Jael
Prospal jsem snad celý den. Vlastně nejspíš jo.
Napřed jsem ani nevěděl, kde jsem a co se stalo, až teprve když jsem si začal vzpomínat a ucítil známou ztuhlost těla mi to došlo.
Podíval jsem se vedle sebe, kde Logan klidně oddechoval, a znovu nemohl uvěřit tomu, že jsme zase spolu.
Nechtělo se mi vůbec vylézat, ale musel jsem na záchod.
Opatrně, abych Logana nevzbudil, jsem se vysoukal z pod deky a trochu nakřivo přešel do koupelny.
Zrovna jsem si oplachoval obličej, když jsem pod oknem ze zahrady uslyšel nějaký šramot. Napadlo mě, že je to nejspíš Will nebo Alex, ale po chvilce mi došlo, že je v domě až moc velký klid.
Možná nějaký zloděj?
Takhle ráno asi těžko. Třeba někdo jen něco chce u Willa v krámku. Vím, že někteří jeho zákazníci byli dost neodbytní.
Vyšel jsem proto z koupelny, oblékl na sebe tílko a kraťasy a potichu vyšel z pokoje.
Říkal jsem si, že vzbudím Alexe nebo Willa, ale k mému překvapení nebyli doma.
Tak proto tu byl takový klid.
Teď už jsem docela zřetelně uslyšel i škrábání na dveře.
S povzdechem jsem opatrně sešel dolů, abych se zákazníkovi omluvil, že majitel není doma, ale když jsem otevřel zadní dveře, nikoho jsem neviděl.
Popošel jsem ještě kousek dál a rozhlédl se, ale všude bylo ticho.
Nejspíš odešel, protože ho už nebavilo čekat.
Pokrčil jsem rameny a otočil se, že se vrátím domů, ale najednou mě někdo chytil za paži a strhl k zemi.
Nechápavě jsem hleděl do Gilbertovy tváře a v první chvíli se na nic nezmohl.
„Musíš se mnou! Patříš mě!" zasyčel na mě, a já z jeho dechu ucítil cigarety a alkohol.
„Gile…" nadechl jsem se a snažil se bránit, ale v ten moment mi přitiskl něco na obličej a z toho smradu, co mi pronikl do nosu se mi zatočila hlava.
Jen napůl jsem vnímal, jak znovu opakuje, že jsem jeho a musím s ním, že když si promluvíme, tak to pochopím, a pak už jsem se vznesl, visel hlavou dolů přes jeho rameno a za chvíli se ocitl v autě.
Pokoušel jsem se něco říct nebo zaprotestovat, ale tělo mě absolutně neposlouchalo a já se pak už jen díval na to, jak mi Willův dům mizí z očí.
Logan
Faileon mi nakonec na ty kolena dal nějaké zvláštní mazání. Prý tohle v lékárnách nenajdu, ale i tak, jak řekl Matteo, budu si muset tak dva dny nohy šetřit, a jeden den se na ně nejspíš ani nepostavím.
Hned jsem si je namazal, Fai mi je překryl igelitem a obalil látkou, přes kterou jsem si pak už mohl dát studené gelové obklady. Dostal jsem nějakou divnou pilulku, raději jsem se ani neptal z čeho je, a chvíli na to, co Faileon odešel a já se ujistil, že je Jael v pořádku, jsem vedle něj sice s bolestmi, ale nakonec spokojeně, usnul.
Za celou noc jsem se vzbudil jen jednou, a to hlavně proto, že jsem potřeboval na záchod.
Jenže když jsem chtěl vstát, bolest kolen zesílila a nohy jsem měl celé dřevěné. Musel jsem vzít telefon a zavolat Alexovi a Willovi, i když byli jen o patro níž, protože jsem nechtěl křikem budit Jaela.
Přiběhl Will, pomohl mi na záchod, zkontroloval mě, znovu nohy namazal a znovu přiložil studené obklady. A když mi dával zase tu pilulku, tak na mou otázku, proč to tak bolí, odpověděl že je to kvůli tomu, že tyhle věci urychlují hojení. Ale druhý den, počítá tak kolem poledne, bych už mohl vstát, a i když budou nohy ještě bolet, budu moct po troškách začít chodit.
Když jsem se probudil podruhé, slunce už bylo svítilo. A znovu mě probudil můj močový měchýř.
Myslel jsem si, že by mi mohl pomoct Jael, pokud se cítí lépe, ale on vedle mne neležel.
Takže už mu je lépe, to je dobře,“ pomyslel jsem si v duchu.
„Jaeli!“ zavolal jsem a čekal odpověď.
Ale bylo ticho.
„Jaeli“ Potřeboval bych pomoc!“ znovu jsem zavolal už o dost hlasitěji.
Ale když se mi znovu neozval, a ani potom na další zavolání, které muselo být slyšet až na ulici, začínal jsem mít pocit, že je něco špatně.
Ale možná jen zbytečně plaším. Neozval se mi ani Will a ani Alex. Třeba je jen s nimi.
Přesto jsem vzal do ruky telefon, abych jim zavolal. A na záchod potřebuji a Will se umí přenášet, tak může dojít a vrátit se za klukama, pokud jsou v obchodě.
Vytočil jsem číslo na Alexe, a hned jak mi to zvedl, jsem ho zdrbal, že aspoň mohli nechat vzkaz, že jdou všichni pryč, ať se o Jaela zbytečně nestrachuji, a že bych potřeboval pomoct odvést na toaletu a do koupelny…
Alexander
Zavolal jsem Andymu a klukům z pobočky, aby mrtvé vlkodlaky uklidili, zatím co Matteo dělal snídani, Calleo se pořád vztekal kvůli zahradě a Jerom obvolával kdo ví koho.
Calleo, sotva si oblékl aspoň trenky, zase byl venku, a na všechny řval, aby mu na zahradě nedělali ještě větší bordel, dokud ho Matteo rázně nezahnal domů, ať jde uklidit ten bordel v jejich ložnici.
I přes situaci jsem se musel nakonec i usmát, protože jejich vztah byl vážně zajímavý. Už jen to spojení bylo pro mě něco nepředstavitelného.
O necelou hodinu později byla zahrada dokonale uklizena, teda až na zlámaný strom, rozbitý skleník a zničené záhonky, a my se tak mohli usadit na terase ke snídani.
Matteovi se podařil husarský kousek, protože Calleo si k trenclím oblékl i nátělník, a Jerom měl na sobě triko a kraťasy.
Kávu jsem přijal s povděkem, a s chutí se zakousl i do nachystaných sendvičů.
Domluvil jsem se s Matteem, že mu seženu seznam všech registrovaných upírů tady v Portlandu,
Jerom přidá i ty, co registrovaní nejsou, a o kterých ví, a jeho a Callea vezmu odpoledne za Brandonem. Will zajede na pobočku a s Faiem se pokusí najít z mrtvých těl zbytky magie, které by jim mohly říct něco víc.
Byli jsme asi v polovině snídaně, když mi zazvonil mobil.
„Loga-"
Ani jsem nedořekl, když na mě všechno vychrlil jedním dechem a mě chvilku trvalo, než jsem to zpracoval.
Napřed jsem si myslel, že ho seřvu, protože mu přece nemusím říkat kam s Willem chodíme, ale pak jsem se zarazil a ruka se sendvičem mi klesla.
„Jael? Jael není doma?" podíval jsem se na Willa a zamračil se. „S námi není, Logane. S Willem jsme odešli ve spěchu, takže nemám tušení, kde by mohl být, nebo co se stalo."
Calleo se mírně zamračil, protože nejspíš slyšel celý hovor, vzhledem ke svým uším, a napjal se.
„Uklidni se, Logane a zůstaň doma. Hned jsme u tebe a zjistíme, co dál, ano?"
Když jsem zavěsil, ani jsem nemusel ostatním říkat, co se stalo.
„Půjdeme taky," rozhodl Calleo a zadíval se na Mattea.
Logan
Když mě Alex ujistil, že s nimi Jael není, ten první pocit, že se něco stalo, se vrátil a s ještě větší silou.
Jenže jsem netušil, proč tu není.
Zkusil jsem mu i zavolat, ale jeho mobil se rozdrnčel ze stolku na jeho straně postele.
A to už na mě bylo moc.
On by bez mobilu nikam nešel, a kdyby byl doma, tak by se mi ozval, když jsem na něho několikrát zahulákal. A rozhodně to muselo být slyšet až do krámku.
Jenže… Dneska je neděle a dneska má William zavřeno.
Rozhlédl jsem se po pokoji, a když mi pohled padl na křeslo, kde leželo jeho oblečení z předchozího dne, donutilo mě to vstát.
Slzy mi hrkly do očí, když se mi to povedlo asi na pátý pokus. Ale i tak jsem se doplazil ke skříni a otevřel ji.
Ne, Jael si nevzal nic čistého, a kdyby ráno vstal a chtěl někam jít, tak to, co je na křesle, by bylo ve špíně. Takže má na sobě jen trenky, možná triko, ale žádné tady nechybí…
Se zatnutými zuby jsem ještě prohlédl koupelnu, ale z těch nervů jsem úplně zapomněl, že se mi chtělo na záchod.
Otočil jsem se a podél zdi jsem se šoural z pokoje ven, a chtěl sejít ze schodů. Ale už jen první došlap a já zařval, jak to zabolelo. Dosedl jsem na zadek a praštil několikrát rukou do podlahy, jak jsem byl zoufalý, že jsem absolutně bezmocný.
„Jaeli!“ přesto jsem ještě jednou zkusil zařvat, ale bezvýsledně.
Pomalu jsem se i přes bolest šoupal po zadku dolů po schodech a přál si, aby kluci dorazili co nejdříve.
Matteo
Nakonec Calleo aspoň trochu poklidil ložnici, a já tak nemusel stresovat, že to tam bude vypadat děsně, až přijdu nahoru.
Jedno však bylo jisté. Budeme muset vymalovat a koupit novou postel, protože tuhle mi zlikvidovali.
Když jsem začal servírovat snídani na terasu, po těch mrtvých tu nezbyl už ani jejich smrad.
A tak jsme spokojeně začali snídat, a probírat, na co se zaměříme nejdříve, když Alexovi zazvonil telefon.
Všichni do jednoho jsme zmlkli a poslouchali, co se děje. Logan byl tak hlučný, že bych to nepřeslechl ani kdybych nebyl upír. A co teprve mí vlkodlaci…
„Jael a Logan zůstali sami doma? Logan, který teď nemůže chodit?“ zeptal jsem se s nazdvihnutým obočím.
„Jo, jdeme taky. Nechci, aby se mému miláčkovi něco stalo,“ přikývl jsem, když Cal prohlásil, že jdeme i my.
Zatím co se William a Alex přenesli, já to nechal na Calovi a Jeromovi, kteří se přeměnili, a netrvalo dlouho a my stáli u nich na zahradě v Portlandu.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, a zavětřil.
Pokud se Will a Alex přenesli, proč jsou teda otevřené dveře? A proč cítím zápach benzínu a…
Vážně? Někdo použil… Tenhle smrad znám moc dobře z dob, kdy jsem pracoval v nemocnici. A že jsem tam pracoval sakra dlouho, Několik desítek let…
„Jaela někdo unesl,“ vydechl jsem, a už jsem se hnal do baráku za Loganem a ostatními.
Jael
Nevím, kam mě Gilbert vezl.
Celou dobu jsem ležel na zadním sedadle a zmítal se mezi vědomím a spánkem. Nejspíš mě něčím oblbnul.
Snažil jsem se na něj mluvit, ale buď mě neslyšel nebo nechtěl slyšet.
Zdálo se mi, že jedeme docela dlouho. Až moc dlouho. Nejspíš jsme určitě vyjeli i z Portlandu a já začínal dostávat pořádný strach.
Vždy jsem si myslel, že Gilbert je přítel. I když jsem si během našeho vztahu uvědomil, že se občas chová až moc majetnicky a je žárlivý, přesto jsem v něm viděl aspoň přítele. Ale teď…
Teď jsem se ho bál.
Nejspíš jsem na nějakou chvíli zase usnul, protože, když jsem se probral, Gilbert mě vynášel z auta.
Zahlédl jsem nějaký srub nebo chatu uprostřed ničeho a pokusil se vyprostit z jeho sevření, ale marně.
„Gile… prosím…" zachrčel jsem, když mě donesl dovnitř, hodil mě na postel, a pak za zápěstí řetězem připoutal k železné pelesti.
Teď už jsem regulérně dostal strach a do očí mi hrkly slzy.
„Je to pro tvé dobro, miláčku. Ochráním tě, neboj…" pohladil mě po vlasech a dokonce políbil.
„Jsem… nikdo… mi neubližuje…" podařilo se mi zachrčet.
„Ubližují ti! Odvádí tě ode mně!" zakřičel Gilbert, až jsem se přikrčil.
Podíval se na mě, a pak bez dalšího slova odešel.
Opřel jsem si hlavu o oprýskanou zeď a v duchu volal Logana.
Alexander
Netušil jsem, co se mohlo stát. Po Matteově otázce jsem jen stiskl zuby. Je to Willův dům, je chráněný, co by se asi tak mohlo stát?
Očividně ale stalo.
Will nás hned přenesl akorát ve chvíli, kdy se Logan sunul dolů ze schodů.
A když nám řekl, co si zatím vydedukoval, bylo to jasné.
Jael neodešel. Zřejmě ho něco donutilo sejít nejspíš ke dveřím.
Možná si myslel, že přišel zákazník? Když tady dřív občas přespával, stávalo se, že výjimečně obsluhoval.
„Logane, musíš se hlavně uklidnit. Zjistíme, co se stalo. Když začneš plašit, nikomu nepomůžeš," snažil jsem se mu domluvit, ale to už se ze spodu ozval hluk a dovnitř vletěl Matteo následovaný Calleem a Jeromem.
William
Nevypadalo to dobře. Nemyslel jsem ani tak to, co jsem viděl u kluků na zahradě. Jsou to šelmy, vlkodlaci a upíři, a ti, když se naštvou, tak se neznají a lítají hlavy. Nemají slitování a smrt neberou jako něco důležitého, pokud se to netýká přímo jich.
Ale zarazilo mě to, co jsem slyšel od Alexe, když položil Loganovi telefon.
Hned jak to šlo, popadl jsem ho a přenesli jsme se do našeho domu. Logana jsme zastihli někde uprostřed schodů, ale všiml jsem si, že zadní dveře jsou otevřené. Rychle jsem proletěl dům i s krámkem, ale Jael opravdu nikde nebyl.
A že šlo nejspíš o únos potvrdil i Matteo, když došli k nám dovnitř a řekl, co venku na zahradě cítil.
Okamžitě mě napadl Gilbert. Jako člověku by mu nemělo dělat problém se sem dostat a nějakým způsobem mohl vylákat Jaela na zahradu.
Hned jsem se napojil na mé služebníčky. A i když jsem měl za chvíli přehled, přesto jsem se zamračil a nervózně mlasknul.
Můj poslední služebníček byl na našem domě. A navíc…
„Napadl mě Gilbert,“ promluvil jsem nakonec, když jsem se od nich odpojil. „Mohl přijít sem, jeden z mých služebníčků je tady zpátky, i když neměl příkaz. Ale… Gilbert v Portlandu není. Zmizel z města a já bohužel nevím, kdy se tak stalo.“
Sehnul jsem se k Loganovi, který pořád seděl na schodech, a pomohl mu se zvednout.
Přidržoval jsem ho, aby mohl dojít na toaletu, ale bylo vidět, že i v tomhle případě spěchá. Jako by ve svém stavu, nebo tím, že se rychle vyčurá, něco uspíšil.
On bohužel bude muset zůstat tady.
Dotáhl jsem ho do obýváku na gauč a sedl si vedle něho. Přemýšlel jsem, jak zjistit, kde je Gilbert…
A pak můj pohled padl na Jeroma a Callea. Možná by mohl i Matteo, ale ti dva přeci jen mají lepší čich.
Napojil jsem se hned na Faileona a řekl jsem mu, co se děje a co bych po něm potřeboval. Řekl, že to zajistí, a budou u nás tak do deseti minut, protože musí pro to nejdříve zajít.
„Obávám se, že to opravdu mohl být Gilbert. Ten mě napadá jako první. Myslel jsem ještě i na ty, kteří mají zájem o znovuzrození Tepese, ale jednak neví, že máme Jaela, který o tom ví, a taky, pokud už Tepese oživili, tak by jim bylo jedno jestli tu nějaká vědma je nebo není, protože to už Draculu nezastaví. Faileon sem za chvíli dorazí a donese nějaké oblečení od Gilberta, které má u něho v práci. Možná byste ho mohli vystopovat?“
Jen jsem doufal, že se neurazí, že z nich dělám stopaře…
„A mohli byste zkusit Gilbertovi zavolat? Někdo, koho Gilbert nezná? Někdo z vás tří?" podíval jsem se na ně. „Jael bude mít určitě jeho číslo v telefonu. A uvidíme, jak bude Gilbert reagovat, pokud vám to zvedne. Mě, ani nikomu z nás by to určitě nezvedl, pokud v tom má prsty."
Calleo
Nebyl jsem z toho nadšený. Ale rozhodně bych pomoc neodmítl, protože se jednalo o Matteova miláčka.
Když jsme dorazili k Williamovi domů, během chvilky bylo jasné, co se stalo.
„Co je zač? Ten smrad?" zavrčel jsem a poslouchal Alexe, který mi vylíčil události za posledních pár dnů.
Jen jsem se s tázavým pohledem zadíval na Logana, ale pak jen zavrtěl hlavou.
„Za normálních okolností bych tě vyhodil z okna, čaroděj, ne-čaroděj, za to, že z nás chceš udělat obyčejné čokly," otočil jsem se na Williama. „Ale moje prdelka by mi neodpustila, kdyby se jeho miláčkovi něco stalo, takže pro tentokrát ti to odpustím.
„Počkat! To jako někdo unesl rozkošňátko? Moje rozkošňátko?!" zařval Jerom, a já měl chuť ho něčím praštit.
„To jsi, kurva, celou dobu spal, nebo co?! O kom si myslíš, že se asi celou dobu bavíme?!" zařval jsem na něj.
„Jak, to mám, kurva, vědět! Jména si nepamatuju! Kdybyste hned řekli, že mluvíte o rozkošňátku, které jsem potkal ve vaší posteli, tak je mi to jasné!" vrátil mi stejně hlasitě a otočil se na Williama.
„Jasné, že ho zachráníme! Strašně moc ho chci poňuchlat!"
Jerom udělal nějaký stupidní ksicht, snad něco, co mělo představovat to jeho ňuchňání, a já vážně měl chuť mu vrazit.
„Tady. Jaelův mobil a Gilbertovo číslo," přerušil můj pokus o vraždu Alex a strčil mi pod nos telefon.
S prskáním jsem mu ho vyrval z ruky a vytáhl svůj. O chvilku později jsem netrpělivě podupával nohou o zem.
„Prosím?" ozvalo se po chvilce.
„Pan Gilbert Ryan?" zeptal jsem se a snažil se znít, co nejpřívětivěji.
„Ano."
„Máte u nás na pobočce nevyzvednutý balíček, protože vás náš kurýr nezastihl doma. Mohl byste si ho přijít vyzvednout, nebo nejlépe mi rovnou nahlásit adresu, abych k vám mohl kurýra poslat?"
Na druhém konci bylo chvilku ticho, slyšel jsem jen jeho dech, a pak šustot látky.
„Balíček? To bude omyl. Já si nic neobjednal," zazněl jeho hlas podezíravě a vzápětí bouchly dveře.
„No, Pokud jste Gilbert Ryan, bydlící v Salemu na Hill Rambala 811/6, pak je to váš balíček," pokusil jsem se být trpělivý.
„To sice moje adresa je, ale žádný balíček jsem si neobjednal. Tak pokud-"
„Po...moc..."
I přes jeho žvanění jsem zřetelně uslyšel Jaelův hlas. Sice byl tlumený, normální člověk by ho neslyšel, ale já ano.
Podíval jsem se po ostatních, a minimálně Matteo a Jerom to zaslechli taky.
„Jestli mu zkřivíš jediný vlásek na hlavě, tak ti garantuju, že ti urvu hlavu a narvu ti ji do prdele, aby ses podíval na to, jaký jsi zkurvysyn a kopa sraček!" zasyčel jsem do mobilu a uslyšel známé praskání.
„Je můj! Jen můj! Nikdo ho nenajdete! Patří mě! Chce být-"
Další jeho ječení přerušilo to, že jsem mobil rozdrtil v ruce.
Matteo
Nevím, jestli byl dobrý nápad dát telefon Calovi, nebo Jeromovi. Nejsou zrovna trpěliví…
Už jsem chtěl po něm hrábnout, ale v tu chvíli už Cal vytáčel číslo.
Zkřížil jsem ruce na hrudi, díval se na Cala a poslouchal.
Tak ten člověk…
Už tenkrát, když jsem ho zahlédl na tom parkovišti projíždět, a cítil ten strach, který šel od Jaela…
To není v pořádku. Už tenkrát se mi nelíbil, ale co já mohl vědět, že do toho budu zainteresovaný víc?
A teď je Jael zlatíčko u něj a potřebuje pomoc.
„Kurva! Orsone!“ zařval jsem, až sebou ostatní trhli.
„Jak teď budeme vědět kde jsou! Vážně bys s tou svou vzteklostí měl něco dělat!“ rozčíleně jsem rozhodil rukama a měl chuť do něčeho praštit.
Začal jsem přecházet sem a tam a občas se mrknul na Logana, který po Jeromově slovech, že našel Jaela u nás v posteli, po nás házel vražedné pohledy. Kdybych byl člověk, nejspíš bych byl už mrtvej.
„Má ten Gilbert nějaké schopnosti? Nebo je to jen obyčejný člověk? Můžu ho zabít? Ubližuje zlatíčku, a to mu nikdy neodpustím. Jo, zabiju ho. Jen co ho najdu, tak ho zabiju,“ vyrval jsem Faileonovi, který právě vešel dovnitř, nějaké hadry z ruky.
Nejspíš to bylo to, co chtěl Will.
Přeměnil jsem se a pak jsem si to přitiskl na nos. Z toho smradu se mi chtělo zvracet, ale pro Jaela to udělám.
Když jsem si dostatečně zapamatoval jeho pach, mrsknul jsem s těma hadrama po Calovi a Jeromovi.
Sice nemám tak dobrý čich jako oni, ale i tohle mi stačí.
A ten Gilbert… smrděl všivárnou, podlostí, byl nebezpečný…
Ani ne tak pro nás, nebo lidi celkově, ale byl nebezpečný sám sobě, protože se neovládal a hlavně… Nebezpečný Jaelovi.
„Nebudu nikomu nic nalhávat. Nalijeme si čistého vína. Teď Jaelovi neublíží. Ale nezaručím, že nepůjde po vás. A když ucítí, že nemá šanci, aby se zbavil Logana a mohl být jen s Jaelem, tak zabije Jaela a sebe taky. Řídí se pravidlem, když ho nemůžu mít já, nebude ho mít nikdo. Tak mám svolení ho zabít?“
Myslím, že v tu chvíli Logan nemohl být bledší…
Alexander
Opravdu se ti dva nejspíš hledali, až se našli.
I přes situaci jsem si musel povzdechnout a zakroutit hlavou, když Calleo vzteky rozdrtil mobil a hned schytal seřváno od Mattea.
Za jiných okolností bych jim něco řekl, ale teď byl prioritou Jael.
Naštěstí v tu chvíli přišel Faileon i s věcmi.
„Ne, Matteo. Lidi nezabíjíme, i když jsou sebe víc podlejší. Gilbert je hajzl o tom žádná. Byl posedlý Jaelem už od začátku. Je to i moje vina, že jsem nic neudělal, i když jsem tušil, že může být nebezpečný, protože opravdu je. A obávám se, promiň Logane, že máš pravdu i v tom, že pokud neuvidí jiné východisko, Jaela i sebe zabije. Ale mám jistý návrh…"
Podíval jsem se na ty tři, a hlavně na Mattea.
„I když už viděl ledacos a pracuje jako veterinář a ošetřovatel pro jednu z našich poboček, pochybuju, že se tváří v tvář ocitl nasranému upírovi a dvěma nasraným vlkodlakům. Chápete, co myslím?"
Mám takový dojem, že můj úsměv by v tu chvíli strčil do kapsy i samotného ďábla.
Jerom na tom byl očividně stejně, protože se začal křenit, a podezíral jsem ho, že se i začíná těšit, když vyrval Calleovi věci a po nasátí pachu se přeměnil, stejně jako Calleo.
A v obýváku začalo být najednou těsno.
„Ještě něco. Jdu s váma, protože, kdo ví, co byste ve své zběsilosti ještě udělali chudákovi Jaelovi. Myslím, že Logan ho chce zpátky v tak nevinném stavu, jak to jen půjde, což se obávám, že u vás tří je to absolutně nemyslitelné. Calleo vezmeš mě na záda.“
„Ses posral, kurva?! Jsem, kurva, nějaký posraný čokl nebo co?! Jdi si, kurva, po svých!"
Myslím, že Willovi z jeho řevu praskl i nějaký drahý porcelán.
„Právě jsi ve třech větách řekl třikrát slovo kurva. Dokážu si představit, že to Matteo s tebou asi nemá jednoduché. Kromě toho, jdu, ať se ti to líbí nebo ne," zkřížil jsem si ruce na hrudi a vyzývavě se na něj podíval.
Ještě štěstí, že šlo o Jaela, jinak by měl Will nejspíš v tuhle chvíli pěkně vymalováno, po tom pohledu, co po mě Calleo hodil.
Nakonec ale s prskáním souhlasil, a za Jeromova šklebení jsem se mu vydrápal na záda a mohli jsme vyrazit.
Ujistil jsem ostatní, že kdyby něco, tak dám vědět, a zatím, ať jsou trpěliví.
William
Zažil jsem už všechno možné, ale tohle…
Jen jsem se rozhlížel kolem sebe, jakou škodu mi tu ti naštvaní vlkodlaci nadělají.
Držel jsem Logana pevně za ruku, když sebou cuknul po Jeromových slovech o Jaelovi a posteli, a bez ohledu na svá bolavá kolena chtěl vystartovat.
Věděl jsem, že to pro něj není lehké. Kdyby mohl nejspíš by už vyrazil sám. Ale takhle bude muset počkat, a nechat to na klucích. Jen jsem doufal, že je Alexander nějak ukočíruje.
„Vyjdete ven a v klidu, nechci, abyste mi rozbourali půlku baráku, takže se hezky pomalu procpete i futrama, a nebude na nich ani škrábanec, jasné?“ postavil jsem se. „Zkusím zjistit, kde Gilberta viděli naposled. Tak, jak jsem řekl, hezky vyjděte před dům a pěkně pomalu.“
Sám jsem vyšel rychle ven a otočil se k domu. Zaměřil jsem zrak na místo pod krovy a nastavil ruku.
Za chvilinku mi na ni přistál služebníček, který se vrátil domů zřejmě s Gilbertem. Zavřel jsem oči a napojil se na něho. Po chvilce jsem mu poděkoval a propustil ho, a on se zase hezky schoval pod střechou.
„Gilbert vyjížděl z Portlandu někde směrem na severozápad. Podle cesty bych řekl, že jel kolem Forest Park, směrem na Burlington. Jsou tam dost husté lesy, akorát že už nemůžu říct, jestli zůstal ve Forest Parku nebo jel dál…“ ukázal jsem klukům přibližný směr.
Teď už to je jen na nich.
„Alexi, sice jde o čas, ale… hlavně opatrně. Gilbert podle své povahy, pokud bude chtít sebe a Jaela zabít, tak nepoužije zbraň. Je to zvěrolékař, chemikálie a léky má v malíčku, takže by použil nějaký jed, aby mohl umřít ruku v ruce společně s Jaelem. Kdyby byl nějaký problém, okamžitě se se mnou spoj, a když budu vědět kam, hned se já nebo Faileon přeneseme, ano?“
Calleo
Zavrčel jsem, když Alexander přišel s tím, že ho mám vést na zádech.
Co jako, kurva, jsem? Nějaký soumar?!
A pak ještě William.
Prý pomalu a nerozbořit mu barák! Jako bych já mohl za to, že mají všichni tak malé dveře!
Byl jsem nasraný, a to jsme pořádně ještě ani nic neudělali.
William nám ukázal přibližně cestu, a když jsem zavětřil, už jsem ani skoro neposlouchal poslední Williamova slova a vyskočil do vzduchu následovaný Jeromem a Matteem.
Po celou cestu Alexander ani nepípnul, za což jsem byl vážně rád, protože jinak bych ho shodil dolů.
Čím víc jsme se blížili ke konci Portlandu, tím víc byl pach zřetelnější, a už nám nedělalo problém se ho pevně držet.
A skutečně, jak William říkal.
Samý les okolo, sem tam jedna bouda, ideální skrýš i na sebevraždu a vraždu.
Doskočil jsem před srub, odkud to bylo cítit nejvíc a odkud jsem už i cítil Jaela a jeho strach.
Vzápětí vedle mě přistál Jerom a Matteo.
Alexander mi slezl ze zad a postavil se vedle mě.
„Jen ho postrašte. Nezabíjet. Ale opatrně. Mohl by Jaelovi opravdu ublížit," dotkl se mé paže a já se jen sklonil a před jeho obličejem cvakl zubama na znamení souhlasu.
Teda…
Pokusím se ho nerozmáznout…
„Zaklepeme nebo si mám otevřít?" zavrčel jsem a mrkl na ostatní.
Jael
Bylo to jako noční můra.
Nikdy jsem si nemyslel, že by mě něco takového mohlo potkat. A nejspíš ani nikoho jiného.
Gilbert neustále odcházel a zase se vracel, aby mi řekl, jak mě miluje, dal mi napít vody, ale ani jednou se nepokusil i mé prosby uvolnit pouta.
Začala mi být ve spodkách a tílku zima, možná to bylo i tím strachem, a přestával jsem mít naději, že mě někdo najde.
Pokusil jsem se zavolat o pomoc, když jednou Gilbertovi zazvonil mobil, ale nejspíš mě nebylo slyšet ani ke dveřím, natož za ně.
Byl jsem pořád malátný, protože mi píchl nějakou injekci, nejspíš oblbovadlo, po kterém jsem měl pocit, že nehnu ani prstem.
A když už jsem si myslel, že to horší být nemůže, přišel Gilbert nahý.
„Bude se ti to líbit. Jako za starých časů…" zašeptal mi do ucha, které olízl, i když jsem se stačil odtáhnout.
Pak mě chytl za nohy a stáhl na postel.
„Pro… sím… ne… ne-nedělej to…" zachrčel jsem a vzlykl, když mi Gilbert stáhl spodky a rozstřihl tílko.
Dostal jsem nefalšovaný strach, ale nebyl jsem schopný ani křičet, i když uvnitř mě, všechno řvalo.
Pouta se mi zadírala do zápěstí, ale byla to vítaná bolest, na kterou jsem se snažil upnout svou mysl v momentě, kdy mi Gilbert roztáhl nohy a volnou rukou si masíroval svůj penis.
Začal se mi zvedat žaludek, ale ani vyzvracet jsem se nedokázal.
„Ne… ne… pro-sím… ne…" zavzlykal jsem znovu, když do mě pronikly jeho prsty a vzápětí zaklekl a nastavil se, aby je vyměnil za něco jiného.
Kousal jsem se do rtu a snažil se aspoň uhnout hlavou před jeho polibky, přesto mi docela surově sevřel vlasy a jeho jazyk jsem vzápětí ucítil skoro až v krku.
„Budeš mě milovat!" zasyčel, a já vzápětí skutečně vykřikl, když do mě pronikl a mě sevřela ostrá bolest, jak mě nejspíš natrhl.
Matteo
Jen ho postrašte? Jen? A myslí si, že by Jaelovi neublížil, kdybychom ho jen postrašili? Jak to máme udělat, aby ten zmetek vylezl dobrovolně ven?
Dopadl jsem na zem vedle Callea, těsně u Gilbertova auta.
Zavětřil jsem, a obočí se mi stáhlo ještě víc.
Ten Jaelův strach byl ve vzduchu cítit snad víc než hnijící ovoce.
Pořádně jsem si prohlédl srub. Jedny dveře dvoje okna zavřené okenicemi. Nejspíš Gilbert nechtěl, aby bylo vidět dovnitř, ale on neuvidí ven, pokud nevyleze.
Ale i tak nám to moc nepomůže, když nevíme, kde vevnitř se právě nachází a co dělá.
Ale Jael je zatím naživu a on taky. Ale nejspíš dlouho nebude podle toho, jak jsem nasraný a Cal s Jeromem taky.
Přiblížil jsem se ke srubu a chtěl ho obejít, když jsem to zaslechl…
Všichni tři jsme se na sebe podívali a svorně zaskřípali zubama. Nejspíš i Alex pochopil, podle toho, jak se na nás podíval, a už ve všech cuklo, že vletíme dovnitř.
Když tam vletíme všichni tři, vlastně čtyři, potlučeme se navzájem, a Jerom s Calem se tam ani pořádně nevlezou, a ještě by mohl Jael přijít k úrazu. Zapřemýšlel jsem, že bych se mohl zkusit přenést, ale ještě jsem to nedělal a navíc nevím, jak to vevnitř vypadá.
Ale slyšet to, co Gilbert dělá… Co dělá mému zlatíčku… A… cítil jsem i krev… Jaelovu krev…
Až ke mně jsem vnímal i tu neskutečnou nasranost od Cala a Jeroma.
„Až řeknu teď, vyrvěte okenice. Vytáhnu ho ven,“ šeptnul jsem a pokynul jim, aby byli zticha a počkali venku.
Jako upír umím udělat neskutečný bordel a kravál. Ale na druhou stranu jsem šelma. Umím se tiše plížit za svou kořistí a tou se právě teď stal Gilbert.
Opatrně jsem chytil kliku dveří a co nejtišeji je otevřel.
Tichounce jsem našlapoval jako kočka a z miniaturní předsíňky jsem nahlédl do hlavní místnosti srubu, odkud jsem slyšel ty zvuky.
Nebylo divu, že mě Gilbert ani trochu nezaregistroval. Ale vidět, to… Vidět Jaela jak pláče, jak trpí…
Jak je bezmocný…
Urvu mu hlavu, hajzlovi…
Velmi tiše jsem přešel až k posteli a zastavil se za Gilbertem, který byl teď evidentně v nejlepším a šeptal Jaelovi do ucha nějaké sračky o jeho nekončící lásce a o tom, že s ním mu je nejlépe…
„Rád bych se něco přiučil,“ ozval jsem se najednou.
„Teď!“ zařval jsem.
Gilbert stihl jen otočit hlavu a šokovaně na mě pohlédnout. Vzápětí vyheknul, jak jsem ho popadl za krk a okamžitě proletěl oken ven. Nevím, jestli kluci stihli ty okenice vyrvat nebo ne. Bylo mi to jedno. V mžiku jsem vyskočil ven a jen jsem zařval na Alexe ať jde za Jaelem…
Alexander
Jsem mírumilovný člověk.
Za své životy jsem viděl násilí až dost, a pokud možno vyhýbám se mu i vůči jiným.
Vždy se snažím zhodnotit situaci a najít nějaké východisko, ale když jsem uslyšel Jaela zakřičet, měl jsem sto chutí tam sám vletět a prohodit toho hajzla Gilberta oknem.
Neviděl jsem a necítil to, co ti tři, ale podle toho, jak zareagovali a Calleo s Jeromem začali vrčet, asi to nebylo dobré.
A to se vzápětí ukázalo, když Matteo proklouznul dovnitř, a pak nám dal znamení.
„Jaeli!" vykřikl jsem, když jsem ho uviděl ležet na posteli, se zápěstími sedřenými do krve od pout a…
Ta krvavá skvrna byla jen těžko přehlédnutelná.
Okamžitě jsem k němu přiskočil, a když mu Jerom přetrhl pouta, stáhl jsem si ho do náruče.
Jen se třepal a vzlykal.
Byl jako hadrová panenka, ať už tím šokem, co mu udělal, nebo nějakou látkou, kterou mu nejspíš ten hajzl dal.
„To nic… to nic… jsme u tebe…" šeptal jsem mu do ucha a předal ho do náruče Jeromovi, který ho přece jen mohl lépe schovat a taky zahřát.
Skoro se to Jaelovo drobné tělo v Jeromově srsti na hrudi ztratilo.
„Odnes ho zpátky, Jerome. Přenos by mohl jeho stav ještě zhoršit. A taky nechci, aby tu u toho byl. Běž, Jerome a spěchej," mluvil jsem klidně, a i když bylo na Jeromovi vidět, že by nejraději vyskočil ven za těma dvěma, pevněji sevřel Jaelovo tělo, přikývl, a pak zmizel.
Vyšel jsem ven a došel k místu, kde se nahý Gilbert, snad ještě se stojícím pérem válel po zemi a Matteo s Callem stáli nad ním.
„Matteo? Říkal jsem něco o tom, že ho nemáte zabít? Myslím, že si to už nepamatuju," postavil jsem se mezi ty dva a shlédl s odporem na Gilberta.
„Proč?" zeptal jsem se ho a zaťal ruce v pěst.
„Protože ho miluju! Vždycky jsem ho miloval! Ale vy jste mi ho odvedli! Pořád mluvil jen o vás! Nikdy jsem neměl chvilku klidu! A hlavně… Ten pošahaný brejloun! Vždyť není ani hezký! A pochybuju, že ví, jak se používá to, co má mezi nohama! Jael patří mě! Jaeli!" ječel, až mu od úst létali sliny.
„Jael tu není," řekl jsem nevzrušeně. „Přítel ho nese tam, kde má být. Po boku svého milovaného. A ty…"
Otočil jsem se na Mattea a Callea, kteří se nejspíš drželi jen tak tak.
„Je mi jedno, co s ním uděláte. Bude to naše tajemství. Ale nechci, aby se tohle už opakovalo."
Matteo
Zuřil jsem. Tak moc jsem zuřil, že jsem měl chuť mu urvat hlavu hned, jakmile jsem doskočil vedle něho. Válel se na zemi, a sotva dýchal, když ho Calleo přišlápl svou velkou tlapou. Ale i přesto mu to nebránilo v tom, aby znovu začal ječet něco o tom, že je Jael jen jeho.
„Máš chuť někoho ošukat? A jsi tak statečný, že sis vybral někoho, kdo se ani nemohl bránit?“ sklonil jsem se k němu.
„Nikdy, nikdy za celých svých prakticky čtyři sta let jsem si nevzal nikoho proti jeho vůli! Když řekne ne, tak to znamená ne! Ale u tebe… nejspíš udělám výjimku“ vrčel jsem mu do tváře a cenil přitom na něho své zuby.
Odstrčil jsem Calovu nohu a popadl Gilberta za nohy. V mžiku jsem ho otočil na břicho a zasedl ho tak, že se nemohl ani hnout.
„Tomuhle říkáš péro?“ zasunul jsem ruku pod něho a pořádně ho zmáčkl, až zakřičel bolestí.
„Cale, už jsi dlouho nikomu nenatrhnul prdel, co?“ uchechtl jsem se a znovu se otočil na Gilberta, který vztekle funěl do prachu na příjezdové cestě. „Víš, jak velké péro mají vlkodlaci, když jsou proměnění? Jsi zvěrolékař, zkus si to odvodit od toho, co znáš… Ale kdyby ti to nešlo, můžeš se podívat.“
Porval jsem ho za vlasy a donutil ho otočit hlavu směrem ke Calovi.
„A určitě taky dobře znáš anatomii člověka. Lidský organismu obsahuje asi čtyři až šest litrů krve. Přibližně osm procent tělesné hmotnosti. Podle tvé výšky a váhy bych odhadoval, že jí máš tak pět a půl litru. Krevní skupina A+, no, ta mi moc nechutná, ale pro jednou udělám výjimku. A zatím, co ti tenhle vlkodlak narve prdel, já si na tobě pochutnám. Jak dlouho myslíš, že mi bude trvat, než si ji všechnu vezmu? Ale neboj, nechám ti trošku, aspoň tolik, abys tu potom mohl chcípnout. Stačí dva litry krve a upadneš do šoku, Gilberte…“ procedil jsem mezi zuby a vzápětí jsem je zabořil do jeho krku.
Alexander
Nechtěl bych teď být v Gilbertově kůži.
Ale má, co chtěl.
Mimoděk mě napadlo, že jsem i docela rád, že se spor mezi námi, Matteem a Calleem vyřešil, protože bych se nerad dostal do jejich spárů. Matteo se s tím vůbec nepáral a co teprve Calleo.
Slyšel jsem zvěsti o tom, že vlkodlaci po proměně mají opravdu velké přednosti, ale, že až tak, to jsem nečekal.
Jako jestli tohle Calleo narve do Mattea…
No, nejspíš proto jim to tak klape.
Odvrátil jsem pohled od Calleovy výbavy, sedl si na schodek té boudy a nevzrušeně sledoval a poslouchal, co se děje kousek přede mnou.
Calleův řev a Matteovi nadávky se mísily s křikem Gilberta, který se postupně měnil v kňučení.
Možná by ho ve chvíli, kdy mu Calleo opravdu řádně natrhl prdel, bylo i trochu líto, ale vzápětí jsem si vybavil krev na prostěradle od Jaela a lítost mě přešla.
Až teprve, kdy Gilbert už jen chroptěl a Calleo ho odhodil jako kus hadru, jsem přešel k nim a na Gilberta se zadíval.
„Myslím, že to stačí. I když bych ho rád viděl v jiném stavu, Willovi by se to nejspíš moc nelíbilo. Zavolám Faileona, ať s ním něco udělá a odstěhuje ho klidně na Madagaskar nebo někam do prdele."
Spojil jsem se s Willem, řekl mu, že pokud Jerom nedorazil, bude tam každou chvilinku.
I když se mi to špatně říkalo, musel jsem mu povědět, v jakém stavu jsme Jaela našli.
Pak jsem ho poprosil, aby za námi poslal Faileona, abysme se Gilberta mohli zbavit navždy.
Asi o čtvrt hodiny později jsem volal na tísňovou linku, že jako náhodný kolemjdoucí jsem našel na silnici muže v bezvědomí, nejspíš po nehodě.
Věděl jsem, jak je Fai dobrý. A i když se mu to, co viděl a co měl udělat, nelíbilo, nezbyde po nás v Gilbertově paměti ani vzpomínka.
Naposledy jsem se na toho zmetka podíval, vyskočil Calleovi na záda, a konečně jsme mohli vyrazit domů.