Jael
Mohlo mi dojít, že jakmile to řeknu Loganovi, hned se nějak zařídí.
Když jsme dojeli k jedné kavárně, usadili se uvnitř, a Logan hned začal vypočítávat, můj obdiv k němu ještě vzrostl.
I přesto, že to pro něj nejspíš nebylo jednoduché, šel do toho a nevzdával to.
„Myslím, že by byl z tebe skvělý detektiv," zamumlal jsem s očima přilepenýma k obrazovce, jak nám vyhledávač vychrlil několik desítek odkazů, které odpovídaly více či méně zadaným parametrům.
„Tady!" vkřikl jsem a zapíchl prst na jeden odkaz, u kterého byla i malá fotka, která až nápadně připomínala mou a Calebovu kresbu.
Když Logan odkaz rozklikl, skoro jsem ani nedýchal.
„Kostel Sv. Antonína, který stojí na severní části města Lynn, nechá starosta rekonstruovat," přečetl jsem nahlas nadpis článku. „Kostel Sv. Antonína, který kdysi spojoval dvě městské části města Lynn, ležící necelých jedenáct mil severně od města Boston, už několik desítek let chátrá. Město Lynn, které patří mezi deset největších měst Massachusetts, bylo v roce 1692 obsazeno Evropany, a je to tak pátá nejstarší koloniální osada. Z průmyslového města, se později stalo město hříchu, proto byl snad na každém možném místě vystaven menší nebo větší kostel, jako útěcha pro občany. Dnes je však město známé svým současným uměleckým uměním, mezinárodním obyvatelstvem, historickou architekturou, kulturní čtvrtí v centru města, půdními byty a veřejnými parky, stejně jako rezervací Lynn Woods a High Rock Tower. Většina kostelíků proto zůstala opuštěná, zchátrala, a v průběhu let byla natolik poškozena, že musela být zbourána. Současný starosta města Lynn ale tyhle budovy považuje za součást historie města, a chce je nechat zachované. Rekonstrukce kostela, která je známá svou neobvyklou kresbou jelena pod vikýřem, je naplánovaná na jaro příštího roku."
Město Lynn jsem znal, párkrát jsem ho navštívil, když tam táta občas jezdíval. Bylo vzdálené jen pět mil od Salemu, a mě se trochu stáhl žaludek.
„To bude ono," řekl jsem už o něco tišeji a zadíval se na Logana.
Logan
Vyjelo nám několik odkazů, které jsme postupně procházeli. Stihl jsem vypít i to kafe, a objednat nám něco malého na zakousnutí, protože jsem dostával hlad, jak se blížila doba obědu.
Právě jsem dojídal, když Jael ukázal na jeden z posledních odkazů a začal číst nahlas.
Odložil jsem vidličku a přitáhl si noťas blíže. Zvětšil jsem fotku kostela a střídavě se díval na ni a pak na obrázek od Jaela.
Vypadalo to, jako by to Jael, až na nějaké drobnosti, kreslil přesně podle téhle fotky.
Pocítil jsem divné píchnutí u žaludku, a v ten moment mě přešel hlad. Už jsem sice měl skoro všechno snězeno, ale najednou se mi stáhl žaludek, když jsem si uvědomil, že tohle je něco dalšího hmatatelného, co by nás mohlo přivést ke Calebovi.
„Myslím, že pojedeme hned,“ natáhl jsem si souřadnice do mobilu a hned jsem to zadal do navigace.
„Je to jen pět mil, takže tam budeme za chvíli.“
Znovu jsem si přitáhl talíř, abych to dojedl, i když jsem měl problém to do sebe už nacpat přes ten stáhnutý žaludek.
Začínal jsem být netrpělivý. Nejraději bych vyrazil okamžitě, plyn až na podlaze… Nejraději bych tam třeba i letěl, nebo se nějak přemístil, ale to bych musel umět čarovat, a na kouzla snad věří jen malé děti.
A tak mi nezbylo nic jiného, než se obrnit, a nedát najevo, jak jsem nervózní z toho, že bychom mohli mít stopu, která by konečně mohla vést ke Calebovi.
Jael
Zadíval jsem se na Logana, který začal do sebe soukat znovu jídlo, i když už s trochu menší chutí než před chvílí.
Já to své snědl jen proto, že ho platil Logan, a nechtěl jsem, aby jeho peníze skončily v koši.
Byl jsem nervózní stejně jako on, možná víc.
Byla to snad další nápověda? Znamenal kříž tenhle kostel?
Pokud ano, chyběla kočka a růže.
Jakou mají spojitost s Calebovou smrtí?
To jsem zatím netušil, ale možná se to dozvím.
„Logane..." nadechl jsem se, ale pak zase vydechl a sklopil pohled.
Co bych mu řekl?
Trápilo mě, že se trápil on. Dřív než kdy před tím.
Proč? Bylo to snad proto, že jsem s ním prožíval to, co s nikým jiným? Že jsem mu jako jedinému dovolil nahlédnout do mého světa?
Byl jsem zmatený.
Byl jsem zmatený hlavně svými narůstajícími a sílícími city k němu.
Nikdy jsem nic podobného nezažil, a už teď jsem se bál dne, kdy se budeme muset rozloučit.
„Měli bysme vyrazit," zamumlal jsem a zamrkal, abych zatlačil slzy. „Bylo by dobré si najít v Lynnu nějaké ubytování. Potřebuji si ten kostel prohlédnout za dne, a pak tam v noci jít znovu, abych měl silnější spojení. Počkám venku."
S těmi slovy jsem vstal, a se sklopenou hlavou vyšel ven.
Cestou jsem nepřítomně žmoulal konec copu, který jsem si před tím spletl, a hlavou mi probleskla myšlenka, jak moc mi bude chybět Loganova péče o moje vlasy.
„Jaeli, ty idiote…" zabručel jsem a opřel se o auto, když mi došel význam myšlenky.
Zadíval jsem se na nebe a povzdechl si.
Bude mi moc chybět. Strašně moc…
Logan
Když na mě Jael promluvil, vzpamatoval jsem se. Jako by mě právě teď probral z nějakého snu. Jen jsem přikývl, a když odešel, ještě jsem mávl na servírku, abych mohl zaplatit.
Než jsem vyšel ven, ještě jsem si našel v Lynnu ubytování, a hned jsem do jednoho menšího hotelu, který byl navíc směrem, který jsme potřebovali, zavolal a zamluvil nám společný pokoj.
Hned jsem jim poslal zálohu, a ujistil je, že do večera tam určitě budeme.
Posbíral jsem si věci a konečně vyšel ven. Když jsem viděl, jak Jael nervózně žmoulá svůj cop a nepřítomně zírá před sebe, napadlo mě v první chvíli, jestli jsem neřekl něco, co by se ho mohlo dotknout. Ale nějak jsem nemohl přijít na to, co by to mohlo být. Možná má jen takovou nijakou náladu. Občas se to stává.
Hodil jsem věci dozadu, nastoupili jsme a vyjeli. Jen jsem se zastavil ještě na čerpací stanici, abych nabral benzín do plna, a neriskoval tak, že zůstaneme někde viset.
„Ubytování jsem už zajistil, takže pojedeme rovnou k tomu kostelíku,“ zapnul jsem navigaci.
Měl jsem hlavu plnou myšlenek na všechno možné, co se týkalo Caleba. Ale nic nebylo ucelené. Ale i teď, jako mnohokrát předtím, jsem měl pocit, že teď je to ono. Že teď je to ta správná stopa, která mě k němu přivede. Že ho prostě teď najdu. Ještě dneska…
Věděl jsem, že to tak nemusí být. Ale tenhle pocit se mě držel pokaždé, když jsem se chytil něčeho nového…
Jael
Cesta probíhala většinou mlčky.
Já toho měl na srdci hodně, hodně jsem toho měl v hlavě, ale nedokázal jsem z toho utvořit nic rozumného.
Možná to bylo dané i tím, co se dozvíme na místě. Možná...
Možná to bylo i strachem, co se stane, pokud zrovna na tom místě najdeme Caleba.
Konec copu už jsem měl roztřepený, jak jsem z gumičky vytahoval prameny a nervózně za ně tahal.
Díval jsem se z okna, občas pohlédl na Loganův profil v odrazu skla, a když se mé myšlenky zatoulaly na naše společně příjemně strávené chvíle, pousmál jsem se.
Trvalo zhruba půl hodiny, než jsme dojeli do Lynnu, a dalších deset minut, než jsme se propletli městem a po neudržované cestě přijeli k menšímu kostelíku.
Z jedné strany by les, z druhé pole, kde místy čněly kopečky, zarostlé trávou, pod kterými se nejspíš ukrývaly trosky domů, co tu kdysi dávno stály.
Za normálních okolností by tu nejspíš bylo i pěkně. Příjemná procházka, kousek historie díky kostelíku, ale jakmile jsem vylezl z auta, i přes panující teplo jsem se otřásl zimou a poplašeně se rozhlédl po okolí.
Tohle místo se mi nelíbilo. Cítil jsem z něj velmi silnou a zlou auru.
„Logane, počkej, prosím, tady. Potřebuju se tam napřed porozhlédnout sám. Zavolám, až to bude bezpečné, ano?" nečekal jsem na odpověď a okamžitě vyrazil.
Na to, jak dlouho stál kostel opuštěný na tomhle zapomenutém místě, nebyl v tak strašném stavu, jak jsem si myslel.
Rozbité okna, místy zpuchřelé dřevo, rezavé panty, vše pokryté prachem a špínou, ale jinak se nezdálo, že bych se musel obávat toho, že mi spadne brzo něco na hlavu nebo mi dveře zůstanou v ruce, když je otevřu.
Vstoupil jsem do rozlehlé síně, a musel několikrát zamrkat, abych si přivykl neobvyklé tmě, která tu panovala, i přesto, že by sem dovnitř mělo pronikat světlo skrz částečně vybité okna.
Má tíseň vzrostla a srdce se rozeběhlo rychleji.
Opatrně jsem postupoval vpřed a rozhlížel se kolem.
Cupitání nožiček krysy, která proběhla někde za mnou mi málem srdce zastavilo, ale nakonec jsem se aspoň trochu uklidnil.
Popošel jsem několik kroků k oltáři, který už se taky z části rozpadl, a chtěl se vydat ke dveřím, které nejspíš vedly do vrchní části, když se všechno najednou změnilo.
Nikdy jsem nic podobného nezažil. Ne, v bdělém stavu. Ale teď…
Klesl jsem na kolena, když mnou projela bolest jako stovky rozžhavených jehel.
Otřásla mnou zima, jako by někdo otevřel dveře mrazáku a všechen chlad pustil na mě.
A pak jsem to zaslechl…
Kroky nohou, několika nohou, šepot, který sílil, viděl jsem stíny podél stěn, cítil pohledy několika párů očí.
Snažil jsem se zvednout na nohy a otočit se, ale jako by mi něco bránilo. Jako by mě na místě držely neviditelné ruce. Cítil jsem jejich doteky na své kůži, tak studené, a přitom tak pálily.
A znovu ten šepot, který zesílil, i když jsem slovům nerozuměl.
Zakřičel jsem a zazmítal se v prachu.
Něco mě připravovalo o vzduch, jako by mě někdo držel pod krkem.
„Pusť nás..." porozuměl jsem konečně slovům, ale význam nechápal.
Šepot se změnil v křik, který z mého mozku dělal kaši, a já se k tomu křiku přidal.
„Prosím… dost…" zachrčel jsem ve snaze ze sebe setřást ten tlak, a pocítil, jak mě něco za nohu táhne k oltáři.
Snažil jsem se kopnout nohama, ohnat se rukama, ale jen jsem si bolestivě narazil kotník a prsty zaškrábaly po špinavé podlaze.
Točila se mi hlava z nedostatku vzduchu, a hrdlo mě pálilo od tlaku a křiku.
Logan
Jael byl celou dobu nervózní snad víc než já. Už jsem ho chtěl plácnout přes prsty, jak si pořád tahal cop, ale v tu chvíli jsme dojeli na místo.
Když jsme vystoupili, tak znervózněl ještě víc. Vypadal, jako by odsud chtěl co nejdříve odjet. Ale nakonec odešel s tím, že zavolá, až to bude bezpečné.
Jsme snad v nějakém filmu, nebo co? Vážně?
A, to jako chce on sám nějaké to potencionální nebezpečí zahnat sám? Co jako chce udělat? Začít mávat rukama a řvát, dokud to nebezpečí neuteče?
Zavrtěl jsem hlavou, ale nechal jsem ho jít. Sám jsem se vydal na druhou stranu, směrem k lesíku.
Ale po pár krocích, kdy jsem se rozhlížel po okolí, jsem zpozorněl. Zdálo se mi, jako bych zahlédl mezi stromy pohyb směrem ke kostelíku. Zastavil jsem se a zahleděl se tím směrem.
Nic jiného jsem však už neviděl, ani neslyšel. Ale najednou jsem měl zvláštní pocit, že musím jít za Jaelem.
Co když tu opravdu někdo je schovaný? Jak se chce bránit, když má navíc sádru na ruce?
Otočil jsem se a zamířil ke kostelíku. A rozvážný krok se začal měnit v rychlou chůzi, a ta nakonec přešla v běh. Zvedl se vítr a já měl pocit, jako by mě to popohánělo ještě víc, být vevnitř co nejdříve.
Popadl jsem za kliku, ale nápor větru byl tak silný, že jsem se musel pořádně zapřít, abych ty dveře vůbec otevřel.
„Jaeli!“ zakřičel jsem, jen co jsem vpadl dovnitř, a dveře se za mnou zabouchly.
Rozhlédl jsem se, a až teprve po chvíli jsem ho v tom zvláštním šeru uviděl ležet na zemi před oltářem. Kroutil se tam, držel se za krk a sípal, jak se nejspíš snažil něco říct, nebo křičet.
„Jaeli!“ zakřičel jsem znovu a rozběhl se k němu.
Dopadl jsem vedle něj na kolena, popadl ho za ruce, a na sílu jsem mu je musel sundat z krku, protože to vypadalo, jako by se rozhodl uškrtit sám sebe.
„Příště tě tak někam pustím samotného, to rozhodně,“ řekl jsem naštvaně, zatímco jsem ho podebíral a táhl ven ke dveřím.
Ale před nimi jsem se zastavil…
Ten hluk, který dělal vítr, najednou utichl. Jako mávnutím proutku… Bylo to tak zvláštní, až jsem měl obavy chytnou za kliku, že po mně něco skočí.
Pošoupnul jsem Jaela, který se mi sunul dolů, a volnou rukou jsem opatrně stiskl kliku.
Ale jako by se před chvilkou nic vlastně ani nestalo, dveře se úplně v pohodě otevřely, jen malinko zavrzaly, a dovnitř se hned vecpalo světlo a teplo, které venku panovalo.
Už jsem na nic nečekal a vytáhl Jaela ven, a teprve u auta jsem ho posadil do trávy.
„Na, napij se,“ rychle jsem vytáhl vodu, a hned jsem mu ji vrazil do ruky.
Jael
Netušil jsem jak, ale najednou jsem seděl v trávě před autem, kam mě Logan posadil, zíral do jeho naštvané tváře, snažil se popadnout dech, a pokusil se aspoň napít.
Točila se mi hlava, bolelo mě celé tělo, a srdce bušilo jak splašené.
Rozkašlal jsem se, když mi studená voda svlažila hrdlo, a když palčivá bolest ustala, vypil jsem skoro polovinu lahve.
Zahleděl jsem se na kostelík, a najednou to na mě všechno dopadlo.
Za celou tu dobu jsem se snažil být silný. Kvůli Loganovi, kvůli sobě, kvůli Calebovi.
Ale teď…
„Nedokážu to," rozvzlykal jsem se a láhev mi vypadla z ruky.
„Nejsem… dost silný. Tohle… tohle je tak jiné… na tom místě…" mávl jsem rukou ke kostelíku a přes slzy skoro neviděl, „umřelo tam tolik… lidí… jejich hněv… nezvládnu to…"
Rozbrečel jsem se naplno a pokusil se vstát.
Odstrčil jsem Loganovu ruku a zahleděl se na jeho zamračenou tvář.
„Nejsem… tak silný jako ty!" rozkřičel jsem se na něj. „Nemám tvou… odvahu a kuráž! Chci být silný… ale bojím se!"
Do mého hlasu se začala vkrádat hysterie.
To, co jsem vevnitř zažil, aniž bych se propadl do snu, mi vzalo veškerou sílu dál pokračovat.
Logan
Jael se konečně vzpamatoval. Vlastně vypadal, jako by k sobě přišel až teprve teď venku. Nechal jsem ho, ať se napije a trochu uklidní, ale jeho následná reakce mě naprosto dostala.
Nechápavě jsem na něho zíral, jak si tu hystericky řve, seřve mně, a pak začne brečet.
Jako, to mělo být co?
„Tak hele,“ popadl jsem ho za paže, zvedl ze země a opřel ho o auto.
Oběma rukama jsem se opřel o střechu auta vedle jeho ramen, a tím ho uvěznil, abych měl jistotu, že mě bude vnímat a dívat se na mě.
„Nikdo po tobě nechce, aby sis hrál na hrdinu. Pokud to nezvládáš, tak toho necháme. Nebo je tu druhá možnost, vlastně dvě… Nebudeš se snažit dělat všechno sám, a já tě budu doprovázet. A ještě se jednou stane něco takového, a prostě to utnu. A ta druhá možnost je, když to sám nezvládáš, když je to pro tebe těžké, tak zavoláme tvojí babičce a požádáme ji o pomoc. Sám jsi říkal, že v tom umí chodit. Takže si, kurva, rozmysli, jestli budeme pokračovat nebo ne. Nemám zájem tu každou chvíli řešit tvé hysterické výlevy! To fakt ne. A nepotřebuji, aby ses kvůli tomuhle dostal do blázince. Je sto jiných způsobů, jak Caleba najít! I když to bude trvat možná dlouho, je mi to jedno! Ale nemíním dopustit, aby se ti kvůli tomu něco stalo! To teda ne! Chápu, že to nejspíš není jednoduché, že je to náročné, ale zdraví máš jen jedno!“
Naštvaně jsem praštil pěstí do střechy auta, a pak jsem odstoupil.
„Rozmysli si, co vlastně chceš. Teď si nastup. Jedeme do hotelu!“ přikázal jsem mu a obešel jsem auto na svoji stranu.
Ještě jednou jsem se rozhlédl a podíval ke kostelu, ale pak jsem raději nastoupil a čekal, jak se zachová Jael.
Jael
Měl jsem chuť utéct. Měl jsem chuť se prostě zahrabat a nikdy nevylézat.
Logan se snad naštval ještě víc než před tím, a já už neměl ani sílu mu odpovědět.
Když si nastoupil do auta, pocítil jsem podivnou prázdnotu. Popotáhl jsem, vysmrkal se, a pak si nastoupil do auta.
Celou cestu zpátky jsem mlčel a zíral z okna.
Možná jsem udělal chybu?
Když jsme dojeli k motelu, převzali od recepční klíče, která se na mě nedívala zrovna přívětivě, nejspíš proto, že jsem vypadal jako bych právě vylezl z popelnice, a vešli jsme do pokoje ve druhém patře, hodil jsem tašku na zem a zamířil ke dveřím koupelny.
Než jsem ale otevřel dveře, otočil jsem se na Logana a zadíval se na něj.
„Máš pravdu. Nepotřebuješ řešit mé výlevy a moje neustálé fňukání. Jsem prostě slaboch," pokrčil jsem rameny. „Mrzí mě, že jsi to zase musel vidět. Že to musíš snášet. Mám pocit, že tě vždycky zklamu. Mám pocit, že jsi na mě pořád naštvaný. Mám pocit… Záleží mi na tobě, Logane. Možná víc, než jsem kdy vůbec plánoval, a proto tě nechci zklamat. Chci tvého brášku najít, chtěl vidět tvůj úsměv, chtěl bych tě vidět šťastného, ale bojím se… Bojím se i toho, že až to skončí… až to skončí, tak prostě odejdeš a zapomeneš. Zapomeneš na hloupého slabého kluka, se kterým jsi měl jen trápení."
Ani nevím jak, ale najednou to ze mě vypadlo.
Byl jsem rád, že se mi aspoň nechvěje hlas, i když jsem mluvil tiše.
Nečekal jsem na odpověď, otočil se a vešel do koupelny.
Logan
Trochu jsem se bál, že se Jael naštve a odejde. Ale nakonec nasedl, a spolu jsme pak mlčky dojeli do hotelu. Nemluvili jsme ani potom, co jsme se na recepci přihlašovali a přebírali klíče. A ani potom, co jsme vešli do pokoje. Ale ve chvíli, kdy Jael hodil svou tašku na zem, a já se k té své sklonil, abych si vytáhl věci, zastavil jsem se uprostřed pohybu.
Jen jsem k němu otočil hlavu a nehnutě jsem ho poslouchal, dokud za sebou nezavřel dveře.
Musel jsem se narovnat, protože jsem stále nehnutě na ty zavřené dveře zíral a začaly mě bolet záda.
Co to jako mělo být?
Zamiloval se do mě?
Jenže tohle jsem jaksi neplánoval. To v mém plánu určitě nebylo…
Prohrábl jsem si vlasy, jak jsem na moment nevěděl, co si počít s tím, co mi řekl.
Pak jsem si to začal zpětně v hlavě přehrávat… slovo od slova…
Ne. Blbost. Jen řekl, že mu na mě záleží. To ještě není zamilovanost. Za život člověku záleží na mnoha lidech. Stejně jako mě záleží na něm, a proto nechci, aby se zničil jen proto, že mi něco slíbil.
To raději přestanu Caleba hledat.
Shodil jsem boty, vytáhl z tašky igelitku, gumičky a šel jsem do koupelny.
„Pokud o sobě pořád budeš říkat, že jsi slaboch, tak jím opravdu budeš. Jedna věc je být nešťastný z něčeho, ale nemusí to zrovna hned přecházet do hysterie. Svět se nezboří, když nezvládneš něco hned okamžitě. Ty mi říkej příště něco o tom, že mám být trpělivý,“ mírně jsem se pousmál. „Dej sem tu ruku.“
Chytl jsem ho za sádru, a hned jsem mu na ruku navlékl igelitku a zagumičkoval, aby se mohl osprchovat. Pomohl jsem mu svléknout a strčil jsem ho pod sprchu, kde už tekla teplá voda.
Sám jsem taky ze sebe shodil věci a vlezl si za ním.
„Pomůžu ti,“ ale hned na to jsem rozmrzele mlaskl, když jsem si uvědomil, že nemá vlasy v drdolu a bude je mít mokré. „Asi by se ti šikla nějaká koupací čepice, co? Taková, jako mívají ženské ve filmech. Asi bys v tom vypadal srandovně, ale neměl bys aspoň mokré vlasy.“
Začal jsem ho mydlit a umývat, ale k tomu, co mi před chvílí řekl jsem se už nevracel, a ani jsem to nijak nekomentoval. Stejně si to musím ještě jednou v hlavě přebrat.
Jael
Čekal jsem, že se na mě Logan za má slova naštve ještě víc, proto mě překvapilo, když za mnou vešel do koupelny, aniž bych se stačil svléknout, ovázal mi sádru, a sám mě svlékl.
Chvilku jsem na něho po jeho slovech hleděl, ale pak se pousmál.
„Pokusím se nehysterčit," zabručel jsem a vydechl, jak ze mě opadla část napětí.
Když Logan zmínil mé vlasy, i když byl cop už z části mokrý, přesto jsem ho v rámci možností stáhl do drdolu.
„Nechci čepici, vypadal bych hrozně," nafoukl jsem se trochu při té představě, a nechal se od Logana umýt.
Mohl jsem to klidně udělat sám, ale jeho péče mě uklidňovala.
„Ukaž. Já taky…" zašeptal jsem, když jsem byl dost vymydlený, a převzal od Logana houbičku.
Pomalu jsem omýval jeho kůži, možná spíš jen proto, abych se ho dotýkal, a když jsem zvedl hlavu a zadíval se mu do očí, cítil jsem, jak mi začaly rudnout tváře.
Raději jsem sklopil pohled a zadíval se na jeho hruď.
Nejspíš jsem to ale dělat neměl.
Houbička mi vypadla z rukou, a já se, se zatajeným dechem, prsty dotkl jeho kůže.
Přejel jsem po klíčních kostech a pak se dlaní opřel o jeho hruď.
„Logane, já…" dech se mi zadrhl v hrdle, když jsem k němu znovu zvedl hlavu a zadíval se mu do očí.
Logan
Oddechl jsem si, že mě Jael nevyhodil, a ani nenásledoval další hysterický výlev.
No, pobavil mě, když odmítl čepici. Ale stejně mu asi jednu koupím, protože bych ho v ní chtěl vidět. Fakt mě ta představa láká…
S úsměvem, který se mi při té představě usadil na tváři, jsem ho umyl, ale ještě ani z něj nestihlo stéct mýdlo, když se ke mně otočil a začal umývat on mě. Nepotřeboval jsem to, zvládl bych to sám, ale… Měl takový výraz, že jsem se bál ho odmítnout.
Měl by být vždycky takový rozhodný. I když to špitnul, že nebyl přes vodu skoro slyšet, ale i tak…
Na druhou stranu to bylo příjemné, když mě omýval, a houbu nakonec vyměnil jen za svou ruku.
Na moment ztuhnul, když se zadíval na mou hruď, jako by mě chtěl zrentgenovat, a ruka se mu mírně zachvěla.
Chytl jsem ho za ní, a když ke mně pak zvedl hlavu, druhou rukou jsem ho popadl kolem pasu a přitiskl ho na sebe.
„Ty... co?“ sklonil jsem se k němu, a s upřeným pohledem do jeho očí mu ta dvě slova zašeptal těsně u jeho rtů.
Jael
Málem jsem vypustil duši, když si mě Logan přitáhl k sobě blíž.
Srdce se mi znovu rozbušilo, ale tentokrát ne strachem.
Kdybychom žili ve středověku, řekl bych, že Logan je kouzelník. Dokázal mě uklidnit jako nikdo. I když mě většinou přitom napřed musel seřvat.
Otázkou ale zůstávalo, kolik bude mít se mnou trpělivosti.
Nedokázal jsem uhnout jeho upřenému pohledu, když se jeho dech otřel o mé rty.
Nevěděl jsem, co mám odpovědět, a místo toho se nervózně zavrtěl.
Jenomže jsem poněkud pozapomněl, že jsem těsně přitisknutý k Loganovi, a když se má kůže otřela o tu jeho, reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
Nechápal jsem, jak jsem se mohl tak rychle a snadno vzrušit, ale mé narůstající mužství musel pocítit i Logan.
Zrudl jsem a roztřeseně vydechl.
„Logane… já…" zachraptěl jsem a cukl jsem rukou, jak jsem měl tendenci skrýt svůj klín. „Já… chtěl… chtěl bych…"
Jen nepatrně jsem se otřel svými rty o ty Loganovy, a pak se zase rychle odtáhl, jako bych se bál, že jsem něco udělal špatně.
Logan
Když se Jael o mně víc otřel, měl jsem jasno, stejně jako on. To, co jsem pocítil… Nebylo pochyb, co bude následovat.
Ale i přesto jsem ho ještě chvilku držel, a když znovu řekl to své: „Logane… já…“ jen jsem povytáhl obočí a čekal.
Když se po dalších slovech mírně odtáhl, přitáhl jsem ho hned zpátky. Vypadalo to, jako bychom chtěli tančit, s tím, jak jsem si ho držel kolem pasu a druhou ruku jsem mu držel ve vzduchu.
„Máš to mít…“ přitiskl jsem své rty na jeho a začal ho líbat.
Moje ruka z jeho pasu sjela níž na jeho zadeček, který jsem nejprve pohladil a pak ho pořádně stiskl.
„Postel…“ olízl jsem mu rty, a pak jsem ho pustil.
Zastavil jsem vodu, hodil přes Jaela osušku a sám se rychle utřel, než jsem překonal tu krátkou vzdálenost k posteli. Ještě jsem se sehnul ke kabeli a z boční kapsy vytáhnul gel.
To všechno mohlo trvat tak minutu, pár vteřin, ale i za tu chvilku jsem cítil, jak mé vzrušení prudce stoupá, a celou dobu jsem pozoroval Jaela, jeho dokonalé tělo, které se přede mnou ukázalo, když jeho osuška sklouzla na zem.
Chytl jsem ho za ruku a stáhnul mu tu igelitku. Dopadla na zem, stejně jako já doklekl na kolena. Oběma rukama jsem ho chytil za zadek, pořádně ho promnul a políbil jsem ho na břiše.
„Tohle je lepší než nějaká hysterie…“ zašeptal jsem, sjel jsem jazykem z břicha na podbřišek, a pak už jsem bez váhání vzal jeho stojící parádu do úst…
Jael
Na vteřinu jsem si pomyslel, že mě Logan odmítne.
Ta má nerozhodnost a neschopnost se vymáčknout mě nejspíš jednou zabije.
Ale, když si mě pak přitáhl zpátky a políbil, zatočila se mi hlava a okamžitě mu vyšel vstříc.
Cítil jsem jeho ruce snad po celém mém těle, a než jsem se stačil z polibku vzpamatovat, stál jsem nahý u postele a Logan klečel přede mnou.
„Logane!" vykřikl jsem, když vzal bez varování můj penis do úst.
Podlomily se mi kolena, mírně jsem se předklonil, abych získal stabilitu, a sevřel jsem mezi prsty Loganovy vlasy.
Tím jsem ho ale nechtěně narazil víc na svůj klín, což jsem okomentoval hlasitějším zasténáním.
„Pro… promiň…" zachrčel jsem, když jsem se vzpamatoval a své sevření uvolnil.
Přesto jsem se pořád třásl, a nedokázal od Logana odtrhnout oči.
Sledovat, jak můj penis mizí v jeho ústech, a pak se zase vynořuje, bylo něco, co mi vzalo veškeré zbytky zábran.
Se zrychlených dechem jsem se od Logana odtáhl a klesl na kolena. Povalil jsem ho na záda, a ihned si nad něj klekl. Zasténal jsem, když se naše penisy otřely o sebe, a já cítil, že je stejně vzrušený jako já.
Naklonil jsem se k jeho uchu a nepřestával pohybovat mírně boky, aby se naše těla třela o sebe.
„Logane… já… chtěl bych… chtěl bych to zase slyšet… ty nestoudnosti, co jsi mi šeptal i posledně… to, co bys se mnou všechno dělal… a pak bych chtěl, abys mi to udělal…"
Vážně jsem nechápal, kde se to ve mě bere, ale Logan mě nejspíš pomalu začal měnit.
Zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do očí.
Byly tak krásné, mírně ztmavly, ale jejich barvu jsem nedokázal k ničemu přirovnat.
„Jsi tak nádherný," zašeptal jsem, lehce se otřel svými rty o ty jeho, a pak se napřímil.
Mírně jsem zakroužil bokama, a pak si z vlasů stáhl gumičku a drdol rozpustil.
„Logane…" zašeptal jsem znovu do jeho rtů, když jsem se k němu zase sklonil, a mé vlasy se rozprostřely kolem jeho hlavy.
Logan
„Chtěl bys slyšet, co všechno s tebou budu dělat?“ nadzvedl jsem obočí, když jsem pozoroval Jaela, jak si na mě sedá, jak si rozpouští vlasy, a pak se nade mnou sklání.
Neměl jsem ani čas si ho vychutnat do konce, a on mi to svým počínáním utnul. A teď tu ležím na zádech, a můžu jen pozorovat jeho nádherné tělo, které se chvěje vzrušením a…
Mírně jsem se nadzvedl v loktech, abych na něho lépe viděl.
„Co udělám já nebo co uděláš ty?“ přimhouřil jsem oči a olízl si rty.
„Líbilo se ti, když ses na mě díval, jak jsem ti ho kouřil? Jak se schovává a zase se ukazuje? Bylo to vzrušující až tak, že jsi to nevydržel a začal vzdychat, že? Chtěl bys něco víc? Chtěl bys mě cítit hluboko v sobě, až bys ztratil dech a nebyl schopný vykřiknout ani mé jméno?“
Potlačil jsem ho, aby se zvedl do sedu a já se také nadzvedl.
„Za tebou je gel, podej mi ho,“ ukázal jsem k posteli a počkal, až mi Jael podá gel. „Natáhni prsty…“
Nanesl jsem mu gel na prsty zdravé ruky, až na mě trochu skápnul, položil jsem gel vedle na zem a pak jsem chytil Jaela za boky a mírně ho nadzvedl, aby na mě neseděl a měl zadeček ve vzduchu.
„Budu se na tebe dívat… Strč si prsty dovnitř… protáhni si dírku… roztáhni se… přidržím tě, abys neměl strach, že spadneš…“ o něco víc jsem sevřel jeho boky.
„Už jen ta představa tě vzrušuje, když víš, že se budu na tebe dívat, jak si to děláš… Chceš mě tak moc, že to nedokážeš odmítnout… Líbí se ti to tak moc… chceš to cítit… budeš se mi přitom dívat do očí, a já budu pozorovat tvé prsty, jak v tobě mizí…“
Jael
Zatajil jsem dech, když Logan pozvedl obočí.
Nepřehnal jsem to? Nebude si myslet, že jsem idiot?
Chtěl jsem se omluvit a slova vzít zpátky, ale Logan promluvil znovu.
Zachvěl jsem se po jeho slovech a cítil, jak se mi tělo stáhlo vzrušením.
Vážně jsem si nikdy nemyslel, že slova budou mít takový účinek.
Ale když mi na prsty nanesl gel, zmateně jsem na něho pohlédl.
„To… to ne-nemůžu… to…" zajíkl jsem se po jeho slovech a zrudl až po palce u nohou.
Nikdy jsem se sám ani nehonil, natož, abych si to dělal prsty. A už vůbec bych to nedělal, kdyby se na mě někdo díval.
Zavrtěl jsem hlavou, když mě Logan na sebe potáhl, a můj zadek trčel do vzduchu.
Tělo ale snad jakoby zareagovalo samo.
Když se mé prsty dotkly dírky, stáhl jsem se a roztřeseně vydechl.
Nedokázal jsem ale uhnout očima. Nemohl jsem jinak, než oplácet Loganovi jeho upřený pohled, a ten jakoby mě popoháněl vpřed.
Pomalu jsem si zasunul prst do dírky a vydechl. Začal jsem prstem mírně pohybovat, a když jsem lehce zavadil o svou prostatu, všechno se mi vykouřilo z hlavy.
Najednou jsem seděl na zemi na zadku mezi Loganovýma nohama, ty svoje jsem měl doširoka roztažené a zády se opíral o postel.
„Dí… vej se… dívej… jen na mě…" zachrčel jsem, olízl si rty, a pak si do dírky strčil další prst, a potom hned třetí.
Vykřikl jsem, zvrátil hlavu dozadu, a můj zadek se na chvilku ocitl ve vzduchu.
Sténal jsem Loganovo jméno, protahoval se třemi prsty a roztahoval, tak jak to chtěl.
„Logane, prosím…" zafňukal jsem, když už mi skoro docházel dech, a dírka se mi stahovala v očekávání něčeho většího a lepšího. „Prosím…"
Vyndal jsem ze sebe prsty a ruku k němu natáhl.
„Moc tě chci… potřebuju… tě v sobě… potřebuju abys…" sténal jsem netrpělivě, a ruku znovu stáhl do klína.
Tentokrát jsem prsty přejel po penise a zastavil se u dírky, kterou jsem prsty roztáhl, a během toho se nepřestával dívat Loganovi do očí.
Logan
Jael říká, že by rád, abych se usmíval. Ale vůbec netuší, že to, co dělá, jak se chová v těchto chvílích, mi úsměv vždy vyvolá, aniž bych tomu dokázal zabránit. Sledoval jsem jeho nerozhodnost, stydlivost, s jakou pomalu ruku vsunul mezi svá stehna. Skoro jsem ho tlačil očima, když si tam opatrně zasunul prst, jako by nevěřil tomu, že to vůbec udělal.
Ale pak…
„Věděl jsem to… Stydíš se, a přitom jsi tak zvrhlý…“ spokojeně jsem mlasknul, když jsem ho musel pustit, jak dosedl na zem.
Chytl jsem ho za kolena a víc mu roztáhl nohy od sebe, abych měl dobrý výhled. Sledoval jsem jeho počínání, i to, jak se do toho dostává, a občas jsem si promnul penis, který ztvrdnul už dávno, jen při té myšlence, že si to bude Jael dělat sám přede mnou.
„Je to opravdu vzrušující, co? Jsi skrytý talent, J-a-e-l-i…“ nahnul jsem se až k němu, chytl jeho ruku a prsty mu tam vrazil až na doraz.
Sám jsem k nim přidal i svůj, a pěkně jsem s ním zarejdil mezi Jaelovými prsty a podráždil jeho prostatu.
„Jsi neskutečný… Jsi jedinečný, a absolutně nemáš ponětí, jak moc sexy jsi, když tady sedíš s roztaženýma nohama, hezky se mi tu vystavuješ a vzdycháš u toho, jako by ses měl každou chvíli udělat…“ znovu jsem podráždil prstem jeho vnitřek, až jsem cítil, jak se jeho dírka stahuje, jako by chtěl své i můj prst uvěznit vevnitř nadobro.
„Říkal jsi… že chceš...“ naklonil jsem se k jeho uchu.
Olízl jsem ho, a pak skousnul mezi rty lalůček a zatahal za něj.
„Řekni si… co chceš… co chceš mít v sobě… chci to slyšet Jaeli…“ šeptal jsem mu do ucha, zatímco jsem jednou rukou trápil jeho dírku, přidržoval v ní jeho prsty, a druhou jsem mu protáhl penis, a pak v dlani sevřel jeho kuličky tak, aby to cítil, ale abych mu neublížil.
Jael
Měl jsem dojem, že musím zákonitě vypustit duši, a srdce mi nejspíš vyskočí z hrudi, jak rychle bilo.
„Nejsem… zvrhlý… nemám ta-talent… ne-neříkej to…" vrtěl jsem divoce hlavou a zajíkal se, když jsem si v hlavě utřídil Loganova slova.
„Logane!" zakřičel jsem, když mi vrazil prsty do dírky až na doraz a sám k nim přidal jeden svůj.
Sténal jsem, křičel, svíjel se pod jeho rukama, a sám se narážel na prsty.
Bylo to něco naprosto neskutečného, něco, co mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohl zažít.
Musel jsem se hodně soustředit na jeho další slova a znovu se prohnul v zádech, když mi protáhl penis a pak lehce sevřel kulky.
„Logane… ne-nedokážu… to říct…" zasténal jsem a zvedl hlavu, abych se mohl tváří otřít o tu jeho.
Sténal jsem mu do ucha, vyprostil prsty z jeho sevření, a místo svých prstů do dírky navedl ty jeho.
Držel jsem ho za zápěstí, sám se na něj nabodával, a když se otřel víc o mou prostatu, lehce jsem ho kousl do krku nebo ramene.
„Já už to… nevydržím… prosím, Logane…" zasténal jsem mu do ucha, když to mučení začínalo být už neúnosné. „Potřebuju… potřebuju…"
Pořád jsem nějak nedokázal ze sebe dostat ty správné slova. Ale když mě Logan zase trochu tvrději protáhl, byl jsem v koncích. Pustil jsem jeho ruku a chytl ho za krk, abych si ho přitáhl blíž.
„Nechci… prsty… potřebuju…" další otření jeho prstů o mou prostatu mi vzalo i poslední zbytky sebeovládání. „Tak už mi… ho tam, kruci, strč… své pé-péro, a… pořádně mě… protáhni! Hned! Udělej… se do mě, Logane!"
Křičel jsem jak smyslů zbavený, vzpínal se v jeho náruči, a nehty přejel po jeho kůži na krku.
Logan
Zaskučel jsem, když jsem ucítil nehty na svém krku. Zaskřípal jsem zuby, několikrát se zhluboka nadechl, a pak konečně vytáhl z Jaela prsty.
„A pak prý to nedokážeš…“ na oplátku jsem ho teď kousnul do krku já, a zanechal jsem mu tam pořádnou značku.
Chytl jsem Jaela pod zadek a vyšoupnul jsem ho nahoru na postel. Chytl jsem ho pod koleny a sám jsem si jednou nohou přiklekl na postel.
„Udělám se do tebe…“ sklonil jsem se nad ním.
A ve chvíli, kdy jsem naše ústa spojil v dalším polibku, jsem do něj prudce najel.
Nebylo ani potřeba se nastavovat. Vklouznul jsem do něj lehce až po kořen, a když jsem vydýchal ten první nápor, začal jsem hned přirážet.
Nohy jsem mu držel, aby mi neuhnul, aby mě nemohl mezi nimi sevřít, až to na něj přijde.
Vím, nejspíš to pro něj bude jako mučení, ale tohle omezení mu rozhodně přinese jiný prožitek, než jaký doposud poznal.
Ta nemohoucnost se projevit, jak by chtěl, a být přinucen jen přijímat, a pak být skoro na rozervání, když se to na něj všechno vyvalí s plnou silou.
To všechno jsem mu při přerušovaném polibku říkal… Můj hlas byl zastřený tou nastupující touhou a mezi slovy jsem občas i já vydal hlasitější povzdech, či zasténání, jak moc dobře mi v Jaelovi bylo.
A když jsem cítil, jak se mi stahuje pytlík, jak se chystám k tomu, abych propustil svou várku sperma do jeho zadečku, přidal jsem na razanci až do momentu, kdy jsem mě to zlomilo v pase, přitiskl jsem Jaelovi nohy k tělu, a nekontrolovatelnými pohyby jsem se do něj udělal tak, jak si přál…
Až teprve potom, kdy jsem byl schopen se trochu vzpamatovat, jsem se nadzvedl, a znovu jsem se začal pohybovat.
„Udělej se… Chci to vidět…“ na moment jsem pustil jeho nohu, abych mu stáhl zdravou ruku na jeho penis.
Pak jsem ho znovu chytl pevně za nohy, aby je nemohl dát k sobě a s dalšími přírazy jsem se díval, jak se udělá i on…
Jael
Loganův podmanivý šepot mě ničil.
Trhal mé tělo na kusy, stejně jako to, když si mě prudce bral, a já se mu ještě snažil vyjít vstříc.
Bylo to naprosto něco neuvěřitelného. Nedokázal jsem pochopit, jak to může být lepší a lepší s každým naším dalším milováním.
Zasténal jsem spolu s Loganem, když dosáhl svého vrcholu, a pak zasténal znovu, když stáhl mou ruku na penis a začal se znovu pohybovat.
Teď už jsem neváhal. Neprotestoval jsem. Chtěl jsem, aby mě viděl, aby viděl, co se mnou dělá.
Jeho upřený pohled mě poháněl vpřed stejně jako jeho přírazy, se kterými jsem sladil pohyby ruky.
Stačilo mi už jen málo.
Zakřičel jsem jeho jméno a cukl nohama ve snaze je sevřít, když to na mě přišlo.
Ale nedovolil mi to, a to jen víc zintenzivnilo můj orgasmus.
Zazmítal jsem se v jeho sevření, škubl hlavou, a prsty na nohou propnul, co to šlo.
Prohnul jsem se v zádech a s každým dalším tahem své ruky na sebe vypouštěl své uvolnění.
Znovu a znovu jsem volal jeho jméno, znovu a znovu se propínal pod jeho rukama, svíral ho v sobě s každým stahem, a cítil tak ještě víc jeho tvrdost.
Myslel jsem si, že to snad trvalo celou věčnost, než jsem se dostal z té slastné křeče, zůstal zemdleně ležet, a jen občas se mé tělo ještě zachvělo, nebo sebou cuklo, jak dozvuky orgasmu pomalu odeznívaly.
„Logane…" zašeptal jsem jeho jméno, když jsem se konečně pořádně nadechl a zadíval se mu do očí.
Logan
Moje příjemné pocity, vyvolané orgasmem přetrvávaly o něco déle než obvykle. Možná to bylo i tím, že jsem se nepřestal v Jaelovi pohybovat. Cítil jsem tak to příjemné tření, jeho horkost a stahování, když to na něj přišlo.
Držel jsem ho pevně za nohy i ve chvíli, kdy měl snahu je přirazit k sobě, a díval se na to, co to s ním dělá. Byl úplně mimo, stejně jako jsem byl z něho já.
Už jsem ani nezvládal mu cokoliv říct… A možná to ani už nepotřeboval.
Prostě mi došla slova, a já se jen díval a užíval si to s ním na novo.
Když jeho tělo povolilo, uvolnil jsem držení nohou, pohladil jsem ho po stehnech, a pak mu je omotal kolem svého těla, abych na něj mohl nalehnout. Chytl jsem ho do objetí a posunul jsem ho na posteli o něco dál, abych neklečel na zemi a mohl si na něj lehnout, protože cítit jeho tělo pod sebou, tu jeho horkost, rozechvělost…
Líbilo se mi to, o tom nebylo pochyb.
Znovu jsem spojil naše ústa v polibku, a snad poprvé si přál, aby to těmihle prázdninami neskončilo.
I když jsem se na něj už několikrát rozčílil, i když jsem s ním hlavně proto, že chci najít Caleba, a sex s ním je vlastně takový bonus, i přesto jsem se s ním cítil dobře.
Jael
Spokojeně jsem vydechl a usmál se, když mě Logan zalehl svým tělem a mé nohy si omotal kolem boků.
Líbal jsem se s ním, dokud mi nedošel dech, hladil ho po zádech, občas přejel nohou po jeho zádech nebo ho políbil na krk.
Bylo mi s ním neskutečně dobře.
A nebylo to jen sexem.
I když to, jak jsem s ním naše spojení vždy prožíval, musela být taky známka toho, že je mi s ním fakt skvěle.
I přesto, že jsem měl občas pochybnosti, i přesto, že se na mě Logan mračil, když jsem měl slabou chvilku, nebo mě seřval, i přesto všechno jsem cítil, že právě s ním bych mohl být šťastný.
Zasmál jsem se nad svou myšlenkou, a nosem se otřel o jeho krk.
Co by asi tomu řekl, kdyby věděl, nad čím uvažuju?
Pak jsem si vzpomněl na všechna slova, co jsem před chvilkou říkal a zrudnul.
Schoval jsem hlavu do Loganova ramene a uchechtl se.
„Donutit mě říkat taková slova… a dělat ty věci… myslel jsem, že se hanbou propadnu…" zamumlal jsem do jeho kůže, a pak zvedl hlavu a zadíval se mu do očí.
Usmál jsem se, aby si nemyslel, že toho třeba lituju, a pak si ho za krk přitáhl blíž, abych ho mohl políbit a vychutnat si jeho chuť, která mě lákala čím dál víc.
Logan
Můj rychlý dech se pomalu uklidňoval, stejně jako mé roztřesené tělo. Nejraději bych si ty skvělé pocity prodloužil na nekonečno. Ale nejde to… Postupně odcházely, vlastně docela rychle.
Vždycky jsem říkal, že je to nespravedlivé, že si ženské dokáží ty příjemné pocity v sobě udržet déle než chlapi. Příroda je vážně v tomhle nespravedlivá.
„Já tě k tomu nutil?“ zvedl jsem hlavu a zadíval se na Jaela. „Kde jsi na to přišel, prosím tě.“
Zavrtěl jsem hlavou, že je to nesmysl, ale v duchu jsem si říkal opak.
„Šlo to z tebe úplně samo, já tě jen trochu popostrčil. Vlastně ses popostrčil sám, když sis do sebe vsunul ty svoje dlouhé prstíky. Byl to příjemný pocit se takhle obšťastňovat, a hlavně když jsem se na tebe díval? Málem ses u toho udělal co? Vůbec jsem netušil, že do sebe jsi schopný pojmout tolik prstů… Ale mít v sobě penis je rozhodně lepší, viď?“
Chtě, nechtě jsem se nakonec rozesmál, když jsem viděl ten pohled, který na mě Jael po mých slovech hodil.
„Promiň, už toho nechám. Ale jsi k sežrání, kdyby ses tak viděl, jak se u toho tváříš a jak se červenáš… Jsi tak roztomilý, že bych tě nejraději celého snědl,“ políbil jsem ho na rty, aby se mi nenafouknul a neuletěl jako balonek.
Nebo aby mi nevynadal.
„Pokud chceš někam večer jít, měl by sis odpočinout. Budeš večeřet?“ podíval jsem se na hodinky. Blížilo se k šesté, a asi by bylo dobré něco sníst.
Jael
Provokatér jeden!
Ale, i když bych nejraději schoval po jeho slovech hlavu do písku, nemohl jsem z něj spustit oči, když se rozesmál.
Naoko jsem se nafoukl, ale v duchu jsem byl strašně rád.
Vypadal vážně krásně, a jeho smích bych mohl poslouchat odrána do večera, jak krásně zněl.
„Jsi strašný provokatér," zabručel jsem přece jen, trochu se zavrtěl a vzdychl.
Nejraději bych tak zůstal až do rána.
„Půjdu se asi osprchovat a možná si odpočinu. A něco bych i snědl. A co se týče večera…" položil jsem Loganovi dlaň na tvář, prsty ho pohladil a usmál se, „budu rád, když půjdeš se mnou. Nechci tě vystavovat nebezpečí, ale možná mi tvá přítomnost pomůže. Pokusím se nehysterčit a nedělat všechno sám, ale je to těžké, když vlastně doteď jsem všechno sám dělal."
Políbil jsem ho, abych umlčel jeho případné námitky, a překulil se s ním, takže teď Logan ležel na zádech a já na něm.
Zvedl jsem se, aby mohl ze mě vyklouznout a nespokojeně zabručel, když jsem najednou pocítil prázdno.
Znovu jsem se nad Logana sklonil, ale tentokrát k jeho uchu.
„A, ano, máš pravdu. Mít tvůj penis v sobě je mnohem, mnohem lepší…"
Aby neviděl, jak jsem zrudl, tak jsem okamžitě vstal a se smíchem zapadl do koupelny.
„A mohl bys mi rozčesat potom vlasy!" vykoukl jsem ještě ze dveří koupelny, než jsem za sebou zabouchl.
Rychle jsem zapadl pod sprchu, abych se jen opláchl, protože umytý už jsem byl, a přemýšlel, proč tyhle pohodové chvíle nemůžou trvat o trochu déle.