil jsem do jeho pusy a stáhl se kolem jeho prstů. Pevně jsem sevřel jeho vlasy a zvrátil hlavu nazad, jak úžasný pocit to byl.
„Já… já chci… chci taky…“ zasténal jsem po chvilce táhle, a naznačil Matteovi, aby se přesunul.
Jeho penis se tak ocitl před mým obličejem, a zatímco se on dál věnoval mému klínu, až jsem slastí přivíral oči, sám jsem nehodlal zůstat pozadu.
Přejel jsem jazykem po celé jeho délce, a že zrovna nebyl malý, a pak si jeho krásně tvrdý penis strčil do úst.
Zaryl jsem nehty do jeho půlek, jak silný pocit mi to přivodilo, a snažil se co nejlíp dopřát mu potěšení.
Chtěl jsem ale zkusit i něco víc, tak jsem penis po chvilce pustil, trochu jsem si Mattea podsunul, a pak se jazykem vrhl na jeho kulky a postupoval až k jeho dírce.
Chtěl jsem vědět, jaké to je. Zkusit to. Mattea jsem chtěl v sobě, ale tohle mě tak lákalo…
Jednu svou ruku jsem přesunul na Matteovu paži, a s tím, jak jsem jazykem vklouznul do jeho dírky, jsem víc roztáhl své nohy a zatlačil na jeho ruku, abych mu naznačil, že chci mnohem víc.
Matteo
Z Jaela se hned po „probuzení“ stal nenasytný… upír…
Dělá rozhodně čest našemu rodu, to se musí nechat. Hned by chtěl všechno…
A já mu to rozhodně hodlal dopřát.
Posunul jsem se zadečkem k němu a můj penis zmizel v jeho puse skoro celý. Ale jemu to rozhodně nedělalo problém, za to mě ano. Na chvíli jsem o něj musel přestat pečovat, abych mohl vydýchat ten nával slasti. A on to rozhodně tím svým jazýčkem uměl.
Zapomněl jsem se i ve chvíli, kdy jsem ucítil jeho ruce na mém zadku a jeho jazyk začal rejdit v mé dírce.
To je něco, co naprosto zbožňuji. Tímhle mě úplně dostal, a já nebyl schopný ničeho jiného, než se jen prohnout, a víc se mu vystavit a sténat u toho, jak nadržená fena.
„Jaeli… Ja... e…li…“ zasténal jsem, když to v jedné chvíli bylo tak intenzivní, že moc nechybělo a udělal bych se jen z toho.
Ale dotek na mé ruce mě vrátil zpátky. Zarazil jsem zpět prsty do jeho dírky. Jazykem jsem objížděl jeho penis, pohrál jsem si s kuličkami, a po hrázi i níž k jeho dírce, kde jsem ho také začal dráždit současně s prsty.
Jenže… věděl jsem, že to už dlouho nevydržím…
Když jsem cítil, že nemám daleko k tomu, abych skončil, nekompromisně jsem z něj vytáhl prsty, a přesto, jak moc příjemné mi to bylo, zvedl jsem se a přetočil zpátky, abych viděl Jaelovi do jeho očí zastřených touhou.
Krátce jsem ho políbil, ale vzápětí jsem se zvedl, jeho nohy si opřel o ramena a bez varování do něj najel.
Je upír… tohle vydrží i bez gelu…
Tvrdými přírazy, jak mě Jael doslova rozpálil, jsem si bral jeho dokonalý zadeček. Bylo to něco naprosto úžasného, a já byl na chvíli i mimo sebe a skoro jsem nevnímal ani Jaela.
A když to na mě přišlo, jen jsem zachrčel, přepadl dopředu, že jsem ho skoro sroloval. Jednou rukou jsem se opřel a druhou sevřel jeho penis, aby se ještě neudělal. Za to já s hlasitými vzdechy plnil jeho dírku svým semenem.
Tak po tom jsem toužil od chvíle, kdy jsem ho poprvé uviděl. Toužil jsem po tom, aby se se mnou spojil v jedno tělo. A i když to mělo být jinak, přesto jsem toho teď nelitoval ani na chvilku, protože Jael je prostě jedinečný…
A jemu, z něhož jsem jako jediného udělal upíra, jsem hodlal dopřát opravdu všechno, tak jak si přál.
Ještě chvíli jsem přirážel, skoro jsem se třásl, jak moc dobře mi bylo, a myslel jsem, že snad to ani neskončí… Ale ve chvíli, kdy jsem se aspoň trochu vzpamatoval, jsem se z něj vysunul.
„Chtěl jsi všechno, Jaeli…“ protáhnul jsem jeho napnutý penis v ruce.
Pak jsem se otočil a vystrčil jsem na něho svůj zadek a skoro jsem nedokázal ani vyslovit poslední žádost, jak moc jsem to chtěl právě s ním.
„Vezmi si mě…“
Jael
Bylo to něco neuvěřitelného, naprosto jsem tomu propadl, a tak trochu nelibě nesl, když mě Matteo přerušil.
Ale vzápětí jsem hlasitě vykřikl a propnul se v zádech, když do mě prudce najel a vůbec můj zadek nešetřil.
Propínal jsem se proti němu, sténal jsem a svíjel se pod jeho přírazy, nehty zatínal do jeho stehen, a pak mu málem ukousl hlavu, když mě zarazil těsně před koncem, zatímco on sám se udělal do mého zadečku.
„Matteo…“ zasyčel jsem na něj, když rozdýchával své vzrušení, ale on mě nejspíš ani nevnímal.
Snažil jsem se pohnout proti jeho ruce, ale až teprve po chvíli mi došlo, co zamýšlel.
Táhle jsem vydechl, když mi nastavil svůj zadeček a roztřesenou rukou přejel po těch dokonalých půlkách.
Znovu jsem se sklonil, abych ho mohl olíznout a zkusmo do něj strčil i dva prsty.
To svíravé teplo mě málem vzalo do mdlob.
A rozhodně jsem to nemohl dál protahovat. Zaklekl jsem, nastavil se proti němu a zatlačil.
Myslel jsem, že to půjde ztuha, ale zajel jsem dovnitř až po kořen tak snadno, až jsem se zlomil v pase a přepadl na Mattea, kterého jsem rozplácl na posteli.
Mé vlasy se rozprostřely po jeho zádech, a nebylo vidět, kde začíná on a kde já.
„Matteo…“ zachrčel jsem do jeho kůže na zádech.
Jakoby mě vedl nějaký instinkt, začal jsem přirážet, i přesto, že jsem stále ležel na Matteovi, ale díky téhle poloze byl tak těsný, až mě to málem bralo do mdlob.
Ani nevím, kdy jsem se dlaněmi zapřel o jeho bedra, kdy jsem začal přirážet tak prudce, až se místností silně rozléhalo pleskání kůže o kůži, kdy jsem začal Mattea škrábat na zádech a jeho krev zároveň slízal, kdy jsem měl pocit, že ve chvíli orgasmu ho musím propíchnout skrz na skrz, jak jsem se do něj cpal, a kdy jsem se mu zakousl do krku a zároveň s tím, jak jsem plnil jeho zadeček svým semenem, tak jeho krev zaplavovala má ústa.
Matteo
Viděl jsem na něm, jak moc se chce udělat, jak kousek má od toho, aby prožil svůj orgasmus.
A chtěl jsem, aby to i pro něj bylo takové, jaké si jen mohl přát.
Věděl jsem, že zapomene. V momentě, kdy odpadne, usne, a když se potom probudí, nebude si z prvních chvil svého nového života nic pamatovat.
Ale nelitoval jsem toho, a chtěl jsem, aby si to aspoň pro teď užil na plno.
Během chvilky jsem byl vlisovaný v matraci a jeho chloubu jsem cítil tak hluboko, že jsem jen protočil oči slastí.
V téhle poloze je i to tření a dráždění prostaty ještě intenzívnější, a já se během chvilky celý rozklepal.
Netušil jsem, že mě Jael dokáže takhle za krátkou dobu znovu rozpálit. Ale stalo se…
Jak jen to šlo, vystrkoval jsem proti jeho nájezdům svůj zadek, aby si mě bral ještě tvrději a hlouběji. Tření mě doslova rozpalovalo, a já se za chvíli už mohl jen chytit tyček pelesti, a zapřít se o ně, abych ty přírazy cítil ještě intenzivněji. Škrábance, kousance, tahle bolest jen zesilovala tu slast, která tenhle sex provázela.
Svým hlasovým projevům jsem dal volný průběh. Vůbec jsem se nedržel zpátky, protože Jael si to zasloužil, a Jael byl ten, kdo mi teď dělal tak moc dobře…
A když se mi zahryznul do krku, věděl jsem, že jeho vyvrcholení bude ještě silnější, než kdy doposud zažil.
To spojení tělem i krví je něco, co obyčejný smrtelník nikdy nepozná.
Natočil jsem hlavu, vystavil mu víc svůj krk, prohnul jsem se v zádech, jak jen to šlo, a za chvilku jsem ho s hlasitým zasténáním následoval, když prostěradlo vlhlo pod mou druhou nadílkou.
Jael
Přidušeně jsem sténal, zatímco jsem hltal Matteovu krev, a ještě občas se v něm pohnul.
Mé tělo doslova hořelo, hlava se mi točila, ale něco takového jsem ještě nikdy nezažil.
A nějak jsem pořád neměl dost.
Pustil jsem Mattea, vyjel z něj, převrátil ho na záda, a okamžitě pohltil jeho penis do úst, abych ochutnal i tuhle dobrotu.
Jen párkrát jsem ho protáhl v puse, než jsem nad něj zaklekl, a bez varování si na něj prudce nasedl.
„Říkal jsem… že chci… víc…“ zachrčel jsem do jeho rtů, políbil ho, a pak mu na klíně zatančil ukázkový tanec, abych ho znovu nažhavil.
Matteo byl prostě krásný chlap a já po něm strašně moc toužil.
Na nic jiného jsem teď nemyslel.
Jen na jeho tělo a jeho krev.
„Matteo…“ zasténal jsem, když už jsem neměl daleko k vrcholu, zatímco jsem na něj prudce dosedal.
Odhrnul jsem si vlasy z krku, lehce se do něj nehtem říznul, aby vytekla krev a celý se Matteovi vystavil.
„Vem si… mě… teď!“ vykřikl jsem, krůček od té šílené rozkoše, která ničila mé tělo.
Matteo
Nevím, jestli by byl Jael takový, kdyby byl ještě člověk.
Teď to byly doslova orgie, a než jsem se vzpamatoval z orgasmu, on už mě převrátil na záda a nasedl si na mě. A když vystavil i svůj krk…
To, co předváděl, bylo prostě neskutečné.
Kašlal jsem na to, že nikdo z kluků neví, kde jsme, že neví, jak na tom Jael je.
Teď mě ovládl ten chtíč si to s ním užít co nejvíc. Teď mě ovládl samotný Jael.
Zvedl jsem se do sedu, pevně jsem ho chytil, a pak i sním vstal z postele.
„Drž se mě,“ zachraptěl jsem do jeho rtů, a pak ho hned začal líbat.
Jednou rukou jsem ho pustil a z instrumentačního stolku smetl všechny věci na zem. Pak jsem ho odkopl ke stěně, a v momentě, kdy na ní narazil, už jsem u něj stál a Jaela na tu chladnou nerezovou plochu posadil.
Jednou nohou jsem si stolek přišlápl, aby neodjel, druhou nohou jsem se pořádně zapřel o zem.
Popadl jsem Jaela za vlasy, omotal je kolem zápěstí a zaklonil mu hlavu.
„Vezmu si tě, ty můj nenasytný upírku…“
A s těmi slovy jsem do něj znovu začal přirážet a současně se zahryznul do jeho štíhlého krku, který mi tak s ochotou nabízel.
Nevím, jak dlouho tahle šílenost trvala. Jeho nohy jsem měl omotané kolem pasu, dorážel jsem na jeho zadeček, který už skoro nestíhal pojmout další várku mého sperma, když to na mě znova přišlo. Vnímal jsem jen své a jeho vzdechy, pleskání kůže o kůži a narážení stolku o stěnu.
Bylo to tak skvělé, že ani já sám to nedokázal pobrat a jen si to prostě užíval…
Jael
Popravdě, nevím, jak dlouho to pokračovalo.
Vím jen, že jsem se oddával Matteovu řádění, nastavoval mu nejen krk, ale i své tělo, když jsem se pak ohnul přes stůl a vystavil mu svůj zadeček, který už byl tak plný, že mi to teklo všechno po stehnech, ale chtěl jsem ještě víc, pak když jsme se přesunuli znovu na postel, a někdy u dalšího orgasmu jsem prostě vypnul mozek.
Byl jsem celý olepený od sperma a částečně i krve, jen se třásl a skučel, když mi Matteo věnoval svou poslední várku, a já už nebyl schopen pohnout ani prstem.
„Ma… tteo…“ zachrčel jsem a z posledních sil zvedl ruce, abych ho objal kolem krku a stáhl si ho na sebe.
Věnoval jsem mu spíš líný než divoký polibek, pohladil ho po tváři a pousmál se.
„Jsi… úža… sný…“ zachrčel jsem, „milu-“
Poslední slovo jsem ani nedořekl, protože najednou, jako by někdo otočil vypínačem.
Jen jsem vydechl, mé oči se samy zavřely a tělo zmalátnělo…
Matteo
Byla to prostě jízda, jinak se to ani nedalo nazvat.
Ještě, že jsem, kdo jsem. Jako člověk bych tohle vůbec nezvládl. Ne, tolikrát za sebou.
A hlavně, Jael pořád nevypadal, jako by měl dost.
Až teprve, když jsme se vrátili zpátky na postel a on mě stáhl na sebe, to konečně odpískal.
Jen jsem pozdvihl obočí nad jeho posledním nedopovězeným slovem, a koutky úst se mi zvedly v úsměvu.
„Buď rád, že jsi to nedořekl. A buď rád, že si to nebudeš pamatovat,“ zašeptal jsem u jeho rtů, lehce ho na ně políbil, a pak už jsem se vymanil z jeho objetí a opatrně se z něj vysunul. „Ale já si to pamatovat rozhodně budu. A hodně dlouho. Byl jsi úžasný, Jaeli..."
To, co měl na sobě, co bylo na posteli a různě po místnosti, budu uklízet nejspíš tak hodinu,
Ale rozhodně mi to za to stálo. A hlavně… nemohl bych Jaela odmítnout. Musel se nějak srovnat se svým novým bytím, a tohle byl jeho způsob.
Znal jsem upíry, kteří po proměně chtěli všechno rozmlátit, někoho zabít, něco zničit, nebo takové, kteří odmítali svou novou podstatu a chtěli to sami se sebou skoncovat a vyšilovali, dokud prostě neodpadli. I proto jsem se s ním přenesl sem, do suterénu, abych ho mohl případně izolovat, dokud by se neuklidnil.
Jael to vzal z jiného konce. Vybil svou nově nabitou energii, s kterou si neuměl poradit, a udělal to po svém… Pořád lepší, než by mi z baráku udělal kůlničku na dříví.
Nechal jsem ho ležet, a vstal jsem, abych uklidil aspoň to nejhorší. Posbíral jsem věci poházené po zemi, a utřel všechno, co jsem viděl. Jen tu postel budu muset uklidit někdy jindy…
Vrátil jsem se k Jaelovi, vzal ho do náruče a pak s ním vyšel nahoru do naší ložnice. Na moment jsem ho položil na postel, než jsem napustil vanu, a pak se i sním do ní naložil a oba nás umyl a pořádnou očistou prošla i jeho prdelka, aby mu tam nezůstalo nic, co by mu tohle mohlo připomenout. Ale tušil jsem, že minimálně Call a Jerom to budou cítit.
Po celou dobu mi visel bezvládně na rukách, ale jeho pravidelný dech a tlukot srdce mě ujišťoval, že bude v pořádku.
Když byl umytý i utřený, vytáhl jsem košili, a aspoň do ní jsem Jaela oblékl, aby nebyl úplně nahý.
Rychle jsem se oblékl, znovu ho vzal do náruče, a s vědomím, že jsme tu strávili docela dost času, a kluci už nejspíš na hřbitově nebudou, jsem se přenesl rovnou do Williamova domu.
„Jsme zpátky,“ ozval jsem se z chodby a zamířil i s Jaelem rovnou do podkroví, abych ho tam mohl uložit na postel.