Logan
Na moment jsem ztuhnul, a udiveně se na Jaela po jeho slovech podíval. Ale tak, tak jsem uhnul, když začal šermovat rukou, jak chtěl rychle zamluvit to, co z něho vyletělo asi dřív, než si to stačil uvědomit.
On se mi fakt zdá. Nejspíš si s ním užiju asi ještě dost srandy. Hlavně, když se vždycky tak červená.
Položil jsem mu ruku na záda, když mě přetočil a zůstal nade mnou. Pohladil jsem ho a poslouchal co říká.
Dotýkat se mně? A teď to nedělá?
Jo, nejspíš myslí něco jiného…
„To je to tvoje přání za to, že jsi vyhrál?“ mrknul jsem na něho. „No, nevím… Hele máš výhodu, máš v krvi indiánskou krev, a pro tebe by mělo být ježdění na koni přirozené, ne? Nebo je to jen další mýtus?“
Chytl jsem ho za vlasy a jemně jsem ho potáhl, aby zvedl hlavu a podíval se na mě. Druhou rukou jsem si sundal brýle a odložil je bokem na stolek, aby nepřišly k úrazu.
„Můžeš. Pokud je to tvoje přání, tak ano,“ potlačil jsem mu na temeno hlavy, aby se sklonil a znovu jsem ho políbil.
Byl jsem zvědavý, co tím dotýkáním myslel. Vážně že jo. Zvlášť, když není v sexu moc zkušený. Ale už jen tohle, a ta představa mě začínaly vzrušovat, a já dychtivě čekal na jeho další reakci.
Jael
Chtěl jsem Loganovi říct, že moje přání, moje skutečné přání je úplně jiné, že bych si přál, aby se pro mě usmíval, ale nakonec jsem se raději kousl do jazyku.
Nechtěl jsem tuhle chvilku pokazit.
„Možná mám výhodu, možná ne," usmál jsem se tajemně, když mi zvedl hlavu.
A když souhlasil, najednou mě na chvilku opustila má odvaha.
Nejsem vůbec zkušený, a co když něco udělám blbě? Nebo se mu to nebude líbit?
Když jsem se odtrhl od polibku, zadíval se mu do očí, a pak roztřeseně vydechl. Trochu nemotorně jsem mu sundal triko a lehce ho praštil do hlavy sádrou.
„Promiň…" zamumlal jsem a omluvně se usmál.
Pak jsem sklopil pohled k jeho hrudi, sledoval, jak se zdvihá, a prsty se zlehka dotkl místa, kde Loganovi tlouklo srdce. Prsty jsem pak potáhl níž, až k jeho břichu, na které jsem pak položil celou dlaň a vrátil se zase nahoru.
Byl vážně krásný. Jak to nikdo nemohl vidět?
Sklonil jsem se ještě víc a dýchl na jeho kůži na krku, než jsem se na ni přitiskl rty.
Pokračoval jsem níž, zasypával kůži jemnými polibky a u bradavek na chvilku zaváhal. Napřed jsem se o jednu trochu otřel rty, než jsem povystrčil jazyk a lehce se jí dotkl.
Cítil jsem, jak tvrdne, a pak jsem ji vzal mezi rty, otřel se o ni i zuby a zatahal.
Poplašeně jsem zvedl hlavu, když sebou Logan cukl a podíval se na něj.
Logan
Stihl jsem ucuknout hlavou, když mi Jael stáhnul triko, ale přesto jsem si prsty trochu promnul spánek, protože se o mně stejně s ní stihl otřít.
Nechal jsem na něm, co bude dělat. Bylo poznat, jak je nejistý. Jak neví, co si může dovolit, i že to dělá poprvé. Ale o to, to bylo roztomilejší, a hlavně když se u toho tak červenal.
Kdyby někdy nefungovaly semafory, stačilo by ho postavit doprostřed křižovatky a šeptat mu sprosťárny.
Ale je fakt, že jeho jemné dlaně… Bylo to vážně příjemné, když mě s nimi hladil, a já si to docela začal užívat. Na moment jsem přivřel oči, když se otřel o mé bradavky, a když je o něco víc stiskl mezi zubama, neubránil jsem se cuknutí.
Nadzvedl jsem se v loktech, abych ho přitom mohl pozorovat, protože se mi to vážně líbilo, a dokonce jsem i začínal pociťovat nastupující vzrušení.
„Víš, co by se mi líbilo?“ pohladil jsem ho po vlasech. „Kdybys byl u toho nahý…“
Víc jsem neřekl. Nechal jsem na něm, jak se k tomu postaví, jestli to udělá nebo ne. A i kdyby ne, nezlobil bych se na něho. Stačilo mi už to, že se vůbec k tomuhle odhodlal.
Jael
„Na-nahý?" zakoktal jsem se a najednou nevěděl kam s rukama a očima.
Na tohle jsem nebyl zvyklý. Vystavovat se před někým.
S Loganem jsem se sice miloval už dvakrát, ale poprvé všechno dělal on, a podruhé mohl za mou rozpoloženost alkohol. Ale takhle, uprostřed dne, a ještě v penzionu…
Navíc jsem si nemyslel, že bych se mohl někomu líbit.
„Tak… tak dobře…" řekl jsem po chvilce.
Ruce se mi trochu třásly, když jsem si přetahoval triko přes hlavu a málem si dal u toho do zubů.
Pak jsem vstal, a snažil se na Logana nespadnout, když jsem si stahoval kalhoty a zároveň se snažil zakrýt svůj klín, kde to už žilo svým vlastním životem.
Jen na pár vteřin jsem zůstal stát zcela odkrytý nad Loganem, než jsem se na něm zase usadil.
Cítit jeho kůži na své bylo víc vzrušující, než bych si kdy pomyslel.
Znovu jsem se vrátil k jeho bradavkám a tentokrát poškádlil svým jazykem tu druhou, než jsem se víc osmělil a začal postupovat směrem dolů.
U lemu kalhot jsem se zastavil, vytáhl se zpátky nahoru a se zrychleným dechem na Logana nalehl.
„Mohl bych… Mohl bych tě taky… vidět?" zachraptěl jsem mu do ucha, a pak zvedl hlavu, abych se na něj podíval.
Logan
Myslel jsem si, že to Jael kvůli svému studu nakonec odmítne, nebo si jen svleče triko.
A proto mě mile překvapil, když se začal svlékat celý. Když se praštil sádrou do brady, neubránil jsem se pousmání. A pak, když si svlékal kalhoty a spodky, několikrát mi cuklo v rukách, že ho zachytím, protože vypadal, že každou chvíli spadne.
Ale v momentě, kdy dosedl na mě zpátky, jsem spokojeně vydechl, jakmile jsem na sobě ucítil jeho rozpálenou kůži.
Tentokrát jsem to byl já, kdo nadzvedl hlavu, abych mu začal šeptat do ucha…
„Jaké to je tu ležet nahý, zatímco já jsem oblečený? Je to vzrušující, viď? Být tu jako na výstavě, cítit stud, a přitom to chceš… Cítíš, jak se na tebe dívám… jak se tě dotýkám… Každou odhalenou část tvého těla… Pod každým dotykem se chvěješ, zvyšuje se ti teplota a srdeční tep… Nestačíš se ani nedechnout… Stydíš se, a přitom tě to strašně moc vzrušuje… Nejraději by ses schoval, ale nedokážeš odmítnout… Čekáš, kdy tě políbím, kdy pohladím tvá odhalená záda a sjedu rukou níž ke tvému krásnému zadečku, který tady vystrkuješ všem na obdiv… Jsi opravdu nádherný, a nejraději bych tě celého okousal… líbal…“ s každým slovem jsem mapoval jeho odhalené tělo, dotýkal se ho na každém místě, které jsem pojmenoval, a nedovolil mu, aby se byť jen kousek posunul, nebo schoval svou tvář na mé hrudi. Cítil jsem, jak se jeho dech zrychluje, a líbilo se mi, jak to na něj působí…
„Ano… můžeš mě vidět… je to na tobě…“ konečně jsem povolil to objetí jedné ruky, které mu bránilo v pohybu.
Chytl jsem ho za zdravou ruku a zasunul ji mezi nás, rovnou do mých kalhot, aby pocítil, co se mnou on dělá.
Jael
Jestli bude Logan takhle pokračovat, asi mě brzo odrovná.
Třásl jsem se pod jeho doteky, jeho slovy, tep se mi zrychlil, slabě jsem sténal a měl tendenci se chovat, ale Logan mi to nedovolil. Jeho slova ve mě vyvolala hotovou bouři.
Netušil jsem, že i tohle může člověka tak odrovnat.
Pouhá slova…
„Logane…" zasténal jsem už hlasitěji, kdy mě pustil a zdravou ruku mi navedl do svého klína.
Pocítil jsem jeho tvrdost a myslel, že mi srdce asi vyskočí z hrudi.
Dýchal jsem otevřenou pusou, protože nosem už to nešlo, a pak se pomalu sesunul dolů.
Tentokrát už opatrněji, jsem stáhl Loganovi kalhoty a spodky.
Znovu jsem se nad něj vytáhl, a když jsem ucítil jeho mužství, jak se o mě otírá, celé jeho tělo, na kterém jsem skoro ležel, neubránil jsem se tomu, abych si tentokrát já nevzal jeho ústa, do kterých jsem zasténal a vzápětí se otřel svým jazykem o ten jeho.
Když mi došel dech a musel jsem se odtrhnout, tentokrát jsem na nic nečekal, na nic se neptal, a svými polibky sjížděl přes jeho hruď níž.
Na chvilku jsem se zastavil, když jsem ho vzal do ruky, než jsem olízl špičku, sjel jazykem až po kořen, a pak se vrátil zpátky, abych ho vzal do pusy.
Líbilo se mi to, bylo to nesmírně vzrušující, cítit jeho tvrdost a horkost v ústech, takže jsem si ho pomalu postupně zasouval víc a víc do pusy a zjišťoval, kam až můžu zajít.
Logan
Bylo úžasné Jaela při tom všem pozorovat. I to, jak znovu zrudnul, možná studem, možná vzrušením. Ale barva jeho kůže ve tváři měla teď takový zvláštní nádech, trochu jiný než u bělochů, a mě to na něm přišlo děsně sexy.
Když mi stáhl kalhoty, jen jsem tiše vydechl, jak se o mě Jael otřel, když se posunul zpátky nahoru, a já to dost citelně pocítil na svém penisu, který opravdu byl tvrdý, a už mi uniklo i pár kapek, které do sebe vetřel Jael.
A když mě potom znovu začal líbat, už o trochu jistěji než ze začátku, znovu jsem se opřel o lokty, abych na něho viděl. Sem tam jsem zvedl jednu ruku a pohladil ho po ramenou, po vlasech, prostě kam jsem dosáhl.
Stejně jako jeho, i můj dech se už zkrátil, a svaly na břiše se mi zatínaly při každém vzrušivém vjemu, které vehnalo to zvláštní chvění do mého těla. Pokaždé, když se mě jeho jazyk dotkl, otřel se jemně zuby, či mě obemknul svými rty, jsem to doprovázel tichými vzdechy a místy cuknutím v penisu.
„Jsi… nád… herný…“ opřel jsem se jen o jeden loket.
Do druhé ruky jsem chytl jeho vlasy, omotal si je kolem zápěstí a měl tak možnost určovat jeho pohyby hlavou. Ale i tak, že jsem se držel tak, tak, jsem do toho nešel na plno, abych ho od něčeho podobného pro příště neodradil…
A když jsem cítil, jak to na mě jde, dolehl jsem na záda a vyslal několik vzdechů do stropu…
Teď bylo na něm, jestli to dotáhne, nebo mě dokončí jen rukou. Už tak toho na poprvé udělal celkem dost, a na to, že je to začátečník, to nebylo zas tak špatné…
„Jaele…“ zachrčel jsem a pevněji jsem sevřel jeho vlasy, když se přese mne převalila první vlna slasti a já začal propouštět první várku svého spermatu…
Jael
Bylo to úplně něco jiného než u něj doma, kdy jsem byl posilněný alkoholem.
Teď jsem to všechno cítil víc intenzivněji, víc jsem to prožíval, víc jsem si to užíval a vnímal všechno, co dělal Logan.
Slyšel jsem jeho slova i jeho vzdechy, a to mě popohánělo vpřed.
Nebyl jsem si sebou ještě tak jistý, ale když si Logan namotal mé vlasy na zápěstí a začal si určovat tempo, nechal jsem ho.
O chvilku později jsem sám zrychlil, protože jsem instinktivně pocítil, že to na Logana přichází.
Na vteřinu jsem nevěděl, co udělat, jestli ho pustit, nebo si ho nechat v puse, ale když zachrčel mé jméno, znovu jsem ho protáhl v puse, a pak zamrkal, když jsem ucítil jeho chuť.
Nebylo to zas až tak strašné, takže jsem si ho nasunul ještě víc do úst a začal polykat všechno, co mi dával. Pomáhal jsem si i rukou, a když jsem pochopil, že je konec, vypustil jsem ho ven, a ještě ho trochu očistil jazykem.
Vytáhl jsem se nad Logana, zalehl ho a otřel se nosem o jeho krk.
Nevěděl jsem, jestli ho můžu políbit, nebo co mám udělat.
„To… bylo… neuvěřitelné…" zachrčel jsem, zvedl hlavu a zadíval se se stydlivým úsměvem na Logana.
Logan
Měl jsem co dělat, abych si ho nepřirazil na klín, a nedržel ho, dokud bych se zcela neuklidnil.
Ale nejspíš bych ho udusil. Už tak mě překvapil, že se do toho pustil, a dokonce to dotáhl do konce, i když nemusel.
„Neuvěřitelně hnusné… nebo dobré? Počkej… ochutnám a řeknu ti…“ popadl jsem ho za krk a přitáhl si ho pro polibek, kdyby ho náhodou napadlo uhnout.
Vecpal jsem se jazykem do jeho úst, líbal jsem se s ním a trochu ještě ochutnal sám sebe.
Bylo mi jedno, že před chvílí měl můj penis v puse. Prostě jsem se chtěl s ním líbat a poděkovat mu za to, co teď udělal.
Nebylo to úplně ideální, ale vážně to bylo na poprvé víc než dobré… A já si to opravdu užil. Ještě teď se mi chvělo břicho, když jsem cítil ty dozvuky, které mě však rychle opouštěly.
„Jo… je to dobrý…“ mlaskl jsem nakonec spokojeně, když jsem Jaela konečně pustil, abychom se mohli nadechnout.
„A teď je řada na mě, co říkáš? Nebo s tímhle chceš chodit, dokud ti sám neklesne? Je rozhodně lepší tu péči svěřit někomu jinému, víš… Nechat si ho pořádně olízat, vykouřit… Nechat toho druhého, aby taky ochutnal tvé sperma, které, mimochodem, nechutná tak špatně. A když k tomu přidáš ten pocit, že máš něco v zadečku, a nevíš, který vjem máš zpracovávat dřív, a jseš doslova na roztrhání… To je to, co by si měl člověk užívat a nechat to na druhém, aby se o to postaral… Už jsem zjistil, že máš rád, když ti něco protáhne tu tvoji úzkou dírku… Když ucítíš ten dotek na své prostatě, a to dráždění ti vezme všechen vzduch z plic. Je to prostě něco, co musíš za každou cenu mít…“
Zatímco jsem mu šeptem podával vysvětlení, jak to bude, přetočil jsem ho na záda, a kolenem mu roztáhl nohy. Okamžiky, kdy jsem se potřeboval nadechnout, jsem využíval k tomu, abych ho dráždil aspoň jazykem. Stejně jako on předtím, teď já podráždil jeho bradavky, až byly tvrdé jak dva malé kamínky. Olízl jsem mu podbřišek, až se mu svaly na břiše zachvěly, a pak jsem podle návodu svých slov začal pečovat o jeho penis a zadeček. Avšak nezůstal jsem jen u toho. Než jsem do něj vsunul jeden a potom druhý prst, pořádně jsem jeho dírku podráždil i jazykem, aby pocítil i tuhle slast…
Jael
Nestihl jsem udělat nic.
Jen jsem vydechl, když mě po svých slovech začal líbat.
A rozhodně to nebyl krátký polibek.
A jeho slova...
Úplně mě odrovnala, a měl jsem co dělat, abych se neschoval pod postel.
Nevěděl jsem proč, ale už jen to, jak mluvil, mě vzrušovalo, a já cítil, jak to napětí v mém těle roste.
„Logane!" vykřikl jsem, když jsem ucítil jeho jazyk, a pak jeho prsty, které do mě postupně nasunul.
Zvedl jsem se na loktu, abych na něj dobře viděl a zdravou rukou chytil tu jeho.
Cítil jsem, jak hořím, hučelo mi v hlavě, tělo se mi třáslo, a skoro jsem funěl jak lokomotiva, abych to ustál.
Pohnul jsem se proti Loganovým prstům a zasténal.
Když se otřel o to citlivé místečko, padl jsem znovu na záda, prohnul se, ještě víc se narazil na jeho prsty a zvrátil hlavu dozadu.
„Logane! Prosím! Moc… se mi to… líbí… musím… to mít…" vykřikl jsem a zopakoval jeho slova, které mi před chvilkou šeptal.
Zapřel jsem se patami o postel, abych měl lepší stabilitu, znovu se zvedl, ale tentokrát si Logana přitáhl k sobě pro polibek a druhou rukou jsem znovu chytil tu jeho, a o svou dírku otřel třetí jeho prst.
„Je… ještě…" zachrčel jsem mu do úst a zadíval se mu zblízka do očí.
Vážně jsem netušil, kde se to ve mě bere, nebo jestli je to jen tím, že můj protějšek je právě Logan.
Ale tyhle věci s ním, slyšet od něj ta slova, to všechno způsobovalo, že jsem přestal rozumně uvažovat, a nechal za sebe mluvit své tělo.
Logan
Nepočítal jsem s tím, že ho tak dostanou má slova a doteky, kterými jsem ho poctil.
Ale udělal jsem to rád, a ještě víc mě potěšilo, když se on sám do toho opřel, doslova a do písmene. Kdybych to věděl, udělal bych to už dávno…
Překvapeně jsem na něho pohlédl, když do sebe sám natlačil můj třetí prst. Myslel jsem, že dva mu budou stačit, a on přitom…
Už jsem neváhal ani chviličku.
Přijal jsem jeho nabízený polibek, tlumil jsem jeho sténání ve svých ústech, zatímco jsem protahoval jeho dírku třemi prsty, a dráždil lehkými doteky a o něco silnějším tlakem jeho prostatu. Masíroval jsem ji, stejně jako jeho stěny. Občas jsem s prsty z něj vyjel, abych je pak vrazil zpátky a pokračoval v jeho slastném mučení.
A když už nestíhal ani pohnout jazykem, jak byl úplně mimo, sesunul jsem se zpátky dolů, abych dokončil to, co jsem začal.
Doslova jsem si vychutnával jeho slastné vzdechy a sténání. Víc mě to nabudilo, když nechal za sebe mluvit své tělo, a já věděl, že se mu to líbí.
A když pak sebou začal jeho penis cukat, aby mě připravil na to, že se blíží jeho vytoužený okamžik, o něco jsem přitvrdil.
Nepustil jsem ho ani na chvilku. Ani ve chvíli, kdy prakticky drtil mé prsty v sobě, jak se stahoval pod náporem orgasmu, ani ve chvíli, kdy začal plnit mé ústa svým spermatem.
Nenechal jsem uniknout ani kapku, a sám jsem měl ještě roztřesený dech, když jsem viděl, jak to Jael prožívá každou svou buňkou…
A když se aspoň trochu uvolnil, pohladil jsem ho konečky prstů po jeho dírce, která se už pomalu vracela do normálu, a pořádně očistil jeho penis i jeho kuličky, s kterými jsem si ve svých ústech také na chvilku pohrál.
„Jak jsem říkal,“ posunul jsem se nahoru a celého ho zalehl. „Chutnáš opravdu dobře…“
Tentokrát jsem já spojil naše ústa v polibku, aby i on mohl pocítit svou vlastní chuť, a neměl pro příště zábrany se se mnou po takové akci líbat.
Jael
Byl jsem úplně v háji.
Kdyby teď někdo vešel, asi by mi to bylo úplně jedno.
Svíjel jsem se pod Loganovým drážděním, který mou prosbu vzal doslova, a teď plenil mé tělo tak, že jsem sotva stíhal s dechem. Ani líbat jsem ho pak už nezvládal, když mé tělo začal zaplavovat ten pocit, kdy už se to chýlilo ke konci.
A Logan toho samozřejmě využil po svém.
Vykřikl jsem jeho jméno na celý pokoj, když mě vzal do úst, a přitom mě nepřestával dráždit prsty.
A netrvalo dlouho, a Loganovo jméno jsem doplnil úlevným zasténáním, prohnul se v zádech a na pár okamžiků tak setrval, než první křeč odezněla a já táhle vydechl.
Nejspíš bych tak vydržel věčnost, kdyby se nade mně nevytáhl Logan, nezalehl mě a po svých slovech okamžitě nepolíbil.
Bylo to docela zvláštní, cítit sám sebe, ale nějak mi to nevadilo.
Objal jsem Logana nohama kolem pasu, na chvilku se odtáhl, abych mohl nabrat dech, a pak se k němu zase přitiskl.
„To… bylo… naprosto neuvěřitelné…" zachrčel jsem a zopakoval svá slova. „Ty jsi… neuvěřitelný…"
Usmál jsem se na něj a zadíval se mu do očí. Mohl bych se na něj dívat celou věčnost a neomrzelo by mě to.
Všiml jsem si, že jeho oči mají trochu tmavší odstín, a celkově, když byl takhle uvolněný, vypadal ještě krásněji.
Logan
Všechno, co teď proběhlo, se mi moc líbilo. Byl jsem opravdu spokojený s tím, jak se to vyvíjelo.
Ať už polibky, doteky, nebo samotný sex… Bylo to všechno super. Ale v momentě, kdy kolem mne omotal nohy, přišlo mi to takové jiné… Takové hodně osobní.
Jen jsem tiše vydechl, a prohrábl jeho vlasy.
„Jsem úplně obyčejný. Neuvěřitelným jsi to udělal ty,“ znovu jsem ho políbil na rty, a pak se mu zadíval do očí.
„Říkal jsi, že budeš chtít být sám. Ještě pořád to platí? Nechci kazit tuhle hezkou chvíli, ale ať vím, jak se zařídit. A budeme to provádět po večeři nebo po ní?“
Opravdu jsem nechtěl kazit tuhle chvíli, ale potřeboval jsem mít nějaký plán…
Jael
Asi bych tak dokázal vydržet celou věčnost. Moc se mi to líbilo, a i když jsem tohle nikdy nezažil, tak nějak jsem tušil, že tak dobře, je mi jen proto, že můj protějšek je právě Logan.
Po jeho slovech jsem se ale mírně zamračil.
„Neříkej to. Nelíbí se mi to. Nejsi vůbec obyčejný. Kde jsi na takovou pitomost přišel?" zabručel jsem a nakrčil nos.
„A co se týče té druhé věci, tak-"
Ani jsem nestihl dopovědět, když se pokojem roznesla melodie, a já v ní poznal zvonění svého mobilu.
Trochu překvapeně jsem zamrkal a chvilku na Logana hleděl, jako bych snad čekal, že mi potvrdí to, že mi někdo volá, než jsem se vysoukal zpod jeho těla a zašátral na nočním stolku.
Jediní, kdo mi mohli volat, byli bratři nebo táta. Anebo strýc. Jo, a ještě z brigády, ale ti věděli, že mám volno.
Jinak nikdo mé číslo neměl, a od nás mi volali jen, když se něco stalo.
„Tati?" sedl jsem si na postel, když jsem hovor zvedl a trochu s obavami se podíval na Logana.
„Ahoj, synku. Nechci tě rušit, ale včera jsem mluvil s Medé," ozval se táta ustaraně.
Zhluboka jsem se nadechl a sevřel víc telefon.
Medé bylo oslovení mé babičky. Znamenalo věštkyně, a protože byla vážená, nikdo ji neoslovoval, ani z rodiny, babičko nebo jejím skutečným jménem.
Pouze když jsem o ní s někým mluvil, bylo jednodušší, říkat babička.
„Co… co se stalo?" zeptal jsem se přiškrceným hlasem, protože to nevěstilo nic dobrého.
„Varovala mě. Kolem tebe se stahují zlé stíny, a viděla něco velmi ošklivého. Chceš, nebo děláš něco velmi nebezpečného, a může ti to hodně ublížit. Víš, že jsem tě nikdy od ničeho neodrazoval, ale jestli teď něco děláš, vyvaruj se toho."
Babička se ve svých předpovědích nikdy nepletla, a táta to moc dobře věděl.
„Já… já nemůžu… nemůžu, tati. Slíbil jsem to," špitl jsem a sklopil hlavu.
Na druhém konci bylo chvíli ticho, a pak jsem zaslechl tátův povzdech.
„Záleží ti na tom hodně?"
„Moc."
„Co s tebou? Slib mi ale, že si budeš dávat velký pozor, a cokoliv se stane, hned mi zavolej, ano?"
Přísahal bych, že vidím tátův obličej, jak se mu na čele dělají vrásky a mne si přitom bradu, jako vždy, když byl nervózní.
„Slibuju. Dám pozor."
Nakonec jsem se rozloučil a zavěsil.
Trochu mě to vyděsilo, koho taky ne, ale ustoupit jsem nehodlal.
„Bude lepší po večeři, až se setmí. A… asi už nechci být sám, pokud ti to nebude vadit," otočil jsem se na Logana, přitáhl se blíž k němu a schoulil se mu do náruče.
Potřeboval jsem něco, co mě uklidní, a Logan byl pro tohle ten nejlepší.
Logan
Chtěl jsem Jaelovi něco na tu „pitomost“ říct, ale začal mu zvonit mobil, ještě než stihl domluvit, jak to bude pokračovat.
Překvapeně jsem se na něho podíval, protože za tu dobu, co žijeme prakticky vedle sebe, mu volá někdo vůbec poprvé.
A Jael, když se po telefonu natáhl, i potom, když mluvil, nevypadal zrovna v pohodě. Jako by mu přes čelo přelétl stín, který nevěstil nic dobrého.
Měl jsem z toho zvláštní pocit, i když jsem nevěděl, co s tátou řešili.
Když odložil telefon, vstal jsem a zahrabal v jeho toaletní tašce a vytáhl kartáč na vlasy. Posadil jsem se zpátky za něho, všechny vlasy jsem mu stáhl dozadu a začal mu je pročesávat.
„Narovnej se,“ drcl jsem ho mírně do zad, když jsem viděl, jak má svěšená ramena a hrbí se, jako by ho něco tížilo.
„Stalo se něco doma? Vypadáš, jako by to byly špatné zprávy,“ zeptal jsem se a pokračoval jsem v česání jeho dlouhých vlasů.
Jael
Na chvilku jsem se lekl, že chce Logan odejít, ale když jen začal lovit kartáč, a pak se vrátil zpátky na postel, oddechl jsem si.
Narovnal jsem se a přivřel oči, jak příjemné to bylo.
Pomalu ze mě začalo opadávat to napětí, a skoro i zapomněl Loganovi odpovědět.
„Nic, jen..." pokrčil jsem rameny a na chvilku se zase odmlčel.
„Babička si dělá starosti. Prý podnikám nebezpečnou cestu, která mi může hodně ublížit."
Trochu víc jsem se narovnal, když mi zase spadly ramena, a nechal se unášet Loganovou péčí.
„Ale slíbil jsem, že ti Caleba pomůžu najít, tak to dodržím."
Dodal jsem po chvilce, a částečně, abych odvedl řeč jinam, a možná taky proto, že jsem chtěl slyšet Loganův hlas, přitáhl jsem si deku, abych si zakryl nohy a klín, jak jsem se najednou styděl za svou nahotu a pootočil hlavu.
„Vlastně… Já ti vyprávěl o babičce, a tak, ale vůbec nevím, co dělají tví rodiče. Pokud teda nevadí, že se ptám. Tehdy ses mě ptal, co dělá můj táta. Tak jestli chceš, pak ti to řeknu."
Logan
Na moment se mé ruce zastavily, když Jael řekl, že podle jeho babičky podniká nebezpečnou cestu.
Jestli by se mu mělo něco stát jen proto, že chci najít Caleba, tak to odmítnu.
Ne, i když chci udělat všechno proto, abych ho našel, i tak nechci, aby se něco stalo komukoliv dalšímu. Jakmile zjistím, že není něco v pořádku, okamžitě to utnu.
„Kdybych ti měl vyprávět, co dělají mí rodiče, tak nevím, o čem bych ti tu potom vykládal, až budeš pět hodin v limbu,“ odložil jsem kartáč, když měl vlasy rozčesané, a pak se na ně zadíval.
V duchu jsem přemýšlel, jestli mu je nechat rozpuštěné, nebo mu splést cop. Ale jsem člověk zkoumavý, který zkouší, a má rád hlavolamy a složité věci, a tak po chvilce přemýšlení, jsem jeho vlasy rozdělil na čtyři prameny. Když to šlo se třemi, musí to jít i se čtyřmi.
Začal jsem splétat cop. Aspoň jsem se o to pokoušel. Šel jsem cestou – pokus – omyl. Několikrát jsem to musel rozplést a rozšmodrchat. A znovu začít. Ale já na to přijdu…
„Byl bych radši, kdybys mi něco povykládal ty o svém tátovi, protože si tu jeho práci fakt neumím představit. A já, až tu budu sedět a čekat, až se probereš, tak ti povykládám o svých rodičích, abych měl nějaké téma. Jinak nevím, o čem bych tu měl tak dlouho na tebe mluvit…“
Jael
„Třeba bys mi mohl povědět nějakou pohádku," zasmál jsem se, když se Logan vyhnul odpovědi s tím, že mi to řekne, až budu v limbu.
Ale nutit jsem ho rozhodně nehodlal. Jak už jsem poznal, moc o těchto věcech nemluví, ať už kvůli tomu, co se stalo Calebovi, nebo prostě na to jen není.
Cítil jsem, jak si hraje s mými vlasy a nechal ho, protože to bylo velmi příjemné.
„Tak já ti povím o tátovi. Často jsem slýchal, jak indiáni o pořádnou práci nezavadí a jen sedí ve svých chatrčích a mluví o nesmyslech. Předsudky. Jako správce parku má na starost hlídání pytláků, kteří si prostě nedají pokoj, ani když ví, že je to zakázané, a divil by ses, kolik jich táta za rok nahlásí a kolik jich zatknou. Musí taky hlídat, aby byl park v pořádku. Pokud zemře nějaké větší zvíře, nebo je nemocné, musí zařídit jeho odchyt nebo úklid. Stejné to je, když přijde nepřízeň počasí. Polámané stromy, spadané větve, rozbouřená řeka, která dokáže na březích nadělat hotovou paseku. Musí jednat s ochranáři, protože v parku je spousta stromů, které se musí kontrolovat a hlídat, stejně jako musí hlídat načipovanou zvěř, která spadá pod ochranu. V podstatě tam tráví skoro celý rok, jen v zimě bývá častěji doma. Nikdy jsem mu to ale nevyčítal. Vím, jak miluje přírodu, stejně jako zvířata, a to mám zřejmě po něm."
Logan to nakonec vydržel docela dlouho, a vyšel z toho zajímavý cop, který se mi i zalíbil.
Sice bych u něj nejraději seděl až do rána, ale nakonec jsem vstal, šel se opláchnout, počkal, až se umyje i Logan, oblekli jsme se, a ještě na chvilku zašli ven, abysme se prošli. Ukazoval jsem Loganovi stromy a květiny, vysvětloval mu jejich význam i původ, a jen doufal, že ho tím moc nenudím.
Vrátili jsme se až na večeři, která byla stejně výtečná jako oběd, a já si se zarudlými tvářemi ještě musel přidat, jak mi vyhládlo.
I přesto, že jsem cítil mírné napětí z toho, co přijde, den jsem se náramně užil, a rozhodně na něj budu ještě dlouho vzpomínat.
Netušil jsem totiž, jestli se ještě naskytne podobná příležitost, jestli budu mít možnost s Loganem užít si takhle příjemný den.
„Děkuju za dnešní den, Logane. Moc pro mě znamenal," řekl jsem tiše a lehce se přitiskl na jeho záda, když jsem stál za ním a čekal, až odemkne dveře od pokoje.
Logan
Jael se nakonec rozmluvil. Cítil jsem to jako malé vítězství, když nakonec začal mluvit o svém tátovi. Nevím, proč jsem takový. Moc toho o sobě, nebo o rodině, nenamluvím, ale na druhou stranu rád poslouchám jiné, pokud to nejsou vyloženě hovadiny. Na ty opravdu nemám trpělivost.
Cop se mi nakonec nějakým zázrakem podařilo splést, a potěšilo mě, že se Jaelovi líbil.
Kdo by to byl řekl, že mě zabaví taková blbost, jako někomu splétat copy…
Odpoledne, stejně jako předtím dopoledne, uteklo v poklidu. A i když jsme na koně už teď nešli, i tak jsme se prošli po okolí, a Jael mi udělal přednášku z botaniky.
Jo, věděl toho opravdu hodně, až mě to překvapilo.
Večeře byla výborná, a měl jsem pocit, že se Jael rozhodl sníst porce i ostatním, jak to do sebe cpal. I když… Možná mu z toho, co přijde vyhládne, a potřebuje dost energie.
Ale když mi pak poděkoval za dnešní den, jen jsem otevřel dveře, chytl ho za zdravou ruku, přetáhl ho před sebe a strčil ho do pokoje, a hned za námi zavřel.
„Mluvíš, jako bys měl za pět minut umřít. Jestli zjistím, že to, na co se chystáme tě nějak ohrožuje, tak to okamžitě utnu. Dnešek byl opravdu fajn, líbilo se mi to. Ale nechci, aby to závěr pokazil,“ chytl jsem ho za zdravou ruku a mírně mu ji stiskl. Druhou rukou jsem ho potlačil na bradu, aby zvedl hlavu.
„Dívej se druhému do očí, už jsem ti to řekl jednou, Nestyď se za své slova, neboj se jich, a neboj se ostatních. A to platí i pro ty duchy. Kdyby něco, tak na mě křikneš a já s nimi udělám pořádek…“
Políbil jsem Jaela na čelo a pustil ho, abych se šel opláchnout a převlíct se.
Nevím, proč jsem začal mluvit zrovna takhle. Jael o tom neřekl ani slovo, možná vážně chtěl jen poděkovat. Ale já začínal cítit napětí z toho, co má přijít, a tímhle to prostě ventiluji ze sebe ven.
Jael
Loganovi se to snadno řeklo. Já nebyl tak bojovný jako on. To bylo něco, co jsem na něm obdivoval.
Když mě políbil na čelo, a pak odešel, svezl jsem se po stěně na zem a ruku položil na hruď.
Proč mi po jeho slovech začalo tak tlouct srdce?
A rozhodně to nebylo proto, že jsem byl vzrušený?
Raději jsem po chvilce vstal, aby Logan nic nepoznal, posadil se na postel a svlékl si triko.
Byl jsem nervózní. Hlavně kvůli Loganovi. Doufal jsem, že se to podaří, že bude mluvit s Calebem, protože v tu chvíli já u něj nebudu moct být.
Počkal jsem až se Logan vrátí, a pak mu pokynul, aby si sedl vedle mě.
„Vím, že to bude znít divně, ale sundej si triko. Bude to lepší. Potřebuju s tebou mít pevné spojení a takhle se to dělá nejlíp. Nemusí se to podařit, to tě upozorňuju předem. A pokud ano, až budeš mluvit s Calebem, nebudu tam. Dostanu tě akorát k němu, ale sílu na to, abych tam stál s tebou, mít nebudu. Ať… ať uvidíš nebo uslyšíš cokoliv, zůstaň v klidu. A hlavě si dávej pozor. Cokoliv se ti stane tam, pokud se zraníš, zraní se i tvé tělo. Spojení nejspíš vydrží pár minut, až ho nedokážu udržet, probudíš se sám. Pocítíš nejspíš chlad a tíseň, strach a bolest, ale nesmíš zpanikařit. Bude to pro tebe těžké. Já jsem na to zvyklý, ty ne, takže buď opatrný, ano? Pokud se spojení nepovede, oba se probudíme ve stejnou chvíli. Kdybych se neprobouzel já, v mobilu najdeš číslo na mého tátu. Zavolej mu a všechno mu řekni."
Trochu nervózně jsem se na Logana usmál, a pak se k němu přitáhl a políbil ho na rty.
„Pro štěstí," zašeptal jsem, pohladil ho po tváři, a pak mu dlaň zdravé ruky položil na místo, kde jsem cítil tlukot jeho srdce.
„Zavři oči a mysli jen na Caleba. Všechno ostatní vytěsni z hlavy, a mysli jen na to, že ho chceš vidět, že s ním chceš mluvit," zašeptal jsem znovu, počkal až Logan zavře oči, několikrát se zhluboka nadechl, a zavřel je i já.
I já musel dostat všechno z hlavy ven, a myslet jen na setkání těch dvou.
Netuším, jak dlouho jsme tam seděli, ale když se do mého těla zakousl řezavý chlad a tep se mi zpomalil, věděl jsem, že spojení proběhlo…
Logan
Vrátil jsem se k Jaelovi a ten už polonahý seděl na posteli. Myslel jsem si, že se jen převlíká, nebo se jde opláchnout, ale on se už prakticky připravil na… na akci…
Absolutně jsem nevěděl, jak tu věc pojmenovat.
Spojení, tak jak tomu říkal Jael? Nejspíš jo…
Na jeho příkaz jsem si taky svlékl triko, i když se mi to nezdálo. Ale musel jsem mu věřit. Je v těchto věcech zběhlý, kdežto já ne.
V tichosti jsem si vyslechl všechno, co se toho „spojení“ týkalo, a trochu nevěřícně se posadil vedle něj.
Snažil jsem se všechno vytěsnit z hlavy a myslet jen na Caleba.
Zprvu to šlo těžko, ale pak jsem si vybavil naši společnou fotku z parku, a od té chvíle jsem měl před očima jen jeho tvář.
Calebe… chci s tebou mluvit… Calebe… ozvi se… Calebe…
Jen tohle mi lítalo v hlavě s představou jeho tváře.
A pak, jako blesk z čistého nebe, to najednou přišlo. Měl jsem pocit, jako by mě sevřel silný chlad a měl jsem problém se nadechnout. Chtěl jsem otevřít oči, ale nešlo to. Začal jsem dýchat rychle a povrchně, jako bych měl strach, že mi ten chlad sevře plíce a já se udusím.
Už jsem chtěl zakřičet Jaelovo jméno, abych se z toho chladného sevření dostal, ale najednou mě nějaké světlo donutilo otevřít oči.
Zamžoural jsem, zamrkal, a když jsem byl schopen se pořádně rozkoukat, nechápal jsem. Najednou jsem nebyl v pokoji, ale venku u ohrady, kde pobíhali tři koně a jedno hříbě.
Bylo o poznání tepleji, a přísahal bych, že slyším i zpívat ptáky, a do holých zad mě hřeje slunce.
„Logane! Bráško!“
Prudce jsem se otočil, když jsem zaslechl ten známý hlas.
Byl tam. Seděl na spodní kládě hrazení, a držel se ji svýma drobnýma rukama. O nohy se mu otírala černá kočka a on se na ni s úsměvem podíval, jako by se ji omlouval, že ji nemůže ani pohladit. Pak se podíval na mě těma svýma jasně modrýma očima.
Když jsem k němu popošel blíž, seskočil dolů, a taky ke mně udělal pár kroků. Kočka se zastavila, chvilku se na nás zvědavě podívala, a pak, jako bychom tam ani nebyli, se posadila a začala se umývat.
Ruce se mi silně třásly, a nebyl jsem schopný hned něco říct. Nejspíš by se mi třásl i hlas, kdybych teď promluvil.
Byl tady… Můj bráška…
„Calebe…“ konečně jsem zašeptal jeho jméno a natáhl k němu ruce.
Ale on se zastavil kousek ode mne a zavrtěl hlavou.
„Nechci, aby ses na mě zlobil,“ konečně promluvil, a já měl pocit, že v jeho hlase slyším zadržovaný pláč. „Chci být s tebou… Prosím, zůstaň se mnou… bojím se…“
„Nemám proč se na tebe zlobit,“ klesl jsem na kolena a dosedl na paty. „Pojď ke mně, Calebe. Moc mi chybíš…“
„Nemůžu. Nemůžu…“ jeho hlas se začal měnit na zoufalý, a zdálo se mi, že i jeho oči potemněly.
„Calebe, prosím… Chci tě obejmout… nezlobím se na tebe… Miluji tě… nedokázal bych se na tebe zlobit… Pojď ke mně…“
I já začal být zoufalý. Měl jsem pocit, že se ho můžu dotknout. Byl tak blízko, a přitom tak daleko. Jako by mi něco bránilo v tom, abych ho chytil třeba jen za ruku.
Náhle Caleb zvedl hlavu, na moment se zadíval k nebi a pak se vrátil pohledem zpátky ke mně.
Skoro se mi zastavil dech, když jsem viděl jeho výraz. Už nebyl tak milý a usměvavý. Byl…
Rozzlobený? Zoufalý?
Co se děje?
„Calebe, prosím! Kde tě mám najít? Co se stalo? Řekni, kde tě najdu!“ začínal jsem být netrpělivý, ale stále jsem se snažil mluvit klidným tónem.
Nevím, co se stalo. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem tak naléhal… Ale najednou se zvedl prudký vítr, koně se rozutekli, a my zůstali v prázdné ohradě úplně sami.
„Zlobíš se!“ vykřikl náhle Caleb tak silně, až mi málem zalehlo v uších.
Nebe potemnělo, a z těžkých mraků se spustil prudký liják.
„Nezlobím!“ snažil jsem se překřičet ten prudký vítr a déšť. „Miluji tě, Calebe! Prosím! Řekni m-“
Další slova mi uvízla v hrdle, zcela se ztratila a já šokovaně hleděl na to, jak se najednou Caleb změnil.
Zdálo se mi, jako bych viděl něco, co na něm nemělo být. Jako by to byl a nebyl on. Jako by to byl někdo jiný, a přitom jsem stále cítil jeho přítomnost.
„Calebe!“ zakřičel jsem, chtěl jsem vstát, ale v tu chvíli se najednou kolem rozprostřela naprostá tma a něco neviditelného mě srazilo k zemi.
Už jsem neviděl ohradu, stromy, ani koně. Neslyšel jsem ani ptáky a ani ten prudký liják a vichr. Neviděl jsem už ani Caleba… Všude byla nepropustná tma a naprosté ticho…
Jael
Snažil jsem se spojení udržet co nejdéle.
I když jsem s nimi nemohl být, i když jsem netušil, co se děje, cítil jsem to, co cítili oni dva.
Respektive, co cítil Logan.
I přesto, že jsem měl pocit, že mi rupne hlava, a tělo jsem měl v křeči, vycítil jsem, že všechno probíhá v klidu, a ti dva se nejspíš setkali na klidném místě.
Byl jsem za to rád, už kvůli Loganovi. Doufal jsem, že to tak zůstane, ale pak se začalo všechno měnit.
Cítil jsem, jak se nořím hlouběji a hlouběji do temnoty, bylo to jako bažina, do které jsem se propadal a nemohl se nadechnout.
Snažil jsem se popadnout dech, ale obrovský tlak na mé hrudi mi to nedovolil.
Pak se ke všemu přidal chlad. Cítil jsem, jak mě pálí, jak mé tělo hoří, a ze zoufalství jsem začal křičet.
Snažil jsem se vyhrabat z té dusivé temnoty, snažil jsem se křičet o pomoc, ale nic nepomáhalo.
Cítil jsem Calebovu, ale i Loganovu bolest, jejich smutek, Calebovu zuřivost.
Z posledních sil jsem se napjal ve snaze to překonat, ale mé tělo to po chvilce vzdalo. Přestal jsem se bránit, přestal jsem křičet, a nechal se pohltit tou temnotou a neústupným chladem. Doufal jsem jen, že Logan je v pořádku, že mu nic není, a že se na mě nebude zlobit.
Má poslední myšlenka patřila jemu, stejně jako omluva za to, že jsem víc nedokázal udělat…