Jael
Cesta uběhla rychleji, než jsem čekal. Ale nejspíš za to mohl fakt, že jsem nešel sám.
Pomalu ze mě začalo opadávat to napětí, které jsem cítil pokaždé, když jsem se Logana na něco zeptal, jako bych měl strach, že mě pošle do háje. Když promluvil o Calebovi, krátce jsem na něj pohlédl, ale vypadalo to, že už se mu o tom mluví lépe než na začátku.
Když řekl, že nechtěl jít na kolej jen jsem přikývl. Něco takového jsem čekal.
Poslouchal jsem Logana, užíval si jeho přítomnosti i večerní procházky, a po dlouhé době se cítil vážně dobře.
Myslel jsem si, že vejdem do obchoďáku, Logan něco vybere a zase vypadneme, ale když se na mě u dveří otočil a vyvalil to na mě, jen jsem na něj chvilku civěl a nevěděl, co říct.
Ale jeho přísný výraz, který měl snad pokaždé, když mluvil, mě nakonec odzbrojil.
Krátce a tiše jsem se zasmál, zvedl ruku a bezmyšlenkovitě se lehce prsty dotkl jeho tváře.
„Jsi vážně fajn kluk," zašeptal jsem, ruku jsem stáhl, trochu se začervenal, a pak ho obešel.
Po dvou krocích jsem se na něj otočil a přešlápl.
„Pokusím se tě nezruinovat a naštvat tě taky nechci. Jen… Nevím, co máš rád, takže mi musíš radit zase ty v tomhle," dodal jsem ještě.
Logan
Byl jsem rád, když Jael neprotestoval. Nechtěl jsem se s ním dohadovat, a pokud by měl připomínky, nejspíš bych ho poslal do háje a šel nakoupit sám. Vařit sice neumím, ale ten týden bych to už nějak přežil.
Ale když se dotkl mé tváře, jen jsem překvapeně zamrkal a nebyl v první chvíli schopen cokoliv říct.
Chtěl jsem namítnout, že mě rozhodně nezruinuje, ale nejspíš by to vyznělo blbě vzhledem k tomu, že on penězi zřejmě moc neoplývá. A tak jsem popadl první vozík, který byl po cestě a šel jsem za ním.
Procházeli jsme uličkami, já mu říkal, co mám rád, a on podle toho nakupoval. Když měl tendenci sáhnout po nějaké slevě, vzal jsem mu to z ruky a hodil zpátky do regálu, a vytáhl jsem jiné.
Nechtěl jsem ukazovat, že mám peníze, ale prostě jsem měl rád kvalitní a čerstvé věci, a ne ty, kterým končila životnost.
I přesto, že jsem se soustředil na to, co nakupujeme a hlídal ho, aby nevzal nějaké šunty, našel jsem si vždycky pár vteřin, kdy jsem ho jen pozoroval, jak soustředěně vybírá zboží, jak krčí pokaždé nos, když byl nerozhodný. Jak si každou chvíli přehazuje vlasy dozadu, když mu padaly přes rameno a jednou si je málem přišlápl, když si musel dřepnout ke spodní polici. A tak, když jsme procházeli kolem drogerie, nedalo mi to, a hned jsem do vozíku přihodil pár kvalitních gumiček, které by podle mě neměly motat do sebe vlasy a dvě čelenky. A když pochopil, že to beru kvůli něho, a chtěl protestovat, že to na jídlo není, jen jsem se na něho zamračil a vrátil jsem to zpátky do vozíku.
„Mám rád jahodové poháry s vanilkovou zmrzlinou. Uděláme si zítra,“ došel jsem k mrazáku a vybral tu nejlepší zmrzlinu, co jsem znal, a kromě ostatních věcí, jsem hned ještě přikoupil poháry a dlouhé lžičky, abychom to nemuseli patlat do misek.
A když jsme se pak blížili k pokladnám, došlo mi, že vlastně nakupujeme jen to, co mám rád já…
„A co ty? Co máš rád? Možná bych taky ochutnal,“ řekl jsem, když jsem se zastavili, a on se natahoval po šlehačce. „Jo, a nazpátek pojedeme taxíkem, aby se nám zmrzlina nerozpustila,“ dodal jsem ještě jen tak mimochodem.
Jael
Věděl jsem, že nakupování s Loganem bude asi zážitek, ale tohle předčilo všechno.
Nebyl jsem zvyklý tolik toho nakupovat, a ještě za plnou cenu, ale Logan byl neústupný. Jakmile jsem sáhl po nějaké slevě, okamžitě mě zarazil. Měl oči snad všude. Ale… Kupodivu mě tohle jeho peskování nevadilo. Cítil jsem se moc fajn, a když jsem šel za Loganem, který tlačil vozík, přistihl jsem se, že zírám na jeho záda, dlouhé nohy a… pěkný zadek. Když mi došlo, na co myslím, málem mi shořely tváře, a já se jen tak tak zastavil, abych do Logana nevrazil, když do košíku přihodil gumičky do vlasů a dvě čelenky. Samozřejmě jsem se pokusil zaprotestovat, ale marně.
Byl jsem z toho všeho trochu vyvedeny z míry a nevěděl jsem, jak na to všechno reagovat.
„Nejraději… Nejraději mám kokos v jakékoliv formě. A jinak sním asi všechno, takže tak, jak to je, mi to nevadí. Ale třeba příště, kdybys chtěl, mohl bych udělat něco, co mám nejraději," pohlédl jsem na Logana a cítil, jak mi hoří tváře.
Proč tak na něj reaguju? Až se vrátí domů, nejspíš si na mě ani nevzpomene, tak proč všechno tohle podstupuju?
A hned jsem si i odpověděl.
Protože mi s ním bylo dobře. I kdyby mě měl za pár dnů kopnout do zadku, aspoň těch pár dní jsem si chtěl v klidu užít.
Přibrali jsme ještě několik věcí, a pak zamířili k pokladně.
Když jsem viděl tu cifru, málem mě omylo a nechybělo moc, abych se poskládal Loganovi k nohám.
Logan
Konečně jsme dorazili k pokladnám, docela to trvalo, než jsme všechno vyložili. Pomocník nám to hned skládal do papírových tašek, tak, když jsem zaplatil, mohli jsme hned vyrazit.
Venku jsme odložili nákup na lavičky, a já vytáhl telefon, abych zavolal taxi.
„Máme asi deset minut, než dorazí. No, tak si na chvíli sednu,“ otočil jsem se na Jaela, ale udiveně jsem na něho zůstal hledět. „Je ti horko?“
Vážně byl celý červený. Je pravda, že bylo teplo, a v obchodě jsme byli docela dlouho, tak bych se ani nedivil. Ale nechtěl jsem, aby se vyvrátil, a já bych pak musel volat sanitku a s nákupem se tahat sám.
„Sedni si a pohlídej tašky,“ rozkázal jsem mu a hned jsem vběhl zpátky do obchoďáku.
Přiskočil jsem k prvnímu automatu, hodil drobné, a za chvíli jsem už vybíhal ven s ledovou vodou, kterou jsem mu hned otevřel a strčil do ruky. Sám jsem si otevřel druhou, protože jsem žízeň taky měl, a studená voda docela bodla.
Posadil jsem se vedle Jaela, mezi tašky, a rozhlédl se kolem sebe. I když měli tak za hodinu zavírat, pořád tu bylo celkem živo, a hlavně i proto, že byl pátek, a spousta lidí si chtěla odpočinout od toho neustálého učení. A někteří už se scházeli, aby oslavili, že prošli do dalšího akademického roku a nevyletěli hned u první zkoušky.
Jo, mě čekala ještě ta jedna, a pak už budu mít klid. Jen jsem zvědavý, kdy budou opravené ty trubky, abych se mohl vrátit domů.
„Co budeš dělat po zkouškách? Máš nějakou brigádu?“ promluvil jsem po chvilce soustředěného koukání na cestu, kdy konečně přijede taxík.
Vlastně… zapomněl jsem. Něco jsem po něm chtěl. Ale kdo ví, jestli si to ještě nerozmyslí, a navíc, pro něj tohle asi taky nebude jednoduché.
Jael
Logan si mé hořící tváře vysvětlil jinak, ale ledová voda bodla.
Když si sedl vedle mě, ani ta voda nepomohla, abych se zchladil. Ale musel jsem se vzpamatovat.
Přece se nemůžu nechat rozhodit pokaždé, když bude u mě blízko, nebo mi něco řekne.
Sledoval jsem okolí stejně, jako Logan, a když pak na mě promluvil, otočil jsem k němu hlavu a málem se pocintal vodou.
Znovu jsem si uvědomil, že je vlastně pěkný, a taky…
Měl laskavé a upřímné oči. Jen teď byly plné smutku, i když se to snažil maskovat svým chladným jednáním.
„Chodím vypomáhat do jedné cukrárny. Ale přes zkoušky a o prázdninách mám vždycky pauzu. A no… Teď…" nevěděl jsem, jestli tím celý den nezkazím, ale lhát jsem mu nechtěl.
„Sice nevím, jak to udělám, ale chci najit tvého brášku. Zaslouží si klid a vy taky,“ zašeptal jsem a sklonil hlavu.
Pak jsem ji zase zvedl, a aniž bych přemýšlel, naklonil jsem se blíž k Loganovi a čelem se opřel o jeho hruď.
„Mrzí mě, že nemůžu udělat víc," povzdechl jsem si tiše.
Vzápětí, jako bych si uvědomil, co jsem udělal, prudce jsem se narovnal a vstal.
„Myslím… Myslím, že tu je naše taxi," ukázal jsem na auto, co zastavilo o kousek dál a popadl jednu tašku.
Logan
Chtěl jsem namítnout, že lepší je asi chodit na brigádu právě v létě, kdy se nemusí tolik učit, a mohl by si vydělat víc peněz, ale on se v tu chvíli o mně opřel.
Možná to bylo bezděčné, byl prostě takový přirozený a zřejmě mu ani nedošlo, že to dělá. A já na moment zatajil dech a zapřemýšlel, jestli moje srdce tluče, nebo ne.
Jen jsem sklonil hlavu a podíval se na tu jeho, a na moment jsem zatoužil zvednout ruku a znovu si sáhnout na ty jeho vlasy.
Ale když mi ruka cukla, přikázal jsem ji, aby zůstala na místě, a jen jsem víc sevřel láhev s vodou.
„Jo, budu rád, když něco zjistíme,“ rychle jsem zašrouboval petku, popadl jsem zbytek tašek a šel nastoupit do auta.
U kolejí jsme byli ani ne za deset minut. Přeci jen autem to bylo podstatně rychleji než pěšky, a cesty byly v tuhle dobu už poloprázdné, zvlášť v téhle oblasti plné studentů.
Když jsem zaplatil a vešli jsme do budovy kolejí, míjeli jsme studenty, kteří se rozhodli, že prostě spát nebudou a užijí si konečně tu svobodu, kdy nemuseli myslet na učení, protože už měli zkoušky za sebou.
Jo, sklidíme nákup, a já se budu ještě učit. Pozítří je poslední den před poslední zkouškou, a to jsem si chtěl všechno už jen letecky projít, a pak se pořádně vyspat, abych byl na zkoušku v pohodě. Další moje zásada, neponocovat před zkouškou, protože nejhorší je, jít na ni nevyspaný a unavený.
„Zítra půjdu brzy spát, čeká mě v pondělí poslední zkouška, tak budu rád, když mě nebudeš budit,“ sdělil jsem ještě Jaelovi, když jsme byli už na našem patře a mířili k našemu pokoji.
Jael
Logan naštěstí nijak nekomentoval to, že jsem se něj opřel, a celou cestu zpátky jsme oba mlčeli.
Podle mě to sice bylo zbytečné vyhazování peněz, zmrzlina by se za tu chvilku určitě nerozpustila a tahání těžkých věcí mi nevadilo, ale raději jsem mlčel.
Kolem kolejí bylo na tuhle dobu nějak moc rušno, takže jsem jen sklopil pohled, vlasy mi přepadly dopředu na hruď a částečně tak zakryly výhled a myšlenkami jsem popoháněl Logana.
Na našem patře bylo naštěstí ticho a klid, tak jsem jen vydechl úlevou, a už se těšil až za námi zapadnou dveře.
Zrovna jsem chtěl Loganovi odpovědět, když se na druhém konci objevily dvě holky, podle vzhledu bych typoval, že patřily k místní skupině fiflen, které jsem neměl moc v lásce.
Sklopil jsem pohled a počkal, až přejdou, ale jedna z nich se u nás zastavila.
„Tohle sis u Gila zapomněl, Keenegane!" vyštěkla po mě a před nohy mi dopadla gumička, co mi vypadla tehdy z vlasů a já ji hledal.
Sehl jsem se, že ji seberu, ale ona mě najednou popadla za vlasy a škubla, takže jsem měl co dělat, abych udržel nákup v náruči.
„Jak může takový magor a bezcenná nula mít pěknější vlasy než já? Víš vůbec jakou ti prokázal Gil službu, když si tě vzal do postele? A ty jsi pak musel jít žalovat, co? Napráskat ho tomu šprtovi O'Brianovi. Chudák Gil to má teď velice těžké. Ale prý to stejně s tebou žádná sláva nebyla. Ležel si prej jen jako prkno, a kvílel jako prase na porážce," zasyčela a její kamarádka se zasmála.
Vyhrkly mi do očí slzy a nejraději bych se propadl.
Navíc to vypadalo, že neví, jak Logan vypadá, ale o to to bylo pro mě horší.
Ještě jednou mě zatahala za vlasy, a pak mě pustila. Otočila se k Loganovi a sjela ho opovržlivým pohledem.
„Pfff, no jasně, nějaký bezvýrazný a obyčejný brejloun se k tobě hodí nejvíc. Cítíš se aspoň líp, když jsi hezčí než on?" ušklíbla se a otočila se na svou kamarádku, aby viděla, jestli se směje jejímu vtipu.
Přes slzy jsem skoro neviděl, tašku drtil v ruce a mírně se třásl, ale když začala mluvit o Loganovi, něco se ve mě zlomilo.
Ani nevím, jak jsem to dokázal. Nikdy jsem nic takového neudělal.
„Logan není žádný bezvýrazný a obyčejný brejloun! Je to chytrý kluk, kterému nesaháte ani po paty! A líbí se mi, jak vypadá! Sluší mu to! Každý nemusí být hned jak napomádovaná hvězda!"
Myslím, že jsem, kromě sebe, dostatečně překvapil i je, a než se vzpamatovaly, čapl jsem Logana za ruku, protože jsem nechtěl, aby se s nimi hádal, a překonal tu krátkou vzdálenost k našemu pokoji.
Když jsem za námi zabouchl dveře, svezl jsem se na zem do kleku a tvář zabořil do dlaní.
„O… omlouvám se… říkal jsem ti, že chodit se mnou není dobrý… nápad… A taky…" zamumlal jsem, a pak zrudl, když jsem si uvědomil svá poslední slova na adresu Logana.
Logan
Byli jsme skoro u pokoje, když nás zastavily dvě studentky, které byly vyoblíkané a zmalované, a zřejmě se chystaly na nějakou párty. I když… Tady na téhle chodbě by neměly co dělat. A hlavně… To, jak jedna z nich vystartovala po Jaelovi…
Ani jsem nestihl mrknout, a Jael mě vtáhl do pokoje.
A to zas ne.
Nevím, co mě naštvalo víc, jestli to, že se takhle chovala k Jaelovi, nebo to, že skoro rozházela můj nákup, nebo to, že mě vlastně urazila?
Vždyť podle všeho ani nevěděla, kdo jsem. No, co se divit, jsem obyčejný kluk, a ne každý se dívá do ročenky na jiné fotky než na svoje.
Pustil jsem tašky na zem, vytrhnul se Jaelovi a beze slova jsem vyrazil z pokoje na chodbu.
„Hej! Ty!“ zakřičel jsem na ty dvě holky, které podle směru zřejmě mířily za Gilbertem.
Zůstal jsem stát s rukama založenýma na hrudi a jen se díval na to, jak se překvapeně otočily.
„Co? Neotravuj a běž si za tím svým indi-“
„Hej, ty, tak poslouchej!“ nemínil jsem snížit hlasitost ani o decibel. „Co tu děláš? Pokud vím, tak tohle je chlapecká kolej, ne?! Nahlásila ses vůbec správci? Máš sem dovoleno jít?!“
„A co je ti do toho, brejloune! Já si můžu jít, kam chci, a nebudu se nikoho ptát! Takže zalez do tý svý díry, za tím-“
„Jaký to byl pocit vědět, že jsi až ta druhá?!“ popošel jsem k nim o něco blíže, ale hlas stále neztišil.
„Co?!“ vytřeštila na mě oči, protože zřejmě nechápala, o co jde.
„Myslel jsem si to. Ty toho v té hlavě nejspíš moc nemáš, co? Dobře, tak abys to lépe pochopila… Jaký to byl pocit, když jsi přišla a zjistila, že Gilbert chvilku před tebou spal s klukem? Že dal vlastně přednost někomu jinému, i když s tebou měl domluvené rande?! Že ho strkal někomu do zadku a pak tobě do vagíny?“
Chodba skoro ztichla, a všiml jsem si, jak se opatrně otevírají i některé dveře, a viděl jsem zvědavé pohledy.
Ale kdo nebyl zvědavý, ale spíš naštvaný, byla ona slečna po mých slovech. Viděl jsem, jak ji vzteky zrudly tváře, a já si do ní prostě ještě rýpnul.
„Nejspíš nestojíš za nic, když se musel Gilbert nejdříve vyspat s klukem, aby potom vůbec vlezl na tebe. A víš co? Ani se mu nedivím. A jen tak mimochodem, jak se-“
Těch pár kroků ke mně překonala rekordní rychlostí, i když se ji její kamarádka snažila zastavit. Na poslední chvíli jsem zachytil její ruku, která mířila na moji tvář. Sevřel jsem její zápěstí a zle se na ni podíval.
„Nejen, že toho v hlavě moc nemáš, ale ani nejsi vychovaná. Měla bys vědět, že je slušnost nechat druhého domluvit. Chtěl jsem jen vědět, jak se jmenuješ, nebo se mám zeptat kamarádky, která má evidentně víc rozumu než ty? Nebo mám jít za Gilbertem? A navíc… Mlátíš druhé lidi? Násilí je něco, co se k holce nehodí, a tady je navíc zakázané. Takže, jaké je tvoje jméno? Jo, a omlouvám se, že jsem neměl čas se přes to tvoje kdákání představit. Tenhle obyčejný brejloun,“ ukázal jsem na sebe prstem druhé ruky, „se jmenuje Logan O´Biran. Takže tvoje jméno!“ dodal jsem o hodně hlasitěji a o hodně přísněji.
A bylo mi jedno, jestli mi ho řekne nebo ne. Stačilo se zeptat Gilberta, který vykoukl z pokoje, a když viděl, co se děje, raději zalezl rychle zpátky do pokoje.
„Dobře, nech si ho pro sebe. Někdo takový mi nestojí ani za to, abych se s ním zdržoval. Promiň, musím si jít umýt ruce,“ štítivě jsem ji pustil a otřel si ruku do trika. „A ještě jedna věc… Tyhle brýle stojí víc než tvoje školné. Ještě mi chceš dát facku?!“
Jael
Myslel jsem si, že mě Logan seřve nebo mě zpraží, a už se na mě ani nepodívá.
Ale on místo toho vypadl z pokoje, a když jsem vykoukl ven, zjistil jsem důvod.
Logan právě peskoval onu holku.
Na chvilku jsem zauvažoval, že půjdu za ním a pokusím se ho přesvědčit, ať se vrátí do pokoje, ale pak mi došlo, že bych tím situaci jen zhoršil, navíc se tam začínalo rojit víc čumilů, a někteří začali pokukovat i po mě.
Zalezl jsem proto rychle zpátky a posbíral tašky s nákupem, které jsem odnesl k lednici.
Proč se to muselo tak zkazit?
Teď se Logan určitě vrátí a nebude chtít se mnou ani mluvit. Zaboří se do učení a ani se mě nevšimne.
Proč mě to najednou tak zamrzelo? Vždyť jsem byl tak dlouho sám. Proč mi najednou vadí, že by se mnou Logan nemluvil?
V povzdechem jsem začal uklízet věci do lednice a špajzu.
Když mé prsty zavadily o gumičky a čelenky, vybavilo se mi, jak mi Logan rozčesával vlasy.
Svezl jsem se do sedu na zem, rozbulel se a věci do vlasů si přitiskl na tvář.
„Nechci… aby ses na mě zlobil…" vzlykal jsem. „Chci s tebou… jít zase… nakupovat… moc se mi to… líbilo… chci, abys mi… zase rozčesal vlasy…"
Uvědomil jsem si, že chci s Loganem trávit mnohem víc času, líp ho poznat, vidět jeho úsměv…
Logan
Výraz té holky byl k nezaplacení. Myslím, že jsem přestal být naštvaný a cítil jsem zadostiučinění.
A navíc vyběhl ze svého pokoje zástupce a už se hrnul k nám.
Byl to horlivý kluk a neměl rád, když byl nějaký problém. A věděl jsem, že už to můžu nechat na něm. Nikdy jsem mu to sice neřekl, ale byl na něho spoleh, a já věděl, že příští rok můžu prezidentování nechat na něm, protože já na to nebudu mít kvůli učení čas. Pro mne je přednější dokončit školu než dělat prezidenta.
„Pro tentokrát to přehlédnu, protože mám důležitější věci na práci než se tu zahazovat s někým takovým,“ opovržlivě jsem se na ni podíval, a pak jsem se otočil na zástupce. „Je to na tobě, co s tím uděláš, ale tahle holka sem už nepáchne, pokud nebude mít povolení od správce koleje.“
Ještě jednou jsem ji sjel opovržlivým pohledem a v duchu se ušklíbnul nad tím, jak otevírá pusu ve snaze něco říct, ale nebyla schopná najít správná slova, jak jsem ji zaskočil.
„Příště by sis měla nejdřív zjistit, s kým mluvíš, než někoho začneš pomlouvat a urážet. A mimochodem… Jael je rozhodně hezčí než ty, a taky chytřejší. Nedivím se, že mu Gilbert dal přednost před tebou.“
Víc jsem se s ní už nezdržoval a konečně jsem se vrátil do svého pokoje. Vlastně našeho pokoje…
Ale jen co jsem zavřel dveře, zarazil jsem se. Opatrně jsem nahlédl z předsíňky, jestli se mi to nezdálo a dobře jsem slyšel.
„Proč brečíš? Vždyť je to slepice, která v hlavě nic nemá. Na tvém místě bych se nad tím povznesl, a na mém místě bych… No, vlastně měla pravdu, nejsem žádná výhra…“ vlastně ani nevím proč mu to říkám, když mě muselo být slyšet až sem do pokoje.
Ale rozhodl jsem se nekomentovat to, co jsem slyšel, když jsem vešel dovnitř. Nevěděl jsem, jak by na to reagoval, a vlastně... Ani jsem nevěděl, co bych mu na to řekl.
„A jsi rozhodně hezčí než ona a máš opravdu moc hezké vlasy. Prostě jen závidí, to je všechno.“
Došel jsem k němu, chytil ho a zvedl na nohy. Potáhl jsem ho k židli a postrčil ho na ni, až dosedl. Chytl jsem jeho rozcuchané vlasy a jemně jsem je protáhl v prstech. Zakroutil jsem hlavou nad tím, jak můžou být holky tak blbé a zlé. Nemám je rád.
Přešel jsem ke stolku, vzal jsem kartáč na vlasy a vrátil se k Jaelovi. Vzal jsem mu z ruky věci, položil je na stůl a přisunul jsem mu kapesníky.
„Udělám ti cop, ale musíš mi říct, jak na to, protože to neumím,“ chytl jsem ho za vlasy a začal mu je opatrně rozčesávat.
Jael
Málem jsem vyletěl až do stropu, když jsem odněkud za sebou uslyšel Logana.
Popotáhl jsem a napůl ucha poslouchal, co mi říká, ale neodvážil se na něho podívat. Jen jsem doufal, že neslyšel, co si tu pro sebe povídám, ale to by mě nejspíš zpražil.
Když však řekl, že jsem hezčí a mám hezké vlasy, chtělo se mi umřít.
Víc rudý jsem snad ani nemohl být.
Popotáhl jsem, zamrkal, abych zahnal slzy a tvář si otřel hřbetem ruky. Chtěl jsem mu něco říct, ale on mě místo toho vytáhl na nohy, dostrkal mě k židli, a pak mě na ni zatlačil.
Když mi v prstech protáhl vlasy jen jsem zalapal po dechu a vytřeštil oči.
Tak mě přece jen slyšel?
Vysmrkal jsem se, a za chvilku si užíval jeho jemné péče.
Pomalu mi docházela slova, co říkal, a když jsem si vybavil to, že mi chce zaplést cop, jen to neumí, naznačil jsem mu, ať přejde přede mě, přehodil si vlasy přes rameno dopředu a ukázal mu jak na to.
A když jsem ho měl tak blízko, došla mi i jeho další slova.
Najednou jsem sevřel jeho ruku ve své a přitáhl si ho kousek blíž.
„Neměla pravdu!" skoro jsem vykřikl. „Jsi chytrý a hezký, a máš laskavé a upřímné oči! A určitě máš krásný úsměv!"
Proč vždycky mluvím dřív, než si to stačím promyslet?
Když jsem si svá slova uvědomil, nejspíš mi od studu zrudly i vlasy.
Pustil jsem Loganovu ruku a sklonil pohled.
Nejraději bych se propadl nebo utekl, ale v tom mi bránil právě Logan, který stál přede mnou.
Logan
Rozčesal jsem Jaelovi vlasy, a pak přešel před něj. Pozorně jsem se díval, jak si plete cop, a snažil jsem si to zapamatovat.
No, nevypadá to, že by to bylo něco těžkého, jen se musí dávat jeden pramen doprostřed, pak další doprostřed, ten, co byl uprostřed je vlastně teď na kraji, a pak ho zase musím dát doprostřed.
Ale pak zas něco plácnul, a já v měl v tu chvíli pocit, že se mi do jeho slov zamlžily i brýle. A dotek jeho ruky na mé…
Jak dlouho jsem už s nikým nebyl?
Jo vlastně víc jak čtyři roky.
Tak nějak mi bylo líto, že mě nakonec pustil, protože měl teplé jemné ruce, a opravdu to bylo příjemné. Díval jsem se na něj, jak celý rudy sklonil hlavu, a urputně pozoroval svoje kolena.
„Dodělám ti ten cop,“ konečně jsem vydechl a položil jsem dlaň na jeho hlavu.
Ale pak mi ruka sjela dolů na jeho bradu, za kterou jsem ho potlačil nahoru, aby se na mě podíval.
„Neuhýbej pohledem, když s někým mluvíš. Sice je to roztomilé, jak se červenáš, ale na druhou stranu, člověk pak neví, co si má myslet, když uhýbáš pohledem. Buď svůj, neboj se přímé konfrontace. Prostě se tomu postav, ať už je to cokoliv. Když zvládneš ty… no… duchy, tak živý člověk by pro tebe neměl být překážkou. Stačí už jen to, že ses dostal na tuhle školu a máš dobré výsledky,“ mírně jsem se k němu naklonil, když jsem s ním mluvil a ani nevím proč, ale měl jsem tendenci ztišovat hlas.
Už jsem na něj nebyl tak příkrý a přísný.
Co je ten kluk vlastně zač, že má na mě takový vliv, a já bourám jednu mou zásadu za druhou?
Jael
Se zatajeným dechem jsem čekal, co bude, a to chvilkové ticho, co se najednou mezi námi rozprostřelo mi připadalo jako věčnost.
Když jsem ucítil jeho dlaň na své hlavě, mírně jsem se přikrčil, ale pak zatajil dech, když se prsty dotkl mé tváře a zvedl mi hlavu.
Jeho tichý hlas mě donutil vydechnout a přivřít oči.
Klidně bych si od něj nechal povyprávět i pohádku na dobrou noc. Měl jsem najednou tendenci se stulit do klubíčka v jeho náruči a jen tak zůstat.
Nechápal jsem, jak na něj můžu takhle reagovat. Bylo to úplně něco jiného než u Gilberta.
Nejspíš jsem prostě jen chtěl, aby si mě všiml krásný a uznávaný kluk, abych měl pocit, že jsem chtěný.
Až teď jsem si uvědomil, jak strašně jsem se mýlil.
Zvedl jsem ruku a přejel jsem prsty Loganovi po tváři, jako bych si chtěl vrýt do paměti jeho podobu.
Jeho kůže byla tak příjemná na dotek. Jemná a příjemně teplá.
„Nedokážu být tak rozhodný a bojovný jako ty. Tak trochu ti to závidím. Dokážeš si poradit v jakékoliv situaci, ale já… A co se týče duchů, s nimi se kolikrát dá vyjít líp než s živýma lidma…"
Můj hlas byl stejně tichý jako ten jeho.
Na okamžik jsem své prsty z jeho tváře stáhl, než jsem se ho znovu dotkl, ale tentokrát jsem bříšky lehce přejel přes jeho rty.
„Tak jemné…" zamumlal jsem a vydechl.
Logan
Ještě víc jsem se k němu sklonil, když promluvil. Jako bych měl strach, aby mi neuniklo žádné jeho slovo. Jeho prsty mě lehce zašimraly na rtech, a já si je olízl, jak mě od toho doteku zabrněly.
Zvedl jsem obě ruce a chytl se opěradla židle. Uvěznil jsem mezi nimi Jaela, a byl jsem u něj tak blízko, že se naše nosy skoro dotýkaly.
Zahleděl jsem se do jeho temně modrých očí… Byly tak nádherné, a on si to zřejmě asi ani neuvědomuje. Doslova mě ten jeho pohled vtahoval. Bylo to, jako dívat se do hlubin moře, které člověka láká k tomu, aby do něho skočil.
Bylo to několika vteřinové ticho, kdy jsme na sebe tak hleděli.
Měl jsem na jazyku spoustu toho, co jsem mu chtěl říct, ale najednou se mi všechno vykouřilo z hlavy.
A teprve, když jsem udělal znovu bezděčný pohyb blíž k němu a naše rty se o sebe skoro otřely, jsem se konečně vzpamatoval.
„Dodělám… cop…“ vydechl jsem a rychle se narovnal.
Přešel jsem za něj, a vlasy jsem mu stáhl dozadu. Přejel jsem prsty po jeho krku, když jsem podebíral všechny prameny, a měl v tu chvíli chuť se ho dotknout víc.
Vážně jsem už dlouho s nikým nebyl, a tenhle kluk, i když jsem měl na něj ze začátku nervy, mně prostě něčím k sobě přitahuje. Normálně bych se s někým takovým ani nebavil, a celý měsíc bych ho ignoroval a snažil se najít si co nejdříve jiný pokoj. Ale on…
Raději jsem mu rozčesal vlasy, rozdělil je na tři hrubší prameny, a ty pak soustředěně začal splétat a v duchu si říkal: „Levý doprostřed, pravý doprostřed… levý doprostřed…“
Jael
Když jsem rychle stáhl ruku dolů, potom, co jsem si uvědomil, co jsem udělal, a viděl, jak si Logan olízl rty, málem jsem zapomněl i dýchat. A co teprve, když se ke mně ještě víc přiblížil a uvěznil mě svým tělem.
A byl tak blízko...
Cítil jsem jeho dech na své tváři, z jeho vůně se mi točila hlava, a měl jsem co dělat, aby mi srdce nebouchlo, nebo, aby mi plíce nepraskly, jak jsem nevěděl, jestli mám zadržovat dech, nebo rychle dýchat.
Chtěl jsem něco říct, něco udělat, cokoliv, ale prostě to nešlo.
Jeho hnědé oči, které mi připomínaly barvu lískových oříšků, byly vážně krásné.
Vůbec nebyly obyčejné a bezvýrazné. Pocítil jsem i vůni jeho šamponu, a jeho vlasy, které byly o dva odstíny světlejší než jeho oči, mě lákaly, ať se jich dotknu.
Měl jsem tendenci mu prameny stáhnout z tváře a zastrčit mu je za ucho. Nejspíš chodí pravidelně k holiči. Vepředu trochu delší, vzadu zastřižené.
Líbilo se mi to, ale ruce jsem nakonec nezvedl. Zaryl jsem si nehty do stehen, když se Logan ještě víc sklonil a naše rty se skoro dotkly. Málem mi explodovala i hlava, a jen napůl vnímal, když mi Logan zmizel ze zorného pole a přešel za mě.
Když svými prsty přejel po mé kůži na krku, naskočila mi husina snad úplně všude a lehce jsem se zachvěl.
Pořádně jsem se vzpamatoval, když už měl Logan skoro hotovo, a já věděl, že cop bude naprosto precizní a ukázkový, i když ho zaplétal poprvé.
Logan
Měl jsem strach, že ho budu tahat za vlasy, tak jsem se to sice snažil utáhnout, ale tak, abych ho neškubal. A když jsem konečně zamotal konec vlasů do gumičky, s čímž jsem se taky chvilku trápil, odstoupil jsem o krok dozadu a spokojeně se zadíval na svůj výtvor.
No, není to sice ideál, ale na poprvé by to šlo. Vlastně jsem nikdy nikoho s dlouhými vlasy nečesal, ségru nemám, a holkám vlasy taky nečešu. Ale nejspíš si to vynahradím tady, protože tu ještě nějaký ten den pobudu.
„Hotovo,“ mírně jsem za ten cop zatahal, aby mě Jael začal vnímat. „Půjdu se rychle osprchovat, a pak se budu ještě učit. Jestli budeš spát, tak si rozsvítím jen lampičku na stole, nebo se odstěhuji do koupelny, abych tě nerušil.“
Strčil jsem Jaelovi do ruky kartáč, aby neležel na jídelním stole, a pak zašel ke své posteli, a svlékl se do spodků. Popadl jsem věci na spaní, a ty co jsem měl předtím na sobě, jsem hned odnesl do pytle u dveří, aby je hospodyně mohla vyprat.
„Máš tu všechno, co chceš vyprat?“ houkl jsem na Jaela ode dveří.
I když jsem měl v plánu se jít učit, najednou se mi nějak nechtělo. Ale i kdyby byla situace jakákoliv, tuhle zásadu nikdy neporuším. Ať už se mi chce nebo ne, učit se prostě půjdu, protože na tomhle stojí mé výsledky, a já nechci odcházet od rozdělané práce.
Ale i přesto jsem po celou dobu pozoroval Jaela, a věděl jsem, že nejspíš budu muset do té koupelny s učením opravdu nakonec zalézt, protože po tom, co se před chvílí stalo, jsem měl tendenci na něj stále myslet a stále se na něho dívat…
Jael
Přehodil jsem si cop přes rameno a přejel po něm rukou.
„Děkuju… povedl se ti…" řekl jsem tiše, když mi podal kartáč na vlasy, a pořád se vzpamatovával z toho, co se před chvilkou odehrálo.
Vybral jsem z kartáče pár vlasů, co se tam uchytilo a vyhodil je do koše.
„Klidně se uč, spát ještě nepůjdu. Asi se taky ještě na něco podívám. Sice mě poslední zkouška čeká až ve čtvrtek, ale docela mám z ní obavy," povzdechl jsem si, když jsem si vzpomněl na můj nejméně oblíbený předmět, a co víc, zkouška bude ústní, a ty jsem celkově moc nedával.
„Asi tam ještě přihodím ráno věci na spaní a možná ručník, takže-"
Otočil jsem se k Loganovi a v tu chvíli mi došla řeč.
Už se přede mnou převlékal, nebyl to první nahý, teda skoro nahý kluk, co jsem viděl, ale po všech těch událostech…
Docela nepokrytě jsem si ho prohlížel a musel uznat, že má mnohem pěknější tělo než já. Možná cvičil nějaký sport, ale nebyl to žádný namakaný svalovec. Neměl na sobě ani gram tuku a jeho kůže byla lehce opálená.
„Pro-promiň…" vydechl jsem, když jsem si uvědomil, jak to asi musí vypadat, když na něj tak civím, a přešel ke stolku, abych do šuplíku schoval kartáč, gumičky a čelenky.
„Ještě… ještě douklidím nákup, abych tě pak nerušil, takže tu klidně můžeš zůstat. Nemusíš se učit v koupelně…" vyhrkl jsem ještě rychle, jako bych se bál, že už ho snad nikdy neuvidím.
Logan
No, stejně bych se do koupelny učit nešel, protože je to děsně nepohodlné. Ale tak dvě hodiny jsem ještě měl na učení naplánované a nemínil jsem měnit rozvrh.
„V pohodě, budu se učit tady,“ mávl jsem rukou ke svému stolu a na moment se zarazil, když mi došlo, proč se mi vlastně omlouvá.
Klidně bych si i uměl představit mít s ním sex, hezký na to byl dost, a zatím jsem nenašel nic, co by mě od něho vyloženě odpuzovalo. Ale taky jsem si vzápětí vzpomněl na jeho příhodu s Gilbertem a na to, jak říkal, že byl ještě panic.
Možná to ani nechtěl říct, nejspíš to ze sebe vyhrknul díky těm nervům, co měl, a možná si ani nepamatuje, že mi to řekl. Ale pokud byl panic a hned první sex a zažil takové zklamání…
Kdo ví, jak by se k tomu stavěl teď. A já bych mu rozhodně nemohl říct, že s ním budu chodit, že si chci jen prostě užít něčeho příjemného, protože čtyři roky suším. A kolikrát jsem si říkal, že mi ten sex chybí…
Ale on je jiný případ, a já nejsem jako Gilbert.
Raději jsem zalezl do koupelny, stáhl jsem trenky a hned vlezl pod sprchu, abych se co nejdříve umyl a mohl se jít učit. Rozhodně jsem nechtěl jít spát až někdy ráno v šest.