William
Když se Alex se mnou spojil a zhruba mi řekl, co se stalo, jen jsem se ohlédl na Logana.
Nevím, jak to zvládne. Už tak má podle mě výčitky svědomí, že to vůbec dopustil.
Ale bylo potřeba mu to říct a Faileonovi taky.
Faileon se mírně zamračil, když jsem ho odvedl bokem a vysvětlil mu situaci, která teď panuje na srubu. Ale přikývl, že udělá, co bude moct a vzápětí zmizel.
A mě nastala ta horší část.
Postarat se o Logana, a postarat se o Jaela.
Aniž bych se Logana na cokoliv zeptal, popadl jsem ho a vynesl do podkroví, kde jsem ho usadil do křesla, a až teprve tam jsem mu řekl, co se stalo.
A přes to, jak ho to sebralo, jsem mu dal jasně najevo, že můžeme být rádi, že se Jael našel ještě relativně včas a hlavně živý.
Připomněl jsem mu, že není jediný, kdo si vyčítá, co se stalo. Stejně jsem na tom i já nebo Alex.
A než jsem ho stihl uklidnit, přistálo za oknem mohutné tělo s Jaelem v náruči. Rychle jsem otevřel okno, aby Jerom mohl vejít dovnitř, a rovnou jsem ho nasměroval do koupelny, kde jsem už stihl připravit teplou bylinnou koupel.
Viděl jsem, jak je Jael zřízený, viděl jsem všechna jeho zranění.
A vzpomněl jsem si, jak já sám něco podobného kdysi udělal Alexovi.
Bylo mi z toho opravdu všelijak. Ale snažil jsem se Jaela co nejrychleji ošetřit, a když se potom vrátil i Faileon, přispěl i on svými elfskými silami, aby urychlil Jaelovo hojení.
Teď však nastalo rozhodování, co s Jaelovými vzpomínkami…
Zda mu je nechat, nebo ho zbavit vzpomínek na tento špatný zážitek.
Jael
Všechno se to seběhlo tak rychle.
V jednu chvíli jsem cítil Gilberta všude na těle a v té další byl pryč.
Než jsem se nadál, cítil jsem teplo něčeho příjemného a podvědomě se toho chytil.
Že to byl jeden z vlkodlaků, tuším Jerom, mi došlo ve chvíli, kdy jsme přistáli u Willa v domě, a já se hned ocitl v jeho náruči a vzápětí ve vaně.
Nechal jsem ho, stejně jako později Faileona, ať si dělají, co chtějí.
Připadal jsem si špinavý, nečistý. Nedokázal jsem se ani jednomu z nich podívat do očí.
Zase jsem jim přidělal práci a starosti.
Kdybych už tehdy…
Kdybych věřil Loganovi…
Kdybych…
Nevím, u koho v náruči jsem skončil a pokoušel se vybrečet všechnu tu bolest, frustraci a ponížení.
Ten strach, a to, že kdybych nebyl hlupák, nic z toho by se nestalo.
Myslím, že jsem se celou dobu omlouval, nebo se o to aspoň pokoušel, prosil jsem o odpuštění, možná křičel.
Někdo mě objímal, něco říkal, snad konejšil, ale já vůbec ničemu nerozuměl.
Nevím, jak dlouho jsem dokázal své tělo udržet v chodu, protože pak už jsem neměl sílu ani na to, udržet oči otevřené.
Logan
Byl jsem na rozervání.
Když jsem slyšel, co Gilbert udělal, chtěl jsem jít za ním a osobně ho zabít. Už jsem dokonce i sahal po své tašce, kde jsem měl věci, které by mě postavily na nohy. Už jsem i držel stříkačku a chtěl si ji bodnout do stehna, ale William mě zastavil.
Vyrval mi ji z ruky a seřval mě, že nemám bláznit. Že mi to nic nedá, jen všechnu tu frustraci v sobě ještě víc zhorším, a kluci si s ním už stejně poradí. A hlavně, teď mám být silný pro Jaela.
Jak můžu být silný? Selhal jsem. Selhal jsem už poněkolikáté.
Poprvé, když jsem dovolil, aby Jael odešel. Měl jsem ho tenkrát popadnout za vlasy a Gilberta vykopat někam do Grónska. Jael by mě možná začal nenávidět, ale byl by tohoto ušetřený.
Selhal jsem i potom, když jsem ho viděl asi dvakrát a nechal ho znovu odejít, a tvářil se, že jsem nad věcí. Selhal jsem i teď, když jsem dovolil, aby ho Gilbert unesl.
Měl jsem ho zabít už na tom hotelovém parkovišti. Možná by mi jeho vražda prošla, kdybych řekl, že to byla sebeobrana…
Slíbil jsem Jaelovu otci, že ho ochráním, a já selhal…
Jen jsem se bezmocně díval, jak ho ošetřují, a srdce se mi rvalo na kusy, když jsem cítil jeho bolest, když jsem ho viděl plakat, třást se, křičet a neustále se omlouvat.
On za nic nemůže… On ne… Nemá se proč omlouvat.
A když pak jeho tělo vyhlásilo stop ze všeho toho stresu a vyčerpání, William ho znovu zkontroloval a zeptal se…
Pohlédl jsem na něho a chtěl jsem přikývnout, že ano. Že bude lepší, když si to Jael nebude pamatovat.
Ale Faileon zavrtěl hlavou.
„Nejde to. Jael je vědma, je jiný než my ostatní… Když mu vzpomínky vezmeme tady, ony se mu budou zjevovat ve snech a bude to ještě horší. Bude pak cítit zradu i z naší strany, že jsme se mu hrabali ve vzpomínkách, a už vůbec by nám nemusel věřit. Nikdy…“
Tak zněla jeho slova, která se mi stále opakovala v hlavě později, kdy jsem s Jaelem zůstal sám. Mohl jsem ho k sobě jen tisknout, hladit ho, hlídat jeho rozrušený spánek, a doufat, že mi snad jednou odpustí…
Jael
Nespalo se mi moc dobře. Ale tentokrát za to nemohli duchové.
Neustále se mi v obměnách vracelo, jak mě Logan opouští, protože se za mě stydí.
Nechce mě. Vyhýbá se mi.
Volal jsem jeho jméno, prosil ho o odpuštění, ale on pokaždé odešel, ať už jsem udělal, nebo řekl cokoliv.
Netušil jsem nakolik sním, a nakolik je to skutečnost, jak moc jsem v tom byl ztracený.
Zcela do vědomí mě přivedla až rána, kterou jsem uslyšel, a napřed zmateně zamrkal.
Zespodu se ozvalo nějaké klení, a já si vybavil hlas jednoho z vlkodlaků, Callea.
Teprve pak jsem si uvědomil, že mě někdo objímá a hladí, a když jsem zvedl hlavu, setkal jsem se s Loganovým pohledem.
Srdce mi málem vynechalo a pokusil jsem se od něj odstrčit, ale zabolelo mě snad celé tělo.
Stočil jsem se proto do klubíčka a vzlykl.
„Omlouvám se…" zašeptal jsem ochraptěle. „Mrzí mě to… já… já jsem… kdybych… neodešel… kdybych poslouchal…"
Tiše jsem vzlykal, protože už ani na pláč jsem nějak neměl sílu. Nevěděl jsem, jak se k tomu Logan postaví. Jestli mu nebudu odporný a nebude se mě štítit. Ale i kdyby odešel, mohl bych si za to sám.
Miloval jsem Logana celou dobu. Jen jsem sobě a Gilbertovi něco nalhával, a takhle to dopadlo.
„Je mi to líto…" zašeptal jsem a konečně zvedl hlavu.
Zvedl jsem ruku a prsty přejel po Loganově tváři.
Jak jsem mohl být takový pitomec?
Logan
Nedokázal jsem skoro vůbec usnout, Jael spal celý den, a potom i noc.
Sice se občas probudil s pláčem, ale ani snad nevěděl, kde je, nebo, co se děje, a vzápětí zase usnul.
Možná za to mohlo jeho vyčerpání, nebo pomoc Willa a Faileona.
Ale já byl celou dobu u něj. Hlídal jsem ho, hladil ho, když sebou ze snu začal zmítat a volal mé jméno.
Pokaždé jsem ho utěšoval, že jsem u něj, ale nevím, nakolik to vnímal.
Postel jsem opustil jen na ty chvíle, kdy jsem potřeboval na toaletu. Oběd i večeři mi kluci přinesli nahoru, stejně jsem ještě potřeboval šetřit nohy.
Ale ta šílená bolest kolen nakonec ustupovala, a já někdy v noci s nimi už mohl i víc hýbat, a před svítáním jsem poprvé byl schopný sám vstát a dojít si do koupelny. Sice ztuha, ale šlo to.
Když jsem se vrátil k Jaelovi, už jsem nedokázal zamhouřit ani jedno oko.
Strašně moc rád bych na sebe vzal tu tíhu, to trápení, které on teď musí cítit.
Miloval jsem ho.
Miluji ho celou svou duší, a nikdy bych ho neopustil i přesto, co se stalo.
„Nemůžeš za to, neomlouvej se…“ řekl jsem tiše, když se konečně úplně probudil, a pak se s pláčem schoulil.
Přitáhl jsem si ho víc do náruče, hladil ho po zádech, po vlasech, vtiskl jsem mu do nich i polibek.
„Miluji tě, Jaeli, a moc mě mrzí, že jsem tohle dopustil. Měl jsem o tebe víc bojovat už předtím, než tě Gilbert poprvé odvedl. Měl jsem něco udělat. Kdybych byl rozhodnější, tohle se nemuselo stát. Všichni jsme na vině. Já, Alex s Williamem si to taky vyčítají. Ale na vrcholu pyramidy těch, kdo jsou na vině, stojí Gilbert. To on je hlavní viník. Kdyby nebylo jeho, nikdy by se tohle nestalo. Tak si nic nevyčítej, nebo poprosím Faileona, aby ti na to všechno vymazal vzpomínky.“
Jo, sice jsem mu pohrozil, ale stejně jsem už věděl, že to nepůjde.
Znovu jsem si Jaela přitáhl víc k sobě, natočil jsem si jeho hlavu tak, abych mu viděl do očí. Otřel jsem mu vlhké tváře, a pak jsem ho políbil. Jemně, procítěně, aby věděl, jak moc ho miluji…
Jael
Když na mě Logan promluvil, mimoděk jsem zatajil dech.
Vlastně mi snad i srdce přestalo bít, jak jsem čekal tu zprávu, kdy mi řekne, že už mě nechce ani vidět.
Ale on místo toho...
Jakmile mi zvedl hlavu a políbil mě, myslím, že slanější polibek jsem mu ještě nikdy nevrátil.
Ale už jsem nevěděl, jestli brečím štěstím nebo strachem.
Zvedl jsem paže, objal Logana kolem krku a co nejtěsněji se na něj natiskl.
Zasypal jsem jeho tvář snad milionem jemných polibků, až byl celý mokrý od mých slz, a pustil ho až ve chvíli, kdy jsem se potřeboval vysmrkat.
Ale hned na to jsem byl zase přilepený na něm a díval se do těch jeho očí, které nesly stopy smutku.
„Nechci zapomenout," zašeptal jsem po chvilce. „Teda… když už, tak bych chtěl zapomenout na všechno, co se stalo od té doby… Vím… vím, že jsi už říkal, že to není moje vina… ale já… nikdy si neodpustím… že jsem ti nevěřil… nikdy… Člověku, kterého ze srdce miluješ, bys měl věřit a rozumět mu… já… strašně mě to štve a mrzí… prostě… se ti nikdy nebudu moct dostatečně omluvit… Ale teď už vím… že podobnou chybu nikdy neudělám… miluju tě, Logane… strašně moc a… bál jsem se… že… po tomhle… že už… že mě nebudeš chtít vidět…"
Poslední slova jsem skoro zašeptal a sklopil pohled, jak jen myšlenka na to, co se stalo, mě zahanbila.
I když to moc bolelo, nechtěl jsem zapomenout i z toho důvodu, abych to bral jako varování, kdyby mě zase někdy napadlo někomu slepě věřit.
Pak mi došlo, že se vlastně Logan kvůli mně zranil, a já ani nevím, jak na tom je.
Odhodil jsem peřinu a začal si ho prohlížet a prsty prohmatávat jeho tělo.
„Jak ti je? Je ti líp? Fai říkal… říkal, že ses kvůli mně zranil! Mluvíme jen o mě, ale co ty? Co se stalo? Jsi v pořádku? Není ti nic? Je to vážné?" mlel jsem jedno přes druhé a snažil se zjistit, co Loganovi je.
Logan
Nadzvedl jsem se v loktech, když mě konečně Jael přestal pusinkovat, a zadíval se na něj.
„Proč bych tě neměl chtít? Jek kvůli tomu, co ti Gilbert udělal?“ podivil jsem se.
Nějak jsem si to nedokázal srovnat v hlavě. Je pravda, že mě se nikdy nic takového nestalo. Kdo by taky chtěl znásilnit obyčejného kluka jako jsem já. I když… Ten upír, co právě okupuje obývák pod námi, se mě pokusil svést, ale to je jiná kapitola.
Cukl jsem sebou, když mi Jael začal prohmatávat tělo. Nikdy jsem mu to neřekl, ale jsem v některých místech docela lechtivý.
Raději jsem ho chytil za ruce a převrátil na záda a zalehl ho.
„Je to hloupost, Jaeli, říct, že bych tě po tom, co se stalo, nechtěl, vždyť jsi s ním žil víc jak rok… Ale dost o něm. A o mně taky. Nic zvláštního se nestalo, jen ses trochu proletěl po obýváku, a já tě zachytil, jak jsi spadl. No a blbě jsem dopadl na kolena. Nic víc.“
Sklonil jsem se k Jaelovi a políbil ho. Přejel jsem mu prsty po čele a stáhl pár vlasů, které mu tam zůstaly a další polibek jsem mu vtiskl na čelo.
„Už je to za námi. Gilbert si na tebe už ani nevzpomene. Kdybys ho náhodou někdy někde potkal, nebude si tě pamatovat a nás taky ne. Tak se k němu ani nehlas, jen by byl zmatený, ano? Bohužel to v jeho případě nešlo. Pokud by to Faileon neudělal, nikdy bychom od Gilberta neměli klid.“
Pohodlně jsem se uložil a přitáhl si Jaela na sebe. Ať se stalo, co se stalo, byl jsem šťastný, že je se mnou a snad už bude i klid.
„A když se vrátíme k mé maličkosti, tak ano. Už je mi trocho lépe, i když na tanec a jiné věci to ještě není. Ale budu rád, když mi pomůžeš sejít dolů, abychom se mohli nasnídat, jinak nám to ti dole všechno sežerou, co? Cítíš se na to?“
Calleo
Nakonec jsme zůstali u Williama i přes noc.
Když musel s Faileonem a Adrewem odejít kvůli těm zbytkům mrtvol, hlídali jsme jejich barák, zatímco Jerom dával dohromady seznam neregistrovaných upírů, o kterých věděl, že se pohybují okolo Portlandu.
Za vlkodlakem, který měl tady svou smečku jsme nakonec měli jít až na druhý den.
Ustlali jsme si v obýváku na rozloženém gauči, a protože bylo málo místa, a Jerom rozhodně nehodlal spát na zemi, když se tak ke mně s Matteem krásně tiskli, ukázal jsem jim, že i s prsty umím dělat divy.
A vzápětí musel krotit své pudy, když se společně vrhli na mého krasavce, a zatímco mě kouřili ještě stihli u toho obírat i sebe navzájem, což byl naprosto úchvatný pohled.
Ráno jsem se probudil jako první a rozhodl se mrknout do Williamova krámku, o kterém jsem věděl, že skrývá poklady, a doposud jsem neměl možnost si je prohlédnout.
„Kurva!" zavrčel jsem hlasitě, když jsem se plesknul do čela o futra, jakmile jsem scházel dolů.
Hned na mě vyletěl Alex, že mám být zticha, ale já ho jen zpražil pohledem.
A musel jsem uznat, že William za tu dobu skutečně nashromáždil poměrně zajímavé věcičky.
Když jsem se vynadíval, vrátil jsem se nahoru ve chvíli, kdy už byli všichni vzhůru, a dolů akorát scházel Jael s Loganem, kteří se podpírali navzájem.
„Rozkošňátko!" vyskočil hned na nohy Jerom a hnal se k Jaelovi, kterého hned pořádně pomačkal a skoro vyrval z Loganovy náruče.
„Jak ti je? Pokud bys chtěl, znám perfektní způsob, jak se odreagovat," zamrkal na něj a nejspíš mu bylo úplně volné, že vedle stojí Logan.
„Hele, nemrač se jo? Rozkošňátko teď patří do rodiny, a my jsme hodní strejdové, co si vzájemně pomáhají," prskl Jerom na Logana, jako by si ho všiml až teprve teď.
„To jooo… hlavně strejda Matteo umí skutečně podivuhodné věci. Hlavně se svým jazýčkem. A myslím, že ti to klidně ráááád ukáže," zakřenil jsem se a zadíval se na Jaela, který snad nemohl být rudější.
William
Když jsem se vrátil zpátky domů, ještě všichni spali, tak jsem šel chystat snídani.
Už jsem byl skoro hotový, když jsem slyšel zaklít Callea, který přibral futra.
Nechal jsem ho jít do mého krámku, kde se nejspíš chtěl porozhlédnout. Demetrius dneska naštěstí přijít neměl, takže nehrozilo, že by se tam setkali a navzájem se sežrali.
A tam jsou jen cetky, které mi nestojí za to, abych si je nechal.
Sice pro někoho možná vzácné, ale pro mne ne. Já mám své poklady jinde.
Rychle jsem dodělal snídani, a chtěl všechny zavolat, když jsem uslyšel hlasy od vedle.
Vykoukl jsem z kuchyně právě ve chvíli, kdy Jerom začal obírat Jaela, a Logan je skřípal zubama. Kdyby mohl, nejspíš by Jeroma hned zahryznul.
„Hej!“ ozval se hned na to Matteo. „Drž hubu, Jerome. Děláš, jako bych nedělal nic jiného. Umím i jiné věci než jenom šukat. A hlavně... Strejda Matteo? Já a strejda? Mám ti, Cale, urvat hlavu? A kde jsi vůbec byl? A Jerome, vypadni od Jaela, ať může jít do kuchyně. Určitě mají kluci hlad. A já taky.“
Matteo to tam hned začal srovnávat do latě, až jsem se musel usmát.
„Hele, vy dva,“ zavolal jsem na Cala a Mattea. „Ty taky, Jerome. Pojďte se mnou, něco vám ukážu.“
Pokynul jsem jim, aby šli za mnou. Bylo to účelově, aby ty dva konečně nechali chvilku na pokoji, a oni se mohli v klidu aspoň nasnídat.
Došli jsme do suterénu a já se zastavil před dveřmi vedoucími do mé pokladnice.
„Jen upozorňuji, že sami se dovnitř nikdy nedostanete, kdyby vás to náhodou někdy napadlo,“ přiložil jsem ruce na dveře a zašeptal své kouzlo, které jsem prozradil jen Alexovi.
„Tak se pojďte podívat. Možná tu uvidíte něco, co třeba mohlo klidně patřit i vám, co?“ ustoupil jsem a ukázal rukou, aby vešli dovnitř.
Calleo
Jen jsem se zašklebil, když Matteo začal držkovat a protočil oči.
Jeden by si řekl, jak my dva vůbec dokážeme fungovat. Ale právě proto, že jsme byli každý úplně jiný, nám to dokonale sedělo.
A když mě Matteo nasral, ukázal jsem mu, kdo je tu pánem.
Stejně jako teď, když nás William odvedl z kuchyně, a smutný Jerom, který byl nucený pustit Jaela, se za námi ploužil jako sopel, jsem Mattea pevně objal a sklonil se k jeho uchu.
„Tady zase někomu narostl hřebínek, co? Už dlouho jsem tě asi neprotáhl někde venku, aby všichni viděli, jak dokážeš skučet a roztahovat nohy jako nějaká děvka," zavrčel jsem mu těsně u ucha, a jediný, kdo to nejspíš zaslechl, byl Jerom, protože až nějak moc ožil a začal po nás pokukovat.
Pak jsem Matteovi sevřel ty jeho dokonalé půlky, a teprve pak pustil.
Jo, někdo by mohl říct, že náš vztah je založený jen na sexu.
A vlastně jo. Je.
Ale neznamenalo to, že bych Mattea miloval jen kvůli tomu, jak šuká.
Prostě mi sedl jako nikdo a sex byl jen skvělý bonus k tomu všemu, a já si ho prostě dopřával plnými hrstmi.
Když ale William otevřel nějaké svoje tajné dveře, Matteo se mi na chvilku vykouřil z hlavy.
„Se nezdáš, teda," zabručel jsem a začal se procházet kolem polic a vitrín a nad každou chvilku obdivně hvízdl.
No, bavil jsem se až do chvíle, kdy jsem došel k jedné vitríně, před kterou jsem se zastavil a chvilku nehybně zíral na věc uvnitř.
„Myslím, že jsem viděl dost," řekl jsem po chvíli a bez dalšího slova nebo obvyklých vtípků prostě vyšel ven, zamířil si to do obýváku, z baru vytáhl flašku nějakého chlastu a hned z poloviny ji vyprázdnil.
Vrátil jsem ji zpátky a sedl si za stůl ke klukům.
„Tak, co vy hrdličky. Všechno v pohodě?" usmál jsem se na ně a pustil se do snídaně, jako by se nic nedělo.
Chvilku jsme jedli mlčky, kdy jsem snad spořádal i Jeromovu porci, a pak mě něco napadlo.
„Alexandere, teď mě tak něco napadlo. Co takhle zajít na ten váš trh a porozhlédnout se tam?" zvedl jsem hlavu od talíře.
„No, nevím…"
Zvedl jsem obočí, když se nějak podivně ošil.
„Řekněme, že moje poslední návštěva byla poněkud… uspěchaná…" pokrčil rameny a poškrábal se ve vlasech.
„Aha. Komu si nakopal prdel?
„Williamovi."
Měl jsem co dělat, abych v sobě udržel sousto a neskončilo na Loganově hlavě.
„No, ale taky bych si rád došel dokoupit nějaké zásoby a zjistit, co je nového. Tak počkáme na Willa. Nemůžeme tu Logana a Jaela nechat samotné. A pochybuju, že by Matteo nechtěl jít, pokud bysme šli, stejně jako Jerom." začal hned přemítat a já tak mohl v klidu polknout a přitom nezhebnout.
Jo, zadušený palačinkou.
To by byla efektní smrt po krále vlkodlaků.
William
Věděl jsem, že tím kluky na chvíli zabavím. Procházeli uličkami mezi policemi, vitrínami, Matteo si dokonce vyzkoušel jeden kabátec, který mu moc slušel, a podle toho, jak si ho zručně oblékl a zapnul, bylo mi jasné, že něco takového kdysi také nosil. A pak mi to i potvrdil, když mi řekl, že on sám má svou sbírku všeho, co kdysi nosil a nezničilo se. A že mi to někdy ukáže.
Skoro jsem vrazil do Jeroma, který najednou zůstal stát a jen se díval na Callea.
A Cal potom najednou odešel, že už viděl dost. Vypadal tak nějak divně, zaraženě.
A ještě divnější bylo, že Jerom se pak zastavil na stejném místě jako předtím Cal, a taky bez řečí nehnutě zíral do vitríny.
„Znáte ten meč?“ došel jsem k němu i s Matteem, který si právě rozepínal ten kabátec.
Jerom otevřel vitrínu, a meč vytáhl. Potěžkal ho v ruce a pak s ním zkusmo švihnul.
„Jo, znám. Je to naše rodinná památka,“ uložil ho zpátky na své místo.
„Jestli chcete, můžete si ho vzít,“ chtěl jsem se po něm natáhnout, ale Jerom mě zastavil.
„Ne. Ať zůstane tady. Ten meč…“ potáhl mou ruku a vitrínu zavřel. „Ten meč zabil našeho otce.“
Na to se Jerom otočil a šel pryč, stejně jako předtím Calleo.
„Netušil jsem…“ otočil jsem se a díval se na Jeromovy záda.
„Nemohl jsi tušit,“ ozval se Matteo. „Možná by ale bylo lepší, pokud sem někdy kluci ještě přijdou, aby ten meč neměli na očích. Ta věc se zabitím jejich otce… No, je to dost složité a oba to těžce nesou.“
Matteo odstoupil a šel pověsit kabátec zpátky. Pak se na mě otočil s tím, že půjdeme nahoru se najíst.
„Neboj, kluci budou v pohodě,“ poplácal mě po zádech, když viděl, jak se pořád tvářím. „Ale víš co? Je to paráda. Ale nestihl jsem si všechno prohlédnout. Všiml jsem si však… Viděl jsem tam fotku Alexe, počítám tak druhá světová… Taky tam máte spoustu vzpomínek, co?“
Přikývl jsem, vyšli jsme ven a já jsem za námi zavřel dveře a uzamkl je opět kouzlem. Jednu věc ale neviděli. Ten trezor, který je ukrytý ve zdi a jsou tam naše další vzpomínky na minulé životy. Ale jen nějaké předměty. Nic víc… Žádné zápisky… Žádné deníky jsme neuchovaly, nejspíš vzaly za své během té doby, těch několika staletí.
Když jsme vešli zpátky do kuchyně, právě se mluvilo o návštěvě černého trhu.
„Nevím, jestli je to dobrý nápad tam jít. Je pravda, že mi tam Alex nakopal zadek, ale bylo to oboustranné. Ale spíš jsme to tam potom později docela zdemolovali, polovina střechy byla pryč, a to nemluvím o tom, jak to pak vypadalo uvnitř. No, měli jsme trochu potyčku s jedním z mágů, a nějak jsme to neodhadli.“
„Neodhadli?“ vyletělo Matteovi vzhůru obočí a díval se na mě překvapeně. „Kdybychom to byli my, tak neřeknu. Ale lovec a čaroděj?“
„Vlastně lovec, čaroděj a Elf. Ale největší paseku jsem nadělal já a Kinrel,“ pokrčil jsem rameny.
„Faileon?“ vyhrkl Matteo ještě víc překvapeně. „To si vážně neumím představit. Ty a zničit něco tak velkého?“
„Jo, a moc hrdý na to nejsem. Byl jsem zrovna při síle a byl jsem pěkně naštvaný. Ale dost už o tom. Hele, stejně potřebuji doplnit zásoby, a ty určitě taky jako lékař oceníš některé věci, které bys tam mohl najít. Takže se dneska večer jde na trh,“ rozhodl jsem.
Jen jsem se poohlédl po kalendáři. Jo, blížil se Nov, a já doufal, že to bude v pohodě. A snad mě, když tak, Alex zastaví včas, než něco provedu.
Jerom
Když jsem v noci ležel přitisklý na Calleovi a jeho i Mattea pozoroval potom, co usnuli, došlo mi, jak moc jsem se změnil.
Aspoň, co se tohoto týkalo.
Před nějakým rokem by mě ani nenapadlo, že si o Cala vůbec opřu kolo a teď…
Ušklíbl jsem se a nakonec usnul, ani jsem nevěděl jak.
Vzbudilo mě až ranní Calovo zaklení, a pak už to byl jeden velký chaos.
Pořádně jsem si poňuchlal Jaela, zatímco Matteo zase seřval Cala, pak zůstal zírat na meč, který jsem až moc dobře znal, a který nepřinášel zrovna dobré vzpomínky, a pak Cal s Alexem přišli s tím, že bysme mohli jít všichni na trh.
Jako vážně?
Ok. Jako mě tam znají, já bych byl v pohodě. Kdybych sebou vzal Cala, ještě budiž. I Logana bych nejspíš mohl.
Ale Alex s Willem? Potom, co tam provedli?
Miláček Jael? Který se tam ukáže a všichni se na něj slétnou jako včely na med?
Matteo?
S tou svou šlechtickou prdelkou, a ještě v naší společnosti?
Když jsem si to v hlavě tak sumíroval, docela jsem se na to začal i těšit.
Po snídani jsme se domluvili, že navštívíme toho vlkodlaka, co tu měl tu svoji smečku, a v podvečer se pak vydáme na trh.
Jenže neuběhlo ani pár minut a objevil se Fai, že prý mají nějaký problém. Prý se v dětském parku zbláznily harpie nebo co.
Nikdo zatím nebyl zraněn vážně, spíš jen škrábance, ale Andy má k ruce jen čtyři lovce, protože zbytek je v terénu, a prostě na to nestačí. Fai se musel starat o bariéru, aby nic neproniklo ven, takže bojovat nemohl.
Alex slíbil, že okamžitě vyrazí, a protože jsem se nudil, souhlasil jsem, že půjdu s ním.
A protože to vypadalo, že z návštěvy sejde a nás tak čekala jen večerní procházka, Logan s Jaelem dostali nakázáno, že pokud chtějí večer někam jít, nehnou se z postele a budou Willa poslouchat na slovo. Cal se rozhodl, že zajedou s Metem na barák, uklidit a vzít si nějaké hadry, kdybysme u Willa ještě někdy přespávali.
William
Bylo vidět, jak Matteo ožil, když se rozhodlo že se večer půjde na trh. Brblal něco o tom, že ho tam posledně Calleo nechtěl vzít a neví proč. Tak se aspoň podívá dneska.
Když se začal až moc vyptávat, jak to tam vypadá, Cal zavelel k odchodu. Vzhledem k tomu, že neměli auto, museli se přeměnit a dojít si tam po svých. Ale zpátky prý už přijedou autem.
Když odešel Alex s Jeromem, jen jsem doufal, že se jim nestane nic vážného.
Věřil jsem Alexovým schopnostem a věděl jsem, jak schopný je i Jerom. Ale i přesto… Obava tu vždycky byla. Jeden nikdy neví a stačí si vzpomenout na Kinrela…
Logan s Jaelem se pak uklidili nahoru do pokoje a já otevřel krámek. Nemohl jsem mít pořád zavřeno jen proto, že mám v domě návštěvu. Zákazníků dneska moc nebylo, a tak jsem měl aspoň i možnost si to v krámku trochu pouklízet a poutírat prach.
Přes poledne, když jsem měl zavřeno, rychle jsem uvařil oběd, a jen co kluci sešli dolů se najíst, už jsem zase spěchal do krámku.
Ale místo toho, aby ti dva šli zase odpočívat, stihli uklidit kuchyň, a pak se ukázali v obchodě. Prý budou se mnou a pomůžou. Že se cítí už dobře.
Jael mi tu občas vypomáhal, tak věděl, co a jak. Logan se aspoň přiučil, jak jednat se zákazníky a nedělat z nich úplné tupce, když přišli s nějakou šmečkou.
Ne každý rozumí historii a přijdou s něčím, o čem si myslí, že má hodnotu. Ale i když je pošlu domů s tím, že to nestojí ani pár centů, kdo ví… Jednou můžou narazit na něco, co hodnotné je, a taky… Když od nich nic nekoupím, můžu jim něco prodat.
Den nakonec celkem rychle utekl. Když jsem zavíral krámek, už jen zbývalo nachystat večeři, a po jídle jsme měli vyrazit. Docela jsem se už těšil. Na trhu jsem vážně už dlouho nebyl, potřeboval jsem pár věcí, a chtěl jsem si popovídat i s některými „jinými“. Jen tak… Nebo trochu vyzvědět, jestli se neroznesly nějaké klepy o něčem neobvyklém, co by mohlo souviset s Jaelovou předpovědí.
Jael
Po ranním slzavém údolí u Logana, a potom, co jsem se málem propadl studem, když jsme sešli spolu dolů a já se ocitl v Jeromově náruči, zbytek dne utekl strašně rychle.
Zvláště potom, co se u snídaně rozhodlo, že zajdeme na trh.
Slyšel jsem o něm nějaké zvěsti, ale samozřejmě ho nikdy nenavštívil.
A vzhledem k tomu, že chtěli jít všichni a já nemohl zůstat doma sám, rozhodlo se, že půjdu taky.
A docela jsem se na to začínal i těšit.
Možná uvidím něco zajímavého a přijdu na jiné myšlenky.
Museli jsme ale s Loganem slíbit, že budeme hodní, jinak prý nikam nepůjdeme.
Po několika odvarech a nějakém prášku jsem se v poledne cítil už mnohem lépe, aspoň po té fyzické stránce, a snad jen modřiny na zápěstí prozrazovaly, že je něco špatně.
Logan na tom už byl taky lépe, a protože nás nebavilo ležet v posteli, po obědě jsme šli pomoct dolů do krámku.
Byla docela sranda učit Logana, jak vycházet se zákazníky, protože ten byl se vším hned hotový, ale občas to nemělo ten správný účinek. Musel jsem se v jednu chvíli i zasmát, a to mi ještě víc zvedlo náladu.
Když jsme zavřeli a šli nachystat večeři, jako první se vrátil Alex s Jeromem.
Byli špinaví, strašně smrděli, ale naštěstí nezranění, jen Jerom asi půl hodiny nadával tak sprostě, a přitom mě ještě stihl obírat, takže jsem se nejen málem propadl studem, ale smrděl jsem taky, tak jsem nakonec skončil s Loganem ve sprše.
A i když by to za jiným okolností nejspíš skončilo jinak, teď kromě mytí byly jen polibky a občasné hlazení.
Nebylo to vůči němu fér, věděl jsem to, ale poprosil jsem Logana, aby mi dal chvilku čas.
Ne, snad kvůli mně, ale… Cítil jsem se prostě pořád strašně špinavý a nechtěl jsem, aby se tak cítil i Logan.
Když jsme po sprše sešli do kuchyně, už tam byl i Calleo s Matteem, Jerom a Alex taky okoupaní a Will právě dokončil večeři.
Dokonce se objevil Andy s Faiem, kteří prý pohlídají dům, než se vrátíme, a v kuchyni tak najednou bylo až moc plno.
Ale byla to snad nejlepší večeře za poslední dobu, a nejspíš hlavně díky Jeromovi vládla uvolněná atmosféra, plná zábavy.
Po úklidu jsme se pak šli připravit a mezitím se všichni svorně dohodli, že já a Logan pojedeme s Alexem a Willem jejich autem, a Jerom s Matteem a Callem, pojedou tím jeho.
Prý to bude lepší než jít po svých a nás ostatní přenášet.
A pokud se něco stane, tak auta necháme na místě a zařídíme se podle situace.
Byl jsem oblečený do tmavých kalhot a roláku s krátkým rukávem a vlasy si svázal do copu.
Prý hlavně co nejnápadněji, i když můj bílý pramen už tak svítil do dálky, ale snad se to mezi jinými ztratí.
Kromě toho...
Vzhledem k tomu, v jaké sestavě jdeme, budou asi moje vlasy vzbuzovat tu nejmenší pozornost.
William
Bylo to fajn odpoledne. Ale někdy až moc plno. Hlavně když jsme tu byli všichni. Buď si budu muset přestavět barák, nebo je všechny vyhodím a bude klid. Hlavně ty tři živly…
Pořád jsem to nějak nemohl pobrat, že ti tři spolu vychází celkem v pohodě. A dokonce jsou milenci.
Když se přiblížil čas odjezdu, oblékl jsem si své pohodlné oblečení. Lehké plátěné kalhoty, halenu a svůj dlouhý plášť.
Nebyl to přímo hábit, ale jeho napodobenina. Bylo by divné v této době chodit v hábitu, ale tohle mi to aspoň trochu vynahradilo. A na trhu se v tom ztratím. Budu tam vypadat normálně už jen proto, že ostatní, co tam budou, rozhodně budou vynikat víc než já. A taky vzhledem k tomu, s kým jdeme.
Nevím, kdo bude vyčnívat víc. Jestli Jael nebo Matteo. Nebo Jerom se svými rudými vlasy a zelenýma očima, které prohlédnou všechno, na co se podívají.
Cesta autem uběhla celkem rychle. Jel jsem o poznání opatrněji než Calleo ve svým velkém bouráku, tak nebyl div, že tam byli dříve než my.
Když jsme vystoupili, nechal jsem Loganovi a Jaelovi chvilku na rozkoukání, a pak jsme jim s Alexem ukázali, jak se vstupuje dovnitř, aby věděli, pokud by se tu chtěli jít někdy podívat sami.
A když se otevřel průchod dovnitř, nadechl jsem se, uvolnil veškeré své čarodějnické já, aby nebylo pochyb, kdo právě vešel. A taky jsem tím chtěl chránit Jaela a Logana. A taky jsem se tak mohl cítit svobodněji, než když jsem to musel neustále skrývat mezi obyčejnými lidmi.
S úsměvem jsem vešel dovnitř a nasál ten typický pach pro tenhle prostor.
„Pokud budete chtít něco koupit, najdete tu skoro všechno. Věci, které jsou vzácné nebo trochu košér i mezi jinými, najdete na odlehlých místech, a většinou jsou ty stánky kryté, aby nebylo dovnitř vidět. Je důležité, pokud budete do nějakého takového vstupovat, abyste byli opatrní. Jeden nikdy neví…“
Rozhlédl jsem se kolem sebe a pak se spokojeně usmál. Druid, který mi vždy prodával určité věci, tu byl. Měl stánek na druhé straně a já zamířil rovnou k němu.
„Alexi, hlavně v klidu, ano?“ usmál jsem se ještě na svého divocha, a pak už vykročil směrem k druidovu krytému stánku.
Alexander
Málem mi spadla čelist, když mě William upozornil, že mám být v klidu.
To jako vážně?
Já?
S brbláním jsem se otočil na ty tři, co vstoupili za námi, a zatímco Matteo si mohl vykroutit krk, Calleo se postavil, jako by mu to tam patřilo, a Jerom se hned rozhlížel, nejspíš proto, jestli neuvidí někoho známého.
„Budu s Jaelem a Loganem. Nemůžu je nechat samotné, takže, buď se přidáte, a nebo si to tu projděte sami."
„Dělejte si, co chcete, ale já zahlédl známého a dlouho jsem s ním nemluvil," zakřenil se Jerom a zamrkal na mě, takže jsem si domyslel, co nejspíš myslí tím mluvením.
Ještě jsem nestačil ani souhlasit, když se vrhl na Jaela, pomuchloval ho, řekl, že kdyby něco potřeboval, má okamžitě zavolat a on ho ochrání, a byl v trapu.
Jen jsem zakroutil očima a povzdechl si.
Chudák Logan. Nejspíš netušil, že bude mít co dělat s nadrženým vlkodlakem a upírem.
Ještě štěstí, že se aspoň Calleo držel zpátky, i když mi bylo jasné, že kdyby asi Jael jen něco naznačil, bylo by po držení se zpátky.
„Tak jo. Ukážu Loganovi a Jaelovi pár zajímavých věcí, takže si to tu prohlédněte sami, a kdyby něco, tak nic," spokojeně jsem mlaskl.
A přesně jak jsem si myslel.
Sotva jsme se dostali dál od vchodu, už jsme byli jak pěst na oko.
Všiml jsem si, jak se na mě pár lidí mračí a raději uhýbají, viděl jsem toužebné a žádostivé pohledy směrem k Jaelovi, a dokonce jsme museli i odhánět jednoho skřeta, který se dovolil přiblížit.
Ale zatím se nikdo neodvážil ani pípnout, takže jsme nerušeně procházeli, chodili mezi stánky, a já těm dvěma ukazoval místa, kde seženou ty nejlepší věci, byť stánky vypadaly zcela obyčejně.
Nakonec jsme došli ke starému upírovi, který na první pohled prodával cetky, ale když odstranil kouzlem chránící bariéru, které se rozprostírala za ním, ukázal se krytý stánek s poklady, které se už v dnešní době málo viděly, a i William mu záviděl.
„Ukaž to nejlepší," kývl jsem hlavou za něj.
„Alexander Barga. Dlouho jsi tu nebyl, lovče," zasyčel na mě.
Sice jsme nebyli vyloženě nepřátelé, ale čajíku s příměsí krve bysme si asi taky necucli.
Trpěl mě jen proto, že za své minulé zločiny by klidně mohl být už dávno označen jako zločinec nejvyššího stupně, protože však sekal latinu a vážně se u něj dobře nakupovalo, naše pobočka se rozhodla přivřít oči.
„Moc práce," pokrčil jsem nevzrušeně rameny.
„To vidím…" zabručel, a než se kdokoliv z nás nadál, najednou byl Jael v jeho sevření a on se svými ostrými žlutými zuby otřel o jeho krk.
Už jsem zapomněl, jak je ten starý syčák rychlý. Ostatně za svého mládí prý nadělal pobočce nejvíc problémů.