Jael
Ještě jsem se ani nevzpamatoval a Logan mě následoval. Zintenzivnilo to mé dozvuky, protože cítit, jak to prožívá, a vědět, že za to můžu jen já, byl pro mě ten největší dar.
Jen jsem spokojeně zavrněl, když se na mě rozplácl a opětoval jeho polibek.
Ani jsem nevnímal, kdy skončili ti dva, vlastně jsem na ně úplně zapomněl, a připomnělo mi to, až když jsem ucítil dotek na hlavě.
„Jste vážně nádherní," zachraptěl Jerom, který mě pohladil po vlasech a objímal toho Alejandra, který ležel na něm.
„Omlouvám se za něj. I za tohle… ale, Jerom mi chyběl, a když jsem ho viděl takhle u vás…" řekl Alejandro a pokrčil rameny.
V tu chvíli mi vlastně došlo, co se stalo, a krve by se ve mě nedořezal. Hrábl jsem po dece a přehodil ji přes nás.
„Už nikdy v životě… nevystrčím nos… nikdy…" zamumlal jsem do Loganovi paže, kterou jsem si přehodil přes hořící tvář.
„Ale no tak. Víš, jak jsi byl krásný? Kromě toho, stejně to bylo slyšet až dolů, takže je to jedno…" zasmál se Jerom a vzápětí vyhekl, jak ho nejspíš Alejandro plácl.
„Tak my jdeme, abyste měli klid" uslyšel jsem pak i jeho hlas, postel se zhoupla, Jerom něco brblal, ale vzápětí klaply dveře.
„Už nikdy nevylezu…" zamumlal jsem znovu a zavrtěl se.
Na zádech jsem cítil Loganův tlukot srdce, vnímal jeho vůni, jeho dech mě zahříval na krku a já se musel pousmát.
„Strašně tě miluju… opravdu," zašeptal jsem, kousek jsem odhodil deku, abych viděl Loganovi do očí, a pak jsem ho políbil.
Logan
Musel jsem se usmát, když přes nás Jael rychle přehodil deku. Jako by to něčemu ještě pomohlo.
Deku jsem pak strhnul úplně bokem, když po jejich odchodu vykouknul, a políbil jsem ho na krk a mezi lopatky.
„Nevím, co budu dělat, než tohle skončí. Za tu dobu budu muset od tebe odhánět všechny nenažrané vlkodlaky a upíry. Jsou horší a otravnější než komáři,“ zamumlal jsem do jeho kůže a znovu ho políbil.
„Ale umíš si představit, co bude dělat Matteo, až zjistí, že tu vlastně Jerom byl celou dobu? Nejspíš ho sežere i s chlupama, a bude se dožadovat, aby se toho taky mohl účastnit.“
Musel jsem se zasmát nad tou představou, ale pak už jsem opustil Jaelovo teplo, stejně mi penis klesl, že skoro vyklouznul sám. Zvedl jsem se, a také jeho jsem vytáhl na nohy, abychom mohli jít do koupelny a umýt se.
I když nás ti dva takhle viděli a cítili, a zřejmě až dolů, nemusíme je znovu provokovat, kdybychom tam došli neumytí
„Nechci tuhle chvilku kazit, ale měli bychom jít dolů, ať můžeme v klidu probrat, co potřebujeme. Vím, že to pro tebe není jednoduché, ale rád bych slyšel, a nejen já, co to mělo být s tím Báthorim, ano? A ať to nemusíš opakovat, řekneš nám to všem najednou. A taky… Měli bychom vymyslet, co s Calleovou smečkou. William postupně přichází o svůj dům. I když… V první řadě by měl on zasáhnout…“ zamyslel jsem se nad tím, co udělat s těmi nenažranými vlkodlaky, kteří se hned vrhli na Jaela, jen co se objevili v domě.
Jael
Nevím proč, ale když Logan zmínil Báthoryho, najednou jsem se necítil špatně, ani nezmizela moje dobrá nálada, kterou mi Logan přivodil.
Měl jsem pocit, že můžu zvládnout všechno, a taky jsem to chtěl zvládnout. A rozhodl jsem se.
Svou duši neprodám. Je nás tu hodně, pokud Logana Tepes posedne, najdeme nějaký způsob, jak ho zachránit, určitě.
Pocítil jsem však, že i když nás Bathory upozornil na to, co se děje, že mu nemůžu úplně věřit. Měl jsem pocit, že se chce Tepesovi jen pomstít, a udělá pro to cokoliv.
Když pak během umývání ještě Logan zmínil Calleovu smečku, musel jsem se mimoděk pousmát.
„No, je pravda, že je tu trochu plno a jsou hluční, ale… víš… I když znám Mattea, Callea nebo Jeroma krátce, i přesto všechno, jak mě pořád… obírají… tak nějak cítím, že jim můžu věřit, a že jsou to fajn kluci…" začervenal jsem se a Logana políbil.
Během umývání jsem si neodpustil doteky a polibky na horkou Loganovu kůži, a prsty přejel po jeho jizvě pod okem.
Vůbec se mi ze sprchy nechtělo, tak se to trochu protáhlo, ale nakonec jsme oba vylezli, utřeli se, oblékli, a pak ruku v ruce sešli dolů.
Jerom seděl rozvalený na křesle, tvářil se jak největší hrdina, Calleo s Matteem byli pryč, prý se šli podívat ven, protože je Alex vyhodil potom, co se tu začali zuřivě okusovat, jakmile zaslechli Jeroma z našeho pokoje, Alejandro pomáhal Willovi s večeří, a Alex s Andym a Faileonem ukazovali Brazovi, Chavierovi a Fabiovi Willův krám.
Jediný, kdo tak ještě zůstal v obýváku byl Falco, který seděl na pohovce s nafouklými tvářemi a mračil se.
„Je napučený," ušklíbl se Jerom nad mojí otázkou, co se stalo. „Cal ho nevzal, když odešli šukat s Metem, a se mnou se nebaví, protože já byl u tebe, když tě Logy odjížděl, a viděl jsem úplně všechno a on nemohl."
Znovu jsem zrudl po jeho poznámce, schoval se za Logana a tvar zabořil do jeho zad.
Přesto jsem se neubránil pousmání, ruce jsem protáhl kolem jeho boků a sepjal je na jeho břiše a pak ho políbil mezi lopatky.
„Opravdu vám to spolu sluší. Patříte k sobě," dodal ještě Jerom nezvykle vážně, a já se zamilovaně zadíval na Logana.
Logan
Když jsme sešli dolů, byl tam poměrně klid.
A možná i proto, že Jerom dostal od Alejandra, co proto, a taky že Calleo a Matteo tu nebyli.
S těmi ostatními nejspíš nejsou tolik problémy, ale kdo ví. Jsou tu teprve krátce.
Chtěl jsem jít do kuchyně, že Williamovi pomůžu s obědem, ale byl tam už Alejandro, a uměl nejspíš i dobře vařit, podle toho, jak se po kuchyni pohyboval, a taky, jak spokojeně vypadal William. Nehledě na to, že Alejandro nejspíš ví, kolik a čeho má uvařit, aby nakrmil celou smečku.
Chytl jsem Jaela za ruce, aby je mohl rozpojit, a pak jsem si ho přetáhl před sebe.
Polichotilo mi, když konečně Jerom řekl něco jiného než rozkošňátko, a navíc se to týkalo nejen Jaela, ale i mně.
A tak jsem mu věnoval jeden úsměvů, které rozhodně moc nerozdávám na potkání.
Usadil jsem na sedačce, a Jaela si stáhl vedle sebe.
Přitáhl jsem si notebook, ale ještě, než mi najel, otočil jsem se na Jeroma.
„Hele, máš štěstí, že tam přišel Alejandro, Matteo málem schytal kulku mezi oči,“ ušklíbl jsem se na něj, a pak už se zadíval do noťasu.
Probíral jsem se postupně novými zprávami, emaily, a docela mě potěšilo, když mi Bill napsal, že zatím všechno funguje, jak má, Dylen se učí psát hlášení, aby to dávalo smysl, a moje asistentka Agnes už se prý zapojila do výcviku s takovou vervou, že postřelila instruktora. Ale jinak prý hodně rychle dělá pokroky.
Odepsal jsem mu, že nevím, jak dlouho se ještě zdržím, a že jsem rád, že to zvládají a má všechny pozdravovat.
Pár vteřin po odeslání mi přišla od něj odpověď, kde bylo jen pár otazníků a udivený smajlík. Chvilku mi trvalo, než mi to došlo, ale pak jsem se musel zasmát, když jsem si představil, jak asi musel Bill koukat na můj mejl, zvlášť, když jsem je pochválil a nechal všechny pozdravovat.
A tak jsem mu stručně odpověděl: Vrátili jsem se s Jaelem k sobě. Ale ať je ani nenapadne dělat oslavu a vykašlat se na práci. To můžou, až se vrátím.
A pak jsem mejl raději zavřel.
„Nejspíš budou teď v Bostonu oslavovat,“ povzdechl jsem si, ale na jednu stranu jsem byl rád.
Mohl jsem se na ně spolehnout a vždycky stáli při sobě.
„Jerome,“ otevřel jsem si poznámkový blok, a otočil se na něj. „Řekni mi prosím všechno, co se stalo tam na tržišti od tvého příchodu až po tvé napadení, prosím. A nedívej se tak na mě. Budu se ptát každého. Potřebuji to vědět, abych z toho všeho mohl vyvodit nějaký závěr. Hele, ber to jako odměnu za to, že jsi viděl Jaela v tom nejlepším a neschytal kulku mezi oči.“
Jerom
Pozvedl jsem obočí, když na mě Logan přišel se svou otázkou.
Ten snad pracuje i při šoustání, nebo jinak jsem si nedokázal představit, jak se tak rychle dokáže přepnout.
Ale vážně na ně byl úžasný pohled. A ta Jaelova vůně…
Kdyby to bylo za starých časů, už by byl můj a nikoho se na nic neptal.
Mrknul jsem ke kuchyni a uchechtl se.
Jael měl nejspíš vliv i na Alejandra, protože by mi to takhle před někým cizím neudělal. I když jsme spolu šoustali často, byl poněkud zdrženlivý, co se ostatních věcí týkalo, takže jediní, kdo nás takhle dosud viděl byli kluci a Met. A samozřejmě Cal. Ale rozhodně si nehodlám stěhovat.
Otočil jsem se znovu na Logana a zadíval se na Jaela.
„Hmmm… co jsem dělal? No, moc toho nebylo,“ ozval jsem se po chvíli a ušklíbl. „Měl jsem v plánu se porozhlédnout, ale ucítil jsem známého, tak jsem šel trochu vypustit páru, jestli chápeš. Víláka prostě nejde odmítnout. No, a zrovna jsme byli v nejlepším, když jsem silněji ucítil tady Jaelka, a vzápětí vytasil zoubky Met a po něm Cal drápy, a Wil ty svoje čáry máry. Vyletěl jsem ven, abych se připojil, ale cestu mi zastoupila skupina špinavých čoklů, tak jsem s nima trochu povytíral zem. No, a když bylo uklizeno, ucítil jsem nějakou pijavici a chtěl mu trochu pocuchat fasádu, ale místo toho jsem se díval na vlastní střeva. To je vše.“
Poškrábal jsem se na hojící se ráně, která zasvědila jen při té vzpomínce, a zamračil se.
„Žádnou takovou pijavici jsem ještě necítil. Každý má svůj určitý pach, a třeba tady zlatíčko září vyloženě jako maják pro všechny jiné. Nejspíš je to dáno tím, že je napůl indián, a nejspíš i tím, že je médium, ale je cítit na hony daleko. Poznal bych ho kdekoliv. Stejně jako Meta nebo Willa, Alexe a teď i tebe, Logane. Ale ta pijavice… ten pach… Smrděl hůř než zdechlina,“ zašklebil jsem se.
Logan
Mohl jsem tušit, že z něho víc nedostanu, a jako první věc, kterou zmíní, bude šoustání s někým.
Přesto jsem si to svými slovy zapsal.
„Myslím, že si můžeš podat ruce s Dylenem,“ zamračil jsem se, když jsem dopsal poslední slovo.
Půjdu za každým, ale Jaela si nechám na konec. Nechci ho tím znovu rozrušovat. Ale i tak si myslím, že mi nic nového, kromě toho, co jsem viděl, asi neřekne. Ale jeho pocity z té chvíle neznám.
„Budu v kuchyni,“ sklonil jsem se a políbil Jaela do vlasů.
Vzal jsem notebook, zvedl se a zamířil do kuchyně.
I když William toho upíra zřejmě neviděl, mohl si tak všimnout čehokoliv jiného, nebo jiných věcí, které mohly mít souvislosti.
Možná to bude k ničemu, ale jeden nikdy neví.
Zastavil jsem se ve dveřích do kuchyně, a ještě jsem zapřemýšlel, jestli to má cenu.
Jestli má cenu něco řešit, jestli má cenu něco vymýšlet. Vždyť nevíme vlastně vůbec nic. Jen to, co nám řekl Jael, a to, co jsme zažili teď na tržišti.
Nevíme, koho Tepes posedl, kde se pohybuje, a jestli vůbec kdy bude mít zájem o mé tělo.
A taky… Co chce dělat, až najde vhodné tělo, které mu bude dostatečně vyhovovat. Jak ho máme najít? Jak ho máme zničit? Jael pomáhá duchům, nebojuje proti mrtvým.
Exorcisti… Pomohli by vůbec ti, co tenkrát vyčistili kostel, kde nás s Jaelem chtěli posednout duchové? Jde to vůbec?
Najednou jsem si nevěděl rady. Možná poprvé, možná ne naposled.
Ale byl kolem toho takový poprask, že jsem přestal vnímat realitu, i to, proč jsme se tu vlastně sešli. Jen pořád dokola řešíme to, že Tepes chce zaútočit a Báthory se mu chce postavit.
Kdo z nich je pro nás víc nebezpečný?
Jediné, co můžu udělat, je, jít za Matteovým otcem.
I s notebookem pod paží jsem se v těch dveřích otočil a beze slova vyšel ven na zahradu. Došel jsem doprostřed, posadil se na trávu a zahleděl se k nebi.
Jediné, co teď můžu udělat, je, posílit svou mysl, aby mě Tepes neovládl. Ale, povede se to vůbec?
Už začínám pochybovat o všem, dokonce i sám o sobě.
„Michaelo Benasi di Conti… Jsem tady a prosím tě, zda bys mě naučil ovládat mou mysl… Prosím…“
Víc jsem klesnout nemohl. Ani nevím, proč jsem to řekl, když tu nikde kolem nebyl.
Ale, kolik věcí mě ještě dokáže překvapit?
Najednou to za mnou zašustělo a někdo se nade mnou sklonil.
„Vyhovím tvé žádosti, ale nebude to zadarmo…“
Kolem očí se mi něco mihlo, a notebook mi vypadl z ruky ve chvíli, kdy se kolem mne rozprostřela černá tma.
Jael
Znal jsem Logana a nepředpokládal jsem, že by se za ten rok a půl u něj něco změnilo, takže jsem hned poznal, že ho Jeromova odpověď neuspokojila. Když se zvedl a odešel, jen jsem si povzdechl a mírně vyčítavě se na Jeroma zadíval.
„Nedívej se na mě takhle. Loganovi by se nelíbila žádná odpověď. I když… nejspíš si nepoložil tu nejzákladnější otázku, což možná nikdo z vás. Jsem vlkodlak. Jsem lovec. Nadělal jsem si spoustu nepřátel, ano, hodně lidí i jiných mě nenávidí. Je to důvod mě zabít? Určitě. Ale pokud by to tak bylo a někdo dostal tu příležitost, proč mě teda nechávat na živu? A kdyby to nebylo osobní, proč by teda šel jen po mě?“
Když se Jerom zeptal takhle, začalo mi to pomalu docházet, a nejspíš i Falcovi, který rázem zpozorněl.
„Pocítil jsem toho upíra hned jak vešel. Teda... Nejspíš to chtěl on sám, aby se ukázal. Zaútočil na tebe a Logana, ale nic vám neudělal. Pak to vypadalo, že už zmizne, a v tu chvíli jsem se rozhodl, že zjistím, co je zač. Jenže místo toho, abych překvapil já jeho, překvapil on mě. Ale nezabil mě. I když měl šanci. A předpokládám, že musel počítat, že se z toho dostanu. Jenže na nikoho jiného nezaútočil. Proč? Má síla se zhruba vyrovná té Matteově. Pokud by chtěl odstranit hrozbu, proč nezaútočil i na něj? Nechtěl, nemohl, nebo…?“
„Bál se, že by ho Calleo s Matteem poznali...“ dokončil za Jeroma Falco.
„Musíme to říct ostatním a Loganovi a-“
Vyskočil jsem na nohy, ale nestihl jsem udělat ani krok, když mě silně píchlo u srdce, až jsem vykřikl.
„Logan…“ zašeptal jsem a zadíval se na Jeroma, který se hnal ke mně.
„Logane!“ zaječel jsem na celý dům a okamžitě se rozeběhl do kuchyně.
Ale tam nebyl. Nebyl ani v pokoji. Nebyl ani v krámku. Nebyl ani na zahradě.
Prostě nikde nebyl.
„Logane!“ zakřičel jsem znovu venku a za sebou uslyšel, jak kluci nejspíš zjišťují, co se stalo.
Rozeběhl jsem se přes zahradu, ale někde uprostřed o něco zakopl a pleskl s sebou na zem.
„To ne…“ zaúpěl jsem, když jsem se zvedl do kleku a zjistil, o co jsem zakopl.
Logan by bez notebooku nedal ani ránu.
A pak to přišlo.
Bylo to nečekané jako mlha nad ránem, která se nenápadně objeví, a vy pak najednou zjistíte, že nevidíte ani na krok.
Necítil jsem to. Přišlo to tak nečekaně, že než jsem stačil zareagovat, někdo cvakl vypínačem.
„Jaeli!“ to byl Calleův hlas.
Narovnal jsem se a otočil směrem k němu. Za ním dobíhal Jerom s Falcem, Alex a ostatní.
„Ach. Myslím, že ten už tu není. Říkej mi Štefane,“ usmál jsem se a ležérně si přehodil vlasy přes rameno.
Logan
„Co vidíš…“ zaslechl jsem tichou otázku.
Otevřel jsem oči a zmateně se rozhlížel kolem sebe.
Ale zbytečně. Jen neproniknutelná tma.
„Co vidíš…“ ozvalo se znovu zašeptání.
Znovu jsem to zkusil a se stejným výsledkem.
„Co vidíš… co vidíš… co vidíš…“
„Nic nevidím! Jen tmu!“ vykřikl jsem.
„Když nic nevidíš, jak můžeš vědět, že je to tma?“
Znovu jsem otevřel oči a zkoušel tou neproniknutelnou černotou něco zahlédnout.
„Nedíváš se jen očima…“ zaznělo vedle mě z pravé strany a já se prudce otočil.
„Co cítíš?“ ozvalo se vzápětí z druhé strany.
„Nic… nic necítím…“
„Co slyšíš?“
„Jen tvoje otázky…“
„Necháváš se zmást, mladý muži, všechno je kolem tebe a všechno je v tobě. Můžeš vnímat, slyšet, cítit. Můžeš si zakázat cokoliv z toho… Moc tvrdá nátura, moc silná mysl neznamená jen to, že jsi silný. Ale znamená to, že po tobě další silní půjdou právě proto, že tvou sílu cítí…“
„Kde jsi?“ rozmáchl jsem se rukama kolem sebe.
Vůbec jsem netušil, kde jsem, byl jsem v naprosté tmě, jako by v nicotě, žádný zvuk, žádné světlo, žádné pachy, ani sebemenší náznak průvanu…
„Jsem tu… nebo tady… a tady taky… jsem všude Logane O´Briane… vedle tebe… za tebou nebo před tebou? Nebo jsem… uvnitř tebe a ovládl jsem tě? Slyšíš mě opravdu ušima, nebo se tvá slova ozývají ve tvé hlavě? Popřemýšlej… uvažuj… zapoj všechny své smysly, nebo je prostě vypni… je čas abych si vzal svou odměnu… Logane…“ najednou jsem zahlédl krátký červený dvojitý záblesk až blízko mého obličeje.
A vzápětí nato jsem byl jsem jak svázaný a můj výkřik se ztratil bez ozvěny v prostoru, když jsem ucítil zuby na svém krku…
Jael (Bathory)
Přejel jsem si prsty po obličeji, dlaní se dotkl temene, abych zhodnotil svou výšku, a pak si nakoukl do kalhot.
„Mno,“ mlaskl jsem po chvilce, „docela prcek, ale není to nejhorší. Ještě štěstí, že jsem se od mladých učil vaši mluvu, takhle mi to půjde všechno snadněji. A s tímhle tělem a tvářičkou? Pche…“
Pohodil jsem hlavou a usmál se.
„Co chceš…“ zavrčel Calleo a bylo vidět, jak se napjal.
Stejně se zachovali i ostatní a Alex dokonce vytáhl odněkud meč.
„Klídek chlupáči. Kdyby mě poslouchal, mohlo to jít jednodušeji a už to mohlo být dávno vyřešené.
Snažil jsem se promluvit mu do duše. Snažil jsem se vysvětlit mu podstatu věci. Ukázal jsem se ve své pravé podobě, coby bezmocný stařík. Zkusil jsem opravdu všechno. Jenže on ne. To bylo pořád Logan, Logan, Logan, Logan tohle, Logan támhle to…“ odfrkl jsem si a zakroutil očima.
„Nemůžeš-“
„Nemůžu?! Na tuhle chvíli jsem čekal tak dlouho!“ zaječel jsem. „Ten kluk je silný, ano, uznávám, měl jsem docela problém. Ale… Až příliš citově založený, a to je to, co ho jednou zničí. Tak jsem si prostě vypůjčil jeho tělo. A možná ho i vrátím. Ale až dokončím práci. Musím si s někým vyřítit určité účty.“
Zašklebil jsem se a stočil pohled na Mattea.
„Nikam nepůjdeš!“
Calleo byl najednou až blízko mě a jeho ruka se mě skoro dotýkala.
Ale já se jen zasmál.
Chytil jsem Calleovu ruku, trhl s ní, až to hlasitě zakřupalo, druhou rukou nabral Callea do břicha, a pak ho jako hadrovou panenku odhodil na konec zahrady, kde nárazem zlomil jeden strom.
„To nebylo špatné, že?“ zasmál jsem se. „No nic. Musím jít, miláčci. Snad se ještě uvidíme!“
S těmi slovy jsem zvedl ruku, lusknul prsty a jednoduše zmizel…
Logan
S leknutím jsem otevřel oči, rychle se posadil a s rychlým oddechováním se rozhlížel kolem sebe.
Ležel jsem na nějaké posteli, v nějakém pokoji, a vůbec jsem to tu nepoznával.
Na moment jsem si musel znovu lehnout, jak se mi zatočila hlava, a snažil se rozpomenout, co se vlastně stalo.
A s poslední vzpomínkou, která se mi mihla hlavou, jsem si hned přejel prsty po krku až k rameni.
Zadíval jsem se na prsty, na kterých ulpěla krev.
„Nedovolil jsem ti to!“ zařval jsem do prostoru, i když jsem tu nikoho neviděl.
„Nemyslím si, že bych se musel ptát. Nemáš nic jiného, čím bys mohl zaplatit…“
Vyskočil jsem z postele a rozhlížel jsem se kolem sebe. Ale mohl jsem si oči vykoukat a nikoho jsem neviděl.
„Už jsem se tě ptal, a zeptám se znovu… Co vidíš, co cítíš, co slyšíš?“
Znovu jsem se kolem sebe rozhlédl. Prázdná místnost, zrcadlo, velká okna, pokoj zalitý sluncem…
Zadíval jsem se z okna a tam jsem viděl…
„Jsem u Williama?“ vydechl jsem překvapeně, když jsem zahlédl jeho zahradu,
Stáli tam kluci, chyběl jen Matteo, William a… Jael…
„Opravdu jsi u Williama? Opravdu to není jen v tvé hlavě? Opravdu já nejsem ve tvé hlavě? Jsi velmi chytrý, bystrý… Podívej se na sebe do zrcadla… Opravdu jsem si vzal tvou krev, nebo se ti to jen zdálo? Opravdu jsi u Williama, nebo někde jinde? Opravdu se mi bráníš, abych si vzal tvou mysl a tvé tělo? Čím víc se bráníš, tím víc tě to pohlcuje… Co uděláš teď, Logane O´Briane?“
Během jeho slov jsem došel k zrcadlu a podíval se na sebe. Nechápavě jsem přejel prsty po úplně čistém a nezraněném krku. Znovu jsem se podíval na ruku.
Žádná krev…
„Co uděláš, aby ses mě zbavil?“
Jael (Bathory)
Ocitl jsem se v nějakém parku, nejspíš v centru města.
Sice jsem si za těch několik století od jiných duchů osvojil jisté dovednosti, přesto nebylo vše perfektní, jak bych si představoval. Navíc se ten kluk ve mně pořád podvědomě bránil.
Povzdechl jsem si, zatřepal hlavou a vykročil.
Půjdu kousek pěšky, a pak se přesunu. Tentokrát už na správné místo.
I když se snažil maskovat, cítil jsem ho.
Tenkrát jsem neměl možnost se mu pomstít za to, že mě zradil.
Ale tentokrát…
Když už se tu objevil, rozhodně toho využiju. Znovu se mi nevysměje. Nedovolím to.
Zamračil jsem se a trhl sebou, když na mě zatroubilo jedno auto.
Jo, na tohle jsem si ještě nezvykl.
Moderní doba. Samá technika, smrad, pořád někdo někam spěchá.
No a co, že stojím uprostřed silnice. Až projdu tak projdu.
Vztyčil jsem na toho chlapa, co se z auta vztekal, prostředník, a pak pomalu přešel zbytek silnice.
Zaslechl jsem, jak si lidé něco šuškají, ale já jen pohodil hlavou a zašel do další uličky.
Věděl jsem, kde bude. Sám to řekl.
Zhluboka jsem se nadechl, zavřel oči a představil si to.
Pak stačilo jen lusknout prsty a…
„Co uděláš, aby ses mě zbavil?“
Hmmm… Očividně jsem dorazil právě včas.
„Co udělám?“ ozval jsem se. „Cokoliv, Benasi… cokoliv…“
Logan
Po poslední otázce jsem se zarazil. Přestal jsem myslet na to, co se mě ptal, přestal jsem uvažovat nad tím, co vidím, slyším nebo cítím…
Přestal jsem myslet na všechno, a všechno to, co mi vnucoval jsem vypustil z hlavy.
Nešlo to najednou, ale postupně se mi mysl vyprazdňovala od všech těch představ a myšlenek.
Už, už jsem chtěl odpovědět, měl jsem odpověď na jazyku, ale náhle se ozval další hlas.
Jiný… cizí… ale přitom tak známý… Ozval se klidně, ale přitom se mi postavily chlupy na zátylku, až jsem si po nich musel přejel dlaní.
Pak jsem zvedl hlavu a zadíval se do těch očí přede mnou…
„Nejsi tu vítán… Mám tě znovu srazit na kolena? Je mi jedno, co proto budu muset udělat…“
ozval jsem se, aniž bych já sám chtěl.
Jako by někdo mluvil za mě.
„Vrať se Báthori tam, kam patříš… jsi už několik století mrtvý… jsi… byl jsi jen člověk… nemáš právo chodit po zemi v tuhle dobu. Nemáš právo vstát z mrtvých a vracet se sem… Je pod mou úroveň si někým takovým špinit ruce, ale tentokrát udělám výjimku…“
Aniž bych chtěl, najednou jsem se sehnul a popadl první věc, která byla po ruce. Jediné, co jsem zvládl sám ze své vlastní vůle, bylo, překvapeně zamrkat, když jsem v ruce držel křeslo za jednu nohu a mrsknul s ním silně proti Báthorymu.
Jeho jediného jsem teď viděl před sebou…
Ale… přesto to bylo zvláštní…
Co se to děje? Je to jen další představa? Další jeho hra, jak mě zmást? Ani jsem si neuvědomil, že je tu najednou víc nábytku než jen jedna postel a zrcadlo.
„Logane! Logane přestaň, nebo ublížíš Jaelovi!“ najednou se ozvalo zakřičení a já se prudce otočil.
„Matteo Zapatero di Conti! Nepleť se do toho!“
„Pusť ho otče! Nenuť ho bojovat proti Jaelovi! Nemůžeme mu ublížit, potřebujeme ho!“
„Matteo…“ polohlasně jsem zavrčel, ale současně s tím letěl proti Báthorymu další kus nábytku.
Nebo proti Jaelovi?
Kdo tam stojí? Kdo to na mě mluví? Na koho útočím?
„Vyp-vypadni z mé… hlavy…“ zavrčel jsem tentokrát já a chytl se za hlavu a celý se zkroutil.
„Neublížím Jaelovi! Nikdy!“ zařval jsem a sám, i přesto, že se mi v tom Benasi snažil zabránit, se z posledních sil rozběhl proti Matteovi a doufal jsem, že mi vrazí jednu tak, abych se úplně vzpamatoval.
Jen podvědomě jsem vnímal nějaké zvuky za mnou a vítr, který se začal zvedat a všechno začalo v kruhu lítat kolem nás…
Jael (Bathory)
A už to tu bylo zase.
Zaskřípal jsem zuby a sevřel ruce v pěst.
Zase se povyšuje nad ostatní. Zase se snaží všechny poučovat.
Jen matně jsem vnímal, že skrz něj vidím i toho kluka.
Bylo mi to jedno.
On…
„Zbabělče!“ zaječel jsem. „Proč se schováváš za někoho jiného?! Pořád se jen povyšuješ nad ostatní! Myslíš si, že jsi něco víc, jen proto, že žiješ tak dlouho! Já chtěl být tvůj přítel! Myslel jsem, že když odstraním Tepese, uvidíš mě jako sobě hodného! Že ze mě uděláš jednoho z vás! Ale ty ses musel chovat povýšeně, arogantně a přehlížet mě jako hmyz! Znovu to nedovolím!“
Ječel jsem jako smyslů zbavený, když jsem se vyhnul všemu, co po mě hodil, a pak se sám rozeběhl proti dalšímu upírovi, co se tam objevil.
Vyrazil jsem taky a dorazil k němu zároveň s ním.
Odhodil jsem toho upíra bokem, a pak Benasiho chytil pod krkem.
„Zbabělče!“ zaječel jsem mu do obličeje, a pak s ním smýkl na zem.
Pevněji jsem sevřel jeho krk, ale ruce, jakoby mě nechtěly poslouchat a na tváři jsem cítil nějaké vlhko, které začalo kapat na jeho obličej.
„Jaeli!“ uslyšel jsem něčí křik a vzápětí se do mě opřel vítr, který mě odhodil bokem.
„Neee!“ zaječel jsem znovu a rukou se ohnal proti větru, abych ho vrátil zpátky.
Už jsem chtěl udělat krok směrem k Benasimu, že to dokončím, ale uslyšel jsem něčí řev a do nosu mě udeřil pach vlkodlaků.
„Pro tentokrát jsi vyhrál! Ale vrátím se!“
Zakřičel jsem na Benasiho a znovu luskl prsty.
Nezbylo mi už moc síly, ale stačilo to na to, abych se dostal kousek dál od baráku, i když jsem přistál na zadku v trávě.
Musel jsem se sebrat, a hlavně nabrat síly.
Opatrně jsem se zvedl a vydal se opačným směrem, abych našel nějaký úkryt.
Logan
Ve chvíli, kdy jsem dobíhal k Matteovi, se najednou mé tělo uvolnilo a já na něj letěl setrvačností už volným pádem. Nestačil jsem se ho ani chytit, když odletěl najednou dál a Jael mě držel pod krkem.
Jael? Ne Bathori, ale… Jael?
Jak to, že najednou vidím Jaela?
Jen jsem zachrčel, když stiskl můj krk. Nestihl jsem ani vyslovit jeho jméno, a on na mě nějakým divným hlasem křičel všechno to, co mi vůbec nedávalo smysl.
A pak najednou zmizel…
„Hlupáku!“ rozkřikl se najednou hlas Benasiho, který stál nade mnou, a já ani nevěděl, kdy se tam objevil.
„Hlupáku!“ zařval znovu a praštil mě pěstí tak, že jsem viděl všechny svaté.
Pak se ale narovnal, a jako by nic se na mě s úšklebkem podíval.
„Máš co jsi chtěl. Pokud jsi na to přišel, v pořádku. Pokud to byl jen instinkt, reflex, tak bych tě potom mohl jen litovat. Ale to já nikdy nedělám, nikdy nikoho nelituji.“
Ještě jednou se na mě podíval svým povýšeneckým pohledem a pak odstoupil.
„Měl bys ještě cvičit, ale… Jsi na dobré cestě. Přemýšlej nad tím, co se teď právě stalo…“ dodal ještě, než se otočil a se vztyčenou hlavou odcházel pryč z místnosti.
„Slyšel jsem právě pochvalu?“ ozval se z druhé strany Matteo, který se právě sbíral ze země. „Vážně tě otec pochválil?“
„Nezdálo se mi to jako pochvala…“ zabručel jsem a taky jsem se snažil posbírat.
Ale měl jsem pocit, jako by přese mne přeběhlo stádo slonů, a ještě si na mě zatančili tango.
„Ale nechápu jednu věc. Proč tě pustil právě ve chvíli, kdy na tebe zaútočil Jael… vlastně Báthori…“ zamyslel se Matteo a podal mi ruku.
„Protože nechtěl zaútočit na svého syna,“ ozval se z druhé strany William, a také mě chytil a společně mě vytáhli na nohy.
Myslím, že Matteo nemohl být víc překvapenější, a já také ne.
Ale vědomí, že Báthorimu se povedlo převzít kontrolu nad Jaelem, že na mě zaútočil, a já na něj, i když ne ze své vůle… Tohle vědomí mi náhle sevřelo hrudník tak silně, že jsem se nemohl ani nadechnout. Začal jsem sípat, sevřel jsem triko na hrudi a pomalu se hroutil zpátky k zemi…
„Vezmu tě pryč z tohoto hnusného doupěte,“ náhle jsem se vznesl do vzduchu, když mě popadly silné paže a já ucítil tu vlkodlačí příjemně hřejivou srst.
„Matteo! Jdeme!“ zavelel ještě Calleo, a pak už jsem jen zavřel oči, když se se mnou rozběhl a vyskočil z okna…
Jael (Bathory)
Musel jsem se na chvilku zastavit, když jsem pocítil, jak se ten kluk snaží dostat ven.
Nejspíš pocítil, že slábnu a chtěl toho využít.
Jo, chytrý kluk. Ale ne dost.
Kdyby byl dost chytrý, uzavřel by svou mysl ve chvílích, kdy byl na tom citově nejhůř.
Nejspíš o tom ani nevěděl, ale když jeho problémy s tím druhým chlapcem začaly, jeho hlava a tělo otevřely dveře dokořán, a ještě vyvěsil rudou vlajku s nápisem den otevřených dveří.
Vlastně byl zázrak, že doposud ještě nikdo neobsadil jeho tělo.
I když…
Nejspíš měli ostatní ze mě strach, když věděli, že ho chci já.
Jo, mezi duchy jsem měl určité postavení. Viděli mě tak, jak mě Benasi nikdy vidět nechtěl. A přitom bych pro něj udělal cokoliv!
Ale on si pořád musí hrát na toho panovačného zmetka, který všechno zná a ví nejlíp!
Bouchnul jsem pěstí do zdi, až jsem si sedřel klouby do krve, ale bolest nevnímal.
Chvilku jsem se díval na tekoucí krev, než jsem si urval rukáv z trika a ruku obalil, abych po sobě nezanechával stopu.
Potřeboval jsem rychle najít místo, kde se uklidním a dám do pořádku.
A pak mi to došlo.
Jasně! Lepší místo bych najít nemohl!
Zavřel jsem oči, abych našel to místo, a pak se aspoň kousek znovu lusknutím prstů přesunul směrem k centrálnímu hřbitovu.
Duchové mě poslouchají. Když jim to nařídím, poskytnou mi dostatek ochrany.
Ušklíbl jsem se, jednomu kolemjdoucímu obratně sebral peněženku, a pak už si mávl na taxi, abych zbytek cesty nešel pěšky.
Sice se mi moc v tom smradlavém povozu jet nechtělo, ale musel jsem to překonat.
William
Když náhle zmizel Logan, ještě jsem si říkal, co asi tak vyvádí, ale bude to v pohodě. Jen jsem se podíval přes okno a pokračoval dál ve vaření.
Ale když jsem uslyšel další hluk, a volání Jaela, pak zařvání Cala, už to nebylo samo sebou.
Vyběhl jsem na zahradu, ale to už byl Jael pryč.
A Calleo zuřil. Zuřil tak moc, až hrozilo, že mi ten dům nakonec zbourá a zorá celou zahradu. Stačí už ten zlomený strom…
„Vím, kde je Logan,“ ozval se Matteo, který se tu objevil, kdo ví odkud.
„A já vím, kam šel Jael…“ zavětřil Calleo a podívali se s Jeromem na sebe.
Pak jen přikývl a vyrazil.
Ani jsem se nenadál a mě popadly další silné paže vlkodlaka, který se mnou vařil oběd.
Alejandro? Jo, myslím, že to byl on,
A když se mnou vystartoval za Calem, jen jsem zahlédl, že se k nám přidali i ostatní z jejich smečky.
Netrvalo dlouho a my se objevili u nějakého velkého domu, který sám o sobě svou honosností řval na míle daleko. A rovnou se mnou Alejandro vyskočil na terasu a vběhli jsme dovnitř.
Právě včas.
V tu samou chvíli už Matteo řval na Logana a mě trvalo asi dvě vteřiny, než jsem pochopil.
Jenže tu byl další problém…
Netušil jsem, že Benasi a Báthori se až tak dobře znají…
Když jsem viděl, jak se Báthori, vlastně Jael, vrhl na Logana, měl jsem vážné obavy, že se navzájem pozabíjí.
Ale pak se stalo něco zvláštního…
Logan najednou jako by byl sám sebou. Ale to ho už Jael držel pod krkem…
Musel jsem zasáhnout. Musel i za cenu nějakého menšího zranění obou. Nesměli se pozabíjet. Tak moc mi to v tu chvíli připomnělo mně a Alexandera. Nechtěl jsem, aby si tímhle kdokoliv musel projít, a zvlášť oni dva…
Jenže, stalo se to, čeho jsem se obával. Zatímco už Logan byl sám sebou, Báthori nechtěl Jaela propustit. Zřejmě se rozhodl tady zůstat, a evidentně mu bylo jedno, co udělá Tepes. On jen chtěl svou pomstu na Benasim, chtěl se ukázat, jak je dobrý, chtěl jeho uznání, kterého se ale nikdy nedočká.
Na to je Benasi až moc hrdý…
„Faileone,“ ozval jsem se, když dorazil i s Andrewem k nám domů.
Spojil jsem se s ním hned, jakmile jsme se vraceli, protože jsem ho nutně potřeboval.
„Postarám se o Logana, ale…“ ohlédl jsem se, ale raději vyšel z pokoje ven, a až teprve na chodbě jsem se k němu znovu přimluvil.
„Jael je pod vládou Báthoriho. Nejsem si jistý, zda bych ho sám zvládl vystrnadit, vyhnat od Jaela. Můžu tě o to poprosit? Já… kdybych to udělal…“ podíval jsem se k nebi, „mohl bych Jaelovi ublížit. Pokud by to bylo nutné, vzal bys ho prosím k Rachel? Bathori s Jaelem někam utekl, ale Calleo by ho měl najít za chvíli. Ti kluci… Mají na to ten nejlepší nos…“
Když Faileon přikývl, poděkoval jsem mu a vrátil se zpátky k Loganovi.
„Cale, Fai by s tebou potřeboval mluvit,“ jen jsem se na moment pootočil ke Calovi a pak už se věnoval Loganovi.
Calleo
Potom, co Logan s Jaelem zmizeli v pokoji a během minuty se jejich vůně a jejich sténání rozneslo domem, Matteo nelenil a nejspíš se rozhodl, že se zkusí přidat. Netrvalo však moc dlouho a sešel dolů jako zpráskaný pes.
Přitáhl jsem si ho k sobě a po pár vteřinách ho už zuřivě okusoval, aby přišel na lepší myšlenky, ale Alex byl jiného názoru.
Prý máme vypadnout, nebo nás vyhodí z okna.
Jako by to mohl dokázat…
Přesto jsem Mattea chytil a vzápětí už mu v menší kůlně, kterou měl Will na zahradě, ukazoval, že já jsem pro něj stejně to nejlepší.
Měli jsem za sebou druhé číslo, kdy jsem plnil Matteovu dokonalou prdelku, když jsme uslyšeli Jaelův křik.
Sprostě jsem zasyčel, pokusil se do spoďárů narvat stojící péro a vyběhl ven.
Jael se akorát natáhl na zem, když o něco zakopl, ale vzápětí se naštěstí zvedl do kleku.
Jenže…
Znovu jsem sprostě zaklel. Vidět Jaela takhle se tvářit, chovat se, mluvit, to vůbec nebylo rozkošné.
Přistoupil jsem k němu s úmyslem něco udělat, ale samozřejmě Jaelovi neublížit, ale nestačil jsem ani mrknout, a už jsem se válel ve stromě se zlomenou prackou.
Myslím, že moje nadávky musely být slyšet až v Caracasu, a kluci měli co dělat, aby mě udrželi a já nezničil všechno okolo.
Ještě štěstí, že se rychle hojím, a tak, když Matteo řekl, že ví, kde jsou, vyrazili jsme.
A právě včas.
Trochu jsem začínal mít obavu, aby se nám z toho nestala bitka duchů, ale Matteův otec z nějakého důvodu ustoupil.
Když jsme pak zase došli k Willovi, a ten se začal starat o Logana, přišel za mnou Faileon.
Alex šel pomoct Willovi a zbytek seděl v obýváku a netrpělivě čekal, co bude dál.
„Jo, to bych rád,“ zabručel jsem, když mi Fai řekl, ať Jaela najdu. „Je tu ale problém. Nejspíš to ten starý dědek ví, nebo se něčím pojistil, ale od chvíle, kdy Jael zdrhl z toho baráku ho už necítím.“
Otočil jsem se na kluky a jejich zavrtění hlavou a Jeromovo nadávání bylo jasným důkazem, že nejsem jediný.
„Ne, že bych nás všechny podceňoval, ale když to nepůjde nosem, budeme muset zkusit hlavu. A nejlepší na tohle je Logan. Pokud toho bude schopen, mohli bysme spojit síly a nějak vydedukovat, kde by mohl Jael teď být. Nechci malovat čerta na zeď, ale čas nás tlačí. Už jednou jsem tohle přímo zažil. Ten bílý pramen, co má Jael ve vlasech je z jeho prvního posednutí duchem. Čím déle v něm Báthory bude, tím míň bude Jael sám sebou. Nehledě na to, že Bathory na tohle čekal nejspíš několik století, stejně jako ten duch, co Jaela tehdy posedl,“ ozval se Andy a vypadal, že to, co tehdy viděl a prožil, už nikdy nechce zažít, i přesto, že je lovec.
William
Logan na tom nebyl moc dobře. Ještě se stále třásl, a byl úplně rozhozený.
Viděl jsem na něm, že ho trápí dvě věci. Jednak to, že se nechal ovládnout upírem.
To v něm nejspíš vyvolalo pochybnosti o něm samém.
A druhá, která ho trápila ještě víc, bylo, že Jaela ovládl Báthori, ale spíš to, že na sebe zaútočili navzájem.
Ti dva se tak moc milují, že si tohle zřejmě bude vyčítat do konce života. Nebo aspoň do té doby, než ho někdo propleskne.
A pořádně.
„Logane, tak vzpamatuj se!“ zvýšil jsem už mírně hlas, protože zhrouceného Logana jsme tu opravdu nepotřebovali. Ne teď.
„Potřebujeme, aby ses sebral a začal uvažovat,“ dodal jsem o něco tišeji. „Potřebujeme tvůj mo-“
„Vím, kde je!“ najednou vyskočil na nohy, ale vzápětí zavrávoral a já ho tak tak chytil.
Vypadalo to, jako by si mluvil sám pro sebe, ale nejspíš zaslechl to, co si kluci říkali na chodbě.
Ono je ani přeslechnout nešlo…
„Hřbitov!“ pokračoval, jako bychom tam ani nebyli. „Bude na nějakém hřbitově! Duchové tam většinou jsou nejsilnější. Tenkrát, když… no, když nás Andrew oslovil, abychom mu pomohli, tak Jaela posedl duch právě na hřbitově! Je to možná malá šance, ale za pokus to stojí! Kolik tu je hřbitovů?“
Musel jsem Logana donutit sednout, protože se mu znovu zatočila hlava a málem sletěl na zem. Ale bylo vidět, že je rozhodnutý jít i ve svém stavu, kdybychom ho odmítli.
„Faileone!“ zavolal jsem přes dveře. „Možná bychom mohli Jaela najít!“
Alexander
Nevěděl jsem, na koho mám být víc naštvaný.
Jestli na Báthoryho, na sebe, že jsem nedával pozor, nebo na Matteova otce, který se očividně rozhodl, že si bude hrát na svém vlastním písečku.
A pomalu mě to přestávalo bavit.
Tohle bylo už podruhé, co nám někdo bez varování unesl někoho přímo před nosem.
A přitom by tohle mělo být nejbezpečnější místo.
Mračil jsem se celou dobu, co Will ošetřoval Logana, který na tom nebyl zrovna nejlíp.
Ale mozek mu fungoval očividně dobře.
„Pokud Báthory odešel na hřbitov, nebude to jen tak. Otázkou je, jestli se vůbec dostaneme přes bránu, ale když se nad tím zamyslím, je to opravdu jediné místo, které by mě nejspíš taky napadlo. Za pokus to rozhodně stojí. Hřbitovy jsou tu dva. Jeden centrální a jeden starší skoro na konci města. Můžeme se rozdělit, ale pokud Báthory hledá pomoc u duchů, pak bych volil centrální, který je velký. A možná by bylo nejlepší, kdyby šel Logan s námi, Wille. Možná by on mohl Jaela snadněji přivést zpět,“ promluvil jsem po chvilce ticha, a tak nějak bezděčně pohladil Logana po vlasech.
To, co se stalo, mi na moment připomnělo mě a Willa.
Myslím, že Will byl na tom podobně, a ani jeden z nás nechtěl, aby Logan s Jaelem prožívali to, co my dva.
Logan
Stále jsem se z toho nemohl vzpamatovat. Ale tak nějak jsem si za to mohl sám.
Vůbec jsem nepřemýšlel.
To, že jsem vyslovil svou prosbu o pomoc, bylo spíš jen takové volání nikomu. Netušil jsem, jak mocní upíři dokáží být. Kdybych to věděl, držel bych pusu.
Ale víc než to… Víc než to, mě trápí, že Báthori posedl Jaela. Už jednou jsme si tím prošli, a nechtěl jsem to znovu zažít. Ale… je to zpátky.
Dokáže se Jael vymanit z jeho nadvlády? Tenkrát nám hodně pomohl William a Faileon.
Půjde to i tentokrát?
Proč je ten člověk tak nebezpečně silný? Může za to to, že už je po smrti několik stovek let a po celou tu dobu sbíral sílu, aby se jednou mohl postavit Matteovu otci?
„Půjdeme na centrální hřbitov. Vezmeme to jako první variantu. Ale je potřeba jít hned, dokud nepadne noc. To jsou potom duchové silnější a mohl by být problém. Podle toho, jak byl hysterický, když narazil na Matteova otce, tak ho bude snadné vyprovokovat i ve dne. Myslím, že když se tam objevím sám, dostanu se v pohodě dovnitř. Už jen proto, aby se mě třeba mohl zbavit. Pochybuji, že zabít Tepese je jeho hlavní důvod, proč se tady objevil… Podle mne je ten hlavní důvod Benasi, a Tepese jen chce kvůli tomu využít, aby ho znovu dostal, aby se znovu před Benasim ukázal, a on ho konečně vzal na milost. Ale… nemůžeme počítat s pomocí Matteova otce, to by si nejspíš nechal hlavu urvat…“
Odstrčil jsem Williamovy ruce a znovu se postavil.
„Tak jdeme. Prioritou je dostat se na hřbitov, a vy,“ podíval jsem se na Willa a Faileona, „zatím vymyslíte, jak z Jaela dostat Báthoriho. Nemůžeme čekat na nějaký plán, kdo ví do kdy, za tu dobu může zesílit, a Jaela tak… tak… můžem navždy… ztratit…“
Poslední slova se mi skoro zasekla v hrdle, když jsem je nedokázal vyslovit. Neuměl jsem si představit, že bych Jaela ztratil, sotva jsem ho získal zpátky.