Marice
„Hmmm…“ zamručel jsem hrdelně, když jsem se protahoval a on se vymanil z mého sevření.
„Škoda, že cesta do vedlejšího království není delší, to bychom…“ skousl jsem si rty a přitiskl se mu na záda, abych ho jemně kousl do boku.
Druhou rukou jsem mu zajel do rozkroku a ozkoušel, zda je to tam ještě vlhké, od mého předešlého nájezdu. Musel jsem zavrnět, jak jsem ucítil to teplo, co z něj vycházelo a jeho vůně… Mohl bych ho sníst a stejně by mi to nestačilo, jak moc omamné to bylo.
Políbil jsem mu bok a potom jazyk táhl na kyčle, do kterých jsem znovu jemně kousl.
„Ach jo…“ zavrčel jsem nespokojeně a zvedl se z postele, abych se zašel opláchnout do umyvadla s teplou vodou, co tu služka nachystala.
Jedno bylo pro mě a druhé pro Hira, aby se mohl také upravit. Mýdlem jsem se omyl a poté osušil, abych se mohl obléknout. Ale dost často mi z hrdla ujelo to vábivé mručení, když jsem viděl jeho tělo a chtěl ho mít znovu pod sebou. Nenasytná touha mě táhla dál a dál… Pořád bych ho chtěl vlastnit a plnit.
Hiroki
Husí kůže mi přeběhla po zádech, když mě Mari políbil a já cítil, jak svůj jazyk táhne po mém boku. Ještě víc jsem sevřel své ruce mezi stehny. Tišil jsem svůj dech. Spíš jsem skoro nedýchal...
Až teprve když se šel Mari připravit, jsem se zhluboka nadechl.
Jenže...
Vidět jeho tělo a slyšet ho, jak mě svádí... Jak vyjadřuje svou touhu každým pohybem, pohledem, či tichým zavrčením...
Celý jsem se chvěl, i když jsem se tomu nechtěl poddat. Chtěl jsem prostě vstát a jít na oběd. Ale takhle...
„Mari,“ dolehl jsem zpátky, když jsem se marně pokoušel vstát.
Skrčil jsem se do klubíčka a několikrát si v ruce promnul svůj penis. Zajel jsem víc mezi nohy, abych se dotkl toho místa, které po Marim tak toužilo. Prst mi tam lehce vklouznul, jak jsem byl stále vlhký od Mariho sperma.
„Ne... nejde to... prosím...“ zaskučel jsem nešťastně.
Marice
Musel jsem se zasmát, když jsem viděl, jak se zkroutil na té posteli, a ještě i řekl o to, co jsem mu chtěl stejně udělat. Otřel jsem si ruce a rychle se vrátil do pokoje. Sedl jsem si na postel a nahnul se těsně nad něj, aby mě dobře slyšel.
„Jooo… Hiro, tohle je moje žena,“ olízl jsem mu ucho a pohladil po jeho hýždích.
„Ale… Tentokrát to nechám na tobě, ano?“ políbil jsem ho na tvář a lehl si vedle něj.
Ale nenechal jsem ho ležet. Chytil jsem jeho ruce a vyhoupl si ho nad sebe tak, že mi seděl na klíně.
„Zajezdi si! Chci se na tebe dívat,“ mručel jsem svůdným hlasem, a přitom mu drápy přejížděl po bradavkách a dráždil mu je.
Hiroki
Mari se ke mně vrátil. Čekal jsem, že si mě hned vezme, ale to, co udělal...
Roztřásl jsem se ještě víc, a v momentě, kdy si mě přetáhl na sebe, jsem na něj jen šokovaně hleděl.
„Zaje...zajezdit? A to...“
Byl jsem z toho vedle. Co po mně chce?
Zasténal jsem, když podráždil mé bradavky a všechna ta touha nabrala takový rozměr, že se to už nedalo zvládat. Byl jsem jak v horečce, celý jsem se třásl a nebyl schopen se ani udržet, abych ze sebe nevydával tiché vzdechy, jak moc jsem toužil uklidnit tohle rozvášněné tělo.
„Mari... prosím...“ podíval jsem se na něj už nešťastně.
Co mám dělat?
Marice
Pousmál jsem se nad tím, jak žadonil, a bylo vidět, že je vážně zmatený z toho všeho. Chytil jsem ho za zadek a trochu si ho nadzvedl, abych mohl s jeho tělem manipulovat. Byl jsem tak tvrdý, že jsem ho vážně nemusel nějak nastavovat. Prostě jsem ho jen navedl a postupně nechával Hira dosedat, až se můj penis ztratil v jeho nitru.
„Budeš se nadzvedávat a dosedat… Stačí jen poslouchat své tělo a nechat se sebou vést, Hiro,“ zachraptěl jsem, jako moc se mi to líbilo.
Hiroki
Mari se na mě usmál. Bylo vidět, že se baví tím, jak jsem nezkušený, ale řekl bych, že ho to i víc vzrušilo, podle toho, jaký výraz měl, a jak potom promluvil svým ochraptělým hlasem.
Nechal jsem se vést. Nadzvedl jsem se, a když mě potlačil dolů, překvapeně jsem vydechl, když jsem náhle ucítil, jak mě plní.
Tak skvělý pocit... pomalinku jsem dosedával, dokud jsem ho nepohltil úplně celého. Neskutečně mě to bralo. Byl jsem tak vzrušený touhle novou zkušenosti, že jsem nedokázal ani říct jediné slovo.
Zapřel jsem se o Mariho mužnou hruď a snažil se to rozdýchat. Celý ve mně... A já to cítím ještě intenzívněji než předtím, když si bral on mě.
Svěrače se mi stahovaly pod těmi vzruchy a posílalo to další a další dávky vzrušení do mého těla.
Sklonil jsem se k Marimu ještě víc, přitiskl své rty na jeho, abych utlumil v polibku své hlasité vzdechy, a přitom se pomalinku začal nadzvedávat a dosedávat zpátky tak, jak mi řekl.
Husí kůže mi pokryla celé tělo, a přitom mi bylo horko... Nedokázal jsem si v tu chvíli vybrat, co je lepší, co mě víc vzrušuje, protože to bylo prostě dokonalé.
Mé dosedávání změnilo postupně tempo na rychlejší, a i když jsem cítil únavu ve svých nohách, nepřestával jsem. Nedokázal bych přestat, ani kdybych chtěl, protože brzy na to jsem se náhle roztřásl, jak jsem cítil své blížící se vyvrcholení...
Marice
Prsty jsem jezdil po jeho hladké pokožce a užíval si, jak pod tím tlakem rudla. Místy jsem sevřel ty načervenalé hrbolky a promnul je mezi prsty, aby si to i on užil naplno a nepřestával.
Ve chvíli, kdy jsem se podíval dolů a viděl, jak v něm mizím, ztratil jsem všechny zábrany. Pevně jsem mu rukama sevřel boky a začal si ho narážet podle svého. Slyšel jsem jen, jak o sebe naše těla pleskají, protože v tu chvíli pro mě celý svět skončil. Byl jsem jen on a já.
„Hiro,“ zavrčel jsem, když jsem cítil svůj konec a ten příjemný pocit, který mě na chvíli zbavil rozumu.
Plnil jsem jeho hezký zadeček a užíval si to. Byl uvnitř tak horký a stále mě i potom vtahoval, že jsem jen propnul prsty a na moment zasekl drápy do jeho stehen. Orgasmus mě tak zasáhl, že jsem nechápal, jak moc Hira miluji.
Hiroki
Zvýšil jsem tempo podle toho, jak mě Mari vedl. Držel mě pevně za boky a nedovolil mi ani na chvíli přestat. Myslel jsem, že mi nohy upadnou, jak mě bolely svaly ve stehnech, ale nemohl jsem se už zastavit, ani kdybych chtěl.
Když zavrčel mé jméno, náhle jako bych se probral. Zasáhlo mě to jako blesk z jasného nebe.
Vykřikl jsem, když se první dávka mého sperma dostala ven a s dalšími pak dopadala na Mariho břicho. Byl jsem úplně mimo sebe a sotva jsem bych schopen se ještě hýbat, jak mě to celé pohltilo.
Jako by mě někdo umrtvil... Skoro jsem ani necítil Mariho drápy ve své kůži. Jen jsem znehybněl, a s hlasitým sténáním a nekontrolovatelným třesem v celém těle jsem prožíval svůj orgasmus.
I přesto, že jsem zcela dosedl na Mariho klín a on mě zcela vyplňoval, cítil jsem, jak se jeho vlhko v troškách dostávalo ven při mém nepatrném pohybu.
S těžkým oddechováním jsem dopadl na jeho tělo, když ten největší nápor opadl. Zlomil jsem se prostě v pase a už se neudržel v sedě.
Byl jsem úplně vyřízený, ale přitom nadmíru spokojený. Tohle... tohle bylo tak úžasné... tak neskutečné... tak... prostě nevím co... Docházely mi slova, které by vyjádřily mou spokojenost.
„Miluji tě,“ konečně jsem zvedl hlavu a spojil naše ústa v děkovném polibku.
Marice
Díval jsem se do jeho tváře, která byla plná rozkoše, a snad ještě víc mu propadl. Líbilo se mi, jak jemně vrněl a tím mě sváděl.
„Taky tě miluji,“ zamručel jsem a pohladil ho po zádech.
Musel jsem však začít myslet, protože král na nás jistě celé odpoledne u oběda čekat nebude. Nechal jsem nám pár minut spokojeného oddechování, a potom už jen cítil, jak pomalu z Hira vykluzuji ven.
„Musíme se připravit, jinak mě sežereš za to, že jsem se vykašlal na tvého bratra,“ pousmál jsem se a políbil ho.
Trochu jsem se nadzvedl a přehmátl si Hira tak, abych i s ním mohl ven z postele, a přitom ho nepoložit na zem. Donesl jsem ho v náruči k umyvadlu a postavil, aby byl každý u svého a mohli jsme se připravit.
„Nebo nechceš?“ něžně jsme zamručel a opět mu nedal na chvíli pokoj.
Snad kdybych mohl, tak se s ním zavřu na půl roku do pokoje, a jen s ním sexuju, protože to bylo to jediné, co mi zaměstnávalo neustále hlavu jako nějaký mor.
Hiroki
Není nic krásnějšího, než slyšet slova: ‚Miluji tě,‘ od Mariho. Chytl jsem se ho pevně kolem krku a přitiskl se na něj. Bylo mi nádherně. Ne, jen z toho aktu, který byl tak úžasný, ale i z toho, co Mari říkal.
Opatrně jsem se postavil na roztřesené nohy a opřel se rukama o umyvadlo. Když jsem nabyl trochu víc jistotu, vzal jsem plátno, kterým jsem se potom postupně omýval. Lepší by byla celková koupel, ale na tu jsme neměli momentálně čas. Bylo potřeba dojít za králem divokých koček co nejdříve.
„Ne, chci abychom šli. Budu rád, když se to už všechno vysvětlí a možná si s Yoshim porozumíte. Kdo ví...“
Otřel jsem si kapky z těla a začal se oblékat. Už jsem se docela uklidnil, a tak už s tím nebyl takový problém. Jen kdyby Mari občas nemručel. Nejspíš mu přes pusu převážu šátek...
„Tak jdeme, ať se na nás král nezlobí,“ ukázal jsem Marimu ke dveřím.
Marice
Zamručel jsem a nespokojeně se omyl a převlékl do čistého oblečení. Černá košile a černé kalhoty sedly jako vždy dobře, a když jsem si vodou stáhl vlasy dozadu, teprve to vypadalo super.
„Tak jdeme?“ natáhl jsem k Hirokimu ruku a políbil ho, když jsem si ho v sobě přitáhl.
Vyšli jsme ven z pokoje a hned zamířili do prostorné jídelny, kde již seděl král divokých koček, jeho dcera, a na druhé straně Bako s mým otcem. Taková klidná a zcela rodinná chvíle, kterou jsem docela dlouho nezažil. Otec se bavil s princeznou a docela s ní laškoval, což se nelíbilo Bakovi, a dost často švihl ocasem o jeho stehno a tím dominantně ukazoval, komu patří.
Už se nemuseli schovávat, a já s Hirem taky ne. Nebylo kam spěchat a najíst jsme se vážně museli, jinak by to všechno bylo k ničemu a já se dost těšil na to, až se uvidím s jeho bratrem. Ren souhlasil, že pojede jako hlídač a šel napřed k hranicím, aby zajistil potřebné bezpečí pro nás všechny. V tomhle jsem mu věřil, nikdo jiný to být nemohl.
Začal jsem jíst, a přitom si hlídal Hira, co nejvíc to šlo. Naschvál jsem párkrát zamručel, abych viděl jeho reakce, ale když si mě začali všímat i ostatní, nechal jsem toho.
Hiroki
Nedá si pokoj. Neustále mě musí dráždit. Určitě ví, jak to na mě působí... Dělá to schválně?
Nejspíš ho brzy někam kousnu.
Už jsem měl natáhnutou ruku, že mu do nohy zatnu své drápy, ale on najednou přestal. Nejspíš i proto, že se i ostatní tím začali bavit.
„Jsme připraveni na odjezd,“ postavil se král divokých koček, když jsme dojedli a uklonil se. „Pokud nebude vadit, vydáme se na cestu. Rád bych se vrátil do večera, ať nemusíme cestovat v noci. Mám zprávy, že se různě po lesích potulují banditi a nechci ohrozit svou dceru. A samozřejmě také vás,“ otočil se ještě ke mně a Marimu.
„Jsme také sbalení, tak pokud Mari nemá nic proti, mohli bychom vyrazit hned,“ odpověděl jsem s úsměvem.
Ale vzápětí jsem si uvědomil, že jsem odpověděl za Mariho, a to on je tu král. Zmlknul jsem. Stáhl jsem se a sklonil hlavu. Měl jsem strach, že se bude zlobit.
Marice
„Hiro…“ zavrčel jsem na něj, když mluvil i za mě, ale zase jsem chápal jeho nadšení, jen jsem ho nesdílel.
„Asi půjdeme rovnou do kočárů. Věci nám zajisté již naložili a Ren čeká na hranicích, aby nás všechny bezpečně převedl,“ usmál jsem se a pohladil Hira mezi ušima, co se mu nervózně tyčily na hlavě.
Vzal jsem si ještě plášť, co nám donesla služebná a druhý podal Hirovi. Ještě jsem hrábl po koláči, který jsem hned soukal do sebe, jak byl dobrý. Ještě jsem se domluvil s otcem, který samozřejmě po dobu mé nepřítomnosti převzal moje povinnosti, což vlastně pro něj nebyla žádná změna, a rozloučil se s oběma.
Venku již byly připravené kočáry a kočí, kteří velmi dobře věděli, kam jedou. Nasedl jsem i s Hirem do jednoho z nich a ten se pomalu rozjel, když i druhý se dal do pohybu.
„Těšíš se co?“ pohladil jsem Hira po vlasech a doufal, že se tam nestrhne nějaká válka mezi mnou a jeho bratrem.
Hiroki
Tušil jsem, že se rozzlobí. Raději jsem už mlčel a nic neříkal.
Byl jsem rád, když jsme nastoupili do kočáru a rozjeli se. Už se brzy uvidím s bratrem. Můžu jen doufat, že si s Marim hned nepůjdou po krku.
Přitulil jsem se k Marimu a spokojeně vrněl. Tentokrát to byla cesta nenásilná. Nikdo mě nenutil jet, kam nechci, a odnikud jsem neutíkal.
„Jo, těším se,“ odpověděl jsem, a ještě víc se k němu přitulil.
Díval jsem se z okýnka, jak se kolem nás míhají stromy a opravdu jsem si tu poklidnou jízdu užíval.
Marice
Přijeli jsme na hranice celkem brzo, přeci jen z téhle strany jsme sousedili opravdu blízko. Zastavili jsme, aby si Ren přisedl k nám.
„Je vše v pořádku?“ zeptal jsem se hned a on jen souhlasně přikývl.
„Už celkem dlouho je klid. Vlčí král… No řekněme, že na chvíli dá pokoj, takže i jeho poskoci. Sousední království nemají důvod útočit, a o pytláky jsem se postaral. Pár sem jich… Pověsil na strom,“ pousmál sem, a já se radši dál neptal, protože Ren byl v mučení lidí génius.
Dál cesta probíhala v klidu, jen Ren si sedl ke kočímu a hlasitě se s ním smál. Podle všeho to byl jeden z těch, které Ren zaučoval do stráže. Tiskl jsem Hira k sobě, ale nemručel jsem, v hlavě mi totiž pořád běželo to, jak to s jeho bratrem dopadne. Až když se ukázaly bíle kamenité cesty, které rámovaly vstup do zámku a kočár zastavil, teprve jsem se probudil.
Hiroki
Nakonec mě ta cesta, to drncání, ukolébalo ke spánku. Pamatuji si jen, že se mi stromy slily v jednu zelenou šmouhu a pak už nic.
Když kočár zpomalil a Mari se víc narovnal, probudil jsem se.
Protřel jsem si oči a vyhlédl ven. Byli jsme v cíli. Před námi byl ten zámek, z kterého jsem před pár dny utíkal. A teď se vracím, a navíc jako právoplatný partner lvího krále.
Ale jak jsme se víc blížili k zámku, začínal jsem pociťovat větší a větší obavy o to, jak dopadne celé to setkání. Měl jsem chuť přikázat kočímu, aby vyměnil koně a byl připravený k odjezdu, kdyby něco...
Ale nakonec jsem se jen zhluboka nadechl, upravil si šaty, a když kočár zastavil a dvířka se otevřely, vystoupil jsem ven.
„Hiro!“ zaslechl jsem zavolání od hlavních dveří zámku.
Okamžitě jsem se tam s úsměvem otočil. Yoshi tam stál, usmíval se a hned vykročil ke mně, aby mě mohl obejmout, skoro jako svou ženu.
Marice
Vystoupil jsem z kočáru a chytil Hira tak, abych ho měl pevně u svého boku. Ale… Už z dálky jsem toho zmetka poznal. Jen jeho vlasy byly barevně jiné než Hira, ale jinak mu byl až moc podobný. Byl vyšší a svalnatější, řekl bych, že měl i hrubší hlas…
Nezajímal by mě… Jsem rád, že přišel Hiro a jeho miluji, protože tohle je prostě chlap a nelíbí se… Co? On na něj sahá? Objímá ho? Kdo mu to…
„Tak hele, bratr nebratr, on je moje žena, jasný?“ zavrčel jsem a Hira mu vytáhl z jeho pevně sevřeného náručí.
„Muž jsi chtěl říct, ne? A je to můj bratr, jsem s ním v životě dýl, než ty,“ zazubil se a ještě jednou si Hira vtáhl do náruče.
Už víc jsem snad vrčet nemohl, a až teprve, když jsem mu drápem přejel po ruce a nechal mu dost nepříjemný škrábanec, ho pustil.
„Lvi, pořád stejní,“ procedil mezi zuby a šel přivítat svou ženu.
„Co tím jako chtěl říct? Co? Já mu…“ chtěl jsem po něm jít, ale stáhl jsem se, protože pro Hira to byla důležitá návštěva a já nechtěl dělat problémy.
Ale…
Hiroki
Bratr se se mnou nestihl ani pořádně přivítat, a už jsem byl v náručí Mariho. Vrčel na Yoshiho, který si mě ale zase přitáhl zpátky.
Byl jsem jak paňáca, a oni dva malí kluci, co se přetahovali o novou hračku.
Mírně jsem se zamračil, když jsem viděl, jak se Mari ohnal po Yoshim a zanechal mu na ruce krvavý šrám. Měl jsem nutkání mu to olíznout, jak jsme to dělávali jako děti, ale uvědomil jsem si, že by se to nesetkalo s pochopením.
Mám Yoshiho moc rád. Ale miluji i Mariho.
Sklonil jsem hlavu a zamířil do zámku. Nedíval jsem se, co ostatní. Cestu do svého pokoje jsem znal.
„Co tak sklesle, slečinko?“ ozval se vedle mne Renův tichý hlas. „Chceš doprovodit? Tvůj pokoj už znám.“
Zašklebil se a provokativně se podíval na Mariho.
„Tvůj muž teď stejně nemá čas... Jo, brácha je trochu horkokrevnej.“
Marice
Nakonec jsme vešli dovnitř, ale já šel vedle Hira, jak jsem si ho nárokoval.
Jenže… Mým dobře nastraženým uším, které zachytávaly všechen okolní zvuk, neušlo Renovo kecání. Obešel jsem ho a nenápadně zezadu chytil za krk. Přitáhl jsem si ho k sobě, a jen mezi námi, mu pošeptal do ucha… teda spíš zavrčel.
„Ještě jednou něco takového řekneš, tak tě zahryznu. Najdi si sám někoho svého. Je to můj manžel, takže si dávej pozor, jasný?“ při posledním slově jsem ho od sebe odstrčil, a on se jen poklonil, když viděl, jak mě to vytočilo.
Možná to byl jen vtip, protože u něj to jinak být nemohlo, ale vytočil mě nehorázně. Copak si ho furt musím bránit? Nemůžu s ním být prostě jen tak?
Chytil jsem Hira za ruku a políbil na klouby, aby věděl, že tu jsem s ním, a nepochyboval, jestli tu nezůstat.
Hiroki
Stiskl jsem Mariho ruku, když mě za ní chytil. Byl jsem rád, že mě zbavil dotěrného Rena. Bylo mi jasné, že provokuje, možná i proto, aby odvedl Mariho pozornost od Yoshiho. Ale i tak jsem neměl na něj náladu, i když jsem ho měl docela rád. Stejně si ale ještě zaslouží přes čumák za to, co udělal, když mě unesli.
„Ukážu ti moje vězení,“ zamířil jsem na konec chodby, kde poslední dveře vedly do mého pokoje.
„Marice!“ zastavil nás králův hlas, když jsme byli skoro u nich. „Poprosil bych tě o chvíli tvého času. Jsi nový král lvího rodu, a já bych s tebou dojednal nějaké záležitosti.“
Otočili jsme se. Mířil k nám a za ním Suki a Yoshi.
„Já si na chvíli půjčím Hirokiho,“ usmála se Suki a popadla mě za ruku.
Než jsem stihl jakkoliv zareagovat, už mě táhla ke svému pokoji.
Marice
Aaaaa… proč jsem sem jezdil? Mohl jsem celé dny proležet v posteli s Hirem a jen se s ním milovat. Takhle…
„Dobře, já…“ chtěl jsem něco říct Hirovi, ale toho už někam táhla jeho švagrová.
Rezignovaně jsem vešel s králem do pracovny a začal s ním probírat věci, které mě rozhodně moc nebavily. Už tak jsem se teprve potřeboval pořádně zaučit, ale ještě k tomu už rovnou uzavírat dohody… Hrozně mě to nebavilo… Ale vážně hrozně…
Dosedl jsem do prostorného křesla u skleněného stolu, a probíral s králem vše, co bylo, a co by si přál, aby bylo dál.
Hiroki
„Suki! Počkej, Suki!“ konečně jsem se dostal z jejího sevření, ale to už jsme byli v jejím pokoji.
Byl jsem mírně rozladěný tím, jak celá ta naše návštěva začala. A to jsem se na ni těšil.
„Hiroki,“ postavila se Suki naproti mně a s vážným výrazem se na mě podívala. „Řekni mi, v čem je problém.“
„Problém? Nevím, o čem to mluvíš,“ uhnul jsem pohledem.
„Vidím, že tě něco trápí.“
Sedl jsem si na pohovku a nešťastně jsem si povzdechl. Je to na mě vážně tak vidět?
„Mám strach, že Yoshi a Mari se nikdy neshodnou. A taky... Jsem muž a přitom nejsem... Já sám nevím, co vlastně jsem. Však se na mě podívej.“
„Jsi moc krásný, Hiroki. Máš v sobě ženu i muže. A proto jsi dvakrát tak lepší a silnější. Chápeš pocity žen i pocity mužů. To se jen tak někomu nepoštěstí. Záleží na tobě, které stránce dáš přednost, nebo jestli dokážeš využít obě.“
Suki vyšla ven ze dveří a zavolala na služebnou. Já zatím seděl a přemýšlel nad tím, co mi vlastně řekla. Když se vrátila, došla ke své skříni a otevřela ji. Začala vytahovat své věci a pokládala je na postel. Netrvalo dlouho a dovnitř vešly dvě služebné, které měly plnou náruč dalších věcí. Tentokráte mužského oblečení. Rozložily je na postel, jedna služebná odešla a druhá zůstala vevnitř.
„Pojď, Hiro,“ pousmála se na mě Suki. „Mám moc ráda tvoji stránku ženskou i mužskou. Jsi silný, ale dokáže být i jemný. Já tě naučím vše ohledně oblečení. A Ren... Ren tě naučí bojovat...“
Marice
„Souhlasíte s tím? Myslím, že by si naše farmy mohly pomoci a tím, že mezi sebou budeme proměňovat potraviny, které to druhé království nemá, budou obě země prosperovat. Zda se mi to jako správné řešení. Ještě před pár lety jsme neměli moc věcí, které bychom vašemu království nabídly, proto váš otec přijmul jen nějaké obchody, ale teď jsme rozkvétající království a dobře zásobené sklady by nás mohli uživit,“ mluvil král dál a já si v ruce protáčel čaj, který nám donesli.
Poslouchal jsme ho, protože jsem neměl jinou možnost, ale jeho plány nebyly špatné, spíš bych řekl, že to vše měl velmi dobře promyšlené.
„Myslím, že bych vaši nabídku mohl přijmout. Potřeboval bych seznam potravin, které nám můžete nabídnout, a toho, co za náhradu za ně požadujete. Ale byl bych rád, kdyby množství a různé obchodní detaily převzal můj muži. Bude na to mnohem lepší než já. Otci spíš vyhovovalo, že to bylo jen malé obchodování, protože on na to dobrý taky není a docela protivný, když to musí řešit.“
Král mi nalil další šálek čaje a souhlasně přikývl na můj návrh.
„Tak už jsme rodina, a Hiro je velmi milý mladík, nevidím v tom problém. Co se týká jeho a vás, jsem rád, že jste si ho vzal, už jen proto, jak se tu bez vás trápil,“ pousmál se.
Hiroki
Nakonec jsem se podvolil. Ani mi nic jiného nezbylo, protože Suki byl dost neodbytná. Nakonec jsme přebíráním a kombinováním věcí strávili skoro celé zbývající odpoledne a večer.
„Máš cit pro barvy,“ přikyvovala Suki spokojeně hlavou. „A vidíš. Dokonale jsi spojil část ženského a mužského oblečení, a vypadá to na tobě moc dobře.“
Pootočila mě k velkému zrcadlu, proti kterému stála služebná a držela ještě druhé, abych se viděl i ze zadu.
„Vlasy ti dorostou,“ stáhla mi Suki ruku dolů a pročesala mi je hustým kartáčem. „Je jich škoda, ale už se nedá nic dělat. I tyhle se dají dobře upravit.“
„Víš, měl jsem strach, že mě už Mari nebude chtít. Že se mu bez těch dlouhých vlasů ani nebudu líbit,“ povzdechl jsem si. „Ale strachoval jsem se zbytečně. I kdybych byl teda raději, kdyby mi je neuřízli, protože jsem je měl opravdu rád.“
ještě chvíli jsme tam přebírali věci a kombinovali, co všechno se k sobě hodí, že jsme skoro ani nepostřehli zaklepání na dveře.
„Paní, je připravena večeře,“ ozval se za nimi hlas jedné ze služebných.
„V pořádku, už jdeme!“ zavolala Suki zpátky, a pak se otočila na služebnou, co byla s námi. „Můžeš jít. Omlouvám se, že jsme tě tu zdrželi tak dlouho. Dnes už máš volno, ano? Tohle nechej, uklidím si to pak sama.“
Služebná postavila zrcadlo ke stěně, poklonila se a za chvíli ji nebylo.
„Tak půjdeme, ať na nás nečekají. Moc ti to sluší, Hiroki,“ zašeptala mi ještě Suki do ucha, když mě strkala ven na chodbu.
Marice
„Já se trápil taky, pokud to někoho zajímá a hlavně… Byl jsem asi tři týdny mimo, protože mě málem váš zeť otrávil. Sice to nebyla jeho chyba, ale stalo se,“ zavrčel jsem a napil se čaje, abych zchladil svoje rozpálené hrdlo.
„K tomu bychom se vracet neměli. Samozřejmě chápu vás, ale můj zeť se o svého bratra bál. Dobře jsme věděli, že se u vás v království něco děje, a proto se to stalo. Omlouvám se za vzniklé problémy, ale jsem rád, že jste v pořádku. A s Hirem jste opravdu pěkný pár,“ pohladil mě po ruce, abych se uklidnil.
„Pane, je hotová večeře,“ poklonila se služebná, která právě dorazila, a já, jak na povel vstal.
Konečně… Prostě mě už ty obchodní věci nebavily, a hlavně… Mám dobu páření a chci v tom pokračovat. Dlouho… Moc… Dobrý bude, když se nepostaví a tím pádem zůstaneme v posteli ještě dýl.
Došli jsme do jídelny jako první, ale ničemu to nevadilo.
„Králi…“ provokativně se přímo naproti mně posadil Hirův bratr a jemně zavrčel, aby bylo slyšet, jak se mu nelíbím.
„Traviči…“ odpověděl jsem a potutelně se usmál.
Nereagoval, ale přímo mě propaloval pohledem.
Hiroki
„Nehrb se, pěkně se narovnej, ukaž svou hrdost,“ bouchla mě Suki do zad, když jsme přicházeli k jídelně.
Ani jsem netušil, že má takovou sílu, ale hned jsem se po její ráně narovnal, mírně svěsil ramena a trochu povystrčil bradu.
„No, to je ono. Takhle má vypadat král, nebo někdo, kdo je po jeho boku,“ usmála se Suki, ale vzápětí se zarazila, když zaslechla hlasy z jídelny.
A zarazil jsem se i já. To poslední, co Mari vypustil z úst...
Zhluboka jsem se nadechl a rázným krokem jsem vešel do jídelny.
Vstoupil jsem přímo mezi ně. Podíval jsem se na jednoho a pak na druhého.
„Traviči?“ pohlédl jsem znovu k Marimu. „To jsi nemyslel vážně, ne?“
„Pche...“ uchechtl se Yochi.
Nejspíš měl pocit, že stojím na jeho straně a měl z toho radost.
Prudce jsem se na něj otočil, a už se nadechoval, že něco řeknu i jemu, ale v tu chvíli mě odstrčila Suki, nadechla se a spustila přísným hlasem.
„Chováte se oba jako rozmazlené děcka. Ty,“ ukázala prstem na Yoshiho, „si uvědom, jak jsi Hirovi ublížil tím, že jsi ho sem přivezl proti jeho vůli. Dvakrát se chtěl zabít, a s tebou to stejně nehlo. A ty,“ otočila se k Marimu, „mluvíš jen o tom, jak ti bylo, ale pomyslel jsi někdy na to, jak moc se trápil Hiroki? Neustále se na tebe ptal, měl o tebe strach, když se dozvěděl o tom, že tě otrávili. A ty obviňuješ mého manžela? Uvědomte si jedno oba dva. Yoshi by nikdy krále neotrávil. Byl to někdo od vás! A už mě nebaví pořád poslouchat, jak se tu neustále obviňujete, a nemyslíte přitom na to, jak se cítí Hiroki. Pokud máte mezi sebou problém, jděte si ho vyříkat ručně, ale už tomu konečně udělejte konec!“
Suki si po posledních slovech založila ruce v bok, a konečně se pořádně nadechla. Všichni jsme zůstali stát a já i Yoshi jsme na ni hleděli s otevřenou pusou. Jen její otec se mírně stáhl, jako by se ho to netýkalo. Nejspíš s tím měl zkušenosti a věděl, že není radno jí teď odporovat.
Marice
„Vím moc dobře, jak se trápil on, protože jestli si myslíš, že já ne, tak se pleteš. Bohužel jsem nevěděl, že nemohl mluvit. Řekli ti, že ten den, jsem se mu vyznal, a on i nemohl odpovědět? Víš, jak to bolelo mě? Nemůžeš soudit lidi, když je neznáš, princezno, “narovnal jsem se a trochu ji posunul bokem, protože jsem chtěl vidět na svého muže.
V tu chvíli se mi srdce rozbušilo ještě víc než kdy předtím. Došel jsem k němu a chytil ho za ruku, abych si ji přitáhl k ústům a políbil. Díval jsem se mu přitom do očí, a malé vrčivé lákání mi samovolně vycházelo z hrdla. Ne tak, jako vždy, kdy ho jen chci, ale tohle… Jak kdybych se znovu, a ještě víc zamiloval.
„Už jsem se mu omluvil a vysvětlil, jak se věci měly, a i on mi vše řekl,“ dořekl jsem.
„Dnes ti to moc sluší drahý. Jestli mě Yoshi obviňuješ z toho, že mu nějak ubližuji, tak se mýlíš, protože já tvého bratra miluji a propadl jsem mu už ve chvíli, kdy se vydával za ženu. Kdybych tehdy poznal tebe a ne jeho, nevzal bych si tě. Neudělal bych to ani kvůli království, ale on…“ přivinul jsem ho k sobě a prsty projel jeho vlasy.
„Je prostě dokonalý,“ políbil jsem ho a pohladil po tváři.
Hiroki
Nečekal jsem, že se Suki do nich tak pustí. Ale má tuhle povahu zřejmě po mámě, protože král je hodně klidný a za celou dobu, co jsem tu přebýval, jsem neviděl, že by na někoho zvýšil hlas.
„Já bych si tě taky nevzal ani náhodou,“ zavrčel Yoshi, když ke mně Mari došel, ale hned na to se otočil ke své ženě a tiše ji něco říkal. Snad aby si ji udobřil, protože se Suki hned na to začala usmívat.
„Měli bychom se navečeřet, ať práce kuchařky nevyjde nazmar,“ ozval se konečně král.
Ale já v tu chvíli měl oči jen pro Mariho. To, jak mě pochválil, že mi to moc sluší, mě opravdu zahřálo u srdce. Měl jsem radost. K něčemu ta chvíle u Suki v pokoji přeci jen byla. Už se těším, až mi dorostou vlasy. Miluji, když si s nimi Mari hraje...
„Měli... měli bychom... povečeřet...“ ozval jsem se tiše, mírně vzrušeným hlasem.
Marice
Jen jsem se pousmál na Yoshiho odpověď. On rozhodně můj typ nebyl, a já bych s ním za žádnou cenu nebyl.
„Určitě, pojď,“ chytil jsem Hira za ruku a dovedl na místo, aby si sedl vedle mě.
Chvíli jsem počkal, než jsem se k němu naklonil a zašeptal mu pár slov.
„Budeš potřebovat pořádné jídlo, protože… Hodlám se s tebou milovat celou noc,“ to poslední jsem jemně zavrčel a pohladil ho po ruce, aby cítil, to, co já v tuhle chvíli.
Viděl jsem ten králův pohled, kterým se bavil nad tím, jak jsem nenasytný. Ale zase… Vidět pohled jeho bratra, který doutnal, když jsem se jeho Hira dotýkal, stál za to všechno. Nechal jsem si od služebné nabrat nějaké jídlo a začal ochutnávat. Byla to dost zajímavá směs všeho možného, ale příjemná změna oproti naší kuchyni.
Hiroki
Nechal jsem se odvést ke stolu. Usadil jsem se, srovnal si oblečení, aby se nikde nepomačkalo. Koutkem oka jsem se podíval na Suki. Naznačila mi, že se mám vyrovnat, nehrbit se, ukázat svou hrdost a krásu všem tady v místnosti. Udělal jsem to samé, co ona. Napodobil jsem ji tak, že kdybych měl prsa a dlouhé vlasy, mohl by si mě kde, kdo splést se ženou.
Také já si nechal naložit z toho množství, co se na talíř vešlo.
Ale i když jsem toho snědl hodně, snažil jsem se při jídle chovat tak, abych aspoň nějak skryl svou touhu po Marim. Mírný odstup, který by ještě víc mohl podnítit jeho touhu po mně. Ženské zbraně, které mi Suki aspoň trochu objasnila.
Sem tam jsem pohlédl na Mariho s mírným úsměvem, a občas v nestřežené chvíli krátce zavrněl...
Měl jsem chuť se s ním někde spojit. Nejlépe hned... A tohle odříkání, odstup, ještě víc probuzoval můj zájem, víc jsem se těšil, až budeme konečně sami.
Marice
Snažil jsem se nevnímat to, jak mě Hiro svádí, protože bych si ho teď nejradši opřel o stůl a pořádně mu vykasal tu polosukni, kterou si vybral pro dnešní večer. Bylo mi jedno, jestli na něm všechno rozervu, ale chtěl jsem ho tak moc, že jsem mu pod stolem přejel drápem po stehně, abych to věděl.
Snědl jsem toho docela dost, snad i proto, abych se uklidnil a hned po něm nevyjel.
„Pojďme si dát do salónku ještě kávičku a zákusek, abychom mohli pěkně spát,“ usmála se Hirova švagrová a nenápadně šťouchla i do Yoshiho.
„Omluvte mě, ale jsem po té cestě vážně už hodně unavený. Zítra si to nenechám ujít, ale v tuhle chvíli,“ na oko jsem zívl, ale přitom stiskl Hirovi stehno.
„Ty ale zůstaneš, ne?“ zeptala se Suki hned Hira, a já se zasekl.