Epilog

Taishi
„Nesahej na to nebo ti urvu ruce. Debile! Víš, jak dlouho to trvalo? A jakou práci to dalo, abych to před tím nenažrancem schoval?“ pleskl jsem Kaie přes ruce, když mi sahal na moje umělecké dílo.
„Hej… Vypadá to tak chutně, dej mi jeden kousek…“ škemral a tím mě nehorázně vysíral.
„Neměl bys bejt vedle v bytě a neotravovat tady?“ štěkl jsem po něm a odsunul mu židli dál od stolu, aby mi na ten dost nesahal.
Tak skoro před rokem jsem se dostal na tu uměleckou školu. Sice první rok docela záběr, ale stálo to za všechno, co jsem tomu věnoval. Moje agresivita se snížila, a dost tomu pomohlo i domácí klidné prostředí, které jsem u Ayana měl. Pořád musel třeba o půlnoci do služby za nějaký magorem, nebo za yakuza po přestřelce. Už jsem si zvykl. Vlastně mi to nikdy tak úplně nevadilo.
Tenhle den měl narozeniny, a já chtěl udělat ten nejhezčí dárek. Pořád mě otravoval s tím autoportrétem, a tak jsem nad obrazem, který se teď schovával pod balícím papírem, strávil opravdu hodně času. Chodil jsem domů později, někdy dokonce až po něm, abych to ve škole mohl dodělat.
Udělal jsem mu nádherný čokoládový dort, který jsem celý potáhl kupovaným fondánem a na něj kreslil jednou barvou druhý svůj autoportrét. Vlastně celý dort byl také můj obraz. Přišlo mi vtipné mu dát sebe, aby mě mohl celého sníst. Postavil jsem ho na stůl a obraz na židli s tím, že by měl přijít každou chvíli, ale místo toho mě přišel otravovat Kai, který čekal na tu sestřičku z ordinace. Byl u ní vážně vařenej, pečenej.

Ayano
„Tak jak? Můžeme teda dorazit? Přece nebudete oslavovat jen ve dvou,“ přitočila se ke mně Mieko.
„Já ani nevím. Rodiny mi poslali dárky, ještě jsem je ani nerozbalil. Dene zase samozřejmě ten nejdražší, aby se ukázal. Ale je fakt, že jsme kamarádi už strašně dlouho,“ ukázal jsem za závěs na hromadu balíčků, které ležely na stolku. „Mám asi dvě pozvání, ale stejně všichni ví, že to odmítám. Asi proto, že nikdy nemám jistotu, zda je to upřímný zájem, nebo jen proto, že jsem jejich doktor, tak aby se neřeklo.“
Mieko popošla k menšímu stolku a začala se dárky probírat a číst, od koho jsou. Jen těch pár, co byly od pacientů, co nemají nic společného s Yakuzou, a od asi pěti přátel, jsem dal bokem. Těch si vážím nejvíc.
„No, máme hotovo, tak jdeme. Něco nachystám, tak potom přijďte. Ale dejte mi aspoň dvě hodiny čas, jo?“ mrknul jsem ještě na Mieko a postrčil ji na chodbu, abych mohl zamknout ordinaci a jít na druhou stranu, do svého bytu, kde mě čekal Taishi.
„Jo, a vem si toho svého sebou,“ mírně jsem se zamračil, když jsem po otevření dveří uslyšel hlas Kaie.

Taishi
„Ahoj,“ usmál jsem se a rychle se otočil ke dveřím, když jsem uslyšel Ayana.
„Nedívej se! Nedívej!“ doběhl jsem k němu, a ještě mu přidržel dveře, aby se nedostal tak lehce dovnitř.
„Zavři oči!“ řekl jsem a šátkem mu je ještě zavázal, abych si byl jistej.
„Mám pro tebe překvapení, tak to vydrž. A ty vypadni od toho dortu, nebo ti urazím ruce!“ křikl jsem na Kaie, který se zase natahoval po dortu.
Pomalu jsem vedl Ayana ke stolu, a ještě se otočil na Mieko, která už nakukovala do bytu.
„Pojď taky dál, mám toho dost a je i jídlo. Jo?“ usmál jsem se na ni a ukázal na Kai, aby si ho hlídala, než ho vážně uškrtím.
Rozdělal jsem Ayanovi šátek a otočil ho ke stolu, aby se podíval.
„Tak… Otevři oči a všechno nejlepší k narozeninám,“ políbil jsem ho a konečně mu zmizel z cesty, aby to všechno viděl.

Ayano
Taishi mě překvapil hned mezi dveřmi. Zavázal mi oči a vedl dál. Musel jsem se smát, když všechno řídil jako správná hospodyňka a seřval i Kaie.
Ale když mi sundal šátek, zůstal jsem v úžasu hledět na ten nádherný výtvor.
„Tohle snad ani nebudu jíst,“ vydechl jsem. „Je vážně nádherný a nejvíc se mi líbí ozdoba.“
Přitáhl jsem si Taishiho k sobě a políbil ho.
„Moc děkuji, udělal jsi mi opravdu radost,“ usmíval jsem se jak blbeček. „No, ale víš co? Přeci jen ho nakrojím. Mám hlad, a navíc i chuť na něco sladkého. A nejlépe od tebe. Nebo na tobě?“ naklonil jsem se a poslední slova mu zašeptal do ucha.
Položil jsem jeden prst na dort a táhl ho po Taishiho noze až k rozkroku, kde jsem ho zastavil.
„Tak dáme si?“ usmál jsem se jako největší neviňátko a volnou rukou jsem stiskl Taishiho zadek.

Taishi
Byl jsem moc rád, že se mu to líbilo a hned se pustil do provokování.
Nejsem blbej, vím, co znamená ten jeho prst…
„Tak… Můžeme sníst tohle,“ ukázal jsem na dort a potom políbil Ayana.
„Potom mě,“ zašeptal jsem mu do ucha a mírně ho do něj kousnul.
„Ale… Prvně se podívej na na tamto,“ ukázal jsem na veliký balíček na židli, ovázaný stuhou, pod kterým se schovával obraz.
Byl jsem vážně natěšenej na to, co na to řekne. Strašně jsem se těšil.

Ayano
Přešel jsem ke zmíněnému dárku a vzal jsem ho do ruky. Už ten tvar napovídal tomu, že to nebude jen tak něco. Opatrně jsem rozvázal mašli, a ještě opatrněji sundal balící papír. 
Už tak nějak jsem tajně doufal, že by to mohlo být to, co jsem si tak dlouho přál. A když se to přede mnou pomalu začalo ukazovat v celé své kráse, už jsem se nadšeně usmíval.
Postupně se přede mnou objevoval Taishi. Když jsem došel k jeho pupíku, zas jsem obraz zakryl balícím papírem zpátky, a otočil se k Mieko.
„Víš, jaký chci od tebe dárek? Ty výborné sušenky, co občas pečeš a nejvíc mi chutnají čerstvé.“
„Ale já je nemám napečené,“ pokrčila Mieko rameny.
„No právě, tak běž, ať jsi brzy zpátky a Kai ti určitě rád pomůže,“ začal jsem je oba dva strkat ke dveřím. „A vrať se s plnou mísou!“ zavolal jsem ještě za ní, než jsem zavřel dveře.
Věděl jsem, že ji to pečení zabere tak dvě hodiny…
Vrátil jsem se k Taishimu a ke svému nejkrásnějšímu dárku, co jsem kdy dostal.
„Tohle,“ konečně jsem ho rozbalil celý, „je ten nejkrásnější dárek za celý můj život. Děkuji.“
Díval jsem se na ten nádherný obraz. Prý sám sebe neumí namalovat. To je blbost…
„No, víš,“ políbil jsem ho na tvář. „Teď musíme ještě zkontrolovat obraz s originálem, jestli je všechno přesně tak jak má být. Tak se začni svlékat,“ mrknul jsem na něho a už jsem mířil do ložnice i s obrazem, kde jsem ho položil na stůl a zatížil, aby zůstal pěkně vyrovnaný a já se na něj mohl dívat.
Budu potřebovat nějaký pěkný rám, který se k Taishimu hodí… Jen ještě nevím, kam ho pověsím. Ale nejspíš tady do ložnice.

Taishi
S úsměvem jsem se díval na to, tak se hezky Ayano zbavuje těch dvou. Nejspíš bych je vyštval i já sám. Byl jsem vážně moc rád, že se mu to tak moc líbí.
„Už jdu…“ řekl jsem a zamířil do pokoje.
Cestou jsem si sundával oblečení, a potom to všechno přehodil přes židli, když jsem došel k posteli. Celý nahý jsem se natáhl na matraci a pořádně provokativně roztáhl nohy od sebe. Takhle měl mnohem víc než na tom obrazu.
„Tak co? Je to podobné originálu?“ usmál jsem se a olízl si rty.

Ayano
Rozhlédl jsem se po ložnici a už hledal příhodné místo, kde bude obraz viset. A našel jsem. Na stěně naproti postele, tak abych na něj viděl, když půjdu spát, a když budu vstávat. Prostě výhled akorát. Ale bude to takové prázdné s jedním obrazem.
Když se Taishi rozložil na posteli, s úsměvem jsem ho začal pozorovat a porovnával ho s obrazem.
„Je to dokonalé…“ pokýval jsem hlavou. „Jen takhle maličkost,“ došel jsem k posteli a jedním prstem jsem mu sjel mezi půlky a přejel s ním po rýze až k dírce, „ta na obraze chybí. Ale to nevadí. Nepotřebuji, aby každý viděl to, co je jen pro mne.“
Narovnal jsem se a začal se svlékat.
„Víš, budeš se na stěně cítit moc osamělý, tak co kdybys namaloval i mně? Třeba takhle… nebo takhle…“ začal jsem se nahý před ním nakrucovat. „Nebo takhle?“ lehl jsem si na postel a pěkně se mu vystavil. „Tak co na to říkáš?“ potočil jsem se k němu bokem a pohladil ho po břiše.
„Nebo bys byl schopný namalovat obraz nás obou? Třeba v té nejlepší poloze?“

Taishi
S chutí jsem pozoroval, jak se přede mnou svléká, a to jeho tělo se mi natolik líbilo, že bych si dal říct vždycky, když řekne… vlastně i když by si neřekl.
„Nevím… Ještě jsem nezkoušel akty, ale proč ne. Když bych maloval tebe, nejspíš by mi to trvalo vážně dlouho, protože by se mi pokaždý postavil, a během malování bychom to museli dělat nejméně pětkrát. Ale zase… je to sexy. Nooo… A pokud bys mi ukázal, jakou polohu a víckrát za sebou, asi bych to namaloval popaměti.“
Usmál jsem se a pohladil jeho stehno. Pomalu jsem prsty táhl po vnitřní straně nahoru, kde jsem jen letmo přejel po jeho penisu a mířil výš na bradavky, které jsem trochu podráždil.
„Tak co? Sníš i mě?“
Přitáhl jsem si ho za bradu na sebe a jazykem se hned vnutil do jeho úst, abych se s ním mohl líbat.

Ayano
„Víš, jaká by se mi nejvíc líbila poloha, kterou bys mohl namalovat?“
Posadil jsem se a přitáhl si Taishiho na klín, čelem k sobě. Jeho nohy jsem si omotal kolem pasu a chytil ho jednou rukou do objetí. Byl o něco výš než já, tak jsem ho chytil za zátylek a přitáhl si ho pro polibek.
„Nejspíš by to bylo něco takového, podívej,“ mrknul jsem k zrcadlu, které jsme měli vedle postele.
Otočil jsem taky hlavu a díval se na náš odraz v zrcadle. Bylo to tak úžasné. Miluji, když na mě Taishi sedí a já ho můžu objímat a líbat se s ním.
Otočil jsem se k němu zpátky a znovu si ho přitáhl pro polibek. Vnutil jsem se jazykem hned do jeho úst, abych mohl polaskat ten jeho. Otírat se o něj, sbírat všechny chutě a vnímat u jemnost, která mi způsobovala jemné chvění v břiše.

Taishi
„Hmmm… To je i moje nejoblíbenější. Myslím, že ji dokážu namalovat, ale… Chtělo by to víc trénovat,“ usmál jsem se a opětoval mu polibek.
Byl tak sladký, tak, jak mi chutná stále. Otíral jsem se o jeho tělo, a přitom si užíval toho elektrizujícího pocitu, který se mi převaloval neustále tělem. Byl jsem tak moc vzrušený, že můj penis se už napínal, jak moc jsem ho chtěl. Jenže takhle touha po něm byla neuvěřitelná. Skoro po roce našeho vztahu, to nevyprchalo ani o kousek, spíš se to ještě znásobilo, až mě to místy děsilo. Byl jsem každým dnem víc a víc zamilovaný do tohohle staříka, který naprosto zaměstnával moji mysl i tělo.
„Sněz mě, prosím,“ políbil jsem ho a jazykem orámoval jeho rty.
Pohladil jsem jeho tři dny neholenou tvář a znovu se naprosto oddal polibku, do kterého jsem dal všechnu svoji lásku, a že ji zrovna málo nebylo.

Ayano
„Mám tě sníst? Klidně, ale to by z tebe nic nezbylo na příště a já bych rád přídavek,“ pousmál jsem se a zakousl se Taishimu do ramene.
Mírně jsem si ho od sebe oddálil, i když jeho otírání o mé tělo bylo velice příjemné. Začal jsem ho okusovat od ramene níž, až jsem skončil u jeho ozdobené bradavky. Dneska na ní měl krásný kroužek. Nejdřív jsem olízl celý jeho tvrdý kopeček, a pak kroužek chytil mezi zuby a jemně zatahal. Jeho hrbolek se ještě víc napnul a já jen slastně mlasknul, když jsem to viděl a pak se zakousnul přímo do ní.
„Tímhle bych začal,“ řekl jsem, když jsem ji konečně pustil a jazykem podráždil jeho vrcholek.
Vrátil jsem se k jeho ústům a mezitím, co jsem ho jednou rukou hladil po zádech a zadečku, druhou rukou jsem zašmátral pod polštářem a vytáhl všudypřítomný gel. Máme je snad po celém bytě. Kdekoliv a kdykoliv to na nás přijde, máme gel vždy po ruce.
„Připravíš se sám, nebo to mám udělat já?“ usmál jsem se a zvedl jsem ruku s gelem.
Je ale pravda, že jsem na něj už tak nadržený, zvlášť když se neustále otíral o můj rozkrok, že bych si ho vzal klidně i bez gelu. Ale zas mu nechci ublížit…

Taishi
Když mě přímo trápil s tou bradavkou, myslel jsem, že zešílím. Mým tělem se prohánělo tak silné mrazení a chvění, že jsem si málem s chutí nasedl na jeho klín i bez přípravy. Jenže to, jak se mě zeptal…
Vše se ve mně sevřelo a vzrušení mě pohltilo, jak kdybych neměl svoje vlastní uvažování. Chytil jsem jeho ruku a vytáhl z ní gel. Ten jsem mu nanesl na ty prsty, které mě vždy spolehlivě roztáhnou a odložil lahvičku, aby nepřekážela. Přiblížil jsem si jeho ruku k zadečku a pomalu na ni nasedl, až jeden jeho prst hned nedočkavě zajel dovnitř.
„Ty… Mám to rád od tebe… I když… Moc nemusíš… Chci… Tohle…“
Trochu gelu jsem si během té chvilky taky nanesl na dlaň a přejel mu po celé délce jeho penisu, který už byl dokonale tvrdý. Tak, jak to mám tolik rád. Pořádně pevnej…

Ayano
Nechal jsem na Taishim rozhodnutí co dál. A nelitoval jsem, když jsem viděl, jak nanáší gel na mé prsty.
Jen jsem je víc napřímil, aby pohodlně vklouzly do jeho nadržené dírky. Těsně můj prostředníček obemknul, když do něj vjel skoro celý. Když se Taishi pohnul, přidal jsem nedočkavě druhý prst a nechal jsem ho, ať si na nich rejdí, jak se mu líbí. Jen jsem je mírně pokrčil, abych mohl podráždit i jeho prostatu…
Druhou rukou jsem ho chytil za krk a přitáhl si ho pro polibek. I tohle „napůl spojení“ bylo dokonalé a já si ho užíval. Každého pohybu, který Taishi udělal, každé otření jeho jazyka o můj, či jeho těla o mé.
Trhaně jsem se nadechl, když se jeho ruka ujala mého problému, a aniž by si uvědomoval, jak dobře mi to dělá, mě málem přivedl k orgasmu.
Oddálil jsem se a zastavil jeho ruku.
„Chceš to mít na sobě nebo v sobě?“ usmál jsem se a znovu ho krátce políbil a svými prsty zahýbal v jeho zadečku tak, aby to opravdu pocítil.

Taishi
„Hmmm...'' zavrčel jsem mu vzrušeně do ucha a jednou rukou ho chytil za tu jeho, abych ze sebe vytáhl jeho prsty.
Bylo to tak příjemné, ale moc jsem chtěl jeho sperma v sobě, miloval jsem to.  
Trochu jsem do něj strčil, aby se více zapřel. Potom jsem mu ještě párkrát přejel po penisu, ale jen tak, že jsem mu ho vždycky u kořene stiskl, aby se mi nedělal. Nadzvedl jsem se a pomalu nasedával na tu pevnou chloubu a díval se, jak ve mě mizí.
„Ayano... pořádně mě opíchej...'' zašeptal jsem mu do ucha, když se přese mně převalila první silná vlna rozkoše, jak kousek jsem byl od orgasmu.

Ayano
Když mi zavrčel do ucha, měl jsem pocit, že mi zabrnělo celé tělo.
Zapřel jsem se o ruce a díval se na Taishiho, co dělá. Jeho ruka na mém penisu, jeho pevná stehna, jak se napínaly, když se nadzvedl a pak pomalu dosedal, jeho vzrušená tvář, a to sladké povzdechnutí…
Nepotřeboval jsem nic jiného… Opravdu se na něj jen dívat a užívat si… Tak jsem si to aspoň myslel do té doby, než mi zašeptal do ucha ta slova…
V ten moment, jako by někdo vystřelil ze startovací pistole.
Narovnal jsem se a pevně chytil Taishiho kolem pasu, abych ho vzápětí položil na záda. Nechal jsem jeho nohy omotané kolem mého pasu a jen se rukama zapřel o matraci vedle jeho hlavy.
„Opíchám tě tak, že nevstaneš a ten čokoládový dort budeme muset sníst v posteli,“ kousl jsem ho do brady a do rtu. „Ale nejdříve zákusek,“ zavrčel jsem a začal jsem mu okusovat krk, zatím, co jsem už důrazně atakoval jeho zadeček.

Taishi
Splnil mi moje přání a já se během chvíle ocitl na zádech. Tvrdě do mě narážel a naprosto pohltil moje tělo, které se pod ním svíjelo rozkoší, jak skvělý to bylo. Ještě pevněji jsem kolem jeho boků sevřel nohy a tím se mu víc přitáhl na klín. Otíral se svým tělem při těch nájezdech o můj už tak ztvrdlý penis a dostával mě tím na práh naprostého uspokojení.
„Ayano… Jo… Kurva, jooo… Už… Už budu…“ zakřičel jsem, když se na mě hnala první vlna rozkoše a já vypustil v dávkách svoje sperma mezi naše těla.
Orgasmus mě dostal do takové euforické křeče, že jsem si Ayana přitáhl za krk blíž a začal se s ním líbat. Jazykem jsem dorážel do jeho úst a vydával jeden uspokojený sten za druhým.

Ayano
Musel jsem ho líbat. Vyžádal si to a já mu to stejně ani nedokázal odepřít. Byl jsem jak opilý… Opilý Taishim. Žádné saké se tomu nevyrovná. Jen on mě během jediného okamžiku dokáže dostat do kolen.
Podlomily se mi ruce, když si mě přitáhl a já na něj dolehl celou svou váhou. Nevadilo, že jsem se již nedokázal pohnout. Vše jsem daroval jeho nitru, když mě pár okamžiků před tím pohltil tak úžasný pocit… Brnění v těch správných místech, příjemné teplo a chvění rozlévající se po těle… Silně a rychle bijící srdce a vzrušený dech…
„Děkuji za krásné narozeniny,“ políbil jsem ho, a pak se zadíval do jeho tváře, jejíž krásu ještě víc zvýrazňovalo vzrušení a uspokojení, které prožíval. „Opravdu krásné… Miluji tě.“

Taishi
Pousmál jsem se, když se na mě zadíval a já cítil, jak mě naplnilo jeho horko.
Říká to tak málo, že když to vysloví, pokaždé mě to naprosto dostane a moje srdce se rozbije jako šílené.
„Taky tě miluji… Bál jsem se, že se ti to nebude líbit, a že to bude spíš jako kýč. Ale… Jsem moc rád,“ znovu jsem si ho přitáhl pro polibek a objal.
Moc jsem ho chtěl cítit na svém těle a tulit se k němu.
Miluji ho… Strašně moc a seru na nějaký věkový rozdíl. Prostě je můj a nikomu ho nedám. Jsem teď tak spokojený, že nic víc nepotřebuji, ale přitom všechno mám.
„Doneseš dort? Sníme ho v posteli? A… Zamkneš? Nechci tu nikoho… Jen nás dva… Prosím…“ zadíval jsem se mu do očí a otřel se nosem o ten jeho.

Ayano
Přikývl jsem. Taky chci mít tenhle den jen pro nás dva. A nejen tento den… I spoustu dalších dní. Bydlíme spolu, a přesto na sebe nemáme moc času. Já věčně v práci a on ve škole. Ale nebude to trvat dlouho a změní se to v momentě, kdy dodělá školu.
Ještě jednou jsem ho políbil a pak jsem vstal. Moc se mi nelíbilo, opouštět to jeho příjemně teplé místo, ale věděl jsem, že je to jen na chvilku.
„Nikam nechoď,“ usmál jsem se a zamířil rychle do kuchyně.
Popadl jsem telefon a napsal rychlou zprávu Mieko, že se dvě hodiny odkládají na neurčito, ale ať se nebojí, že jim možná kousek dortu necháme. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
OK, CHAPU – a k tomu mrkací smajlík.
Vzal jsem dort a vidličky a šel zpátky za Taishim. Po cestě jsem ještě pro jistotu zamknul hlavní dveře, Co kdyby…
„Tak jsem tu,“ usadil jsem se na turka uprostřed postele a dort si položil na klín. „Tak s čím začneme? S hlavou? Rukama? Nohama? Nebo…“ zabodl jsem vidličku Taishimu, vymalovaném na dortu, přímo mezi nohy.
Jsem rád, že jsem si na něj počkal. Je to moje světlo, které projasňuje můj život a nabíjí mě svou energií, které má na rozdávání víc než dost. Jako by to bylo předurčeno osudem. Dva, kteří se vždy v různých životech potkávají… Pocit, jako byste toho druhého už znali, jako byste s ním už několikrát prožili nějakou část života, která se ale teď nestala. Ale ten pocit tam je… Souznění dvou duší. Dva protiklady, které se tak silně přitahují, že se najdou vždy a všude…
Opravdu ho miluji…

Taishi
„Hmmm… No klidně i tam,“ usmál jsem se na Ayana a zvedl do sedu.
Kapesníčky, co jsme měli u postele, jsem si setřel přebytek spermatu po nás obou, a konečně si pohodlně sedl vedle něj. Vidličkou jsem si napíchl první kousek a dal mu ho do úst, aby jej ochutnal.
„Musíš první sníst ty, protože se ti prý potom splní přání. Tak jak ho budeš jíst, tak si něco přej,“ políbil jsem ho na tvář a díval se, jak v něm můj dort mizí.
Tolik jsem si přál, abych měl někoho, jako je on… Ne… Vždy jsem chtěl jen jeho. Od chvíle, co mě ošetřoval a dostal ze spárů smrti, když mi ta kulka vlítla do hlavy. Vždy jsem si myslel, že to byl osud a nejspíš i byl, když jsem nakonec šťastný jen s ním.
Miluji ho… Vážně moc a nikdy ho nenechám odejít. Je můj stejně, jako já jeho. Každej si může říkat, co chce, ale nenadřel jsem se na tenhle vztah, abych ho nakonec nechal někomu jinému. Miluji tohohle svého staříka… Napořád.
Prostě si někdo ochočil vzteklýho psa, který už poslouchá jen toho, koho miluje.
Věrná a nikým nezkažená láska.