Taishi
Když zastavil před nemocnicí, trochu jsem ztuhl, a jak vyslovil to, co chce, už jsem vůbec nic nechápal. I přesto jsem vystoupil a šel s ním.
„A na co mě jako tady potřebuješ? Mám ti držet roušku? Nebo podávat náčiní? No… Ještě mě můžeš vést na psychiatrii,“ ušklíbl jsem se.
Pořád jsem nepřestával sledovat cestu a lidi, co jsem během ní potkal.
Co se děje?
Ayano
Vyjeli jsme do druhého patra na chirurgii, aniž bych Taishimu odpověděl. Viděl jsem na něm, jak je nervózní, ale mlčel jsem. Když překvapení, tak do konce. Zamířil jsem na konec k ošetřovně.
Ještě, než jsem zaklepal, otočil jsem se k Taishimu.
„Pamatuješ si, jak jsme se bavili o tom, jestli mi na tobě líbí piercing? A co jsem ti na to odpověděl?“ prohlédl jsem si jeho tělo do hlavy až k patě a na chvíli zůstal pohledem viset na jeho hrudi.
„Vím, že je spousta salónů, kde by ti to udělali, ale já jsem prostě já… Řekl bych, že se tomu říká diagnóza doktor?“
Otevřel jsem krabičku a podal mu ji do ruky. Bylo v ní naskládáno v sametovém polštářku několik druhů těch ozdob, o kterých jsem mluvil, a které bych občas rád viděl na jeho bradavkách.
„Možná je to náhlé, ale víš," naklonil jsem se k němu a začal jsem mu další slova šeptat do ucha. „Včera mě ty tvoje bradavky děsně vzrušovaly, měl jsem chuť ti je ukousnout a když jsem si představil, že máš na nich tohle..." povzdechl jsem si, když jsem si na to vzpomněl. „Vím, že dneska začneme s tetováním a bude to trvat, než bude hotové. Řekl bych několik týdnů ne-li měsíců. Nechci, aby ses nutil do něčeho, co bys nechtěl a navíc, bude to chvíli bolet. Ale pokud s tím souhlasíš, zaklepu na tyhle dveře…“
Taishi
„Co?“ díval jsem se na něj zcela v šoku, když pomalu otvíral krabičku.
„Seš vážně prasák, viď? Koupíš mi pak chladící polštářky? Nejen, že to bude bolet jak kurva, ale ještě… Nevím, jak budu spát. Ale…“ usmál jsem se a zaťukal sám na ty dveře.
„Víš, že tomu neodolám, že? Je to jak droga. Když už hojit, tak najednou. Když už bolest, tak pořádná,“ zasmál jsem se nahlas a vytáhl jednu z tyčinek ven.
„Tahle je ok. Ale jen jednu, to by ti mělo stačit ne? Dvě bych i s tím tetováním nedal a hlavně, nevypadá to hezky. Nehledě na to, že se může stát, že v ní přijdu o cit, tak aspoň jednu zachovám,“ pohladil jsem ho po tváři a políbil.
Po celou dobu jsem se snažil zakrýt nadšení, ale asi mi to moc nešlo, protože jsem neustále v prstech protáčel ten kousek oceli. Kurva… Mám to tak moc rád.
„Tak počkej venku, nechci, aby ses na to díval, jo? Bude to lepší.“
Ayano
Byl jsem potěšený jeho reakcí a ani mi nevadilo, že mě nazval starým prasákem. Nejspíš jím opravdu jsem.
Než se dveře otevřely, stihl jsem ho ještě políbit.
„Ayano! Co tady děláš? Máš snad zápal slepého střeva?“ ozval se, ne příliš tiše, doktor, který se právě objevil ve dveřích a začal se velice smát svému vlastnímu vtipu.
Jen jsem tiše zavrčel. Tenhle doktor je vždy slyšet všude a vždycky. Ale je sakra dobrý.
Natlačil jsem ho od ordinace i s Taishim a zavřel za námi dveře. Nepotřeboval jsem, aby mi mé záležitosti vykřikoval na chodbě.
„Chci tě požádat, jestli bys Taishimu přidělal jednu ozdobu. Zaplaceno dostaneš ode mne. Jsi na to nejlepší a já budu mít jistotu, že bude všechno v pořádku. Nechtěl bych, aby se mu něco stalo.“
Podíval jsem se na Taie a dal jsem mu rychlou pusu.
„Počkám venku,“ řekl jsem jen, když kolega ohromeně přikývnul a já nechápal, jak mohl ztratit řeč.
Rychle jsem vyšel na chodbu, abych se vyhnul zbytečným otázkám a zavřel jsem dveře. Tak, a teď je to už na nich.
Taishi
„Haaa?“ podivil se ten lékař, a ještě zmateně ukázal na dveře a potom na mě.
Neudržel jsem se a začal se smát. Byl fakt roztomile bezradnej.
„Dobrý den, jsem Taishi a potřeboval bych udělat dírku do bradavky pro tohle,“ podal jsem mu to a vtiskl do jeho ještě rozechvělé dlaně.
„Ale to bolí,“ podíval se na mě.
„Vážně? Neříkejte,“ znovu jsem se zasmál.
„Jste si jistý?“
„To bych tu jinak nebyl. Normálně jsem si to nechal dělat v salónu, ale ten můj doktor venku holt víc věří vám.“
„Dobře tedy. Sundejte si mikinu i to pod tím a položte se na lehátko.“
Začal si rovnat nástroje a dezinfikovat tyčinku. Byla moc pěkná, s malými ostny po obou stranách.
„Jste připraven?“ zeptal se, když mě připravil a držel již v ruce dobře sterilizovanou jehlu.
„Ano,“ zazněla má odpověď, než mi to mírně umrtvil sprejem a vpíchl hrot dovnitř.
Ani to moc nebolelo, byl fakt rychlej, ale zas… Až to přijde k sobě a nateče…
Otevřel jsem oči, až když bylo všechno hotový. Ihned jsem si to prohlížel a nemohl se na to vynadívat. Sice to bylo rudý a trochu od krve, ale moc se mi to líbilo. Jako měl jsem piercingy rád a bolest mi nikdy nevadila. Hlavně… Bylo to pro to prase, co jsem měl venku.
Ani jsem se neoblíkal a došel otevřít dveře, abych ho vtáhl za sebou dovnitř.
„Tak co?“
Ayano
Chvíli jsem tak postával a už jsem si chtěl jít popovídat za sestřičkami, když se otevřely dveře a byl jsem nemilosrdně zatáhnutý dovnitř.
Taishi si to asi rozmyslel.
Jenže když jsem se na něj podíval, stál přede mnou jen v kalhotách a jeho hruď zdobila nová ozdoba.
Bože můj…
Zvedl jsem ruku a chtěl jsem se toho dotknout, ale nakonec jsem ji stáhl zpátky a jen si skousnul rty.
„Vzhledem k tomu, že mladý pán není žena, která by měla větší prsa, mělo by se to hojit rychleji. Každopádně ale po nějakou dobu nesahat,“ poslední slovo kolega dost zdůraznil, když viděl můj hladový pohled upřený na ozdobené místo. „Kdyby byly nějaké komplikace, přijďte. Nemusím ti myslím vysvětlovat jaké komplikace, nebo to chceš na papír?“
Konečně jsem se vzpamatoval a přestal na Taishiho upřeně zírat.
„Kruci, už tak jsi sexy a teď ještě tohle… Asi jsem si vykopal hrob. Jak na to nemám sahat? Asi to nevydržím,“ tiše jsem zavrčel do jeho ucha a pak se konečně otočil na doktora.
Domluvil jsem s ním, co a jak a zaplatil mu o něco víc, než si původně řekl.
Pořád jsem ale pokukoval po Taishim. Ty následující týdny budou pro mne asi utrpením… Nejspíš ty pouta bude muset nakonec použít na mě.
„Já nevím, co se ti líbí na plochém hrudníku,“ drcl do mě kolega. „Já mám radši pěkné…“ naznačil rukama velikost prsou. „A stejně, překvapil jsi. Nechápu, jak takový pěkný a mladý kluk a ty…“ pohlédl k Taishimu.
„Hm, já jsem pořád nějaké překvapení,“ usmál jsem se.
Taishi
Hihňal jsem se jak blbec, protože jsem poprvé měl něco, čím můžu trápit já jeho. I když… Chtěl jsem to hrozně moc zkusit… Bylo to jak něco, co je zakázaný, a přesto to chce člověk zkusit.
Natáhl jsem si opatrně tričko a mikinu. Musel jsem si dávat velký pozor, aby se to někde nezaháklo. Asi bych se posral, přeci jen je to pořád citlivé.
Postavil jsem se těsně vedle něj a chytil ho za ruku, aby mě cítil a pohladil ho po rameni. Sice trochu majetnické, ale co, je můj, seru na to. Nahnul jsem se až k němu a pošeptal mu: „Rychle se hojím, když budeš hodnej a jemnej…“ jemně jsem ho přitom kousl do ucha a zamířil ke dveřím.
„Omluvte mě pánové, ale táta čeká Ayano,“ dodal jsem a potom vyšel ven na chodbu, abych to urychlil.
„Jo a moc děkuji, skoro to nebolelo, jste fakt dobrej,“ usmál jsem se a pomalu vyrazil k autu.
Ayano
Rozloučil jsem se a vyšel z ordinace ven. Nastoupili jsme do auta a já rovnou zamířil k Isamovi.
Snažil jsem se nemyslet na to, co sedí vedle mě, ale šlo to těžko. Často jsem se přistihl, jak můj pohled sklouzává Taishiho směrem. Až jsem musel v duchu sám sebe okřiknout, abych dával pozor na cestu.
Když jsme konečně dojeli a zaparkoval jsem před domem, ještě jsem se otočil k Taishimu.
„Bude to jen chvíle. Prosím tě, seď tady, a i kdyby se kdokoliv objevil, nevylízej ven a hlavně mlč, ano?“ podíval jsem se upřeně do jeho očí a ještě dodal: „Prosím…“
Taishi
Musel jsem se smát, ale snažil jsem se to držet v sobě, když na mě pořád tak civěl a častokrát mu sjel volant někam jinam. Bylo to fakt vtipný…
„Ano… Budu sedět a prohlížet si v mobilu nafocený skicák,“ usmál jsem se na něj.
„Jo a hele,“ naschvál jsem si povytáhl mikinu i s tričkem a ukázal mu bradavku.
„Není to moc zarudlý?“
Provokace… Jooo… To umím…
Ayano
Myslel jsem, že ho zaškrtím na místě.
Už tak se držím zuby nehty, vím, že to bude bolet a bude to citlivé, musí se to nejdříve zahojit… A on udělá tohle?
Sklonil jsem se k němu blíž a jemně jsem mu na ozdobenou bradavku dýchl. Ale pak jsem se přesunul k druhé. Kousl jsem do ní a pak ji olízl.
„Neprovokuj,“ zavrčel jsem.
Raději jsem se narovnal a rychle vystoupil. Ještě jsem si vytáhl kabelu a s mávnutím ruky zamířil k domu. Jen jsem zazvonil a skoro okamžitě mi přišel otevřít Isama. Než zavřel dveře, mrknul přes rameno k mému autu.
Když jsem došel do kuchyně, myslel jsem, že mě ranní mrtvice. Tak Charlie se napil zmijí vodky? To jako vážně?
„Takhle pít a za bílého dne?“
„Jeden panák Zmijí vodky,“ odpověděl Isama.
„To je jak půl flašky normální. Takže má dost. Něco mu píchnu. Říkal jsem bez ničeho, měl jsem zakázat i alkohol.“
Bez řečí jsem zahrabal v tašce, a i když už vím, že Charlie špatně snáší injekce a léky, přesto jsem mu jednu píchnul, aby se dal co nejdříve dohromady. Ale tohle, že si loknul tvrdé medicíny, mu možná pomůže se ze všeho rychleji dostat a má tu Isamu. Teda pokud přežije, protože mám chuť ho přizabít. Měl jsem mu to rameno zkontrolovat už včera.
„Noo… Na to, jakou zátěž si tomu způsobil, je rána v pořádku i stehy drží. Jen se ti trochu zapálila a na to ti dám mast,“ nanesl jsem mu mast kolem zranění.
Charlie se s výraznou bledostí ve tváři odebral do ložnice. Na uštěpačné otázky, co je to venku v autě, jsem jen odpovídal stejně rýpavě. Hlavně z Haruny jsme si oba dělali srandu. Ale tenhle příjemný, byť krátký rozhovor, přerušilo zvonění telefonu. Přicházelo to z ložnice a bylo to neodbytné. Telefon stále vyzváněl, ale Charlie byl nejspíš úplně mrtvý. Isama si jen povzdechl a zamířil za ním.
„Měl bych jít,“ napil jsem se ještě čaje, který jsem měl před sebou, jako obvykle připravený skoro okamžitě.
Taishi
Seděl jsem a pořád listoval fotkami. Snažil jsem se na něco přijít, co by mohlo první rok ve škole zabrat. Bylo docela těžký najít můj styl, když jsem prostě kreslil pokaždé jinak, jinou technikou, a hlavně se mi měnily vzhledy postav. Nebylo to zrovna jednoduchý, ale…
Možná jsem i tak trochu hledal nejlepší způsob, jak se nakreslit, aby měl Ayano konečně splněný sen.
Na moment jsem se zarazil, protože jsem tam měl tak dva roky starou fotku, kterou jsem měl ze srazu Yakuza. Už tehdy se mi moc líbily tetování na zádech, ale jedno mě opravdu uchvátilo. Lišilo se už velikostí. Měl ho jeden z mých bratranců a musel jsem uznat, že i kresba byla moc pěkná. Dokonce na tom dělal Chika, mohl by si to pamatovat. Nejlepší na tom bylo, že pokrývala jen obě lopatky a byl pod ní znak našeho rodu. Pravá Irezumi (starý typ japonského tetování), kterou právě Yakuza musí mít, je velice bolestivá, nehledě na to, že se dělá opravdu dlouho. Takže tohle nebylo tak velký a Ayano je doktor, mohl by to schovat.
Ayano
Už jsem skoro vstával, když jsem z ložnice uslyšel Charlieho rozčílený hlas. Udiveně jsme na sebe s Harunou pohlédli.
„Něco se posralo,“ konstatoval suše, když to slyšel.
Když se Charlie neuklidňoval a stále víc zvyšoval hlas, až skoro do hysterie, už jsem to nevydržel. Vstal jsem a šel za nimi, abych ho uklidnil. Ale v tu chvíli mě jen těsně minul telefon, s kterým vztekle třísknul a ani se nedíval, kam ho vlastně hází. Lehce mě škrábnul na tváři a pak se rozbil na několik kusů, když narazil do zdi.
V rychlosti nám Isama sdělil, co se děje. Držel Charlieho za ruce a snažil se ho uklidnit. Ale moc se nedařilo. Byl rozhodnutý se okamžitě oblíct a jít na první letadlo do Anglie.
Bráchové však už začali jednat. Okamžitě žhavili telefony, které zatím byli v celku…
Ať už jsou to rváči a hrubiáni k pohledání, přesto však měli něco společné. Vždy, když bylo potřeba, pomohli. A člověk se na ně v tomhle mohl spolehnout.
Haruna se ještě s nimi domluvil, co a jak a odešel.
Já se na moment ještě zdržel, abych se pokusil uklidnit Charlieho, ale moc se mi to nedařilo. A nedivil jsem se. Dědeček je podle všeho jediný člověk, kterého v Anglii má a pro kterého by udělal cokoliv.
Po chvilce, když se Charlie začal oblékat, aby mohli jet k Tuovým, jsem si uvědomil, že na mě čeká Taishi a před chvílí šel Haruna ven. Musím jít… A co nejdříve…
„Půjdu, pokud něco budeš potřebovat ode mě, tak dej vědět. Určitě, pokud sem dostanete dědečka, tak ho prohlédnu, abychom měli jistotu,“ rozloučil jsem se, popadl kabelu a rychle zamířil ven k autu.
Taishi
Byl jsem tak soustředěný, že jsem nějak nevnímal ani čas a už vůbec okolí, dokud…
„Ahoj mladej, copak tu děláš?“ ozvalo se skoro těsně u mého ucha, protože jsem měl otevřené okénko.
Trhl jsem sebou a podíval se na toho šmejda, co na mě mluvil.
„Hovno,“ odpověděl jsem a dál se díval na telefon.
„Ukaž,“ vyškubl mi telefon z ruky a začal si prohlížet fotky, do kterých jsem byl tolik zabraný.
„Ty šmejde!“
Rychle jsem otevřel dveře a vyrazil za ním, ale on mi hbitě uhnul. Dál se díval na fotky, a přitom se začal smát.
„Aha… Takže o tohle jde. Tak to jste už tak daleko? A já myslel, že jsi jen na to, aby ti ho Ayano narval do zadku a ono ne?“
„Já tě vážně zabiju.“
Vyjel jsem po něm, ale on mě v klidu držel jednou rukou za bradu a druhou si dál listoval v telefonu.
„Sráči jeden.“
„To kreslíš ty?“ zeptal se, když přelistoval na moje kresby.
Ayano
Vyšel jsem ven… Moje předtucha se vyplnila. Pár rychlých kroků a byl jsem u nich. Popadl jsem Harunu za krk a stiskl mu silně krkavici.
„Ještě chvilku, Haruno, a budeš tu ležet v prachu. Nevíš, kde máš svoje auto?“
„Kurva!“ zařval a z ruky mu vypadl telefon. „Jsi fakt hajzl, Ayano!“ poklesl trochu v kolenou.
„Zlámu ti ruce, jestli na Taishiho ještě jednou sáhneš. Pak ti je dám do sádry a napíšu ti pořádně mastný účet. Takže ho pusť.“
Haruna pochopil. Pustil Taishiho a já jeho. Vztekle se na mě otočil.
„Jednou tě zabiju, fakt že jo,“ zavrčel na mě. „A vezmu s tebou i toho spratka,“ ukázal prstem na Taishiho a pak si několikrát promnul krk. „Jsem, kurva myslel, že mi zastavíš krev do mozku.“
„A ty tam nějaký máš?“ podíval jsem se na jeho hlavu.
„Jdi do hajzlu!“ otočil se a nasupeně odcházel. „Hlavně si tu krásnou prdelku hlídej, ať ti po ní nevyjíždí jiní.“
„Blbec,“ ulevil jsem si, když konečně nastoupil do auta. „Tak jedeme?“
Měli bychom odsud co nejdříve vypadnout, protože za chvíli by se měl objevit Isama a Charlie.
Taishi
Jen jsem je šokovaně pozoroval. Jako musel jsem uznat, že tenhle pohled se mi fakt líbil. Strašně mi to imponovalo… Ayano mě jak king chránil a ukazoval, kdo tu má převahu.
„Hej, kreténi… Jen… Ty obrázky jsou hezký. Jen jsem chtěl… Chci namalovat svoji snoubenku, líbilo by se jí to. Takže mě kurva příště nevyrušuj Ayano, když něco řeším. Nic jsem mu neudělal a ani udělat nechtěl. Nezajímá mě, ale… Pokud bude chtít, tak nabízím tuhle práci. Ne já, ale Bossova dcera, to je bezva kšeft, ne? Jděte do prdele oba a… Víš moje číslo,“ potom v rychlosti Haruna nasedl do auta.
„Kretén,“ povzdechl jsem si a promnul si bradu, která mě docela bolela.
Zvedl jsem telefon ze země a přitáhl si Ayana pro polibek.
„To bylo krásný,“ usmál jsem se a nastoupil do auta.
„Tak jedem!“
Ayano
„Vidíš, říkal jsem, že umíš pěkně malovat. Opravdu jsou tvé obrazy pěkné. A když to řekne Haruna, tak to je už co říct,“ usmál jsem se a také ho políbil, když jsem nastoupil.
Rozjeli jsme se konečně do jejich sídla. Už po cestě jsem si říkal, jaké to vlastně bude. Nikdy jsem se nenechal tetovat. Ne, že bych neměl možnost. Už kdysi mi Dene nabízel tetování, když jsem jako mladé kuře chodil k nim domů. Ale vždycky jsem to odmítl, protože jsem se až tak nechtěl s Yakuzou zaplést.
A nakonec tohle…
Pohlédl jsem úkosem na Taishiho. Kdo by to byl řekl, že nakonec skončím s jeho synem.
Usmál jsem se, když jsem si to uvědomil. U brány nás už ani nezastavovali. Jako by mě brali už jako samozřejmost. Zaparkoval jsem, a než jsme vystoupili, ještě jsem zastavil Taishiho a opatrně, abych mu neublížil, jsem si ho k sobě přitáhl.
„Nevím, jak se bude táta tvářit na tvou novou ozdobu. Možná se zase rozčílí.“
Taishi
„Co ti furt lítá v hlavě? Od doby, co mám v bradavce ten piercing, se chováš jak nadržený prase, ale neboj… Ono tě to přejde hned, co tě začne Chika tetovat,“ usmál jsem se a pohladil mu stehno poté, co se zase tlemil na volant jak blbeček.
Když jsme už byli skoro u dveří, a ucítil jsem jeho pevný stisk, přitulil jsem se k němu.
„Sakra,“ sykl jsem bolestí, když se ucítil ten čerstvý vpich.
„No… Je to jeden z důvodů, proč jsem si ho nechal dělat,“ znovu jsem se usmál a políbil ho.
„Ayano… Je to blbý ptát se teď, ale víš něco o tetování technikou Irezumi? Je to odlišný od normálního. Jen… Mám nějaký nápad, aby to bylo pro tvou práci lepší a míň to bolelo.“
Vtiskl jsem Ayanovi do ruky telefon s fotkou toho, co bych nejspíš chtěl pro nás oba.
Ayano
Mírně jsem Taishiho od sebe odstrčil, aby neodíral své rozbolavělé místo.
„Jsem nadržený pořád,“ sklonil jsem se k němu. „A hlavně teď, a kdo ví, jak to bude, když se budeme tetovat. Trocha bolesti zvýší i můj sexuální apetit,“ kousnul jsem ho do ucha.
Pustil jsem ho, a poprvé ho chytl za ruku a vedl dovnitř.
„Je mi jedno, jak to bude, hlavně ať už je to za námi. Jo, tohle se mi líbí. Není to po celém těle a nebude to trvat aspoň věčnost, než se to dodělá. Stejně, pokud si dobře vzpomínám, Dene řekl, že si můžeme vybrat sami. Obrázek jako obrázek, důležitější je znak pod ním.“
Taishi
„Je skvělý, že jsi pořád nadrženej… Jen zůstaň. Myslím, že nejlepší část bude, až budeš mít po třech hodinách kresby a půjdu já. Můžeš se koukat… Nejen na záda,“ zasmál jsem se nahlas, a ještě víc stiskl jeho ruku.
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, než jsme vkročili do domu a já slyšel, jak táta přichází. Už od schodů si nás oba prohlížel. Nic neřekl na to, že se držíme a jen s úsměvem ukázal na jídelnu, kde už seděla i máma.
„Už tě pustili, mami? A jak ti je?“ nadšeně jsem k ní i s Ayanem šel, protože jsem ho táhl sebou, a byl jsem rád, že je jí už líp.
„Ještě někdo tu je, ahoj,“ ozvalo se těsně za mnou, když mě na rameno poklepal Ryu.
„Ahoj, jsi zpět?“ usedl jsem za stůl a už s nabíral dobře vypadající jídlo, a že ho na výběr bylo hodně.
Ayano
Vypadá to na rodinnou sešlost. Moc se mi nelíbilo, že je paní Hasegawa už doma. Měla v nemocnici zůstat o něco déle, aby byla jistota. Ale jak ji znám, tak dlouho mluvila do doktora, až ji nakonec pustil.
A Ryu…
Pořádně jsem si ho prohlédl.
Vypadal opravdu spokojeně. Přibral a ve tváři měl zdravou barvu. Dokonce se i usmíval.
„Vidím, že ti venkov prospěl, co?“ mrknul jsem na něho, když jsem usedal na místo vedle Taishiho. Ten už na nic nečekal a už se ládoval jak nezřízený.
„Takže,“ posadil se Dene naproti nám. „Jak jste se rozhodli?“
Položil jsem na stůl Taishiho telefon, který jsem měl stále v ruce, a posunul ho před Deneho.
Podíval se na to a jen se usmál.
„Já věděl, že se to jednou stane. I když jsem si nemyslel, že to bude zrovna kvůli němu,“ kývl hlavou k Taishimu. „Chika je nachystaný, tak můžete začít hned.“
Taishi
„Jakože nejsem pro něj dost dobrej? Nebo co máš za problém?“ odsekl jsem otci, který se tomu jen zasmál.
„Ne, jen, že jsi trošku odmlouvací typ a protivný. Ale netušil jsem, že někdo tak chytrý jako Ayano, se dokáže nechat potetovat kvůli tobě. Ale jsem rád… Myslím, že bych lepšího nenašel, protože s tebou by se radši každý už oběsil,“ zasmál se nahlas svému vlastnímu vtipu a já měl chuť po něm hodit mísu se salátem.
„Hezké tati, vážně,“ procedil jsem mezi zuby a propaloval ho pohledem.
„Tak, prvně se najezte. Potřebuje trochu síly navíc, bude to dlouhé,“ povzdechla si máma a podala Ayanovi tác s dobře propečenými kusy steaků.
„Na farmě to bylo… Moc pěkné,“ začervenal se Ryu a já se konečně usmál.
„Že by psychouš?“ zašeptal jsem, a přitom se letmo podíval na Ayana.
„Je taky teplej?“ musel jsem si to prostě ověřit.
Ayano
Povzdechl jsem si, když jsem slyšel debatu syna s otcem. Ale jedno se muselo nechat. Dene konečně zapomněl, teda aspoň pro tuto chvíli, na svoji nevraživost a choval se celkem hezky.
Naložil jsem si na talíř a začal jíst.
Na Taishiho otázku jsem jen přikývnul.
„Kioshiho rodina je moc milá, mohli bychom se tam jet někdy podívat,“ navrhl jsem Taishimu, což by se mohlo brát i jako náš společný první výlet.
Celkem v poklidu jsme se naobědvali a pak, když se připravoval odpolední čaj, jsem byl odveden do jednoho z pokojů, kde už netrpělivě čekal jejich tatér.
Skoro okamžitě jsem si začal prohlížet všechny nástroje, co měl připravené, kontroloval to a skoro ke všemu jsem měl poznámky.
„Tak si sedněte,“ poplácal na židli.
„Raději bych si lehnul, ale nejspíš by se to nelíbilo mému obědu,“ zamračil jsem se na židli, na kterou ukazoval.
Nakonec jsem si s povzdechem svléknul košili, usadil se a pohodlně se opřel. Bude to dlouhý…
Děj se vůle boží.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Taishi
Právě jsem uložil poslední věci do cestovky a zavřel ji.
„Kosmetiku mám… Mastičku mám… Oblečení mám… Ayana…“
Usmál jsem se a posadil se na postel. Ještě jsem na něj čekal, protože byl dneska v ordinaci, ale já měl ve škole volno. Vlastně jsem měl tak nějak všechno uzavřený, a na přijímačky jsem taky dost věcí věděl.
Jenže… Vážně jsme potřebovali odpočinek. Nějakých pár dní jsme neustále docházeli do sídla mých rodičů a strávili každý pět, až šest hodil tetováním. Bolelo mě snad všechno, ale znamenalo to konec. Konečně bylo všechno jakž takž hotový… Musel jsem uznat, že to vypadalo jako živý a bylo to nádherný. I když ještě pár úprav na tom bude Chiko dělat, musíme to nechat trochu zahojit, než se do toho zase pustí.
Ale… Bradavka se bezvadně zahojila a já se nemohl dočkat, až ji Ayano zkusí. Naschvál jsem mu říkal, že to ještě bolí a on se držel, ale dneska…
Ayano
Tradiční čínská medicína se rovná zázraku. I když ji nepoužívám často, nedám na ní dopustit. Taishimu jsem ji doporučil, protože já jsem na něho sahat nesměl. Stejně když spal, opatrně jsem se toho dotknul, když už jsem to nemohl vydržet. Moc nechybělo, a asi bych se nad Taishim udělal sám…
Ale zákaz je zákaz.
Rozhodli jsme se jet na farmu aspoň na dva dny. Dneska jsem ještě dodělával nezbytné věci, abych se mohl aspoň na ty dny ztratit a nějak se to protáhlo.
Měl jsem trochu problém se zády. Tetování mě sice moc nebolelo, ale občasné svědění kůže taky nebylo úplně super. Měl jsem chuť vzít kartáč a celé ty záda odrhnout. Musel jsem však uznat, že se dílo vyvedlo. Na Taishiho zádech určitě. Moc se mi to líbilo, a pokud je to na mých zádech hezké aspoň z poloviny jak u Taie, tak jsem spokojený.
Ještě jsem dodělal poslední papíry a konečně zavřel ordinaci.
Už po cestě chodbou jsem si rozepínal košili, abych se zbytečně nezdržoval a mohl zamířit rovnou do sprchy. Ještě se stejně musím sbalit…
„Jsem doma!“ zavolal jsem, jen co jsem vešel.
Taishi
„Ahoj,“ usmál jsem se a vyšel z pokoje.
„Zabalil jsem snad všechno, ještě to překontroluj. Už tak nějak vím, co máš rád a měl jsi dneska hodně práce, tak jsem to zabalil jako překvápko. Snad mě nepřetrhneš,“ znovu jsem se usmál a došel až k němu.
„No… Co kdybychom dneska večer zkusili, jak na tom ten piercing je?“ pohladil jsem ho po tváři a políbil.
Ayano
„Měl bych se oholit,“ konstatoval jsem, když mě Taishi pohladil a já cítil, jak jeho prsty drhnou o mé strniště. „Mrknu se potom, teď se jdu osprchovat a najíst, ať můžeme vyrazit. Do večera bychom tam měli být. Jsou to čtyři hodiny cesty, takže je to v pohodě.“
Zamířil jsem do koupelny a cestou se svlékal a přemýšlel nad Taishiho návrhem. Podle mě je to brzy, ale opravdu dobře se mu to hojilo a vypadá to, jako by ten piercing tam měl už, kdo ví jak dlouho. A když o tom mluvil, hned mi po těle přejela ze vzrušení husí kůže. Málem jsem se otřepal, jak ty postavičky v anime.
„A jseš si tím svým návrhem jistý? Jak mi jednou povolíš vodítko, už mě nezastavíš,“ zavolal jsem ještě na něj z koupelny, kde jsem si už pouštěl sprchu. „A sbalil jsi i něco ze spodního šuplíku?“
Taishi
„Jinak bych ti to ani neříkal, kdybych si tím nebyl jistý. Ale… Jemně a nekroutit, jinak tě vážně sejmu,“ zasmál jsem se nahlas a pozoroval ho, jak míří do koupelny. Tak ony ty dny půstu byly fakt hrůza. Chci to prostě pořád a tohle… mě sere.
„Spodní šuplík? Pokud myslíš tvoje hračky, ne, protože jedeme na farmu, takže tam bude spousta zvláštních věcí. A pokud gel… Ten tam byl jako první,“ mávl jsem na něj a šel mu nandat jídlo na talíř.
Tentokrát jsem dělal jen sushi, protože jsem chtěl něco lehčího, i když to zasytí, ale nezatěžuje to tolik žaludek. Ryu mi dal jako dárek knížku a věci potřebné k jeho přípravě. Ale jasně mě napomenul, že se nemám přejídat, protože tam nás budou cpát jak prasata.
Dal jsem mu na talíř od každého druhu pět, takže nakonec měl dvacet kousků.
Sedl jsem si a čekal, až se vykoupe a vrátí.
Ayano
Nevrle jsem mlaskl, když zmínil, že šuplík úplně vynechal. Jako na farmě je spousta věcí? A co hygiena? Kde to tam budu sterilizovat? Mám se jako postavit ke sporáku, vzít hrnec a pár nějakých věciček s úsměvem povařit?
Krucinál…
Myslím, že si Taishi vykopal hrob a ani to netuší.
Každopádně hned, jak jsem se umyl a oblékl, stejně jsem šuplík otevřel a přihodil do tašky pouta a obojek a... Jeden nikdy neví…
Došel jsem do kuchyně a hned se pustil do lákavě vypadajícího sushi. Bylo už něco kolem třetí, když jsem dojedl.
„Víš… co s tebou budu dělat, se ještě uvidí,“ řekl jsem zcela vážně, aby byl připravený, že to nebude procházka růžovým sadem.
Tak dlouho jsme neměli sex a já mám pocit, že mi za chvíli asi upadne. Dlouhé čtyři dny… Sakra.
Taishi
Musel jsem se nahlas zasmát, protože tohle mi přišlo fakt vtipný.
„Čerstvě po zahojení a s ptákem na zádech a ty hned takhle z vostra? Doufám, že ten víkend přežiju v celku,“ usmál jsem se a nabral mezi hůlky první sousto.
„Víš, jen… Fakt k tý bradavce buď jemnej, ještě to není úplně v cajku, a když budeš krutej, tak to bude vážně bolet,“ napil jsem se čaje a potom si vzal další kousek.
„Ale co, jsi lékař, tak ti věřím,“ zakřenil jsem se a pročísl si prsty vlasy, abych je dal pod čelenku.
Stejně jsem měl na paměti, jak se tenkrát neudržel a ten sex vážně bolel. Měl jsem pocit, že když řekne něco takovýho, a hlavně potom, co mám piercing v bradavce a tetování na zádech, že moc citově nepřemýšlí. Ale věřil jsem mu… Slíbil mi, že mi už nikdy neublíží a já věděl, že on sliby neporušuje.
Ayano
„Neboj se, k té úžasné bradavce a její ozdobě budu jemný. Zatím… Co se týká zbytku,“ okopíroval jsem prstem jeho postavu, „to se ještě uvidí.“
Sushi chutnalo opravdu výborně. Vážně už se Taishi tak zlepšil ve vaření, že jsme už přestali obtěžovat Mieko. A ona sama se už divila, že po ní nic nechceme. Tak stejně má teď doma jednoho, který sežere za armádu, a věřím, že ho obskakuje s velkou láskou.
„Tak bychom mohli vyrazit, co?“ podíval jsem se na hodinky.
Blížilo se k půl páté a nechtěl jsem na farmu dojet někdy pozdě v noci.