Celou cestu zpět do společnosti Kuro oba muži mlčeli, Aki nechtěl na Shimiza naléhat, i když z něho jeho minulost chtěl vytáhnout.
Shimizu zase mlčel, protože nevěděl, co říct. Schůzka z vězněm ho rozrušila víc, než dával najevo a slova toho muže mu nešla z hlavy, i když je považoval za sebevětší výplod jeho fantazie. Ostatně, co by asi tak on mohl mít společného se Stříbrnými maskami? A jeho matka?
Jenže...
Červíček pochybností v něm přece jen hlodal. nebylo by to poprvé, co jim matka v něčem zalhala. Celou dobu tajila to, že je mág, tak kdo ví, co ještě tajila? Ale něco takového? Jejich otec by si určitě něčeho všiml. A pokud si Shimizu pamatoval nebo si pak vyzjistil, jejich manželství bylo skutečné, harmonické, oba se skutečně milovali, a i když pak otec zjistil, že si vlastně vzal mága, což bylo porušením zákona a trestem byla smrt, neopustil ji, naopak, snažil se ji obhájit a pokusit se změnit zákon. Bohužel nebylo mu to nic platné, a i když se pokusili o útěk oba skončili ve vězení, a poté byli popraveni. Shimizu a Meiki byli rozděleni, ale ještě před tím mezi nima vznikla hluboká nenávist, která je provázela až do dospělosti. Když se Meiki odstěhoval, Shimizu se snažil zapomenout na tragické události, ale bylo to hodně těžké. Zvlášť ze začátku, kdy mu tragédii připomínali všichni a všechno. Nebylo to zrovna jednoduché, ale časem se na všechno zapomnělo, a i když s minulostí musel pořád žít, čím byl starší, tím se s tím vyrovnával líp. Bohužel, příchod bratra všechno zase zhoršil a slova toho vězně mu taky nepřidala na klidu.
Shimizu si povzdechl a lehce se zamračil. Byl tak zabraný do svých myšlenek, že si ani nevšiml Akiho, který ho po očku sledoval s nevyzpitatelným výrazem ve tváři.
„Slyšel jsem, že jste byli navštívit jednoho vězně, který má udajně informace o Stříbrných maskách," přivítal je hned ve dveřích své kanceláře Zen a pokývl jim hlavou na znamení, že se maji posadit.
„Nebyla to moc dlouhá návštěva. Řekl nám jen, že byl kdysi členem masek a údajně má infromace, které je ochoten nám poskytnou. Jména některých členů a jejich staré úkryty," začal Aki.
„Proč by to dělal?"
„Udajně kvůli tomu, že současné masky už nejsou, co bývaly a měly zaniknout společně s bývalým vůdcem," pokrčil rameny Aki.
„Bývalým vůdcem?"
„Víc nám toho neřekl. Nechtěl. Informace poskytne jen za to, že ho přesuneme do mírnějšího vězení a zrušíme trest smrti," ušklíbl se Aki.
„To neprojde. V žádné případě. Zvlášť po tomhle prohlášení," zavrtěl hlavou Zen a zamračil se.
„Taky jsem mu to řekl. Každopádně, informace by se nám hodily. Otázkou je, jak je z něho dostat," řekl zamyšleně Aki.
„Řekl ještě něco? A můžeme mu věřit?"
„Neřekl už nic a myslím, že ano, že mu věřit můžeme," přikývl Aki a Shimizův nevěřícný pohled zcela ignoroval.
„Shimizu, co si o tom myslíš ty?" obrátil se s otázkou Zen na Shimiza.
„Já..." zakoktal se Shimizu, překvapený, že Aki neřekl Zenovi celou pravdu.
„Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Zen.
„Já...nic mi není, jen...ta návštěva vězení nebyla nic pro mě. Každopádně, je to jak Aki říkal, a jestli dovolíš, rád bych si šel domů trochu odpočinout," řekl Shimizu a zvedl se z křesla.
„Dobrá. Stejně vypadáš bledě. Jdi se aspoň trochu prospat, pokud by ti nebylo dobře, zavolej, dám ti aspoň den volna."
Shimizu se pousmál a vyšel z kanceláře. Teprve za dveřmi si pořádně oddechl. Když vyšel z budovy opřel se o skleněnou výplň a čekal na Akiho. Věděl, že půjde za ním. A skutečně. Po pěti minutách ze dveří vyběhl Aki, a když si všiml, že na něho Shimizu čeká, usmál se.
„Pojď, odvezu tě domů. Vypadáš, že si skutečně potřebuješ odpočinout."
„Proč?"
„Hmm?"
„Proč jsi Zenovi neřekl všechno?"
„A k čemu by to bylo? Komu bych tím pomohl? A čeho bych tím dosáhl?" pokrčil rameny Aki.
„Nerad něco tajím," povzdechl si Shimizu.
„Podívej. Ani jeden z nás neví, co ty řeči znamenaly. Ti jsi mi řekl, že nic netušíš, a že tvoje minulost nemá s tímhle nic společného. Já ti věřím. A proto, neřeknu Zenovi nic, co by zbytečně jen vyvolalo nějaké pochybnosti a dohady."
„Já jen..."
„Kašli na to. Odvezu tě domů, udělám nějaké jídlo, napustím ti horkou vanu, a ty si bez keců odpočineš. Potřebujeme tě v plné síle."
„Nemusíš mi dělat chůvu," zabručel Shimizu, ale pravda byla taková, že dnes bude za Akiho společnost nesmírně rád.
„Sklapni..." houkl Aki a jednou rukou prohrábl Shimizovy vlasy.
Shimizu jen zavrtěl hlavou, ale nic už neřekl.
Doma mu Aki, přesně jak slíbil, napustil vanu plnou horké vody, přidal do ní nějaké uvolňující olejíčky a šel vařit něco k jídlu. Shimizu si spokojeně hověl ve vaně, starosti aspoň na chvilku hodil za hlavu a nechal své tělo napospas horké lázni.
Ani nevěděl, kdy a jak se mu podařilo usnout, ale vzbudil ho lehký dotek na tváři a pocit, že v koupelně už není sám. Když otevřel oči, skláněl se nad ním Aki, který seděl na okraji vany a jednou rukou ho hladil po tváři.
„Neměl bys spát ve vaně. Navíc, vystydne ti večeře," zachraptěl Aki a palcem přejem Shimizovi přes rty.
Shimizu se na Akiho chvilku díval, než se pousmál, stáhl jeho ruku ze svého obličeje a políbil ho do dlaně.
„Dej mi vteřinku," zašeptal.
Aki přikývl a vrátil se zpátky do kuchyně, kde nachystal na talíře dušené maso s rýží. Po chvilce na krku ucítil jemný polibek. Otočil se a nastavil Shimizovi své rty. Ten je okamžitě přijal a po chvíli přidal i jazyk. Aki si ho přitáhl blíž, začal ho hladit po zádech, až se dostal k jeho zadečku, který pevně sevřel a svým klínem se víc přitiskl o ten jeho. Shimizu mu vzdechl do úst, protože cítil Akiho vzrušení, které se lehce otíralo o to jeho.
„Aki..." zachraptěl Shimizu a čelem se opřel o to jeho.
„Šššš, já vím..." odpověděl Aki a stáhl Shimizovi ručník, který měl omotaný kolem boků. A když mu pak rukou přejel po naběhlém mužství, Shimizu zasténal, nehty zaryl do Akiho ramen, a ještě víc se na něj natiskl.
Sám nevěděl, kde se to v něm bere. Možná potřeboval uvolnit a aspoň zapomenout na všechny starosti a problémy, možná to bylo tou koupelí, nebo snad proto, že to dlouho neměl, každopádně, když Aki zrychlil pohyby, z posledního zbytku sebeovládání, co mu zbylo, se od něj trochu odtáhl a zastavil mu ruku.
„Aki, prosím, potřebuju tě...potřebuju to..." zachraptěl, a pak ho znovu políbil.
Aki věděl, že on sám dlouho nevydrží, proto bez dalších slov Shimiza obrátil, naznačil mu, ať se trochu předkloní a dlaněmi zapře o kuchyňskou linku.
Shimizu okamžitě poslechl a jeho tělo se lehce třáslo pod náporem touhy. Aki si rozepl kalhoty a spustil je ke kotníkům. I když spěchal, věděl, že musí Shimiza připravit, proto se nad něj naklonil a začal mu záda zasypávat jemnými polibky. Dostal se tak až k dírce, kterou roztáhl a okamžitě do ní vjel jazykem, aby zvýšil Shimizovo vzrušení a lehce si ho navlhčil. Přestal až ve chvíli, kdy se Shimizu vzepjal a on poznal, že je skutečně na hranici. Vyměnil tak jazyk za něco mnohem většího a tvrdšího, a i když se snažil být jemný a něžný, to horké tělo, které se mu třáslo pod rukama, Shimizovo vzrušené sténání a tiché prosby, mu zatemnily rozum a on tak na jeden příraz zajel dovnitř až po kořen. Když ucítil ten těsný horký prostor, který mu obepjal chloubu, zaklonil hlavu, přivřel oči a hlasitě zasténal.
„Shimizu, zatraceně, proč to spolu neděláme častěji?" zachraptěl Aki, když se nad něj sklonil a lehce ho kousl do krku.
Shimizu jen zavrtěl hlavou a pohnul pánví, aby Akimu naznačil, co chce. Ten neváhal, chytl ho pevně za boky a začal přirážet. Nebylo to nic pomalého, a ani jemného. Bylo to rychlé a tvrdé, protože oba se potřebovali, co nejrychleji uvolnit. Netrvalo proto dlouho, a aniž by se Shimizu sám sebe dotkl, když se Aki opět otřel o to správné místečko, konečně dosáhl vrcholu, propnul se v zádech, hlasitě zasténal, a pak už na svém břiše ucítil své horké šťávy. Cítil, že Aki taky nemá daleko k vrcholu, a skutečně po dalších třech tvrdých přírazech ucítil, jak ztuhl, uslyšel jeho táhlé zasténání, a uvnitř sebe ucítil povědomé teplo. Aki se mu vzápětí zhroutil na záda, slyšel jeho oddechování a bušení srdce, ale bohužel nohy ho neposlouchaly, takže se sesunul na zem. Aki se ještě chvilku vzpamatovával z právě prožitého orgasmu, než se posunul do pohodlnější pozice, Shimiza si přitáhl do náruče a přitiskl se mu na rty.
„Pojď, odnesu tě do postele. Dneska z té večeře už asi nic nebude," usmál se Aki, když se od Shimiza odtrhl. Ten jen pokýval hlavou, a pak si opřel o jeho rameno. Aki si nasunul zase kalhoty, jako mu to možnosti dovolovaly, sevřel Shimiza do náruče a odnesl do ložnice, kde ho uložil do postele.
„Zůstaneš tu dnes se mnou?" zamumlal Shimizu a snažil se udržet oči otevřené.
„To víš, že jo. Ale ty teď spi," políbil Aki Shimiza na čelo a na nos. Lehce se k němu přitulil a počkal, dokud neusnul, což netrvalo zase tak dlouho.
Teprve pak se od něj odtáhl a vyšel z ložnice.
V kuchyni si sedl k už vychladlému jídlu, vytáhl z kapsy saka mobil, a aniž by přemýšlel nad chutí jídla, vytočil číslo a čekal, až ten na druhém konci to laskavě zvedne.
„Ach, konečně, už jsem myslel, že mi to nezvedneš," zabručel, když na druhém konci uslyšel známý hlas.
„Jsem teď u něj. Spí. Ale nějak se mi z něho nepodařilo nic dostat. Něco tají, jen nevím co."
„Jasně, vím, že to potřebuješ vědět hned, ale neříkals taky, ať si dávám pozor?" zavrčel Aki, když chvilku poslouchal rozzlobený hlas na druhém konci.
„Já se snažím. Myslíš, že mě tohle baví?! A neřvi na mě!" prskl už rozzlobeně a zamračil se, i když ten na druhém konci ho vidět nemohl.
Chvilku poslouchal a měl chuť s telefonem praštit, když slyšel, jak na něho štěká.
„Podívej, musíme na to jít jinak. Takhle to asi nevyřešíme nikdy," povzdechl si nakonec.
„Jo mám plán. Urychlíme setkání obou brášků..." řekl a zašklebil se.
Pak se rozloučil, spokojeně dojedl jídlo a už s dobrou náladou se vydal do koupelny, kde se opláchl a vrátil se zpět do ložnice. Zalezl pod peřinu k Shimizovi, kterého si přitáhl k sobě do náruče...