Marice
Když jsem ucítil její drápy na tlamě a vnímal ten ostrý pohyb, který udělala, ještě víc mě to rozzuřilo, ale… Její ostrý pach se mi dostal div ne do mozku, a dělal se mnou neuvěřitelné věci. Přísahal bych, že jsem slyšel zamručení něčeho mnohem většího, než je toulavá kočka, a to bylo snad ještě horší, než jsem myslel.
Všechno ve mně doutnalo a chtělo vybuchnout.
„Kočka… Řekl bych možná i o dost větší, ne? Proč lžeš? Cítím tvůj pach už na hony daleko. Co jsi?“
Sehnul jsem se k němu už v polo lidské podobě, kdy se mi za zády vztekle pohyboval ocas a na hlavě trčely uši. Nasál jsem pořádně její pach a potom ji znovu hodil na postel. Drápy jsem ji pomalu řezal halenu od vrchu dolů, a přitom nespouštěl upřený pohled z její tváře. Přiblížil jsem se jí ke krku tak blízko, že jsem vnímal to vibrování, která zachvacovalo celé mé tělo. Než… Zakousl jsem se jí… mu do krku a ochutnal tu lahodnou krev, která v pár kapkách vytekla ven. Nebezpečí stoupalo… Hodně… S každou sekundou, co se to stvoření pode mnou chvělo.
Hiroki
Moje hlava jela na plno. I v téhle situaci, kdy jsem měl namále a on se mi zahryznul do krku, jsem přemýšlel, jak z toho ven a současně nevyvolat boj mezi rody. Musím s pravdou ven. Ale nemůžu zas říct všechno. Tihle lvi by mě zabili už jen proto, že jsme je urazili tím, že můj bratr utekl. Že odmítl stát se partnerem tohoto lva. A on nemusí vědět, že jsem syn alfa samce...
„Pane,“ ozval jsem se opatrně. „Utekl jsem ze své země, protože mě chtěli nabídnout vlkům. Patřím do rodiny obchodníků, která je jedna z těch, co s nimi obchoduje. Nemám je rád, snaží se nás vždy jen využít, ale zatím se nám je daří držet tam, kde chceme. Ale oni pochopili, že pokud nebudou mít někoho z nás na své straně, že nad námi v obchodech nikdy nevyhrají. Nechtěl jsem... proto jsem utekl.“
Pravda byla, že jsem vlky neměl rád. Byli to podvodníci, a jen tím, že jsem vždy včas prokouknul jejich špinavosti při obchodech, nás to zachránilo. Už dávno jsem rodičům říkal, aby s nimi neobchodovali, ale nedali si říct. Dokonce jsem ve vsi zaslechl, že opravdu se vlci na něco chystají a plánovali vzít si někoho z nás do své země, aby měli pojistku proti nám.
„Nechtěl jsem, aby mě našli, proto jsem se převlékl za ženu. Někteří z nich se potulují i tady a lehce by mne poznali. Zaplatím vám ten rozbitý pohár. Podle všeho byla pro vás hodně vzácná, a je mi opravdu líto, že jsem ho rozbil. Moje nabídka... Pomůžu vám obchodovat proti vlkům. Znám jejich triky a také obchodní praktiky pumího rodu. Jen mi prosím dovolte tu zůstat.“
Domluvil jsem a jen tiše oddechoval. Snažil jsem se zklidnit, ale i to šlo těžko, i když jsem mluvil pevným hlasem. Doufal jsem, že přistoupí na můj návrh a můj život bude ušetřen.
Marice
Zavrčel jsem, když jsem uslyšel tu pravdu, kterou jsem si doposud nechtěl připustit. Už jen to, že se mi líbí muž, mě docela štvalo, ale horší bylo, že jsem ho chtěl. To mrouskání, které se ozývalo, když mluvil, bylo šílené. Lákal mě… Sváděl mě a nejspíš o tom ani nevěděl. Jemný podtón v jeho hlase byl jak vůně šanty, které právě narostla do správné velikosti. Chtěl jsem přestat, ale byl jak droga… Silný odvar z máku, který jsem na jeden doušek vypil.
„Tvé jméno…“ zavrčel jsem a rozhalil mu košili tak, abych viděl jeho hruď.
Byl to muž, jenže mi to vůbec nevadilo. Jak kdyby mě očaroval těmi nejsilnějšími kouzly. Jenže…
Slyšel jsem jeho nabídku, jak kdyby to bylo to jediné, co ho zajímá. Naštvanost z toho, co to bylo za pohár, znovu převládla, a já z něj slezl.
„Byl od mého děda, nedokážeš ho zaplatit, ničím. Fajn, pomůžeš mi s obchody, ale… Budu tě hlídat. Nemůžu ti věřit, když jsi všem lhal a lstí se dostal sem. A ještě něco, už nenos ženské šaty,“ poslední věc jsem zavrčel a zvedl se z postele.
Sebral jsem ty kousky skla, které se rozprostřely po celé zemi a pomalu je skládal na šátek, který jsem měl po babičce. Jen pár kousků pro nikoho nic neznamenajícího harampádí, ale pro mě dost.
Hiroki
No, tak to bude problém. Nemůžu se tu procházet v mužských šatech. Co když sem zabloudí někdo z našeho rodu? Jako syna alfy mě od nás zná kde kdo. Budu si muset dávat opravdu dobrý pozor. A taky na vlky...
Když ze mě Marice slezl, konečně jsem si oddechl. Otřel jsem si rukou krk, kde mi zůstalo pár kapek krve, a pak se zahleděl na mladého pána. Viděl jsem ty krvavé šrámy, které mu po mých drápech zůstaly na tváři.
„Je mi líto, že jsem vás zranil,“ chytl jsem ho, aby mi neuhnul, a pak jsem ty škrábance několikrát olízl.
„Nemělo by to krvácet a brzy se to zahojí...“
Proč mu to vlastně říkám? Je taky kočka... Ale tak nějak jsem to bral automaticky, že to udělám. Byla moje vina, že jsem se neuhlídal a zranil jsem ho.
„Douklízím, a pak se půjdu převléct,“ dodal jsem ještě, aby věděl, že ho míním poslechnout.
Zvedl jsem odhozenou deku a začal jsem urovnávat jeho rozházenou postel.
Marice
Chvíli jsem se na něj po tom jeho oblíznutí díval, jak kdybych hledal něco, proč ho prostě nesežrat. Nakonec jsem ho zamuchlal do té deky a hodil zpátky na postel.
„Jméno… Stále ho neznám,“ zavrčel jsem u jeho ucha a kousl ho do něj.
Takové malé krocení šelem, které v sobě každý lev má. Jenže on… Je zvláštní ve všem. Kočka jako kočka, ale tahle voní tak hezky.
Olízl jsem mu krk a zadíval se do jeho nádherně čokoládových očí.
„Teď se ti to rychle zahojí, ale víš, doufám, co znamená být pokousán od lvího alfy? Jen pár dní a já se stanu králem, a co tvůj klan, až zjistí, že jsi tu se mnou? Jsi tak zvláštní,“ znovu jsem nasál jeho libou vůni a vrýval si ji do paměti.
„Mari… Mari, něco se děje, otec tě volá,“ zabušil mi na dveře Bako a málem je tou ránou vyvrátil.
Jen jsem naštvaně mlaskl, protože jsem měl v plánu v tomhle pokračovat, i kdyby to něco znamenalo… Ne… Ne, to nemůže být pravda.
Seskočil jsem z něj a vytáhl i jeho na nohy.
„Běž se převléci a přijď za mnou. Pokud máš být se mnou u obchodů, tak budeš všude. Budu dole v pracovně,“ řekl jsem a vydal se pryč.
Bako se jen nahnul do pokoje a bylo vidět, že si oddechl, že ten kluk žije. Podle všeho, ho to ani nepřekvapilo, že je to muž, jen po něm hodil nějaké oblečení a společně se mnou se vydal za otcem.
Hiroki
Co znamená okousání od lvího alfy? Jak to mám vědět? Není to něco jako: Teď patříš mně na věky věků?
Necítil jsem se dobře, když jsem ležel zamotaný do té deky, vydaný jemu napospas. Ptal se mě na jméno a říkal ještě něco, ale moc jsem to nevnímal. Byl jsem napjatý jako špagát na mokré prádlo a jen čekal, co bude dál. Nebyl jsem schopný vnímat jeho slova, jen jeho tělo, jeho dech, jeho jazyk a rty... Nic víc...
A to nemluvím o tom, jak nádherně voněl. Ještě víc než ta deka, kterou jsem si předtím tiskl ke tváři. Málem na mě šly mdloby, když byl tak blízko. Mohl by si se mnou v tu chvíli udělat, co by chtěl, a já bych nejspíš ani nebyl schopen odporovat.
Když mě vytáhl na nohy a Bako po mně hodil nějaké věci, nebyl jsem notnou chvíli s to se ani pohnout. Byl jsem rád, že vůbec stojím, jak se mi nohy třásly...
Až když dovnitř nakouknul jeden ze strážců, konečně jsem se vzpamatoval. Postele jsem si už nevšímal, nechal jsem ji rozházenou tak, jak byla. Jen jsem přešel po chodbě na druhý konec do svého pokoje a rychle za sebou zavřel. Svezl jsem se po dveřích na zem. Věci, které jsem stále mačkal v ruce, jsem si přitiskl ke tváři, jako bych se chtěl schovat před celým světem.
Bylo mi jedno, že je v pokoji tma jak ve sklepení. Byl jsem z toho všeho úplně vedle a jen horko těžko jsem dával svou hlavu do pořádku.
Jenže... Pokud jsem ho nechtěl znovu naštvat, musel jsem jít za ním. Rychle jsem se převlékl. Roztrhané šaty jsem hodil na postel, ještě jsem si po paměti rozčesal vlasy a nechal je tentokrát volně, a pak už jsem vyšel ven na chodbu.
Ale někde v polovině jsem se zarazil.
Mám jít za ním? Ale kam? Neznám to tu...
Nešťastně jsem se rozhlížel kolem sebe a přemýšlel, koho se mám vlastně zeptat.
Marice
Cítil jsem to horko co si samo putovalo po mém těle. Neznal jsem ten pocit, co se mi usazoval v srdci, ale věděl jsem, že odteď je to moje slabina.
„Za otcem musíš sám, chce mluvit jen s tebou,“ postrčil mě dopředu Bako, a já se ještě stihl rychle otočit.
„Dojdi pro něj… Doveď ho sem, u tohohle by měl být. Je ode dneška můj pomocník v obchodu, nabídl se, abych ho nezabil,“ pousmál jsem se a vešel za otcem do pracovny.
„Jako kdybys ho zabít chtěl,“ zasmál se Bako od srdce a vydal se nahoru do pokojů.
„Otče?“
„Hmmm… Něco je špatně, dole u západních hranic jsou veliké nepokoje. Říká se, že nehledají jen jednoho syna, a že se jejich obchody dost zkomplikovaly, protože se jim do toho začali plést vlci. Vidím tam trhlinu, jak se k nám pumy můžou dostat, a to nedopustím,“ napil se, aby uklidnil to sucho v krku.
„Dám jim poslední dny a pumí rod končí dřív, než nás to dostane do nebezpečí,“ práskl pěstí do stolu, až se málem celý rozložil, jaká to byla rána.
Hiroki
„Tady jsi! Kde se couráš?!“ uslyšel jsem silný hlas Baka, když ke mně přicházel docela rychlým krokem.
Aniž bych stihl cokoliv říct, popadl mě za ruku a už mě táhl za sebou.
„Budeš jen stát a mlčet, dokud se tě někdo na něco nezeptá, rozumíš? Jediné špatné slovo nebo gesto a je po tobě. Před králem tě nikdo neochrání.“
Měl jsem pocit, jako by byl naštvaný, a já nevěděl proč. Na jednu stranu se choval, jako by od začátku věděl, že nejsem žena, a nebyl tím pádem tím překvapen. Na druhou stranu ta jeho naštvanost... Proč vlastně?
Měl jsem divný pocit, když mě strčil dovnitř velké pracovny a ukázal, že mám zůstat stát u dveří a ani nepípnout.
V momentě, když jsem se podíval na toho, kdo seděl za stolem, polilo mě horko. Už jen z prvního pohledu z něj šla hrůza, a já si vzpomněl, že už u nás na zámku jednou byl. Právě, když vyjednával svazek mezi našimi rody a mí rodiče se tou vehementně bránili. Tenkrát odešel dost naštvaný a dal jasně najevo, že se nemáme dlouho rozmýšlet.
Sklonil jsem hlavu, aby mi neviděl do tváře, ale přesto...
Náhle zmlknul a já jasně cítil, jak se zaměřil na mou osobu. Ten tlak z jeho strany byl přímo hmatatelný...
Měl jsem chuť z tama okamžitě utéct, ale jako by mi nohy přirostly do země. Nebyl jsem se schopen ani hnout, i když jsem slyšel jeho kroky, jak se pomalu blížil ke mně...
Marice
Trochu jsem sebou Cukl, když jsem uslyšel klapnutí dveří, ale ta silná vůně, která se mi usadila v nose, mě zase uklidnila. Pozoroval jsem otce, jak se pohybuje, a bylo mi jasné, že tohle je víc než nebezpečné. Jeho tělo se jemně vlnilo, jak kdyby najednou uviděl svou vysněnou kořist. Došel až k němu...
Sakra... Pořád mi neřekl jméno.
„Ooooo... Hiroki. Syn alfy rodu pum," usmál se a pro jistotu těsně u jeho krku nasál ten výrazný pach.
„Co... Cože?" křikl jsem po nich a otce od toho kluka odtrhl.
„Vím, že pumí pach nepoznáš, ale já jo, když jsem se s nimi setkal. Viděl jsem i Hirokiho, který byl kvůli své nadlidské schopnosti obchodovat, přísně střežen. Proto se divím, že tu je. Skvělá příležitost," zasmál se otec nahlas a nespouštěl Hira z očí.
„Je jedno jaký syn to bude, ne?"
Cítil jsem, jak se ve mně vše svírá a emoce bouří jak lavina. Nechápal jsem, co se děje, a cítil se, jak kdyby mě někdo podrazil. Sebral jsem se a vypadl ven, co nejdál od obou.
Hiroki
Věděl jsem, že to nedopadne dobře. Byl jsem úplně ztuhlý, když ke mně lví král došel a popadl mě pevně za bradu. Trochu jsem doufal, že mě před ním Marice ochrání. Chtěl jsem to... Prosil jsem se o to v duchu, ale...
Lhal jsem mu. Nebyla možnost, jak mu vysvětlit, proč se to všechno stalo. Ale lhal jsem mu. Nedivil jsem se, že se naštval a odešel.
Bako rychle vyběhl za ním, a já zůstal o samotě s králem. Nevěděl jsem, co zamýšlí. Proč se vlastně zaměřil na náš rod. Jsme jen obchodníci, i když dobří, a ve zvířecí podobě bychom mohli lvům dobře sekundovat. Rozhodně bychom se dokázali ubránit, i kdyby byly nějaké ztráty. Ale... nechtěl jsem to a pořád jsem nevěděl, co vlastně tenhle lev chce. Napadnout nás? Obchodovat s námi? Chce posilnit svůj rod o další silné spojence?
„Vysleč se,“ ozval se náhle a odstoupil ode mne o krok.
„Pro-prosím?“
„Řekl jsem, že se máš svléknout!“ zpřísnil ještě víc hlas a zamračil se na mě.
„Ale... to... ne... neudělám to,“ odmítl jsem ho poslechnout.
Můj pán to nebyl a neměl jsem důvod ho poslouchat.
„Mám důvod vaši zemi napadnout,“ řekl o něco tišším hlasem, ale zato hrozivějším. „Syn alfy se podvodem proplížil do našeho zámku, do komnat krále a jeho syna. Chtěl ho napadnout a zabít. Mám pokračovat? Kdo ti uvěří, že to nebyla pravda? Co ty šrámy na mém synovi a tyhle kousance? Okamžitě se svleč! Když nechce můj syn, klidně můžeš být můj partner. Chceš přece zachránit váš rod, ne?“
Než jsem se stihl nadechnout a něco říct, popadl mě a silou ze mě serval halenu.
„Okamžitě to dej dolů!“
Třásl jsem se, když jsem si svlékal zbytek oblečení. Ale věděl jsem, že nemám na vybranou. Měl pravdu. Komu uvěří, mě nebo jemu, když řeknu, že to nebyla pravda?
„Klekni si!“ poručil mi. „Změň se do zvířecí podoby!“
Když jsem to udělal, ucítil jsem na krku, jak mě stahuje široký obojek, a v jeho ruce se objevil dlouhý řetěz. Škubnul s ním, když mě donutil udělat krok vpřed. Vedl mě vedle sebe jak prašivého čokla. Táhl mě po chodbě na obojku ke svým pokojům.
„Tady teď budeš. Nikam se ani nehneš.“
Přidělal řetěz k posteli a pak zas spokojeně odešel. Ještě stihl přikázat strážci, že mě má dobře hlídat...
Marice
Bako měl co dělat, aby mně dohnal, když jsem spěchal do zahrady.
„Mari... No tak... Mari..." vykřikl na mě, ale já šel dál.
Musel se změnit ve lva, abych ho poslouchal, ale to už k nám mířil o dost větší lev, který ukazoval, jak nade mnou zvítězil. Naštvaně jsem se otočil, a ještě lidskou rukou ho praštil přes čumák až zavrávoral.
„Jsi hajzl otče," zavrčel jsem na něj a pomalu s měnil ve lva.
„Všechno dělám pro tebe, a ty jsi nevděčný. Pokud ho nechceš, tak si ho nechám já. Ty..."
Nestihl už nic doříct, protože jsem do něj v plném běhu narazil, až se svalil na zem.
„Pokousal jsem ho," štěkal jsem na něj a nebezpečně se nad něj tyčil.
Poprvé jsem mu odporoval. Nevadilo mi to a jemu podle výrazu taky ne.
„Kde je?" vrhl jsem se na něj
Stihl tak tak uhnout, když jsem po něm rafnul.
Hiroki
Kdybych mohl brečet, nejspíš bych to udělal. Byl jsem ale vychovaný, že vidět slzy u někoho jako jsem já, je nemístné.
Celé jsem to podělal. Nic jsem nezjistil, nic jsem nezachránil, a ještě jsem to zkomplikoval víc, než bylo nutné. Teď už bylo jen otázkou času, kdy se tenhle král rozhodne napadnout naši zemi. A tentokráte bude aspoň jasný viník.
Čím jsem přemýšlel, když jsem se tu vydal? Když jsem utekl z domu, bylo to náhlé rozhodnutí, a moc jsem si to nepromyslel. Kdyby to věděl otec... Spíš, až to otec zjistí, nejspíš mě za to zabije.
Nebo taky ne. Jak ho znám, hned si najde taky důvod, aby mohl odmítnout obchody se lvy, a ještě by měl záminku vyvolat boj mezi našimi rody.
Jak ho znám...
Polilo mě horko, když jsem si to uvědomil. Ano, tenhle rod bude věřit svému králi, když řekne, že jsem napadl jeho syna. Ale náš rod bude věřit zase tátovi, když prohlásí, že jsem byl unesen a drží mě tu proti mé vůli. A to se opravdu právě teď děje.
Vstal jsem a začal tiše přecházet po pokoji sem a tam, co mi ten zatracený řetěz dovolil.
Začal jsem o svých schopnostech obchodníka pochybovat. Já a nejlepší obchodník, když jsem zpackal tohle, a ještě se nechal chytit?
Marice
„Nic neděláš kvůli mně, jen kvůli sobě. Beztak si mě ani nechtěl," znovu jsem zavrčel, ale to už se otec po posledním slově postavil a tlapou mě prásknul po hlavě, až zaduněla.
Vrčel a přímil se tak, aby byl větší než kdy jindy. Jenže to i mě už začala vřít krev v žilách a v rychlosti jsem mu cvakl po tlapě tak, že jsem mu ji málem prokousl.
Otec se s bolestí v hlase ohnal a stihl mě chytit zuby za zátylek a mrsknout přes polovinu zahrady, až jsem se rozplácl o strom. Dřevo se otřáslo tak silně, až se vyvrátilo dozadu a vzalo s sebou jabloň.
Postavil jsem se a otřepal i když mě vše bolelo. S každým krokem moje tělo rostlo a mohutnělo, když jsem došel k otci, byl jsem o půl hlavy vyšší než on. Moje oči už z dálky zlatě zářily, a hlas zhrubnul tak, že když jsem zařval i Bako se sklonil.
„Dost! Je v mém pokoji, nesáhl jsem na něj," trochu ustoupil, když se mezi nás Bako vecpal a uviděl jeho tvář.
Na nic jsem nečekal a vběhl do sídla a rovnou do otcova pokoje. Ocasem jsem zabouchnul dveře a zaměřil se na cíl před sebou.
Hiroki
Přikrčil jsem se, když jsem ze zahrady zaslechl silné lví zařvání. Ztuhnul jsem, protože to mělo takovou sílu, že být někde poblíž, tak lehnu do trávy a nehnu se. Byla v tom opravdu síla lvího samce, který jasně dával najevo, že on je ten, kdo je tu pán...
Naježily se mi všechny chlupy a já se mírně otřásl, když mě z toho zamrazilo snad ve všech kostech.
Ale pak, když se otevřely dveře... Už jsem se netřásl. Doslova jsem ztuhnul, když se přede mnou objevil ten majestátný lev a svýma planoucíma očima se zaměřil na mou maličkost.
Teprve když bouchly dveře, jak se zavřely, probral jsem se.
Postavil jsem se proti němu a nahrbil se. Čumák se mi nakrčil, když jsem začal vrčet a prskat a ukázal mu své ostré zuby. Byl jsem v nevýhodě. Připoután na řetěz, který mi bránil ve volném pohybu, jsem měl omezené možnosti.
Jsem proti němu o dost menší, ale svůj život nedám tak snadno.
Dal jsem mu jasnou výhružku, že se opravdu nemíním vzdát bez boje. I kdybych měl prohrát a zemřít tu, i on bude ten, kdo si bude lízat rány po mých zubech a drápech...
Marice
„Neprskej po mně," zavrčel jsem na něj a narovnal se tak, aby mě viděl v plné kráse.
Došel jsem až na krok a přikrčil se, abych mu mohl odhryznout obojek z krku. Když byl volný, mírně jsem odstoupil, aby mohl projít, a změnil změnil se v poločlověka. Byl jsem nahý, ale bylo mi to jedno. Posadil jsem se na postel a díval se na něj.
„Proč jsi sem přišel? Proč jsi mi lhal? Jak se jmenuješ? A hlavně, co chceš? Za dva dny má proběhnout korunovace, takže mluvíš s novou hlavou rodiny. Mluv!" poslední věc jsem zavrčel a propaloval ho pohledem.
Hiroki
Přikrčil jsem se ještě víc, když se ke mně přiblížil.
Nemám prskat, ale copak to jde, když mě chce zahryznout?
Jaké bylo mé překvapení, když nakonec místo krku, rozkousnul obojek.
Cítil jsem konečně volněji, když jsem věděl, že nejsem ničím takovým omezený. Znechuceně jsem se podíval na ten řetěz.
Marice se proměnil v člověka, ale jako by chtěl být ostražitý, zůstávaly mu dál zvířecí znaky.
Přemýšlel jsem, jestli se změnit nebo ne. Ani já jsem tu neměl nic na oblečení... Ale když jsem viděl jeho, jak přirozeně sedí, mluví se mnou, jako by nahota nic neznamenala, posbíral jsem odvahu a také se změnil. Jen na rozdíl od něj úplně v člověka. Chtěl jsem mu dát najevo, že mi může věřit. Ale... Záleželo to už jen na něm.
„Jmenuji se Hiroki,“ postavil jsem se už na lidské nohy.
Své dlouhé vlasy jsem si přehodil dopředu, abych aspoň trochu skryl svou nahotu. Cítil jsem teplo ve tvářích, když se na mě díval. Vážně jsem se styděl. Takhle jsem se ještě před nikým neukazoval.
Nenápadně jsem mrknul po dece, ale měl jsem strach se po ní natáhnout, tak jsem zůstal stát kousek dál od něj.
„Můj bratr odmítl stát se tvým partnerem. Už měl svou družku vybranou, a tak spolu utekli. Já sem přišel proto, abych zkusil zabránit dalším sporům. Tvůj otec vyhrožoval, že pokud mu rodiče nedají svého syna, tak to může špatně dopadnout. Jenže mě nechtěli pustit, tak jsem utekl. Víš, nechci, aby mezi sebou naše rody válčily. Jste silní, ale my také. Ale i kdybychom prohráli, byla by spousta mrtvých nejen na naší straně, ale i na vaší.“
Marice
Usmál jsem se, když jsem viděl, jak pokukuje po dece. Vidět ho, jak je nesmělý a není ve své kůži, byl pro něj dostačující trest za jeho lži. Chňapnul jsem po něm a během chvíle ležel pode mnou na posteli a já se tyčil nad ním. Přiblížil jsem se nosem k jeho krku a nasál vůni, která mě pobláznila od první chvíle, kdy jsem zkoušel jeho velikost tlamou.
„Stále to ale není odpověď na jednu otázku, co chceš? Co chceš ode mě, abych to upřesnil. Víš, pokud váš rod zachránit chceš, jeden z vás si mě vzít prostě musí. Otázkou také zůstává, jak moc mi věříš, že tě za tvé lži nezabiju. Jaký myslíš, že jsem člověk, protože pokud jsem jako můj otec, tak mě nic nezajímá. Porušil jsi snad tisíc nařízení a šel sem, co na to tvůj rod? Nechal jsi je bez zajištění, a nejspíš mají problémy s obchody, protože je vlci vydírají. Pokud nebude naše ochrana, určitě je napadnou,“ stáhl jsem mu vlasy bokem, abych viděl celé jeho tělo.
Příjemné vibrování se rozlilo mým tělem a dech se mi zkrátil, když jsem cítit jeho horké tělo pod sebou. Jemně jsem přejel prsty po jeho boku až nahoru k vlasů, kde jsem si jeden pramen vlasů namotal na prsty a pohrával si s ním.
Hiroki
Vyheknul jsem, když mě náhle popadnul a strhnul mě na postel. Jeho tělo dolehlo na mé a zabránilo mi, abych mohl utéct. Skoro jsem nedýchal, ale srdce mi doslova bláznilo. Jeho teplo, jeho jemné vibrace, tiché hrdelní zavrčení, když se přiblížil k mému krku... To všechno přecházelo do mého těla, a ve spojení s jeho vůní jsem byl naprosto omámen. Nebyl jsem schopný ani zastavit jeho ruku, která mi přejela po těle a mě příjemně zamrazilo, zvlášť, když si začal hrát s mými vlasy.
Co jsem chtěl... Co od něj chci... Mám mu to říct?
Vlastně už nemám co ztratit. Tenhle lev, i když jsem se ho zezačátku bál, mě naprosto uchvátil, a já na něj myslím od chvíle, kdy jsem ho viděl v lázních. Ale nejen jeho nádherně stavěné tělo... Bylo v něm něco, co jsem neuměl popsat. I když mě první den skoro utopil, tak to byl nakonec on, kdo se mi zjevoval ve snu. Jako bychom si byli předurčení. Nemůžu říct, že je to láska. Určitě ne tak brzy... Ale jeho označení na krku mě doslova pálí, kdykoliv si na něj vzpomenu, a tělem mi vždy projede zvláštní chvění.
„Chtěl jsem zabránit bojům mezi našimi rody. Chtěl jsem tě poznat. Chtěl... Chtěl jsem se nabídnout místo bratra,“ řekl jsem sotva slyšitelně.
Marice
„Zachránit… Místo bratra… A co ty? Co chceš ty?“ vrčel jsem mu do ucha, a přitom se otřel svým rozkrokem o ten jeho.
„Nikdy jsem si nikoho nevzal bez toho, aby nesouhlasil, ale ty… Mám chuť si tě vzít jakkoliv. Víš, jako moc jsem si říkal, že nejsi cítit jako žena, a přesto jsi mě sváděl? Jak špatné to je… Jak zvrhlé…“ šeptal jsem mu do ucha, než jsem ho do něj kousl, a potom ho omluvně olízl.
Jazykem jsem sjížděl po jeho krční tepně níž, a níž, než jsem jej kousl do klíční kosti, která tak hezky vyčnívala a přímo lákala k zakousnutí. Ty sladké narůžovělé vrcholky vklouzly do mých úst jak lahodné bonbonky, které se rozpouští na patře, když je ochutnáte. Laskal jsem je a vtahoval dovnitř, když jsem si s nimi pohrával. Přitom moje ruka šmátralka sjížděla po jeho hladkém těle mezi naše, kde sevřela jeho penis a přejela po celé délce nahoru a dolů.
Pustil jsem ho, ale přitom mu jemně okusoval bradu, jak kdybych čekal, až se mi podvolí a nechá své tělo mluvit tak, jak jsem v tuhle chvíli chtěl.
Hiroki
Co je na něm, že mu nedokážu odporovat? Klidně by mě mohl i zabít, a já bych teď už nehnul ani prstem. A to jsem ještě před chvílí měl v sobě tolik bojovnosti...
Vážně jsem skoro nedýchal, když na mě ležel. Jeho tělo mě doslova přibilo k posteli a když se o mně otřel svým rozkrokem, málem jsem převrátil oči v sloup.
Raději jsem je rychle zavřel a jen krátce oddechoval. Celé tělo se mi třáslo, když se mě dotýkal na všech těch místech, ať už ústy nebo rukou. Jako by mě kousalo spousty mravenců, a přitom mi to dělalo tak dobře. Možná jsem si to ani nechtěl připustit, ale jakmile si se mnou začal pohrávat, jak se dotýkal mých bradavek a mého penisu... Když mi okusoval klíční kosti a pak bradu...
Naprosto jsem mu okamžitě propadl. Jako by mě donutil vypít karafu plnou toho nejkvalitnějšího vína.
„A.a... ha... chci tebe...“ zašeptal jsem roztřeseným hlasem, plným vzrušení.
Marice
„Mě?“ zastavil jsem ruku, která mu trochu přejela po penisu a stáhl ji níž.
„Víš vůbec, co to znamená? Vlastnit mě… Patřit mi… Alfy jsou velice majetnické a… Panovačné, pokud se s někým chtějí spojit. Nejsem výjimka a nejspíš…“ olízl jsem mu krk a mírně ho do něj znovu kousl.
„Jsem trochu tyran,“ usmál jsem se a poprvé s ním spojil rty k polibku.
Olízl jsem ty plné rty, a potom je jemně okusoval, jak kdybych je chtěl zhltnout jako malinu.
Tohle jsem s nikým nezažil. Líbilo se mi to a svádělo mě to, dělat mu horší věci… Nenechat ho odejít a vzít si ho tak, jak chci já. Nebýt hodný, ale přitom si dát záležet, aby ho to nebolelo. Co já věděl, jaké to pro něj bude, až do něj vniknu. Nikdy jsem se nezajímal o to, co ten druhý cítí, vlastně pochybuji, že ty holky dole v hostinci něco k někomu cítily.
Prsty jsem postupně ukládal na jeho úd, než jsem ho stiskl a začal po něm přejíždět nahoru a dolů. Jeho krásně vrčivé předení mě ještě víc dráždilo, až jsem měl chuť to udělat rovnou. Bez žádných průtah.
„Takže puma… Nemyslel jsem si, že mě někdo z mužů tolik zaujme jako ty. Jsi připraven postavit se celé tvé rodině a být se mnou? Je možné, že už je neuvidíš, nebo taky… Kdo ví, jako zvěsti se už k nim dostaly. Jenže… I kdybys teď odmítl, už není cesty zpět… Hiro…“ zavrčel jsem podmanivým hlasem, a přitom zvýšil frekvenci dráždění jeho penisu.
Druhá ruka už sjížděla po jeho boku na pevný zadeček a razila si cestu k místu, které pro mě bylo zatím nepoznané, a přitom tolik lákavé.
Hiroki
Měl jsem v hlavě naprosto prázdno. Kdyby se mě teď někdo zeptal, kolik ovcí bych prodal za fůru dřeva, nejspíš by mi to bylo jedno. Klidně bych jim dal celé stádo...
Nedokázal jsem myslet na nic, kromě něho. Na jeho doteky, jeho polibky, jeho slova...
Nedokázal jsem myslet vůbec na nic, jen mě stále víc ovládalo to vzrušení, které jsem doposud nepoznal. Nikým nedotčený, kdy ani já zatím po nikom netoužil, a teď jsem chtěl jen jedno. Toužil jsem z toho, pro mne zatím neznámého pocitu, poznat víc. Sváděl mně, ovládal mě, vyvolával ve mně další a další touhy...
Jen jsem rychle oddechoval, když jsem s napětím čekal, kam dál posune tu svou ruku, kterou se mě už dotýkal na místě, které jsem si zatím chránil. Měl jsem chuť ho chytnout za druhou ruku, která mě málem přiváděla do mdlob, když v ní protahoval můj penis, a moje vrčení s každým okamžikem sílilo.
Ale přesto jsem se po jeho posledních slovech zarazil.
Postavit se své rodině? Už je nikdy nevidět? Je pravda, že jsem s nimi v mnohém nesouhlasil, ale zajít až tak daleko? Proč? A když ne moje rodina, tak svůj rod jsem měl rád... Byla tam spousta dalších lidí, které jsem obdivoval a měl je rád...
Kousl jsem Marice do rtu, aby mě přestal líbat, i když se mi to zatraceně líbilo.
„Byla... byla to chyba...“
Vynaložil jsem svou veškerou sílu, abych ho od sebe odstrčil. Nechtělo se mi vzdát toho příjemného, co mi teď dával, ale přesto... Snažil jsem se vyprostit z jeho držení. Zkoušel jsem se zpod něj vysunout, ale jediné, co se mi podařilo, bylo, že jsem se přetočil na břicho a zůstal pod ním stále napůl uvězněn...
Marice
„Hiro… Co byla chyba?“ zavrčel jsem tak silně, až se tabulky skla v oknech rozvibrovala.
„Řekl jsem nikam,“ stáhl jsem ho víc pod sebe a penisem se otřel o jeho pevný zadeček.
Jednou rukou jsem se zapřel vedle jeho hlavy a druhou vsunul pod jeho boky, abych mu mohl víc vyšpulit ty dvě pěkně tvarované půlky.
„Měl jsi tolik možností utéct… Mohl ses vrátit… Pořád… Ještě předtím, než jsi zašel tak daleko, ale teď… Nikam nejdeš! Tohle…“ otřel jsem prsty o jeho krk v místě, kde jsem ho pokousal.
„Je moje značka, jsi jediný, kdo ji má. Kam chceš s tím jít? Budeš cítit na hony daleko mým pachem. Nehledě na to…“ pevně jsem ho sevřel a líbal mezi jeho lopatky.
Po páteři jsem mu táhl jazyk a ochutnával každý jeho sval, až byl pokousaný snad po celém těle.
„Marici… Marici…“ slyšel jsem hlasitý řev z chodby a bušení na dveře, jak se k nám Bako dobýval.
„Pumy sem přišly, jsou v hlavním sále.“
Vše se ve mně sevřelo a já se zasekl, když jsem si uvědomil, co to může znamenat. Potom… co jsem si nyní nejspíš vybral partnera, mi ho vezmou. Hlasitě jsem zařval, až Bako přestal bušil na dveře. Se vším sebezapřením, jsem z Hira slezl a postavil se k oknu, abych viděl na nově příchozí vetřelce.
„Takže přeci jen šance… Abys mohl utéct,“ serval jsem závěsy z oken a naštvaně je roztrhal.
Jestli tolik chce utéct, ať si jde… Ať jdou všichni do pekla.
Hiroki
Každým svým gestem, pohybem, slovem, mi stále dokazoval, kdo je tady pán. Málem jsem ohluchnul, když naštvaně zařval, až i správce na chodbě zmlknul.
Třásl jsem se jako list v silném větru. Na moment jsem se ho bál víc než předtím.
Ale... Stále jsem na sobě cítil ty doteky, které mě pálily jako žhavé uhlíky. Všude po těle, kde se mě dotkl, a hlavně...
Promnul jsem si zadek, jako bych chtěl ty pocity zahnat a konečně se posadil. Se strachem v očích jsem se díval, jak zuří...
Můžu utéct? Měl bych?
Jenže, kdo ví, proč tu zástupci mého rodu vlastně přišli. Co když něco ví? Co když se k nim donesly zprávy, že jsem tady? Bude to špatně, když se před nimi schovám?
Podíval jsem se znovu na Marice a najednou se mi sevřelo srdce. Bylo mi líto, že to takhle skončilo. Chtěl jsem se ho dotknout. Pohladit ho po tváři, omluvit se mu... Ale nejspíš bylo pozdě.
Zvedl jsem se a přehodil přes sebe deku.
„Omlouvám se, pane,“ řekl jsem tiše, a pak jsem se skloněnou hlavou vyšel z pokoje jeho otce ven.
Nedíval jsem se kolem sebe. Bylo mi jedno, jestli si mě někdo prohlíží, jestli si na mě ukazují, nebo si o mně šeptají. Bylo mi to jedno.
Najednou mě zaplavil smutek a já prostě potřeboval být sám. Bylo mi líto, že jsem byl tak hloupý, a všechno, úplně všechno jsem pokazil. Byla to chyba od samého začátku, že jsem tady šel. Kdybych to neudělal, nepotkal bych ho a nemusel bych se teď cítit tak provinile. Proč to? Cítím snad něco k tomu tyranovi?
Zavřel jsem za sebou dveře svého pokoje a v naprosté tmě jsem zamířil k posteli. Odhodil jsem deku a jen ulehl na břicho, na tu chladnou matraci. Celé tělo mě bolelo, jeho kousance pálily, a já jen přivíral oči, když mi zvlhly slzami, které se najednou draly ven. Nedokázal jsem se ani pohnout, když se dveře otevřely a dovnitř vstoupil správce. Zapálil svíci, aby lépe viděl, a pak přistoupil blíž ke mně.
„Pěkně tě zřídil,“ zamručel a usadil se vedle mne na postel. „Lež v klidu. Nic ti neudělám, jen ti to namažu,“ uklidnil mě, jak jsem sebou cuknul, když se jeho chladné ruce dotkly mých zad a mých paží.
„Udělal ti něco?“ jemně mi přejel po rankách na hýždích a stehnech.
Dokázal jsem jen zavrtět hlavou, nic víc. Nezlobil jsem se na něj. Ne... Já sám to chtěl, a pak jsem couvnul. Na jeho místě bych reagoval stejně. Je to samec, je to alfa...
Marice
Nemohl jsem se uklidnit, jak mi krev vřela na maximum. Slyšel jsem každý zvuk, který se roznášel chodbou… Kroky… Slova… I pitomý vítr, který se z venku dobýval na okna.
„Chováš se jako dítě, synu,“ promluvil od dveří otec a sesbíral ty hadry, které po závěsech zůstaly.
„Když něco chceš, proč si to nevezmeš? Není přeci v téhle tvé fázi přerodu nic nemožné,“ pousmál se, ale v jeho hlase byla slyšet arogance.
„Sklapni! Stejně za všechno můžeš ty,“ zavrčel jsem a vzal si od něj oblečení, které mi přinesl.
Kašlal jsem na košili, vzal jsem si jen kalhoty a vyšel ven na chodbu.
„Kdo, a proč tu jsou?“ prskl jsem na něj ještě, když jsem si nazouval boty.
„Je to jeho rodina. Prý ho tu někdo viděl a oni si pro něj přišli, že má jít domů. Prý odešel bez jakéhokoliv rozloučení a oni se za něj omlouvají.“
Nasál jsem vůni, která se linula z Hirova pokoje a zahlédl Baka, který mu natíral záda.
On se ho dotýká? Vážně? Moje…
Naštvaně jsem vešel dovnitř a Baka vyhodil na chodbu tak silně, že měl otec co dělat, aby ho chytil a on si neublížil. Zavřel jsem dveře a došel k Hirokimu.
„Bolí to?“ přejel jsem po kousancích prsty, a potom nabral trochu masti z dózičky, abych mu je namazal.
Jemnými tahy jsem vmasírovával mast do bolavých míst, a přitom pozoroval jeho tělo.
Hiroko
Nechal jsem správce, ať mi namaže ty kousance. I přesto, že jsem je měl snad skoro všude, a trochu bolely, cítil jsem, že nebyly hluboké. Byly spíš jako značky, jako upozornění, že nikde v těch místech se mě nikdo nesmí dotknout.
Marice si na mě dělal nárok. Alfa smečky si zabíral své...
I když jsem měl v očích slzy, nezlobil jsem se na něj, ale zlobil jsem se na sebe. Pořád jsem byl zavřený v našem zámku, nikam jsem nesměl a já neměl možnost se připravit na život mezi ostatními. Neměl jsem žádné zkušenosti, když jsem se bezhlavě vrhnul do tohoto dobrodružství...
„Bolí,“ odpověděl jsem mu popravdě, když vyhodil Baku a sám mi začal mazat rány. „Ale jen trochu. Zítra o tom nebudu vědět“
Ležel jsem na břiše a jen vnímal jeho lehké doteky, kterými mě ošetřoval. Jeho prsty jemně klouzaly po mém těle, a pomalu, ale jistě, mě uklidňovaly. Na to, jaký uragán proletěl před pár chvílemi pokojem jeho otce, teď to bylo jiné. Už jsem se tolik netřásl a slzy přestaly téct.
Ani mi nevadilo, že jsem před ním celý nahý a on by mohl zopakovat to co předtím.
Ale nejspíš bych se mu už nebránil. Byl jsem jeho přítomností jak opilý pokaždé, když byl poblíž. Už od samého začátku...