Jael
Pomalu jsem se začínal uklidňovat.
Možná to bylo tím alkoholem, možná Loganovou přítomností nebo obojím.
Když barman přede mě strčil další skleničku, hned jsem půlku zase vypil a otočil se k Loganovi.
„Netuším… Ale… no… Chtěl… chtěl tam to…" zrudl jsem snad ještě víc a rychle se zase napil, abych zakryl rozpaky.
Objednal jsem si další skleničku, a po chvilce ze mě napětí zcela opadlo.
„Promiň, že jsem ti zkazil zábavu. Nejsem moc zvyklý na takové místa, ale… Jsem rád, že tu jsi se mnou…" usmál jsem se na Logana a zahleděl se mu do očí.
Nakonec jsem se trochu i rozpovídal, a dokonce se mi podařilo víc zapojit i Logana.
Bavili jsme se o blbostech, o škole, o tom, co bude po škole, a nakonec jsem musel uznat, že to byl fajn večer. A čím víc jsem toho vypil, tím víc jsem nedokázal z Logana spustit oči.
A najednou to přišlo nějak samo.
Dopíjel jsem čtvrtou skleničku a nejspíš jsem ztratil veškeré zábrany, protože jsem se k Loganovi naklonil a rty se lehce dotkl jeho ucha.
„Chtěl bych jít někam, kde je klidněji… Chtěl bych… Chtěl bych se s tebou milovat… Rád bych… tě vy-vy… zatraceně…" zaklel jsem, protože jsem to nějak nedokázal říct, trochu jsem se od Logana odtáhl a zadíval se mu do očí.
„Prostě bych tě chtěl ochutnat, jako ty mě…" dodal jsem, mírně se zamračil, a pak se odtáhl zase zpátky.
„Ale jestli nechceš nemusíš… Nemusíme…" zašermoval jsem rukama, když jsem si uvědomil svou žádost, a pak se raději rychle zase napil.
Cítil jsem, jak mě alkohol rozehřívá, ale bylo mi dobře. Nebyl jsem opilý, že bych nemohl chodit, nebo nemohl mluvit, ani mi nebylo špatně, prostě jsem se cítil opravdu skvěle.
„Je mi s tebou fajn…" přiznal jsem, usmál se na Logana a strčil si do pusy hrozen, který zůstal na spodu sklenice.
Logan
Jael se do pití pustil s vervou sobě vlastní. Ale po chvíli jsem se uklidnil i já, a s další vypitou skleničkou jsem se nakonec taky rozpovídal.
Nakonec jsem na ten nepříjemný zážitek zapomněl a věnoval se jen Jaelovi. Vykašlali jsme se i na nějaké tancování, a jen seděli, popíjeli a bavili se.
Viděl jsem na něm, že začíná být přiopilý. Zřejmě není zvyklý na alkohol, i když já taky moc ne. Taky jsem uvolnil a začal se víc bavit.
Když se pak ke mně Jael naklonil a vyslovil svoji žádost, v první moment jsem se ostře nadechl, a pak vydechl všechen vzduch z plic.
Šokovaně jsem se na něho díval a nechápal. Zaměřil jsem se na jeho ústa, do kterých si právě strčil hrozen, a na popud jeho žádost, alkoholu v mé krvi, i to, že jsem byl po pár vteřinách nažhavený, jsem natáhl ruku a chytl ho za zátylek. Okamžitě jsem se přisál na jeho rty a po chvilce plenění v jeho ústech jsem mu ukradl tu kuličku hroznu, který ještě ani nestihl rozkousat.
„Vím, kde je klidněji,“ zašeptal jsem do jeho rtů a rozkousl hrozen, kterého šťáva se přilepila i na Jaelovy rty.
Pustil jsem ho, mávl na barmana, zaplatil, a než jsme vylezli z baru, už jsem volal taxi.
Hned venku jsem Jaela přilepil na zeď, jak moc jsem pocítil touhu ho líbat a dotýkat se ho. Bylo mi jedno, kde jsme, ale svými slovy o tom, co chce, mě docela nažhavil, a nějak jsem i zapomněl na to, že je v sexu nováček…
Líbal bych ho snad celou noc, kdyby na nás nezatroubil taxík.
Natlačil jsem Jaela dovnitř, nadiktoval adresu a vyjeli jsme. Nebyl už velký provoz, tak jsme brzy byli na místě.
„Tady je teď ten největší klid, co můžeme mít,“ ukázal jsem Jaelovi na náš dům, který byl celý ponořený ve tmě. „Jen ti snad nebude vadit, že neteče teplá voda, a možná ani studená, ale něco na pití v lednici určitě bude a umýt se můžeme, až se vrátíme na kolej.“
Odemkl jsem dveře, a hned rozsvítil, abych ho mohl pozvat dál a zavést ho k sobě do pokoje…
Jael
Na moment jsem dostal strach, že se na mě Logan naštval, když jsem uviděl jeho šokovaný pohled po mé žádosti.
No, já sám byl sebou taky šokovaný. Tohle bych totiž za normálních okolností nikdy neřekl.
Než jsem ale mohl udělat nebo říct cokoliv dalšího, měl jsem Loganův jazyk v puse místo hroznu, který mi sebral.
Když ho rozkousl, zasténal jsem a olízl si rty.
Ani nevím jak, ale najednou jsem stál venku opřený o zeď, tiskl se k Loganovi a oplácel mu vášnivý polibek.
Zasténal jsem, když na nás taxík zatroubil a nechal se dotáhnout do auta.
Točila se mi hlava, ale ne díky alkoholu, ale díky Loganově přítomnosti, toho, co udělal, a díky tomu chtíči, který najednou zachvátil mé tělo.
Asi bych se za normálních okolností pozastavil nad velikostí jeho baráku, nad tím, že mě vzal právě sem, ale teď jsem měl v hlavě jen jeho.
„Nevadí mi to…" zachrčel jsem, když jsem se trochu vzpamatoval a vstoupil za Loganem dovnitř.
Otočil jsem se k němu ve snaze mu něco říct, ale všechna slova se mi vykouřila k hlavy, když jsem mu pohlédl do očí.
Zrychleně jsem dýchal, a tentokrát já jeho natiskl na dveře a vrhl se na jeho rty.
Dlaněmi jsem se zapřel o jeho hruď, a pak se odvážil mu zajet i pod triko, prsty lehce přejel po břiše, a pak jen letmo se dotkl přes kalhoty jeho klínu.
„Ach, Logane… Strašně moc… chci…" zasténal jsem do jeho úst, a pak sjel níž, abych svými polibky zasypal jeho krk a rty se otřel o jeho ucho. „Strašně moc… tě chci cítit… v sobě… a strašně moc tě chci vzít do pusy…"
Vážně jsem netušil, kde se to ve mě najednou vzalo, i když jsem nebyl ještě schopný nazývat věci pravými jmény, ale pravda byla taková, že Logan byl zatraceně sexy, a já po něm zatoužil, jako po ničem jiném.
Logan
„Poč-počkej,“ zachraptěl jsem, když mě Jael konečně pustil, a já se mohl nadechnout.
Jo, nejspíš ho budu opíjet každý večer a mám vystaráno.
„Musíme do rána vypadnout, to přijdou dělníci,“ mávl jsem rukou k hromadě trubek a všeho možného nářadí, které bylo rozloženo v chodbě. „Jdeme… ke mně… nahoru…“
Znovu jsem se přisál na jeho rty, a tlačil jsem ho ke schodům. Tam jsem ho pustil a otočil, a při stoupání po schodech jsem si mlsně prohlížel jeho zadek. Stejně jsem neodolal, a než jsme vyšli nahoru, musel jsem si sáhnout a pěkně mu ho prohmátnout.
Už po cestě jsem si svlékl triko a nechal ho odhozené na zábradlí na schodech.
Vešli jsme do mého pokoje, ale nerozsvěcoval jsem. Nechal jsem jen otevřené dveře, aby dovnitř šlo světlo z chodby, které bohatě stačilo na to, abych na Jaela dobře viděl.
Dotlačil jsem Jaela k posteli a než na ni dopadl, byl už i on bez košile, a div mu neuletěly knoflíky, jak jsem ji netrpělivě rozepínal.
Natáhl jsem se po paměti ke svému stolku vedle postele a ze šuplíku vytáhl gel.
Jo, sice jsem dlouho s nikým nebyl, ale tohle jsem si občas koupil nové… Člověk nikdy neví.
Hodil jsem gel na polštář a rychle si začal svlékat kalhoty. Ani nevím, kam letěly boty, jak jsem byl netrpělivý a na Jaela nedržený. Ale za chvilku jsem nad ním stál zcela nahý.
„Je to na tobě,“ klekl jsem si nad něho a jednu jeho ruku potáhl na můj penis, aby věděl, jak moc nedočkavý jsem.
Jael
Málem jsem ty schody ani nevyšel, když mě Logan nasměroval a někdy uprostřed začal prohmatávat můj zadek.
Cítil jsem z něj to vzrušení a později ho i viděl, když se v pokoji svlékl, shodil mě na postel a klekl si nade mnou.
Vědomí, že právě já jeho dokázal vzrušit, mě ještě víc nabudilo, i když jsem vlastně vůbec nevěděl, jak na to. Ale vzpomněl jsem si na svou první noc s Loganem, a když mi položil ruku na svůj penis, jen jsem vydechl a přivřel oči.
Byl tak tvrdý a horký. A jemný. Vidět ho takhle z blízka bylo úplně něco jiného než prvně.
Pevně jsem ho chytil a druhou ruku položil na jeho bok, abych si ho přitáhl trochu blíž.
Povystrčil jsem jazyk a jen zlehka se otřel o jeho žalud. Zadíval jsem se Loganovi do očí, a pak sjel jazykem až ke kořenu a lehce olízl kulky. Vrátil jsem se znovu k žaludu, na který jsem dýchl, a pak ho opatrně obemknul rty.
I když jsem měl malinko obavy, cítit jeho tvrdost a horkost v puse, bylo naprosto něco úchvatného.
Tlumeně jsem zasténal, a pak si ho strčil do pusy ještě o trochu víc. Zlehka jsem po něm přejel zuby a jazykem, a pak začal pohybovat hlavou a ve stejném tempu si pomáhal i rukou.
Tu druhou jsem táhl po jeho břiše až k hrudi a bříšky prstů přejel po bradavkách, které byly snad stejně tvrdé, jako jeho penis.
„Logane…" zachrčel jsem, když jsem se potřeboval nadechnout a musel ho vypustit z pusy.
Aby ale o nic nezůstal ochuzen, stále jsem pohyboval rukou, a než jsem se pořádně nadechl, nezahálel ani můj jazyk.
Doufal jsem, že se mu to líbí, i když tohle bylo mé poprvé, a nejspíš jsem to neuměl tak jako on.
Logan
Nemyslel jsem si, že se toho Jael nakonec chytne. Ale překvapil mě.
I když to bylo nejisté, jako by váhal, jestli, nebo jak, to udělat, přesto jsem po chvilce ucítil jeho jazyk, a pak opatrné zasunutí do jeho úst.
Tohle mě snad vzrušilo víc, než kdyby byl Jael zkušený a věděl jak na to.
Bylo vidět, že se snaží. Možná jindy bych mu hned řekl, co zlepšit, ale tentokrát jsem byl na něj nadržený, a alkohol taky dělal své…
Když si mě znovu vzal do pusy, neudržel jsem se, a začal jsem proti němu mírně pohybovat boky. Cítil jsem, jak se mu otírám o jazyk, o patro. Jednou jsem sykl, když se nepříjemně otřel svými zuby, ale on, jako by věděl, to hned napravil svým jazykem a vtahováním do své pusy.
Byl jsem z něho úplně v háji. Opíral jsem se jen o jednu ruku a druhou jsem mu zahrábnul do vlasů, a když jsem si ho nemohl přitlačit víc na klín, protože ležel, i tak jsem mu o něco pevněji sevřel vlasy, když jsem cítil, že to na mě jde…
Ale nechtěl jsem se mu udělat do pusy. Ne teď… Teď jsem chtěl jeho zadek a možná se na mě bude za to zlobit, ale v tomhle jsem teď byl neoblomný.
Sesunul jsem se níž, když jsem ho zatlačením prstů na zuby, donutil mě pustit. Rychle jsem mu stáhnul kalhoty, a hned se tentokrát já vrhnul na jeho penis.
Byl vzrušený, ale chtěl jsem, aby byl nadržený. Aby to chtěl tak moc jako já…
Natáhl jsem se pro gel, rychle ho otevřel a pustil pořádnou dávku na své prsty, kterými jsem hned zamířil k jeho dírce. Pohladil jsem ho po ní, a pak hned zatlačil tak, aby se dovnitř dostalo co nejvíc gelu.
„Taky tě chci strašně moc, a nevím, co dřív si vybrat…“ zašeptal jsem vzrušeně do jeho rtů, když jsem se na moment nad něj vytáhl, a zatímco jsem projížděl prsty jeho dírku, líbal jsem ho a otíral se o něj, aby cítil, že moje touha je opravdu velká.
Jael
Měl jsem co dělat, abych to udýchal, protože tohle bylo něco naprosto neskutečného.
Prožíval jsem to s Loganem, a když jsem ho znovu vtáhnul do pusy, cítil jsem jeho pohyb boků, což mě ještě víc nabudilo.
A jeho prsty ve vlasech mě taky potěšily.
Trochu jsem zamručel, když se pak sesunul níž, a už jsem se obával, že jsem něco udělal špatně, ale vzápětí jsem vykřikl, když vzal můj penis do svých úst a protáhl ho.
A pak…
Už jsem se nedokázal držet zpátky.
Prohýbal jsem se proti němu, snažil se víc narazit na jeho prsty, sténal jsem jeho jméno, a srdce mi málem vynechalo.
Když se nade mně vytáhl, musel jsem se hodně soustředit na jeho slova.
Nedalo se to už vydržet.
Chytil jsem jeho ruku, pevně ji sevřel, zastavil tak jeho pohyby, ale jenom proto, abych se na jeho prsty sám víc narazil a stehny ho pevně sevřel.
Druhou rukou jsem mu vjel do vlasů a lehce za ně potahal.
„Logane… prosím…" prohnul jsem se v zádech, a zatímco jsem jeho ruku pořád držel, sám jsem se několikrát pohnul proti jeho prstům.
„Už to… nevydržím… prosím… rychle… chci, abys… abys mě…" nedokázal jsem se vymáčknout, zatímco jsem se svíjel pod jeho tělem.
„Prostě mi ho tam už strč!" napůl jsem vykřikl, napůl zasténal, a vpil se do jeho rtů.
Logan
Málem jsem zaskučel, když se narazil na mé prsty, které do něj vjely až na doraz, a sevřel mi ruku mezi svými stehny.
Bylo to tak rajcovní, že si to ani neumí představit.
„Chceš ho tam?“ vydoloval jsem ruku z jeho sevření, ale ještě jsem ho pohladil po jeho nadržené dírce.
„Dobře, jak chceš,“ nanesl jsem gel i na svůj penis, aby to lépe klouzalo, promnul jsem ho pořádně v ruce, a pak se napasoval Jaelovi mezi nohy tak, že jeho zadek skoro trčel do vzduchu, jak se opíral o mé stehna.
„Ale pak si nestěžuj…“ naklonil jsem se nad ním, a současně s polibkem, ve kterém jsem umlčel mé zasténání a jeho výkřik, jsem do něj najel.
Byl roztažený, kluzký, horký, pěkně mě vtahoval do sebe, jako by mě chtěl pohltit celého.
Nebránilo mi nic v tom, abych mu ukázal, jak moc chci ojet ten jeho dokonalý zadek.
A svými přírazy, kdy jsem vůbec nehleděl na jemnost, jednou rukou ho držel pod kolenem a druhou se opíral vedle jeho hlavy, jsem se tak rozdráždil, že opravdu netrvalo dlouho, a já cítil, jak přichází můj konec…
Jael
Chtěl jsem mu odpovědět, že si určitě na nic stěžovat nebudu, ale vyšel ze mě jen tlumený výkřik, když do mě Logan vzápětí najel a současně se přisál na mé rty.
Tohle vůbec nebylo takové jako poprvé.
Bylo to divoké, ale o to víc vzrušující.
Byla to obrovská touha, která nás oba pohltila, a já se víc tlačil proti Loganovu klínu, i když už byl ve mě úplně celý.
Svíjel jsem se pod jeho přírazy, sténal, lehce ho škrábal po paži, rameni a hrudi, prosil ho, křičel jeho jméno, a když se otřel o to správné místečko, úplně mě to odrovnalo.
„Loga…" zakřičel jsem, když to na mě přišlo, a to se mě ani nemusel dotknout.
Prohnul jsem se proti němu, objal ho aspoň tou nohou, kterou mi nedržel, na chvilku zastavil své pohyby, když jsem se na něj víc natiskl a skučel jsem jako raněné zvíře, když na mé břicho dopadaly kapky mého uvolnění.
Musel jsem zavřít oči, když se mi pod náporem orgasmu roztřáslo tělo, a já myslel, že to snad nikdy neodezní, jak skvělé to bylo.
Znovu a znovu mi tělem prolétal ten neskutečně příjemný pocit, to mravenčení, které jsem cítil snad i v konečcích prstů.
Po chvilce jsem aspoň trochu uvolnil své sevření, aby mohl Logan pokračovat, a k dozvukům mého orgasmu se mohl přidat ten jeho, který jsem očekával stejně toužebně, jako ten můj.
Logan
Jael byl úplně jiný, než normálně bývá. Myslel jsem si, že… Vlastně jsem vůbec nemyslel, jen jsem věděl, že ho moc chci, a on k tomu svolil. A to, že byl teď tak jiný, i když za to mohl i alkohol, mě jen víc rozdráždilo, že jsem vážně už nebral ohledy.
Kdyby mě nezastavil, nejspíš bych ho svými přírazy odstěhoval mimo postel.
Jen krátké přírazy jsem si mohl dovolit, když se proti mně vzepjal, a prožíval svou slastnou chvíli uvolnění. Pozoroval jsem ho při tom, a opravdu se nedokázal na něj přestat dívat. Jen jsem se po jeho uvolňujícím výdechu na něj přitiskl svými rty a zabrousil hned jazykem do úst, kde jsem si bral ještě steny, které doprovázely jeho orgasmus.
A když jsem cítil, že napětí a křečovité sevření jeho těla pomalu ustupuje, znovu jsem se začal pohybovat jako předtím, protože i já měl jen kousíček od svého konce.
A když jsem cítil, jak to na mě jde, zvedl jsem se, chytl si Jaela za boky, a začal si ho přirážet proti mým výpadům, abych to cítil ještě intenzívněji, i to jeho ještě občasné sevření mého penisu, které jen dokonalo nevyhnutelné…
Netrvalo dlouho a já s táhlým výdechem někam ke stropu začal plnit jeho zadeček svoji várkou semene… Prsty jsem zatnul do jeho boků, aby mi nevyklouzl ani při těch posledních nekontrolovatelných nájezdech…
Když ten nejsilnější prožitek začal slábnout, trochu jsem se uvolnil, pustil jeho boky, a víc roztáhl jeho nohy, abych se na něj mohl položit, a přitom ho kompletně neslisoval.
Dolehl jsem na něj, a ještě s krátkými, ale už jemnými nájezdy, kdy to opravdu klouzalo jak od gelu tak od mého sperma, jsem se v něm ještě chvíli pohyboval, než jsem se aspoň trochu uklidnil a mohl mu věnovat polibek, snad na omluvu, že jsem si ho takhle bezohledně vzal…
Jael
Logan se do toho tak opřel, že jsem po chvilce jeho nájezdy doprovázel svým sténáním, a když pevně sevřel mé boky, chytil jsem ho za paže, jako bych se bál, že mě pustí.
Byl vážně nádherný, když to přišlo i na něj, a já sledoval jeho tvář, užíval si ještě dozvuky svého orgasmu, a jeho, teď už pomalejšího, přirážení.
Objal jsem ho nohama, když na mě dolehl, a prsty mu vjel do vlasů.
Rty jsem měl už opuchlé od líbání, ale stále a znovu jsem mu je nabízel, dokud se náš dech aspoň trochu nezklidnil.
„To bylo… neuvěřitelné…" zachraptěl jsem a usmál se na Logana, když jsem konečně popadl dech.
Občas se mi stáhl ještě zadek a já ho tak v sobě víc sevřel, ale o to krásnější to bylo.
Tentokrát jsem ho ze sebe nechtěl pustit tak rychle jako poprvé.
Nedokázal jsem se od něj odtrhnout a až po chvíli jsem trochu povolil sevření svých nohou, kdyby chtěl ze mě vyjet.
Otřel jsem se nosem o jeho krk a zhluboka se nadechl jeho podmanivé vůně.
„Jsi nádherný, Logane…" zamumlal jsem do jeho krku a políbil ho na bradu.
Logan
Jo, bylo to neuvěřitelné… Vážně jsem se cítil moc dobře. A bylo mi jedno, že neteče voda, že budeme muset vypadnout ještě předtím, než přijdou dělníci. Ale podle toho, co jsem stihl zahlédnout, tak ty opravy už moc dlouho trvat nebudou.
„Asi se ti něco zdá,“ vyjel jsem z Jaela a mírně jsem se sesunul bokem. „Tobě už někdo řekl, že jsi hezký? Protože ty jsi. Opravdu…“
Zadíval jsem se na jeho tvář a neubránil se tomu, abych ho pohladil aspoň konečky prstů a věnoval mu krátký polibek na rty.
Vůbec netuším, proč to vlastně dělám. Naposledy jsem se líbal se svým ex, a od té doby jsem se nikoho ani nedotkl, natož abych někoho políbil.
Raději jsem na to přestal myslet, natáhl se přes Jaela k zemi pro kalhoty a vytáhl jsem telefon.
„No, nechce se mi hned odcházet. Tak jestli ti nevadí, že bychom tu chvíli zůstali?“ podíval jsem se na Jaela, a pak zpátky na telefon, kde jsem hned nastavil budík na šestou hodinu.
Kdybychom usnuli, tak aspoň vstanem dostatečně brzy, abychom vypadli, než dělníci přijdou.
Odložil jsem telefon na stolek a lehl si zpátky k Jaelovi. Mírně jsem si ho přitáhl blíž k sobě, a přehodil jsem přes nás peřinu.
„Líbilo se mi, jak jsi mi vyprávěl o své babičce. A co táta? Říkal jsi, že je správce, nebo tak něco. Co vlastně má na starosti? Nějak si to neumím představit…“ vybídl jsem Jaela k tomu, aby mi něco povykládal.
Neuvědomuje si to, nejspíš, ale jeho hlas je příjemný, melodický, a když něco vypráví, je to, jako by zpíval nějakou hezkou píseň.
Přivřel jsem oči a zaposlouchal jsem se. Hrál jsem si s prameny jeho vlasů a vnímal jeho teplo.
Bylo mi dobře. Po dlouhé době mi bylo opravdu moc dobře...
Jael
Když ze mě Logan vyjel, a pak nás přikryl peřinou, na okamžik jsem zauvažoval, jestli bych se do něj dokázal zamilovat.
Jo. Nejspíš jo. I když se snaží, aby to nebylo vidět, je to hodný a starostlivý kluk. I když se schovává pod maskou pedantského puntičkáře, jeho oči jsou upřímné a laskavé.
Jenže, já byl pro něj nejspíš jen chvilkové povyražení. Možná zabití nudy. Zamrzelo mě to?
Asi.
Ale, i kdyby se po opravě jejich domu vrátil zpátky, a na mě se už nikdy ani nepodíval, těch dnů strávených s ním nebudu litovat.
Nikdy.
Víc jsem se k Loganovi přitulil a abych zahnal nepříjemné myšlenky, začal jsem mu vyprávět o tátovi.
„A nikdo mi neříká, že jsem hezký," zamumlal jsem z posledních sil, kdy jsem sotva dokázal udržet otevřené oči, a vzpomněl si na Loganova slova.
Jestli mi odpověděl, to už jsem se nedozvěděl.
Zdálo se mi, že jsem sotva zavřel oči, když mě probudil nepříjemný chlad.
Poplašeně jsem zamrkal, když jsem zjistil, že stojím nahý uprostřed nějakého pokoje. A, až pak mi to došlo. Na posteli seděl Caleb, a já byl nejspíš v jeho pokoji, v domě, kde jsem se miloval s Loganem.
Tohle nebylo dobré. To vůbec nebylo dobré. Na co jsem myslel, když jsem dovolil Loganovi, aby mě vzal právě do jejich domu?
No, spíš jsem nemyslel vůbec, a takhle to dopadlo. A má domněnka se vzápětí potvrdila, když Caleb zakřičel tak, až mi málem mozek vyletěl z hlavy.
Klekl jsem si na zem, držel se za hlavu a snažil se promluvit, ale bolest, společně s řezavým mrazem, mě úplně ochromila.
„JÁ UŽ NEBUDU ČEKAT!" ječel Caleb, a mě se začínal obracet i žaludek.
„Calebe, prosím! Neměl jsem-" snažil jsem se promluvit, ale silná rána do boku mi vzala všechen vzduch z plic.
Neviditelná síla mě zvedla a mrštila mnou na protější skříň, slyšel jsem, jak něco křuplo a o vteřinu později, kdy se dostavila i bolest, po které mi vyhrkly slzy, jsem si uvědomil, že to bylo mé zápěstí.
Chvilku jsem nemohl popadnout dech, až jsem se bál, že mám zlomené i žebra, ale ty byly naštěstí v pořádku.
Jen budu mít asi přes celý bok modřinu velkou jako mapa států.
„Calebe!" křikl jsem na něj, když kolem mě proletěla stolička, rozbila se o zeď, a tříska mě škrábla po rameni.
„Dost! Přestaň! Chceš, aby tě takhle Logan viděl? Najdu tě! Slibuju! Jen mi dej ještě čas! Když mě tady zabiješ, nikdo ti už nepomůže!" zaprosil jsem napůl zoufale a napůl hystericky, když už jsem skoro necítil zmrzlé nohy.
Nevím, co z mých slov na něj zapůsobilo, ale nakonec všechno utichlo, a když jsem skutečně otevřel oči, ležel jsem na boku ve zdemolovaném pokoji, třásl se, zvedal se mi žaludek, tvář mě pálila, nohy a druhý bok jsem skoro necítil, a zlomené zápěstí nateklo.
Oknem dovnitř pronikalo mdlé sluneční světlo, takže začalo svítat.
„Logane…“ zašeptal jsem z posledních sil, než jsem ztratil vědomí.
Logan
Nevím, jestli mě Jael slyšel nebo ne, nebo jestli ho ten dnešní den tak zrušil, ale vyprávěl jen chvilku, pak něco zamumlal a byl v pánu. Nadzvedl jsem se, a zadíval se zblízka do jeho tváře, abych se ujistil, že opravdu spí.
Vážně pravidelně a tiše začal oddechovat, a dokonce se i usmíval. Položil jsem se zpátky a zavřel oči. Nechtělo se mi ani jít na chodbu, abych zhasnul světlo, a tak jsem si lehnul zpátky a zavřel oči. I mně únava dostihla, a za chvíli jsem nevěděl o světě.
Nevím, jak dlouho jsem spal. Ale najednou se ozvalo silné bouchnutí, a já trhnul celým tělem, jak jsem se lekl.
Otevřel jsem oči a zamžoural jsem kolem sebe. Byl jsem v posteli sám, a právě, když jsem chtěl na Jaela zavolat, znovu se ozvala rána. To už jsem na nic nečekal a z postele vyletěl rovnou do chodby. Běžel jsem rovnou tam, odkud jsem slyšel hluk a měl z toho vážně hodně nepříjemný pocit.
Na prahu Calebova pokoje jsem se zastavil a šokovaně hleděl na to, co se tady dělo.
Nechápal jsem to. Vždycky jsem si myslel, že to jsou bláboly, i teď, když mi Jael řekl, že vidí duchy, byl jsem k tomu uvnitř sebe stále skeptický. Ale vidět, jak najednou Jael naletěl na skříň, a vzápětí se po pokoji rozletěl i další nábytek, byl jsem opravdu v takovém šoku, že jsem nebyl schopný se hnout. Nebál jsem se, možná i proto, že na paranormální jevy nevěřím. Spíš jsem to nechápal a byl jsem v šoku, že to vůbec vidím na vlastní oči.
A navíc…
Nevěděl jsem, co by se stalo, kdybych teď vběhl do pokoje a snažil se Jaela odtamtud dostat.
A pak, jako když někdo vypne zvuk na televizi, najednou všechno ztichlo.
Jael se ještě jednou pohnul, zašeptal mé jméno, a pak ztichl i on.
Stál jsem tam ještě nějakou chvíli, a jen hleděl do pokoje. Nevěděl jsem, jestli to už skončilo, nebo to bude pokračovat. Ale jako by první sluneční paprsky zabránily jakémukoli dalšímu pokračování.
Došel jsem k Jaelovi a klekl si k němu. Několikrát jsem se ještě rozhlédl, jestli se opravdu už nic nestane, a až teprve potom jsem ho podebral do náruče a odnesl ho k sobě do pokoje.
Chtěl jsem zaběhnout namočit ruční, dát mu obklad a zabalit ruku, ale vztekle jsem mlasknul, když jsem si uvědomil, že neteče voda. Prohrábl jsem si vlasy, když jsem rychle začal uvažovat co teď.
A pak mě napadlo, že snad lednice by mohla jet, a měla by tu být nějaká voda.
Zaběhl jsem dolů do kuchyně a otevřel lednici. Oddychl jsem si. Jela na úsporný provoz, a voda v ní opravdu byla.
Popadl jsem ji i utěrky, a pak jsem už letěl zpátky nahoru. Už po cestě jsem nalil vodu na utěrku a jen co jsem byl u Jaela, tak jsem mu ji hned pleskl na čelo, a druhou mokrou utěrku jsem mu opatrně omotal kolem zápěstí.
„Jaeli, prober se,“ promluvil jsem na něho, když jsem doklekl vedle postele. „Prober se, pojedeme do nemocnice, nebudu se s tebou tahat. No tak… Nechce se mi volat sanitka… tak Jaeli…“
Jael
Bolel mě celý člověk.
To bylo první, co jsem si uvědomil, když jsem se s táhlým zasténáním probral.
Slyšel jsem povědomý hlas a cítil něco studeného. Napřed jsem si myslel, že pořád sním, ale pak mi došlo, že je něco jinak.
Pootočil jsem hlavu a zamžoural na Logana.
„Logane…" zachrčel jsem a snažil se udržet při vědomí.
Uvědomil jsem si, co se stalo a chtěl se posadit, ale z boku mi vystřelila bolest, a já se v křeči zhroutil na postel a stočil se do klubíčka.
Třásl jsem se a žaludek mi znovu udělal kotrmelec.
Rychlým polykáním jsem zahnal dávivý reflex a počkal, dokud ta nejhorší bolest neodezní.
Pak jsem znovu pohlédl na Logana a natáhl k němu zdravou ruku.
„Nemáme moc… času… je silnější… a zuří… bojí se… musíme… musíme ho rychle najít… jinak to bude… mít strašlivé následky…" vyrážel jsem ze sebe a křečovitě sevřel Loganovu ruku.
Na chvilku jsem zavřel zase oči, a pak se opatrně zvedl do sedu. Škubl jsem sebou, když mi do klína spadla utěrka, kterou jsem měl nejspíš na čele a mrkl na ovázané zápěstí.
Aspoň štěstí, že to byla levá ruka.
„Nebudu… nebudu tě ale nutit… abys šel se mnou… vím, že… vím, že je těžké tomu uvěřit, vím, že mi… nejspíš nevěříš, takže…"
Roztřesenou rukou jsem se natáhl pro oblečení a začal se oblékat.
„Musím… musím se vrátit na pokoj… Musím si sbalit věci… musím…" mumlal jsem dál a jednou rukou se pokoušel nasoukat do kalhot.
Logan
Oddychl jsem si, když se Jael probral. I když potřebuje lékařské ošetření, i tak jsem byl radši, že nemusím volat sanitku. Ale kdyby bylo nejhůř, určitě bych ji zavolal.
Když se začal soukat do kalhot, zastavil jsem ho.
„Zapomněl jsi na trenky,“ donutil jsem ho pustit kalhoty, odložil jsem je bokem a začal jsem mu natahovat spodky. „Pomůžu ti obléct, a pak pojedeme do nemocnice. Musíš se nechat ošetřit. Pak můžeme mluvit o tom, že pojedeme na kolej.“
Oblékl jsem ho, pak jsem zavolal taxi, abychom nemuseli čekat, a pak jsem se oblékl já.
Po celou dobu jsem myslel na to, čeho jsem byl svědkem. Pořád mi to nešlo do hlavy, někde uvnitř mě jsem se tomu zdráhal uvěřit, ale viděl jsem to…
A hlavně… Jak vysvětlím ten nepořádek v Calebově pokoji? Můžu tam uklidit, než se rodiče vrátí, ale ne všechno se dá dát do původního stavu.
Oblékal jsem se, a ani si nějak nevšímal toho, co Jael dělá. Kašlal jsem i na to, abych uklidil postel. Jen jsem popadl telefon, strčil ho do kapsy k peněžence, vzal jsem láhev se zbytkem vody, a pak už jsem Jaelovi pomohl dojít dolů, nazout boty a vyjít ven před dům. Skoro jsem zapomněl zhasnout, ale právě ve chvíli, kdy jsem zavřel a zamkl, před domem přistavilo taxi.
Nastoupili jsme, a já jen řekl, aby zamířil do nejbližší nemocnice.
A mohl jsem jen doufat, že tam Jael nebude čekat dlouho na to, aby ho na příjmu vzali.
Jael
Po zbytek doby, než přijel taxík, i během jízdy, a i potom, co jsem se dostal na ošetřovnu, narvali mi na zápěstí sádru, umluvil je, aby mě pustili, že jsem jen spadl na schodech, a po třech hodinách se mohl vrátit na pokoj, jsem s Loganem nepromluvil ani slovo.
Vlastně jsem se na něj skoro ani nepodíval. Na mou žádost mi neodpověděl, a tušil jsem, že tohle není asi to, co si představoval, že se stane, když se ráno vzbudí po tak úžasné noci.
A to byla další věc. Když se mi to rozleželo v hlavě, skoro jsem se za sebe styděl. Co když i on byl na tom podobně? Vystřízlivění přišlo rychleji, než jsme oba očekávali, a taky drsněji.
Co se stane teď?
Nedivil bych se, kdyby se Logan prostě sebral a odešel.
Vyhodili ho hned potom, co mě přivedl a vzali si mě do parády doktoři a sestry, takže jsem ani netušil, kde je.
Proč by vlastně se mnou zůstával?
Prostě jen chtěl zabít nudu, a teď, když je po všem, a navíc, když se mi sny znovu vrátily, a on byl přitom, asi nebude chtít zůstat s cvokem, jako jsem já.
Šoural jsem se po chodbě, protože jsem odmítl křeslo, i když mi ho vzhledem k namoženému boku, který už začal chytat pěknou barvu, nabídli, a přemýšlel, co dál.
To, že chci Calebovi pomoct, jsem si nerozmyslel. A rád bych i tu Loganovu, protože mohl vědět víc než já. Jenže přemlouvat jsem ho nemohl.
Potřeboval čas si to všechno projít, potřeboval čas na to, aby to pobral, a ten já jsem mu dát nemohl.
Už tak jsem ho měl míň, než jsem sám potřeboval.
Bylo mi to všechno strašně líto. Logana jsem si moc oblíbil, vlastně jsem ho začal mít docela i rád.
Byl to první člověk, co mi ukázal i něco jiného než školu, čtyři stěny pokoje a duchy.
Jenže můj život nebyl pro něj.
Popotáhl jsem a zamrkal, když mi do očí vstoupily slzy.
Prsty jsem si prohrábl rozcuchané a zašmodrchané vlasy, a hned jsem si vzpomněl na to, jak se o ně Logan staral.
I tohle mi bude chybět.
Vzlykl jsem a utřel si tváře hřbetem ruky. Trochu mě zabolela rána, a cítil jsem, jak to nateklo, ale na šití to naštěstí nebylo, takže jsem měl jen náplast.
Nevšímal jsem si pohledu druhých a automaticky, jako stroj, postupoval vpřed. Naštěstí tu v tuhle dobu nebylo moc lidí, takže jsem se aspoň vyhl hloučkům studentů.
Logan
Přivedl jsem Jaela na ošetřovnu a hned mě vykázali ven. Byly to pohledy, kdy jsem si říkal, že si snad myslí, že jsem ho zmlátil, nebo co. Ale neměl jsem náladu cokoliv vysvětlovat. A ani nevím, jak bych to vysvětlil.
Vyšel jsem na chodbu s tím, že na něj počkám. Ale když to trvalo déle, než jsem předpokládal, sebral jsem se, a šel si koupit do automatu kávu.
Nikdy ji nepiju, ale teď mi bylo jedno, že to není moje kvalitní káva. Prostě jsem potřeboval nějaký životabudič, a každá kofeinová kapka byla v tuhle chvíli dobrá.
Stál jsem v hale u dveří a upíjel tu horkou černou břečku. Hodinky ukazovaly něco málo po šesté, když jsem konečně vyhodil prázdný kelímek. Chtěl jsem se vrátit na chodbu před ošetřovnu, ale v tu chvíli, kdy jsem se otočil, jsem zahlédl Jaela, jak se hrne ven ze dveří.
Zavolal jsem na něho, ale on se ani neotočil. Doběhl jsem ho ve chvíli, kdy vcházel na ubytovnu kolejí a šoural se po chodbě, jako by chtěl na místě umřít. Dobře jsem zahlédl ten pohyb, kdy si otřel oči.
„Proč řveš? To tak moc bolí?“ dohnal jsem ho a srovnal s ním krok.
„Pomůžu ti umýt, nachystám něco na snídani, a pak si půjdeš lehnout. Dali ti něco proti bolesti?“ podíval jsem se na sádru na ruce.
Vytáhl jsem klíče, když jsme došli k pokoji, a odemkl, aby mohl vejít dovnitř, a pak jsem hned zavřel a zamknul.
„Tak pojď,“ hodil jsem telefon, klíče i peněženku na stůl a popošel k Jaelovi a zatlačil ho hned do koupelny.
„Nebreč, prosím tě, protože pak nevím, jestli jsem něco neprovedl,“ řekl jsem trošku přísněji, když jsem viděl teď zblízka jeho zaslzené oči.
Svlékl jsem mu opatrně košili, a pak mu stáhl i zbytek oblečení. Sám jsem se svlékl, abych mohl za ním jít do sprchy, ale uvědomil jsem si, že má sádru. Zaběhl jsem do pokoje, našel tu největší igelitku a vzal jednu jeho gumičku do vlasů, a vrátil se za ním.
„Tak jdeme balit,“ opatrně jsem mu začal soukat igelitku na sádru.
Jael
Byl jsem překvapený, když mě Logan na chodbě dohnal. A ještě víc, když mě zatlačil do koupelny a pod sprchu.
Nic jsem mu neřekl, a ani on se na nic neptal.
Nezeptal se, co se stalo, jen mi prostě ovázal sádru, a strčil mě pod sprchu.
Stál jsem tam, pozoroval kachlíky na zemi a snažil se nevnímat jeho péči.
Proč to dělá? Proč toho nenechá a neodejde?
Nechal jsem si namočit i vlasy a byl rád, že mi po tváři stéká voda, a on tak nevidí mé slzy.
Kdyby věděl, jak moc to bolí, tak blbě by se neptal. Jenže mohl jsem mu snad říct, že myslím jinou než fyzickou bolest?
Ani jsem nevnímal, kdy mě vytáhl ze sprchy. Jen jsem apaticky stál a nechal se osušit. Dělal jsem jen pohyby, které mi nakázal, když mě oblékal, ale za celou dobu nepromluvil ani slovo.
Chtěl jsem cítit jeho objetí, chtěl jsem, aby mě zase učesal, ale nevěděl jsem, jak to říct. Nevěděl jsem, co říct nebo udělat.
Snažil jsem se nebrečet, aspoň to jsem kvůli němu chtěl udělat.
Musím být silný. Jinak Caleba nezachráním.
Teprve až když jsem se dostal do pokoje a pohlédl na stůl, kde jsem měl svůj skicák, zhluboka jsem se nadechl.
„Mrzí mě, že to takhle dopadlo. Ale… Chci abys věděl, že toho nelituju. Bylo mi s tebou moc dobře a… Dal jsi mi víc, než tušíš. Ale nejspíš je čas se rozloučit. Zítra ráno už mě tu neuvidíš. Slibuju ale, že Caleba najdu a dopřeju mu klid…"
Můj tichý hlas byl kupodivu pevný, stejně jako zaťatá pěst. Roztřeseně jsem přešel k posteli, abych si začal balit.
Škola sice ještě neskončila, ale měl jsem po zkouškách, takže jsem si mohl prakticky nahlásit volno a odejít.
Logan
S Jaelem nebylo moc do řeči. Nejspíš ho to vážně dost bolelo, a nedivil jsem se, po tom, co jsem viděl.
Pomohl jsem mu umýt, utřít a oblíct, stáhl jsem mu zas tu igelitku ze sádry, a když jsem se utřel a oblékl i já, vrátili jsme se do pokoje. Zamířil jsem k lednici, abych nachystal tu snídani, ale ani jsem k ní nedošel, když jsem se otočil a nechápavě jsem poslouchal co Jael říká.
„Jsi idiot?“ vyjel jsem po něm. „Co jsem ti udělal, že se chceš sbalit a jít? Neříkal jsi náhodou, že chceš, abych ti pomohl? Myslíš si, že tě nechám jen tak samotného hledat Caleba? Myslíš si, že já nechci vědět, co se s ním stalo? Že ho nechci najít, ať už živ-“
V tu chvíli jsem se zasekl a nedořekl to, co jsem měl málem na jazyku. Pořád si to nechci připustit, i když to nejspíš bude pravda. Ale chci vědět, kde je, chci ho najít, i kdybych ho měl přivést domů jen proto, abychom ho mohli pohřbít. Chci, aby měl své místo…
Prohlédl jsem si Jaela, ale pak jsem nasupeně odešel do koupelny, a za pár vteřin se vrátil zpátky.
„Co si myslíš, že zvládneš sám, když máš jednu ruku v sádře a sotva lezeš? Jak to chceš, sakra, udělat? Nejsi schopný si ani nachystat jídlo, nebo se učesat, krucinál! Sedni si na prdel, a počkej, až ti udělám snídani, a zatím si vyfénuj vlasy!“ Postrčil jsem ho, aby dosedl, vrazil jsem mu fén do zdravé ruky a zapnul ho do elektriky.
„A laskavě sníš všechno, co nachystám, a pak si dáš prášky a půjdeš spát!“
Stiskl jsem tlačítko, a fén mu začal foukat do obličeje. Nechal jsem ho tak a šel jsem konečně chystat tu snídani.
Jael
Jen jsem civěl, když po mě Logan vyjel.
Ani jsem se nenadál a musel ucuknout před horkým vzduchem, který mi zafoukal do obličeje.
Hleděl jsem na Loganovi záda a nevěděl, jestli se zlobit nebo být šťastný.
Nakonec jsem s povzdechem fén vypnul, vstal a stoupl si za Logana. Dlaní a pak čelem jsem se opřel o jeho záda a jemně ho pohladil.
„Nezlob se, prosím… Já jen… Nevyznám se moc v lidech, neumím to s nimi. V tobě se nevyznám. Vím, že nemůžu chtít po tobě víc, i když bych si přál, abys byl můj přítel. Jenže, je mi jasné, že to nejspíš nepůjde. A taky… Ten včerejší večer… Trochu… No, asi nebudu už nikdy pít. Nevěděl jsem, co si o mě budeš po včerejšku myslet. A taky vím, že na duchy nevěříš a jsi vůči tomu skeptický, i když jsem ti o tom pověděl. A já nechci, aby ses do něčeho nutil, nebo šel se mnou jen proto, že mám ruku v sádře. Ale udělám, co jsi řekl. Dám si snídani a půjdu spát."
Chtě, nechtě jsem se musel nakonec pousmát, když se mi to znovu vybavilo.
Logan byl vážně skvělý kluk, i když si to možná neuvědomuje, nebo si to nechce přiznat.
A já bych s ním rád strávil ještě nějaký čas.
„Učešeš mě po snídani, prosím?" zamumlal jsem ještě do jeho trika, a tak nějak automaticky ho políbil na záda, snad jako omluvu za to, jak jsem se choval.
Logan
Na moment se mi ruce zastavily, když se mi Jael přilepil na záda. Ale když začal mluvit, pokračoval jsem v přípravě snídaně.
Kdyby tak věděl, že ani já sám se v sobě nevyznám. A to, že má sádru beru spíš jen jako záminku, aby nepochyboval, že s ním půjdu. Nevím, proč vlastně s ním chci jít. Určitě kvůli Caleba. Ale není to jen tím…
Jsem prostě zmatený, co se poslední dobou děje. Nejspíš jsem už vážně byl moc dlouho sám.
„Posaď se, snídaně už bude hotová,“ řekl jsem už o dost mírněji. „A pak ti rozčešu vlasy.“
Trošku jsem do něho drcnul loktem, aby poodstoupil, a já mohl odnést snídani na stůl.
Ještě jsem uvařil čaj, hlavně kvůli něho, protože zapíjet prášky kafem se nemá, a má jít spát, ne se probrat. Hodil jsem do čaje kostku ledu, aby trochu zchladl, a mohl se napít a nespálit si přitom pusu.
Posadil jsem se naproti němu a začal jsem jíst. Docela mi vyhládlo, a je pravda, že od večeře jsme nic nejedli, vlastně od oběda.
„Jak si vůbec představuješ to hledání? Absolutně nemám představu, odkud chceš začít, zvlášť, když jsi Caleba neznal,“ zadíval jsem se někdy uprostřed snídaně na Jaela.
Opravdu jsem si to neuměl představit, a Jael rozhodně není detektiv, a není tak smělý, jako jiní, aby chodil a vyptával se, zvlášť teď, když ví, kdo jsem, a navíc kde bydlím. Nejspíš by mu bylo hloupé přijít k našemu domu a vyptávat se po okolí po malém Johnovi Calebovi O´Brianovi…
Jael
Pustil jsem se do snídaně. Napřed trochu pomalu, ale pak to do sebe začal házet, protože jsem si uvědomil, že mám vlastně hlad.
Skoro jsem se zakuckal, když na mě Logan vybalil někdy uprostřed jídla svou otázku, a musel napřed dožvýkat sousto a napít se, abych mu odpověděl.
„Udělám to tak, jako u jiných. Začnu tam, kde to všechno začalo. Kde se mi Caleb zjevil jako poprvé. Byl to park s velkým dubem. Hodně vzrostlý a nejspíš starý. Byla tam houpačka a lavičky s železným kováním," snažil jsem si vybavit co nejvíc sen, kdy jsem Caleba poprvé spatřil.
„Duchové jsou vázáni k místu, kde zemřeli nebo, kde se jim něco stalo. Ten park bude nejspíš místo odkud byl unesen. Až tam budu, zjistím další vodítka. Musíme najít… musíme najít jeho tělo. Jedině tak bude jeho duše volná. Občas je hledání sice náročné, ale zatím se mi to vždycky povedlo, i když případ, kdy hledám něčí tělo, jsem zatím neměl. A taky mi spíš většinou dali víc nápověd nebo mi poradili. Caleb je ještě dítě, a jeho duše je nestabilní, je zmatený a bojí se…"
Na chvilku jsem se odmlčel a sklonil hlavu k talíři.
Měl bych Loganovi říct všechno. Měl by to vědět, než ho uvidí.
„Logane, já… Nevím, jak ti to říct, ale měl bys… měl bys vědět všechno… měl bys…"
Zavřel jsem oči a vybavil si Caleba.
„Není… Není to hezký pohled…" zašeptal jsem a smutně se na Logana podíval.
„Chci tím říct… pokud chceš jít opravdu se mnou, pokud chceš vidět kus mého života, pokud si chceš projít tím, čím si procházím já, musíš být připravený na všechno. Ale pokud to chceš udělat jen z toho důvodu, že mám ruku v sádře, a myslíš si, že to nezvládnu, tak raději zůstaň tady… Pokud chceš jít se mnou, potřebuji, abys mi věřil. Abys mi plně důvěřoval."
Vážně jsem se na něho zadíval, aby pochopil, že to myslím opravdu vážně, a že to nebude jen výlet dvou studentů, kteří se za něčím honí.
Logan
Nevěděl jsem, jak reagovat nejdříve. Mluvil o parku, mluvil zas o tom, že s ním nemám chodit jen proto, že má sádru, mluvil o tom, že to nebude pěkný pohled, mluvil o tom, že mu musím věřit.
Sakra… Co mu mám říct?
Ale každopádně jsem se naštval, to jsem věděl jistě.
Několikrát jsem se nadechl, a pak pořádně vypustil vzduch z plic, abych se uklidnil.
„Jaele… Myslel jsem, že jsi chytřejší,“ zamračil jsem se. „Nebo vážně ve všem potřebuješ nápovědu? Zopakovat to několikrát? Už jsem ti řekl, že jsi…“
Zahleděl jsem se do jeho očí, a nadávku o tom, že je idiot jsem raději spolkl.
Nevím, co myslel tím, že to nebude pěkný pohled. Myslel snad na Caleba? Je mi jasné, že pokud ho najdeme, tak nebude vypadat, jako by usnul. Nebo myslí to, co se může stát, když Jaela uvidím při těch jeho stavech? Viděl jsem, co jsem viděl, tak co…
„Půjdeš spát, než se vyspíš, já zajedu k nám domů trochu poklidit ten pokoj. Jak se vrátím, ty budeš v posteli a nikam beze mě nepůjdeš. Opovaž se odsud hnout. Jasný? Když jsem říkal, že půjdeme spolu, tak půjdeme spolu, a do Calebova pokoje tě raději už s sebou brát nebudu, pokud to nebude bezpodmínečně nutné. Zařídím ještě věci pro studentskou radu. Moc času mi to nezabere. Jak to bude hotové, můžeme vyrazit. Počítám, že po obědě, možná později odpoledne bychom mohli jít. Vím, kde je ten park, takže bude rozhodně rychlejší, když počkáš na mě, než když budeš lítat někde po městě a procházet všechny parky.“
Spolkl jsem poslední sousto mé snídaně, a pak jsem vstal, abych poklidil stůl.
Jen jsem doufal, že vážně Jael není tak blbý, aby na truc odešel sám.
Vážně nevím, co se tomu člověku honí hlavou.