Taishi
Dál jsem spokojeně vařil a sem tam jsem zkontroloval telefon, ale nemělo cenu ho zapínat, když byl pořád mokrý. Ani jsem netušil, kolik je hodin, protože počítač jsem nezapínal a hodiny tu nebyly. Ayano má vždy hodinky… Taky bych si měl jedny pořídit.
Osmahl jsem maso a na to naházel již udělanou zeleninu, abych to dal pod pokličku dojít, hezky do růžova. Tohle mě taky naučil Ryu… Vlastně jsem začal uvažovat nad tím, kde se to všechno naučil.
Ještě jsem zkontroloval rýži. Když bylo všechno hotovo, tak jsem se zašel osprchovat, a nakonec se jen v tričku a trenkách vytelil u televize. Čekal jsem na Ayana až se vrátí a jen doufal, že ho ještě dneska uvidím. Nechtěl jsem ho vyrušovat při práci a vypadat jak stíhačka. Věřil jsem mu. A taky… Co kdyby měl operaci?
Ayano
Doběhl jsem k autu, ale když jsem viděl, že Charlie sedí se zavřenýma očima, zabrzdil jsem se. Kdo ví, v jakém je stavu. Moc mi toho neřekli, ale uměl jsem si představit, co mohlo obnášet to: Prodat ho.
Opravdu je to pěkný kluk, navíc cizinec a míšenec. Za něho by bylo hodně peněz a rozhodně by dlouho nečekal a hned by ho někam odvezli. Měl vážně štěstí, že Hanae byla tak pohotová, a že Haruna věděl, kde ho najít.
Opatrně jsem otevřel, a přesto Charlie začal rychle dýchat, jak se leknul. Byl roztěkaný, rozhozený, rozhodně jsem viděl, že má i červené a vlhké oči od pláče. Na obličeji se mu dělala modřina, ale podle toho, jak jsem měl tu čest ho poznat, ji tam mít dlouho nebude. Ale to, co měl uvnitř sebe, se jen tak brzy nezahojí… Má za sebou další velice nepříjemnou zkušenost. Bohužel…
Opatrně jsem ho prohlédl. Ptal jsem se, a on mi odpovídal tichým a roztřeseným hlasem. I jeho ruce se stále třásly, když mi ukázal na svůj krk. Podíval jsem se tam… I v tom přítmí byl jasně viditelný vpich… Nemluvě o tom, co měl na sobě oblečené a bylo jasně vidět, že pod těmi tepláky a mikinou nemá vůbec nic… Opravdu to bylo špatný… Nechtěl jsem si ani představovat, co všechno s ním dělali.
„Musíš se pořádně vyspat, a hlavně hodně pít,“ schoval jsem si věci do kabely. „Promluvím si s Ediem. A…“ položil jsem mu ještě jednou ruku na rameno, „opravdu se moc omlouvám.“
Opravdu mi to bylo líto…
Vystoupil jsem z auta, a ještě jsem řekl Isamovi co a jak. Pokud bude Charliemu hodně zle, ať mi hned zavolají. Ale i tak přijdu druhý den, abych ho zkontroloval…
Ještě jsem ani nenastoupil do svého auta a oni už odjížděli pryč. Hanae nastoupila ke mně a já ji odvezl na adresu, co mi nadiktovala.
A až teprve, když jsem ji vysadil a jel jsem konečně domů, měl jsem čas v klidu přemýšlet… A to, co se mi honilo hlavou, se mi opravdu nelíbilo…
Taishi se pořád neozval…
Taishi
Čekal jsem na něj, ale on pořád nikde a já si už začal dělat starosti. Ale zase… Byl to lékař a nedávno mi dal ten papír s tím, co všechno mě s doktorem čeká. Takhle bych jen ukázal, jak se ho nesnažím pochopit.
Nakonec jsem se přikryl dekou a dál se díval na film. Nechtěl jsem jíst, protože jsem chtěl až s ním. Jenže mě to teplo a sprcha natolik unavilo, že jsem usnul jak špalek.
Ayano
Konečně jsem zaparkoval před ordinací. Doslova jsem vyletěl z auta a ani nevím, jestli jsem ho zamknul. Nevěděl jsem, jestli je Taishi doma. Okna jsem měl na druhou stranu do zahrady a nevěděl jsem ani, jestli se u mě svítí nebo ne. Ta chodba k mému bytu se mi tentokrát zdála nekonečná, i přesto, že jsem šel hodně rychle. Snad jsem skoro běžel…
Vešel jsem dovnitř a hned jsem zaregistroval zvuky z obývacího pokoje. Skopnul jsem boty a zamířil rovnou tam…
Ve dveřích jsem se konečně zastavil.
Srdce mi rychle bilo, jak jsem měl strach, že se s ním něco děje a zároveň i z úlevy, když jsem ho viděl ležet na gauči před zapnutou televizí.
Co by se stalo, kdyby se do něčeho podobného zamotal i on? Kolik mladých a pěkných kluků se ztratilo a už o nich nikdo neslyšel? Charlie měl velké štěstí… Opravdu velké… A možná by se tomu dalo předejít, kdyby Goro hned poznal, že patří někomu z Yakuzy. Určitě by si nedovolil na něj vztáhnout ruku…
Pomalu mi začalo docházet, že i když kulku to nezastaví, pořád jsou tu další věci, kdy Taishiho může tetování ochránit…
Došel jsem k sedačce a unaveně na ni dosedl. Pohladil jsem Taishiho po vlasech, ale náhle mě přepadl tak strašný pocit, co by kdyby… a tak velká úleva, že je v pořádku, že jsem se už nedokázal držet zpět.
I když spal, popadl jsem ho do náruče a přitiskl ho na sebe tak moc, že jsem cítil, jak mu bije srdce.
„Jsem tak moc rád, že jsi v pořádku…“ zašeptal jsem roztřeseným hlasem.
Taishi
„Co? Co se…“ zašeptal jsem ještě ospalým hlasem, když jsem ucítil to silné sevření.
Objal jsem okamžitě Ayana, protože jsem cítil, jak se chvěje a jeho srdce bije jak o závod mě přímo do hrudníku.
„Děje se něco? Stalo se něco? Promiň… Telefon… Spadl mi do dřezu a suší se na topení,“ vychrlil jsem najednou ze sebe, když jsem z tohohle všeho měl špatný pocit.
„Stalo se něco tobě?“ sevřel jsem ho pevněji a jen doufal, že se mu nic nestalo.
Nevím proč, ale cítil jsem, jak se ve mně nervozitou všechno svírá. Choval se najednou divně… Jak kdyby ho něco vystrašilo.
Ayano
Když se Taishi probral a začal mluvit, došlo mi, že se nejspíš chovám jako blázen. Ale prostě jsem si v tu chvíli nedokázal pomoci.
Povolil jsem sevření, aby se mohl konečně v klidu nadechnout.
„Dal bych si nějaký dobrý čaj,“ pohladil jsem ho ještě jednou po vlasech. „Promiň, že jsem tě vzbudil.“
Vstal jsem a začal se svlékat. Nebylo ještě moc hodin, ale přesto jsem se cítil nějak unavený. Možná i proto, co bylo včera večer, a přispělo k tomu i to, co se stalo dneska.
„Víš, bál jsem se, že se ti něco stalo. Psal jsem ti dvě zprávy, ale neodpověděl jsi mi. Tak jsem měl strach. Nevyčítám ti to, to ne, ale nějak jsem si nemohl pomoct.“
Zamířil jsem do koupelny.
„Já se jen rychle osprchuji a pak bych s tebou rád o něčem mluvil, ano? Jen se opravdu potřebuji osprchovat…“
Taishi
Překvapeně jsem na něj civěl po celou dobu. I když zašel do koupelny, pořád jsem nerozuměl tomu, co se tu právě stalo.
O čem chce mluvit? Udělal jsem něco? Je něco špatně? Nějaký problém? Co se kurva děje?
Začal jsem vyšilovat, protože takhle se ještě nechoval. Zvedl jsem se z gauče a dal vařit vodu na čaj. Vytáhl jsem sypaný jasmínový, který by ho měl uklidnit. Jen jsem se bál, co mi chce říct. Přece jen ho miluji, a když se takhle chová, jsem víc než zmatený.
Zalil jsem čaj i s konvicí ho dal na stůl. Nachystal jsem i jídlo, protože by se měl prvně najíst, než bude chtít řešit něco důležitého. Dal jsem před jeho místo hrneček a druhý sobě. Vše jsem hezky nachystal a prostřel, abychom mohli jíst. Díky bohu bylo vše pořád krásně teplé a vonělo to.
Snad jsem nepodělal i jídlo, protože naštvaný Ayano je hodně špatná věc.
Ayano
Po celou dobu, co jsem se sprchoval, jsem přemýšlel. A závěr byl vždy stejný, ať jsem se na to díval, jak jsem chtěl.
Když jsem byl hotový, tak jsem na sebe hodil jen yukatu a vrátil se zpátky za Taishim.
Seděl u stolu, který byl krásně prostřený, a i to jídlo moc pěkně vonělo. Určitě si dal na tom záležet a mě to hřálo u srdce. Ještě nikdy se o mě nikdo takhle nestaral.
Políbil jsem ho, jako poděkování a pak se usadil, abychom mohli začít jíst.
„Měl jsem dneska dost náročný den. Teda… pacient jen jeden, vlastně dva… Ale to, co se stalo, nebylo moc příjemné. Bohužel se jedná o lidi, o kterých ti nic neřeknu. Nemůžu… Ale hodně jsem přemýšlel,“ začal jsem mluvit mezi jednotlivými sousty.
Na moment jsem odložil hůlky a vzal do ruky hrnek s čajem.
„Vím, že jsem ti říkal, že se tohle může stát, že nebudu třeba celý den doma, ale pokud se tak stane neplánovaně, tak ti napíšu zprávu. Kdybys nemohl odepsat třeba jako dneska, tak mi prosím zavolej aspoň z domácího telefonu. Nebo aspoň prozvoň, i kdybych ti to zrovna nemohl zvednout. S tím, co se minule stalo, měl jsem o tebe strach. Uděláš to pro mě?“
Taishi
Srdce mi rychle bilo, když se vrátil z koupelny a políbil mě. Sice jsem doufal, že se se mnou nechce rozejít, ale trápilo mě ho takhle vidět.
„Omlouvám se… Za ten telefon. Vyklouzl mi z ruky a skončil v tý vodě. Já… Nikdy se o mě nikdo nestaral, jen občas Ryu, takže na to nejsem zvyklý. Ale budu se snažit dát ti vždy nějak vědět. A…“
Upil jsem z čaje, protože jsem potřeboval spláchnout ten steak.
„Co se teda stalo, že tě to tak rozrušilo? Nemusíš říkat kdo, chápu, co je lékařské tajemství. Ale… Takhle rozrušený jsi ještě nebyl. Muselo to být hrozný,“ naklonil jsem hlavu, abych mu viděl líp do očí.
„Miluji tě a jsem nervózní, když jsi takhle zničený.“
Ayano
Přestal jsem upíjet čaj a pohodlně jsem se opřel. Zadíval jsem se na Taishiho a v duchu si říkal, co všechno mu můžu vlastně říct. Moc toho nebylo…
Nikdo neví, že je Isama na živu, a kdybych mluvil o Charliem, vedlo by to k němu. Taishi je už viděl a mohl by si dát všechno dohromady, zvlášť, když se Isamovy a Harunovy rysy nezapřou, pokud je člověk dobrý pozorovatel.
„Řeknu to asi tak, říká ti něco obchod s lidmi?“
Odmlčel jsem se a chvilku mu dával čas, aby si to přebral.
„Dnes, jeden můj pacient tomu unikl jen tak tak a jednalo se přitom o někoho, kdo je úzce spjatý s Yakuzou. Nacpali do něj drogy a opravdu už moc nechybělo a ztratil by se navždy. A kdyby měl tetování, tohle by se mu rozhodně nestalo. Dali by od něj ruce pryč, jen co by z něj servali košili. A já o tom celou dobu přemýšlel. O tom, že něco podobného může potkat i kohokoliv jiného, nebo třeba tebe. Jsi moc hezký,“ mávl jsem k němu rukou na potvrzení svých slov. „Věřím tomu, že by ses možná jednomu člověku ubránil, ale není to tak lehké vždycky. Dneska na něj byli dva, a že se bránit uměl. I přesto mu to nepomohlo. A, Taishi, nejde jen o obchod s lidmi, je spousta dalších věcí, které tě ohrožují. Prvně jsem nechtěl, ale po dnešku jsem se rozhodl, že to tetování bys měl přijmout. Už jen proto, abys byl chráněný právě proti těmto věcem. Přijmu ho také, ale kvůli tobě. Protože s tebou chci být a miluji tě.“
Taishi
Byl jsem v šoku a dal si před pusu ruku, jak mi všechno pomalu docházelo. Jen jsem se zvedl ze židle a sedl si Ayanovi na klín, jak jsem ho potřeboval obejmout. Tiskl jsem se na něj, jak kdyby mi měl někam odejít.
„Já… Nevím, co na to říct. Nemyslel jsem si, že by se to někdy dotklo i Yakuza rodiny. Ta tarantule, co mám na hlavě, je vlastně taková malá pojistka, už jen z ní mě poznají, ale ty… Mohlo by se ti stát cokoliv. Nepřežil bych to, kdyby mi tě někdo vzal. Jsi taky moc pěkný a hlavně… Jsi doktor. Nejedna rodina by na tobě vydělala balík. Chci… abys byl v bezpečí, ale taky vím, že je to obrovský závazek,“ políbil jsem ho na tvář a otřel se o jeho krk bradou.
„Chci, aby si to udělal proto, že to chceš od srdce, ne, že je to povinnost. Moc tě miluji a vím, že chci být jen s tebou. Nikdy jsem po nikom víc netoužil. Poprvé mi záleží na tom, co máš uvnitř, a ne jak vypadáš, i když… Ale jsi to ty, udělal bych cokoliv, abych s tebou mohl zůstat.“
Ayano
I přes tu mou nervozitu, jsem se zasmál.
„Já a pěkný? A to ti namluvil kdo? Co by asi tak chtěli po takovém starochovi, jako jsem já,“ smál jsem se a konečně se tím i trochu uklidnil. „A mám pocit, že jsi mě neposlouchal. Říkal jsem, že do toho půjdu s tebou, protože s tebou chci být a miluji tě. Kruci…“ prohrábnul jsem si vlasy, ale hned na to, Taishiho objal. „Tolikrát jsem to ještě za svůj život neřekl… Zavoláme tvému tátovi, že zítra přijedeme. Je sobota a není škola, takže budeme mít dost času nechat po sobě malovat a pak se z toho léčit. Ale už teď lituji toho vašeho tatéra, protože to se mnou nebude mít jednoduché. To víš, jsem doktor…“
Díval jsem se Taishimu do očí a mohl bych se v nich klidně utopit. Byly opravdu krásné, tmavé, zářivé, plné života, a přitom měl tak teplý a příjemný pohled.
Do těch očí by se mohl hned každý zamilovat a já nedovolím, aby se tak stalo. Řekl, že je můj, že mě miluje, a teď si za tyhle slova ponese následky do konce svého života. Protože život se mnou, ač se to nezdá, není zrovna procházka růžovým sadem. A klidně by mohla kolem nás padat spousta květů sakury, ale jak se naštvu, neznám se. Nejspíš bych sám sebe v tuhle chvíli přirovnal k tichému nebezpečnému šílenci…
Taishi
„Blbečku, víš vůbec, jak hezkej seš? Však moc době vím, jak jsi byl v tom klubu oblíbenej…“ naštvaně jsem do něj drcl a políbil ho.
„Nemyslím si, že bys byl schopnej Chiku nějak vykolejit. Ten chlap je tak beton… Je děsivej,“ usmál jsem se a natáhl se k talíři, abych ukrojil kousek masa a dal ho i s rýží hůlkami Ayanovi do pusy.
„Snad je to dobrý. Chtěl jsem to udělat něco lepšího, abys nabral síly po tom včerejšku.“
Zadečkem jsem se trochu zavrtěl, abych si líp sednul, a přitom se otřel o jeho klín. Kurva… Já jsem z něho vážně šílenej.
Ayano
Aha… tak Puraibashi… Kolikrát tam vlastně byl, že tohle o mně ví? A já že byl oblíbený? Přišlo mi to normální, že jsem tam přišel a čekala tam na mě společnost. Myslel jsem si, že je to skvělá práce majitele…
Moje ego vyskočilo skoro ke stropu…
„Fakt mě bavíš,“ spolkl jsem nabízené jídlo a hned na to se mu zakousnul do krku. „Umíš vařit a moc dobře. Asi máš na to vrozený talent.“
Už jsem se cítil o dost lépe. Taishi má nejspíš další talent, naštvat lidi během vteřiny a na druhou stranu je rozptýlit a uklidnit…
A taky…
„Nejsi nějak moc nadržený? Neměl jsi toho včera a dneska ráno dost?“ chytl jsem ho za boky, když se zavrtěl a znovu ho kousnul do krku.
Až ho bude Chiko tetovat, tak asi bude muset mít šátek, jinak uvidí ty značky, co jsem mu nadělal nové, i ty co ještě nezmizly.
Taishi
„A já jsem tu jediný nadržený? To ty tu do mě koušeš jak do nějaký flákoty. Chutnám aspoň dobře? Doufám, že má Chika pěkný návrhy."
Dal jsem další sousto do jeho úst a potom si další kousek dal mezi zuby. Vybídl jsem Ayana, aby si ho ode mě vzal, když jsem se k němu přiblížil skoro na dotek.
Znovu jsem zavrtěl zadečkem a pohladil ho po tváři.
Ayano
„Ať už to bude návrh jakýkoliv, vždycky musí mít znak rodiny, aby bylo jasné, kam patříme.“
Musel jsem se usmát, když se znovu zavrtěl na mém klíně, a že se mi to líbilo.
Pohladil jsem ho po bocích, pak po stehnech, konečky prstů jsem mu přejel po trenkách v místě, kde se to začínalo probouzet a pak jsem znovu skončil na jeho bocích. Pevně jsem je chytl a přitáhl si ho opravdu těsně na můj klín, až se mi yukata rozevřela a můj penis se otřel o jeho zadeček.
Neváhal jsem a maso, které mi tak krásně nabídl, jsem ukousnul těsně u jeho zubů.
Rychle jsem to spolknul a už jsem se znovu vrhnul na jeho ústa, zatímco se moje jedna ruka sunula po jeho zádech nahoru až do jeho vlasů, kde jsem je pevně sevřel.
„Nevím, jestli to židle vydrží, Taishi. Chytni se mě kolem krku,“ na moment jsem ho přestal líbat a už jsem se zvedal ze židle, abych si ho uložil přesně tam, kde jsem ho chtěl mít.
Taishi
„Ser na židli, ta mě nezajímá,“ usmál jsem se a objal ho tak, jak si přál.
Ale když mě posadil na stůl, okamžitě jsem cítil, jak mě to rozpaluje. Všechno ve mně začalo žhnout touhou a penis se mi pod prádlem napínal, jak kdyby měl prasknout.
„Vážně jsem z tebe zešílel…“ kousnul jsem ho jemně do rtů a potom se jazykem pomalu sunul do jeho úst.
Omotal jsem mu nohy kolem pasu a přitáhl si ho do klína, až jsem cítil jeho erekci, jak narazila na můj vstup. Jenže přes prádlo se nemohla dostat dál, a to mě mírně podráždilo.
„Sundáš mi to?“ provokativně jsem chytil za lem trenek a odtáhl si ho od podbřišku tak, že mi byl vidět úd.
Ayano
Usadil jsem Taishiho na kraji stolu. Omotal si kolem mě nohy a já se natlačil na jeho rozkrok. Rozvázal jsem si yukatu a konečně jsem měl volný přístup, aniž by se mi cokoliv motalo mezi nohama. Jen ty Taishiho trenky…
Když si je potáhl trošku dolů, neodolal jsem. Rozpojil jsem jeho nohy, abych se mohl sklonil a ochutnat to, co mi tak provokativně nabízel. Aniž by jeho penis jedinkrát opustil mé ústa, poodstoupil jsem trošku bokem a pomalu mu stahoval to přebytečné prádlo dolů, až mu zůstalo viset na kotnících.
Hladil jsem ho po nohách, a když jsem se dostal k jeho tříslům, vyměnil jsem ústa za ruku. Líbal jsem jeho bříško a postupoval nahoru. Podráždil jsem mu bradavky, kde jsem neodolal a než jsem po nich přejel jazykem, musel jsem si do nich kousnout.
„Než pojedeme k vám domů, tak se ještě někam zastavíme,“ řekl jsem těsně u jeho rtů.
Vynutil jsem si polibek, kterým jsem ho tlačil na stůl, dokud nedolehl. Jen jsem stihl stáhnout všechno bokem, aby jeho hlava neskončila v talíři.
„Jsi chutný, ale trochu koření by neuškodilo,“ zvedl jsem hlavu a usmál se na něj.
Namočil jsem prsty do misky s omáčkou a začal mu na hrudi a kolem bradavek malovat čáry, které jsem pak postupně olizoval, až jsem znovu skončil na jeho bradavkách.
Vzrušení, které jsem pociťoval, se stupňovalo každým okamžikem. Bylo silnější s každým olíznutím jeho pevného hrbolku, s každým promnutím jeho penisu v ruce. Otíral jsem se o jeho zadeček a snad jsem už nemohl být víc tvrdý…
„Je čas na hlavní chod,“ ještě jednou jsem ho políbil, než jsem si ho za boky přitáhl až na kraj stolu a nastavil se proti němu.
„Dobrou chuť, Taishi,“ a s těmi slovy jsem se do něj nasunul celou délkou.
Taishi
Celý jsem se proti němu propnul jako luk, když mě pevně sevřelo jeho horké vězení a ukázalo mi další dokonalé vzrušení. Penis se mi napínal, jak jsem cítil každé otření jazyka o moji kůžičku. Už jen takhle jsem byl naprosto v rauši… Líbilo se mi, jak mě dokáže naprosto pohltit, a to jen tím, jak mě dráždí.
„Ayano…“ zasténal jsem, když jsem ucítil, jak do mě vniká, a jeho penis vyplňuje celou moji dírku.
Objal jsem ho jednou rukou kolem krku a druhou jsem mu pevně svíral zadek, abych cítil jeho svaly napínající se v rytmu přírazů. Cítil jsem, jak se moje tělo chvěje a horko se převalovalo v mých tříslech tak moc, že jsem přemístil ruku z jeho zátylku na moje mužství a začal si ho protahovat v ruce.
„Tak… Tak úžasný…“
Ayano
Naprosto úžasný… pomyslel jsem si v duchu.
Celý svět se se mnou točil, jak dobře mi bylo, když jsem plnil Taishiho nitro. Musel jsem zavřít oči, a zpevnit zapření rukou, abych neskončil na zemi. Dýchal jsem překotně a ani se nesnažil v sobě zadržovat své sténání, když jsem prožíval svůj nejlepší okamžik.
Ani jsem nestačil vnímat, jak na tom Taishi je… Ale podle toho, jak mě uvnitř sebe svíral, nejspíš i on došel ke svému konci.
Zlomil jsem se v pase a dolehl na něj. Jen jsem se mírně zapřel o lokty, abych na něm neležel celou svou váhou. I přesto jsem cítil, jak mě jeho ruka, kterou jsem uvěznil mezi našimi těly, tlačí do břicha.
„Pro-miň,“ dostal jsem ze sebe jen jedno slovo, a ještě o něco víc se nadzvedl.
Zasunul jsem jednu ruku mezi nás a dotkl se té jeho. Sevřel jsem ji a jen kopíroval ty pravidelné pohyby na jeho chloubě.
Taishi
Když jsem ucítil, jak mě plní, zasténal jsem a měl jsem jen kousek před svým vlastním koncem, ale on mě zalehl. Skoro jsem kňučel, jak moc jsem potřeboval uvolnit a dopřát si tu rozkoš, kterou on už prožil.
„Ayano… Prosím…“ zaškemral jsem, ale to on už tiskl mou ruku a pomáhal mi.
Prohnul jsem se víc k němu, když mě orgasmus naprosto zasáhl, a v křeči se třáslo mé tělo. Euforie prostupovala každým svalem a dělala ze mě povolného kluka.
Tohohle nebudu mít nikdy dost.
Jen jsem vytáhl oběma ruku a natiskl si ho na své tělo, abych cítil jeho blízkost.
Ayano
Držel mě pevně na sobě a já neměl možnost se ani hnout. Jen jsem ještě zklidňoval dech a poslouchal jeho srdce, které si v rychlosti nezadalo s mým.
„Jsem fakt blbý,“ začal jsem se smát, když jsem si uvědomil, že jsem se soustředil na pravidelnost úderů jeho srdce a počítal je. „Měl bych někdy vypnout.“
I v téhle situaci, kdy mi bylo vážně dobře, příjemné pocity ještě probíhaly mým tělem, jsem se instinktivně zachoval jako lékař. Ani jsem tomu nedokázal zabránit. Šlo to samo.
Zvedl jsem hlavu a na sílu, co mi Taishiho objetí dovolilo, se zapřel o lokty, abych se mu mohl podívat do obličeje.
„Máš zdravé a silné srdce, drahý,“ usmál jsem se. Olízl jsem jeho rty napuchlé od polibků. „To je dobře, protože se mnou ještě nejspíš zažije dost šoků.“
Taishi
„Co? Ty pracuješ i na mě? No… Nemám jen to zdravý a silný…“ šibalsky jsem se usmál a trochu povolil sevření, aby měl pohodlí.
„A taky… Doufám, že i to tvoje dost silný, protože víš, jaký jsem paličák, a když mě to chytne, ani ty se mnou nehneš. Chtěl bych, abys mi nějakou tu dobu vydržel,“ zasmál jsem se nahlas a pohladil ho po zádech.
„Co kdybychom se osprchovali a zalezli si s čajem k televizi. Udělali si jeden večer klidnej. Co?“
Jo… Už jsem byl z toho všeho dost unavenej a taky, chtěl jsem být jen s ním.
„Něco mi najednou cvaklo… kde se budeme stavovat?“
Ayano
Narovnal jsem se, vysunul se z Taishiho a pak ho chytl, by si mohl sednout.
„Neboje se, že bych si neporadil. Pořád mám pouta. A ne jedny a ne, jen to…“ podíval jsem se na něj s významně pozvednutým obočím.
„Uděláme si pěkný večer. Fakt je ten, že jsem už na cokoliv dalšího unavený. Úplně jsi mě vyšťavil.“
Stáhl jsem ho dolů ze stolu a podíval se na stůl. Pěkný binec…
„Já to tu uklidím a ty se zatím můžeš osprchovat, co? A odpověď na tvoji otázku – Já něco takového říkal?“ začal jsem se smát. „No, prostě někam. Bude to překvapení.“
Ještě jednou jsem ho pohladil po zadečku, dal mu pusu, zavázal si yukatu, aby mi neplandala a začal jsem sklízet ze stolu.
Taishi
„Jsi zlej, takhle mi to tajit,“ usmál jsem se a dal mu pusu na tvář.
„Dobře já jdu, abych se mojí hospodyňce nepletl pod nohy. A nemysli si, že nevím, že když něco uklidím já, tak jsem chvíli po mě a všechno předěláš,“ vztyčil jsem prst jako znamení, že ho kárám a potom se nahý, se zbytky spermatu od obou na těle, vydal do sprchy.
Rovnou jsem tam vlezl a pustil na sebe příjemně teplou vodu. Umyl jsem se a potom se jen v županu vrátil do pokoje. Sedl jsem si před televizi a pustil nějaký film, který právě začal. Bylo mi jedno, co to je, důležité bylo, že jsem byl s Ayanou… Konečně a nerušeně.
Ayano
Musel jsem se zasmát, když brblal na téma mého úklidu. Ale přeci jen jsem žil dost dlouho sám a prostě jsem byl takhle zvyklý. Rozhlédl jsem se po kuchyni.
No, nejspíš je čas začít dělat nějaké ústupky.
Uklidil jsem zbytky jídla, naskládal nádobí do myčky a poutíral stůl. Klidně bych pokračoval dál, ale nechtěl jsem nám kazit klidný večer tím, že budu drhnout celou kuchyň. Však spát tady nebudeme.
Zarovnal jsem ještě židle a pak ještě uvařil nový čaj. Než jsem to dodělal a odnesl servis do obýváku, byl už Taishi vylepený na sedačce.
„Vstaň,“ poprosil jsem ho.
Když to udělal, shodil jsem polštáře bokem a jedním zatáhnutím za dobře ukrytou úchytku jsem sedačku rozdělal. Naskládal jsem polštáře zpátky.
„Zajdu se umýt, hned jsem tu.“
Zaběhl jsem do koupelny, jen se trochu opláchl, protože jsem nějak opatlaný moc nebyl. Ještě jsem z ložnice vzal peřinu a už jsem během chvíle ležel vedle Taishiho na gauči a popíjel čaj.
„Tak na co se to díváme? Jen, prosím tě, nic z doktorského prostředí.“
Taishi
Je to vážně děsnej puntičkář, ale aspoň se doplňujeme ve věcech, který ten druhý umí líp. Jen jsem se spokojeně přitulil k jeho tělu a užíval si to teplo, co od něj vycházelo.
„Víš, že takhle jsme ještě nikdy spolu nebyli? Mám rád takové chvíle. Mám zase rodinu,“ povzdychl jsem se a chytil jeho ruku, abych si s ním propletl prsty a mohl si s nimi hrát.
„Takže Nemocnice Chicago Hope ne? Nevím, co to je za film, ale zatím to vypadá dobře. Nějaký akční o vysloužilých zabijácích. Teda jen podle toho, co jsem pochytil,“ usmál jsem se a políbil ho.
Ayano
„Klidně můžeš nechat ten akční. Sice dívat se na jejich zranění a vědět, že by normálně už nebyli schopní se hýbat, nebo by dokonce zemřeli, mi přijde celkem vtipné. Ale na druhou stranu, je nemusím ošetřovat.“
Dopil jsem si čaj a už se jen pohodlně natáhl. Nechal jsem Taishiho prsty propletené s mými a jen se mu víc tiskl na záda.
Opravdu jsem tak příjemný večer už dlouho nezažil.
Bylo to něco, co mi doposud nikdo nedal. Neměl jsem nikdy vážnou známost. A pokud tu někdo přespal, tak jen jednu noc. A vůbec u mě byl někdo jen výjimečně. Většinou jsem to řešil v Puraibashi nebo u někoho jiného doma, pokud ta možnost ve výjimečných chvílích volna byla.
Druhou rukou jsem si víc zaroloval polštář pod hlavou a už se jen díval na film.
Teda chtěl jsem se dívat. Po chvíli se mi i přes tu šílenou střelbu začínaly zavírat oči.
Ale nepřemáhal jsem se. Bylo mi opravdu dobře…
Taishi
Po chvíli dívání na film, jsem ucítil, jak Ayanova hlava na mém rameni tuhne a on si spokojeně oddechuje do taktu.
Bylo toho na něj opravdu dost a ten chlast mu nepomohl. Měl by se naučit i odpočívat, nebo ho brzo raní. Chci, aby mi dlouho vydržel, protože mu nedovolím umřít. Parchant… bude semnou, dokud budu dýchat.
Dodíval jsem se na film a vypl televizi, aby nás nic nerušilo. Do školy jsem druhý den nemusel a tady jsem spal poprvé. Bylo to pohodlné, ale já i tak se otočil na bok, čelem k Ayanovi a políbil ho. Potom jsem se k němu schoulil a objal ho.
Když se mi začaly zavírat oči, věděl jsem, že si nedostatek spánku prostě vybírá svou daň, a usnul jsem jak mimino.
Ayano
Brzy ráno jsem se vzbudil. Podle toho, jak jsem se podíval na hodinky, jsem prospal nějakých devět hodin. Už dlouho jsem tak hodně nespal. I když to nebyla postel v ložnici, stejně jsem se cítil odpočinutý, a zvlášť, když vedle mne spal Taishi.
Jemně jsem ho políbil a pak se opatrně vyhrabal z peřiny.
Nechal jsem ho spát a sám jsem hned zašel do koupelny, abych se trochu opláchl. Oblékl jsem si sportovní oblečení, nechal Taishimu na stole lístek, aby věděl, kde jsem a hned na to jsem vyběhl ven, abych si dal trochu do těla. A že jsem to potřeboval.
Nešílel jsem. Jen jsem mírným klusem proběhl svoji trasu a pak, když už byla ordinace na dohled, pomalou chůzí se vracel zpátky.
Konečně bych mohl říct, že nás čeká klidný víkend… Po dlouhé době.
Taishi
Probudil jsem se, když mě opustilo teplo a nějak jsem se cítil sám. Podíval jsem se vedle sebe, a když jsem nikde Ayana neviděl, tak jsem se posadil a rozhlížel všude okolo. Až když jsem vstal, tak jsem spatřil na stole lístek se vzkazem.
Tak běhat… No je fajn, že se udržuje v kondici, asi bych měl taky začít něco dělat, ale zase… Nejsem magor, abych tak brzo vstával.
Protáhl jsem se a začal připravovat snídani. Přeci jen jsem ho nechtěl nechat o hladu, když vydal tolik energie a ještě… Když se rozhodl pro něco tak pro nás oba důležitého.
Naskládal jsem na talíř nějakou uzeninu, sýr a udělal rychlou sladkou omeletu. K tomu jsem udělal kafe a dal to všechno na stůl. Nakonec jsem na sebe v pokoji hodil tričko a tepláky a sedl si na židli, kde jsem na toho „sportovce“ čekal.
Ayano
Vešel jsem do bytu, a jen co jsem zavřel dveře a zul boty, udeřila mě do nosu příjemná vůně.
Stáhl jsem ze sebe triko, a utírajíc si zpocený obličej a krk, jsem se šel podívat, co dělá.
Seděl v kuchyni u stolu, před ním prostřeno…
„Vážně jsi ta nejlepší manželka,“ usmál jsem se. Došel jsem k němu a políbil ho. „Dobré ráno. Já se jen rychle osprchuji a hned jsem tu. Moc pěkně to voní.“
Ještě jsem zašel k lednici, vytáhl si vodu a pořádně se napil, jak jsem měl žízeň a jazyk se mi lepil na patro.
Taishi
„Drž hubu s tou manželkou! Copak jsem ženská?“ procedil jsem mezi zuby, ale uvnitř mě to strašně těšilo.
Cítil jsem se opravdu milován a taky jsem se podle toho choval. Co mi dával on, to jsem dával já jemu.
Pozoroval jsem ho, jak pije a jeho ohryzek se pohybuje, jak mu voda stéka do žaludku. Byl tak sexy… Ještě spocenej a svaly se mu mírně zatřásly, když mu pár kapek teklo po krku na hruď.
Kurva… Je tak skvělej…
„Provokuješ,“ usmál jsem se a radši otočil hlavu na druhou stranu, protože jsem se cítil trochu v rozpacích.
„A pohni si, nebo to bude všechno studený.“
Ayano
Musel jsem se usmát, když začal brblat. Fakt jak manželka…
„Jasně že si pohnu, zlato,“ nemohl jsem si odpustit to oslovení, protože se mi líbilo Taishiho takhle provokovat.
Odložil jsem petku na linku a šel do koupelny. Rychle jsem se osprchoval, hodil na sebe yukatu a vrátil se zpátky k Taishimu. Usadil jsem se u stolu a s přáním dobré chuti jsem začal jíst.
„Zavolám pak tvému tátovi, že se u něj kolem oběda zastavíme. Vlastně bychom mohli u vás i poobědvat, ať nemusíme vařit. A jak jsem slíbil, tak se ještě někde zastavíme,“ usmál jsem se a tvářil se přitom, jako by to bylo obrovské tajemství.
Ale ono to vlastně pro něj překvapení bude. A jsem zvědav, jak se bude tvářit.
„Jo, jen se ještě musím stavit u jednoho pacienta, ale bude to jen chvíle. Buď tě odvezu k vám domů, nebo počkáš v autě. Je mi líto, ale nemůžu tě vzít k němu domů z jistého důvodu…“
Taishi
„Tak to tajemství je pacient? Tak to jsi mi mohl říct rovnou, počkám na tebe v autě. Není potřeba, abys jezdil sem a tam. Hlavně… Já tvoji práci respektuju, takže není, proč by mi to mělo vadit. Aspoň si proberu ve skicáku nějaký návrhy a nebudu zbytečně provokovat otce,“ pročísl jsem si vlasy a pomalu začal ujídat z talíře.
„Nebylo špatný tu dneska spát, ne? Konečně jsme měli taky klid, a ne furt nějaký stresy,“ povzdechl jsem si a upil kávu.
„Asi bych si měl občas taky zajít zase zatrénovat s otcem. Přeci jen jsem už trochu zakrněl, a ty se udržuješ v pěkný kondici, tak bych asi se sebou měl taky něco udělat. Tlustej se ti asi líbit nebudu,“ usmál jsem se, protože já nikdy nepřibral ani deko.
Od dětství jsem měl dobré spalování.
Ayano
„Ty a ztloustnout?“ začal jsem se smát.
Podle jeho genetických předpokladů, nebude mít se svou postavou problémy. Možná to cvičení by mu neuškodilo, zpevnil by si tím svaly a ve stáří by nebyl jak rosol. Ale jinak podle mě, s tím, že by měl ztloustnout, by neměl moc počítat.
„Jasně, pacient je tajemství. Však to znáš, doktor Yakuzy…“
Dojedl jsem a šel se pak obléct. Bylo už kolem desáté a chtělo by se to pomalu sbírat, abychom nepřišli pozdě na oběd, který jsem už Denemu stihl jedním krátkým telefonátem ohlásit.
Oblékl jsem si jen volnou tmavou halenu bez límečku a pohodlné plátěné kalhoty. Kapsáče mám rád, ale vzhledem k práci, je nenosím moc často.
Pak jsem ještě zašel do kuchyně, abych si dopil kávu a počkal na Taishiho, než se upraví.
„Potřebuješ pomoct s mejkapem?“ zavolal jsem na něj, když se mi zdálo, že mu to nějak trvá.
Taishi
„Jo, potřebuji přepudrovat prdel, ujmeš se toho? Jenže to se už nedostaneme za tátou,“ usmál jsem se a konečně si přes hlavu přetáhl černé tričko.
Hodil jsem na sebe jen černé džíny a tmavě modrou mikinu s běžně provokativním vzhledem. A pročísl si vlasy na bok. Potom jsem zamířil za Ayanem, který ještě ucucával kávu.
„Asi si nechám ostříhat vlasy, už to je nějak přerostlý a vadí mi to. Furt mi to leze do očí,“ vztekle jsem odhodil další pramínek vlasů, co mi sjel do očí a lechtal mě v něm.
„No… Jedeme?“
Ayano
„Delší vlasy by ti slušely, a hlavně čelenka,“ stáhl jsem mu vlasy nahoru tak, jako by měl čelenku opravdu nasazenou.
Vynikly tak jeho krásné rysy v obličeji, zvlášť jeho nádherné oči. Neodolal jsem a políbil ho.
„Jsi opravdu krásný, ale teď už jdeme.“
Zavřel jsem za námi dveře, které jsem vlastně nikdy nezamykal. Mieko ke mně tak měla kdykoliv přístup, i když jsem třeba nebyl doma. Ale začínám přemýšlet o tom, že bych začínal používat klíč, když doma jsme. Co kdyby náhodou vešla a my bychom byli v tom nejlepším? Ne, že by viděla něco nového, ale teď je to prostě jiné…
Nastoupili jsme do auta a já zamířil rovnou na místo, které jsem měl v plánu. K nemocnici…
„Pojď se mnou, Tohle ještě není ohledně pacienta, ale potřebuji tě u sebe.“
Vytáhl jsem ještě z palubní přihrádky menší krabičku, a pak už jen čekal, až Taishi vystoupí.