Jael
Když Logan zmizel v koupelně, vydechl jsem a šel douklízet nákup.
Celou dobu jsem přemýšlel o něm, o nás, ale kdo ví, co si o mě myslí, když jsem tak naivně a hloupě vlezl Gilbertovi do postele.
Povzdychl jsem si a začervenal se, když jsem si vzpomněl na to, jak se naše rty skoro dotkly.
Musel jsem si ale pospíšit, protože jsem zaslechl, jak Logan vypnul sprchu, takže jsem doskládal zbytek věcí do špajzu, rychle se svlékl do spoďárů, a jakmile vyšel ven, vběhl jsem do koupelny zase já.
Stočil jsem si cop do drdolu, abych si ho nenamočil, rychle se vydrbal, oblekl do pyžama a vyšel ven.
Mokrý ručník jsem převěsil přes opěradlo židle, aby do rána uschnul, a já ho neházel do igelitky mokrý a zasedl ke stolu.
Vytáhl jsem si sešit s poznámkami, a za chvilku se do toho docela zabral.
I přesto jsem ale občas mrknul na Logana, a zadíval se na jeho ostrý profil, jak se soustředí a trochu se u toho mračí.
Nakonec jsem zalehl do postele dřív než on a docela rychle i usnul.
Ráno jsem se probudil ještě za svítáním, otočil se čelem k Loganovi a chvilku ho pozoroval.
Jeho uvolněná tvář vypadala úplně jinak než jeho soustředěná, a dokonce se ze snu lehce usmíval.
Raději jsem schoval hlavu pod peřinu a vylezl, až když jsem cítil, že horkost z mé tváře zmizela, a opatrně, abych ho neprobudil jsem vstal a přešel do koupelny se opláchnout a vyčistit si zuby.
Měl jsem docela hlad, ale nechtěl jsem ho budit, tak jsem si zase zalezl zpátky do postele, opřel se zády o stěnu a vytáhl z police nad postelí knihu a začetl se.
Logan
Když jsem se později zabral do učení, přestal jsem si všímat všeho kolem sebe.
Bylo to, jak jsem říkal. Nechtělo se mi, ale když jsem se do toho pustil, tak jsem na svou nechuť úplně zapomněl.
Ani jsem si nevšiml, kdy šel Jael spát. Tak když jsem zaklapl o půl druhé knihu, schoval učení a otočil se, překvapeně jsem hleděl na spícího Jaela. Byl přikrytý jen na půl, a peřinu měl skoro na zemi. Ale vypadlo to, že má klidné spaní a nic ho ve snech nestraší.
Odrazil jsem se od stolu a na židli jsem přejel k jeho posteli. Sehnul jsem se a potáhl mu peřinu nahoru a přikryl ho. Jen ji popadnul, víc ji k sobě přitáhl, něco zamumlal a znovu ztichl.
Usmál jsem se, když jsem to viděl. Měl znovu nakrčený ten svůj malý nos, a já měl chuť ho za něj chytit a trošku ho potrápit.
Ale nakonec jsem se po chvilce koukání odrazil od jeho postele a přejel zpátky ke svému stolu, abych zhasnul lampu, a šel si umýt zuby. Ještě jsem si vytáhl vodu z lednice, ale když jsem viděl, jak Jael naskládal nákup, povzdechl jsem si, a znovu ho přeskládal, aby tam bylo víc místa, a bylo vidět na první pohled, kde, co je. A to samé jsem udělal v tom malém špajzu, co jsme tu měli. Jo, i na tohle se musí jít systematicky.
Usnul jsem prakticky hned, jakmile se moje hlava dotkla polštáře. A tak, když mi začal zvonit mobil, otráveně jsem po něm chmátnul a přijal hovor.
„Ano… no… jo… budu tam…“ vypnul jsem mobil a hodil ho zpátky na stolek. Otočil jsem se ke zdi, že se dospím, ale v tu chvíli mi došlo, že jsem vlastně telefonoval.
Vyletěl jsem z postele, abych na sebe hodil tepláky a nazouváky. Hodil jsem brejle na oči, v předsíňce jsem popadl pytle s věcmi, a rychle jsem spěchal před budovu kolejí, kde na mě už měla čekat hospodyně.
Omlouvala se, že mě vzbudila, ale ujistil jsem ji, že je to v pohodě, a hned jsem ji poprosil, jestli by ji nevadilo, kdyby vyprala i věci od Jaela. Jen se usmála, že je to v pohodě a večer nám vyprané věci doveze.
Šoural jsem se nazpátek do pokoje už o poznání pomaleji, než když jsem vystřelil ven. Jo, stejně budu muset vstávat, abych aspoň letecky prošel to, s čím si nejsem jistý, a mohl se připravit na zítřejší zkoušku.
Jael
Docela jsem se začetl a skoro i přeslechl, když Loganovi zazvonil mobil.
Co mě však nadzvedlo z postele, bylo, když najednou Logan vyletěl, a než jsem stačil mrknout, byl pryč.
Podle toho, jak popadl věci, nejspíš přijela hospodyně.
Taky jsem mu s tím mohl pomoct.
Trochu jsem se zamračil, zaklapl knihu a odložil ji na poličku a slezl z postele.
Tušil jsem, že Logan už nepůjde spát, tak jsem otevřel okno, abych trochu vyvětral a zaposlouchal se do švitoření ptáků.
Jakmile jsem zaslechl klíče ve dveřích, vrátil jsem se k posteli a se zkříženýma nohama se na ni vyhoupl.
„Taky jsi mi mohl říct, pomohl bych-"
Ozval jsem se, když Logan vešel, ale větu jsem ani nedokončil.
Nějak jsem se při pohledu na něj nedokázal udržet a vyprskl smíchy.
Brýle měl trochu nakřivo, vlastně celý šel nějak nakřivo, vlasy mu trčely do všech stran, a jeho výraz byl k nezaplacení.
Ale vypadal… řekl bych docela roztomile.
„Prom… promiň…" zalykal jsem se, zatímco jsem se držel za břicho a popadal dech.
S pochechtáváním jsem vstal, přešel k Loganovi, a zcela spontánně mu zahrábl prsty do vlasů, abych je trochu srovnal.
Logan
Několikrát jsem ještě zazíval, než jsem se konečně trochu probral, ale to už se mi Jael začal smát. Podíval jsem se na sebe do zrcadla.
„No jo, takový jsem já,“ pokrčil jsem rameny, ale nějak se na Jaela nezlobil za to, že se mi směje, zvlášť, když mi prohrábnul vlasy, jako by je chtěl upravit.
Jo, obyčejný kluk, nijak výrazný, a tohle je prostě moje pravá podoba…
„Budu se sice dneska ještě učit, ale už jen tak lehce, takže klidně můžeš dělat, co budeš potřebovat, nebude mě to rušit,“ svezl jsem se zpátky na břicho na postel, jak se mi ještě chtělo spát.
Protáhl jsem se, sevřel jsem v náruči polštář a spokojeně jsem zavřel oči. Věděl jsem, že už neusnu, ale tahle chvilka se zavřenýma očima, kdy se trochu dám dohromady, pak vstanu a začnu fungovat, mi stačila.
„Budeš mít čas udělat ten oběd? Jestli toho máš hodně, tak něco objednám, aby ses s tím nemusel zdržovat. Nechci, abys pak měl problémy u zkoušky jen proto, že jsi vařil,“ zamumlal jsem na půl do polštáře, aniž bych otevřel oči.
Jen jsem si stáhl brýle z nosu a odložil je na stolek.
„Už se nemůžu dočkat, až bude po zkouškách, a vůbec… až dodělám tuhle školu…“ postěžoval jsem si a ještě dodal: „Uvařil bys prosím tě kávu?“
Jael
Uklidnil jsem se, když Logan pokrčil rameny, a pak sebou plácnul na postel.
Nějak jsem nemohl od něj odtrhnout pohled.
„Oběd uvařím. Nezdrží mě to. Přece jsme toho nenakoupili tolik, jen aby se to válelo v lednici a ve špajzu," řekl jsem, a pak udělal krok směrem k posteli.
Naklonil jsem se nad Loganem, cop mi přepadl přes rameno a dopadl mu na tvář.
„Líbíš se mi takový, jaký jsi. Žádný nagelovaný frajírek, co je chodící reklama na parfumérku. I když je vidět, že jsi z bohaté rodiny, nesnažíš se být něčím, co nejsi."
Pár vteřin jsem zůstal stát s nosem skoro zabořeným do jeho vlasů, než jsem si zase uvědomil svou přímočarost a zrudl od hlavy až k patě.
„Půjdu… půjdu udělat tu kávu…" zakoktal jsem se, narovnal se a rychle přešel k lince.
Babička mi sice vždycky říkala, co na srdci, to na jazyku, ale u Logana bych si nejspíš měl začít dávat pozor.
Po snídani jsem si zalezl ještě chvilku s knížkou do postele, než jsem se kolem poledne pustil do oběda, a udělal to, co jsem pochopil, že má Logan nejraději, z toho, jak jsme včera nakupovali.
Po obědě, jsme spolu udělali ještě poháry, a i když jsme většinu času strávili mlčky, přesto to byl příjemný a poklidný den, takový, jaký jsem nezažil ani nepamatuju.
Bylo mi s Loganem čím dál víc dobře, a čím dál častěji jsem se přistihl, že na něj jen tak hledím.
Potom, co si ještě proletěl věci na zkoušky, mi znovu pročísl vlasy, přičemž jsem se já málem rozpustil blahem, a pak už mu popřál hodně štěstí u zkoušky, protože se chystal do postele, a já ráno nemusel brzo vstávat, tak jsem nevěděl, jestli s ním budu ještě mluvit.
Logan
Najednou byl Jaelův hlas až moc blízko. Dokonce jsem ucítil i jeho vůni, a jeho vlasy mě zašimraly na tváři. Chtěl jsem otevřít oči a podívat se na něj, ale nejspíš by reagoval jak poplašené divoké zvíře. Tak jsem ležel bez hnutí a poslouchal, co říká.
„Nevadí mi, že si o mě ostatní myslí, že jsem namyšlený a protivný. Aspoň mám od nich klid a nikdo nemá snahu mě otravovat zbytečnostmi,“ zamumlal jsem ještě, když Jael šel vařit kávu.
Když se pak rozvoněla po pokoji, nakonec jsem vstal. Zašel jsem se do koupelny trochu upravit a převlíkl jsem se, abych nechodil celý den ve věcech na spaní.
Nikam jsem se dneska nechystal, tak jsem se ani nepotřeboval, kdo ví jak upravovat.
Den utekl celkem rychle. Dokonce i celkově na koleji byl docela klid, jak se zřejmě spousta lidí snažila ještě něco doučit před nacházejícím posledním týdnem zkoušek.
Oběd, který Jael uvařil, byl výborný a musel jsem mu ho pochválit. Bylo poznat, že se opravdu o sebe dokázal postarat, že ho život prostě donutil.
Večer jsem se pořádně osprchoval, umyl si hlavu, nachystal jsem si věci na ráno, a ještě jsem zaběhl přebrat vyprané věci od hospodyně. Naskládal jsem to do skříně, a pak už jsem se odebral do postele, abych se pořádně vyspal, tak, jak jsem měl v plánu, a tohle pravidlo jsem nehodlal porušit.
Když jsem ráno vstal, Jael tiše pochrupával. Trochu jsem mu záviděl, že nemusí stresovat a může si ještě pospat, ale na druhou stranu, já to už budu mít za sebou, zatímco jeho to teprve čeká.
Potichu jsem se oblékl, upravil, pobral jsem si věci, které jsem potřeboval, abych se tiše vytratil z pokoje, a zbytečně ho nebudil.
Myslel jsem, že nachystám na oplátku něco na snídani já, ale nervozita ze zkoušky mě nakonec dostihla, tak jsem to chystání jídla raději vzdal a vypadnul ven.
Najedl jsem se v jídelně a dal si slabší kávu, abych se trochu vzpamatoval. Koupil jsem si ještě perlivou vodu, a pak už mířil k posluchárně, kde probíhaly zkoušky a já byl první na řadě, a rozhodně jsem nemínil přijít pozdě…
Jael
Když jsem ráno vstal, Logan už byl pryč, přesně, jak jsem si myslel.
Sice jsem předpokládal, že někdo jako on to zvládne levou zadní, přesto jsem na něj nedokázal přestat myslet.
Nachystal jsem si rychlou snídani, vypil malou kávu, naházel učení do brašny a kolem osmé vypadl.
Před zkouškama jsme už měli jen samostudium, ale každý z nás mohl navštívit jakoukoliv přednášku, které dál pokračovaly pro jiné studenty, takže já si vybral jen přednášky, o kterých jsem věděl, že by mi mohly u zkoušek pomoct.
Zítra mě čekal písemný test, ale i když jsem věděl, že ho zvládnu, přesto jsem šel ještě na ranní dvouhodinovku, kdyby mi náhodou něco uteklo.
Nevěděl jsem, kdy bude Logan hotový, a tak, když mi v jednu končila poslední přednáška, ani jsem se nezastavoval v jídelně nebo v knihovně a rovnou zamířil na pokoj. Navíc, jsem se stejně potřeboval naučit co nejvíc na čtvrteční zkoušku, protože ve středu už jsem chtěl být připravený a jen si to zopakovat.
Logan
Bylo půl dvanácté, když jsem konečně spokojený kráčel chodbou k jídelně, abych se naobědval. Docela mi z těch nervů vyhládlo, ale zvládl jsem to s nejlepším výsledkem.
Jo, tenhle rok mám za sebou a už mě čeká jen doktorát. To teprve bude záhul… Nejspíš se začnu učit už o prázdninách, abych to všechno zvládl.
Stál jsem už v řadě na jídlo, když jsem si uvědomil, že Jael se nejspíš učí, protože ho taky čeká docela těžká zkouška. A podle toho, co říkal, tak z ní má docela strach.
A navíc… Uvědomil jsem si, že prostě nechci obědvat sám.
Ale vařit neumím…
Trvalo mi to asi dvě vteřiny rozhodování, kdy jsem nakonec koupil oběd s sebou pro dva a spokojeně jsem zamířil na kolej.
Když jsem se vrátil do pokoje, Jael tu nebyl. Nevěděl jsem, co dělá, nebo kdy se vrátí, tak jsem boxíky s obědem postavil na stůl, a šel se umýt a převléknout. Když jsem se pak rozhlédl po pokoji, všiml jsem si roztahaného Jaeolova učení. Takže se nejspíš ještě šprtal večer nebo ráno, a teď je možná v knihovně nebo na nějaké přednášce.
Já jsem se cítil teď naprosto svobodně. Aspoň po tu dobu, než začne nový rok. Byl to příjemný pocit vědět, že se nemusím šprtat, a můžu si dělat co chci. I když… Ještě budu muset zařídit nějaké věci ohledně studentské rady, připravit rozloučení s absolventy, ale za týden už budu mít klid i od tohoto a budu si užívat volných dní.
Spokojeně jsem se postavil ke kávovaru a dal jsem dělat kávu do konvice, aby měl i Jael, až se vrátí.
Jael
Vlastně ani nevím, proč jsem tak spěchal.
Jestli Logan už skončil, nejspíš si zašel na oběd a možná pak do knihovny.
Na mě určitě čekat nebude.
Nechápal jsem, proč mě to tak zamrzelo. Logan mi nic neslíbil, a nebyl jsem takový hlupák, abych si myslel, že se do mě zamiluje nebo, že potom, co to u něj doma bude v pořádku se mnou zůstane bydlet na koleji.
Věděl jsem, jak to na koleji nemá rád, a jen já ho tu určitě neudržím.
Přesto jsem nedokázal zpomalit a chodbami doslova proletěl.
S třesoucí rukou jsem vrazil klíče do zámku, a moje srdce se rozeběhlo jak šílené, když jsem zjistil, že je odemčeno.
A někdo jako Logan by určitě nezapomněl zamknout.
„A… ahoj…" pozdravil jsem ho a odložil batoh ke stolku.
Pokojem se nesla vůně kávy a na stole jsem viděl dva boxy s jídlem.
Zrudl jsem jak vařený rak, když mi došlo, že Logan dal přednost obědu se mnou místo v jídelně, a raději si začal tahat věci z brašny, aby mě neviděl.
„Tak jak ti to dopadlo? Mě ráno čeká písemný test, ale na ten už jsem naučený. Bojím se spíš té čtvrteční zkoušky. Odpoledne bych se chtěl učit, zítra po testu taky, a ve středu si to zopáknout, tak snad tě nebudu rušit…"
Rychle jsem se ještě převlékl do domácího, protože dnes už rozhodně nikam nepůjdu a přešel ke stolu, abych si vzal kávu.
„No, víš… Nevím, co máš v plánu a nechci tě nějak otravovat, ale… Myslíš… Myslíš, že by ses na to se mnou… podíval?"
Když jsem sklonil hlavu, abych se napil kávy, vypadl mi z drdolu pramen vlasů a skončil v hrnku.
"Stejně si musím ještě umýt vlasy, než sednu k učení. Hrozně dlouho to trvá, než uschnou…" povzdechl jsem si a začal pramen sušit papírovou utěrkou.
Logan
Právě jsem dodělal kávu, když dovnitř vrazil Jael. Tak, jak tu doteď bylo ticho a klid, okamžitě to tu ožilo, a to sem vešel jen jeden člověk. Musel jsem se pro sebe pousmát, když mi došlo, že mi to vlastně nevadí.
Vzal jsem si hrnek s kávou, postavil ho na stůl, a vytáhl ještě talíře a příbory, abychom se mohli naobědvat.
„Sice budu mít ještě nějaké vyřizování ve školní radě, ale to mi nezabere tolik času, takže jo… pomůžu ti,“ odsouhlasil jsem jeho žádost.
Skoro nikdy mě nikdo nežádá o pomoc, ale když už se tak stane, tak nikdy neodmítnu.
„Pojď se nejdříve najíst, ať to nevystydne. Pak si umyješ vlasy. Ohřívané jídlo není už tak dobré,“ posadil jsem se ke stolu a začal si přendávat oběd na talíř.
„Jo, a dopadlo to dobře, takže mě určitě rušit nebudeš, já se už učit nemusím,“ zamumlal jsem ještě s plnou pusou.
Oběd proběhl docela v klidu, zeptal jsem se Jaela při jídle, co mu dělá potíže. A vzhledem k tomu, že studoval stejný obor, nebyl pro mne problém mu pomoci. I když jsem u sebe neměl všechny poznámky z předešlých ročníků, prakticky všechno jsem si pamatoval.
Po obědě jsem vyhodil Jaela od kuchyňské linky, když chtěl začít umývat nádobí, a pustil jsem se do toho sám. Nechal jsem ho, ať si v klidu umyje vlasy, a když jsem měl uklizeno, odešel jsem do kanceláře školní rady s tím, že se vrátím asi tak za dvě hodiny, pokud se to neprotáhne. A pokud nebude něčemu rozumět, tak ať si to zatrhne, a pak se na to společně podíváme.
Tentokrát jsem měl sezení s jedním z děkanů a s rektorem, abychom dořešili všechno ohledně rozloučení s absolventy. Kromě mě, tu byli ještě tři členové školní rady, kteří už měli po zkouškách, a nakonec se celé to sezení, po rozdání úkolů, protáhlo na dvě a půl hodiny.
Když jsem se vracel zpátky, začínal jsem být nervózní, že jdu tak pozdě. Ani nevím proč, když jdu jen zpátky na pokoj, a maximálně pomůžu Jaelovi s učením. Ale možná právě proto, že jde o něho? Že jsem mu slíbil, že se vrátím během dvou hodin a už teď mám víc jak půl hodiny zpoždění?
Každopádně jsem spěchal, abych byl co nejdříve zpátky…
Jael
Oběd proběhl skoro v tichosti, a byl jsem potěšený, když Logan souhlasil, že mi pomůže.
Po obědě mě vyhodil od nádobí, a já si mezitím umyl vlasy.
Když pak odešel s tím, že se za dvě hodiny vrátí, sedl jsem si na postel, přitáhl si sešit s poznámkami a tři knížky, a zatímco jsem si ručníkem vytíral vlasy, snažil jsem se do hlavy dostat učivo.
Ale šlo mi to hůř, než jsem čekal. Možná proto, že tu bylo najednou takové ticho?
Vždyť jsem na to byl zvyklý, tak proč mi to najednou vadí?
Povzdechl jsem si, znovu sklopil oči k učebnici a přehodil ručník přes opěradlo, aby zatím trochu proschl.
Po hodině jsem už na tom byl docela líp, a řekl bych, že jsem se do toho začal i dostávat.
Přesto jsem se sunul šnečím tempem a zarazil se na vzorcích, které jsem prostě nedokázal pochopit.
Odložil jsem to zatím bokem a prostudoval si další část.
Uběhly dvě hodiny a něco, Logan se ještě nevrátil, a já z pěti částí, které jsem se měl na čtvrtek naučit neuměl pořádně ani jednu. První tři jsem si rozdělal, ale na další dvě se ještě ani nepodíval.
Povzdechl jsem si, slezl z postele a zašel do koupelny, abych si vzal krém na vlasy, který zabraňoval tomu, aby se mi tak cuchaly, a taky, abych si je každý den nemusel umývat.
Cestou jsem z mrazáku vyndal ještě zbytek zmrzliny, co tam zůstal, smutně se podíval na hodiny, a pak si zase vlezl na postel a střídavě si dělal poznámky, střídavě si vtíral krém do vlasů, nebo se cpal zmrzlinou.
Logan
Když jsem byl už na našem patře, o něco jsem zpomalil, abych nevletěl dovnitř jak velká voda.
Jen co jsem vešel dovnitř, hned jsem se díval po Jaelovi, abych zjistil, jak na tom je. Seděl na posteli a vypadlo to, že se učí, podle jeho soustředěného výrazu. Možná ani nevnímal to, že si hraje s vlasama.
Došel jsem ke svému stolu, odložil jsem složky ze studentské rady a diář, a šel si umýt ruce a převléct se.
„Jak jsi na tom?“ posadil jsem se na postel, když se mi nedařilo stáhnout nohavici a málem jsem se do těch kalhot zamotal.
Konečně se mi je podařilo svléknout a natáhl jsem se pohodlné tepláky. Uložil jsem si oblečení, aby se mi nemačkalo, a pak jsem se vrátil k Jaelovi. Nahlédl jsem do jeho poznámek a chtěl si povzdechnout, když jsem viděl, že s tím moc nepohnul, ale na poslední chvíli jsem se zarazil.
„Ukaž, řekni mi, co na tom nechápeš, a já se ti to pokusím vysvětlit. Nebo to chceš jen proškrtat jako minule?“ posadil jsem se na jeho postel a vzal mu jeho poznámky z klína, abych se na to mohl podívat blíž. Posunul jsem si brýle na nose, a čekal, co mi Jael řekne.
Jael
Když se Logan vrátil, srdce mi poskočilo radostí.
Zatímco se převlékal, odložil jsem už skoro prázdný kyblík zmrzliny na stůl, stejně jako krém, aby nezavazel. Hodil jsem si vlasy na záda a udělal Loganovi místo na posteli.
Asi bych za normálních okolností vyletěl z kůže, kdyby si ke mně takhle přisedl, ale teď jsem myslel jen na učení.
„Tohle nechápu vůbec," přiznal jsem otevřeně a trochu se zastyděl. „První část asi zvládnu, když se k tomu zítra vrátím, se třetí ještě tápu, a na čtvrtou a pátou jsem se ani nepodíval. Nevím, jestli to vůbec zvládnu."
Ukázal jsem na poznámky a na skripta, které jsem ještě ani neotevřel.
Logan
Pořádně jsem se podíval na to, co potřeboval vědět, a na to, co zatím napsal a vypočítal. Pak jsem jeho poznámky znovu vzal do ruky a listy, do kterých si dneska psal, jsem vytrhnul a rozškubal na malé kousíčky. Zašel jsem je vyhodit do koše, strčil jsem mu sešit zpátky do ruky i s tužkou.
„Takhle to bude nejlepší. Nebude tě mást to, co jsi tam už měl, protože polovina z toho byla špatně. Budeš nahlas říkat postup, a já tě zastavím, když bude něco špatně,“ trochu víc jsem se posunul dozadu a opřel se o stěnu, abych nemusel sedět zkroucený jak paragraf, protože by mě za chvíli bolely záda.
Jael byl naštěstí velice chápavý, a opravdu mu to myslelo. Stačilo ho jen otázkami správně nasměrovat, a on si vlastně cestu už našel odpověďmi sám. A nakonec, než jsem musel vstát a rozsvítit, protože se už začínalo šeřit, a já už na to špatně viděl, dodělal všech pět vzorců, a když jsem mu dal pak cvičné příklady, tak už je bez problémů spočítal. A dokonce jsme pokročili, a naučil se i něco navíc, co měl v plánu dělat druhý den.
„Říkal jsem, že to není těžké,“ zvedl jsem ruce a pořádně jsem se protáhl.
Jo, tohle, protože jsem se nemusel učit já, ale učil jsem někoho jiného, mě docela bavilo. Ale fakt je ten, že Jael je docela chytrý, tak kdo ví, jak by to vypadalo, kdybych učil někoho tupého.
„Měl by ses navečeřet a pořádně se před zítřejším testem vyspat, ať nejsi zítra unavený. Co si dáš na večeři? Udělám sendviče, to zvládnu, jen nevím, co ti do nich mám dát. Mě stačí jen šunka a vařené vejce,“ dal jsem ruce dolů, když jsem prokřupal záda a pak se na Jaela otočil.
Zadíval jsem se na jeho profil a snad bezděčně se k němu víc naklonil. Ani nevím, co jsem chtěl udělat. Ale vzpamatoval jsem se, když mě na tváři zašimraly jeho vlasy.
„Tak… co na tu večeři?“ zeptal jsem se tiše těsně u jeho ucha.
Jael
Logan byl chodící encyklopedie a zázrak.
Napřed jsem se lekl, když vstal, mé poznámky rozškubal a vyhodil.
Ale, když jsme se pak do toho pustili společně, pochopil jsem, a nezlobil se na něj za to.
Občas jsem se i musel podivit nad tím, jak to, že mě to nenapadlo samotného. Ale díky jeho vedení a správnému nasměrování jsem zvládl i to, z čeho jsem měl původně strach.
Sice si to budu muset zítra a ve středu ještě celé zopakovat, ale už jsem měl naději, že to i zvládnu.
Ne. Teď jsem to musel zvládnout.
Kdybych to nedal, asi bych se nemohl pak podívat Loganovi do očí.
Ani jsem si nevšiml, že se den už přehoupl k večeru, dokud Logan nevstal a nešel rozsvítit.
„Děkuju… Vážně jsi mi moc pomohl," řekl jsem a sbalil všechny věci, zatímco se Logan protahoval.
„Stačí mi pár hodin. Navíc test mám až v deset, takže nemusím jít hned spát."
Chtěl jsem mu odpovědět i na otázku ohledně večeře, ale najednou jsem ucítil jeho dech ve svých vlasech, a pak u ucha.
Pootočil jsem prudce hlavu, ale nejspíš jsem to dělat neměl, protože se naše nosy skoro dotýkaly, a já zatajil dech, když jsem se zase zadíval do jeho očí.
„Dám si… Dám si cokoliv, co budeš chtít ty…" zašeptal jsem stejně tiše a mimoděk sklouzl pohledem k jeho rtům.
Logan
Nepočítal jsem s tím, že se Jael otočí, a tak, když to udělal, na moment jsem ztuhnul, protože mi došlo, že jsem k němu až moc blízko.
Ale když zašeptal a jeho dech pohladil mé rty…
Najednou jsem ho chtěl políbit. Chtěl jsem, a nedokázal jsem si poručit.
Snad bezděčně jsem si olízl rty, a hned vzápětí jsem se přiblížil tak těsně, že se tomu už nedalo vyhnout.
Jeho rty byly měkké, příjemně teplé, a příjemné, když jsem jich dotkl těmi svými. Na setinu vteřiny jsem zaváhal, jestli mám pokračovat, ale když jsem se tak zblízka podíval do jeho očí, byl jsem v koncích.
Zvedl jsem ruku, zahrábnul mu je do vlasů na zátylku, a přidržel si ho, zatímco jsem opatrně povysunul jazyk, špičkou naťuknul jeho rty, a pak když je mírně pootevřel, vsunul jsem jazyk do jeho úst…
Přivřel jsem oči, když jsem ucítil hebkost a chuť jeho jazyka. Bylo to opravdu něco tak příjemného, že mi břichem proletělo to zvláštní chvění, a navíc… Už tak dlouho jsem se s nikým nelíbal, a on…
On chutnal tak dobře. Polibek s ním mi vůbec nepřišel odporný nebo jen nepříjemný. Prostě chemie tady zafungovala na sto procent, a já si až po chvíli, dlouhé chvíli uvědomil, co vlastně dělám.
Přerušil jsem polibek, pustil jsem ho a odsunul se kousek dál.
„Promiň… neměl jsem… nezeptal jsem se, jestli můžu… omlouvám se… Jdu udělat tu večeři…“ zašeptal jsem a snažil se, aby nezněl roztřeseně.
Jael
To, co se odehrálo potom, mi přišlo jako sen.
Aniž bych tomu mohl nějak zabránit, nebo jsem možná ani nechtěl, najednou jsem cítil Loganovy rty na svých a srdce se mi málem zastavilo.
Bál jsem se, protože jsem neměl žádné zkušenosti, ale…
Logan byl tak jiný než Gilbert. I jeho polibek byl jiný. Tak upřímný…
Pootevřel jsem rty a tichounce zasténal, když se jeho jazyk otřel o ten můj.
Nikdy jsem se nepídil potom, jestli je Logan na kluky, nebo bisexuál jako Gilbert, ale postupem času jsem zjistil, že je na tom nejspíš stejně jako já.
Najednou mě strašně zamrzelo, že jsem udělal takovou pitomost a nechal se zlákat krásou.
Kdybych mohl vrátit čas, byl bych raději, kdyby ten, kdo mě připraví o mé panictví, byl právě Logan.
Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil na co myslím se ode mně Logan odtáhl, a já zamrkal a vydechl.
Zavrtěl jsem hlavou, když se začal omlouvat a sevřel v prstech jeho triko, jako bych se bál, že mi najednou uteče.
„Ne…" zachraptěl jsem, "neomlouvej se…"
„Líbilo se mi… to" špitl jsem ještě a cítil, jak mi zase hoří tváře.
Raději jsem sklopil hlavu, až mi přepadly vlasy dopředu.
Vzpomněl jsem si hned na Loganova slova a hlavu zase raději zvedl.
„Nechtěl bys… nechtěl bys mě učesat?"
Bože! Co to plácám?!
V duchu jsem se okřikl, a zrudnul snad ještě víc.
Logan
Myslel jsem si, že se Jael naštve, nebo se bude cítit špatně, když jsem ho bez svolení políbil. Ale jeho tichounké zasténání, které mu uniklo snad nevědomky, a pak, když mi řekl, že se nemám omlouvat, že se mu to líbilo…
Ani nevím proč, ale najednou jsem byl šťastný. Oddychl jsem si, že jsem tohle naše soužití nepodělal tím, že jsem si dovolil ho políbit. Za ty dny, které tu spolu trávíme, a bez ohledu na to, jak jsme začali, jsem zjistil, že mi jeho přítomnost, jeho společnost dělá dobře.
Chytl jsem ho za ruce, v kterých stále svíral mé triko a jemným stiskem jsem ho donutil, aby ho pustil.
„Promiň, ale rád to triko mám rád,“ ale přesto jsem jeho ruce ve svých podržel o něco déle, než bylo potřeba.
A i když jsem si v duchu vynadal, jaký jsem idiot, když řeknu zrovna tohle, přesto se mi ho nechtělo pouštět, zvlášť, když jsem cítil, jak se mu mírně třesou.
„Dobře, učešu tě. Chceš udělat zase cop?“ konečně jsem přestal hypnotizovaně na něho hledět a pustil jsem jeho ruce.
„Jen si skočím na záchod a hned jsem zpátky,“ omluvně jsem se na něho podíval, a rychle jsem zmizel v koupelně.
Nechtělo se mi, ale potřeboval jsem jít od něj dál, trochu se uklidnit. Pustil jsem si studenou vodu a hned si ji chrstnul na obličej. Vzápětí jsem si v duchu vynadal do všeho možného, protože jsem zapomněl, že mám na očích brýle.
Nechtěl jsem se ale moc dlouho zdržovat, tak jsem spláchnul nepoužitý záchod, umyl si ruce a brýle očistil do ručníku. Ještě jednou jsem se na sebe podíval, srovnal si brýle na nose, prohrábnul si vlasy, a už o hodně klidnější se vrátil zpátky za Jaelem.
„Posaď se na židli, takhle se ty tvoje vlasy lépe češou,“ ukázal jsem ke stolu a čekal, až Jael vytáhne kartáč a přesune se na volnou židli.
Jael
V podstatě ani nevím, kdy jsem šel ten den spát.
Nic víc se mezi mnou a Loganem už neodehrálo, spletl mi cop, udělali jsme spolu sendviče, najedli se, a já se pak zahrabal do postele.
Na jednu stranu mi bylo strašně fajn, na stranu druhou jsem nevěděl, jestli jsem třeba něco špatně neudělal, když se pak už nic víc nestalo, nebo jestli byl prostě Logan jen ohleduplný a nevěděl, jak bych to vzal.
Pravda byla ale taková, že z toho jeho polibku jsem byl úplně mimo.
Bylo to něco tak úžasného, že bych si to i rád zopakoval, jenže jsem neměl odvahu udělat ten první krok, nebo si prostě o to jen tak říct.
Ráno jsem sice nemusel vstávat brzo, ale i přesto jsem se probudil se svítáním a rychle zapadl do koupelny.
Tentokrát mě ve snech nenavštívili duchové, ale někdo úplně jiný, a kdyby mě Logan viděl, asi bych se propadl hanbou.
Naštěstí studená voda dokázala téměř nemožné, a já se po chvíli už mohl s klidem vrátit do pokoje, kde jsem se potichu oblékl, a i když jsem měl ještě čas, vypadl jsem ven, abych Logana nerušil a nevzbudil ho.
Chvilku jsem se procházel po ztichlých chodbách a přemítal nad tím, co bude dál.
Hlavně mezi mnou a Loganem.
Byl jsem si ale jistý jednou věcí.
Kdyby...Kdyby k tomu došlo, dovolil bych mu to. Jemu ano. I když bych měl strach, že se mu to se mnou nebude líbit, protože nemám žádné zkušenosti. I když vím, že by to byla nejspíš jen chvilková záležitost, přesto bych mu to dovolil.
Musel jsem se ale uklidnit a Logana vytěsnit na chvilku z hlavy, protože takhle bych neudělal ani ten test, na který jsem byl připravený.
Po delší procházce se mi to naštěstí podařilo, takže když jsem v deset vcházel do místnosti, kde mě čekala zkouška, věděl jsem, že to zvládnu.
Jael
Druhý den ráno jsem se vzbudil zároveň s Jaelem. Slyšel jsem ho, jak chodí po pokoji a šramotí, i když se snažil být potichu. Ale dělal jsem, že spím, abych ho neuvedl do rozpaků kvůli tomu, co se den předtím stalo, a tím ho ještě víc neznervóznil před testem.
Počkal jsem, až odejde, a pak jsem teprve vstal. Umyl jsem se, převlékl, a rozhlédl se po pokoji.
Normálně doma uklízím jen svůj pokoj, protože nemám rád, když mi tam hospodyně chodí, a já musím mít věci na svém místě. Ale nakonec, abych zabil čas, a přestal myslet na Jaela, a na ten úžasný polibek a jeho červené tváře, pustil jsem se do úklidu.
A proto, že tenhle pokoj nebyl moc velký, byl jsem za hodinu hotový i s úklidem koupelny, kuchyňského koutu a předsíňky.
A tak jsem se po snídani sebral a šel do kanceláře školní rady, abych udělal, co bude potřeba a neztrácel s tím čas potom, až se vrátí Jael, a já mu budu pomáhat s učením, pokud ještě bude chtít.
Dokonce dorazil i můj zástupce a celou dobu se usmíval, až jsem se ho prostě musel zeptat, co dobrého se přihodilo.
Myslím, že tak nechápavý výraz jsem u něj ještě neviděl. Nebyl zvyklý na to, že jsem se ho ptal na cokoliv jiného než na to, co se týkalo studentské rady. Nevěděl jsem, jak dlouho bude Jael dělat ten test, tak jsem si zaběhl do kanceláře děkana, a zjistil si, kdy bude Jaelova zkouška končit.
A tak, když se přiblížila dvanáctá hodina, ukončil jsem práci pro školní radu a nechal dnešní úkoly na zástupci, který hned měl širší ramena, když jsem mu předal tuhle zodpovědnost.
Pomalu jsem šel chodbou k učebně, kde test probíhal, a stejně jsem tam byl ještě s předstihem. Opřel jsem se o stěnu vedle okna naproti dveřím, založil jsem ruce na hrudi a čekal.
Rozhlížel jsem se kolem sebe, a přemýšlel, jaké to bude, až ukončím školu a odejdu odsud…
Ale taky se mi do hlavy pořád cpal Jael. V duchu jsem si přál, aby ten test pro něj dopadl dobře, protože by jinak musel dělat opravné zkoušky a neměl by v létě na nic čas, protože by se musel učit.
Proč mi najednou tak záleží na tom, aby to dobře dopadlo? Je to snad jen proto, že chci, aby mi pomohl zjistit, co je s Calebem, nebo v tom je něco víc?
Jael
Věděl jsem, že test musím zvládnout.
Nejen kvůli sobě.
I když jsem nebyl tak chytrý a puntičkářský jako Logan, i když mi stačilo být jen lepší a nemusel jsem být za každou cenu nejlepší, měl jsem svou hrdost. A když vím, jak moc mi Logan pomohl, i přesto, že nemusel, věděl jsem, že to musím zvládnout.
Ze začátku jsem trochu zpanikařil a skoro to celé pokazil, ale naštěstí jsem se včas opravil a dohlížející děkan byl tak hodný, že mi dal možnost opravy.
Několikrát jsem se zhluboka nadechl, všechno odsunul stranou, a pak už mi nedělalo problém se do toho pustit.
Dokonce jsem skončil jako jeden z mála před časovým limitem a na výsledky si tak mohl počkat, ne jako ti, kteří se je dozví třeba až za několik hodin.
Když bylo po zkoušce a všichni se hrabali ven, ještě jsem si počkal na výsledek, a pak se dmul pýchou.
Zvládl jsem to!
Sebral jsem si věci a jako jeden z posledních vyšel ven. Hned u dveří jsem se však zastavil a srdce se mi skoro zastavilo. Přestal jsem vnímat všechno kolem sebe a hleděl jen na Logana, který se opíral o stěnu vedle okna naproti dveřím.
Čekal snad na mě?
Asi s tím svým červenáním budu muset něco dělat nebo mi to za chvilku zůstane, a já budu nejspíš jediný indiánský míšenec s barvou vařeného raka.
Nenápadně jsem se rozhlédl kolem, ale když to vypadalo, že se Logan k nikomu nehlásí, vykročil jsem k němu a zastavil se až těsně u něj.
„A… ahoj…" vydechl jsem a sevřel v náruči své věci.
Měl jsem touhu ho prostě obejmout, jak jsem byl najednou šťastný, ale nakonec jsem se udržel a jen se usmál.
„Zvládl jsem to… Plný počet!" pochlubil jsem se a možná o malinko povyrostl. „Díky za pomoc…"
Logan
Čekal jsem docela dlouho, už jsem přemýšlel, že to vzdám, ale pak jsem si řekl, že ne. Prostě jsem si jednou řekl, že na něho počkám, tak tu počkám.
Když se otevřely dveře, a začali vycházet studenti, mírně jsem se narovnal a vyhlížel Jaela. Ale on pořád nevycházel. Už jsem začínal být nervózní, že sem nakonec nepřišel, že to vzdal, a chtěl jsem se jít dovnitř podívat, když konečně vyšel ven. Když jsem ho uviděl, lekl jsem se, že to nedopadlo dobře. Byl červený, a svoje věci tiskl v ruce tak vehementně, až hrozilo, že to všechno kompletně zmačká.
Ale, když se pak začal usmívat a řekl, že to dal za plný počet bodů, oddychl jsem si. A vzhledem k tomu, že už ví výsledek, tak musel skončit jako jeden z prvních.
„Skvělý,“ pokýval jsem hlavou a usmál se.
Měl jsem radost i za něj, a bylo pěkné ho vidět šťastného. Spustil jsem ruce, mírně se k němu naklonil a nenápadně jsem ho potahal za cop, který mu přepadl dopředu.
„To si zaslouží odměnu. Zvu tě na oběd. Dneska žádné vaření, a odpoledne se potom budeme chvíli učit. Byl jsem už v kanceláři, hodně toho už mám hotové, takže pro dnešek mám padla, a můžu ti pomoct se vším, co budeš potřebovat. Takže jdeme na oběd,“ chytl jsem ho za rameno a natočil směrem, kudy se šlo ven, abychom pak šli do restaurace, protože jsem už měl docela hlad, ale hlavně…
Chtěl jsem Jaelovi udělat radost dobrým obědem, který by si nemusel vařit sám.
Jael
Když mě Logan pochválil, a pak mě trochu zatahal za cop, cítil jsem se šťastný jako nikdy.
Možná to nevydrží víc než pár dnů, v tomhle jsem zase nebyl nějak velký snílek, ale i tohle bylo víc, než co jsem za posledních pár let prožil, a nejspíš na dalších pár let prožiju.
Když řekl, že mě zve na oběd, chtěl jsem napřed zaprotestovat, ale nakonec jen přikývl.
„Zítra mám úplně volný den, ale spíš bych chtěl odpočívat, a už si jen něco málo zopakovat. Nerad se učím těsně před zkouškou, mám pak pocit, že mi rupne hlava. Chtěl bych toho zvládnout, co nejvíc dneska, a když mi pomůžeš, tak to určitě půjde…" poslední slova jsem už vyslovil skoro tiše, a po očku mrkl na Logana.
Šel jsem vedle Logana, a i když jsem byl trochu nesvůj, protože jsem cítil ty pohledy kolem sebe, snažil jsem se moc neklopit hlavu.
Ale málem jsem dostal záchvat, když mě Logan zavedl do restaurace, kde jídlo stálo tolik, co pomalu můj půl roční plat z brigády.
Mé protesty samozřejmě rázně zamítl a umlčel, a protože jsem se nechtěl hádat, a vlastně jsem to ani neuměl, nechal jsem se odvést ke stolu, a připadal si jako na nějakém rande.
Nakonec jsem si ale pochutnal, a ještě si dal dezert.
Po skvělém obědě, a díky Loganově společnosti ze mě částečně spadly zábrany, takže jsem se při cestě zpátky trochu rozvykládal o tom, co bych chtěl dělat, až dokončím školu.
Možná jsem byl velký snílek, ale kdo nesní, nic nemá.
Jakmile jsme zapadli na pokoj, a já odložil věci na stolek, otočil jsem se k Loganovi a usmál se na něho.
„Ještě jednou moc děkuju… bylo to skvělé…" s těmi slovy jsem k němu přistoupil a věnoval mu krátký a rychlý polibek na rty, než jsem se skoro hořící hlavou okamžitě zapadl do koupelny.
„Jen… jen se opláchnu a jsem zpátky…" křikl jsem skrz zavřené dveře, a cítil, jak mi zběsile tluče srdce.
Nemohl jsem ale v koupelně strávit věčnost, takže jsem po chvilce vylezl, převlékl se do domácího, a zase zabořil nos do učení.
Logan
Byl jsem rád, že Jael neprotestoval, a šli jsme na ten oběd. No, neprotestoval… Spíš jsem jeho protesty umlčel, protože se mi nechtělo dohadovat o tak jasné věci, a odměnu si rozhodně zasloužil.
Den uběhl v poklidu, odpoledne jsme se zase učili, a Jael do toho dal všechno, co mohl. Rád jsem mu pomáhal, když jsem viděl, jak se snaží. A líbilo se mi, že se držel svého plánu co nejvíc se naučit dneska, aby druhý den mohl před zkouškou relaxovat, což jsem v duchu schvaloval.
Zabral se do toho tak, že jsem ho doslova musel odtáhnout od učení, aby se aspoň navečeřel a šel osprchovat. A pak, když byla skoro jedna hodina v noci, utnul jsem to s tím, že už se toho stejně moc nenaučí, protože mu padala hlava, a už nedokázal udržet soustředěnost.
Nechal jsem ho jít spát, a sám jsem ještě pouklízel, aby tu nebyl nepořádek, až ráno vstaneme.
Když jsem se osprchoval i já a šel si lehnout, ještě jsem se na moment zastavil u jeho postele a chvíli si prohlížel jeho tvář.
Sklonil jsem se nad ním a přejel jsem konečky prstů po jeho nose, který zase krčil. Jeho napjatý výraz se okamžitě uvolnil, a jeho oddechování bylo taky klidnější.
Přikryl jsem ho, protože se mu peřina zase svezla skoro na zem, a pak už jsem se konečně uložil do postele i já.
Druhý den jsem tentokrát byl vzhůru dříve než on. Ale nechal jsem ho spát, protože jsem věděl, že potřebuje pořádný odpočinek. Potichu jsem se oblékl, nechal na stole lístek, že jsem na školní radě a vrátím se do oběda nejpozději, a vypadl jsem ven. Po cestě jsem si koupil snídani a kávu do kelímku, a pak jsem se už v kanceláři soustředil jen na to, abych to co nejdříve dokončil, a mohl se vrátit co nejdříve za Jaelem, kdyby chtěl ještě s něčím pomoct.
Tentokrát to už nezabralo moc času, protože můj zástupce toho den předtím zvládl opravdu hodně. Byl celý červený, když jsem ho pochválil a poděkoval mu. Tolik slov ode mne neslyšel snad po celé ty dva roky mého prezidentování.
Blížila se jedenáctá hodina, když jsem se vracel na kolej, a tak jsem přidal do kroku, protože jsem tušil, že Jael už rozhodně spát nebude.