Jael
Musel jsem uznat, že s Loganovou pomocí mi to šlo fakt líp. Dokonce mě musel od učení odtrhnout, abych se aspoň najedl a osprchoval.
A pak, když zavelel ke spaní, ani jsem si neuvědomil, že už je tolik hodin.
Ráno jsem se probudil až když mi slunko zasvítilo do obličeje, a když jsem se probral, zjistil jsem, že Logan nejspíš vstal tentokrát dřív než já.
Bylo devět ráno, a podle papírku, který jsem pak našel, jsem mohl Logana očekávat kolem oběda.
Umyl jsem se, nachystal si lehkou snídani a ze skript na zítřejší test vybral ten, který mi ještě dělal trochu problémy s tím, že si to budu po chvilkách opakovat. Ostatní čtyři bych měl zvládnout aspoň s lepším průměrem, což bylo pro mě víc, než v co jsem ještě před pár dny mohl doufat.
A protože jsem tak nějak neměl, co jiného na práci, rozhodl jsem se, že tentokrát já pozvu Logana na oběd.
Sice na to, co uvařím, ale snad mu to bude chutnat.
Podíval jsem se, co mi chybí, převlékl se a rychle zaběhl do obchodu.
Má výplata se značně ztenčila, když jsem nekupoval nic ve slevě, ale za plnou cenu, jenže Logan mi za to stál.
Když jsem se vrátil zpátky, byl akorát čas, abych to všechno stihl.
Udělal jsem ještě kokosový řez politý čokoládou, můj nejoblíbenější a strčil maso na bylinkách a listovém špenátu do trouby zrovna ve chvíli, kdy se Logan vrátil.
„A… ahoj," pozdravil jsem ho rozpačitě a šel mu naproti.
„Jestli nevadí, tak jsem uvařil. Chtěl jsem ti poděkovat, tak snad ti to bude chutnat. Je to rodinný recept babičky, pečené maso na bylinkách a listovém špenátu. Babička tam dávala ještě česnek, ale ten mi nedělá moc dobře. Nejspíš to bude ale tím, že ho tam vždycky dala tolik, že by to vyhladilo populaci upírů. A upekl jsem kokosový řez..." vychrlil jsem to na něj hned všechno za tepla a trochu se začervenal.
„Jak… jak to vůbec šlo tobě?" zeptal jsem se a v ruce žmoulal utěrku.
Uvědomil jsem si, že čím víc s Loganem trávím času, tak tím rychleji mi v jeho přítomnosti buší srdce.
Jael
Došel jsem na pokoj a hned u dveří mě zaujala vůně, která se tu nesla. Podíval jsem se na Jaela, který vypadal s tou zástěrou, utěrkou v ruce a s dlouhými vlasy, jako dokonalá hospodyňka, a chtě, nechtě, jsem se musel usmát.
„Jo, ahoj,“ zul jsem si boty a hned je zasunul do botníku. „Ještě máme dodělat pár věcí, a jinak to bude hotové. A pak už jen uzavřu tenhle rok a předám prezidentování někomu jinému. Bude sice probíhat hlasování, ale největší předpoklady má na to můj zástupce. Příští rok tam budu jen docházet, kdyby něco urgentně potřebovali. Každý prezident končí předposlední rok, aby měl čas se připravit na ukončení školy.“
Prošel jsem kolem Jaela do koupelny, abych si umyl ruce, a přitom se o něj otřel ramenem.
„Oběd voní opravdu dobře,“ zavolal jsem na něj z koupelny. „už mám docela hlad. Doufám, že ses celé dopoledne neučil, co?“
Vrátil jsem se do pokoje, rychle se převlékl a usadil se u stolu, kde už Jael chytal talíře.
Když jsme obědvali, moc jsem toho zase nenamluvil. Ale tak nějak jsem zvyklý obědvat v tichosti, Možná je to proto, že většinou jsem stejně poslední dobou jedl sám.
Líbilo se mi, jak se Jael zase začervenal, když jsem mu pochválil oběd i ten kokosový řez. Byl opravdu dobrý.
Jael
Myslím, že lepší den jsem si ani nemohl přát.
Dokonce jsem spatřil na krátko Loganův úsměv a tělem mi projelo to příjemné mravenčení jen z toho, když se o mě trochu otřel.
Oběd proběhl v tichosti, nevím, jak to měl Logan, ale já jídával dlouho sám, a navíc ani u nás doma, když jsem byl menší se u jídla nemluvilo.
Když mi pochválil řez a vlastně i oběd, byl jsem jako v sedmém nebi.
„Jsem rád… že ti to chutnalo…" usmál jsem se na něj, když jsme dojedli, a já začal pomalu sklízet ze stolu.
„Trochu jsem si během vaření opakoval tu část, která mi dělá největší problémy, ale myslím, že to zítra zvládnu. Hlavně díky tobě…"
Uvařil jsem ještě kávu, kterou jsem si pak přenesl na stolek a dosedl na postel.
Vzal jsem do ruky sešit s poznámkami a znovu ho přeletěl. Pak jsem se rozvalil na posteli na záda a zadíval se do stropu.
„Jsem… jsem moc rád, že jsi tady, a že jsem tě poznal, i když ze začátku to bylo… no… napjaté…" pousmál jsem se a zavzpomínal na to, jak jsme spolu za celý den třeba nepromluvili.
Ale byl jsem nakonec moc rád, že to takhle dopadlo, a já poznal Logana blíže.
Logan
Seděl jsem u stolu, pil kávu, poslouchal jsem Jaela, a přitom ho pozoroval.
Má pravdu. Bylo to takové hodně napjaté. Já jsem tu nechtěl jít, a vážně jsem uvažoval nad tím, že půjdu do hotelu. Ale jen proto, že se mi nechtělo utrácet za hotel a za taxi, protože bych hromadnou dopravou fakt nejezdil, tak jsem skončil tady. A když jsem zjistil, že pro mne ani nemají volný pokoj, myslel jsem, že vyletím z kůže. A hlavně… Když pak Jael přišel s tím, že vidí duchy a budil se s křikem.
Vlastně… Za poslední dobu se mu to ani jednou nestalo. Proč? Že by to bylo tím, že se tolik učil a zaměstnával hlavu, že byl potom tak unavený, že prostě propadl tvrdému spánku, a žádný jeho duch neměl šanci ho navštívit?
A, jak to vlastně bude vypadat, až i on skončí zkoušky… Půjde se mnou hledat Caleba? Říkal že jo. Ale najednou jsem z toho začínal mít obavy. Ne, snad kvůli tomu, že bych se toho bál, ale měl jsem strach, že tato pohoda, která tu postupně vznikla, se tím zase pokazí. Nemohl jsem tušit, jaký to na mě bude mít vliv…
Byl jsem zabraný tak do těch myšlenek, že jsem si až po delší chvíli uvědomil, že je Jael nějak ticho. Vstal jsem a přešel jsem k posteli.
Usnul… Nejspíš se dobře najedl, a teď tu vyspává.
Přikryl jsem ho lehkou dekou a šel jsem douklízet zbytek nádobí, a hned ho i umyl. Sedl jsem si ke stolu, prošel jsem ještě něco, co jsem potřeboval do školní rady, a pak, když jsem viděl, že Jael už spí asi tak hodinu, jsem vstal a šel ho vzbudit s tím, že by pak v noci neusnul, a chtěl se ještě podívat na něco z učení…
Jael
Aniž bych to plánoval, usnul jsem. A i tentokrát jsem měl klidný spánek.
Žádný duch nepřišel, ale to samé jsem měl i v loni před zkouškami. Jako by snad věděli, že na ně nemám čas. Věděl jsem však, že po zkouškách to propukne zase nanovo, a měl jsem obavu z toho, jak na to Logan bude reagovat.
Myslel jsem si, že spím tak pět minut, když mě někdo začal budit, a já se jen zamračil, překulil se na bok, chytl tu věc a přitiskl se blíž.
Krásně voněla, a tak příjemně hřála, že se mi prostě nechtělo otevírat oči.
Něco jsem zamrčel ze spánku, povzdechl si, a nakonec oči otevřel. Chvilku jsem nechápavě zíral a můj mozek to musel zpracovat.
To hřejivé a voňavé teplo byl Logan, kterého jsem k sobě tiskl. Lépe řečeno jeho paži.
„Pro… promiň…" zakoktal jsem se, když jsem ho pustil a zvedl k němu hlavu.
Logan
Když mě Jael potáhnul za ruku, málem jsem na něj přepadl. Na poslední chvíli jsem se zapřel druhou rukou o matraci, abych z něj neudělal placku.
„V pohodě,“ odpověděl jsem, ale ve chvíli, kdy mě pustil, ale zvedl hlavu, já se sklonil ještě víc.
Byl to krátký polibek, a ani nevím, proč jsem to udělal. Ale prostě jsem si nemohl pomoct.
Když mi došlo, že jsem to udělal zas, zapřel jsem se a konečně se narovnal.
„Takhle se prý budí šípková Růženka,“ prohlédl jsem si jeho červené tváře. „Ale ty nemůžeš spát sto let, protože zítra máš poslední zkoušku, a ještě sis chtěl něco projít.“
Zvedl jsem ze země jeho sešit, který mu tam předtím spadl.
Pak jsem konečně odstoupil, aby mohl vstát. Spíš, aby se vzpamatoval z toho šoku, co nejspíš teď měl. A já taky raději odešel do bezpečné vzdálenosti, protože tyhle jeho bezděčné karamboly…
Nejspíš by to neskončilo dobře.
„Možná by ti prospěla aspoň krátká procházka, aby ses probral. Ale spát bys teď rozhodně neměl, to si nechej až na noc, abys neměl zítra ráno pod očima kruhy.“
Vrátil jsem se pak ke svému stolu, kde jsem měl rozdělané věci, a hned se k tomu posadil, abych to mohl už dokončit.
„Kdybys potřeboval s něčím poradit, tak řekni. Tohle,“ zaklepal jsem prstem na složky, „není až tak důležité, takže nemusíš mít strach, že bys mě rušil.“
Jael
Ne duchové, ale Logan mě dostane do hrobu, pokud to takhle bude pokračovat dál.
Ale jeho polibek byl moc příjemný, i když krátký.
„Ven se mi moc nechce," promluvil jsem, když jsem se trochu vzpamatoval a vstal.
Zaběhl jsem do koupelny, abych se opláchl a zašel si na záchod, a pak se vrátil zpátky.
Podle hodinek jsem spal asi hodinu, a když jsem se protáhl, cítil jsem se mnohem líp.
A i když jsem si chtěl poznámky jen pročíst, nakonec jsem do toho zabořil nos. Občas jsem zvedl hlavu, abych se jen tak podíval na Logana, nebo se ho na něco zeptal, ale jinak odpoledne probíhalo vesměs potichu.
Blížila se šestá hodina a já začal být nervózní. Vstal jsem, zaklapl sešit i učebnici a zašel si uvařit kávu.
Nervózně jsem stíral z linky neviditelné drobky, a měl pocit, že se mi najednou všechno vykouřilo z hlavy.
„Nezvládnu to… Nic neumím… Nedám to…" svezl jsem se do sedu na zem a zády se opřel o linku.
„Kdyby to byl test, tak nejspíš jo, ale ústní? Vždyť já ani nedokážu promluvit normálně v hodinách!" zasmál jsem se trochu hystericky, prsty si vjel do vlasů a začal je cuchat.
Logan
Nakonec se Jael probral, a začal si opakovat.
Ale po očku jsem ho pozoroval, jak se do toho zase noří, a začínala se mu dělat vráska mezi očima.
Nejspíš to je známka jeho nervozity. A měl jsem pravdu.
Důkaz, že jsem se nespletl, přišel vzápětí.
Zvedl jsem se ze židle a přešel k němu. Popadl jsem ho za ruce, aby si přestal hystericky cuchat vlasy a donutil jsem ho vstát.
„Říkal jsem, že to nemáš přehánět. A taky jsem ti říkal, že se máš dívat lidem do očí. Když se toho budeš držet, najdeš v sobě sílu se tomu postavit, a neměl by být problém. Je lepší jiného donutit sklopit zrak, nebo odvrátit pohled, než to udělat sám. To znamená prohru, Jaeli, a ty prohrát nechceš.“
Vypnul jsem kávovar, když zablikal, a odtáhl jsem Jaela od kuchyňské linky k jeho posteli. Donutil jsem ho sednout, a dřepl jsem si před ním. Chytl jsem ho za jeho třesoucí se ruce a stiskl je.
„Měl jsi odpočívat, a ne se nervovat. Takhle si jen zaděláváš na problém,“ zadíval jsem se mu do těch jeho nešťastných očí.
Ale… Neměl jsem to dělat. Jejich barva, kresba, mě znovu naprosto uchvátila, a já se už nedokázal dívat jinam.
„Možná mě za to budeš nesnášet, nadzvedl jsem se v kolenou a přiblížil jsem se až k němu. „Ale já prostě… nedokážu si už poručit… Možná mě za to zabiješ, ale…“
Zadíval jsem se na jeho rty, a pak znovu do jeho očí.
Nevěděl jsem, jak zareaguje. Možná se uklidní, nebo chytne ještě větší hysterák a vykope mě z pokoje. Ale to, jak byl bezmocný, a přitom tak krásný… To mě úplně odzbrojilo, a já začal toužit po něčem víc, než po polibku…
„Jestli nechceš, řekni, nechám toho… ale teď…“ nedopověděl jsem.
Pustil jsem Jaelovy ruce a chytl ho do objetí. Přitiskl jsem se na jeho rty a hned ho začal líbat. Opatrně jsem na něho tlačil, dokud nedolehl na záda a já nad ním, aniž bych přerušil polibek…
Jednou rukou jsem mu vjel pod triko, a pohladil ho po jeho roztřeseném břiše a po hrudi, aby pochopil, že tentokrát u polibku neskončíme…
Jael
Myslel jsem, že se mi rozletí hlava.
V minulém roce jsem ústní zkoušky neměl, takže jsem byl celkem v klidu. Ale teď...
Když ke mně Logan přišel, dotáhl mě k posteli, na kterou mě posadil, a pak si přede mě dřepl.
Poslouchal jsem ho a chtěl jsem mu říct, že to nedokážu, že prostě nejsem tak bojovný jako on, že nechci prohrát, ale bojím se.
Jenže on se najednou zvedl a byl tak blízko.
Zprvu jsem význam jeho slov nechápal, ale když mě políbil a zatlačil na postel, došlo mi to.
Tělo se mi rozechvělo, když jsem pocítil jeho teplé rty, jeho jemný jazyk i jeho chuť, a tlumeně mu zasténal do úst, když mnou projelo to příjemné mravenčení.
Ale když jsem pocítil jeho ruku na svém břiše, a pak na hrudi, zpanikařil jsem.
Škubnul jsem hlavou, abych se osvobodil od polibku, položil dlaně na jeho hruď a trochu zatlačil.
„Ne…" řekl jsem ochraptěle a zavrtěl hlavou.
Nedostávalo se mi dechu a srdce bušilo jak zběsilé. Jeho ruka příjemně hřála a strašně moc jsem Logana chtěl, ale…
„Strašně moc… strašně moc chci…" sevřel jsem jeho triko v prstech a snažil se vyslovit.
„Jenže… jenže… já…" nezvládl jsem se mu dívat do těch jeho hřejivých oči, a proto jsem si jednou rukou zakryl oči. „Nic… nic neumím… nechci… bojím se… strašně se bojím… že tě zklamu…"
Roztřeseně jsem se nadechl a kousnul se do rtu.
Logan
Jeho ruce se zapřely o mou hruď a mírně mě od sebe odtlačil. Vytáhl jsem ruku z pod jeho trika a opřel se obě vedle jeho hlavy.
Zadíval jsem se do jeho očí, a nevěděl, co si z toho, co říkal, mám vybrat.
Ale moje vzrušení se už nedalo ukočírovat. Věděl jsem, že když mě odmítne, nebudu mít to srdce ho k tomu donutit, a nejspíš se budu muset zavřít v koupelně.
„Nemáš se čeho bát,“ řekl jsem nakonec šeptem. „Neublížím ti… Nepůjdu do konce… Dovol mi aspoň něco…“
Znovu jsem ho začal líbat, abych odehnal tu jeho nerozhodnost. Byl moc krásný, a já už delší dobu po něm nenápadně pokukovat a představoval si, jaké to bude se s ním vyspat.
„Jsi opravdu krásný,“ znovu jsem se zvedl, a přetáhl jsem si triko přes hlavu.
Chytl jsem ho za ruku a přiložil jsem ji na svou hruď. Dýchal jsem krátce a přerývaně, jak jsem byl vzrušený, a chtěl jsem, aby věděl, jak po něm toužím. Jak moc ho chci.
Nechal jsem jeho ruku o mně opřenou, a znovu se nad ním sklonil. Vytáhl jsem i jemu triko a po krátkém polibku se přemístil na jeho krk a pak na jeho hruď. Líbal jsem ho snad na každičkém odhaleném místě a doprovázel to lehkými doteky prstů. Podráždil jsem i jeho bradavky, které ztvrdly a tyčily se proti mému jazyku, na kterém jsem cítil každou jejich nerovnost a tvrdost.
„Neublížím ti,“ znovu jsem zašeptal, když jsem se svými ústy posunul níž, mírně jsem mu potáhl tepláky a trenky a začal jsem ho líbat na podbřišku, zatímco jsem jednou rukou vklouznul dovnitř, abych v ní promnul jeho krasavce…
Jael
Myslel jsem si, že se Logan po mých slovech naštve a odejde, zvlášť když vyndal ruku z pod mého trička. Ale on mě místo toho začal uklidňovat a já mu věřil každé slovo.
Když si přetáhl triko přes hlavu a položil mou ruku na svou hruď, jen jsem vydechl a lehce ho pohladil.
Nechal jsem to všechno na něm. Byl opravdu jemný a něžný, nespěchal, a já začínal být vzrušený víc a víc.
Měl jsem pořád obavy, ale Logan je svým jednáním zatlačoval dozadu.
„Logane!" vykřikl jsem a hlasitě zasténal, když mě políbil na podbřišku a jeho ruka vklouzla do spodního prádla.
Propnul jsem se proti němu a najednou zatoužil, abych mu patřil celý. Třesoucími prsty jsem ho hladil po ramenou, zajížděl do jeho vlasů, a mé tiché sténání se stávalo hlasitější.
„Lo… Logane…" zachraptěl jsem a vytáhl ho k sobě.
Zvedl jsem hlavu, abych se mohl svými rty otřít o ty jeho, a zadíval se mu do očí, které byly pořád schované za brýlemi.
„Chci… chtěl bych… ti patřit celý… chci… abys šel až do konce… a chtěl bych… chtěl bych taky… se tě… dotýkat…" rozpaky jsem ze sebe nemohl dostat kloudnou větu, ale strašně moc jsem chtěl, aby Logan věděl, že mu věřím, a že mu chci dát všechno.
Logan
Chtěl jsem Jaelovi už potáhnout kalhoty níž, abych mohl vysvobodit jeho penis, ale on mě vytáhnul nahoru.
Zadíval jsem se do těch jeho krásných očí a poslouchal, co mi říká. V břiše mi to začalo šimrat tím zvláštním pocitem, a já se skoro nemohl nadechnout, když řekl, že můžu jít do konce. Myslel jsem si, že mu a sobě ho jen vyhoním, i to by mi stačilo. Ale takhle…
Skoro okamžitě jsem si však vzpomněl na to, že vlastně už čtyři roky nikoho nemám, a tím pádem nemám ani nic, co by usnadnilo průnik do jeho zadečku.
Věnoval jsem mu polibek, a přitom se mi hlavou honilo, jak to vyřešit.
Jo, máme tu olej, ale to bychom se zamastili a zaprasili postel…
A pak jsem si vzpomněl.
Ještě jednou jsem Jaela políbil, a pak se zvedl.
„Počkej tady, hned jsem zpátky,“ rychle jsem z něj slezl a zaběhl do koupelny.
Spěchal jsem, nechtěl jsem, aby mi Jael vychladnul, a ještě si to nakonec nerozmyslel. Vběhl jsem do koupelny a málem jsem vyrval dvířka skříňky, jak jsem ji rychle otevřel. Vzpomněl jsem si, jak o sebe Jael pečuje a má i spoustu krémů a mastí… Rychle jsem se přehrabal v jeho poličce, snad ještě rychleji přečetl, na co který krém je, až jsem našel jeden, který by nemusel svým složením vadit ani jemu a ani mně.
Vrátil jsem se za Jaelem, ale zastavil jsem se u postele a zadíval se na něj.
Byl opravdu nádherný. Nechápal jsem, jak mu mohl někdo takhle ublížit tím, že ho odkopnul po prvním sexu, a ještě ho tak ponížit. Nechtěl jsem být jako Gilbert. Chtěl jsem mu ukázat, že není pravda, co říkala ta holka…
Stáhl jsem si tepláky i spodky, abych na sobě neměl nic, a on se mě mohl taky dotýkat těmi svými jemnými prsty. Odložil jsem brýle, které jsem měl ze samého vzrušení zamlžené, a pak jsem se sklonil k Jaelovi, chytl lem jeho tepláků a trenek a pomalu jsem mu je stáhl dolů, až se mi ukázal v celé své kráse.
Nemohl jsem se na něho vynadívat, jak byl krásný. Jeho penis se tyčil, byl pevný a doslova si žádal ten dotek. Mírně jsem mu roztáhl nohy a zaklekl mezi nimi. Potáhl jsem jeho ruku, aby se i on mě dotýkal, aby věděl, že se nemusí stydět, protože já jsem jen obyčejný kluk, zatím co on…
Sklonil jsem se, pohladil ho po jeho stehnech, a hned každý dotek, směrem k jeho klínu jsem doprovodil polibkem.
Volnou rukou jsem otevřel dózu s krémem a nabral dvěma prsty trochu, kterou jsem mezi nimi rozetřel.
Posunul jsem se výš, abych viděl Jaelovi do očí, a ve chvíli, kdy jsem znovu spojil naše ústa v polibku, jsem ho jedním prstem pohladil po jeho dírce a pak mírně zatlačil…
Jael
Logan mě během mých slov pozoroval, pak mi věnoval polibek, a než jsem se stačil nadechnout, byl pryč. Poplašeně jsem zamrkal, ale stihl jsem se akorát zvednout na loktech, a Logan byl zpátky.
V ruce držel jeden z mých krémů, a mě pár vteřin trvalo pochopit, na co ho chce.
Zastavil se u postele a zadíval se na mě. A když se svlékl zatajil se mi dech.
Jak o něm někdo mohl říct, že je nevýrazný a obyčejný?
Teď už jsem věděl, že je mnohem krásnější než ten napudrovaný panák Gilbert, a znovu mě zamrzelo, že jsem mu tak naletěl.
Zrudl jsem snad ještě víc, když svlékl i mě, a znovu si mě prohlédl.
Zaklekl mezi mé nohy a mě neunikl tichý sten, když se dotkl mých stehen napřed svými prsty a pak rty.
Nechápal jsem, jak v tom může být tak obrovský rozdíl.
S Loganem jsem se cítil úžasně, cítil jsem se chtěný, prožíval jsem to celým tělem, a měl pocit, že snad každou chvilku musím bouchnout. Celé tělo mě brnělo od jeho dotyků, a mým tělem se teď nepřetržitě rozléval ten úžasný pocit.
Když se pak nade mnou Logan sklonil a políbil mě, málem jsem vyletěl z kůže, když udělal ještě něco navíc.
„Logane!" propnul jsem se proti němu, nohy mi cukly, ale ovládl jsem se, a po chvilce se uvolnil.
„Logane…" zasténal jsem, a zvrátil hlavu, když jsem v sobě ucítil celý jeho prst.
„Jsi tak… nádherný…" zachraptěl jsem, vzal jeho tvář do dlaní a zadíval se mu do očí, které se už neskrývaly za těmi skly.
Snad bezděčně jsem se proti němu pohnul, a pak své ruce táhl dolů, po jeho ramenech a pažích.
Sjel jsem na jeho hruď a přivřel oči, když jsem se prsty lehce otřel o jeho bradavky.
Nevěděl jsem, kde se to ve mě najednou bere, ale strašně jsem se ho chtěl dotýkat.
„Mohl… mohl bych?" zeptal jsem se ochraptěle, když mé prsty sklouzly až k jeho bříšku, které se pod mým dotekem zachvělo, ale dál jsem se kvůli téhle poloze nedostal.
Logan
Přivřel jsem oči, když jsem do něj prst vsunul a ucítil jsem to příjemné svíravé teplo. Mírně jsem s ním pohnul, trochu ho povysunul a zase zasunul zpátky.
Ale moje jméno mě donutilo se zastavit.
Zprvu jsem se lekl, že je něco špatně, ale když se proti mně Jael sám prohnul, úlevně jsem vydechl.
Otřel jsem se o jeho dlaň jako kočka, a div, že jsem u toho nevrněl blahem.
A když jeho ruce sklouzly níž, a položil mi svou otázku, neváhal jsem ani na vteřinu.
Mírně jsem se posunul bokem, opřel se o loket, ale druhou ruku nechal mezi jeho nohama. Měl prostor se mně dotknout, a já se mohl věnovat jeho zadečku.
Ale i tak jsem ho neochudil o polibky, které jsem začal sázet na jeho rameno, krk, políbil jsem ho na bradě a jazykem se otřel o jeho červené ucho.
Znovu jsem začal prstem pohybovat, a když jsem zjistil, že už mě tolik nesvírá, a dobře to s tímhle krémem klouže, přidal jsem i druhý prst…
Já sám jsem měl co dělat, abych se na něj nevrhl hned. Držel jsem se zuby nehty, jak moc se mě zmocňovalo čím dál větší vzrušení, a muselo to být slyšet i v mém roztřeseném dechu, v tichých stenech, které mi občas unikly, když mé prsty bezděčně místy víc sevřel…
„Strašně moc… tě chci,“ zašeptal jsem do jeho ucha, a musel na chvíli zavřít oči, když jsem ucítil jeho hřejivé ruce na mé erekci. „Strašně moc…“
Vytáhl jsem prsty z jeho zadečku, pohladil ho po dírce. Opatrně jsem promnul jeho pytlík a pak začal třít jeho penis, který snad už nemohl být tvrdší.
„Můžu?“ vytáhl jsem jeho ruku nahoru a zahákl si ji kolem krku.
Přemístil jsem se zpátky mezi jeho nohy a zadíval se do jeho očí a čekal na jeho odpověď, zatímco jsme se svým krasavcem otíral o jeho podbřišek a jeho klín.
Jael
Už jsem ani neměl snahu být potichu.
To, co se mnou Logan prováděl, to se prostě nedalo v klidu ustát.
Prsty jsem mapoval jeho kůži, když si lehl na bok, a zachvěl se víc pokaždé, když se ve mě víc pohnul.
Když přidal i druhý prst na chvilku jsem zavřel oči a svých dechem zahřál Loganovu kůži, když jsem se k němu víc naklonil.
Dýchal jsem pootevřenými ústy, protože tohle se už normálně zvládnout nedalo, a poslouchal Loganovy tiché steny, které mu unikaly stále častěji.
Táhle jsem vydechl, když jsem se prsty dotkl jeho penisu, který byl tak tvrdý, ale kůže přesto jemná a horká.
„Logane…" zasténal jsem po jeho slovech, objal ho kolem krku, a se zatajeným dechem sledoval, jak si znovu kleká mezi mé nohy.
Přivřel jsem oči, když se jeho penis otřel o ten můj, a mírně se napjal.
„Pro… prosím…" zachraptěl jsem a přikývl.
Byl opatrný, nespěchal, ale přesto, když do mě pronikl, obtočil jsem své nohy kolem jeho pasu, snad v touze ho zastavit, nebo víc na sebe narazit, natiskl se na něj hrudí, nehty ho poškrábal na zádech, a hlavu zaklonil na zad. S výdechem mi uniklo i táhlé zasténání jeho jména, a celý jsem se roztřásl.
„Strašně… moc… tě chci…" skoro jsem zafňukal, když jsem na Logana znovu pohlédl, a tentokrát jsem to byl já, kdo se doslova vrhl na jeho rty.
Logan
Snažil jsem se na něj jít pomalu, opatrně po kouskách jsem najížděl a povyjel, abych se vzápětí zas o kousek víc vrátil dovnitř do toho úžasného tepla, které obklopovalo můj penis.
Tušil jsem, že tohle nebude mít dlouhého trvání. Už strašně dlouho jsem s nikým nebyl, a tohle bylo pro mě hotové peklo. Tak velká chuť a vzrušení milovat se s ním… Bylo to tak silné, že jsem se vážně držel zuby nehty, abych se neudělal ve chvíli, kdy mě sevřel mezi svýma nohama, a já se v něm ocitnul celý až po kořen. Zatnul jsem zuby a skrz ně se mi z úst vydral táhlý výdech.
Jeho nehty na mých zádech mě probraly a víc nabudily, víc probudily mé vzrušení, které snad už bylo na samém maximu.
A když jsem slyšel jeho slova, už jsem se nedokázal držet zpátky.
„Taky… tě… moc chci…“ olízl jsem jeho rty, a zatímco jsem ho líbal, začal jsem se v něm pohybovat nejprve opatrně, ale postupně s větší razancí a kratšími zásuny, protože se tohle vážně nedalo už oddálit.
Můj brzký konec byl nevyhnutelný, a já se to ani nesnažil nijak oddalovat. Musel jsem Jaela přestat na chvíli líbat, když to mnou projelo jako blesk. Roztřásl jsem se, ale zvládl jsem se ještě nazvednout, abych ho mohl chytnout na boky, několikrát přirazit, a pak si ho na sebe nasunout na doraz a přidržet, dokud se mé napětí způsobené tím šíleným vyvrcholením, aspoň trochu neuvolnilo. Plnil jsem jeho zadeček svou nadílkou, a nestihal jsem ho ani pozorovat, jak mě to doslova kosilo…
Mé prsty měl zaražené i s nehty ve své kůži a nejspíš tam bude mít deset červených otisků, jak silně a křečovitě jsem si ho přidržoval. Po takové době jsem si užíval ten nádherný pocit spojení, ten skvělý orgasmus, o kterém jsem si myslel, že je snad lepší, než co jsem zažil se svým bývalým… Daleko lepší… Jael… je úžasný milenec, protože to, jak to prožívá, je něco neskutečného.
Ale jeho zasténání mě vrátilo zpátky na zem. Povolil jsem sevření a otevřel víc oči. Když jsem ho začal vnímat, viděl jsem, jak se celý třese, a taky nemá daleko k tomu, aby skončil. Ale tohle jsem chtěl, aby si to užil nejlépe, jak jen to šlo.
Opatrně jsem z něj vyjel, aby ho to potom nebolelo, až se bude vracet do normálu, a sesunul jsem se k jeho klínu, kde jsem jeho stojící parádu okamžitě vzal do úst a pomáhal přitom stiskem ruky a pohráváním si s jeho kuličkami... Měl jsem problém ještě popadnout dech, ale on stál za to, aby taky z toho měl ten nejlepší pocit, jaký jsem mu dokázal dát…
Jael
Tohle byl nejspíš nejkrásnější den v mém životě.
Vidět, jak si to Logan užívá, slyšet jeho sténání, cítit ho v sobě…
Pokoušel jsem se mu vycházet vstříc, když si začal brát můj zadek, a jeho vzdechy nabíraly na intenzitě. A když mi pak zaryl nehty do kůže, přidržel si mě, a já cítil jeho vyvrcholení, prožíval jsem to s ním.
Byl tak neuvěřitelně krásný!
„Lo… Logane…" zasténal jsem, když už ani já neměl daleko k tomu, abych prožil ten krásný okamžik.
Nechtěl jsem ho rušit v jeho konci, ale už jsem to nemohl vydržet.
Znovu jsem vykřikl, když ze mě najednou vyjel, a pak se svezl k mému klínu a vzal mě do úst.
Trochu jsem sebou škubl, když mě obklopilo teplo jeho úst, a ještě víc se roztřásl.
„Loga… ne… já… už… to nevy…" zasténal jsem nahlas a vjel prsty do jeho vlasů.
Vzápětí se pokojem roznesl můj úlevný výkřik, a já se na okamžik stáhl v křeči, jak silné to bylo.
O tolik lepší než s tím blbcem Gilbertem.
Sténal jsem Loganovo jméno zas a znovu, chvěl se s každým dalším uvolněním, které chytal do svých úst, a musel jsem pevně zavřít oči.
Bylo to něco naprosto neskutečného, a přišlo mi, že to trvá snad věčnost.
Teprve po chvilce jsem si uvědomil, že v prstech svírám Loganovy vlasy a tisknu ho stehny, když jsem mu v zápalu orgasmu omotal nohy kolem zad.
„Pro… promiň…" zachrčel jsem, a i když se mé tělo ještě mírně třáslo, chytl jsem Loganovu tvář a vytáhl si ho nad sebe.
„Jsi… úžasný… dě… děkuju… ani nevíš… co to pro mě… znamená," zašeptal jsem roztřeseným hlasem, zadíval se mu do očí, a trochu zvedl hlavu, abych se svými rty mohl otřít o ty jeho.
Logan
Jael byl doslova jak vibrátor, když na něj přišla jeho chvilka.
Nepustil jsem ho ani na okamžik, když začal plnit mé ústa. Vzal jsem si každou jeho kapku, dotíral jsem na něj jazykem, aby mi dal ještě víc, a byl jsem neodbytný i ve chvíli, kdy mě doslova uvěznil mezi svými stehny a v prstech sevřel vlasy tak silně, že mě málem skalpoval.
Až teprve po chvíli, kdy začaly utichat jeho steny a přestal opakovat mé jméno, nechal jsem se potáhnout nahoru.
Pohled do jeho očí mě znovu uchvátil, zvlášť teď, když je měl ještě zastřené tím prožitkem, tak zvláštně se mu leskly a byly jak noční obloha. Možná to ani neví, ale modř jeho očí byla ještě temnější než obvykle, ale přitom strašně nádherná.
„Já bych měl... poděkovat…“ usmál jsem se, když se o mně otřel svými rty, a já toho hned využil, abych ho políbil a tím ukončil tohle, co rozhodně nebylo plánované, ale o to úžasnější.
Znovu a znovu jsem ho líbal a hladil po těle, otíral jsem jeho vlhký penis do své dlaně, užíval si teplo, spíš horkost jeho těla, dokud jsem se nesesunul bokem a přitáhl si ho do objetí, a jen tak vedle něj ležel.
„Nejspíš dneska neusnu,“ přiznal jsem se. „Ale ty bys měl spát, ať jsi na zítra fit. Jen doufám, že jsem tě nějak nepoškodil a dojdeš zítra na zkoušku.“
Znovu jsem se opřel o loket a zadíval se do jeho obličeje, který byl už rozhodně pokojnější, než tomu bylo před chvílí, kdy si tu skoro hystericky trhal vlasy.
„A už nikdy si neškubej vlasy, bylo by jich škoda,“ protáhl jsem jeden pramen vlasů v dlani, a díval se, jak se tiše stočil na matraci vedle jeho hlavy.
Jael
Logan byl neskutečný. O tohle jsem se ochudil, když si mě vzal Gilbert. Oplácel jsem mu polibek, dokud jsem mohl s dechem, ještě místy se zachvěl pod jeho dotyky, a sám mu je oplácel.
Jako bych se ho nemohl přestat dotýkat.
Když se vedle mě uložil na bok, pootočil jsem se k němu čelem a dlaně mu položil na hruď.
Díval jsem se do jeho očí, do jeho tváře, a pousmál se, když řekl, že doufám, že zítra dojdu ke zkouškám.
„Myslím, že to zvládnu," zašeptal jsem a přivřel oči, když prsty projel mé vlasy, a pak jeden pramen vzal do dlaně.
Přitulil jsem se víc k němu a políbil ho zlehka na bradu.
„Mohl bys… tu se mnou zůstat? Já asi usnu, zvlášť po něčem tak úžasném. Vím, že je tu málo místa, ale…" zadíval jsem se mu do očí a zrudl.
Pořád to bylo pro mě všechno nové. A i když bych si strašně moc přál, aby to pokračovalo, nebyl jsem idiot. Logan byl z úplně jiného světa než já, a bylo mi jasné, že jak odejde z kolejí, budu vůbec rád, když ho občas potkám někde na chodbě.
Přesto jsem najednou pocítil smutek, a raději víc se k Loganovi přitiskl, aby neviděl, výraz v mé tváři.
Logan
Po chvíli jsem měl nakročeno k tomu, že se zvednu a obleču. Ale Jaelova žádost, abych zůstal, mě zastavila.
Ani jsem mu na to neodpověděl, jen jsem jednu ruku kolem něj víc omotal.
Vlastně, ani nevím proč. Nemusím tu vedle něj ležet a dělat ze sebe chápavého milence. Vlastně ani jeho milenec nejsem, nejsem ani jeho přítel, nebo partner. Jsme jen spolubydlící, kteří teď příjemnou aktivitou zabili trochu času a stresu.
Ale najednou mi prostě přišlo normální tu u něj zůstat. Jako by to byla ta správná věc, kterou jsem měl udělat.
Všechno je špatně. Všechno jde jinak než podle mých plánů, pravidel a zásad.
Co se tu, zatraceně, děje?
Když se ke mně Jael víc přitiskl, položil jsem ruku na jeho hlavu a hladil ho po těch jeho jemných vlasech. Bylo to opravdu příjemné, a zřejmě ne, jen pro mne.
Po chvíli jsem si uvědomil, že Jael vlastně ztichl, a dokonce začal i pravidelně oddechovat.
Přestal jsem ho hladit, potlačil mu jemně na rameno, aby se kousek pootočil, a zadíval se do jeho tváře.
Opravdu… usnul.
Musel jsem se pousmát nad tím, jak rychle odpadl. Ale co se divit. Únava, stres, a pak ještě tohle…
Prohlédl jsem si jeho tělo a musel uznat, že opravdu je krásný nejen po obličeji. Nebyl tlustý a nebyl ani vychrtlý, prostě postava tak akorát. A i když zřejmě nedělal žádný sport, přesto nebyly jeho svaly z rosolu a byl mírně šlachovitý. Pěkný kulatý zadeček, na který jsem měl znovu chuť si sáhnout a pěkně ho prohmátnout. Ale včas jsem se zastavil, protože jsem si uvědomil, že bych ho tím mohl vzbudit, a on se potřeboval dobře vyspat na zítřejší zkoušku.
Nakonec jsem přeci jen opatrně vstal. Zaběhl jsem do koupelny, rychle se opláchl a pak namočil ručník do teplé vody, a opatrně, tak abych Jaela neprobudil, jsem aspoň trochu otřel jeho stehna, aby se mu v noci k sobě nepřilepily. Odnesl jsem ručník do koupelny a cestou k posteli všude pozhasínal. Natáhl jsem na sebe aspoň tepláky a vlezl zpátky k Jaelovi. Posunul jsem ho víc ke stěně, a sám si lehl na kraj postele. Přehodil jsem přes nás lehkou deku, aby mu nebylo v noci chladno.
Pozoroval jsem jeho obrysy, dokud si mé oči nepřivykly té tmě, ale to pozorování a jeho pravidelné oddechování mě nakonec taky uspalo.