Jael
Trochu jsem se přikrčil, když se po mě Logan natáhl, ale pak vydechl, protože mě místo rány, kterou jsem očekával, strhl do náruče.
A jeho slova…
Vzlykl jsem a zavrtěl hlavou.
Zapřel jsem se dlaněmi o jeho hruď, že se od něj odtáhnu, ale v tu chvíli se za námi ozval ten muž.
Odstoupil jsem od Logana a vysmrkal se do kapesníku, který mi ten neznámý podal.
„Tak se zase potkáváme. I když znovu za poněkud špatných podmínek. Všechno vám vysvětlím, ale ne tady,“ ozval se, a pak mávl rukou ven.
Chtě, nechtě jsem jeho i Logana následoval do kavárny nedaleko stanice.
Posadili jsme se do rohu, kde bylo větší soukromí, a i přesto, že jsem nic nechtěl, objednal nám kávu a snídani.
„Jmenuju se Andrew, ale můžete mi říkat Andy. Nemusíme být formální," usmál se, když upil kávu a pustil se do lívanců. "Už dlouho tě hledám, Jaeli. Alex, ten druhý, co byl se mnou v baru, hned poznal, že jsi jiný, a tady od tvého přítele už vím, že vidíš duchy. Je to tak?"
Trochu nechápavě jsem zamrkal, ale pak přikývl. Jídla ani kávy jsem se nedotkl.
„Potřebujeme tvou pomoc. Hledáme muže, který je zodpovědný za sérii vražd táhnoucích se od Portlandu až sem. Ten muž je nebezpečný. Řekněme, že na tomhle světě je toho mnohem víc než duchové, a oddělení pro které pracuju, se právě těmito případy zabývá. Je to něco, s čím si normální policisté neporadí, protože o těchto věcech nemají ani ponětí. Pochopil jsem z rozhovoru s policisty, co tě zadrželi, že jsi podezřelý z několika vražd, které mohl mít na svědomí právě ten muž, kterého hledám."
Myslím, že víc vykuleněji jsem na něj nemohl zírat.
„Já… Mluvím s duchy a hledám… hledám Loganova brášku, který zmizel před dvěma lety. Přišel za mnou a prosil mě o pomoc. Jeho duše bloudí a… propadá se do temnoty, ale…" řekl jsem po chvilce a přemýšlel, co všechno mu můžu říct.
Byla to nějaká past?
Ne.
Když jsem se na Andrewa pozorněji zadíval, věděl jsem, že mluví pravdu. A kromě toho, z toho druhého jsem cítil, že je taky jiný. Že není jak obyčejní lidé.
A tenhle Andrew…
Nejspíš si taky prošel svým.
„Chápu… Je to nejspíš složité. A je mi jasné, že si asi chceš odpočinout. Co se sejít zítra? V poledne? Místo si klidně řekni sám. Vím, že je těžké asi uvěřit, ale já nejsem váš nepřítel."
„Já…" zašeptal jsem a sklonil hlavu.
Bylo mi všelijak. Před pár minutami jsem myslel, že zbytek života strávím ve vězení, a teď sedím v kavárně s mužem, který tvrdí, že potřebuje mou pomoc.
„Nevím, jestli vám dokážu pomoct," dodal jsem po chvilce.
Cítil jsem jeho upřený pohled, než si povzdechl.
„Tady je moje číslo. Určitě mi zavolejte. Můžu vám oběma pomoct, stejně jako vy mě. A moc času nemáme…" promluvil, a pak vstal.
Zaplatil účet, a pak už jsem slyšel jen cinknutí zvonku nade dveřmi.
Logan
Říkal jsem, že po čase stráveném s Jaelem mě už nic nepřekvapí? No, tak jsem se nejspíš spletl.
Sice jsem si na rozdíl od Jaela dal sendvič, který nám Andrew objednal, ale nechápavě jsem je přitom jejich rozhovoru sledoval.
A když se potom Andrew zvedl a odešel, vyskočil jsem na nohy.
„Hned jsem zpátky, zůstaň tu,“ přikázal jsem rychle Jaelovi a vyběhl ven.
„Andrew!“ křikl jsem na toho muže ve chvíli, kdy se chystal přejít cestu.
„Prosím?“ otočil se a vrátil se ke mně.
„Jen jedna otázka. Jak jste mě našel?“
Andrew se usmál, zadíval se přes okno na Jaela a potom zpátky ke mně.
„Řekněme… no… mám své způsoby, jak někoho najít. A jestli jsi dobře poslouchal, tak jsem říkal, že pracuji na případech, které nejsou normální. A jeden takový mě zavedl právě do jednoho nejmenovaného kostelíka, kde právě pracovala jistá skupina na očištění od duchů. No, a trochu jsem se poptal… Jo, cesty páně jsou nevyzpytatelné, a vy dva jste nám vlastně už podruhé zkřížili cestu, a bylo nám jasné, že naše domněnka o Jaelovi byla správná. Mám pokračovat?“
„Ne, není potřeba. Ozveme se vám zítra. A děkuji, že jste pomohl dostat Jaela ven. Asi by mu těžko někdo uvěřil, kdyby jim vysvětlil, proč ty lidi maloval, když je nezabil.“
„No, jo… To bude trošku problém. Pokud bude muset odjet z města, bude to muset vždycky hlásit, Byla to jedna z podmínek. Ale s tím si nějak poradíme, tak nemějte obavy. Budu čekat, že mi zítra zavoláte. Měl bys jít za ním, nevypadá moc dobře. Na mě už taky někdo čeká,“ usmál se a ukázal k autu, u kterého postával vysoký a velmi pohledný muž.
Rozloučili jsme se a já se vrátil zpátky do kavárny za Jaelem. Posadil jsem se vedle něho a přitáhl si svůj tác s jídlem a kávou. Napil jsem se, ale sendvič jsem nechal ležet.
Místo toho jsem chytil Jaela za ruku a políbil jsem ho na klouby.
„Vážně jsem se bál. A když jsem slyšel, že tě zadrželi, myslel jsem už na to nejhorší. Absolutně jsem neměl tušení, jak tě z tama dostat. Ještě že na nás ten Andrew narazil.“
Pak jsem si ale Jaela přitáhl znovu do objetí, které už ale bylo o něco opatrnější než na stanici, kde jsem dal naprosto volný průchod svým citům.
„Jaeli… nechci, abys už někam chodil beze mne. Není to tím, že hledáš Caleba. Víš… Chyběl jsi mi,“ naklonil jsem se k němu, a pak mu ještě do ucha zašeptal: „Zamiloval jsem se do tebe a nechci o tebe přijít.“
Jael
Když jsem s Loganem osaměl, ještě víc jsem se schoulil na židli.
Očekával jsem, že mě okamžitě seřve, ale on se místo toho zvedl, přikázal mi, ať zůstanu sedět a vyběhl ven.
Jen letmo jsem se podíval, co dělá, a když jsem ho viděl mluvit S Andrewem zase jsem sklopil hlavu.
Pořád jsem byl z toho všeho tak v šoku, že jsem nevěděl, jestli sním nebo bdím.
Jestli to není nějaká trapná reality show, nějaký kanadský žertík.
Když se Logan vrátil trochu jsem sebou škubl, a ani nestačil zpracovat jeho slova, a už mě znovu objímal, i když mírněji než na policejní stanici.
Schoulil jsem se v jeho náruči, jak moc příjemné to bylo, jak moc mi to připomnělo naše společné chvíle, i když jsem věděl, že nesmím. Že se od Logana musím držet dál. Zvláště teď pokud jsem podezřelý. Nemůžu si dovolit zničit Loganovy život.
Ale v momentě, kdy jsem ho chtěl od sebe odstrčit, mi zašeptal do ucha to prokleté slovíčko.
Úplně jsem ztuhl, a vzápětí vyskočil na nohy, že se převrhla židle, na které jsem seděl, a pár hostů se po nás otočilo.
Vyděšeně jsem na něho zíral a třásl se po celém těle.
Co je tohle za hloupé vtipy?
Slzy mi vstoupily do očí a já se rozbrečel.
„Prosím… Logane… tak-takhle mě nez-nezkoušej… Já vím, že… že jsem ti ub-ublížil, ale to-tohle… moc to bolí…" vzlykal jsem, ustoupil o krok dozadu, a pak se rozeběhl ven.
Logan
Teda… počítal jsem s jakoukoliv reakcí, ale s takovou rozhodně ne.
Bylo to, jako kdybych dostal kopačky.
Ještě že jsem rychlý běžec. Jen jsem vyhrkl, že se vrátím, jen, co ho dohoním, a pak jsem vyběhl za Jaelem. Dohnal jsem ho pár kroků od kavárny, popadl jsem ho za lokat a strhnul k sobě.
„Jaeli, kurva!“ křikl jsem na něho. „Nevím, co si o mně myslíš, ale snad jsi mohl poznat, že si nikdy takhle blbou srandu z nikoho nedělám. Nevím, proč bych to měl na tebe zkoušet. Takhle nízko bych nikdy neklesl! Nebo říkáš, že jsem stejný, jako ten Gilbert? Nasral jsi mě, fakt že jo, Už dlouho jsem, do prdele, neřekl tolik sprostých slov, co dneska. Víš, co mě to stálo, než jsem si to vlastně přiznal? A pak, kdo je tu ten zabedněný…“
Přitáhl jsem si Jaela a sevřel ho v objetí. Rozhlédl jsem se kolem sebe, jak moc způsobujeme rozruch, ale všimla si nás akorát jedna žena, a odnaproti z auta se na nás zazubil ten Andrew, než se auto rozjelo pryč.
„Možná jsem ti to měl napsat na papír a pak utéct, co?“ začal jsem mluvit už o něco mírněji. „Umíš si představit, co mě to stálo nervů si to přiznat, a pak ti to říct? Tak přestaň blbnout a pojď dovnitř. Máme tam ještě nedojezenou snídani, kterou zaplatil ten Andrew. A chci si dopít kafe. A chci prostě v klidu posedět, a poslechnout si, co jsi vlastně ty tři dny dělal, a jestli chceš, taky ti povykládám, co jsem dělal já. Vysmrkáš se, ať mi nesoplíš do trika, vypiješ si čaj a najíš se…“
Sklonil jsem se, políbil jsem Jaela do vlasů, a než jsem se narovnal, abychom mohli jít dovnitř, ještě jsem mu zopakoval to, co jsem mu říkal vevnitř.
„Nemusíme tu dělat nějaké srdceryvné scény, to si necháme až na pokoj, ale myslel jsem to vážně, když jsem řekl, že tě miluji, Jaeli.“
Jael
Moc daleko jsem nedoběhl, když mě Logan dohnal a pořádně mě seřval.
Ale po jeho slovech…
I když si jedna moje část pořád nechtěla připustit, že by se někdo jako Logan zamiloval do někoho, jako jsem já, ta druhá část teď nadšeně skákala do vzduchu.
„Lo-Logane…" vzlykl jsem do jeho trika, a pak se nechal odvést zpátky do kavárny.
Usrkl jsem trochu kávy, která už byla skoro studená, ale jídla se ani nedotkl.
„Ne-nemám hlad… nebo spíš chuť, ale… Můžeme to vzít s sebou. Řeknu ti, co chceš… vědět, ale ne tady… Chtěl… chtěl bych jít někam, kde je klid… prosím. Mám… mám zamluvený pokoj v jednom motelu, mám tam všechny… všechny věci," řekl jsem tiše, když jsem se vysmrkal.
Pak jsem zvedl hlavu a konečně se na Logana pořádně zadíval.
Konečně jsem viděl to, co před tím ne.
Starost i strach v očích, lehkou únavu v obličeji.
Přesto všechno se mi zatajil dech, jak krásný byl.
A já si nedokázal poručit. I kdyby to byl jen nějaký pomíjivý sen, i kdyby to byla jen nějaká hloupá hra, ale tomu jsem moc nevěřil, vzhledem k tomu, že šlo o Logana, právě teď, po jeho slovech, které mi možná ještě ani úplně nedošly, jsem měl pocit, že snad dokážu i létat.
„Nemůžu… tomu uvěřit… Jak to, že mě potkalo… takové štěstí. Že se někdo jako ty mohl do mě za-…"
Ani jsem to slovo nedořekl, místo toho jsem zrudl a sklopil pohled.
„Půjdeme odsud, prosím?" zvedl jsem po chvilce hlavu a zadíval se na Logana.
Logan
Doufám, že tohle nebudu muset absolvovat víckrát, a že to Jaelovi opravdu došlo.
Ani netuší, kolik mě to stojí nervů, tohle říkat. Jo, myslím to vážně, opravdu ho miluji, ale nejsem zvyklý tohle říkat. Fakt mě to stálo tak půlku života…
Ale byl jsem rád, že se Jael trochu uklidnil a už neměl tendenci mi utéct. Vrátili jsme se zpátky, a i když on nechtěl, já si svoji napůl rozjezenou snídani, nakonec dojedl.
Tu jeho jsem nechal zabalit, a chtěl jsem zaplatit, ale ve chvíli, kdy jsem vytahoval peněženku, mi došlo, že ji vlastně platil Andrew.
Byl jsem prostě tak rozhozený, že mi unikaly i takové věci.
„Pojedeme do toho motelu, posbíráme věci, odhlásíme tě, a pak pojedeme na kolej. Je tam teď strašně málo lidí, protože většina odjela pryč. A je obsazeno jen pár pokojů Na našem patře navíc nikdo není. Kdy ses vlastně vrátil? Já jsem přijel předevčírem,“ převzal jsem od servírky zabalenou snídani a vstal jsem, abychom mohli odejít.
„Mám tu kousek auto,“ nasměroval jsem Jaela k parkovišti u policejní stanice.
Po cestě jsem si ho ale víc přitáhl k sobě. Chytl jsem ho za ruku, aby neměl snahu mi zase utéct.
Bylo zvláštní takhle vedle něho jít, teď, když vím, co k němu cítím. Bylo to opravdu jiné…
„No, jen aby sis nemyslel něco špatného… Víš, mluvil jsem se svým ex. Je možné, že bude volat a hovory s ním nejsou nikdy na dvě slova. Jde o to, že spíš je zvědavý, jestli jsem si to u tebe neposral. Teda, to jsou jeho slova. Je to fajn kluk, a nejspíš se možná někdy i potkáte, ale nechci, aby sis myslel, že s ním něco mám, nebo k němu něco cítím, nebo tak. Prostě je to teď kamarád, který má svého kluka, ale zajímá se a je moc zvědavý.“
Když jsme došli k autu, ještě jsem si Jaela k sobě přitáhl. Zadíval jsem se mu do očí, a pak jsem se sklonil, abych ho políbil.
Měl jsem na jazyku znovu ta slova: „Miluji tě,“ ale je to pro mě docela těžké to jen tak říct, nejsem na to zvyklý. Ale doufal jsem, že nebude o tom pochybovat, a snažil jsem se mu to dát najevo aspoň tím polibkem.
Jael
Než jsme vyšli z kavárny, trochu víc jsem se uklidnil, a snad kromě zarudlých očí nic nenasvědčovalo tomu, že jsem před chvilkou brečel jako o život.
Když mě po cestě k autu vzal Logan za ruku, nemohl jsem jinak než se pousmát, i když jsem hlavu nezvedl a dál upřeně zíral na cestu před sebou.
Trochu mě překvapilo, že začal mluvit o svém bývalém příteli, ale neměl jsem důvod se na něj nějak zlobit, nebo mu cokoliv vyčítat.
Jakmile si mě však přitáhl k sobě, jen jsem vykulil oči a vzápětí sebou málem švihl na zem, jak se mi zatočila hlava a podlomily kolena z jeho polibku.
A stejně jako on mi předával své pocity beze slov, chtěl jsem udělat to samé já jemu.
Objal jsem ho rukama kolem krku a víc si ho na sebe přitiskl, až jsem skoro nemohl dýchat.
Polibkem jsem prosil o odpuštění, předával mu své city k němu, i radost z toho, že jsem se s ním znovu setkal.
„Pro-promiň…" zachraptěl jsem, když jsme se od sebe odtrhli, a já byl rudý až na zadku.
Raději jsem rychle nastoupil do auta, a o necelou hodinu později už jsme parkovali před kolejemi i s mýma věcma, které jsme vyzvedli v motelu.
Cestou na pokoj jsme potkali asi jen dva studenty, a celkově tu bylo takové ticho, úplně odlišné od toho, co se tu děje přes rok.
Když se za námi zavřely dveře do pokoje, s úlevou jsem se svezl na zem a věci mi vypadly z rukou.
„Konečně v bezpečí…" zamumlal jsem a znovu se roztřásl, když jsem si vzpomněl na to, jak mě chytli a odvedli na stanici.
„Myslel jsem si… myslel jsem si, že tě už nikdy neuvidím, že… že… málem jsem skončil ve vězení," vyrážel jsem ze sebe, jak to na mě dolehlo plnou silou a škubal se za cop, který už měl to nejlepší za sebou.
Logan
Zajeli jsme do motelu pro Jaelovy věci, a pak se vrátili na kolej. Po celou dobu jsme toho moc už nenamluvili, ale nebylo potřeba.
Každý jsme si v hlavě přebírali svoje myšlenky, kterých bylo opravdu víc než dost.
Ale když se Jael svezl v pokoji na zem, jen jsem na něho hleděl a přemýšlel, jak mám zareagovat.
Normálně bych ho seřval, ale nevěděl jsem, jestli bych to tím teď jen nezhoršil.
Odložil jsem věci, vyzul jsem si boty, a pak jsem si dřepl k Jaelovi.
„Už je to v pohodě, jsi tady. Nejspíš ještě párkrát na policii budeš muset, ale nemyslím si, že by tě chtěli zavřít. Však víš, co říkal ten Andy, ne? Určitě ti pomůže. Věřím mu,“ chytl jsem ho za ruku, kterou trápil svůj cop.
„Vypadáš hrozně,“ povzdechl jsem si a cop jsem mu rozpletl. „Nejspíš jsi toho moc nenaspal, co? Vlastně se ani nedivím.“
Chytl jsem Jaela a zvedl jsem ho na nohy.
„Půjdeš se osprchovat, a pak se konečně nasnídáš. Jsi celý bledý, asi máš nízkou hladinu cukru. Chceš pomoct se sprchováním? Umyju ti vlasy, co? No, asi vypadám jak úchyl, když ti chci mít vlasy, a vlastně… Ani mou pomoc už nepotřebuješ,“ chytl jsem ho za ruku, ne které měl předtím sádru.
„Tak pojď. Taky se musím osprchovat, večer jsem usnul, a ani jsem se nestihl umýt,“ potáhl jsem Jaela do koupelny, a sám jsem se začal hned svlékat.
Jael
Nechal jsem se vytáhnout na nohy, a pak se nasměrovat do koupelny.
Svlékl jsem se, stejně jako Logan, a pak zalezl do sprchy a pustil pořádně teplou vodu. Rozehřála mé tělo, a Logan uklidnil tu bouři, co mě uvnitř ničila.
Okamžitě jsem se k němu přitiskl a vzdychl.
„Už je to lepší…" zamumlal jsem do jeho hrudi. „Promiň, že tak hysterčím a panikařím, ale já vážně myslel, že je to konec. Ale jsem moc rád, že tu jsi se mnou. A můžeš se postarat o mé vlasy. Chybělo mi to. A taky jsem rád, že mám tu pitomou sádru dole."
Ještě chvilku jsem tak stál, tiskl se k Loganovi a přebíral od něj to lidské teplo, které jsem teď tak nutně potřeboval.
Vědět, že je tu se mnou, vědět, že nejsem sám, že už nejspíš nikdy na nic nebudu sám…
No… I když…
Otázkou zůstávalo, jak dlouho se mnou Logan vydrží.
Zvedl jsem hlavu, usmál se na něj, a pak se k němu otočil zády, aby mi mohl umýt vlasy.
Sám jsem se pak umyl a s umíněností sobě vlastní umyl i Logana. Chtěl jsem mu to prostě nějak oplatit.
Zamotal jsem se do županu, vlasy zamotal do ručníku, a s mnohem lepší náladou, a už klidnější se s Loganem vrátil do pokoje. Nechal jsem si nachystat i tu snídani, a i když jsem snědl sotva polovinu, jak jsem měl pořád mírně zauzlovaný žaludek, dostal jsem do sebe aspoň něco.
„Věříš mu? Myslím tomu Andymu. Věříš mu?" zeptal jsem se, když jsem se zvedl, abych z batohu vyhrabal kartáč, fén a gumičky, a vrátil se znovu ke stolu, abych si sedl.
Logan
Chtěl jsem namítnout, že se umím umýt sám, ale tentokrát jsem to spolkl a nechal jsem Jaela, ať mě umyje.
Bylo to takové uklidňující jak pro mě, tak i pro něj. A když jsem viděl, že konečně něco pojedl a mírně se mu vrátila barva do tváře, oddychl jsem si.
To nejhorší máme nejspíš za sebou.
Převzal jsem si od něj fén, zapnul ho do elektriky, a začal jsem mu sušit vlasy. Nikdy jsem vlasy nefénoval úplně do sucha, vždycky jsem je nechal mírně vlhké, abych je nepřesušil. A tak, když jsem potom Jaelovi vlasy pročesával a pletl mu cop, šlo to lépe, protože vlasy pěkně držely pohromadě.
„Jo, myslím, že mu věřím. Nevím sice, co jiného měl ještě na mysli, než jsou duchové, ale tak nějak se už přestávám divit. A můžeš za to ty,“ chytl jsem ho za bradu, zaklonil jsem mu hlavu, usmál jsem se a pak ho políbil.
„A hlavně, dostal tě z vězení. Já sám bych nejspíš toho moc nezmohl. Nejspíš by mi nevěřili. Byl to docela šok, když mi ráno z policie volali. Zrovna včera večer jsem byl v parku, a jeden známý policajt mi říkal, že tam prý někdo obchází. Netušil jsem, že tím mysleli tebe. No… jedině, že by tam obcházel ještě někdo jiný.“
Po posledních slovech jsem se zamyslel.
Co když tam opravdu někdo obchází, a může to být právě ten, co má na svědomí Calebovo zmizení? Možná bych tam mohl jít, a chvíli si to tam pohlídat, ale nejspíš bych na sebe zase upozornil, a mohl bych ve vězení skončit i já.
„Víš, ten Andrew nás vlastně našel kvůli mně. Teda on tě prý hledal už předtím, ale dopomohl jsem tomu já. Když jsi utekl, vrátil jsem se do toho kostela. Prohlížel jsem znovu ten pokoj, jestli tam ještě něco nenajdu, ale nic jiného tam od Caleba nebylo. A zavolal jsem jedné společnosti, nějací lovci duchů, nebo co to je, nevím, jak se jim říká, no a oni tam přijeli, prohlídli to, řekl jsem jim, co se tam stalo, a oni tam zůstali, aby to od těch duchů očistili a jim dopřáli klid, nebo tak něco. Moc tomu nerozumím, je to prostě něco, co v knihách nenajdeš, ale tím, že jsem je zavolal, tak nás Andrew vlastně našel. Nechal jsem jim na sebe kontakt.“
Dopletl jsem Jaelovi cop, a pak jsem přešel před něj a posadil se na druhou židli.
„Myslím si, že by nám ten Andrew mohl pomoct…“ pohladil jsem Jaela po tváři.
Jael
Jo, tohle mi chybělo.
Tak obyčejná věc, a co to s člověkem udělá.
Než Logan skončil, zatlačil jsem i ten zbytek pochmurných myšlenek z dnešního rána.
„Když mu věříš ty, pak já budu taky. Chci říct, nepřišel mi, že by si z nás utahoval, ale znáš mě. Naivka, co naletí hned všemu," usmál jsem se na Logana, a pak přivřel oči, když jsem ucítil jeho teplou dlaň na své tváři.
Vydechl jsem, otřel se o něj jako kocour, a políbil ho do dlaně.
„Ani nevíš, co to pro mě znamená, že tu jsi se mnou… Vážně jsem si myslel, že tě nikdy neuvidím. Musím ti toho tolik říct. Chci toho s tebou tolik probrat. Už nechci utíkat. Už nechci být ten slaboch. Ale ze všeho nejvíc bych teď chtěl být jen s tebou… Chci říct…" rozčileně jsem mlaskl, jak jsem se nedokázal vymáčknout. „Chci tím říct, jen tak zůstat… Myslím, jako nemyslet teď chvilku na nic, úplně vypnout, odreagovat se, odpočinout si…"
Trochu jsem se zamračil a zabručel, protože jsem si nebyl jistý, jestli jsem to vyjádřil dobře.
Vím, že nám utíkal čas, ale s příchodem Andrewa se mohlo mnohé změnit. A já teď opravdu nebyl ve stavu, kdy bych se sebral a šel hledat stopy.
A ani se mi o tom moc nechtělo mluvit. Potřeboval jsem si odpočinout a na chvilku prostě zapomenout na všechny starosti. Stačilo by mi, jen se schoulit Loganovi do náruče a užívat si jeho blízkosti.
„Pro-promiň… Vím, že spěcháme, a tohle je ode mně sobecké," povzdechl jsem si nakonec.
Logan
„Nejvíc chyb člověk nadělá, když spěchá, nebo když je unavený. Myslím, že nám nějaký ten odpočinek rozhodně neuškodí,“ ještě jednou jsem Jaela pohladil, a pak jsem vstal, abych sklidil ze stolu.
Nedojezenou snídani jsem strčil do lednice, a nádobí hned umyl, abychom to nemuseli dělat potom, což by se mi asi nechtělo.
„Jo, byl jsem nakoupit, asi jsem tušil, že se vrátíš,“ ukázal jsem ještě Jaelovi plnou ledničku, a pak ji konečně zavřel. „A… no… trochu jsem ti rozházel postel. Ale nepovlékl jsem. Nějak jsem na to neměl náladu.“
Vlezl jsem hned do skříně, abych vytáhl povlečení a začal jsem povlékat jako první Jaelovu postel.
Pak jsem povlékl i moji peřinu, a když jsem byl hotový, zastavil jsem se mezi postelemi a zadíval se na ně a pak na Jaela.
„Tak kam?“ ukázal jsem nejprve na jednu a potom na druhou.
Nikdy jsem nebyl nerozhodný. Ale teď, najednou jako bych s tím, že jsem přiznal, že Jaela miluji, nevěděl, jak se mám chovat.
Prostě, jsem měl pořád v hlavě to, co mi napsal můj ex: Hlavně si to neposer, tak jak se ti to povedlo u mě.
Co když na Jaela zvýším hlas, a on se naštve a uteče? Nebo řeknu něco, co ho zase rozbrečí? Nebo… já prostě nevím. Fakt v tom neumím chodit.
Ale nejspíš bude lepší, když se budu chovat stejně jako předtím, a snad to Jael zvládne.
Jo vím, jsem docela komplikovaný člověk.
Jael
Musel jsem se usmát, když jsem uviděl tu zásobu jídla v lednici, a taky byl potěšený jeho slovy.
Zatímco Logan povlékal postele, já odnesl mokrý ručník do koupelny a vybalil si věci.
Když se mě pak na něj nezvykle nerozhodně zeptal, kam si lehneme, jen jsem k němu přišel a tentokrát já položil dlaň na jeho tvář.
„Nejspíš to se mnou nebudeš mít jednoduché, asi ještě několikrát zahysterčím a budu mít depku, ale už se mě nezbavíš. Nechci, aby se kvůli mně měnil. Líbíš se mi právě takový, jaký jsi. Rozhodný, trpělivý, zabedněný v některých věcech, v jiných génius, laskavý a hodný."
Usmál jsem se na něj, a pak ho potáhl za ruku k jeho posteli, kam jsem si lehl a sáhl Logana s sebou.
Úlevně jsem vydechl, když jsem se přitulil do jeho náruče a pevně ho objal.
„Tahle vůně mi chyběla," zamumlal jsem, když jsem nosem přejel po jeho krku.
Vážně jsem ho miloval, a teď jsem se o tom ujistil víc než před tím, když jsem ho opouštěl.
Znovu už podobnou kravinu neudělám, protože bych ho mohl ztratit nadobro, a to já rozhodně nechtěl.
Logan
Trochu jsem byl nejistý, když ke mně Jael došel. Ale pak jsem si oddechl a uvolni se.
„Jsem rád, že se nemusím měnit. Víš, jak náročné by to bylo?“ přitáhl jsem si Jaela blíž k sobě. „Už jsem přemýšlel nad tím, že bych chodil na nějaké kurzy pro zabedněnce. Teda můj bývalý mi řekl, že jsem na vztahy tupý. Teda na věci, které se týkají vztahů. No, asi měl pravdu.“
Když si ke mně Jael přivoněl a řekl mi, že mu ta moje vůně chyběla, o něco mi zase narostlo moje ego zpátky.
„Taky jsi mi chyběl. Teda v první chvíli jsem na tebe byl naštvaný. Dokonce se mi ani nechtělo zpátky do Bostonu a přespal jsem v lese. Teda v autě, ale v lese. Měl jsem za to, že se mnou už nebudeš chtít nikdy mluvit. No, bylo to na houby… Ale… no… byl někdo, kdo mě nakopnul tím správným směrem. Teda přes telefon se špatně kope, ale můj bývalý je v aikidu opravdu daleko lepší než já.“
Na moment jsem se odmlčel, protože mi došlo, že za poslední hodinu jsem toho namluvil snad víc než za poslední dny dohromady. A když jsem si znovu uvědomil, že jsem Jaelovi chyběl, v duchu jsem se usmál. Ne snad ze zlomyslnosti, ale protože mě to potěšilo.
Jo, chtěl jsem, abych mu chyběl, chtěl jsem, aby beze mne nemohl usnout. Cítil jsem se v tu chvíli jako chlap.
„Co jsi vlastně dělal ty tři dny? Nemohl jsem se ti dovolat, a pak jsem to už vlastně vzdal. Takže ani nevím, kde jsi vlastně byl a co jsi dělal.“
Jael
Očichával jsem Logana jako pes, a připadalo mi, že jsem ho neviděl snad rok, i když to přitom bylo jen pět dnů.
Pět dlouhých dnů.
„Na jednu stranu jsem rád, že jsi tak zabedněný, protože kdybys nebyl, asi bys teď pořád chodil se svým bývalým, a já bych tě možná ani nepotkal," zamručel jsem do jeho ramene, a pak se kousek odtáhl abych mu viděl do očí.
„Teda… chci říct… jakože…" zaúpěl jsem nad svou neschopnosti se zase vyjádřit, a pak se znovu zavrtal do Loganovy náruče.
„Popravdě, bál jsem se. Chtěl jsem se ti ozvat, ale bál jsem se tvé reakce. Jel jsem za nejstarším bráchou Arim do Salemu, teda jmenuje se Andreas, ale já mu říkám Ari. To je ten, co tady taky studoval. Zůstal jsem u něj, a pak mi sundal rovnou i sádru. A… Spojil jsem se s Calebem. A možná… nejspíš… když je tu ten… Andrew… možná… to… bude… stopa…" únava z posledních dní mě nakonec dostala.
Ještě víc jsem se k Loganovi přitiskl, a nebyl schopný už udržet oči otevřené.
„Loga… ne…" vydechl jsem z posledních sil jeho jméno, a pak v momentě usnul, aniž bych mu všechno dopověděl.
Logan
Skoro jsem se nafoukl, když Jael řekl, že je rád, že jsem zabedněný, ale nakonec jsem se tomu jen v duchu pousmál.
Však měl pravdu on i můj bývalý. To jsem prostě já…
Ale, zatímco se v předchozím vztahu tohle nezměnilo, Jaelovi se to povedlo za pár dní.
„Nejspíš bych tě opravdu seřval, kdybys mi ten telefon zvedl. Ale aspoň jsem měl čas si uvědomit, co k tobě cítím,“ začal jsem mluvit, když Jael ztichl.
Ale pak jsem si uvědomil, že jeho tělo o něco ztěžklo, a on pravidelně oddechuje. Zvedl jsem hlavu a zadíval se na něj.
Opravdu spal. Musel být hodně utahaný, a pak na té policii ho to muselo stát hodně nervů. Není divu, že usnul jako špalek.
Nechtěl jsem ho budit, tak jsem si ho jen přitáhl blíž a trochu víc ho přikryl, aby mu netáhlo na záda. Konečně jsem zavřel oči i já, protože jsem byl spokojený, klidný, že ho tu mám…
Když jsem znovu otevřel oči, zjistil jsem, že se stíny o něco víc protáhly, a při pohledu na hodinky jsem zjistil, že je už něco po šesté. Spali jsme několik hodin.
Chtěl jsem se pootočit, protože mi mírně dřevěněla ruka, ale v tu chvíli jsem se otřel o Jaela, který se nějakým zázrakem ve spaní otočil a teď ke mně ležel zády. A když jsem ucítil jeho pevný zadeček na svém rozkroku, bylo zaděláno…
Skoro okamžitě se mi postavil, jako bych měl ranní erekci.
V první chvíli mě napadlo, že bych to šel prostě vyřešit do koupelny, abych ho zbytečně nebudil. Ale když jsem nadzvedl peřinu, abych vylezl, a viděl jeho zadeček, který mu vykukoval z pod vyhrnutého županu, mé rozhodnutí vzalo za své.
Pustil jsem peřinu, ale ruku jsem zasunul pod ní. Pohladil jsem Jaela po noze, čímž jsem mu župan shrnul úplně, a okopíroval jsem jeho dokonalé oblé tvary, které mě opravdu vzrušovaly už jen při pohledu.
A co teprve teď, když jsem je hladil…
Prsty jsem přejížděl po jeho pokožce, místy jsem zajel do rýhy, a mé vzrušení stoupalo čím dál víc.
„Jaeli… roztáhni nohy…“ naklonil jsem se a zašeptal jsem vzrušeně ta slova do jeho ucha. „No tak, Jaeli… mám erekci… Chci se s tebou milovat…“
Přesunul jsem ruku dopředu, a abych dodal váhu svým slovům, kolenem jsem mu mírně roztáhl nohy od sebe, a v ruce pak jemně několikrát protáhl jeho penis, který byl víc vzhůru než sám Jael.
Jael
Ani nevím, jak dlouho jsem spal. Ale byl to klidný a hluboký spánek, při kterém jsem si pořádně odpočinul.
Nejspíš bych spal až do rána, ale najednou jsem podvědomě vedle sebe ucítil nějaký pohyb.
A pak…
Myslím, že lepší probuzení jsem si přát nemohl. Byl jsem ještě napůl rozespalý, ale cítil jsem Loganovy doteky a ruce, které hladily mé tělo. A, co teprve, když zajel rukou do mého klína.
„Loga… ne…" zachraptěl jsem, když mi jeho podmanivý hlas zazněl v uchu.
Tak nějak automaticky jsem se zadečkem otřel víc o jeho klín, a rukou chytil tu jeho, ve které svíral můj penis.
Mé srdce se okamžitě rozeběhlo, a tělo se roztřáslo vzrušením.
Možná to bylo tím, že jsem s Loganem nebyl těch pět dní, možná tím, že jsme si to vyříkali, možná tím, že jsem se vyspal a opadlo že mě to napětí… Ale cítil jsem se jako vyměněný, když jsem se vymanil z jeho sevření, pokrývku odhodil bokem, klekl si na postel čelem k Loganovi, a z ramen stáhl župan, který jsem odhodil někam za sebe.
„Chci tě, Logane… Strašně… strašně moc… se chci s tebou milovat…"
Nestíhal jsem s dechem a dlaně jsem položil na Loganovu hruď. Táhl jsem je dolů k pasu a netrpělivě ho zatahal za tepláky.
Sklonil jsem se k jeho rtům, abych ho mohl políbit, a s ruměncem na tváři se mu zadíval do očí.
„Udělej mi to tak… že se do rána nevzpamatuju. Myslím… myslím, že potřebuju… potřebuju potrestat za to… jak jsem utekl," vážně jsem nevěděl, kde se to ve mě bere, ale nejspíš za to mohl Logan.
Logan
Myslel jsem, že budu mít problém Jaela vzbudit, ale jeho následná reakce mě opravdu překvapila.
Ani jsem se nenadál a hleděl jsem na to, jak si svlíká župan a dobývá se do mých tepláků.
„Myslel jsem, že tě budu muset znásilnit,“ stáhl jsem si tepláky a hodil je na zem.
Peřinu jsem taky zakopnul dolů, protože mi rozhodně zavazela.
„A ono je to naopak. Vypadá to, jako bys chtěl znásilnit ty mně.“
Chce potrestat? Hmm, co bych tak na něj vymyslel…
Pořádně jsem si prohlédl jeho dokonalé tělo, a pak na jeho ruce, kterými se opíral o mně.
„Takže potrestat, jo?
Pootočil jsem se, sehnul se dolů k zemi, kde jsem z jeho županu vytáhl pásek, a pak jsem dolehl zpátky na záda. Chytl jsem Jaela, aby dosedl na mé břicho a pak jsem mu stáhl ruce dozadu, kde jsem mu je tím páskem svázal. Natáhl jsem se ještě ke stolku a ze šuplíku vytáhl gel.
„Klekni si,“ naznačil jsem mu, aby se zvedl v kolenou. „A zůstaneš tak… To víš, většinou, když se někdo trestá, tak dostane na holou.“
Pleskl jsem ho po zadku, ale na to jsem otevřel gel, nalil si trochu na prsty, a gel odložil na stolek.
„Ani se nehneš, pěkně si ten trest vychutnáš takhle…“ vsunul jsem ruku mezi jeho nohy, a hned jsem jeden prst zasunul do jeho dírky.
„I když nevím, jestli zrovna tomuhle se dá říkat rest,“ začal jsem protahovat jeho dírku.
Natlačil jsem prst co nejvíc dovnitř a nahmatal jeho prostatu. Mírně jsem na ni přitlačil a začal ji masírovat. Střídal jsem jemný tlak se silnějším, občas jsem toho nechal a jen projížděl jeho dírku, a přidal k tomu postupně další dva prsty. Druhou rukou jsem ho hladil po břiše, potrápil jsem jeho bradavky. Jemně jsem ho poškrábal na podbřišku, hladil a škrábal jsem ho na stehnech, ale jeho penisu jsem se úmyslně vyhýbal.
Mírně jsem se povysunul nahoru, abych se mohl posadit, a zatímco se moje ruce činily a trápily ho, začal jsem mu okusovat krk a ramena, a zanechal na nich pár značek.
Jo, chtěl jsem ho protáhnout, ale tohle mi za to zdržení rozhodně stálo, a moje chuť na něj se tím ještě víc stupňovala.
Jael
Asi nejspíš budu příště držet jazyk za zuby.
Zasténal jsem, když mi Logan svázal ruce za zády a pleskl po zadku. Nikdy mě nenapadlo, že by mě něco takového mohlo vzrušit.
Málem jsem se na Logana skácel, když do mě najel jedním prstem a pořádně mě podráždil.
Měl jsem tendenci sevřít nohy pokaždé, když se otřel o mou prostatu.
„Loga… ne…" zakřičel jsem, když do mě natlačil i třetí prst, sklonil hlavu, a začal sám jeho prstům vycházet vstříc.
Nestíhal jsem s dechem, byl jsem úplně mimo, snad jako by tohle bylo poprvé, co se s Loganem miluju.
A jeho rty i zuby na mém krku a ramenou ten požitek ještě víc prohlubovaly.
V hlavě mi hučelo, a myslel jsem, že se mi těmi úžasnými pocity snad rozletí tělo.
„Logane… pro-prosím…" zaúpěl jsem, když už jsem to nedokázal ustát, sevřel jeho prsty v sobě a přepadl na něj.
Když jsem otřel svým penisem o Loganovu kůži, zakousl jsem se mu do krku, abych aspoň nějak utlumil výkřik, který se mi dral z hrdla.
Logan
Spokojeně jsem se díval na Jaela, jak to prožívá. A čím déle jsem se díval, tím víc jsem měl chuť pořádně projet jeho dírku, zvlášť, když se tak krásně propínal proti mým prstům a vtahoval je dovnitř, jako by chtěl pojmout celou mou ruku.
Zakousl jsem se mu do ramene, když jsem do něj strčil ještě čtvrtý prst.
A málem jsem se udělal jen z jeho reakce.
„Jsi pěkně nadržený, ale já jsem říkal n-e-h-ý-b-a-t…“ přísně jsem se na něho podíval.
“Nejspíš bych tě musel připoutat ke kříži, abych toho docílil, a pak tě pěkně zmučit, co?“ ještě párkrát jsem přirazil prsty do jeho zadečku, a pak jsem je vytáhl.
Stiskl jsem jeho kuličky, a prstem zatlačil na dírku na jeho penisu.
„Teprve potom by to byl ten správný trest…“ vysunul jsem se zpod něho.
Chytl jsem ho za krk, na moment mu věnoval jeden dravější polibek, mírně ho kousl do rtu, a pak jsem se posunul na bok a Jaela jsem potlačil na postel. Byl prohnutý, horní části těla ležel na posteli a tím, že zůstal na kolenou, měl krásně vystrčený zadeček, a já se hned přesunul za něj, abych ho po něm mohl plácnout a potrápit zuby.
„Prosil jsi, Jaeli… Co bys chtěl?“ chytl jsem svůj penis a přitlačil ho na jeho dírku, kde jsem se však jen trochu otřel, naznačil vnik, ale pak jsem se zase oddálil.
„Tak řekni… o co prosíš?“
Jael
Jestli jsem si myslel, že už to horší, teda lepší, být nemůže, tak to jsem se šeredně spletl.
Zaskučel jsem jak raněné zvíře, když do mě Logan natlačil ještě čtvrtý prst a zakousl se mi do ramene.
Když je pak vyndal, ani jsem nestihl vstřebat jeden vjem, a už mě trápil zase jinde.
Nestíhal jsem s dechem, když mě dravě políbil, ale přesto mu vyšel vstříc.
O chvilku později jsem obličejem zaryl do polštáře se zadkem pěkně vystrčeným do vzduchu.
Nevím proč, ale tahle poloha, kdy jsem se tu Loganovi úplně vystavoval, kdy jsem byl v podstatě v jeho moci, neschopen nic udělat, protože jsem měl svázané ruce, mě vzrušila tak, že jsem myslel, že už to ani víc nejde.
Pootočil jsem hlavu, abych vůbec mohl dýchat, a uprostřed sexu se tu neudusil a převrátil oči v sloup, když mě Logan začal dráždit.
„Ne… nemůžu… nemůžu to říct…" zasténal jsem a pohnul se proti němu, jenže on šikovně uhnul, a já jen zafňukal.
„Loga-Logane… pro-prosím…" zasténal jsem nahlas, trochu ještě roztáhl nohy, a víc se prohnul v zádech.
Několikrát jsem zavrtěl zadkem, ale Logan se nejspíš rozhodl mě utrápit k smrti.
„Logane!" zasténal jsem o něco hlasitěji, trochu frustrovaně a trochu netrpělivě.
Proč mě tak trápí, vždyť ví, že to nedokážu říct.
Jenže, když se o mě zase otřel, když jsem znovu ucítil ten mírný tlak a pak zase prázdno, byl jsem v koncích.
„Logane! Pro-prosím… chci… chci, abys… abys mě… Kruci, Logane! Narvi… ho do mě… a pořádně… mě ojeď! Prosím! Strašně… moc to chci! Chci… tě cítit v… sobě! Prosím! Honem! Udělej se… do mě!"
Křičel jsem jako smyslu zbavený, otíral se hrudí o prostěradlo, a svým zadečkem narážel na Loganův klín.
Logan
Dráždil jsem ho. Věděl jsem, že to nakonec řekne, a…
Řekl.
Spíš to na mě zařval. Musel být slyšet až dolů do přízemí, ale bylo mi to jedno. Sklonil jsem se, políbil jsem ho na zádech, přejel nehty po jeho páteři až dolů k dírce, kde jsem strčil znovu prst, dvakrát ho protáhl, ale pak už jsem se na jeho vykřičenou žádost nastavil a zatlačil.
Stejně jsem to už dál nemohl protahovat. Byl jsem na hraně, a tohle dráždění až moc působilo i na mě.
Začal jsem přirážet tak, aby si to dobře pamatoval. Chtěl, abych ho ztrestal, aby na to nezapomněl, a já se mu jeho prosbu snažil splnit.
Mé přírazy byly rychlé a důrazné. I já jsem už cítil, jak moc to chci skončit a nechtěl jsem se udělat na prázdno. Chtěl jsem se udělat do něj, protože tak byl ten pocit ještě lepší.
Držel jsem si ho pevně za boky a narážel ho proti svým výpadům. A když to na mě přišlo…
Pevně jsem ho přirazil na klín, na doraz, zachrčel jsem, jak neskutečně blažený pocit to byl, a teprve po chvilce jsem byl schopen se znovu pohnout.
Ještě chvíli jsem s přerývaným dechem a občasným zasténáním pokaždé, když mým tělem projela další a další vlna slasti, přirážel do toho úžasného zadečku.
A když jsem se konečně trochu vzpamatoval, povolil jsem pásek na jeho rukách, vyjel jsem z něj a převrátil ho na záda, abych do něj znovu najel, a s protahováním jeho penisu v ruce, a dalšími přírazy, kdy jsem to už toho byl schopen, jsem dotáhl do konce i Jaela. Celou dobu jsem se mu díval do očí, a když jsem viděl, že to na něj přichází, zesílil jsem stisk na jeho penisu a zrychlil pohyby…
Jael
Nikdy by mě nenapadlo, že rozdíl v polohách může být až tak velký.
Když do mě Logan najel, můj výkřik utlumil polštář, do kterého jsem zabořil obličej, a v tu chvíli mi snad bylo i jedno, že nemůžu dýchat.
Jeho nájezdy byly prudké, živočišné, a mě to neuvěřitelně vzrušovalo.
Další věc, která by mě nikdy nenapadla.
A navíc…
Ten pocit částečné bezmoci, kdy jsem nemohl pohnout rukama, a mohl jen přijímat, co mi Logan dává, to vše jen umocňoval.
Snažil jsem se mu víc nastavovat svůj zadek, mé výkřiky tlumil polštář, a když jsem cítil, jak to na Logana přichází, a pak uslyšel jeho zachrčení, málem jsem toho blaženého pocitu dosáhl s ním.
Než jsem se nadál, ležel jsem na zádech, díval se Loganovi do očí, a znovu cítil ten úžasný pocit, když do mě přirážel a zároveň mě protahoval v ruce.
Stačilo mi už jen málo, když jsem se skoro zkroutil v křeči, paty zahákl za Loganův zadek, abych si ho přidržel v sobě, a orgasmus mě doslova posadil do sedu.
Přitiskl jsem se na Logana, sténal mu do krku, kousal ho do ramene a škrábal po zádech.
Zároveň jsem se prohýbal proti jeho ruce, a své vyvrcholení vtíral do jeho i své kůže.
Když nejsilnější nápor odezněl, svalil jsem se znovu na záda, občas sebou škubl, jak mi tělem ještě probíhaly ty úžasné dozvuky vzrušení, prudce oddechoval a občas zasténal.
„Lo-Logane…" zafňukal jsem a natáhl k němu ruce.
Logan
Dolehl jsem na Jaela, když uvolnil své křečovité sevření. Měl jsem pocit, že mi ty paty zarazí až někam, a nejspíš tam budu mít otlaky nebo modřiny, jak silně je do mě zapřel.
Ale vidět jeho spokojenost mi za to rozhodně stálo.
Vyjel jsem z něj, a pak už jsem ho jen hladil a líbal. Nebyl to polibek, kdy člověk říká, že byl spokojený se sexem. Byl to polibek, který jsem dával člověku, kterého miluji.
A všechny ty své pocity jsem mu teď tím předával.
Na chvíli se nám oběma podařilo zapomenout na starosti, a vnímali jsme jen jeden druhého.
Tentokrát to bylo jiné. Opravdu jiné…
A Jael byl tak krásný, když se mu ve tváři odrážela ta spokojenost. Jeho oči byly ještě mírně zastřené tím, co co teď prožil. Byl nádherný, a já se na něj prostě nedokázal přestat dívat.
Hrál jsem si s jeho copem, který spánkem, a teď tím sexem, vzal za své. Trčely mu z něj vlasy na všechny strany, tak jsem se nakonec sesunul bokem, stáhl z něho gumičku, a pomalu jsem mu ho rozplétal a hrál si s jednotlivými prameny.
Za poslední dva roky jsem právě teď byl nejspokojenější Logan.
Jael, aniž by si to uvědomoval, mě změnil. Ne, jen tím, co všechno mi ukázal, věci, o kterých jsem neměl ani tušení, že existují, a já myslel, že to jsou jen povídačky. Ale změnil mě tím, že prostě je. Že je takový, jaký je. Dokázal to, co se zatím nikomu před ním nepovedlo.
Zamiloval jsem se do něho a stačilo na to pár týdnů.
Netušil jsem, co bude zítra, za pár dní, nebo za pár týdnů, či měsíců. To budu řešit, až to nastane.
Já to prožíval teď. Teď jsem byl zamilovaný, teď jsem byl šťastný. City se nedají plánovat. To je prostě něco, co přijde i když jsme o to nežádali…
Jael
Přijímal jsem Loganovy polibky a s radostí mu je oplácel. Byl jsem rád, že aspoň na chvilku zapomněl na starosti, a taky…
Zdálo se mi, že vypadá jinak, spokojeněji, i když nedokázal odhadnout, čím to je.
Možná tím, že se to napětí mezi námi uvolnilo?
Trochu jsem se zamračil, když ze mě vyjel, ale následně si užíval jeho péče, když si začal hrát s mými vlasy.
„Tohle mě nikdy neomrzí…" zavzdychal jsem a přetočil jsem se víc k němu.
Pozoroval jsem ho zpod přivřených víček, jednou rukou zašátral za sebe, abych přes nás mohl přehodit peřinu, a spokojeně zafuněl.
„Jsi to nejlepší… co mě… potkalo…" zamumlal jsem, než mi víčka spadla úplně, a já znovu usnul.
Logan
Když jsem viděl, že Jael usnul, nechal jsem ho spát. Musel být opravdu pořádně utahaný, protože za tu dobu, co ho znám, takhle dlouho nespal ještě ani jednou, Když teda nepočítám ten den, kdy mi zprostředkoval setkání s Calebem.
Ještě chvilku jsem si pohrával s jeho vlasy, ale nakonec mě to jemné šimrání na dlani, a naslouchání pravidelnému Jaelovu oddechování, úplně unavilo a uspalo.
Spal jsem prakticky skoro do rána. Ta únava se opravdu podepsala i na mně, protože ani já neměl ve zvyku tak dlouho spát.
Ale kupodivu to byl klidný spánek. A to nejspíš jen proto, že jsem byl s ním.
Že jsem měl Jaela u sebe a nemusel se už strachovat, co s ním je...